(Francie) – Maginotova linie – SF Alpes Maritimes – Menton Napsal: O. Filip objekty: 4 dělostřelecké tvrze, pěchotní tvrz, pozorovatelna Nejjižnější úsek Maginotovy linie, který se opíral o pobřeží Středozemního moře, byl velmi silně opevněn. V roce 1940 tato opevnění úspěšně prošla zkouškou ohněm, když bez větších problémů odrazila silné italské útoky.

U pobřeží Středozemního moře ležel jeden z nejdůležitějších úseků obrany v celých Alpách. Pouze v tomto prostotu se útočník nemusel potýkat s problematickými horskými komunikacemi, avšak ani zde se nenabízel nijak snadný terén pro rozvinutí širšího útoku, neboť hřebeny Přímořských Alp se táhnou téměř k moři. Na úseku 5 kilometrů v blízkosti pobřeží se nacházely hned čtyři dělostřelecké tvrze (Cap Martin, Roquebrune, Mont Agel a Saint Agnes) a teprve pak následovala v hůře průchodném terénu čtyřkilometrová mezera k tvrzí Castillon, chránící důležitý průsmyk na cestě do oblasti Sospelu. Všechna popisovaná opevnění jsou součástí podsektoru Corniches, jehož velitelství se nacházelo v obci La Turbie nad Monakem. Právě podsektor Corniches se stal dějištěm největšího útoku italských ozbrojených sil proti Francii. Tato ofenzíva začala 20.6.1940, kdy již byl osud Francie zpečetěn, avšak skončila naprostým neúspěchem. Jeho příčinou byl především krátký čas na přípravu útoku, velmi silná francouzská obrana, opřená o stálá opevnění a zřejmě i nevalná kvalita italských jednotek. Útok sice v některých místech prošel linií předsunutých postavení, ta se však díky podpoře tvrzového i posilového dělostřelectva dokázala udržet (Italové si nedokázali poradit dokonce ani s miniaturním postavením Pont Saint Louis, bráněným devíti muži, které se při útoku ocitlo v jejich týlu). Pouze na pobřeží, kde mohli skrytě postupovat zastavěnými oblastmi, se Italové dostali až k tvrzi Cap Martin a postřelovali ji přímou palbou, ale tuto aktivitu nelze hodnotit jako opravdu vážné ohrožení tvrze. Všechny ostatní aktivity, včetně pokusu o nasazení obrněného vlaku, rozdrtilo silné a přesné francouzské dělostřelectvo.

Velká tvrz CASTILLON se nachází ve strategicky důležitém stejnojmenném průsmyku, kterým prochází jediná silnice z oblasti Sospelu do Mentonu. V současné době však trasa hlavní silnice pevnost míjí, neboť podchází průsmyk tunelem, který v jedno směru využívá tunelu bývalé úzkokolejné železnice (její pozůstatky jsou k vidění i na jih od průsmyku). Už ze Sospelu je tedy nutné jet po vedlejší silnici D2556, neboť nová silnice s označením D2556A s ní není propojena. Z Mentonu existuje pouze jedna trasa, je však nutné asi půl kilometru před tunelem odbočit vpravo. Vchodový objekt tvrze leží u silnice D54, odbočující v průsmyku a zvenčí ho tvoří pouze betonová opěrná stěna s vjezdem, chráněná „kaponiérou“. Padací vrata jsou zavřená, v době naší návštěvy se dalo protáhnout pod nimi, ale to již zřejmě není možné . Povrchové objekty jsou dobře přístupné a nacházejí se na velmi malé ploše. Za povšimnutí stojí především složitě tvarovaný dělostřelecký srub B3 a také zvon GFM objektu B6, který musel být dodatečně osazen přibližně o 70 cm nad plánovanou úroveň, aby zajistil kruhovou obranu tvrze po vynechání některých objektů a ještě musela být složitě upravována stropní deska v jeho okolí.

