Typologie jugoslávských objektů
Jugoslávie byla ekonomicky slabým státem a musela bránit dlouhé hranice, obklopené potenciálně nepřátelskými státy. Opevnění byla značně úsporná a velkolepé plány na výstavbu rozsáhlých tvrzí, dělostřeleckých srubů a velkých pěchotních srubů po vzoru československého opevnění musely být opuštěny. Stejně tak bylo rezignováno na výrobu pancéřových zvonů, i když ocelárny v Jesenici zvládly vyrobit první dva zvony pro sruby v Logatci. Naprostá většina postavených objektů tak spadá do kategorie lehkého opevnění.
Nejméně odolná byla hnízda zesíleného polního opevnění (PMG) v podobě miniaturních objektů s betonovými střílnami pro pušky nebo lehký kulomet, obvykle vybavené přístupovou chodbou, v níž byl výklenek pro materiál nebo odpočinek posádky. Tloušťka stěn byla jen několik desítek centimetrů.
Objekt zesíleného polního opevnění PMG se střílnami, vytvarovanými z betonu. Délka přístupové chodby se řídila místními podmínkami a výjimečně mohla měřit i několik desítek metrů. (Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung)
O něco solidnější byla kulometná hnízda (MG) s 50 cm silnými stěnami, pevnostní lafetací a pancéřovými střílnami s posuvnou deskou, která poměrně solidně chránila obsluhu. Objekty měla jednu nebo dvě střílny a v některých případech byly dvě střílny svařeny k sobě a osazeny do malé věžičky, čímž poněkud připomínaly střílny P3 typových objektů. Mezi objekty MG lze počítat i kruhová postavení pro kulomety, disponující chodbou s výklenkem, z nichž některá byla otevřená a některá měla nad kulometem slabý strop.
Nahoře je půdorys a řez objektem MG s věží, v níž jsou dvě střílny spojeny do jednoho pancíře, dole běžným objektem s dvojicí střílen. (Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung)
Dobový snímek zamaskovaného lehkého objektu se dvojicí kulometných střílen.
Pro polní protitankové kanóny sloužila protitanková hnízda v podobě malého objektu se střílnou pro kanón a širokou chodbou, kterou bylo možné zajet s kanónem dovnitř. Slabinou objektů byla rozměrná ničím nechráněná střílna. (Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung)
Páteří obrany byly malé typové objekty, připomínající zvětšené československé lehké objekty, ve většině případů vylepšené o střílnu P3, která umožňovala pohodlné přímé pozorování a dávala objektu široké palebné možnosti. Hlavní výzbroj působila z masivních pancéřových střílen P1, které na rozdíl od našeho řešení umožňovaly vytočit palebný vějíř mimo kolmici na stěnu. Vstupní chodba se střílnou a nasávacím otvorem pro ventilátor byla zcela stejná jako v našich „řopících“. Vzácně se vyskytovaly protitankové objekty, které měly být vyzbrojeny zbraní L1 a objekty pro sklopné pancéřové stanoviště s kulometem. Největší verze objektu, přezdívaná „želva“ měla spodní patro a horní bojovou místnost se dvěma střílnami P1 a dvěma P3, což čtyřem kulometům zajišťovalo plně kruhový výstřel.
Řezy malými typovými objekty, ilustrující použití střílen P3. Vlevo je střílna v rovině hlavní střílny P1, uprostřed atypický objekt s dvojicí střílen P3 a vpravo umístění střílny v železobetonové věži. (Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung)
Samostatné pěchotní sruby byly podle původních plánů, tedy s šachtami pro pancéřovými zvony, postaveny jen ve čtyřech exemplářích u Logatce, měly však mít pouze kulometnou výzbroj. Další modernější dva sruby pro zbraně L1, avšak s úspornými betonovými zvony vznikly v uzávěru Trata.
