Trouée de Charmes a obranné pásmo horní Mosely

(Francie) – Séré de Riviéres – Nancy, Lunéville, Épinal
Napsal: O. Filip
objekty: forty, pancéřové forty, baterie
Mezi pevnostmi Toul, Épinal a Belfort byla v 70. a 80. letech 19. století vybudována řada uzávěrových fortů, které byly udržovány v bojeschopném stavu až do 1. světové války. Pouze jeden z těchto fortů byl v roce 1914 dobyt, mělo to však velmi nepříznivý vliv na důvěru francouzského velení ve stálá opevnění.

Jedním z podstatných rysů francouzské obrany proti Německu po roce 1871, opřené o systém fortových pevností a uzávěrových fortů, bylo ponechání částečně neopevněné mezery mezi pevnostmi Toul a Épinal(1). Do ní měly být útočící německé jednotky vlákány a posléze napadeny z boků, zajištěných zmíněnými fortovými pevnostmi. Podle města Charmes se tato mezera nazývala Trouée de Charmes (v překladu něco jako „Charmeská díra“). Přesto nezůstal tento prostor zcela neopevněn. V jeho týlu vyrostly forty Pagny La Blanche Côte a Bourlemont(2), v jeho severní části u Nancy fort Pont-Saint-Vincent a daleko v předpolí chlouba francouzské armády – mimořádně mohutný fort Manonviller, jehož hlavním úkolem bylo zpomalit postupující nepřátelské jednotky. Forty Pont-Saint-Vincent a Manonviller byly modernizovány mezi prvními, takže se zde vyskytovaly méně obvyklé starší typy otočných věží. Mimo to se původně počítalo i s pevností Langres, která představovala opěrný bod hluboko v týlu prostoru a kde byly vybudovány nové velké forty Plesnoy a Dampierre. Zde však žádné modernizace neproběhly.

Jižně od Épinalu pak již začínala souvislá linie, označovaná jako obranné pásmo horní Mosely, která vedla směrem k fortové pevnosti Belfort a skládala se z pěti velkých fortů: Arches, Parmont, Rupt, Château-Lambert, Servance a Giromagny, z nichž však pouze první z nich byl výrazně modernizován. Ostatní forty zůstaly v původní kamenné podobě, nicméně několik z nich bylo již od počátku vybaveno starými pancéřovými věžemi a kasematami Mougin.

Němci v roce 1914 bez větších potíží dobyli osamělý fort Manonviller, vysunutý až u hranic, který neodolal palbě nejtěžších děl, k dalším fortům v prostoru Trouée de Charmes a obranného pásma horní Mosely se však ani nepřiblížili. Také jejich útok na výšiny západně od Nancy nebyl úspěšný, ačkoli zde nebyla původně plánovaná stálá opevnění vůbec vybudována.

V roce 1940 podnikly Němci na některé forty letecké útoky, což je příliš nepoškodilo, v roce 1943 z nich však vytrhali téměř všechny pancéřové prvky.

Atypický uzávěrový fort PONT-SAINT-VINCENT (48 35 55; 6 05 26) leží jihozápadně od města nad stejnojmennou obcí na plochém kopci, na něž se nachází také malé letiště. Silnice k němu vedou hned ze tří směrů a lze dojet až k bráně. Fort je v soukromých rukou, avšak údajně je možné domluvit si návštěvu (snad zároveň s ubytováním ve fortu), bohužel však nevím přesně kde a jak. I zvenčí je ovšem leccos k vidění a na hraně svahu po obou stranách fortu by se měly nacházet betonové pozorovatelny s objekty pro světlomet, které lze pravděpodobně volně navštívit (o nich jsme bohužel při naší návštěvě nevěděli). Dobře je z kontreskarpy viditelná je i atypická kaponiéra charakteru batardeaux v místě, kde se mění hloubka příkopu. Celkově je fort zajímavý svou komplikovanou strukturou a také tím, že byl kromě staré věže T155M vybaven i vzácně se vyskytující věží T155L pro dva dlouhé kanóny ráže 155 mm a věží pro světlomet. Původně měl fort běžný pětiúhelníkový půdorys, pouhých 12 let po dokončení však byl rozšířen o další část s vlastním příkopem a kaponiérami, v níž byla osazena zmíněná věž T155L. Později byla modernizována i stará věž Mougin, kolem níž byl vybetonován masivní železobetonový prstenec, v němž byla věž zapuštěna tak, že mohla vést jen nepřímou palbu (takzvaná „tourelle rabaissée“). Pancéřové prvky fortu jsou však bohužel vytržené.