Známá dělostřelecká tvrz SAINTE AGNES se nachází přímo ve stejnojmenné obci, nalepené do prudkého svahu pod vysokou skalní stěnou, a je od ní přímý výhled na pobřeží Středozemního moře (údajně se jedná o nejvýše položenou přímořskou obec v Evropě). Ke tvrzi vede z Mentonu dobře značená silnice, je však nutné zaparkovat pod vesnicí, jejíž křivolaké uličky dnes slouží především turistickému ruchu. Tvrz je zpřístupněna jako muzeum, aktuální otvírací doba se však na Internetu nedá najít. Vchodový objekt tvrze je podobného typu jako u tvrze Castillon a hned vedle něj stojí monumentální čtyřpodlažní srub B2, proslulý svou mimořádně silnou výzbrojí, napojený na podzemí rovnou chodbou. Objekt je bohužel poněkud zohyzděn nevzhledným plotem. Pod srubem, těsně pod vyhlídkovou terasou, je vidět jeden ze dvou malých kulometných objektů, které byly postaveny dodatečně, aby vykryly mrtvá místa v obraně tvrze. Po pěšině na opačnou stranu lze dojít i ke druhému dělostřeleckému srubu, který je také velmi pěkný. K čelnímu objektu, který je situován na opačné straně skalního masivu, je zřejmě poněkud obtížná. Objekt má pouze odlehčený zvon typu 2, vycházející z typu GFM, avšak menšího průměru, nez možnosti použít lehký kulomet. Také druhý samostatný kulometný objekt, situovaný za srubem B3, bude zřejmě obtížně přístupný.

(Silnice, vedoucí z Mentonu, pokračuje dál do hor a stoupá až do sedla, kde se nachází pěchotní tvrz Col des Banquettes. Tvrz se skládá z vchodu a velkého pěchotního srubu se dvěma zbraněmi JM a zvonem GFM, který je podle fotografií mimořádně hezký, zatímco třetí objekt nebyl postaven. Interiér tvrze je zřejmě přístupný. Poblíž hory Mont Ours se nachází stejnojmenný malý fort v podobě obdélníkové budovy s věžičkami v nárožích, který mimo jiné zajišťoval spojení optickou signalizací mezi forty Mont Agel a Barbonnet. Buď od zmíněné tvrze nebo od fortu lze dojít k samostatné pozorovatelně Pic du Garuche, která se skládá z malého vchodu a objektu s unikátním zvonem pro periskopické pozorování typu N°1, který je odlehčenou verzí zvonu VP, používaného pouze na severovýchodě. Silnice, spojující Saint Agnes se zmíněnými objekty není v ideálním stavu, ale je průjezdná)

Přímo na okraji silnice z Mentonu do Saint Agnes se nachází objekt B4 pěchotní tvrze Col des Gardes, kryjící silnici střílnami AC37/JM a JM, který je však dost zarostlý. U cesty, vedoucí kolem něj také leží další malý objekt se zvonem GFM. Zbývající dva objekty jsme nehledali, neboť byl problém zde zaparkovat.

Velká tvrz ROQUEBRUNE se nachází jen asi 1,5 kilometru od pobřeží, ale v husté zástavbě města není úplně jednoduché k ní trefit. Každopádně je nutné dostat se nad mysem Cap Martin na silnici D50, která obchází kopec, na němž je tvrz situována. Prostor před vchodovým objektem využívají místní technické služby a vstup na přístupovou komunikaci je tedy zakázán. Buďto to můžete risknou, nebo se raději vydat oklikou. V tom případě je nejlepší zaparkovat u ruin kasáren, asi 200 metrů před odbočkou ke vchodovému objektu. Od kasáren vede vyšlapaná pěšina prudce do kopce, přechází malou louku a noří se do hustých křovin. V nich lze po chvíli odbočit doprava podél plotu a asi po 200 metrech vyjít přímo nad malým ostrohem, na němž se nachází objekty tvrze. Oba dělostřelecké sruby jsou velmi fotogenické a od pěchotního srubu, umístěného mezi nimi, je velmi pěkný výhled na pobřeží. Levý dělostřelecký srub B3 je na dvoudělový objekt mimořádně dlouhý, neboť kromě kanónů se pod samostatnými krakorci skrývají ještě střílna FM a speciální pozorovací střílna.

