Uzávěrové forty v jižních Korutanech

(Slovinsko, Itálie) – Predil, Malborghetto
Napsal: O. Filip
objekty: forty, baterie, blokhaus
V části bývalých Korutan, rozdělené po první světové válce mezi Slovinsko a Itálii, se nacházejí vesměs poškozené, ale velmi zajímavé rakousko-uherské forty, z nichž jeden je nyní zpřístupněn jako muzeum.

Přístupové cesty z Itálie do jižní části Korutan byly Rakouskem opevňovány již během Napoleonských válek, kdy improvizované blokhausy u Malborghetta a Predilu kryly ustupující vojska, byť za cenu strašných ztrát jejich obránců. Hřeben Julských Alp, jehož nadmořská výška většinou překračuje 2000 metrů, bylo možné překonat jen v několika místech. Důležitou silniční a železniční komunikaci údolím řeky Fella přes Tarvisio přehradil velký fort Hensel s atypickou výzbrojí, zatímco silnici přes sedlo Predil chrání z obou stran několik fortů různého stáří. Většina objektů sice patřila do kategorie pancéřových fortů, jednalo se však o rané konstrukce s poměrně slabými stěnami a stropy a pancéřovými prvky starších vzorů, které byly odolné nejvýše proti granátům ráže 21 cm. Fort Flitscher Klause byl kamenný, zbývající objekty byly postaveny částečně z betonu, zesíleného na stropnici vrstvou žulových kvádrů, přičemž zcela kamenné byly i některé méně důležité části a stěny. Také pancéřové věže (s výjimkou dvou věží Gruson fortu Hensel šlo o produkty plzeňské Škodovky), se vyznačovaly spíše výhodnou cenou, než vysokou odolností.

Nejdůležitější výzbroj starých horských pancéřových fortů „Voglovy epochy“ představovaly 12 cm kanóny, ukryté v pancéřovaných kasematách pro čelní palby. Samotné pancíře byly nejčastěji označovány jako „pancéřové štíty“ (Panzerschilde), dnešní terminologii by však spíše odpovídal výraz „polokopule“, neboť zčásti kryly střeleckou místnost i ze stran a seshora. Od svých protějšků pro 8 cm a 12 cm kanóny v haličských pevnostech se lišily především výrazným sešikmením, které umožňovalo jejich zapuštění do zkosených stropů. Nejstarší typ pro kanón M.80 produkovaly od roku 1877 ocelárny ve Vítkovicích a zatímco střílna byla tvořena odlitkem o síle 10-15 centimetrů, zbytek polokopule měl tloušťku pouhé dva centimetry a sloužil spíše jako opora pro žulové kvádry, které tvořily vnější vrstvu. V Alpách bylo osazeno 28 kusů polokopulí (Landro, Haideck, Mitterverg, Corno, Dossacio, Tenna, Benne), dalších devět kusů v Kotoru (Gorazda a Skaljari) a pět kusů zamířilo coby jediný export rakouských pevnostních pancířů do Švýcarska (Airolo). Dochovaly se pouze tři kusy na fortu Mittelberg v Tyrolsku, osm kusů v Kotoru a také zmíněné kusy ve Švýcarsku.

Po roce 1886 zahájila Škoda výrobu odolnějších polokopulí, označovaných jako typ „C“. Starší verze o váze 3,5 tuny pro kanóny M.80 nebo M.85 se značně podobala polokopulím z Vítkovic a bylo jich dodáno pouze jedenáct (Predilsattel a Vermač v Kotoru). Novější verze pro kanón M.96 vážila 8,8 tuny a skládala se z čelní desky o síle 12 cm, na níž navazovala 5 cm silná stropní část. Osazeno bylo celkem 22 kusů (Romagnano, Corte, Hermann, Moena, Hauptwerk Matarello a Mittelbatterie Brione). Pro pevnost Přemyšl bylo vyrobeno 12 kusů verze „D“ se svislou čelní stěnou (Optyń a Dziewięczyce). Využití těchto polokopulí v Alpách bylo minimální, neboť kanóny byly na začátku konfliktu demontovány a osazeny v kavernových objektech či otevřených postaveních. Polokupule staršího typu se dochovaly v kotorském fortu Vermač, přičemž čtyři z nich disponují rozměrnými přídavnými pancíři. Nedochoval se žádná kus novější verze ani žádná polokopule verze D.

