Maginotova linie v oblasti Sospelu

(Francie) – Maginotova linie – SF Alpes Maritimes – Sospel
Napsal: O. Filip
objekty: 5 dělostřeleckých tvrzí, pěchotní tvrz, předsunuté postavení, fort
V okolí města Sospel se nachází pět dělostřeleckých tvrzí Maginotovy linie, mezi nimiž je i největší tvrz v Alpách. Kromě nich de zde nachází i řada menších objektů a jediný alpský pancéřový fort.

Střední část sektoru Alpes Maritimes tvoří podsektor (sous-sector) Sospel, který zahrnuje prakticky souvislou linií dělostřeleckých tvrzí, zesílených jedinou tvrzí pěchotní. Úsek začíná na severu v průsmyku Brouis a přes hřeben, na němž se nachází největší tvrz Alpské Maginotovy linie sestupuje do údolí k městu Sospel, kterým prochází několik silnic a železniční trať z Nice do Itálie. Již v 19. století zde byl vybudován mohutný fort s pancéřovými věžemi a v meziválečném období zde tříkilometrovém úseku vyrostly hned tři dělostřelecké tvrze. V letech 1939-1940 zesílila obranu podsektoru také linie blokhausů, žádné významnější boje zde však neprobíhaly, neboť italské jednotky soustředily své nepříliš úspěšné pokusy o útok do jižní části Přímořských Alp.

Tvrz COL DE BROUIS je jednou z nejméně známých dělostřeleckých tvrzí v Alpách a lze říci, že právem, neboť má pouze tři nevelké objekty a je dosti poničená. Leží ve stejnojmenném průsmyku (879 m), a to prakticky přímo pod hřebenem, na němž o nějakých 400 metrů výše leží tvrz Monte Grosso. Zaparkovat se dá buď u restaurace v průsmyku, nebo se lze pokusit dojet po odbočce doleva přímo ke vchodovému objektu tvrze. V jeho mříži byl otvor, kterým se dalo pohodlně dostat do podzemí, to však bylo úplně prázdně, zřejmě v důsledku poválečné úpravy na skladovací prostory. Schodiště do pravého bojového objektu je částečně odstřelené a přístup k levému objektu je úplně zazděný. K pravému srubu lze dojít buď po pěšině od vchodového objektu, nebo z cesty, která odbočuje z přístupové cesty ke vchodu těsně za jejím začátkem, levý srub se nám nepodařilo najít. Ani jsme se příliš nesnažili, neboť je silně zdevastovaný v důsledku destrukcí, provedených ustupujícími německými jednotkami v roce 1945. Povrch tvrze je porostlý hustými křovinami a je obtížně se zde orientovat.

(Východně od tvrze, nedaleko vrcholu s obeliskem, se nachází předsunuté postavení Croix de Cougole, které jsme nenavštívili. Podle fotografií je stejně jako tvrz silně poškozené. Asi 5 kilometrů od průsmyku odbočuje z hlavní silnice cesta k malé tvrzi Col d’Agnon, která se skládá pouze ze dvou vchodů a malého objektu s pozorovacím zvonem. Tato tvrz patří navazujícího podsektoru Authion a dá se k ní dojít od tvrze Déa, ale pravděpodobně je snáze přístupná z této strany.)

