Opevnění Maginotovy linie u Briançonu

(Francie) – SF Dauphiné
Napsal: O. Filip
objekty: 5 tvrzí, 2 forty, reduta, podzemní telefonní centrála
Strategickou oblast průsmyku Montgenévre a jeho okolí, která byla silně opevněna již od 18. století, brání jeden z nejvýše položených uzávěrů Maginotovy linie. Kromě toho je zde i jeden z největších francouzských fortů neobvyklé konstrukce.

Průsmyk Mont Genévre (1854 m) je dodnes asi nejschůdnějším přechodem z území Itálie přes horské hřebeny Alp od hranic se Švýcarskem na severu po průsmyk Larche, ležící přibližně 250 km na jih od nich. Již od 17. století, kdy začaly být horské oblasti více osidlovány, byl průchod městem Briançon systematicky opevňován. Přímo ve městě vznikla pod vedením slavného fortifikátora Vaubana mohutná bastionová citadela, doplněná později několika forty. V éře systému Séré de Riviéres obklopil město prstenec fortů na vzdálenějších vrcholcích a ve 30. letech 20. století vyrostla na horských vrcholcích moderní opevnění Maginotovy linie, která však do roku 1940 nebyla zcela dokončena.

Už při cestě serpentinami od Mont Genévre narazíte asi po 2 kilometrech na unikátní předsunuté postavení Barrage rapide de Briançon (1). Objekt leží přímo na levém okraji silnice a na opačné straně se dá zaparkovat. Uvnitř se stále nachází mohutný zátaras, který se vysouval přes silnici otvorem v pancéřové desce. Do každé ze střílen JM bylo možné zasunout kanón AC47, neboť jeho závěsná kolejnice je rozdvojena a opatřena výhybkou.

Po dosti ostrém sjezdu dojedete do Briançonu, v němž je většinou značně chaotická dopravní situace. Přímo v centru, pokud se vám podaří zaparkovat, si můžete prohlédnout rozsáhlé a dokonale zachované bastionové opevnění. Uvnitř jeho valů se nachází historické město, nyní využívané hlavně pro účely turistického ruchu (tzv. „Cité Vauban“). Do samotné citadely, která se tyčí nad městským opevněním, se platí vstupné. Z města se také po historickém mostě „Pont d’Asfelt“; dostanete do blízkého fortu Trois Tetes. Z centra je třeba odbočit doleva směrem na Cerviéres. Z této silnice asi po několika kilometrech odbočuje vlevo 11 kilometrů dlouhá přístupové silnice k tvrz Janus.

Na silnici jsou značky zákazu vjezdu, většinou dosti letité a zrezivělé, a záleží na vás, jak daleko dojedete (my jsme dojeli asi do poloviny). Za úvahu by stálo dojet pouze k fortu Anjou a vydat se po cestě, vedoucí přes fort Infernet (2). Pokud byste měli dost času, mohli byste dokonce vyjít přímo z Briançonu po cestě přes forty Trois Tetes, Randouillet, Anjou a Infernet. U této cesty by se měla nacházet také podzemní telefonní centrála Seyte. Jinak by také bylo možné jít úplně z druhé strany, totiž vyrazit pěšky ze sedla Mont Genévre podél potoka Durance a po obslužné komunikaci podél lyžařského vleku dojít až k tvrzím (a tím si ušetřit potenciální problémy s porušením zákazů).

Ať už použijete kteroukoli cestu, octnete se na příčném horském hřebeni, jehož nadmořská výška je přes 2400 metrů a podél něhož  je rozmístěna řada pevnostních objektů z období před 1. světovou válkou. Vpravo se nachází největší z nich, fort Gondran (3), který je volně přístupný a velmi dobře zachovalý, včetně fortové mříže a ocelových krytů před vchody. Poblíž fortu se nachází také menší pevnůstka, která je uzavřená, neboť jsou na ní umístěny antény. (Francouzi používali výraz „ouvrage“ pro malé forty, stejně jako pro tvrze Maginotovy linie. Pevnůstka tedy byla označována „Ouvrage du Gondran D“ a moderní tvrz „Ouvrage du Gondran E“.) Z cesty mezi fortem a pevnůstkou uvidíte vchodový objekt pěchotní tvrze Gondran. Tvrz je uzavřená a příležitostně zřejmě bývá zpřístupňována pro veřejnost. Objekt B2 v podobě stěny se střílnou je zřejmě provizorním řešením. Jeho výzbroj tvořil kulomet Hotchkiss ráže 8 mm ve speciální střílně, což je jediný případ použití této zbraně v objektu CORF. Zajímavý je také objekt B3, který má osazen pancéřový prvek z doby fortového opevnění – zvon Digoin z fortu Boussois v SF Maubege, kde musel uvolit místo nově budované tvrzi Maginotovy linie (původně zde měl být osazen mohutný zvon Héronfontaine, vyrobený pouze v jediném exempláři, který byl nakonec použit na samostatné pozorovatelně v SF Maubege).