(Prakticky odevšad je vidět vysoký kopec s plochým vrcholem v týlu linie, posetý anténními stožáry, na němž se nachází velká tvrz MONT AGEL. Tvrz je bohužel v držení francouzského letectva, které zde udržuje radarová a vysílací zařízení a pochopitelně tedy není přístupná. Tvrz je v týlu a částečně ji chrání příkopy a stěny bývalého fortu, takže má minimální pěchotní obranu. Kromě dvou objektů s věžemi T75/33 má totiž jen dva malé objekty se zvony GFM, z nichž jeden je vybaven ještě střílnami pro ochranu vchodů. Vchodové objekty jsou celkem tři (munice, pěší, lanovka) a mají podobu pouhých portálů ve skalní stěně. Pozorovatelna tvrze je samostatná a leží pouhých 300 metrů od tvrze, takže obvykle nebývá v přehledech pozorovatelen zmiňována. Tvoří ji jeden objekt s vyvýšeným zvonem GFM a níže situovaným zvonem VDP, takže silně připomíná československou pozorovatelnu K-S 12b „Utržený“. Tím se liší jak od všech pozorovatelen v Alpách, které mají vchod a pozorovací objekt spojené podzemím, tak od pozorovatelen na Severovýchodě, které mají vždy rovný strop. Plošina, kde je tvrz umístěna, byla silně opevněna již na konci 19. století, kdy zde byl vybudován fort Mont Agel (původně Catinat) a dalších 6 dělostřeleckých baterií.)

Na úzkém vrcholku mezi tvrzemi Mont Agel a Cap Martin se nachází další samostatná pozorovatelna Mont Gros. Pozemek, kde leží, patří k jednomu z mála míst v okolí, které není oplocené. Odbočka k pozorovatelně se nachází v místě, kde přístupové silnice ke tvrzi Mont Agel zatáčí doleva kolem golfového hřiště. Zde je nutné odbočit doprava, po několika stech metrech však následuje zákaz vjezdu a dá se zde zaparkovat u malého domku (43.76350, 7.42136). Následuje cesta impozantními anténami rádia Monte Carlo a v průsmyku Col du Mont Gros odbočuje na vrchol turistická značka. Zde je zvon VDP, vylepšený ohavnou anténou, od něhož je skvělý výhled na pobřeží. Směrem do týla je objekt komín a miniaturní vchod, skrytý pod skalním převisem. Podzemí pozorovatelny i interiér objektu se zvonem, přístupný po stupačkách, jsou perfektně zachovalé.

Pod silnicí z Cap Martinu k tvrzi Roquebrune se nachází též Croupe de Reservoir, sestávající pouze z vchodu se střílnou pro lehký kulomet a miniaturního objektu se zvonem GFM, nicméně disponující slušným podzemím. Ke tvrzi by mělo být možné dojít po vrstevnici z křižovatky (43.7666,7.45422)

Velká tvrz CAP MARTIN leží přímo nad pobřežím tak, že postřelovala pláž a promenádu v Mentonu. Její objekty se hledají snadno, neboť vchod leží přímo u silnice stoupající serpentinou z pobřeží, zaparkovat je však nutné o něco dál, Unikátní vchodový objekt, vyzbrojený minomety, je bohužel obklopen novým plotem, který by sice bylo hračkou překonat, jenže přímo ve městě to není nejlepší nápad. Oba bojové objekty leží pod opěrnou zdí silnice, z níž je pěkný výhled na jejich stropní desky. Vpravo od objektů se zeď snižuje a začíná zde pěšina, vedoucí pohodlně přímo k objektům. Nejprve dojdete ke srubu B2 s čelními střílnami, který nese stopy bojů z roku 1940. Blízko něj leží také druhý z dělostřeleckých srubů, který byl silně poškozen destrukcí střeleckých místností při ústupu německých jednotek v roce 1944. Stěna s hlavními střílnami je úplně zničená a v sutinách téměř zmizely i střílny pro minomety. Přesto stojí interiér horního patra za prohlídku, už kvůli zajímavému zesílení pomocí obložení všech stěn traverzami a pozůstatkům ložišť pro kanóny 75/29. Jeden ze zvonů GFM byl výbuchem nadzdvižen a nyní trčí nad stropnicí.

