Opevnění v údolí Stury, 2. část
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Alpský val – Vinadio, Moiola, Isola
objekty: tvrze, těžké objekty, fort
V údolí Stury se nachází zajímavá opevnění z 19. století. Úplně v týlu pak leží nejsilnější uzávěr Alpského valu v této oblasti.

Význam opevnění v údolí řeky Stura di Demonte byl popsán v minulém článku. Pokud by nepřítel prorazil uzávěry Preinardo, Barricate a Pianche nebo je obešel přes průsmyk Lombarde, narazil by nejprve na modernizovaný fort Vinadio a poté by se dostal až k nejsilnějšímu uzávěru Moiola, vzdálenému od první linie obrany 35 kilometrů. Jeho výzbroj měla po dokončení zahrnovat 3 kanóny ráže 75 mm, 6 minometů ráže 81 mm, 5 protitankových kanónů a přibližně 30 těžkých kulometů.

Fort Vinadio byl vybudován ve 30. a 40. letech 19. století, se nachází ve stejnojmenném obci, jejíž domy stojí přímo za hlavním valem, před nímž je velké parkoviště (+44° 18′ 24″, +7° 10′ 17″). Umístění v poměrně úzkém údolí, obklopeném strmými svahy, umožnilo zajímavé řešení, kdy val fortu toto údolí v podstatě přehrazuje. Směrem do týla je otevřený a jeho obrana je zde podstatně slabší. Hlavní součástí fortu je mohutný kasematový val se střílnami pro kanóny a krytými postaveními pro pěchotu. Směrem dozadu je galerie otevřená. Před hlavním vstupem byl předsunut ravelin a na nejvýše položenou část byla napojena jakási citadela, nazývaná Fortino. Směrem do týla zajišťoval obranu pouze nízký val v nižší části pevnosti a obranná kasárna, opatřená malými bastiony. V roce 1881 byla dokončena betonová kasematová baterie (+44° 18′ 12″, +7° 10′ 23″), napojená na levé křídlo fortu, která byla vybavena dvěma kanóny ráže 15 cm na speciálních lafetách. Jejich konstrukce byla na svou dobu velmi moderní, neboť jejich otočný bod tvořila těsnící koule v masivní pancéřové střílně firmy Krupp. Fort se dochoval v perfektním stavu s výjimkou zmíněných pancéřových střílen, které byly vytrženy. Ravelin a část fortu za ním slouží jako muzeum, monumentální kasematová galerie je volně přístupná. V době naší návštěvy nebyl problém projít i do některých veřejnosti nepřístupných částí objektu. Také betonová baterie na pravém křídle je přístupná a až na pancíře je v dobrém stavu. Horní pevnost (Fortino) přístupná není.

Opěrný bod VINADIO, vybudovaný v roce 1939, nebyl opěrným bodem v pravém slova smyslu, neboť jeho bojové objekty byly zabudovány přímo do objektů fortu Vinadio. Vybrané kasematy na hlavním valu a v některý dalších objektech byly zevnitř zesíleny betonem a opatřeny jednoduchými střílnami pro kulomety a protitankové kanóny na polních lafetách. Kromě toho byla v pevnosti zřejmě ponechána i část staré dělostřelecké výzbroje. Jediným zcela novým objektem byl ne zcela dokončený úkryt Vinadio poblíž pevnůstky Fortino, který byl využit pro potřeby velitelství divize „Livorno“.

(Dalšími objekty, které kryly křídla pevnosti, byly především dvě velké kasematové baterie, postavené v 70. a 80 letech 19. století. První z nich, baterie Serziera (+44° 17′ 50″, +7° 9′ 52″) na levém křídle, je dvoupatrový objekt půdorysu „T“, vyzbrojený kanóny ráže 12 a 15 cm. V jejím týlu se nachází ještě velká baterie Piroat (+44° 17′ 49″, +7° 10′ 09″) pro 2 kanóny ráže 15 cm, vybavená podzemními prostory. Přístupová cesta k těmto objektům stoupá lesem po bočním svahu údolí a je značně dlouhá. Baterie Neghino (+44° 18′ 49″, +7° 10′ 40″) se nachází na opačném, tedy pravém křídle a má podobu dvoupatrového uzavřeného objektu obklopujícího malé nádvoří. Její výzbroj tvořily opět kanóny ráže 12 a 15 cm. Cesta k baterii stoupá serpentinami od pevnůstky Fortino. Všechny tyto kamenéé objekty se dochovaly v dobrém stavu a nejsou příliš zarostlé, ale při cestě k nim by bylo nutné překonat značné převýšení.)

