Opevnění průsmyku Mont-Cenis (pravé křídlo)
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Francie) – Alpský val – Mont-Cenis
Napsal: O. Filip
dělostřelecké a pěchotní tvrze, pancéřová baterie, forty
Úsek Alpského valu v průsmyku Mont-Cenis patří k nejzajímavějším italským opevněním. Jeho pravé křídlo zahrnuje mimo jiné dvě dělostřelecké tvrze a též některé starší objekty. Nacházela se zde i podzemní stanice vojenské lanové dráhy a dvě pancéřové baterie.

Historie a struktura opevnění v průsmyku byla popsána v minulém článku. V tomto příspěvku pokračuje popis linie na pravém křídle a v týlu. Jedná se nejprve o opěrný bod Ospizio, který je částečně zatopen pod hladinou přehradní nádrže a náležel do sestavy pevnostní skupiny Lago a dále opěrné body Roncia a Gran Croce. Pro zajímavost následuje stručný přehled výzbroje celé jedenáctikilometrové linie od jezera Lac Blanc po planinu Trois Fontaines – přibližně 80 těžkých kulometů, 6 protitankových kanónů ráže 47 mm, 16 kanónů ráže 75 mm. Většina zbraní byla umístěna pod betonem, ale linie byla vybavena i četnými pancéřovými prvky, především 30 pěchotními pancéřovými zvony a kopulemi a 9 pancéřovými kopulemi pro kanóny ráže 75 mm.

Opěrný bod Ospizio

Výchozím místem pro návštěvu levého křídla opevnění je parkoviště u silnice N6, vedoucí podél břehu přehradní nádrže. Všechny objekty pod silnicí patří do sestavy opěrného bodu Ospizio. Zaparkovat lze u pyramidovité kaple na planině Fonainettes pod fortem Roncia. Přímo pod kaplí se nachází vchod do malého podzemního úkrytu F.

Z parkoviště musíte sejít kolem koryta s pramenem vody až na okraj planiny, kde lze po pěšině sejít z prudkého svahu ke vchodům do dělostřelecké tvrze B3, která je se svými čtyřmi kanóny ráže 75 mm v pancéřových kopulích, nejsilněji vyzbrojeným objektem v průsmyku. Menší horní vchod je uzavřen mříží, spodní vchod, doplněný nadzemními stavbami, je otevřený. Po vstupu tímto vchodem si lze bez problémů prohlédnout jen část podzemí, neboť mezi druhým a třetím dělem je podzemí zavalené výbuchem, který také zvenku odhalil kopule, z nichž odprýsknul beton (nevalné italské kvality). Závalem by se pravděpodobně dalo prolézt do další části podzemí, ale takový hazard není nutný, neboť se do ní dá dostat nouzovým východem pozorovacího objektu. K němu dojdete tak, že se vydáte po úzké pěšině podél dělostřeleckých objektů, přičemž zmíněný vchod leží pod pozorovací „střílnou“ těsně za čtvrtým dělem. Střílny kanónů nelze ke vstupu využít, neboť jsou v nich navařeny mříže.

Pokud sejdete od baterie ke břehu jezera a vydáte se směrem k nepříteli, po krátké době dojdete k pěknému samostatnému objektu č. 29, který je zřejmě čas od času zatopený.

Od samostatného objektu se musíte vydat mělkou úžlabinou přímo do prudkého svahu, kde se nachází mohutný dvoustřílnový objekt tvrze č. 20. Je to jediný objekt této tvrze, která disponuje svým vlastním podzemím a také dlouhou chodbou pro nouzový východ, ústící ve svahu pod objektem.

(Mimo popsaných objektů patří do sestavy opěrného bodu Ospizio také tři dokončené a jedna rozestavěná tvrz, které byly zatopeny vodami přehradní nádrže, vybudované v 60. letech 20. století. Tři tvrze byly umístěny na protáhlých pahorcích, mezi nimiž ležely dva úseky železobetonové hráze původní, podstatně menší nádrže, která tak zároveň tvořila vynikající překážku. Dokončeny byly tvrze č. VII, 18 a 19. Poslední z nich se někdy při nízkém stavu vody vynořuje nad hladinu těsně pod samostatným objektem č. 29. Nejblíže směrem k nepříteli leží nedokončená tvrz č. 18b, u níž byl zřejmě proveden pouze výlom podzemí, neboť její stavby byla zahájena až v roce 1940, kdy měla zesílit obranu nového protitankového příkopu.)