Tvrz MONTE GROSSO je největší tvrzí v Alpách a jedinou zdejší tvrzí, které je vyzbrojena věží T135. Příjezdová silnice k tvrzi odbočuje z cesty k tvrzi Agaisen a je dlouhá přibližně 10 kilometrů. Má sice asfaltový povrch, ale s běžným osobní autem je průjezdná jen s maximální patrností, neboť tento povrch je již notně rozpadlý. Až se rozpadne ještě více, bude asi nutné chodit k tvrzi pěšky z průsmyku Col de Brouis. Zatím lze dojet přímo před vchodový objekt, případně asi půl kilometru před něj, pokud by byla zavřená závora, která je zde umístěna. Vchod je otevřený a podzemí tvrze je patřičně mohutné, bohužel je však částečně vypálené. Jediný východ na povrch představuje střílna JM v nejvzdálenějším srubu B8, je však třeba dát pozor na posledním úseku schodiště, jehož ocelové stupně jsou částečně utrhané. Zajímavostí tohoto objektu je zvon GFM, jehož vrchlík byl odstřelen a leží pod objektem a proto byl po válce nahrazen železobetonovou napodobeninou. Zatímco oba kanóny vz. 29 ráže 75 mm o objektu B3 jsou demontované, minomety a obě otočné věže jsou na svých místech a jsou ve velmi dobrém stavu. V moderní věži T75 vz. 33 v objektu B5 jsou k vidění původní šroubové závěry Nordenfelt, které zůstaly pouze v Alpách, neboť na Severovýchodě byly nahrazeny modernějšími klínovými závěry s poloautomatickým nabíjením. Jde o jediné místo, kde je lze vidět volně, neboť ostatní věže v Alpách jsou v tvrzích, které slouží jako muzea (Roche-la-Croix, Agaisen) nebo jsou nepřístupné (Mont Agel). Velmi zajímavý je také minometný srub B4, která se nachází přímo nad kasárnami a proto byl využit pro hlavní odtah zplodin, takže tvrz nemá obvyklý malý objekt „komín“. Šachta „komína“ vede souběžně se schodišťovou šachtou a ústí v obrovské mříži ve stěně objektu.

Cestou ke tvrzi Agaisen minete prašnou odbočku doleva, která vede na malé rozcestí nad silnicí. Z rozcestí vede doprava pěšina na povrch dělostřelecké tvrze, směrem doleva pak dojdete přímo ke vchodům do pěchotní tvrze Champ de Tir de l’Agaisen, skrytým za velkým vodojemem. Po pěšině, vedoucí do kopce od vchodů dojdete také k jedinému bojovému objektu, který má hezkou kasematu se zbraní JM. (Někdo v tomto prostoru by se měl nacházet také cvičný srub Casemate d’instruction de l’Agaisen se střílnami AC47/JM a JM, přesnou lokalizaci však neznám).

Dělostřelecká tvrz AGAISEN leží na hřebeni přímo nad Sospelem a po příjezdové cestě lze dojet přímo k jejímu vchodu. Povrch tvrze není zarostlý, takže objekty jsou velmi fotogenické. Kromě mohutného objektu B3, vybaveného věží T75/33 stojí za pozornost i nejvýše položený srub B4, vybavený zvonem VDP. Od objektů tvrze je velmi pěkný výhled, mimo jiné na fort Barbonnet a tvrz Castillon. Termín prohlídky je nutný zjistit na stránkách Le groupe technique Agaisen.

V údolí, nedaleko okraje města Sospel, leží dělostřelecká tvrz SAINT ROCH. Ke vchodovému objektu, kde je parkoviště a několik vraků bojové techniky, odbočuje kvalitní cesta ze silnice D 2204. Tvrz je zpřístupněna veřejnosti a výhodou je, že po zaplacení vstupného je možné si ji prohlížet bez průvodce. Stránky muzea uvádí v roce 2014 následující otvírací dobu – v červnu a září o víkendech (14 – 18 hod), o prázdninách denně s výjimkou pondělí (14 – 17 hod). Vlevo od vchodového objektu začíná pěšina, vedoucí k objektu B2, který je neobvykle umístěn v týlu tvrze a také k nejvýše umístěnému objektu B3 se zvonem VDP a nouzovým východem. K nejdůležitějšímu srubu B4 by byl sestup krkolomný, takže je lepší celou tvrz objet a zaparkovat na kraji silnice cesty za objektem (přímo u něj se zastavit nedá). Srub, který v době soustřeďuje v podstatě veškerou výzbroj tvrze, je se svou výzbrojí, složenou z pěti kulometných dvojčat, čtyř minometů a kanónu 75/29, mimořádně impozantní. Zajímavostí je také „fortová mříž“, kterou je obklopen z důvodu svého umístění přímo na okraji silnice, kam by se nevešly běžné překážky. Od srubu je také dobře vidět fort Barbonnet, přesněji řečeno hrana jeho kontreskarpy, zpevněná kamennými stěnami.