(Asi 300 metrů jihozápadně od fortu Pont-Saint Vincent se přímo u silnice nachází baterie Bainville s pěkným úkrytem, která je pravděpodobně přístupná. Baterie byla vybavena lehkým pozorovacím zvonem, ale ten je bohužel uřezaný. Ve stejné vzdálenosti, ale směrem na severozápad leží podobná baterie Saint-Jean, která však nejspíše přístupná není. Obě baterie měly příkop pouze v čele a na bocích a neměly žádné kaponiéry.)

(Fort MANONVILLER (48 35 42; 6 39 37) byl nejmohutnějším a nejsilněji vyzbrojeným pancéřovým fortem ve Francii. Jeho výzbroj zahrnovala po dvě staré věže T155M, dvě věže T155L a dvě T57, tedy celkem 12 hlavní, unikátní věž pro rotační kanón Gatling a dvě věže pro světlomety. Pozorování zajišťovalo 9 zvonů Digoin. Také stavební řešení fortu bylo velkorysé. Plocha fortu přesahovala 6 hektarů a mimo jiné měl kompletní betonovou envelopu, spojující bojová postavení na hlavním valu a také konreskarpovou galerii po celém obvodu, jejíž celková délka přesahovala 1 kilometr. Fort leží 15 kilometrů východně od města Lunéville, u silnice D161A mezi obcemi Laneuveville-aux-Bois a Manonviller, blízko důležité železniční trati z Nancy do Štrasburku a měl by být opuštěný. Fort byl od 23.8.1914 těžce ostřelován a 27.8. se vzdal, aniž by na něj musel být podniknut přímý útok, což bylo vzhledem k jeho propagandou zdůrazňované mohutnosti značné zklamání. Při německém ústupu byly vyhozeny do vzduchu všechny věže a důležité části fortu a poté byly veškeré pancéřové prvky s výjimkou jednoho zvonu Digoin sešrotovány. Zmíněný zvon je ovšem mimořádně zajímavý, neboť nese stopy přímého zásahu těžkým granátem, který zdeformoval jeho vrchlík. Dnes je fort silně zarostlý a značná část vnitřních prostor je totálně zničená a tudíž neprůchodná. )

(Poněkud v týlu a v prostoru mezery mezi pevnostmi Toul a Épinal leží kosočtvercový fort PAGNY LA BLANCHE CÔTE (48 33 15; 5 43 31). Je situován na kótě 398 mezi údolími řek Mázy a Aroffe, asi 10 kilometrů severozápadně od Blénodu, nejsevernějšího fortu pevnosti Toul a vede k němu silnice z vesnice Champougny. Fort je v poměrně dobrém stavu, i když nebyl nijak modernizován, ale v současné době je v soukromých rukou a pravděpodobně je nepřístupný. Jeho věž Mougin byla zřejmě demontována ještě před 2. světovou válkou.)

(Asi 400 metrů východně od něj se nachází baterie Uruffe a asi kilometr severozápadně, přímo na okraji svahu nad stejnojmennou obcí, baterie Pagny La Blanche Côte. Obě baterie jsou poměrně velké a v podstatě vypadají jako menší lichoběžníkové forty s příkopem a kaponiérami, přičemž jejich šířka je téměř 200 metrů.)

(Velký fort BOURLÉMONT (48 21 46; 5 38 37) leží 20 kilometrů jižně od Pagny La Blanche Côte na výrazném kopci nad městem Neufchateâu, odkud k němu vede silnice přes vesničku Mont-les- Neufchateâu. Hned vedle fortu se tyčí velký vysílač, takže jeho poloha je nepřehlédnutelná. Fort se vyznačuje neobvyklým půdorysem s vchodem, umístěným poblíž boční kaponiéry a disponuje velmi rozsáhlými kasematovými prostory. Od roku 1998 je fort rekonstruován a je přístupný veřejnosti, a to vždy od 14:30 do 17 hodin – od května do září jen v sobotu, v červenci a srpnu pak denně mimo pondělí.)