Opěrný bod MOIOLA je nejmodernější a nejsilnější z uzávěrů v údolí Stury. Nachází se mezi obcemi Demonte a Moiola, 16 kilometrů východně od pevnosti Vinadio a s výjimkou tvrzí č. 8 a 9 jsou jeho objekty soustředěny na poměrně malém prostoru. Nejmohutnější stavbou opěrného bodu je tvrz č. 5, která leží u hlavní silnice na severní straně údolí v místě, kde odbočuje silnice na most přes řeku. Dělostřelecký srub je dobře vidět přímo nad opěrnou zdí silnice a jeden kulometný objekt míří na most. Další objekty se nacházejí v prudkém svahu, rozděleném sítěmi z ocelových lan, které mají zabránit pádu kamenů na silnici. Nejpohodlnější vstup do podzemí tvrze, které je opravdovým bludištěm v minimálně pěti výškových úrovních, je možný prostředním vchodovým objektem (+44° 18′ 50″, +7° 22′ 57″). Ten je velmi dobře maskován jako malý domek vlevo od opuštěného kasárenského baráku, k němuž lze ze silnice projít zničeným plotem. Uvnitř je nutné přelézt zbytky zídky, která přehrazoval chodbu a pak už je podzemí zcela čisté. Výjezdy pro kanóny v dělostřeleckém srubu a objektu pro protitankový kanón jsou zazděné a další vchod v týlu tvrze nabízí jen malý probouraný otvor. V nejvyšší části tvrze je možné prolézt průzory kopulovitého pozorovacího objektu na svah a prohlédnout si objekty zvenku. Další východy nabízí napůl otevřené palebná postavení v minometném objektu, který je mimochodem jedním z pouhých tří postavených objektů tohoto typu. Uvnitř tvrze stojí za pozornost také rozměrná střelecká místnost pro kasematní kanón typu 4, která byla zřejmě provizorně upravena pro použití běžného polního kanónu.

K další tvrzi č. 5 BIS je nutné vydat se šikmo svahem směrem k nepříteli. Terén je tvořen řadami hustých pásů stromů, ale vzhledem k velikosti nelze tvrz přehlédnout. Ta je tvořena jediným nedokončeným, zato však gigantickým dvoupodlažním objektem. Spodní podlaží o menší ploše, vybavené střílnou pro protitankový kanón, bylo dokončeno celé a je možné do něj vstoupit hlavním vchodem. Z horního podlaží byla vybetonována pouze malá část. Její stropnice spolu s plochou stropu spodního patra dává tušit, jak mohutná by po dokončení byla celá stavba, která měla být vyzbrojena protitankovým kanónem, dvěma minomety, čtyřmi těžkými a třemi lehkými kulomety.

(Další tvrze se nacházejí na úpatí skalní stěny, poměrně vysoko nad údolím. Tvrz č. 4 TER měla mít tři kulometné objekty, které však nebyly postaveny a jsou z nich patrné pouze otvory ve strmé skalní stěně. Podzemí však bylo kompletně vybetonováno a byl postaven vchodový objekt s kaponiérou. Sousední tvrz č. 4 BIS měla mít šest objektů, avšak má pouze vyražené podzemí. Objekty tvrze č. 4, konkrétně tři kulometné, pozorovatelna a vchodový objekt se střílnou pro těžký kulomet v horním podlaží, postaveny byly a tvrz vypadá na fotografiích zajímavě. Obě tvrze č. 8 a 9, situované nejzápadněji až na hřebeni mají vybetonované podzemí, avšak žádné objekty.)

Na druhém břehu řeky leží především tvrz č. 6, která se skládá ze dvou velkých srubů, spojených dlouhou podzemní chodbou. Objekty, především výše umístěný levý s velmi impozantní pozorovatelnou, jsou dobře vidět po stranách cesty, vedoucí na západ po loukách. Pravý objekt (+44° 18′ 31″, +7° 22′ 40″) má zazděné všechny střílny a vstupy, v levém objektu však lze bez problémů vstoupit do jeho komplikovaného třípodlažního interiéru. Spojovací chodba je v nejnižším místě částečně zasypaná pískem, takže budete muset chvíli jít po čtyřech, ale jinak se do pravého objektu nedostanete. Cestou si také můžete všimnout slepých odboček, na něž měly být napojeny další nepostavené objekty. V pravém objektu stojí za povšimnutí střelecká místnost pro kasematní kanón ráže 75 mm typu 4. Zvenku se bohužel objekty příliš dobře nefotografují, neboť je z větší části obklopují husté křoviny.

Ke tvrzi č. 6 BIS se musíte vydat přímo do svahu, který poněkud připomíná jako park, což je zřejmě pozůstatek po zaniklém osídlení. Pozorovatelna tvrze je z údolí vidět, ale při cestě k tvrzi už nikoli. Tvrz má poměrně velké a zajímavé objekty a celkem rozlehlé podzemí se 70 metrů dlouhým sálem kasáren, ve strmě stoupající chodbě k pozorovatelně však bohužel chybí schody, takže jsme se do ní nepodívali. Kromě vchodu se dá dostat ven i střílnami pro protitankové kanóny v obou bojových objektech.

