Baterie Chaberton a okolí

(Francie) – Briançon, Claviere, Cesana Torinese
Napsal: O. Filip
pancéřová baterie, dělostřelecká baterie, pěchotní tvrze
Cesta na nejvýše položený pevnostní objekt v Evropě je zážitkem, který by si neměl nechat ujít žádný návštěvník opevnění v Alpách, zvláště když se jedná o objekt technicky unikátní.

Pancéřová baterie Chaberton byla vybudována na začátku 20. století, na vrcholu strmé dominantní hory Mont Chaberton. V nadmořské výšce 3131 m panovaly extrémními klimatické podmínky a nevedla sem žádná cesta, takže výstavbě předcházelo 10 let trvající budování přístupové silnice, které dosáhla délky 15 kilometrů a převýšení téměř 1900 metrů. Na svou dobu byla baterie divem techniky, který nebyl v oblasti horských opevnění překonán. Baterie obdržela silnou výzbroj v podobě 8 věží Armstrong-Montagna(1) s výkonnými 14,9 cm kanóny, které mohly v době své instalace vážně ohrozit všechny zastaralé francouzské pevnostní objekty v oblasti. Hlavní objekt baterie se skládá z jednopodlažní základny o délce 113 metrů, na níž je umístěno osm vysokých betonových válců, ze strany nepřítele zcela ukrytých za opěrnou zdí. Teprve na nich byly nainstalovány pancéřové věže a díky tomu je nezasypával sníh. V základně byly umístěny ubikace pro posádku, kanceláře velení, sociální zařízení a muniční sklady. Z týlu se stavebně napojoval neodolný objekt horní stanice lanovky a v pravé části odtud sestupovala svážnice do podzemního muničního skladu, opatřená výtahem na munici, zavěšeným na boční kolejnici. O něco níže byly za skalním hřebenem ukryty dvě neodolné kasárenské budovy. Plánovalo se jejich napojení na hlavní objekt dlouhým podzemním schodištěm, překonávajícím převýšení 98 metrů, což by také usnadnilo přístup do baterie v zimním období, ale toto vylepšení nebylo realizováno. Stejně dopadl i plán na zaústění lanovky přímo do podzemí pod stávající stanicí, což by jí poskytlo solidní odolnost.

Pod baterií se kromě původní šikmé svážnice nachází dlouhá a prostorná chodba se dvěma východy a dále primitivní pozorovatelna ve skalní stěně obrácené k Briançonu, v podobě otvoru s betonovou zídkou. Informace o podzemí baterie jsou poněkud rozporné a dostupné plány se liší, tvar podzemí nicméně odpovídá případnému výlomu pro moderní kavernovou baterii. Tato dlouhá podzemní galerie byla zřejmě ražena po první světové válce v rámci přípravy na modernizaci baterie a přemístění výzbroje do betonových objektů ve skalní stěně a je také možné, že jeden z jejích východů měl po rozšíření posloužit pro zmíněnou podzemní stanici lanovky. K ničemu z toho však nedošlo a tak byla pravá část chodby využita jako bezpečný muniční sklad, což si vyžádalo instalaci ocelové konstrukce, na níž byly uchyceny tenké betonové panely, oddělující prostory od vlhké skály.

Ve třicátých letech začaly v okolí Chabertonu, vyrůstat tvrze Alpského valu, mezi nimi i čtyři dělostřelecké, s výzbrojí 7,5 cm kanónů: 610. baterie „Vallonetto“ (tvrz B14 pro čtyři kanóny za pancéřovými deskami), 609. baterie „Rocca Clarì“ (tvrz B13 se třemi kupolemi pro kanóny), 608. baterie „Rocca Remolon“ (tvrz B12 se čtveřicí těchto kopulí) a 607. baterie „Colle Begino“ (u níž detaily neznám). Samotný Chaberton byl dál ve službě coby 515. baterie, ačkoli všem muselo být jasné, že odolnost věží rozhodně nesplňuje požadavky na bezpečné vedení bojových operací. V případě nových tvrzí se jednalo o objekty typu „200“, bohatě vybavené pancéřovými zvony a kopulemi všech typů a nezřídka zakomponované do velmi složitého skalnatého terénu. Například komplex „Roc la Luna“ v nadmořské výšce 2400 metrů, šest kilometrů jižně od Chabertonu, měl kromě devíti kulometů pod betonem, mířících do všech stran, ještě pět zvonů a kopulí. V týlu se nacházely také těžké baterie s houfnicemi ráže 21 cm, 26 cm a především dvě 42 cm houfnice (bývalé rakousko-uherské 42 cm L/15 Küstenhaubitze M. 14 z produkce Škoda). Ty by mohly být hrozbou i pro objekty Maginotovy linie, nicméně k jejich nasazení během krátkého konfliktu zřejmě nedošlo.