Velmi zajímavé a dobře přístupné předsunuté postavení Castes Ruines leží asi 1,5 kilometru východně od centra Sospelu. Odbočka se nehledá snadno, každopádně se musíte dostat na silnici, stoupající svahem po úbočí hory Graia d’Erc, která se posléze mění na prašnou cestu. Nejlepší je zaparkovat v malé rokli po pravé straně cesty asi 100 metrů za posledním domem a dojít k odbočce turistické značky, vedoucí po terase nad cestou. Z ní po chvíli odbočuje doleva pěšina, vedoucí přímo ke kasárenským barákům v týlu předsunutého postavení. Na povrchu nejprve narazíte na neobvyklou osmibokou pozorovatelnu, která disponuje vlastním podzemím se dvěma východy a poté na malý samostatný objekt se střílnou. Velmi dobře maskované bojové objekty v hlavní části předsunutého postavení jsou pouze dva, mezi nimi se pak nachází ještě miniaturní objekt s pozorovacím zvonem St. Jacques. Vchody do podzemí ústí do spojovacích zákopů, které mají vyzděné stěny a jsou tak hluboké, že v žádném případě nemohly sloužit jako střelecká postavení.

(U silnice D 93 v údolí řeky Bévéra leží zajímavý blokhaus Golf de Sospel. Další objekty tohoto typu (např. Campaost, Saint-Christophe Sud, Pistola Sud, Barbonnet) pak tvořily linii mezi tvrzemi Agaisen a Castillon. Jejich výstavba byla po odkladech zahájena až v roce 1940, takže nejsou zcela dokončené, nicméně jde o solidní „střední“ objekty s kulometnou výzbrojí a zajímavými konstrukčními detaily. Jejich návštěva by však zřejmě vyžadovala poměrně dost času.)

Dělostřelecká tvrz BARBONNET se nachází těsně pod vrcholem strmé hory Mt. Barbonnet (847 m), která se tyčí nad údolím řeky Merlanson. Po přístupové cestě lze jet autem, ale ještě před tvrzí je přehrazena závorou, která je zřejmě mimo otvírací dobu zavřená. Vchodový objekt leží přímo u cesty, k jedinému bojovému objektu B2 nejsnáze dojdete po pěšině vedoucí doprava z kontreskarpy fortu. Zvenku je srub impozantní a nabízí se zde pěkný pohled na dlouhé hlavně kanónů vz. 29. Tvrz zřejmě není pravidelně otevřena a je nutné se na její prohlídce domluvit při návštěvě fortu.

Pokud budete pokračovat po cestě, dojdete přímo k bráně mohutného fortu Barbonnet, vybudovaného v letech 1883-86, který zabírá celý vrchol hory. Fort patřil k nejdůležitějším objektům v celé alpské oblasti a jako jediný byl vybaven otočnými dělostřeleckými věžemi, konkrétně věžemi Mougin pro dva kanóny ráže 155 mm. Obě věže se dochovaly, avšak lze je vidět pouze při prohlídce fortu. Stránky muzea uvádí v roce 2014 následující otvírací dobu – v červenci a srpnu každou sobotu a úterý vždy v 15 hodin. Pokud dorazíte k fortu mimo otvírací dobu, můžete ho alespoň obejít po hraně kontreskarpy a prohlédnout si tak kaponiéry, přičemž v jednom místě lze sejít i do příkopu. Na kontreskarpě se také nachází malý objekt s lehkým pozorovacím zvonem a na pravém křídle fortu, kde je svah mírnější, lze nalézt pěchotní postavení s podzemním úkrytem a přístupovou chodbou, vylámanými ve skále.

