Alpský val v okolí planiny Hrušica
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Slovinsko) – Alpský val – Godovič, Postojna
Napsal: O. Filip
objekty: tvrze
Kolem krasových náhorních planin Hrušica a Nanos se nachází řada zajímavých opěrných bodů, jejichž součástí jsou i některé konstrukčně zcela unikátní objekty. Některé z nich byly po válce přestavěny jugoslávskou armádou.

Po východním okraji náhorní planiny Hrušica vedl poměrně silný úsek první linie Alpského valu, který se poněkud nezvykle nacházel v dosti rovinatém terénu. Zvláště silná opevnění pak kryla údolí, směřující z oblasti Logatce směrem na Terst, kterým proházela důležitá silnice a železnice (v dnešní době tudy vede i dálnice A1). První linie se nacházela u obcí Planina a Unec, druhá linie pak asi o 15 kilometrů západněji v okolí Strane, Hruševje a Orehku. Podstatná část opevnění je silně poničená destrukcemi a trháním pancéřových prvků, přesto se však některé tvrze dochovaly ve zcela nepoškozeném stavu. Kromě objektů, postavených povrchovým způsobem, jsou největší kuriozitou tvrze, zabudované do neobvyklých míst – železničního tunelu, zářezu či okraje propasti. Zajímavostí je také reaktivace vybraných objektů jugoslávskou armádou, která zahrnovala i „obracení“ objektů pomocí vytvoření nových střílen a vchodů. Popsané opěrné body tvoří jen menší část opevnění v oblasti, zato však nejlépe zachovalou. Opěrný bod u Godoviče patří do sektoru XXII Idrija, podsektoru XXII C Monte nero d’Idria, všechny zbývající pak do sektoru XXIII Postumia, podsektoru XXIII B Postumia.

Objekty opěrného bodu GODOVIČ (Scipio Slataper) jsou rozmístěny na poměrně velké ploše u silnice 207, kudy prochází nedokončená rakousko-uherská železniční trať se dvěma tunely. Tvrz č. 4 je situována blízko severozápadního portálu silničního tunelu (původně železničního). Nejlepší je odbočit za tunelem doprava, přejet po cestě opět doprava nad tunelem a zaparkovat v ohybu cesty. Tvrz leží na okraji svahu asi 50 metrů od silnice v poněkud nepřehledném terénu. Je sice poměrně malá, zato tvoří nejdůležitější bod pro spojení mezi objekty celého uzávěru a v předsíňce u pravého vchodu je soustředěno hned šest dvojitých rour pro optickou komunikaci. Stejně jako ostatní tvrze je postavena povrchovým způsobem, což je uvnitř dobře patrné podle rovných stropů, zpevněných traverzami.

Další tvrz č. 5 je nedaleko (cca 45 57 11; 14 04 48) a po konstrukční stránce jde o obrovskou zajímavost. Leží v ohybu silnice a dojdete k ní buď od tunelu po znatelném tělese tratě, nebo přímo od silnice po polní cestě, která násep kříží. Těsně vedle náspu je vidět nenápadný nouzový východ, který však není použitelný. Poté terén stoupá, neboť je zde zasypán původní vstup do tunelu a po několika desítkách metrů dojdete k jedinému bojovému objektu tvrze se čtyřstřílnovou kopulí. Pokud budete pokračovat, dojdete ke kruhové prohlubni, v níž se nachází vchod do tvrze. Z něj lze sestoupit do kasárenského sálu, který je zabudován do části železničního tunelu. Vlevo vede ze sálu šachta do kopule, avšak pohyb je zde obtížný, neboť na podlaze stojí voda. Na opačné straně projdete malými dvířky a naskytne se vám neuvěřitelný pohled do nitra přes 300 metrů dlouhého tunelu, který je ve srovnání s obvyklým měřítkem podzemí italských tvrzí skutečně obrovský. První část je vybetonovaná, v dalších lze vidět různé fáze výstavby rakouskou tunelovací metodou a na konci lze vyjít do lesa.

Malá tvrz č. 3 leží ve stráni na okraji silnice (45 57 16; 14 04 32) a má v podstatě podobu šikmé chodby, která sleduje okraj svahu. Vchod je přímo u cesty, která odbočuje z hlavní silnice v prudké zatáčce. Střílny však vidět nejsou, neboť jsou dobře maskované a navíc částečně zazděné. Podobně jako ve tvrzi č. 4 je i zde na opačném konci „chodby“ další východ.