Kanóny baterie Chaberton si svůj bojový křest odbyly až v červnu 1940. Moderní objekty Maginotovy linie, především dělostřelecká tvrz Janus, která leží jen 7 kilometrů od baterie, však byly proti kanónům baterie dostatečně odolné a byť Italové docílili přímého zásahu zvonu GFM na pozorovatelně této tvrze, na takto silný pancíř to nemělo žádný účinek. Chaberton nakonec rozstřílel jen starý kamenný blokhaus, který stál na povrchu Janusu. Francouzi se na souboj důkladně připravili a zřídili pozorovatelny pro přesné řízení palby pomocí triangulace. Dobře ukryté moždíře ráže 280 mm(2) se ukázaly být velmi účinnou zbraní. Byly připraveny v palebném postavení za masivem s tvrzemi Janus a Gondran, asi deset kilometrů od Chabertonu a zahájily palbu 20. června 1940, jen asi dvě hodiny po začátku italského útoku. Zpočátku baterii chránila mlha, během dalšího dne se však viditelnost zlepšila a v 17:15 dostal Chaberton první přímý zásah, který zničil věž č. 1 a zabil v ní tři muže obsluhy. Stejný osud potkal během čtvrt hodiny další dvě věže. Do večera vypálily moždíře 57 granátů a baterii zbyly jen dvě věže. Ty již zůstaly bojeschopné, neboť v dalších dnech efektivnímu ostřelování opět bránilo počasí. V roce 1943, po převratu v Itálii, obsadili baterii fašistické jednotky a Němci, ale kvůli neúnosným podmínkám ji v zimě opustili. V roce 1944 byla baterie opět obsazena, její věže však bojeschopné nebyly a Němci ji využívali k řízení palby výše zmíněné dvojice 42 cm houfnic, které ostřelovaly Briançon, obsazený spojeneckými jednotkami.

V 50. letech unikátní věže zlikvidovali obchodníci se šrotem, kteří též vyplundrovali téměř všechny kovové součásti z interiérů, betonové stavby a podzemí baterie však i přes to patří k nejzajímavějším pevnostním objektům na světě. Objekty Alpského valu v okolí, s výjimkou několika tvrzí, které spolu s Chabertonem připadly Francii, prošly systematickou destrukcí, kterou nařizovala mírová smlouva z roku 1947, takže byť jejich podzemní prostory jsou většinou přístupné, lokalita ani zdaleka nedosahuje zajímavosti průsmyku Moncenisio, kde se podobně strukturovaná opevnění s mnoha kopulemi dochovala.

Pohled z týlu, na němž je vidět osm základen věží. Z opačné strany je hora stejně strmá. Přístup je z pravé strany, lanovka vedla směrem doleva. Herbert Thiess, licence: CC 3.0

Cesta k baterii začíná z průsmyku Mont Genévre. Nejlepším výchozím místem je malé parkoviště na začátku cesty (+44° 56′ 04″, +6° 44′ 08″), k němuž je nutné odbočit těsně za bývalou celnicí. Cesta nejprve mírně stoupá řídkým lesem a asi po 3,5 kilometrech ústí na planinu, kde začíná lyžařský vlek. Vpravo je vidět velmi prudký kamenitý svah, kterým stoupá úzká pěšina do průsmyku Chaberton. Výstup po pěšině je nejnamáhavější částí trasy s převýšením téměř 500 metrů a kromě pěkného výhledu nenabízí příliš mnoho rozptýlení.

Před vrcholem stoupání už vlevo uvidíte ve strmé skalní stěně střílny pěchotní tvrze č. 111 a v tuto chvíli zdá se neuvěřitelná, že za chvíli se už můžete pohodlně procházet vnitřkem tohoto skalního masivu. V průsmyku se nabízí zajímavý výhled na původní přístupovou cestu k baterii, na baterii Chaberton i na obě pěchotní tvrze. nacházejí se zde také ruiny dvou kasárenských baráků. K tvrzi snadno dojdete po pěšině kolem ruin kasáren, vchod je však téměř pod strop zasypán sesutým štěrkem a pokud se budete chtít podívat dovnitř, budete se muset několik metrů plazit, než se zával sníží. Zbývající interiér tvrze je ve velmi dobrém stavu a mimo jiné se zde dochovaly rozvody vzduchotechniky s typickými připojovacími ventily pro obsluhy zbraní.