Tvrz č. 7 je nedokončená a nachází se v hustém lesíku poněkud v týlu, u cesty, odbočující ze sinice za mostem přes řeku Sturu. Vchodový objekt s dvoupodlažní kaponiérou je celkem zajímavý, kromě něj však byla postavena pouze pozorovatelna, do níž se z podzemí nedá dostat. V týlu tvrze lze vyjít z podzemí na základovou desku nepostaveného objektu pro dva minomety ráže 81 mm. Mimo něj měla mít tvrz dva další bojové objekty, z toho jeden s kanónem ráže 75 mm.

Jediný opěrný bod na hraničním hřebeni, který jsme prozkoumali, je opěrný bod LUPO LOMBARDA, který je situován v průsmyku Lombarde (2350 m). Opěrný bod leží u silnice z Vinadia do Isoly, který je jedinou průjezdnou spojnicí údolí Stury a Tinée na francouzské straně. Průsmyk brání tvrz č. 175 TER (+44° 11′ 55″, +7° 9′ 06″), která zřejmě vznikla doplněním samostatného objektu typu „7000“ o podzemí, pozorovatelnu a vchod bráněný kaponiérou, typické pro typ „15000“. Tato velmi fotogenická tvrz je pohodlně přístupná asi 150 metrů dlouhou cestou přímo z parkoviště v průsmyku a z průzorů její pozorovatelny je vynikající výhled. (V týlu za tvrzí se také nachází napůl zasypané vchody do moderního úkrytu O’, který jsme nenavštívili.) Na opačné straně silnice leží pěkný samostatný objekt typu „7000“ č. 175 BIS (+44° 12′ 08″, +7° 9′ 14″
), který byl vyzbrojen protitankovým kanónem a dvěma kulomety. Vchod do objektu, pečlivě obloženého kameny, je otevřený. Těsně nad parkovištěm v průsmyku je také vidět skupina masivních kamenných staveb, připomínajících malé domky bez oken. Jde o skupinu úkrytů z poloviny 19. století, nazývaných Trune al Colle della Lobarda.

Stav: červenec 2000

Návštěva popsaných opevnění zabere minimálně jeden den. Prohlídka fortu Vinadio je příjemná a přímo u valů se nachází kemp. Návštěva baterií na okolních hřebenech by však byla časově náročná, neboť k nim vedou dlouhé přístupové cesty. Také prohlídka tvrzí u Moioly, které jsme navštívili my, je bezproblémová a jejich okolí je zcela opuštěné. Přístupové trasy k dalším tvrzím na pravém křídle, umístěným ve skalním srázu, však neznám. Objekty v průsmyku Lombarde jsou blízko u silnice, ale cesta po silnici z italské strany je obtížná. Silnice je tak úzká, že se na ní velmi obtížně vyhnete protijedoucímu autu, přičemž v některých místech je v takovém případě nutné couvat. Svodidla zde nejsou a hned za krajnicí následují strmé srázy, takže takové akce jsou dost nepříjemné. Na francouzské straně je silnice také úzká, ale jen na krátkém úseku do lyžařského střediska Isola 2000. Na druhou stranu představuje tato silnice výbornou zkratku z Itálie do údolí řeky Tinée k tvrzím Restefond a Rimplas a rozhodně se vyplatí naplánovat trasu tak, abyste se z průsmyku nevraceli zpět do údolí Stury. Pro orientaci v oblasti postačí běžná „Michelinka“, ta však končí u Vinadia. Lepší kvalitu má mapa německého vydavatelství Mairs (mapový podklad je italský), která se dá i u nás levně sehnat. Za zmínku stojí, že na této mapě jsou mezi údolími Stury a Tinée vyznačeny dva dlouhé silniční tunely, což je zřejmě výsledek kombinace italské preciznosti a německého smyslu pro humor.

Související: Italské pevnostní objekty typu 15000

Literatura:

Pier G. Corino: Valle Stura Fortificata, Melli, Borgone 1997
Lorenzo Marcon, Luciano Marcon: Le fortificazioni in caverna del Vallo Alpino
Ottavio Zetta: Vallo Alpino Occidentale
Fabio Vallauri: La linea fortificata delle alpi: il Vallo Alpino

Komentářů: 1

  1. radim, 19.8.2015:

    Při průjezdu sedlem Lombarde (z Francie do Itálie) jsme navštívili 175 TER a 175 BIS. Platí co je výše. Přístupné, kousíček od parkoviště.

Nový komentář

 

Publikováno: 13.4.2006 21.27 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017