(Přibližně 4 kilometry jihovýchodně od Barbonnetu se na horském hřebeni nachází malé předsunuté postavení Baisse de Scuvion, které je nejižněji položeným objektem podsektoru Sospel. Přístup k němu je zřejmě možný od tvrze Castillon, ale z dostupné mapy to není jasné. Kromě zákopů a kulometných hnízd se postavení se skládá pouze z vchodu, jednoho kulometného objektu a objektu s atypickým plechovým zvonem ještě menší odolnosti, než mají obvyklé zvony St. Jacques.)

stav: 2005, 2000 (Barbonnet, Agaisen)

Na prohlídku opevnění v Sospelu je potřeba minimálně den a půl, neboť jen návštěva tvrze Monte Grosso je záležitost na nějakých 5 hodin, už s ohledem na mizernou kvalitu silnice. Přístup k ostatním tvrzím je bezproblémový a lze dojet až k jejich vchodovým objektům. Muzeum ve tvrzi Saint Roch patří díky nízké ceně vstupného, příznivé otvírací době a možnosti samostatné prohlídky k nejpříjemnějším v Alpách. Pevnostní objekty, byť se nacházejí v podstatně nižších nadmořských výškách, než severněji položená opevnění, nejsou příliš zarostlé a nikde nehrozí sebemenší problém ze strany armády nebo místního obyvatelstva.

Literatura:

Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
La Ligne Maginot – (CIMA)
Caspar Vermeulen, Vincent Vermeulen: Atlas CORF (CD-ROM) 2004
Luc Malchair, Marco Frijns, Jean Puelinckx: Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Ministére de la Culture et de la Communication – direction de l’Architecture et du Patrimoine: (databáze památek – Sospel)

Komentářů: 11

  1. Faudy, 11.7.2007:

    Cervenec 2007Monte Grosso – otevren vchodak, vylez pres B8 funguje >:o]
    Barbonet – dle plakatu prohlidka s pruvodcem v 15h kazde utery a sobotu (mardi er samedi) v cervenci a srpnu

  2. Mark, 5.8.2012:

    MOHUTNY!! 2012 Cervenec Monte Grosso Vchodak otevren, pozor na otevrene poklopy do spodniho patra! Pruchod do vetsiny orevren. Je zde dost svinstva, zacouzeno a spane videt poradne svetlo treba. Cesta je dobra pro nase endura ale pomalu a opatrne by to slo i s Oktavkou.
    St Roch je SPICE! Muzeum je ve sprave Sospelu. Vemte si nemecky nebo preklad a pomalu si projdite velmi pekne vybavene muzeum!

  3. Luboš, 2.4.2013:

    Tak jsem se po 7 letech vrátil na „místo činu“. V případě zájmu o info, nebo foto napište. kosour.l(závin)seznam…
    Castes Rnes – zajímavá pozorovatelna, která evidentně občas slouží jako hrací plocha pro airsoft. Podzemí je přístupné, ale není moc zajímavé.
    Monte Grosso – k pevnosti lze s opatrností dojet i osobním autem, i když to nelze doporučit a podvozek Fabie často protestoval. Pevnost je přístupná podle původního popisu a obzvlášť otočné věže fascinující. Do věží zatéká a tak je dřevěná podlaha ve špatném stavu. Což ovšem neplatí o samotných věžích, se kterými lze pomocí klik ručně hýbat!!! Do tvrze by se dalo vejít ještě nouzovým východem u objektu B4, ten ovšem prosím neotvírejte! Do objektu tímto vchodem zalézají mláďata divokých kozy (nebo tak něco) a po chodbách B4 narazíte na jejich zbytky v různém stádiu rozkladu :-(
    Agaisen – V době naší návštěvy nepřístupné a nějakými informacemi ve francouzštině. Návštěvu povrchu ovšem doporučuji, už jen kvůli výhledu na Sospel a údolí
    Saint Roch – opět v době naší návštěvy nepřístupné i informacemi ve francouzštině :-(. Vojenská technika u vchodového objektu už není, zato zůstal trávník, na kterém se dá perfektně kempovat.