Nástupcem těchto stále ještě nedostatečně odolných polokopulí, osazovaných do stěn, obložených žulou, byly polokopule nejmodernějších fortů v uzávěrech Folgaria a Lavarone, zapuštěné v masivním betonu. Vzniklo jich jen minimální množství, konkrétně čtyři polokopule pro 8 cm kanóny ve fortech Lusern a Verle a dvě větší pro 10 cm kanóny ve fortu Sebastiano. Ostatní betonové forty z počátku 20. století kasematy pro kanóny neměly, nicméně prvky obdobného typu se měly objevit objevily v obrovských rozestavěných fortech nejmodernější kategorie (Valmorbia, Coni Zugna, Altissimo).

“Panzerschild C“ z produkce Škody. Pod střílnou byl pivot pro lafetu kanónu, jimž procházelo lano do šachty, v níž bylo zavěšeno protizávaží. To vyvažovalo hlaveň, která nevyčnívala ze střílny a měla tedy těžiště daleko vzadu za otočným bodem. Díky silné čelní desce byla polokopule odolnější, než předchozí typ z Vítkovic. O. Filip 2014

Malá odolnost objektů byla příčinou jejich devastace nepřátelským dělostřelectvem, nicméně v roce 1915, po předchozích zkušenostech z jiných bojišť, nebyly účinky nejtěžších děl žádným tajemstvím. Rakousko-uherské velení s tímto vývojem víceméně počítalo, forty byly téměř zcela vyklizeny a podstatná část jejich výzbroje byla odsunuta do kavernových objektů a polních postavení. Částečně plnily roli úkrytů a pozorovatelen a především posloužily k tomu, že na sebe úspěšně poutaly palbu italských těžkých děl. Mimo forty byla vybudována řada polopermanetních opevnění, především zákopů, zesílených zídkami se střílnami pro pušky, kaveren pro mužstvo i palebných postavení pro dělostřelectvo. Mezi nimi byly i pevnostní kanóny, které se pro instalaci do střílen velmi dobře hodily a dokonce došlo i k výrobě lafet, umožňujících použití polních děl v minimálních střílnách. Tlak na zdejší obranu zmizel až s úspěšnou ofenzivou v říjnu 1917, po němž se fronta posunula o stovky kilometrů do italského vnitrozemí a zůstala zde až do zhroucení rakouské obrany na podzim roku 1918.

V meziválečném období byly z fortů, s výjimkou fortu Flitscher Klause, vytěženy všechny pancéřové prvky, což vedlo k větší devastaci, než bojové akce. Na konci třicátých let byla v této oblasti zahájena výstavba mimořádně silných opevnění Alpského valu, patřících do sektoru XVII Tarvisiano. V několika případech byly využity i rakouské objekty, konkrétně blokhaus u jezera Predil, rozšířený na pěchotní tvrz s podzemím, přístupový tunel k fortu Hermann a kaponiéry fortu Hensel, do nichž byly zabudovány jednoduché betonové objekty.

Flitscher Klause

Tento raný pancéřový fort, vybudovaný v letech 1881 – 1882, leží přibližně 4 kilometry od obce Bovec, přímo u silnice č. 302. Ke stavbě byl využit i materiál ze zdemolovaného hradu, který ležel téměř přesně v místech dnešního objektu. Fort je kamenný, má přibližně čtvercový půdorys a i přes svou malou odolnost byl vybaven množstvím pancéřových prvků, z nichž nejzajímavější jsou unikátní střílny Gruson z tvrzené litiny pro kanóny 12 cm M.80. Všechny dělostřelecké zbraně byly v roce 1915 demontovány a přemístěny do polních stanovišť. Díky umístění ve velmi úzkém a hlubokém údolí nebyl fort poškozen italským ostřelováním, neboť se nacházel v hluchém prostoru. Dnes je ve výborném stavu a jde o jediný rakousko-uherský objekt v Alpách, u něhož se zachovaly všechny kovové součásti včetně schodů a vrat. Důvodem je, že byl stabilně využíván k ubytování vojenských jednotek.