Druhá z tvrzí č. 112 leží v mírném svahu na opačné straně průsmyku a byla taktéž vyzbrojena dvěma těžkými kulomety. Vchod je v betonové stavbě připomínající vodojem, která leží těsně v rozsedlině pod pravým objektem, což je poněkud nestandardní, neboť je to směrem k nepříteli.

Kulometné objekty tvrze č. 111 ve skalní stěně Pointe des Trois Scies. (OF-03)

Stojan ventilátoru a pozůstatky rozvodů čistého vzduchu ve filtrovně tvrze č. 111.

Pohled levou sřílnou tvrze č. 111 na průsmyk Chaberton. Přesně uprostřed jsou objekty tvrze č. 112, v pozadí je vidět vrchol Chabertonu.

Baterie Chaberton

Od tvrzí je třeba pokračovat po serpentinách napůl sesuté, i když pořád dobře schůdné cesty, k samotné baterii. Cestou minete pásmo protipěchotních překážek, jejichž betonové patky odhalil postupný sesuv svahu a také pozůstatky po improvizované lanovce, která zřejmě v padesátých letech sloužila k transportu ocelových součástí baterie k sešrotování. V jednom místě lze pod cestou nalézt dokonce i zkroucený kus pancíře, který pravděpodobně pochází z některé z věží. Pod baterií minete velkou budovu kasáren a poté vyjdete přímo na zarovnanou plošinu, která se nachází v úrovni věží.

Z plošiny je fascinující výhled nejen na mohutné válcovité základny všech věží, ale i na široké okolí, neboť Chaberton je se svými 3131 metry druhou nejvyšší horou v oblasti (po sousedním štítu Pointe des Trois Scies, který je o metr vyšší). Mimo jiné je doslova jako na dlani vidět hřeben, kde se nachází tvrze Janus a Gondran i dominantní vrchol s fortem Infernet. Ve vzdálenosti 15 kilometrů leží město Briançon, které baterie na rozdíl od objektů Maginotovy linie vážně ohrožovala. Pokud dojdete na opačný konec plošiny, můžete pod sebou vidět baterii Alta del Petit Valon a směrem k ní několik dřevěných sloupů, které sloužily pro přívod elektrické energie. K týlové stěně hlavního objektu baterie Chaberton lze bezpečněji sejít na severní straně a zde se také nachází vchod do jejího interiéru. Průběžná chodba je impozantní, někdy však bývá částečně pokryta ledem.

Přímo proti vchodu je také možné dostat se přes hromadu ledu ke schodišti do podzemního muničního skladiště, kde se dochovaly pozůstatky závěsné dráhy pro dopravu munice. Schodiště až do mezipatra bývá suché, avšak další pokračování chodby hluboko do podzemí, kudy se lze dostat také do pozorovatelny, je pokryté ledem zhruba do metrové výše. Je zde sice připevněno lano, ale osobně nepovažuji pokus o sestup po strmé ledové klouzačce za právě nejlepší nápad, zvláště když by nejhlubší podzemí mělo být přístupné štolami v týlu baterie. Ani přístup k nim však asi není úplně bezpečný.

Na strop baterie lze také pohodlně vyjít a projít se kolem válcových základen věží, do nichž ústí samostatné vchody. V čtvrté věži zleva ponechali zloději šrotu kovové schodiště, po němž lze s patřičnou mírou opatrnosti vyjít až na vrchol, kde byla připevněna věž, z níž bohužel zbyly jen mohutné šrouby a pozůstatky dvou muničních výtahů.

Od baterie by zřejmě bylo možné sestoupit směrem k baterii Alta del Petit Valon, jenže první část trasy by byla dosti riskantní a na konci sestupu by zřejmě nastal problém, jak se dostat ze svahu na silnici.

Pohled na Chaberton z italské strany. Při větším přiblížení by byly velmi dobře vidět všechny válcové základny věží. (OF-03)

Pohled na Chaberton ze stejnojmenného sedla. Vpravo jsou vidět oba kulometné objekty tvrze č. 112. (OF-03)

Jeden z objektů tvrze č. 112. Vlevo od střílny je vidět otvor pro optickou signalizaci k sousední tvrzi. (JP)

Pás protipěchotních překážek na úbočí Chabertonu. (JP)

Ruiny budov pod vrcholem Chabertonu. Nejbližší objekt je východ z podzemí, pod ním jsou dvě kasárenské budovy.