  4. Jirka, 17.8.2014:

    Monte Grosso – Tvrz je přístupná podle původního popisu. Cesta je opravdu ve špatném stavu. Sice jsme plně naloženou Fábií vyjeli až ke vchodu, ale cesta od odbočky na Agaisen trvala více než hodinu a celou cestu jsme jeli na „jedničku“ a k tomu průběžně uklízeli kameny, které spadli na cestu za svahu. Příště bych tam už určitě nejel. Doporučuji podobná vozidla zaparkovat u vodojemu v zatáčce za tunelem a dojít pěšky. Je to ale více než 3 km.
    Casemate d’instruction de l’Agaisen – stojí přímo u cesty (v předposlední zatáčce) ke vchodovému objektu tvrze Agaisen. Snadno se pozná podle kulaté nástavby nahrazující zvon.
    Agaisen – Kolem věže T33 je čerstvě osekaná omítka a izolace stropu. Zdá se, že strop bude nově zaizolován. Škoda, že tvrz je otevřená jen několikrát do roka.
    Barbonnet – V červenci a srpnu nově otevřeno v ÚT a SO od 15 00. Vstupné 5 €. Parkuje se přímo na nádvoří. Prohlídky se zúčastnila pouze osádka našeho vozu a velice ochotný průvodce nás ochotně provedl celou pevností vč.věže s kanóny

  5. Michal, 8.8.2016:

    Monte Grosso – veškeré vstupy zavařeny či jinak zadělány. Nejslabší část je asi vstup B8, která by se dala za pomoci určitých nástrojů rozebrat (ocelová lana). Útlé povstavy se mohou protáhnout otvorem ve zvonu v objektu B7, nicméně po sestupu do spojovací chodby byly opět zařetězované dveře.

  6. Víťa, 4.12.2016:

    Monte Grosso – navštíveno začátkem července 2016, objekt údaje udržuje dobrovolnická organizace – viz. https://www.facebook.com/SOCCAE02/ Údajně je možné dopředu domluvit i návštěvu.
    Dovnitř by se možná dalo dostat i ventilačním otvorem (po přelezení mříže) v minometném objektu B4 (pouze jsem nahlédl do hlubin), ale chce to horolezecké vybavení (nebo silné nervy).

  7. Hanys, 24.1.2017:

    Reaguji na komentář Víti z 4.12.2016: Byl jsem v Monte Grossu spolu s Lubošem v roce 2013. Ventilační otvor vede kolmo dolů na úroveň vchodu, přímo podél schodišťové šachty (možno nahlížet ze schodiště revizními dvířky). Dle mého názoru je to sebevražda a mělo by to se to tu objevit…

  8. Lukáš, 1.8.2017:

    Podzemí tvrze Col de Brouis je uzavřené, dá se prohlédnout povrch, ale není na něm nic extrémně zajímavého.

    Tvrz Monte Grosso se snaží dobrovolníci uzavřít. Předem jsme se je pokoušeli přes FB kontaktovat, ale naše úsilí bylo úplně marné. Cesta k tvrzi trvá ze Sospelu skutečně min. 45 minut. S Octavií to bylo spíše za hranou a posledních několik zatáček jsme vzdali a raději došli pěšky. V tvrzi jsou všechny nouzové zevnitř zavřené a kdyby se jimi podařilo proniknout, jsou zavřené všechny pancéřové dveře v podzemí tvrze. My jsme měli velké štěstí, protože někdo před námi odmontoval desku, která zakrývala spodní část uřezané mříže vchodu pro pěší ve vchodovém objektu. Mohli jsme si tak podzemí tvrze prohlédnout. Prohlídka stála rozhodně za to. Povrch tvrze je přístupný bez problémů, stejně jako kasárna, která jsou zdaleka vidět. Prohlídka tvrze i s dojezdem, prohlídkou povrchu a kasáren nám zabrala skoro celý den.

