Pevnost Toul

(Francie) – Séré de Riviéres – Toul
Napsal: O. Filip
objekty: forty
Mimořádně silná fortová pevnost Toul zůstává poněkud neprávem ve stínu sousední tvrze Verdun. V Toulu se sice neodehrály slavné bitvy, z fortifikačního hlediska však stojí za pozornost některé neobvyklé objekty a také mnoho fortů, které se dochovaly v dobrém stavu.

Fortová pevnost Toul tvoří jihovýchodní pilíř opevněného postavení, které se táhne podél řeky Mázy (Meuse) směrem k přibližně 60 kilometrů vzdálenému Verdunu. Ve srovnání s jižněji položenou dvojicí pevností Épinal a Belfort je pevnost Toul výrazně silnější a lze ji plně srovnávat s populárnějším Verdunem. O významu jednotlivých pevností ostatně svědčí i počet osazených dělostřeleckých věží (Verdun – 18, Toul – 25, Épinal – 10, Belfort – 12). Celkem pevnost Toul zahrnovala 12 fortů, 16 tvrzí (malých fortů), 3 reduty, velké množství úkrytů, otevřených baterií a další infrastrukturu. V roce 1914 disponovala pevnost 402 hlavněmi polního dělostřelectva, 36 kanóny ve věžích a železobetonových „kasematách de Bourges“ a přibližně 140 kanóny v kaponiérách. Ačkoli ve francouzském opevnění bylo běžné zahušťování obrany bateriemi a pěchotními postaveními, umístěnými v blízkosti fortů, jedině v Toulu se nacházejí dva příklady propojení takových obranných zařízení do zcela souvislých opevněných komplexů, v nichž pak fort plní roli reduitu. Jedná se o komplexy Saint-Michel a Villey-le-Sec, z nichž první dokonce zahrnuje jinde nevídané propojení důležitých pevnostních objektů s hlavním fortem pomocí podzemních komunikací. V průběhu 1. světové války byl Toul důležitým opěrným bodem francouzské armády, ležel nicméně až za linií fronty. Část pevnostní linie mezi Toulem a Verdunem však byla dobyta již v roce 1914 a tento výběžek fronty, ohrožující Toul ze severu, zde zůstal až do září 1918, kdy byl zlikvidován útokem amerických jednotek. Během druhé světové války Němci sešrotovali část pancéřových věží, avšak podstatná část jich zde, na rozdíl od Épinalu, Belfortu a uzávěrových fortů, zůstala. V roce 1944 poškodily část objektů útočící americké jednotky. Mimo novodobých opevnění stojí za pozornost i nádherně dochované bastionové opevnění, které obklopuje celé centrum města.

Rozsáhlý fort SAINT-MICHEL leží na ploché hoře blízko města, daleko za hlavní obrannou linií pevnosti a tvoří tak jakousi citadelu. Jeho hlavní součástí je klasický pětiúhelníkový fort, označovaný jako Réduit a dále souvislá obranná linie (envelopa), tvořená valem s postaveními pro pěchotu a dělostřelectvo, která obepíná celou náhorní plošinu. Val je bráněn několika speciálními kaponiérami, které jsou ve francouzské terminologii označovány jako „věže“ (tours) a nachází se zde několik zajímavých objektů. K fortu vede typická pevnostní cesta ze severní části města. Z okraje čtvrti je třeba vyrazit pěšky, neboť cesta není průjezdná. Nejprve po levé straně nad cestou uvidíte několik vchodů do podzemí. V levé části jde o obrovskou pevnostní chladírnu, v pravé pak o hlavní sklad celé pevnosti se třemi vchody. Po dvou zatáčkách se vpravo od cesty otvírají dva malé průchody, jimiž se lze dostat na dvůr před sály velkého podzemního úkrytu (1). Z něho by měla vést podzemní chodba přímo do fortu. Na nádvoří také začíná hluboké točité schodiště do podzemí, od něhož pokračuje podzemní chodba do níže položeného podzemního úkrytu (2), který se nachází pod cestou. Po další zákrutě cesty už dojdete před hlavní bránu do Réduitu. V době naší návštěvy byla otevřená, dnes je však pravděpodobně uzavřená, což je škoda, neboť fort je ve velmi dobrém stavu. Zajímavé je především zesílení dvoupodlažních kasáren mohutným betonovým pláštěm, který před původními okny v týlu vytváří několik metrů široký koridor (což je méně obvyklé řešení). Do komplexu vede ještě modernizovaná brána (3), k níž by zřejmě mělo být možné dojít podél eskarpy. Brána je dlouhou podzemní chodbou spojena s obrovským úkrytem pod eskarpu Réduitu, z něhož vede ještě chodba do objektu pro věž pro pozorování a světlomet. Týlová část tohoto objektu je celkem pěkná, unikátní věž však byla vytržena. Nejzajímavější je pak obrovský betonový objekt pro unikátní věž Saint-Chamond se dvěma dlouhými kanóny ráže 155 mm, která byla bohužel taktéž sešrotována. Také tento objekt byl spojen s příkopem Réduitu, avšak vstup do chodby je z této strany pravděpodobně zavalený v důsledku destrukcí, vzniklých při likvidaci věže. Vedle pravé stěny objektu pro věž lze také vstoupit do poterny, která vede do jedné z kaponiérových věží. Z příkopu Réduitu by měla vést ještě jedna podzemní chodba do sektorového skladiště, z něhož lze vyjít do předposlední zatáčky přístupové cesty pod fortem. (Podzemní prostory fortu jsme při naší návštěvě z časových důvodů nezkoumali). V severním nároží envelopy se nachází neobvyklé otevřené postavení pro velký světlomet s několika úkryty (4), tyto konstrukce však nejsou až tak zajímavé.