V současné době fort slouží jako muzeum s velmi širokou otvírací dobou (denně od 9 do 21 hodin). Celkově však není rozsah expozice, věnované opevnění, příliš velký. Uvnitř jsou mimo několika fotografií a plánů k vidění i pancéřové desky pro kanóny, střílny pro kulometná dvojčata a v prvním patře také otočná pozorovací věž Škoda. Na stropnici fortu jsme se sice dostali, zvenku však byla věž poněkud necitlivě zakryta lepenkou.

Flitscher Klause: celkový pohled na fort. Dvě střílny nad sebou, které jsou obrostlé popínavými rostlinami, byly určeny pro 12 cm kanóny. (MD)

Flitscher Klause: jedna ze střílen pro 12 cm pevnostní kanón, vybavená pancéřovou deskou.

Flitscher Klause: vchod do fortu s původními ocelovými vraty a deskou, označující název a datum výstavby fortu.

Flitscher Klause: pancéřová deska pro dvojče těžkých kulometů.

Flitscher Klause: pohled do interiéru otočné pozorovací věže. Ve vrchlíku je patrný plastický nápis „E. Skoda Pilsen“. (RH)

Hermann

S kamenným fortem Flitscher Klause se nedalo počítat a proto byl v letech 1897-1900 na skalní plošině nad ním vybudován modernější pancéřový fort. Jeho hlavní výzbrojí byly čtyři poměrně moderní kasematní kanóny M.96 v pancéřových polokopulích a dvě věže pro moždíře M.80, přezbrojené na začátku 20. století houfnicemi M.5 s podstatně větším dostřelem. I přes postupně se zhoršující stav byl fort po celou dobu války obsazen, obě houfnice z pancéřových věží však byly přesunuty do jiných stanovišť. Během války byla z fortu vyražena šachta do vybetonovaných chodeb s objekty ve skalní stěně.

Přístupová cesta k fortu, zčásti vysekaná do skalní stěny, začíná přímo naproti fortu Flitscher Klause. Následuje tunel, který byl později využit jako součást tvrze Alpského valu a proto z něj vedou dvě chodby do kulometných objektů, přičemž třetí objekt je vestavěn do horního ústí tunelu. Cestou je k vidění několik malých kaveren a betonový objekt pro světlomet. Na konci cesty je skalní plošina, posetá krátery od těžkých granátů. Na ní se nachází impozantní budova fortu, silně poškozená dělostřelectvem a pozdějším trháním pancéřových prvků. V objektu chybí schody, jedním ze čtyř otvorů po pancéřových polokopulích pro 12 cm kanóny se však bez problémů dostanete do horního patra, po úzkých schodech do šachty po jedné z dělostřeleckých věží a z ní na strop. V poničeném interiéru fortu s částečně propadlými podlahami je každopádně nutné pohybovat se opatrně. Kaponiéra fortu byla nedávno vyčištěna a bylo zpřístupněno schodiště, které z ní vede do kompletně vybetonovaných kavernových postavení pro pozorovatelnu, světlomet a kulomet.

(Zhruba dva kilometry jižně od fortu leží opěrný bod Kal (Stützpunkt Kal), kam byly přemístěny dva z 12 cm kasematních kanónů. Byly umístěny do otevřených postavení se zídkami, v nichž byly vytvořeny celkem věrné kopie pancéřových střílen, obložené plechem. Objekty byly napojeny na systém zákopů a úkrytů. Někde poblíž se zřejmě nachází i kaverny pro zbývající kanóny a možná i pro další děla. Celý opěrný bod je opravený a zpřístupněný v rámci naučné stezky. Nejlepší přístup je z jihu, z vesnice Kal-Koritnica.)


Horní ústí přístupového tunelu k fortu byl v meziválečném období využito pro zabudování kulometného objektu Alpského valu.

Týlová stěna kasáren (vpravo) a bateriového traktu. Ačkoli je o pancéřový fort, méně ohrožené stěny jsou stále z kamene. (RH 2014)

Boční stěna bateriového traktu a kaponiéra, z níž vede šachta do podzemí. Chybějící strop bude spíše výsledkem trhání traverz, než bojových operací. (RH)

Hermann: sešikmená stěna vlevo ukrývala čtyři pancéřové kasematy pro kanóny ráže 12 cm, dochovaly se však pouze zbytky jejich obložení žulovými kvádry.