Dělostřelecká tvrz Janus se nachází na opačné straně hřebene, na úzkém skalnatém ostrohu, který vybíhá z hory Chateau Jouan, jejíž nadmořská výška dosahuje 2565 m. Cestou minete několik úkrytů a baterií z doby před 1. světovou válkou a také kasárna, stále využívaná francouzskou armádou. Tvrz je uzavřena a je stejně jako Gondran zřejmě příležitostně zpřístupňována veřejnosti. Dostat se dá pouze do unikátního dělostřeleckého srubu B8 pro 4 kanóny ráže 95 mm, neboť rozměrné střílny objektu jsou otevřené. Uvnitř se dochovala lafeta jednoho z kanónů, původně používaných v pobřežním dělostřelectvu, vstup do spojovací chodby je však uzavřen. Na hřebeni si můžete prohlédnout také kasárna fortu Janus, která byla poškozena palbou pancéřové baterie z vrcholu Chaberton (3130 m). Stopa po zásahu je patrná také na zvonu pozorovatelny B4. Přístup po skalách k dělostřeleckým srubům B2 a B3 je komplikovaný a za deštivého počasí téměř nemožný. Ke zbývajícím objektům, umístěným ve skalních stěnách, z nichž dva byly vybaveny zbraní JM a jeden pouze pozorovací střílnou, se zřejmě nedá dostat vůbec.

K cestě k dalším tvrzím budete muset opět projet Briançonem a vyrazit po silnici N91 směrem na průsmyk Lautaret. asi po 5 kilometrech zahnete v obci Chantamerie doleva a začnete stoupat prudkými serpentinami o 1100 metrů výš do sedla Granon (2413 m). Těsně pod sedlem se nachází kasárna a v sedle parkoviště, odkud už je vidět pěchotní tvrz Col du Granon, vzdálená asi půl kilometru. Vchodový objekt je otevřený a nedokončeným podzemím se dá dostat do obou bojových objektů. Zajímavý je především pěchotní srub B4, vybavený vzácným typem zvonu „N°2″. Vlevo od tvrze najdete zajímavý improvizovaný objekt, vybavený střílnou JM, který zřejmě nahrazuje nepostavený srub B2, z něhož je dokončen pouze výlom stavební jámy vpravo od srubu B4. (Vlevo uvidíte cestu, která vede k přibližně 7 km vzdálenému fortu Olive (10), jehož pět kasematních kanónů ráže 75 mm bylo zapojeno do paleb Maginotovy linie. Na jednom z vrcholků uvidíte také věžovitou siluetu reduty Enlon (11). Tyto objekty jsme nenavštívili.)

Až se budete vracet zpět, asi po 2,5 kilometrech uvidíte v levotočivé zatáčce odbočku vpravo. Zde začíná asi 3,5 kilometru dlouhá cesta k tvrzi Col du Buffére, která bohužel není pro běžná vozidla sjízdná. Tvrz se nachází ve stejnojmenném průsmyku (2431 m) a je ve stavu značné rozestavěnosti. V hrubé stavbě je dokončen pouze vchodový objekt se zvonem GFM, zatímco bojové objekty jsou nahrazeny improvizovanými přístavbami, které mají osazeny střílny, určené pro nepostavené sruby. Od tvrze je opět krásný výhled.

Asi 200 metrů pod křižovatkou cest na Granon a Buffére se po levé straně silnice nachází podzemní telefonní centrála Saint Joseph (4). Před jejím vchodem se dá zaparkovat a díky čistému interiéru, vybavenému postelemi může posloužit jako celkem komfortní ubytování.