K objektům v severovýchodní části pevnosti je nejlepší vyrazit od tvrze Mordant. Věže (T75 a Tmi) tohoto moderního betonového objektu se sice dochovaly, ale tvrz je bohužel nepřístupná, neboť se v ní nachází psí útulek. Přímo před tvrzí, kam lze odbočit ze silnice D191, se nachází velké parkoviště a je zde i mapka s pevnostními objekty, neboť les Vieux-Canton je upravován na přírodní park se značenými cestami. I když je spleť cest poněkud komplikovaná, není velký problém níže popsané forty a tvrze najít.

Tvrz MAUVAIS LIEU, ležící vlevo od hlavní cesty obsahuje pouze jeden moderní železobetonový úkryt, vybavený neobvykle třemi vchody. Úkryt je celkem fotogenický a je před ním vyčištěná vegetace, avšak jeho interiér je uzavřený.

Pokud půjdete stále rovně po hlavní cestě, dojdete ke tvrzi EST DU VIEUX-CANTON. Hlavní část tvrze tvoří pěchotní úkryt, obklopený nízkým valem pro pěchotu. Jedinečným prvkem tvrze je betonový objekt s věží T57, která je jediným zachovalým exemplářem z pouhých čtyř vyrobených kusů. Pozorování pro věž zajišťoval zvon Digoin, umístěný uprostřed stropnice úkrytu, který se taktéž dochoval. Interiéry tvrze byly uzavřeny městským úřadem, který se o ní stará a udržuje její povrch.

Těsně vedle tvrze leží velký fort VIEUX-CANTON. Je jedním z mála francouzských fortů, který nevznikl modernizací staršího kamenného objektu a svou konstrukcí je prakticky nejmodernější velkou pevnostní stavbou, která byla ve Francii před 1. světovou válkou vybudována. Fort je pochopitelně kompletně ze železobetonu a jeho specifické řešení je patrné na první pohled. Valy jsou nízké a jednopodlažní kasárna jsou zapuštěna do terénu, takže celý fort působí nenápadným dojmem. V pravém rohu kontreskarpy lze sice vstoupit do kontreskarpové galerie, ta je však po chvíli zaplavená. Zaplavené jsou také kaponiéry, poterny pod příkopem a vůbec všechna místa, která se nacházejí pod úrovní dna příkopu. Je tedy nutné vyšplhat na val a vstoupit do hlavní části fortu průchodem u kasáren. Povrch fortu není zarostlý a ačkoli jsou všechny pancéřové prvky vytrhané, je jeho prohlídka velmi zajímavá. Jsou zde k vidění mimo jiné betonové parapety pro pěchotu, na nichž byly původně instalovány sklopné pancéřové štíty a šachty věží T75, v nichž zůstaly zachovány části konstrukce.