Válcové základny dělostřeleckých věží, které měly zabránit zasypání věží sněhem. V roce 2005 zde ještě v červenci ležely zbytky sněhu. (JP)

Týlová strana baterie s horní stanice lanovky, která byla vyřazena hned prvními zásahy francouzských moždířů. (JP)

Levá část baterie. V přístavku vlevo byly umístěny toalety. (JP)

Hlavní chodba v objektu baterie, jejíž délka je přes 100 metrů. (OF-03)

Jediné zachovalé schodiště v jedné ze základen. Vpravo je vidět relativně slabá týlová stěna.

Hlubší část schodiště do podzemních muničních skladů je trvalé pokryta ledem.

Klec muničního výtahu pro dva granáty ráže 149 mm, která se dochovala pod jednou z věží.

Detail jedné ze základen s pozůstatky po vytržené věži. Po stranách ústí šachty muničních výtahů.

Pohled ze Chabertonu na objekty baterie Alta del Petit Valon, situované o 1000 metrů níže. Mezi vrcholem hory a schůdným terénem, který je vidět na snímku, leží značně strmé skály.

Blokhaus Corpo di guardia difensiva nad silnicí do Cesany, který byl vyzbrojen svěma kanóny ráže 57 mm. (MD)

Další opevnění v okolí Chabertonu

Další opevnění jsou popsána jen podle literatury a dostupných fotografií, protože jsem u nich zatím nebyli. U hlavní silnice si můžete všimnout různých podzemních chodeb, které jsou torzy po starších zdemolovaných blokhausech a minových galeriích. Na jihovýchodním úbočí Chabertonu se nachází tři starší pevnostní objekty, které byly dříve poměrně dobře přístupné. Prvním z nich je Corpo di guardia difensiva del Petit Vallon, blokhaus pro dva kanóny ráže 57 mm, který nelze na skalním ostrohu nad silnicí z Cesany do průsmyku Mont Genévre přehlédnout. V týlu pod blokhausem se přímo u silnice nacházela velká kasárenská budova, kterou byla bohužel v roce 2004 zlikvidována při rozšiřování silnice před zimní olympiádou. Při této akci také vznikla asi 10 metrů vysoká opěrná zeď v místech, kde začínala pěšina ke všem popisovaným pevnostním objektům, takže je otázkou, kudy jsou dnes přístupné a kde se dá zaparkovat Jedná se baterie Bassa del Petit Vallon (1880 m) pro 4 kanóny ráže 12cm a výše položenou baterii Alta del Petit Valon (2150 m) pro 4 děla ráže 15 cm a 6 ráže 12 cm. Její muniční skladiště je spojeno s podzemím moderní dělostřelecké tvrze B14 „Vallonetto“, vybavené čtyřmi kanóny ráže 75 mm, pozorovací kasematou a jedním kulometným objektem. Jelikož tato tvrz zůstala na francouzském území, je v dobrém stavu a ve střílnách se dochovaly velké pancéřové desky pro kanóny 7,5 cm na vozíkových lafetách typu 1.

Tvrze na jižní straně údolí jsou zdemolované, nicméně vesměs mají přístupné podzemí a některé jsou relativně zajímavé. Ve velmi vysoké a téměř svislé skalní stěně za korytem potoka jsou vidět střílny tvrze č. 51, vyzbrojené dvěma kulomety, k níže je přístup soustavou říms a tunelů, vysekaných ve skále a zřejmě to nebude nic jednoduchého. Zajímavé je, že v jednom z objektů tvrze leží celá pancéřové deska. Poněkud v týlu této tvrze se nachází ruiny objektu Corpo di guardia di Rocca Clarì z roku 1913, což byl kavernový objekt ve skalní stěně, vybavený kulometem Gardner ráže 10,35 mm. Přímo v údolí, poblíž stanice lanovky, jsou pozůstatky tvrze č. 24. K ostatním tvrzím by mělo být možné dojet po cestě z Claviere do lyžařského střediska La Coche. Kromě malých samostatných objektů (postazioni), jsou přímo zde dvě tvrze. Tvrz č. 22 měla čtyři těžké kulomety, z toho dva v jednostřílnových pancéřových kopulích, zajímavé je, že jedna kopule se při demolici zřítila do podzemí a je zde vidět. Tvrz č. 23 měla tři kulomety, částečně zřejmě také v kopulích, kterými se v těchto nejstarších úsecích nešetřilo.