Chodba, vedoucí od schodišťové šachty k objektům ve skalní stěně. (RH)

Vybetonovaná odbočka k jednomu z objektů. Vpravo je zářez, kterým vedla hlasová roura, na stropě byly elektrické rozvody. (RH)

Predil

Přímo u silnice č. 302 do Tarvisia byl již v letech 1848-50 postaven kamenný blokhaus, pro svou minimální odolnost již v roce 1898 překlasifikovaný na sklad. Skládá se z nízkého bateriového objektu přímo u silnice a hlavního dvoupatrového objektu nad ní, které jsou propojené poternou pod silnicí. Dřevěná střecha a stropy horního objektu se dávno rozpadly a obvodové zdi připomínají zříceninu hradu. U silnice se nachází také impozantní pomník kapitána Hermanna, který padl s většinou posádky za napoleonských válek při statečné obraně velkého dřevěného blokhausu. U blokhausu je malé parkoviště, pokud by bylo obsazené, je nutné parkovat až půl kilometru východně u odbočky na Mangrtské sedlo.

Predil: bateriový objekt u silnice na pravém křídle fortu.

Predil: pomník Johanna Hermanna von Hermannsdorf, přechodně zbavený bronzové sochy padlého lva. Za ním je vidět hlavní budova fortu.

Pradilsattel

V průsmyku Predil (1156 m) byla v letech 1898-99 postavena neobvyklá pancéřová baterie se čtyřmi polokopulemi Škoda nejstaršího typu. Ačkoli je baterie na exponovaném místě s dalekým výhledem do předpolí, měly její betonové konstrukce minimální odolnost. Výzbroj doplňovaly dva těžké kulomety ve střílnách a četné střílny pro ruční zbraně.

Baterie dnes leží na dnešní italsko-slovinské hranici, její pancéřové kasematy jsou samozřejmě vytržené, ale jinak je interiér objektu celkem čistý a je odtud nádherný výhled na jezero Predil.

Predilsattel: pohled na levý bok baterie. Betonové stavby na střeše pocházejí z pozdější doby. (RH)

Predilsattel: hlavní vchod do objektu baterie.

Predilsattel: otevřená kaponiéra se střílnami pro ruční zbraně v pravém nároží baterie. V pozadí je vidět jezero Predil.

Reiblersee

Výzbroj tohoto atypického fortu minimální odolnosti tvořily tři 9 cm kanóny M.96 pro čelní albu, zřejmě umístěné v betonových kasematách, nikoli pod pancířem. na levém křídle byl pravděpodobně pozorovací zvon a doprava vedla podzemní chodba do blokhausu pro dva kulomety. Hlavní objekt byl silně poničen ostřelováním za první světové války a poté rozebrán.

Dochovaný blokhaus (někdy nazývaný Ailschlucht) je situován ve skalní rozsedlině na břehu jezera a v týlu má kaponiéru, zapuštěnou do skály. Ze zděného objektu vede krátká chodba do zmíněné kaponiéry a na opačnou stranu dlouhá zatopená chodba do zdemolované hlavní části fortu, z níž zbyly jen nepatrné zbytky v podobě zemního valu a zbytku zdi.

(Na protějším břehu se nachází betonový rakouský blokhaus, který byl v meziválečném období doplněn o podzemí, dva kulometné objekty a pancéřovou strážnici (podrobnější popis přestaveb v rámci opěrného bodu Lago del Predil je v tomto článku. Bohužel tento zajímavý objekt, který by se měl nacházet zhruba v místech, kde je silniční galerie, se nám nepodařilo najít.)

Reiblersee: čelní stěna blokhausu, v níž se nacházejí kulometné střílny s výstřelem na silnici.

Reiblersee: stěny úzké rokle, v níž se blokhaus nachází, ho velmi dobře kryjí. Vpravo je vidět příkop, krytý kaponiérou ve skalní stěně.

Reiblersee: kaponiéra ve skalní stěně, bránící týl objektu.