Od fortu lze po lesní pěšině dojít ke tvrzi OUEST DU VIEUX-CANTON. Její hlavní částí je moderní betonový úkryt se střeleckým parapetem na okraji týlové stěny, který byl obklopen pouze nehlubokým příkopem s drátěnými překážkami. Interiér je v dobrém stavu, lehký pozorovací zvon na parapetu je však uřezaný.

(Dalším objektem v blízkosti fortu Vieux-Canton, který jsme nestihli navštívit, je tvrz Bas-du-Chêne. Konstrukčně se velmi podobá výše popsané tvrzi Ouest du Vieux-Canton. Je částečně očištěná od vegetace a dochval se zde malý pozorovací zvon.)

Zcela opuštěný fort GONDREVILLE leží v lesíku přímo u silnice č. do Nancy. Je třeba zaparkovat někde poblíž a dojít k fortu podél silnice. Fort je hodně zarostlý, ale dochovaly se zde pancéřové věže T75 a TMi, takže stojí za prohlídku.

Pevnostní komplex VILLEY-LE-SEC se nachází na jihovýchodním okraji pevnosti, na strategickém místě nad hlubokým údolím řeky Mosely. V kontextu francouzského opevnění jde o neobvykle mohutnou stavbu, které skládá z velkého čtvercového fortu, označovaného jako Réduit (T155M) a tří dalších částí, nazvaných Baterie Jih, Redan (T75) a Baterie Sever (T75, TMi). Všechny objekty jsou spojeny souvislými valy do jednoho celku a další kuriozitou je skutečnost, že uvnitř komplexu se nachází původní vesnice. V rámci modernizací byly do všech částí (s výjimkou Baterie jih) zabudovány betonové objekty s otočnými věžemi. Největší modernizací prošel Réduit, který mimo nového vchodu a kontreskarpových kaponiér obdržel též boční pancéřovou baterii pro dvě věže T155C, které však do vypuknutí druhé světové války nebyly osazeny. V současnosti ke komplex zpřístupněn veřejnosti jako muzeum, které je otevřeno od května do září. Prohlídky se konají každou neděli ve 14 a 16 hodin, od 15. července do 15. září se navíc koná každý den kromě pondělí jedna prohlídka v 15 hodin. Součástí prohlídky je návštěva Baterie sever, kde je předvedena věž T75 v akci, jízda úzkokolejnou železnicí kolem Réduitu a také návštěva jeho interiéru s prohlídkou kaponiéry a věže T155M s dochovanými kanóny (té bohužel jen zevnitř).

(Další dva forty Chanot a Tillot jsme nenavštívili. Především první z nich by rozhodně stál za návštěvu, neboť je opuštěný, jeho stav, včetně věží (T75, 2 x TMi), je velmi dobrý a jeho kasemata de Bourges se vyznačuje unikátním řešením, když obvyklou pozorovací štěrbinu nahrazuje zvon Digoin, zapuštěný do jeho stropnice. Fort Tillot má všechny věže (2 x T75, Tmi) vytržené, nicméně se zde dochovaly předpancíře. Údajně se nachází na soukromém pozemku, což je ovšem z hlediska přístupnosti široký pojem.)

Výrazný hřeben severozápadně od města je bránily tři forty a řada menších objektů. Nejvíce na jih leží fort BLÉNOD, k němuž lze bez problémů dojet po silnici z vesnice Mont-le-Vignoble. Fort je zcela opuštěný a málo zarostlý, takže jeho návštěva je bezproblémová. Věže (T75, 2 x TMi) jsou sice vytržené, z dělostřelecké věže se však alespoň dochovaly pozůstatky v podobě oplechování šachty a průlezu pod předpancíř. Fort poněkud připomíná uzávěrové forty, neboť je téměř po celé ploše zastavěný a bojová stanoviště jsou propojena betonovou obvodovou chodbou. Důvodem je zřejmě jeho značně vysunutá poloha.

Od fortu Blénod lze po velmi špatné cestě dojet na rozcestí se silnicí z vesničky Charmes-le-Côte. Cestou se přímo u okraje silnice nachází podzemní úkryt, který prozrazují čtyři velké větráky. Asi půl kilometru za rozcestím odbočuje doleva kvalitní lesní cesta ke tvrzi CHARMES. Kromě mělkého příkopu bez kaponiér obsahuje velký betonový kasárenský objekt s šíjovou kaponiérou a malý objekt s lehkým pozorovacím zvonem.