O něco výše najdete velmi pěkný objekt tvrze č. 21, vybavený jedním kulometem pod betonem a jednostřílnovou kopulí. Objektem lze vstoupit do podzemí tvrze, které je sice poněkud zaneřáděné, ale zato se v něm dochovaly pancéřové dveře. K nejvýše položenému objektu se čtyřstřílnovou kopulí však musíte zdolat 155 schodů, neboť výškový rozdíl mezi objekty je nějakých 30 metrů. Na povrch pak lze vyjít hlavním vchodem, který se nachází zhruba v polovině délky hlavní chodby. Zvenku je velmi pěkná především čtyřstřílnová kopule, od níž je dobrý výhled na jezero a výše položenou tvrz. Je odtud patrné také šikovné umístění linie přímo za úzkou a hlubokou strž potoka Ruisseau, která tak tvoří protipěchotní překážku. Kopule má vynikající výstřel na dnešní silnici, ta však pochází až z 60-tých let, kdy nahradila zatopenou komunikaci.

Samostatný objekt č. 29, který kryl hluchý prostor mezi tvrzemi č. 19 a 20, se nachází těsně nad hladinu jezera. (JP)

Hlavní vchod dělostřelecké tvrze B3. V částečně otevřených místostech po stranách se pravděpodobně nacházela jídelna a latríny. (JP)

Mohutná pancéřová kopule pro kanón ráže 75 mm, částečně odhalená vnitřní explozí. (JP)

Velmi důkladně zamaskovaná pozorovací střílna na pravém křídle tvrze B3. (JP)

Jediný objekt tvrze č. 20 se střílnami pro dva těžké kulomety. Objektu má své vlastní podzemí. (JP)

Neníže položený objekt trvze č. 21 se střílnou pro těžký kulomet a vchodem. V pozadí je vidět rokle potoka, která vede těsně před linií opevnění. (JP-00)

Opěrný bod Roncia

Objekty nad silnicí již patří do opěrného bodu Roncia. Po velmi strmě stoupající pěšině od kaple lze dojít ke komplexu, který se skládá ze samostatně číslované tvrze č. 22 a dělostřelecké tvrze (baterie) B4, která má sice pouze dva kanóny, zato v perfektně maskovaných pancéřových kopulích. Jeden vchod do podzemí leží těsně za čtyřstřílnovou kopulí, druhý na opačné straně komplexu a je zajímavý tím, že ústí do vybetonovaného zákopu, na který poté navazuje ještě jedna krátká podzemní chodba.

Od tvrze je to již blízko ke kruhovému fortu RONCIA, který byl postaven v letech 1870-77 a je v nejlepším stavu ze všech objektů z tohoto období. Fort byl vyzbrojen kanóny ráže 9 cm, je obklopen vyzděným příkopem a má tvar věže s vybíhajícím břitem pro boční obranu týla. Ve fortu by měla být volně přístupná expozice.

(Za fortem a dále směrem k jezeru se nachází množství úkrytů, které tvořily druhý sled hlavního obranného postavení Alpského valu. Část z nich jsou velké nadzemní stavby, což je v italském opevnění ojedinělé řešení. Ve druhém sledu se nachází také dva malé kulometné objekty, které však nijak zvlášť zajímavé nejsou. Za slušného počasí pravděpodobně není velký problém všechny tyto objekty lokalizovat).

Od fortu je třeba vydat se po jen mírně stoupající cestě směrem k planině Trois Fontaines. Těsně nad cestou je zde vidět dvoustřílnový objekt tvrze č. 23 se střílnami umístěnými těsně vedle sebe, Objektem lze vstoupit do podzemí a dojít pod objekt se čtyřstřílnovou kopulí, kde je možné vyjít na povrch hlavním vchodem. Stejně jako u další tvrze se v kopuli zachovaly polokulové vložky ve střílnách, přičemž díky použití bronzových kluzných ložisek lze s většinou z nich dodnes volně pohybovat.

Od tvrze je možné vyrazit přímo k výše položené tvrzi č. 23b, jejíž kulometný objekt by měl být vidět ve vzdálenosti asi 300 metrů, v případě špatné viditelnosti je však lepší obejít kopec po cestě. Tvrz má na místní poměry velmi dlouhou hlavní chodbu, což je zřejmě důvodem, proč měla dvě strojovny. Hlavní chodba od vchodu stoupá až pod šachtu ke čtyřstřílnové kopuli a poté více než stovkou schodů klesá k oběma kulometným objektům. Kromě východu v pravém objektu bylo možné opustit podzemí i dlouhými štolami dvou nouzových východů, dnes však jsou zvenku zavalené. Otvorem pro optickou signalizaci v pravém objektu lze zaměřit polohu sousední tvrze č. 24.

(Tvrz č. 24 se nachází v prudkém svahu na opačné straně potoka a je mimořádně dobře maskovaná, neboť kromě otvoru vchodu ústí ze skalní stěny pouze otvory střílen pro tři těžké kulomety. Jeden z nich je umístěn v týlu za vchodem, dva jsou ukryty ve stínu pod výrazným převisem.)