    Tvrz Agaisen jsme si prohlédli jen na povrchu, který je volně přístupný. Ze Sospelu jste u tvrze autem za 10 minut.

    U tvrze St. Roch jsme si prohlédli jen objekt B4, který stojí přímo u silnice, do muzea jsme nešli, ale mělo by být otevřené.

    Tvrze Barbonnet je dlouhodobě uzavřená. Ve fortu nám říkali, že je v ní nějaké telekomunikační zařízení a proto ani zpřístupňována nebude. Samotný fort je velmi zajímavý. Doporučujeme domluvit prohlídku předem. My jsme vyrazili na prohlídku v termínu, který byl na stránkách turistického centra v Sospelu, ale uvedené termíny neplatily. Měli jsme ale štěstí, protože jsme ve fortu narazili na několik dobrovolníků, kteří jej opravují, a ti nás i mimo vyznačenou dobu ve fortu provedli.

  9. Lukáš, 1.8.2017:

    Ještě upozorňuji, že v knize Hommes et ouvrages de la ligne Maginot – Tome 4 je na str. 61 podrobný plán podzemí tvrze Monte Grosso s popisky, kdyby se tato informace někomu hodila.

  10. kk, 1.9.2017:

    Ahoj,

    No pravý bunkrologický ráj. Teď jsem ho navštívil potřetí a tak jsme hledali nové věci. Monte Grossu i Castilionu jsem jenom zdálky zamával. Počasí bylo slunečné, teplota místy ke čtyřicítce.

    Agaisen
    Konečně jsem navštívil povrch, všechno zachovalé a pěkné. Lze dojel až k dělostřelecké věži, cesta je úzká, ale dobře udržovaná. Nejspíše proto, že před prakticky na stropě dělostřeleckého srubu je startovací plocha pro létání s padákem. Z objektů mě přišla nejkrásnější otočná dělostřelecká věž, které mě připomíná pěkně zachovalá objekt na Haničce … akorát bez té věže.

    Champ de Tir de Agaisen
    Tvrz má dva vchody a jeden bojový objekt. Nově je otevřen, do minulosti v něm byla vodárna. Modré stěny vypadají divně, ale jinak pěkné podzemí. Připadá mě jako kombinace podzemního úkrytu a pěchotní tvrze. Hlavní část je přístupná vchoďákem trošku více v kopci, dojezd a velmi pěkné parkování je zde: N43° 53.477′ E7° 26.994′.

    Barbonet
    a) Fort Suchet: Opravdu zachovalý fort, ochotní průvodci a termín nám potvrdila paní v turistickém centru v Sospelu. Kromě věcí popisovaných ostatními mě zaujalo, že věž se zachovalými kanóny se jmenuje Johanka z Arku a v katedrále na náměstí má také Johanka sochu. Je to její první socha, kterou jsme viděli. U věže samotné je „obnoven“ palební deník velitele baterie na zelené cedulce kde jsou zapsané vypálené salvy na podporu jednotlivých AP v červnu 1940. Jinak v rozpálené věži bylo snad padesát stupňů … no ale pak jsem na chvilku zmizel výpravě a pod místností s mechanismem na otáčení věže je šachta se schodištěm, kterým jsem seběhl 15 (?) metrů dolů do nějakých chodeb. Docela rozsáhlé, třeba to mělo být v článku popisované muniční skladiště.
    b) Dělostřelecká tvrz: Pevnost z Maginotky se nám navštívit nepodařilo, prý je stále v užívání státu a snad do ní instalovali seismograf komise pro atomovou energii.

    Zdraví
    kk, srpen 2017

  11. kk, 17.11.2017:

    Ahoj,
    moje fotky jsou tady: http://liskka.rajce.idnes.cz/Sospel_08_2017/ . Jsou jen z posledního výletu, ty dřívější jsou analogové.
    Zdraví
    kk

Nový komentář

 

Publikováno: 8.12.2005 22.25 , Komentáře (11)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017