Pokud budete pokračovat, dojedete na louku, kde se nachází běžný povrchový úkryt, přičemž dále je vjezd zakázán. Asi 1,5 kilometru odtud leží velký dvouvalový fort DOMGERMAIN, který ještě relativně nedávno využívala armáda. V roce 2001 byl zcela opuštěný, zato však nebyl vůbec zarostlý, takže jeho návštěva byla jednou z nejzajímavějších. Kulometná věž je sice vytržená, řada dalších částí fortu, například věž T75, pozorovací zvony, kasemata de Bourges nebo čelní oboustranná kaponiéra, je však velmi fotogenická. Zajímavostí jsou také dva masivní kuželovité podstavce pro protiletecké kanóny ráže 75 mm na hlavním valu.

(Fort Ecrouves, situovaný na kopci nad stejnojmennou obcí, jsme nenavštívili, pro svou neobvyklou architekturu a především monumentální třípodlažní kasárna, by určitě stál za návštěvu. Věže fortu (T75 a TMi) jsou bohužel vytržené. Podobně je na tom i fort Brûley (T75 a TMi), přístupný po cestě od fortu Ecrouves, který je taktéž opuštěný a zbavený věží.)

Velmi zajímavý je silně vyzbrojený čtvercový fort LUCEY, který leží na jedné z typických „stolových hor“ kolem Toulu a lze k němu snadno dojít po původní přístupové cestě ze stejnojmenné obce. Všechny věže (T155M, 2 x T75 a 2 x T155R) jsou vytržené a to i v moderní boční baterii pro dvě věže T155R, přístupné poternou z jedné z kontreskarpových kaponiér. Jinak je však tento silně modernizovaný a rozlehlý fort v dobrém stavu a jeho povrch není tak silně zarostlý, jako u většiny ostatních objektů.

Velmi blízko Lucey leží lichoběžníkový fort TRONDES, přičemž k němu vedou po plošině kopce snadno identifikovatelné cesty. Věže fortu (T75 a TMi) jsou zničené, jinak je však objekt ve velmi dobrém stavu a stejně jako Lucey je dokonale upuštěný.

(Mezi fortem Lucey a skupinou objektů kolem fortu Vieux-Canton leží linie moderních tvrzí, a to od západu na východ Cloche (T75), Bouvron (T75 a T57), Francheville (TMi) a Ropage. Jejich věže jsou vytržené, kromě Cloche by snad měly být přístupné a s výjimkou zcela zarostlé tvrze Ropage i fotogenické, což platí především pro tvrz Bouvron, která leží na louce.)

Stav: červenec 2001, červenec 2006 (Vieux-Canton)

Do Toulu se dá z Čech snadno dojet po německých dálnicích a následně po neplacené dálnici přes Méty, takže je to vhodný tip i pro kratší expedici. Jen 15 kilometrů od Toulu se nachází forty v Nancy a zhruba za hodinu lze odtud dojet i do Verdunu. Ze všech francouzských fortových pevností jsou podmínky pro návštěvu nejlepší právě v Toulu. Samotné město je malé a tak se prakticky všechny forty nachází v opuštěných místech. Navíc nejsou zdejší objekty tak silně zarostlé jako v jiných oblastech a nenachází se zde žádné aktivní vojenské prostory, což je problém Verdunu a Belfortu. Forty také nejsou nijak zvlášť poničené, dochovala se zde podstatná část pancéřových prvků a na rozdíl od Verdunu zde nejsou nebezpečné rozestavěné šachty a štoly. Na prohlídku všech objektů by byly potřebné minimálně tři dny, pokud byste měli méně času, doporučuji především Villey-le-Sec, Saint-Michel, Vieux-Canton a Lucey. Pokud jde o nocleh, u všech fortů na jihovýchodním hřebeni se dá spát a blízko Villey-le-Sec je přímo na břehu Mosely pěkný kemp.