Další pevnostní objekty lze nalézt v týlu hlavní linie. U odbočky z hlavní silnice na hráz leží ruiny fortu CASSA, který byl postaven v letech 1877-82. Byl podobný fortu Varisello a měl silnou výzbroj v podobě 24 kanónů ráže 9 cm. K fortu náležela i linie překážek s dalšími bateriemi. Hlavní část fortu však byla téměř zcela zbořena a zůstaly z něj jen některé zdi, z nichž lze jeho původní podobu vyčíst jen těžko.

Nedaleko od fortu nelze ve svahu nad silnicí přehlédnout dvoupatrový samostatný objekt č. 37, který je jediným zachovaným objektem opěrného bodu GRAN CROCE. Spodní střílna byla určena protitankový kanón, horní pro kulomet. Interiér objektu je bohužel nepřístupný. Poté následují dvě prudké zatáčky a za nimi odbočka doleva k lomu Paradis. Obrovský lom, který sloužil k získávání materiálu pro stavbu hráze bohužel zlikvidoval zbytky pancéřové baterie Paradiso. U odbočky do lomu lze zaparkovat, pokud si však troufáte, lze autem pokračovat až ke kasárnám. Od kasáren lze po cestě, vedoucí zhruba po vrstevnici směrem do týla, dojít k podzemní stanici lanovky, který měla být hlavním zásobovacím prostředkem zdejších opevnění. Nejprve musíte projít dlouhým tunelem, který se těsně před stanicí rozdvojuje a pak se dostanete do velkého sálu, kde se dochoval sokl pro mechanismus stanice.

Pokud se od kasáren vydáte do kopce, po několika serpentinách dojdete k velkému objektu pancéřové baterie LA COURT (2090 m), která byla postavena v letech 1905-08 a vybavena čtyřmi otočnými věžemi pro 14,9 cm kanóny ve věžích typu Grillo. Objekt je bohužel silně poničený, neboť výbuchem byla prakticky rozmetána týlová stěna až po hlavní chodbu a po věžích zůstaly jen mělké šachty ve stropní desce. Přesto si lze udělat celkem dobrou představu o původní podobě baterie. Kromě samotného objektu stojí za pozornost i poterna, vedoucí do vybetonovaných pěchotních postavení, podzemní sklad munice, přístupný vchodem v týlu baterie a nedokončený podzemní úkryt vlevo od baterie.

Mohutná pancéřová deska pro kulomet o síle 20 cm a váze kolem 3 tun byla používána jen v důležitých a ohrožených střáílnách (tvrz č. 22). (JP)

Kruhový for Roncia, který se nachází mezi tvrzemi č. 22 a 23. (JP)

Kulometné střílny tvrze č. 23, které jsou umístěny neobvykle blízko sebe. (JP)

Čtyřstřílnová kopule tvrze č. 23b se zachovanými vložkami střílen a zbytky maskování, provedeného pomocí kamenů. (JP)

Pravý objekt tvrze č. 23b s kulometnou střílnou a otvorem pro optickou signalizaci směrem ke tvrzi č. 24. (JP)

Ruiny hlavního objektu baterie La Court. Mezi dvěma výklenky je vidět úzký průchod do věže pro kanón ráže 149 mm. (JP-00)

 

Stav: 2000 (La Court) a 2002

Všechna popisovaná opevnění jsou dobře přístupná a jsou zcela mimo civilizaci s výjimkou tvrze č. 21, která je díky blízkosti chat na místní poměry dosti zaneřáděná odpadky. Prohlídka opevnění na pravém křídle včetně baterie La Court zabere téměř celý den, nicméně ve srovnání s výletem na Malamot na druhém břehu jde o fyzicky podstatně méně náročnou tůru. U fortu Cassa je výborné místo na spaní, které běžně využívají hlavně obytná auta a vedle pyramidové kaple je pramen pitné vody. Nepříjemně překvapit dovede počasí a jeho rychlé změny. Například během naší túry po opěrném bodu Roncia padla hustá mlha, v níž jsme dlouho klopýtali mezi balvany, krávami a dovedně maskovanými příslušníky francouzských horských jednotek, kteří si zde uspořádali cvičení. Vzhledem k přehlednému terénu sice nehrozí, že byste zabloudili, ale objekty se v takovém počasí hledají těžko.

Doporučená mapa: Val Cenis, Charbonel (č. 3634 OT), IGN Paris, 1 : 25 000

Literatura:

Roberto Chirio: Moncenisio: un valico, un lago e tanta storia
Lorenzo Marcon, Luciano Marcon: Le fortificazioni in caverna del Vallo Alpino
Ottavio Zetta: Vallo Alpino Occidentale
Lorenzo Zburlatti: Opevnění průsmyku Moncenisio, in: Novodobé fortifikace 7/2001

Komentářů: 1

  1. Faudy, 18.7.2007:

    Fort Ronce (Roncia) volne pristupny, jsou tam informacni panely (pouze italsky a francouzky) a dobove fotky
    Batteria 4 – volne pristupne pres VO vpravo od strilen

Nový komentář

 

Publikováno: 14.2.2006 23.15 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017