Pěchotní tvrz Aittes leží vzdušnou čarou necelé tři kilometry od tvrze Gondran E, avšak v podstatně menší nadmořské výšce. Z Briançonu je třeba vyjet po silnici D902 směrem na průsmyk Isoard a dojet až do 12 kilometrů vzdálené obce Cerviéres. Zde odbočeje doleva silnice D89 T, která přechází říčku Cervyerette a stoupá do svahu nad obcí. Buď můžete jet po této silnici, zastavit u domů osady Lachau a sejít doprava k mostu pře řeku, nebo můžete hned na začátku silnice odbočit doprava na prašnou cestu, které vede po břehu říčky a stoupá až do lomu těsně pod tvrzí, kde se dá zaparkovat. Ve druhém případě to budete mít blíž ke vchodovému objektu, k němuž vystoupáte kteroukoli z cest, vedoucích z lomu. Vchodový objekt, umístěný na úpatí kolmé skalní stěny je velmi zajímavý, stejně jako nouzový východ v objektu B4 je však pečlivě uzavřen. Tvrz příležitostně zpřístupňuje stejná skupina lidí, jako tvrz Gondran E, nejedná se však o oficiální muzeum. Od vchodu se dá k bojovým objektům dostat jedině tak, že po kamenech přejdete řeku, neboť břeh mezi vchodem a dalšími objekty tvoří strmá skála. Buď půjdete oklikou přes most, nebo se vydáte přímo po břehu (v tom případě budete muset přejít dvakrát). Levé objekty jsou fotogenické a celkem slušně přístupné, nejvýše položený objekt B2 je však umístěn v dosti strmé stěně a také podstatně výš.

V údolí u tvrze jistě nepřehlédnete několik set metrů dlouhou hradbu, opatřenou střílnami a v jednom místě dokonce i zalomením pro boční obranu. Pokud se od hradby podíváte nad vchod do tvrze (nejlépe s pomocí dalekohledu), uvidíte na skále několik malých objektů se střílnami. Ty jsou součástí pěchotního opěrného bodu, umístěného kuriózně na „střeše“ tvrze, tedy na plošině nad skalními stěnami, v nichž jsou umístěny objekty tvrze. Jediný přístup vede po úzké, napůl sesuté pěšině, traverzující po suťovém kuželu nad lomem. Pěšina míjí zbytky úkrytu, vylámaného ve skále a zpevněného dřevem a pěti úseky stoupá k malému kulometnému objektu. Od něj pokračuje po skalní římse kolem kavernového úkrytu, v němž jsou zbytky telefonních rozvaděčů, míjí dva další kulometné objekty a ústí na plošinu. Ta je obklopena zbytky protipěchotních překážek, chránících obvodový zákop, vylámaný ve skále a nachází se na ní čtvrtý betonový objekt s dlouhou přístupovou chodbou a střílnou s velkou elevací, mířící do svahu. Podle nápisů na objektech byl opěrný bod vybudován v září 1939.

(V okolí Briançonu se nachází řada fortů a baterií. Přímo nad citadelou se nachází největší fort Trois Tetes (5), těsně před ním nevelký fort Dauphin (6) a nad nimi rozsáhlý fort Randouillet (7) (s nímž je fort Trois Tetes spojen unikátním 200 metrů dlouhým dutým baterdeaux, zvaným „Communication Y“). U cesty na Janus leží miniaturní fort Anjou. Jižně od nich se na opačné straně údolí nachází fort Croix de Bretagne (8) a severně nad silnicí ze sedla Mont Genevre leží fort Sallets (9), specifický masivním věžovitým reduitem uprostřed objektu. Žádný z těchto fortů pravděpodobně neprošel modernizací a pro účely obrany se s nimi ve 30. letech již nepočítalo. Forty jsou vesměs přístupné, fort Trois Tetes však zřejmě po určité pauze opět využívá armáda).

Až na poněkud obtížný přístup k některým tvrzím a téměř permanentní dopravní zácpu v samotném městě, je okolí Briançonu velmi příjemnou bunkrologickou lokalitou. Pokud si budete prohlížet i některá bastionová opevnění, budete potřebovat téměř dva dny. Na jižním okraji města lze levně nakoupit zásoby v hypermarketech a nachází se zde také pěkný kemp „les Cinq Valeés“ a několik menších kempů. Všechna opevnění jsou velmi dobře zachycena v podrobné mapě IGN „3536 OT Briançon“ (modrá edice) v měřítku 1 : 25 000, která je sice podstatně dražší než oblíbené mapy od Michelinu, ale poslouží i při výpravě na italská opevnění u Chabertonu.

stav: červenec 2002

Literatura:

Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
La Ligne Maginot – (CIMA)

Komentářů: 6

  1. Zdeněk Novák, 18.5.2006:

    Připomínka4 kanóny 95 mm v objektu B8 pevnosti Janus nejsou námořní, ale pobřežní (de cote)

  2. Ondřej Filip, 18.5.2006:

    Kanón 95 mmMáte pravdu. Spletlo mě označení „marine“ na stránkách ALMA, ale našel jsem podrobnější informaci, že jde o původně polní kanóny, později přepracované pro pobřežní obranu.

  3. Faudy, 11.7.2007:

    Cervenec 2007Do Col de Granon jsme se dostali, ale podle me je zvon N2 na B1. Na B3 je jenom strilna JM s nedokoncenym perimetrem (pokud se drzim znaceni z obrazku a ne z textu).
    Do Janusu jsme se nedostali, znacky zakazu vjezdu byly hned na zacatku cesty u male prehrady. Cestou potkali vojaci v dzipu domorodce co jel autem a chvili si s nim povidali, radeji jsme to sli cele pesky, tura na cely den.