Ke tvrzi č. 1 (45 57 08; 14 05 22) se nejsnáze dostanete, pokud se vrátíte a odbočíte do vesnice Šebalk. Po cestě na západ dojdete k malému hřišti, které leží pod malým zalesněným pahorkem. V němu je zabudována na místí poměry velká tvrz, opět postavená povrchovým způsobem ve výkopu, která byla mimo jiné vybavena dvěma starými kanóny Nordenfeld ráže 57 mm za pancéřovými deskami. Podzemí je v dobrém stavu a stojí za prohlídku. Objekty jsou pečlivě maskované a vedle kopule v čele si můžete všimnout ventilačního komínku, zamaskovaného s italskou elegancí do kašírovaného pařezu.

Z okraje lesa před střílnami tvrze č. 1 je vidět cesta, vedoucí mezi loukami z Šebalku na jih. Asi 300 metrů od vesnice stojí novostavba, za níž se na pahorku nachází tvrz č. 2 (45 57 00; 14 05 30). Povrch tvrze je sice oplocený, ale to naštěstí nevadí, neboť dvě kopule se nacházejí přímo za plotem a jedna dokonce mimo něj. Vchod do tvrze je přístupný z malého lomu a podzemí je stejně jako v předchozím případě poměrně rozlehlé a jeho stav je až na místy stojící vodu dobrý.

Zřejmě jediná, zato však velmi zajímavá tvrz opěrného bodu CEROVEC (Boschetti), se nachází přímo u železniční trati z Logatce do Pivky. Nejlépe se k ní dostanete, pokud se vydáte po silnici, která vede podél dálnice z obce Unec směrem na severozápad. Po přejezdu tratě odbočuje pod dálnici doprava podjezd, za nímž je nutné zaparkovat, neboť úzká silnice se mění v obyčejnou polní cestu. Po ní dojdete přímo k trati, kde cesta končí. Vlevo už uvidíte hluboký a úzký zářez v úbočí vrchu Cerovec. Podél trati lze pohodlně dojít až k začátku zářezu, kde jsou vpravo vidět střílny tvrze (45 48 26; 14 16 33). Vchod je přímo v zářezu, který je velmi úzký a tudíž je třeba dát pozor na vlaky.

Uvnitř tvrze nejdete střeleckou místnost pro kanón Nordenfeld, další místnost s výbuchem utrženou deskou pro kulomet a směrem do týla chodbu k největší kuriozitě – vstupu pro jeřáb asi 2 metry nad úrovní kolejiště. Tudy bylo zřejmě možné dopravovat do tvrze materiál přímo z železničních vagónů, což bylo s ohledem na její výzbroj v podobě jednoho kulometu a lehkého kanónu jistě nesmírně užitečné.

Velmi neobvyklý opevněný komplex KOLIŠEVKA (Raggi-Brunner) leží asi 2 kilometry západně od obce Unec přímo u propasti Unska Koliševka. Skládá se ze dvou částí – východní se třemi a západní se čtyřmi bojovými objekty – spojených zhruba 400 metrů dlouhou podzemní chodbou (každý bojový objekt má vlastní číslo, což je poněkud matoucí). Skupiny objektů leží na obou stranách propasti, která tak mezi nimi vytváří neprůchodnou překážku. Pokud přijedete od Unce, ocitnete se na rozcestí, odkud vede doprava cesta k propasti, přehrazená řetězem. Severně od křižovatky, jen několik metrů od okraje cesty, leží největší objekt, který byl pravděpodobně vyzbrojen hned třemi jednostřílnovými kopulemi, po nichž zůstaly jen napůl zasypané šachty. Výraznějším pozůstatkem je nouzový východ asi 20 metrů od objektu, který má podobu hluboké šachty, ústící do malých dveří. O něco dál leží u cesty trosky dalšího objektu, tentokrát pravděpodobně pro jednostřílnovou kopuli, který je vytržená. Zbylých pět objektů vypadá podobně a rozdíl je jen v tom, že u jednoho nebo dvou z nich je vidět vstup do šachty, zatímco u většiny ji trosky zcela zasypaly. Také dalších pět nouzových východů, vždy umístěných poblíž bojových objektů, se podobá prvnímu z nich. Pokud se vydáte po přehrazené cestě, po několika desítkách metrů můžete sejít do velké prohlubně, v níž jsou parné základy nějakých baráků. Na jejím okraji leží velmi nenápadný vchod do nejzápadnější části podzemí. Pokud ho minete, stačí dojít přímo k okraji propasti, kde jsou pozůstatky napůl zapuštěné betonové kasárenské budovy, jejíž horní část byla odstřelena (cca 45 48 59; 14 15 57). Přímo z ní vede do podzemí další vchod s dlouhým schodištěm, která se napojuje na hlavní chodbu. Doprava vede chodba k západním objektům, směrem doleva pak prochází kolem dvou strojoven, z nichž vedou východy přímo do stěny propasti. Bližší ústí přímo do kolmé stěny, vzdálenější na malou terasu, z níž by bylo možné poněkud krkolomně sestoupit po pěšině na dno propasti. Poté následuje běžný východ a pak už část podzemí, která je zaplavená. Najít všechny objekty na povrchu není nijak zvlášť obtížné, byť terén je poněud nepřehledný. Tvrz byla, bohužel až po vlně těžby oceli, zřejmě využita armádou, která do průchodných šachet nainstalovala kovové žebříky, které již dnes nebudí důvěru. Na okraji cesty poblíž jednoho ze zničených objektů lze dokonce najít pravděpodobně poválečný kulometný objekt s dlouhou přístupovou chodbičkou. Pokud jde o charakter podzemí, pak celková délka chodeb, která přesahuje jeden kilometr, je na italské poměry skutečně mimořádná, na druhou stranu jsou všechny chodby a sály velmi skromných rozměrů a podstatná část spojovací chodby je pouze vyražená ve skále a betonem jsou zesílena jen kritická místa.