Nejdůležitějším objektem tohoto úseku byla dělostřelecká tvrz B13 pro tři 7,5 cm kanóny v pancéřových kopulích, propojená podzemím s tvrzí č. 23bis, vybavenou pozorovacím zvonem, čtyřsřílnovou a jednostřílnovou kopulí a objektem s kulometem ve střílně. Celý komplex tedy disponoval všemi čtyřmi typy zvonů a kopulí, které se na Alpském valu používaly, což bylo unikátní. Všechny pancéřové prvky jsou vytržené, část rozsáhlého podzemí je nicméně přístupná.

Na začátku 90. let 19. století byl šest kilometrů východně od budoucí baterie Chaberton postaven fort Champlas Seguin (+44° 56′ 59″, +6° 49′ 38″) s dvojicí předsunutých baterií. šlo o tehdy běžnou stavbu s kamennými šíjovými kasárnami a dutými traverzami na valu, chráněný vyzděným příkopem bez kaponiér. Fort je dnes přístupný.

Poznámky:

(1) Ačkoli Italové osadili stovky věží s 15 cm kanóny, věže Chabertonu byly jediné svého druhu a nutno říci, že byly ze všech typů věží nejméně odolné. Otočná věž, připomínající spíše věž lodní, než pevnostní, byla sešroubována z osmi tvarovaných plátů pancéřového plechu, čtyř stropních o tloušťce 25 mm, čelního o síle 50 mm, dvou bočních o síle 25 mm a 16 mm silného zadního. Neměla ani předpancíř, pouze plechový věnec, který chránil mechanismy spíše proti povětrnostním vlivům, než proti nepřátelské palbě. Polní kanóny 149/35 Armstrong vzor 1901 nebyly v době svého zavedení příliš perspektivní, neboť neměly brzdovratné zařízením, kanóny v baterii Chaberton jej však kupodivu měly. Výhodou kanónů byl dostřel 16,5 km, přičemž v tomto případě byl praktický dostřel vyšší, neboť baterie byla umístěna vysoko nad řadou svých cílů. Zásobování municí se dělo za pomoci dvou malých výtahů, v případě palby maximální kadencí však jejich kapacita nestačila a posádky musely nosit část munice ručně po schodištích.

(2) Francouzi nasadili čtveřici moždířů (Mortier de 280 modèle 1914 Schneider), které byly zavedeny před první světovou válkou jako speciální zbraně k dobývání pevností. Moždíř vážil 16 tun a dostřelil granátem o váze 205 kg na vzdálenost 11 kilometrů. Zbraň měla brzdovratné zařízení, nicméně neměla podvozek, byla dopravována rozložená na čtyři kusy a v palebném postavení byla instalována na ocelové desce, navíc s nutností vykopat jámu pro zákluz závěru. Moždíře v první světové válce používali i Rusové, kteří jich koupili zhruba čtyřicet kusů, ve druhé světové válce je jako kořistní použili Němci pod označením 28 cm Mrs. 601 (f).

 

 

Stav: 2005

foto: O. Filip 2005, J. Pavel 2005 (JP), O. Filip 2003 (OF-03), M. Dubánek 2005 (MD)

Výstup na „bunkrologický Olymp“ s převýšením téměř 1300 metrů je nejnáročnější trasou, jakou lze při výpravách za opevněním absolvovat. Vyčerpávající není jen převýšení, ale i fakt, že většinu z něj je třeba překonat na poměrně krátkém úseku. Tím ovšem nechci říct, že by ji nezvládl průměrně zdatný turista, neboť není třeba až tak spěchat. Výhledy po celé trase jsou nádherné, cesta je bezpečná a nikde nehrozí nebezpečí pádu. Na výpravu sice budete potřebovat celý den, na rozdíl od některých jiných tras, například dvanáctihodinové výpravy na Malamot, ji lze stihnout za pouhých 6 až 7 hodin. Pro výpravu je absolutně nezbytná kvalitní obuv, teplé oblečení a dostatečné zásoby vody (alespoň 2 litry na osobu). S ohledem na velkou nadmořskou výšku se nevyplatí podceňovat slunce a je tedy třeba vybavit se opalovacím krémem s vysokým ochranným faktorem. Cestou je jen málo příležitostí, kde se schovat v případě deště. Kromě samotné baterie je to jen tvrz č. 111 a bývalá strážnice pod baterií (strážnici na začátku stoupání do průsmyku Chaberton nedávno smetla lavina a všechny kasárenské budovy mají jen obvodové stěny). Na rozdíl od ostatních cest v Alpách je trasa na Chaberton frekventovaná a z italské strany se sem po původní přístupové cestě vydávají dokonce i šílenci na horských kolech.