Doporučená mapa: Nancy, Bar-le-Duc (č. 23), 1 : 100 000, IGN Paris

Literatura:

Luc Malchair, Marco Frijns, Jean Puelinckx Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Ondřej Filip: Fort Villey-le-Sec pevosti Toul, in: Novodobé fortifikace 12/2005, Náchod 2005
Philippe Truttmann: La Barriére de Fer, Gérard Klopp, Thionville 2000

Komentářů: 5

  1. Jirka, 26.8.2010:

    Villey-le-Sec a Vieux-Canton – srpen 2010Prohlídky na Villey-le-Sec se nově konají :
    Od 1.5. do 30.9. – neděle a svátky v 15 hod.
    Od 14.7. do 15.8. – denně kromě pondělí v 15 hod.
    Ale je možné, že příští rok bude vše jinak. Ještě bych rád upřesnil, že prohlídky začínají u pokladny,která je u brány Baterie sever.
    Fort Vieux-Canton má přehrazeny oba přístupy do příkopu ze šíjové strany několika spirálami ostnatého a žiletkového drátu, které bez přípravy nelze překonat. Jako schůdnější se zdá vylézt po eskarpě na šíjové straně, která je odhadem vysoká 2,5 m.

  2. Lukáš, 27.7.2013:

    Během našeho pobytu v Toulu jsme věnovali půl den procházce lesem Vieux-Canton. Všechny místní pevnosti mají vyčištěný povrch, cesta od zmíněného psího útulku je značená, ale všechny pevnosti jsou zavřené. I tak to ale bylo velmi zajímavé, na jednom místě lze vidět všechny myslitelné stavby francouzského opevnění před první světovou válkou, aniž by se člověk musel prodírat šíleným křovím.

  3. Lukáš, 27.7.2013:

    Rozhodně bychom rádi doporučili návštěvu fortů Chanot a Domgermain. Chanot se nachází na kopci jižně od vesnice Pierre la Treiche. Auto jsme nechali hned na začátku ulice Rue du Val na malé loučce a vydali se lesní cestou, která z ulice odbočuje, směrem na východ. Cesta mírně stoupá asi 1 km, když se začne zatáčet doprava, vede doleva cesta přímo k fortu. Fort má zachovanou věž T75 a 2 TMi. Vchod je volně přístupný, povrch je mírně zarostlý, ale ke CB se dá dostat. K fortu Domgermain se dá dostat bez problémů. Nachází se nad stejnojmennou obcí, do navigace jsme zadali Rue Saint Maurice. Autem se dá dojet až k pevnosti, její povrch je nezarostlý a opuštěný. Obě tyto pevnosti můžeme vřele doporučit k návštěvě.

  4. FortMan, 8.1.2017:

    Červenec 2016 –
    Fort Mont Saint Michel je nádherný ale je dnes monitorován (objevil jsem i kamery – zda jsou funkční či atrapy nevím)a
    je v soukromých rukou.Při mé návštěvě ale zrovna majitelé odjížděli takže jsem se dostal poté dovnitř.Nádherná opláštěná kasárna,která jsem nikde jinde neviděl ani nikde na nějakých fotkách.
    Fort Manonviller je uzavřen ,ale visí zde francouzská vlajka,tudíž bude asi občas i otevřen,přes příkop se nedostanete – je tu natáhlý žiletkový drát.
    Nedaleko od obce Manonviller východně směrem k obci Domjevin po levé straně v lesíku je polní vojenská nemocnice.
    Fort Ecrouves – nádherný fort – stojí za návštěvu ale dávejte pozor je to armádní zóna a při mé návštěvě na celém place před fortem měla cvičení francouzská armáda,ale zeptal jsem se zda můžu do fortu jít – nebyl problém ale raději jsem se zeptal.Od Fortu Ecrouves je pěšky k fortu Bruley docela daleko,tak zkuste k němu přijet raději od obce Bruley.
    Fort Trondes – kompletně šíleně zarostlý a dovnitř fortu jsem se nedostal – celá přístupový chodba kterou jsem našel byla asi 10 cm pod vodou.
    Fort Gondreville – super fortík – úplně schovaný v zatáčce kolem hodně frekventované silnice a není tu žádné místečko na stání – asi nejlepší je zaparkovat na okraji obce Gondreville a dojít zde pěšky.
    Fort Tillot – totálně zarostlý fort a přístup k němu je přes pastviny pro krávy a býky.nebylo příjemné se přes ně dostat ale povedlo se.Brána je sice zavřená ale dá se kolem ní dostat silou vůle přes ostnatý drát.Za další – před fortem je jeden jediný dům ze kterého na mě stále koukali místní a něco nadávali.

  5. FortMan, 8.1.2017:

    Fort Blénod je uzavřen – Paintball

Nový komentář

 

Publikováno: 30.1.2007 22.43 , Komentáře (5)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017