Fort ARCHES (48 06 14; 6 32 50) je jeden z mála výrazně modernizovaných uzávěrových fortů. Původně byl vybaven dvěmi pancéřovými kasematami pro 13,8 km kanóny, ty však byly demontovány a jejich díly odeslány k zesílení verdunského fortu Dugny. Leží pouhých 7 kilometrů severovýchodně od fortu Mouche pevnosti Épinal, na kopci nad obcí Pouxeux a je zcela opuštěný. Z Épinalu k němu dojedete přes vesnici Arches, za níž je nutné odbočit doprava kolem průmyslového areálu a vjet do lesa. Zde je nutné zaparkovat, neboť dál je vjezd zakázán a dojít k fortu pěšky. Asi po kilometru cesta odbočuje doleva a po dalším půl kilometru ústí přímo na most přes příkop fortu. Vchod do fortu je otevřený a přesně pod mostem je vidět také zazděný vchod do svážnice, která vede do podzemního muničního skladiště. Ke svážnici lze naštěstí sejít i průchodem doleva hned za zachovalými hlavními vraty, neboť začíná v místnosti pod posuvným mostem. Muniční skladiště, umístěné zhruba 20 metrů pod úrovní hlavních prostor fortu je velmi zajímavé a lze z něj projít také k velkému točitému schodišti, ústícímu do betonového objektu. Východ z objektu, chráněný padacím mostem, umožňoval výstup přímo na glacis fortu, což je neobvyklé řešení. Za pozornost stojí i dvě šachty, vždy pro dvě výtahové klece, spojující podzemí s vnitřními prostory fortu. Klece, točitá kovová schodiště a další pozůstatky výtahů se zde dochovaly. Povrchová část fortu je s výjimkou věží velmi dobře zachovalá a velmi rozlehlá, přičemž rozsah betonových a železobetonových částí fortu je impozantní. Lze zde vidět například betonový objekt pro optickou signalizaci, šachty po vytržené věži T155L a čtyřech kulometných věžích a také rozměrnou šachtu přímo nad křižovatkou chodeb, v níž se nacházela jedna z nepočetných otočných výsuvných věží pro světlomet, instalovaná sem v roce 1907. Součástí fortu by měly být i objekty, z nichž byly demontovány dvě pancéřové kasematy Mougin pro kanóny ráže 155mm, které nahradila věž T155L, avšak ty jsme nehledali.

(Fort Parmont PARMONT (48 00 52; 6 34 29) leží přímo nad městem Remiremont v nadmořské výšce 600 m. Přístupová cesta k němu odbočuje ze silnice N57. Fort, donedávna užívaný armádou, byl předán jakési asociaci, která zde údajně po domluvě provádí. Pravděpodobně se tedy do něj nedá dostat. Věž T155M je vytržená, dochovaly se zde nicméně pozůstatky vzácné kasematy Mougin pro kanón ráže 138 mm, rozmetané výbuchem (kasemata byla v roce 1913 přezbrojena moderním 12 cm kanónem). Fort je atypický tím, že do něj byla zahrnut velký skalní blok a věž Mougin byla instalována na jeho vrcholu. Proto musela být spojena s nádvořím hlubokou šachtou, vyraženou ve skále.

Zcela opuštěný fort RUPT (Rupt-sur-Moselle) (47 55 02; 6 38 25) je situován na hřebeni nad obcí Rupt-sur-Moselle. Z hlavní silnice D6 je nutné odbočit v průsmyku Mont de Fourche na silnici D57, která vede po hřebeni. Asi po 2,5 kilometrech jízdy velmi hezkou krajinou je v zatáčce malé parkoviště, odkud odbočuje doprava cesta, přehrazená typickou vojenskou závorou. K fortu je to pak asi kilometr. Brána je zazděná, takže je nutné z mostu přes příkop sešplhat do příkopu a vydat doprava ke kaponiéře, kde se dá napůl rozbořenou stěnou vstoupit do nitra fortu. Objekt je úplně prázdný, kompletně kamenný a některé části jsou ve špatném stavu. Největší zajímavostí je velký podzemní muniční sklad, z něhož vybíhá ještě nedokončená podzemní chodba. S povrchem je spojen podobným způsobem, jako ve fortu Arches, tedy svážnicí, ústící do místnosti pod posuvným mostem u brány fortu a též výtahovou šachtou s točitým schodištěm. Narozdíl od Arches je však šachta jen jedna a schody jsou silně zdemolované.

(Fort CHÂTEAU-LAMBERT (47 51 34; 6 44 35) leží v průsmyku Croix nad městečkem Thillot v nadmořské výšce 722 m a okraj jeho příkopu je jen asi 150 metrů západně od křižovatky silnic v průsmyku. K jeho vchodu pak vede silnice přímo z křižovatky, která fort obchází. Fort je zajímavý především tím, že se zde nachází jediný dochovaný exemplář pancéřové kasematy Mougin pro kanón ráže 138 mm (přezbrojena 120 cm kanónem). Fort byl v roce 1890 mírně modernizován, když byl do skály na ploše fortu vestavěn odolnější muniční sklad. V současné době je údajně v soukromých rukou, ale pravděpodobně je volně přístupný. Podle fotografií je velmi zarostlý, ale kasemata vypadá úžasně. Technickou zajímavostí je také to, že jen několik desítek metrů od příkopu fortu, ovšem nějakých 120 metrů pod ním, vede trasa více než kilometr dlouhého tunelu zrušené úzkokolejné železnice z Thillotu do Haut-du-Them.)