Samostatný dělostřelecký srub byl vybudován pouze jeden, přičemž s délkou přes 23 metrů se jednalo o vůbec největší objekt jugoslávského opevnění. Původně měl mít Měl mít sice silnou výzbroj v podobě čtyř 105mm kanónů, ale umístění polních zbraní do velkých střílen zavinilo malou odolonost. Palba polních kanónů v objektu bez ventilace se při zkouškách ukázala jako značně problematická a žádný další už postaven nebyl.
UZÁVĚR TRATA
Údolí řeky Poljanska Sora tvořilo jeden z nejnebezpečnějších útočných směrů, kterým se mohla italská armáda dostat do nížin kolem Lublaně. Páteří linie opevnění v této části Západní fronty měly být tvrze a těžké objekty a do doby redukce opevňovacího programu zde byly dva pěchotní sruby skutečně vybudovány. Kromě hlavního obranného postavení krylo údolí i několik předsunutých a záchytných linií, takže celková hloubka obrany byla neobvykle vysoká. Za zmínku stojí i skutečnost, že samotné údolí měla krýt palba čtyř československých zbraní L1, z toho dvou ve velkých pěchotních srubech a dvou v malých typových objektech. Kanóny však nebyly dodány a musely být nahrazeny polními protitankovými kanóny, provizorně umístěnými do otvorů po neosazených střílnách.
Levý pěchotní srub a další objekty v údolí
Přímo v obci je u hřbitova opravený lehký objekt. Pokud pojede dál podél řeky, je na kopečku nad domky typový objekt pro pevnostní protitankový kanón, který je zajímavý unikátní střílnou P3 s nestandardními otvory. V roce 2004 byl vchod zasypaný a dovnitř jsme lezli dost nepohodlně střílnou přes diamantový příkop.
Po chvíli je nad cestou dobře vidět pěchotní srub, k němuž lze pohodlně dojít po louce a u nějž je informační tabule. Vnitřek je hodně poničený poničený, ale zvenku je srub zajímavý. Na odhalené čelní stěně jsou vidět zásahy včetně zabořeného ostrého granátu a typická spirálovitá armatura horní vrstvy železobetonu.
Levý pěchotní srub s provizorní úpravou pro použití polního protitankového kanónu. Betonové „zvony“ jsou pro přehlednost zakresleny v řezu, i když se nachází až nad stropní deskou. (Ondřej Filip 2021, podle O. Gregara)
Na opačné straně údolí je na louce těsně za čtvrtí nových domů druhý z objektů pro pevnostní protitankový kanón, bohužel zavezený zhruba do poloviny výšky stěn zeminou. V lesíku nad ním je malý typový objekt s věží a jednostranný malý typový objekt bez věže.
Pravý protitankový objekt na německé fotografii. Je vidět malý diamantový příkop pro odvod nábojnic zbraně L1.
Plánek tohoto objektu. Vlevo je plánovaná verze se střílnou pro zbraň L1, vpravo provizorní úprava s betonovými sloupky pro opření rydel polního protitankového kanónu. V obou bočních stěnách je zařízení pro optickou signalizaci. (Ondřej Filip 2021, podle O. Gregara)
Po dalších několika stech metrech zatáčí silnice vpravo na krytý dřevěný most. Pokud zaparkujete v zatáčce, dáte se po polní cestě rovně a v lese odbočíte po cestě doleva, dojdete k pěknému typovému objektu s věží.
Za vesnicí Podgora lze zaparkovat u restaurace, přejít most a vyjít na ostroh, kde je atypický objekt PMG s dlouhou přístupovou chodbou, opatřenou třinácti střílnami.
Pravý pěchotní srub a dělostřelecký srub
U lesní cesty, odbočující z jedné serpentiny silnice na Hlavče Njive leží pravý pěchotní srub. Je méně poškozený, než jeho soused a má všechny pancéřové prvky a podlážky ve zvonech. Interiér je však plný suti z poškozených příček a pokrytý sazemi. Kousek nad ním je oboustranný typový objekt, který nemá věž a je tak značně podobný československému objektu A-200
.