(V předpolí hlavního obranného postavení se nachází pět předsunutých postavení, která jsme nenavštívili. Přibližně 1,5 kilometru východně od tvrze Castillon se v rozeklaném skalním útvaru nachází předsunuté postavení Pierre Pointue se dvěma vchody, dvěma kulometnými objekty a pozorovatelnou se zvonem St. Jacques. Směrem na jih pak leží předsunutá postavení Pena, Coletta a Collet du Pilon, o nichž zatím nic bližšího nevím. Přímo u staré silnice nad pobřežím se pak nachází neobvyklé postavení Pont Saint Louis s malým vchodem a jedním bojovým objektem, zabudovaným ve vysoké opěrné zdi a kryjícím silnici zbraněmi AC37/JM, JM a FM. Toto postavení je někdy řazeno mezi objekty typu „barrage rapide“ – rychlý zátaras).

(Kromě popsaných objektů se v okolí Nice nachází řada fortů a baterií z 80. let 19. století, které vesměs nebyly nijak výrazně modernizovány a nemají osazeny žádné pancéřové prvky a také četné podzemní úkryty a jiná infrastuktura. Většina ze starších objektů bránila Nice proti útoku z vnitrozemí. Některé z nich dosud využívá armáda a nejsou přístupné, stejně jako ty objekty, které jsou v soukromých rukou.)

Castillon: Vchodový objekt s kaponiérou pro tři lehké kulomety je jediným objektem ve spodní úrovni podzemí. (JP)	Castillon: Srub B6 se zvonem GFM, dodatečně umístěným ve zvýšené poloze a dvěma minomety ráže 81 mm. (JP)	Castillon: Zvon GFM srubu B6. V pozadí je vidět kuželovitý kopec s fortem Barbonnet a stejnojmennou tvrzí Maginotovy linie. (JP)
Sainte Agnes: Gigantický dělostřelecký srub B2, vyzbrojený čtyřmi houfnicemi (2×75 a 2×135 mm) a dvěma minomety. (JP)	Mont Gros: Miniaturní vchodový objekt pozorovatelny. Do střílny ve dveřích mohl být osazen lehký kulomet.	Mont Gros: Zvon VDP samostatné pozorovatelny, z níž byl vynikající výhled do předpolí.
Roquebrune: Levý dělosřelecký srub B2. Vlevo je vidět kopule CJM, vpravo zvon GFM.	Roquebrune: Pravý dělostřelecký srub B4. Zleva je vidět střílna FM, pozorovací průzor, otvor pro anténu, dvě střílny pro houfnice 75/31 a krakorec nad střílnou FM.	Roquebrune: Pěchotní srub B4 se zvonem GFM a kopulí CJM měl vynikající výhled na pobřeží.
Cap Martin: Stropnice dělostřeleckého srubu B2 se zvonem VDP nad plážemi Mentonu, které kryl čelní palbou.	Cap Martin: Střílny srubu B2. Vlevo je vidět okraj střílny 75/29, v pozadí jedna ze střílen JM a neobvyklá ochranná střílna FM.	Cap Martin: Stropnice srubu B3 se zvonem GFM, částečně vytrženým vnitřní explozí. Utržená tyč vlevo sloužila jako bleskosvod.

Stav: 2005, 2000 (Castillon, Saint Agnes, Col des Gardes)