Pokud jde o postup, doporučuji prohlédnout si tvrze v průsmyku Chaberton na cestě nahoru. Jednak si tím trochu odpočinete a jednak se vyhnete nebezpečí, že je při sestupu budete muset vynechat kvůli počasí, které má během odpoledne obvykle tendenci se zhoršovat. Zaledněné podzemí baterie asi není nějak extrémně nebezpečné, ale při obou výpravách jsme byli nahoře poměrně unaveni a na tyto pokusy jsme si neudělali čas. V silně frekventovaném okolí Mont Genévre lze najít místo pro nocleh jen stěží (zato se zde dají bez problémů zakoupit mapy). Na italské i francouzské straně je dostatek kempů, které tento nedostatek eliminují. Z italské strany vede do průsmyku kvalitnější komunikace, vybudovaná kvůli olympiádě, na francouzské straně však zůstává stará silnice, kterou dokáže slušně ucpat jediný kamión. S ohledem na přehlednost trasy stačí v podstatě jakákoli mapa, pokud si však pořídíte podrobnou mapu z „modré“ edice IGN, poslouží Vám i při návštěvě tvrzí Janus a Gondran.

Literatura:

Roberto Chirio: La Batteria dello Chaberton
Roberto Guasco: L’artigliere dello Chaberton
Ottavio Zetta: Vallo Alpino Occidentale
Mattia Collaro: Bardonecchia Fortificata
Pier G. Corino: La batteria delo Chaberton, Elena Morea Editore, Torino 2006
Pier G. Corino: VIII Settore G.A.F – Il Vallo Alpino nella conca di Baronecchia, Elena Morea Editore, Torino 2007
Caspar Vermeulen: Baterie Chaberton, in: Novodobé fortifikace 12/2005

Komentářů: 4

  1. Volavka, 20.9.2007:

    poděkováníInspirován publikací Novodobé fortifikace č. 12/2005 jsem se rozhodl navštívit Mont Chaberton. Při pátrání po dalších informacích jsem se dostal na Vaší stránku a musím poděkovat za Vaše informace, protože mi doplnily některé mezery. A tak se mi letos podařilo vystoupat na Mont Chaberton. My, pěší, to máme o trochu těžší než motorizovaní, takže výstup z Montgenévre i s přestávkami trval necelých 6 hodin (podle ukazatelů měl trvat hodin 5). Sestup již byl snažší a kratší, ale musím zdůraznit, že tento pěší výšlap je otázkou minimálně 8 hodin. Ještě jednou díky za informace.
    Ale musím vznést ještě jeden dotaz – z textu vyplývá, že pěchotní pevnost č. 111 se nachází při výstupu z Montgenévre vlevo, ale na mapě je označena vpravo a u pevnosti č. 112 z textu vyplývá, že je vpravo, ale na mapě je uvedena vlevo. Co je správně?

  2. O. Filip, 26.9.2007:

    Děkuji za informace a upozornění na chybu v mapě, kterou jsem opravil. Na Chaberton jsem šel z Montgenévre dvakrát a vždy to nahoru trvalo tak 3, maximálně 3,5 hodiny.

  3. Safi, 29.7.2009:

    Tvrz č112Vchod do tvrze č112 je přesně vtom pochybném místě. Přístup k němu je dost kostrbatý, po schůdkách, které jsou dost zasypány kamením, a vzhledem k místu je to nepatrně "nebezpečné". Trvz je ale nejspíš někým využívána, proto že se uvnitř nachází nový rozvod elektřiny(ke svícení), jsou zde žilde a stoly atp. Přesto jsou zde dveře všem otevřeny…

  4. Lukáš, 1.8.2017:

    Výstup na Chaberton jsme podnikli podle popisu v tomto článku. Celodenní túra stojí rozhodně za to.

Nový komentář

 

Publikováno: 9.3.2006 20.54 , Komentáře (4)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017