Fort SERVANCE leží na hoře Ballon de Servance, významném vrcholu Vogéz o nadmořské výšce 1216 m, takže je bezkonkurenčně nejvýše položeným uzávěrovým fortem na severovýchodě. K fortu vede 11 kilometrů dlouhá přístupová silnice, bohužel fort je střeženým objektem, neboť na něm, stejně jako na sousední stejnojmenné baterii, stojí vojenské vysílače, takže nemá valný smysl sem jezdit.

Fort GIROMAGNY (47 43 49; 6 48 47) je posledním uzávěrovým fortem před pevností Belfort. Přes jeho důležitost však nebyly plánované modernizace realizovány, s výjimkou výstavby podzemních muničních skladišť. Leží přibližně 2 kilometry jihozápadně od stejnojmenného města v nadmořské výšce 580 m a slouží jako muzeum. Jeho věže T155M jsou vytržené a také vchodová část je silně poškozena destrukcí, kterou provedli Němci na konci 2. světové války, celkově však vypadá fort podle fotografií zajímavě. Otevřeno by mělo být od července do poloviny září vždy v neděli od 14 do 18 hodin.

Poznámky:
(1) V zařazení fortů, které se nacházejí mezi pevnostmi Toul a Épinal, do nějakých souhrnných skupin, není úplně jasno. Použité zařazení všech fortů (s výjimkou fortu Frouard, který je řazen do samostatné skupiny Nancy-Toul) do „Trouée de Charmes“ je převzato z www.fortiff.be.
(2) Pokud se hovoří hlavní obranné linii mezi Verdunem a Belfortem, nejsou v některých pramenech forty Pagny La Blanche Côte a Bourlemont, ležící poněkud v týlu Trouée de Charmes, vůbec zmiňovány.

Stav: červenec 2006, červenec 2001 (Pont-Saint-Vincent)

Z popsaných opevnění jsou v současné době volně přístupné pouze forty Manonviller, Arches, Rupt a zřejmě i Château-Lambert. Fort Giromagny lze navštívit pouze v neděli a jedině Bourlémont je v sezóně otevřen téměř denně. K fortu Servance jsme zabloudili jen omylem, když jsme ho na mapě zaměnili s fortem Château-Lambert a po pravdě řečeno to nemá smysl, ledaže byste nevěděli, co s časem. Kuriozitou je to, že nepřístupný je i široké okolí fortu, avšak vojenským prostorem prochází turistická značka, z níž díky téměř neexistujícímu ledabylému značení velmi snadno sejdete do zakázané zóny. Naopak k fortu Pont-Saint-Vincent má smysl vyrazit i v případě, že je zavřený, neboť zvenku je díky také velmi zajímavý. Z použité literatury upozorňuji na stránky „Les Forts Séré de Riviéres“, kde jsou plánky všech popisovaných fortů a tabulky jejich výzbroje v různých obdobích.

Doporučená mapa: Nancy/Bar le Duc (č. 23) a St-Dié-des-Vosges/Mulhouse/Bâle (č. 31), 1 : 100 000, IGN Paris

Literatura:

Luc Malchair, Marco Frijns, Jean Puelinckx Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Philippe Truttmann: La Barriére de Fer, Gérard Klopp, Thionville 2000
Vladimír Kupka: Francouzská pevnostní výstavba v letech 1871 – 1885, in: Historie a vojenství 2, 1996, str. 3 – 30
Vladimír Kupka: Uzávěrový fort Manonviller, in: ATM 12, 1998, str. 34 – 36
Cédric Vaubourg, Julie Vaubourg: Les Forts Séré de Riviéres

Komentářů: 1

  1. Jirka, 14.7.2011:

    BourlemontOtevřeno je každý den od 10 do 18 hodin. Povrch je celý vyčištěn. Jinak byla alespoň pro mě návštěva zklamáním. Z původního vybavení není téměř nic k vidění, expozice s vojenskou tématiku má pouze velikost obývacího pokoje, na valy a do příkopů se nedostanete. Většina prostor slouží k instalaci interaktivních her pro děti a fort pravděpodobně hojně navštěvují školní zájezdy.

Nový komentář

 

Publikováno: 20.3.2007 22.05 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017