Malý typový objekt nad pravým pěchotním srubem. V obou bočních stěnách je zařízení pro optickou signalizaci. (Ondřej Filip 2021, podle O. Gregara)
O něco výš je ze silnice vidět dělostřelecký srub, v němž je přístupná část horního patra s kasematami pro čtyři kanóny. Zbývající část nadzemního podlaží a dolní patro jsou uzamčeny. Uvnitř jsou informační tabulky s plánky. V zatáčce těsně nad srubem je zajímavý objekt PMG, který se skládá ze dvou částí, propojených chodbou.
Tvrz Hlavče Njive a okolí
Tvrz je nad domy a úzkými silnicemi, parkovali jste tedy u silnice o několik set metrů níže. Vchod do tvrze je hned vedle garáže soukromého domu, v roce 2004 i 2021 nás majitelé ochotně zvali dovnitř a zřejmě byste tedy nebyli na obtíž, pokud byste tam vstoupili sami. Podzemí je čisté, poměrně rozlehlé a velmi hezké.
Jediný postavený objekt je na kopci nad domem a lze tam dojít po lesní cestě od křižovatky nebo po louce jižně od objektu. Jediná cesta dovnitř vede střílnou P2, což není právě pohodlné, neboť otvor má průměr jen 38 cm. Do podzemí se tudy dostat nedá, neboť v šachtě do spodního patra není žebřík a v hlavní šachtě chybí kus schodiště. Ve směru palby této střílny si lze všimnout nezaměnitelné siluety opevněné hory Blegoš. Zhruba sto metrů od objektu se nachází nevýrazné pozůstatky šachty pro druhý objekt tvrze.
Nedokončený objekt se stavební lávkou na strop. Jde o jediný tvrzový objekt, kde se podařilo vybetonovat věž se střílnou P3.
Cestou k tvrzi je hned u silnice na malé loučce vzácný typový objekt s dvojicí střílen P3. Pokud lze některé typové objekty přirovnávat k našim lehkým objektům, pak je od nich tento objekt pro dva těžké a dva lehké kulomety s plně kruhovým výstřelem hodně vzdálený.
Atypický objekt se čtyřmi střílnami. Střílna P3 pro obranu týla a vchodu se jinak vyskytuje jen u pěchotních srubů. (Ondřej Filip 2021, podle O. Gregara)
Na hřebeni pod tvrzí se nachází dva hezké typové objekty a na křižovatce cest nimi torzo nedokončené „želvy“, které bohužel místní využili k pálení odpadků, takže se dovnitř nedá dostat. Další objekty najdete na mapě.
Prohlídka opevnění v údolí Poljanské Sory je nenáročná a většinou se budete pohybovat po loukách mimo zastavěný prostor. Pokud si vyberete nejzajímavější objekty, stačí na to několik hodin, důkladnější prohlídka by vyžadovala téměř celý den.
stav: červenec 2004, srpen 2021
Fotografie: Ondřej Filip 2004, 2021
Literatura:
Miloš Habrnál a kolektiv, „Rupnikova linie“ a ostatní Jugoslávská opevnění, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2004
Miloš Habrnál a kolektiv, Rupnikova Črta in druge jugoslavjanske utrdbe iz obdobja 1926-1941, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2005
Geopedia interaktivní mapa Rupnikovy linie
V okolí typového objektu pro L1 na pravém křídle (7) probíhá čilá výstavba rodinných domů. Přímo k němu míří výkop pro kanalizaci a novou silnici. Je pravděpodobné, že objekt bude zničen, nebo zahrnut.
V době naší návštěvy (červen 2008) byl vchod do tvrze Hlavče Njive normálně přístupný. Vedle domu před vchodem je trávník bez jakéhokoli oplocení, v počáteční části podzemí bylo uskladněno značné množství plastového drenážního potrubí.