Hensel

Fort byl postaven v letech 1881-1883 v lokalitě, kde se nacházel dřevěný blokhaus. V květnu 1809 zde při statečné obraně proti Francouzům padly více než tři stovky rakouských vojáků včetně jejich velitele, kapitána Hensela. V osmdesátých letech 19. století zde byl vybudován rozsáhlý fort, který se skládal ze dvou hlavních částí s odlišnou výzbrojí. Výše umístěná část „A“ byla vyzbrojena dvojicí věží Škoda pro 15 cm moždíře M.80, později přezbrojených na 10 cm houfnice M5. Kromě toho zde byly 9 cm a 15 cm kanóny v kamenných kasematách. Níže umístěná část „B“ měla unikátní pancéřovou kasematu Gruson z tvrzené litiny pro čtyři 12 cm kanóny a dvojicí dvoudělových věží téhož výrobce, taktéž vyzbrojených 12 cm kanóny rakouské provenience. Již na počátku války byly demontovány všechny kanóny z kasemat a také po jednom kanónu z každé věže a přemístěny do kavernových postavení v okolí. Přesto byl fort obzvláště intenzivně ostřelován, přičemž na něj bylo od 12. června 1915 do 19. března 1916 vystřeleno několik tisíc granátů ráže 21 až 30,5 cm. Ty poničily všechny části fortu včetně věží Gruson, jejichž předpancíře se rozlámaly.

Fort se nachází asi kilometr za obcí Ugovizza, přímo nad moderním silničním tunelem. Asi sto metrů před jeho východním ústím je malé parkoviště, odkud se snadno dostanete na původní přístupovou cestu. Ta prochází kolem objektu pro věž tanku Pershing a tvrze s kulometnými střílnami až na dvůr před ruinu části „B“. Oknem je vidět spoušť, která nastala uvnitř, když byly zničeny podlahy mezi třemi podlažími. Několik serpentin vede ke kruhovému bateriovému objektu, takzvanému Rondelu, který je v dobrém stavu a ze střílen v jeho horním patře je pěkný výhled do údolí. Dále po hřebeni se nachází šachty po vytržených dělostřeleckých věžích a těžce zpustošený objekt „B“. K cestě lze využít i několika úseků zachovalých podzemních komunikací, celkově však převládá chaos polorozbořených a zarostlých staveb. Na konci dojdete k pěkné kaponiéře, jejíž střílny míří ze svahu otvorem ve zdi, přehrazující příkop. Zde lze sejít na starou silnici, přímo ke vchodu do další tvrze Alpského valu.

Hensel: celkový pohled na skalní ostroh s fortem. Vlevo je vidět „Werk B“, uprostřed nad tunelem bateriový objekt a vpravo „Werk A“. Původní silnici obchází vrch z levé strany. (RH)

Hensel: kaponiéra na pravém boku části A (Werk A), částečně chráněná betonovou zdí v popředí.

Hensel: interiér hlavního objektu části B (Werk B) s propadlými stropy.

Kleiner Pal

Na vrcholu Kleiner Pal (italsky Pal Picollo), v nadmořské výšce 1867 m, se nachází unikátní rakousko-uherský pancéřový pozorovací zvon o váze kolem půl tuny. Na vrchol se dostanete z průsmyku Plöcken Pass (italsky Passo di Monte Croce Carnico), odkud je nutné překonat převýšení 500 metrů. V průsmyku je parkoviště (46 36 10, 12 56 41), z jehož východního okraje stoupá kolem italské tvrze Alpského valu úzká pěšina. Ta vede kolem několika kaveren a strmě stoupá velice hezkou krajinou podél skalních stěn. Pod vrcholem začíná skanzen opevnění z období 1. světové války, který zahrnuje desítky zákopů a kaveren, jimiž je vrchol kolem zvonu doslova provrtán. Nejzajímavější je rozvětvená kaverna ve svahu nad chatou, v níž je betonem zpevněná střelecká místnost, v niž byl původně instalován nějaký kanón na lodní či pobřežní lafetě, o čemž svědčí kruh šroubů v podlaze. Skrz kavernu se dá vyjít na cestičku a po ní na vrchol, kde je zmíněný zvon (cca 46 36 19; 12 57 29). Jen asi 50 metrů od něj jsou už italské zákopy. I v tomto prostoru jsou zákopy a kaverny vyčištěné a opravené, do zvonu se dá zevnitř vlézt.

(Jediný další exemplář, o kterém vím, je na jednom z vrcholků hřebene o výšce kolem 2500 m, tvořícího hranici mezi Rakouskem a Itálií, zhruba 4 kilometry severně od průsmyku Monte Croce Comelico (Kreuzbergpass). Prochází kolem něj trasa, vedoucí na východ z chaty Sillianer Hutte).