Opěrný bod STRANE (Gen. Cascino A) patří do druhé obranné linie a leží na svazích pod strmými stěnami krasové náhorní planiny Nanos, které převyšují okolní krajinu o více než 500 metrů. Všechny pevnostní objekty jsou rozmístěny v nezalesněném terénu kolem vesnice Strane a vzhledem k relativně výhodné poloze byly po druhé světové válce reaktivovány jugoslávskou armádou a v některých případech upraveny.

Nejblíže vesnici leží zajímavá tvrz č. 1, k níž dojedete po úzké silničce, stoupající za kostelem směrem na sever. Jakmile vyjedete z úvozu, obklopeného stromy, uvidíte vpravo na louce zához nejvýše položeného objektu. Kromě vchodu byla jeho součástí také jednostřílnová kopule. Vstup do ní je však zazděný a zvenku je zahrnutá zeminou. Z objektu klesá neobvyklá povrchová chodba s několika schodišti do níže položené části se střeleckými místnostmi pro kanón ráže 57 mm a pro kulomet, kde je další východ a dva sály. Důvodem takového řešení byly údajně nevhodné geologické podmínky, které znemožnily stavbu skutečného podzemí.

U výše zmíněné tvrze je vhodné zaparkovat a na rozcestí nad ní se vydat doleva. Následně se cesta stáčí a poté z ní úvozem doprava odbočuje pěšina ke tvrzi č. 2. Nejprve uvidíte klasická betonová kasárna pod svahem. Hned vedle pravého okraje budovy je vchod do objektu pro dieselagregát, z něhož vede krátké schodiště do podzemí. Podzemí je nepříliš rozsáhlé a končí zazděnou chodbou, která měla pravděpodobně vést do nepostaveného objektu. V kruhové šachtě do jediného bojového objektu chybí schody, takže k němu budete muset vyšplhat zvenku. Objekt má ve střílnách třídílné pancéřové desky a vchod do šachty je zazděný.

K další tvrzi č. 3 může dojít po okraji srázu, přičemž budete muset přelézt několik ohrad z ostnatého drátu. Její koncepce je podobná, jako u předchozí tvrze, avšak podzemí je napojeno schodištěm a zvenčí do něj nevede žádný vchod.

Ke tvrzi č. 4 (cca 45 47 33; 14 05 30) se dostanete tak, že přes louky dojdete na cestu a z ní uvidíte vchod a pancéřovou kopuli těsně u okraje lesa, v níž byla soustředěna její jediná výzbroj. Kopule není zarostlá a díky tomu je velmi fotogenická. Podzemí je skromné a podle plochého stropu je patrné, že bylo postaveno povrchovým způsobem.

Poté můžete pokračovat po cestě a dojít k výraznému protáhlému pahorku, který pro svou pravidelnost působí až nepřirozeným dojmem. Tvrz č. 5 leží na jeho nejvzdálenějším konci a skládá se ze dvou bojových objektů. Pozoruhodná je především přestavba levého objektu jugoslávskou armádou, která je poměrně výrazná. Původní vchod do objektu byl z větší části zabetonován a využit pro vytvoření střílny pro těžký kulomet, vytvarované v betonu. Na opačné straně pak byl v místě původní střílny vytvořen nový vchod, takže objekt byl fakticky „obrácen“.