  4. Liska, 8.9.2007:

    Srpen 2007Barrage rapide de Briançon – zavrene a neni videt dovnitr.
    fort Trois Tetes – je obrovska stavba, ze strany co jsme sli uzavrena a castecne opravovana. Podarilo se nam vlez pres prikop a diru do jedne poterny asi do poloviny plochy objektu. Podrobna ekurze Briansonu a fortu je na nekolik dnu.

    Col du Granon – otevrene a zajimave misto. K dokonceni ovsem melo dost daleko, zajimave jsou i haldy vyvezene z podzemi pomocnou stolou. Vevnitr zadna zachovana vyzbroj. Telefoni ustredna u silnice je take otevrena.
    Aittes – fotogenicke, zavrene a nepristupne. V textu zminena prasna cesta je hned u vesnice vylepsena zbrusu novym zakazem vjezdu.

    Zdravi Liska

  5. Jirka, 17.8.2014:

    Briancon – Ze starších opevnění jsou v Brianconu kromě opevnění města oficiálně přístupné forty Salettes, Trois Tétes a citadela nazývaná Fort Chateau. Otevřeno je od června do září. Otvírací doby jsou poměrně chaotické. Dá se říct, že o prázdninách je každý den alespoň jeden z uvedených fortů otevřený. Rozpis prohlídek je vyvěšen na dveřích Památkové kanceláře. Tento rozpis se úplně neshoduje s termíny uvedenými na webu města. Pam.kancelář má sídlo v přízemí brány na začátku Grande Rue. Zde se prodávají vstupenky i začínají prohlídky. Cena vstupného je 6,2 €. Jestli budete mít možnost, rozhodně doporučuji navštívit fort Salettes. V rámci prohlídky projdete Reduit, střeleckou galerii, která obíhá příkop-nádvoří a kasematovou baterii ( Haxo ?)

    Na Gondran a Janus jsme vyjeli lanovkama Chalmett a Gondran z Montgenévre. Parkoviště přímo u lanovky je v létě zdarma. Lanovka končí přímo na povrchu fortu Gondran C. Cena 11€. Cesta trvá cca 20 min. i s přestupem. Fort Gondran pěkný. Do Janusu se nedá dostat. Střílny i vchody jsou zavřené.

  6. kk, 29.8.2017:

    Pěchotní tvrz Aittes
    Letos jsem tu podruhé, pěkné místo na přespání a také dobrý výchozí bod na Janus. Cesta vede přes geologickou přírodní ukázku výchozů různých hornin, přes okolí hezjých jezírek až poblíže pevnosti Granon. Samotná pěchotní tvrz je stále zavřená, snad má nové nasávací a výfukové potrubí a podle debaty s jedním Francouzem je uvnitř velmi zachovalá. Tvrdil, že generátory běží na první našlápnutí. Je to taková zjednodušená tvrz budovaná pravděpodobně MOM, viz Wikipedie. Podle tabulky na vchoďáku se o ni stará „Association les Aittes“. Pevnost je asi napojená na elektrický rozvod a nově má upravenou příjezdovou cestu ke kasárnám na malým přehradním objektem u mostu pod vchodem. Tahle cesta je nová a měkká, později asi bude sjízdná užším Off-roadem, nezkoušel jsem ji. Ale, bude-li příště, tak zkusím oslovit místní nadšence.

    Janus
    No to je kopec a místo! Suché komentáře jak to je vysoko a kolik hodin se nahoru šlape vůbec nevystihují kouzlo, výšku a jakousi ztracenost této pevnosti. Technicky nyní je cesta sjízdná pro cokoliv až nahoru, v praxi vadí závora za kasárnami francouzské armády. Lze ji objet jen na kole. Jinak to je zvláštní místo, vysoko byť pod Chabertonem, a vestavěno v úzkém hřebenu.

    U vchoďáku je zapnutý transformátor, nad ním pak GNSS od Trimble pro zpřesnění GPSky. Je pozoruhodné, že tu anténu nikdo ještě neukradl . Do B8 se nedá vlézt a jestli stopa po zásahu na B4 je to co jsem našel pak něco u Italů bylo špatně. Otisk je mimořádně mělký a z toho plyne, že průraznost projektilu byla mizerná. Nevím co bylo špatně, zda dopadová rychlost či pevnost projektilu, ale výsledek je opravdu slabý. Inu jako celý italský útok.

Nový komentář

 

Publikováno: 31.3.2005 20.03 , Komentáře (6)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017