Kleiner Pal: lehký pozorovací zvon. úchyt na stropě možná sloužil pro hromosvod. V pozadí je rakouský krytý zákop se střílnami. (OF)

Kleiner Pal: boční záběr zvonu, z něhož je vidět, že jde jen o polovinu, zezadu krytou zdí. (OF)

Kleiner Pal: pohled z levého průzoru zvonu na italské zákopy. (OF)

Forty v jižních Korutanech jsou zajímavou ukázkou rakousko-uherské opevňovací školy. Ke všem objektům (kromě fortu Hermann) se dá zajet autem, takže celou akci lze zvládnou za půl dne. Pokud byste měli málo času, můžete vynechat ruinu fortu Predil, která je asi nejméně zajímavá. Na fortu Flitscher Klause jsou nejzajímavější jeho unikátní pancéřové prvky. Objekty Alpského valu, které najdete nejen u fortu Hensel (uzávěr Malborgetto-Valbruna), ale též poblíž zničeného fortu Raiblersse (uzávěr Lago del Predil), jsou popsány v samostatném článku. Všechny forty jsou opuštěné, takže je lze zkoumat bez nejmenších problémů, s ohledem na jejich stav je však třeba dbát zvýšené opatrnosti.

Stav: červenec 2004, červen 2014 (Hermann)

Literatura:
Walter Schaumann, Karynckie fortyfikacje graniczne, Forteca, Przasnysz 2003

Jaroslaw Chorzępa, Nec Plus Ultra na Przelęczy Predil, in: Forteca 9, Przasnysz
Ulrich Moesslang, Bunkeranlagen und Festungen vom ersten Weltkrieg in den Alpen
Karl Ebner: Ostatnia walka fortu Hensel, in: Forteca 20-21, str. 103, Przasnysz 2006
Hans Novaczek Die 6 Kärntner Festungen
Rudi Rolf: Festungsbauten der Monarchie, PRAK Publishing, Middelburg 2011

Komentářů: 6

  1. Anonymní, 9.3.2007:

  2. Martin Vlach, 9.6.2009:

    PredilsattelU baterie PREDILSATTEL již při mé poslední návštěvě (9. května 2009) kanony před objektem nebyly. Ještě loni, cca v září, byly na asfaltové ploše u silnice vystaveny.

  3. franci, 15.7.2009:

    HermannVchod do štol je již prokopaný ze zbořené kaponiéry a vystrojený žebříkem. Už se člověk nemusí plazit po skalách k východům štol. Připadá mi, že se Slovinci o Hermann začínají trochu starat a to je dobře. Jinak na Rajčeti mám i fotky (Rajče/franci/vojenské pevnosti a jiné krajiny Slovinska a Itálie).

  4. Colonel, 24.11.2009:

    V zaveru clanku zminovane trikavernove postaveni je v soucasne dobe jiz zpristupnene, v minulosti pristupova sachta k nemu byla zavalena betonovymi ulomky, ted je vycistena a opatrena zebrikem. Toto postaveni by melo pochazet z druhe svetove valky.

  5. David, 8.5.2011:

    Fort SvinjakNaproti fortům Kluže a Hermann by měl být fort Svinjak na svahu stejnojmenné hory. Četl jsem, že byl pouze naplánován, ale na mapách googlu je dobře vidět obrys nebo základy. To by znamenalo že nebyl dostavěn. Viděl jsem také fotky. Nevíte o něm něco více? Nebo to bylo jen otevřené postavení pro děla?

  6. David, 11.8.2011:

    Muzeum Cave del PredilChtěl bych upozornit na muzeum v Cave del Predil. Přímo na náměstí vedle kostela. Venku před ním stojí děla. Vstup 4 EUR/os. 6 místností narvaných zbraněmi (kupříkladu PPŠ, Bren, Maxim a různé křesadlové zbraně) , informacemi, vyznamenáními, miniaturami (znázornění bitev a pevností) , fotkami, plány atd. Různé období od Napoleonských válek, přes rakouské forty, 1. sv. v., Alpský val, 2.sv.v. U Alpského valu bylo nakresleno několik tvrzí a plánků. Mám je přefocené. Fotky tvrzí či muzea můžu poslat mailem. Jediná věc mi vadila a to absence angličtiny u popisků. Skutečně se to vyplatí.

Nový komentář

 

Publikováno: 7.2.2005 19.53 , Komentáře (6)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017