K monobloku č. 7 na pravém křídle uzávěru budete muset dojet po úzké silnici, která z vesnice prudce klesá směrem na obec Velika Brda. Po pravé straně se k silnici přibližuje potok, který je třeba přejít a dostat se do malého lesíka, v němž objekt leží. Vchod je zazděný, neboť posloužil k vytvoření střílny při poválečných úpravách. Směrem ze svahu zůstala zachována původní střílna, kopule, která zajišťovala palbu doleva, však byla částečně vytržena a zůstala ležet nad šachtou v téměř vodorovné poloze. Mezera mezi spodním okrajem kopule a šachtou posloužila jako jediný vstup do upraveného objektu. V šachtě je sice vratký žebřík, ale v podstatě je zbytečné lézt po něm dovnitř, neboť interiér objektu je zaplavený.

Tvrz č. 6 je spíše velitelským stanovištěm nebo úkrytem, neboť nemá žádnou výzbroj s výjimkou pozorovacího zvonu, který umožňoval i použití lehkého kulometu, zato však dva vchody, podobně jako standardní úkryty. Leží v týlu u silnice na Malo Ubeljsko. Je třeba zaparkovat u odbočky doprava, těsně před tím, než začne hlavní silnice prudce klesat. Na louce vlevo, asi 20 metrů od silnice, se nachází malý kopeček, což je ve skutečnosti dodatečný zához na šachtě po vytrženém zvonu. Vchody jsou asi o 10 metrů níže ve srázu za okrajem louky. Interiér je poměrně malý a uvnitř je k vidění pancéřování šachty zvonu, které přežilo řádění lovců šrotu.

Opěrný bod HRUŠEVJE (Gen. Cascino C) se nachází v poměrně ploché krajině kolem obce Hruševje u dálnice A1, asi 8 kilometrů západně od města Postojna.

Nejzajímavější je velká a dobře zachovalá tvrz č. 1, která leží přímo v obci Hruševje na nevysokém skalním útvaru. Z hlavní silnice odbočuje směrem na jih úzká asfaltová cesta, která vede na blízké fotbalové hřiště. Jen několik metrů za pomezní čárou je otevřený vchod do podzemí, které je čisté a zřejmě bylo využíváno jugoslávskou armádou. Do většiny objektů bohužel vedou šachty se stupačkami. Pouze do jednoho z nich se dostanete po pohodlném točitém schodišti, jehož tenké betonové stupně, uchycené pouze ke středovému sloupu nebudí právě velkou důvěru. Interiér objektu je malý a podobně by měly vypadat i všechny ostatní. Zvenku jsou objekty dobře maskované a mají zazděné střílny, takže nejsou příliš fotogenické. (Dalším zajímavým objektem by měla být pozorovatelna č. 3 s dochovaným pancéřovým zvonem, která leží pod kótou 716 asi 2 kilometry jihovýchodně od Hruševje.

Stav: květen 2006

Všechny popsané objekty jsou bez problémů přístupné, což platí i pro tvrz č. 1 v obci Hruševje. Krajina je velmi hezká a díky krasovému charateru terénu je její vzhled poněkud nezvyklý, poznamenaný četnými prohlubněmi. Objekty nejsou příliš zarostlé, ovšem k fotografování toho díky jejich maskování příliš mnoho není. Zajímavým zážitkem je jízda autem po lesních cestách v okolí propasti Unska Koliševka, na něž je v souladu se slovinskými zvyklostmi vjezd povolen. Úzkou spojovací cestu v Godoviči, vedoucí mezi hlavní silnicí nad tvrzí č. 5 a 1 však raději nezkoušejte, neboť po ní jezdí nákladní auta z lomu. Ohledně názvů opěrných bodů upozorňuji na určité nejasnosti v jejich názvech, neboť se vyskytují jak názvy podle jejich umístění (někdy i ve více verzích) a názvy oficiální, kterým sice obvykle dávám předost, ale zde by to bylo hodně na úkor přehlednosti, neboť byly pojmenovány podle nějakých osob a nikoli místních názvů. Navíc jsou mnohdy nejasné, napříkl u tvrze v zářezu u Cerovce, kde se lze setkat s názvy Cerovec, Ceroglia, Boschetti i Cerovizza. V závorkách za místními názvy jsou nejpravděpodobnější oficiální názvy.

Související: Alpský val a železnice

Doporučená mapa: Notrajnski Kras, Geodetski závod Slovenije, 1 : 50 000

Literatura:

Aleksander Jankovič: Rupnikova linija in Alpski zid, Vrhnika 2004
Alessandro Giudici: Vallo alpino del littorio nelle attuali Slovenia e Croazia (placená verze)
Vladimir Tonic: Fortress Fiume

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 28.11.2006 21.52 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017