(Polsko) – Nowogród Napsal: O. Filip objekty: těžké, střední a lehké V okolí Nowogródu v oblasti Podlesí lze nalézt několik velmi zajímavých polských pevnostních objektů, které jsou svědky horečné výstavby opevnění v roce 1939 i tvrdých bojů, které se zde odehrály v prvních dnech 2. světové války.

Okolí městečka Nowogród, ležícího na soutoku řek Pisz a Narew, představovalo podobně jako necelých 20 kilometrů vzdálený Osowiec strategicky důležitý bod v případě německého útoku z oblasti Východního Pruska směrem na Varšavu. Nowogród byl i místem velmi výhodným pro případnou obranu, neboť zatímco ve směru nepřátelského postupu byla krajina téměř plochá, na protější straně řeky se zvedal strmý břeh o převýšení až 30 metrů. Výstavba zdejších opevnění byla zahájena až v roce 1939, přesto však polské ženijní jednotky dokázaly vybudovat 18 objektů, tvořících zhruba 7 kilometrů dlouhé, do hloubky členěné obranné postavení. Jen sedm z nich však byly těžké objekty, část objektů patřila do kategorie odlehčených „středních“ objektů a zbývající byly pouhé klamné objekty, kombinované případně s pozorovatelnami. Přesto zde vzniklo poměrně silné obranné postavení a do vypuknutí bojů se podařilo osadit i pancéřové kopule a zvony a objekty vyzbrojit. Všechny objekty byly nejmodernější konstrukce, tedy s ochrannými krakorci nad střílnami a četnými střílnami pro blízkou obranu, byly však vyzbrojeny pouze těžkými a lehkými kulomety. Specifickou kategorií byly zmíněné „střední objekty“, v podstatě mírně zmenšené a zjednodušené pěchotní sruby a vybavené lehkými pancéřovými zvony, v jednom případě dokonce dvěma kusy na jednom objektu. Poměr jejich velikosti a výbavy k parametrům těžkých objektům lze přirovnat k rozdílu mezi československými sruby arabské a římské odolnosti (ovšem s přihlédnutím k tomu, že samotné těžké objekty odpovídají svou velikostí a odolností spíše našim „arabským“ srubům).

Po napadení Polska začaly boje o zdejší opevnění dne 5.9.1939 a trvaly do 11. září. Zhruba 700 polských obránců, vybavených zanedbatelným množstvím těžší výzbroje, kladlo velké přesile útočníků tvrdý odpor a způsobilo jim nemalé ztráty. I sami obránci však měli velmi těžké ztráty. Po ukončení bojů byla oblast předána sovětským „spojencům“, kteří údajně zařadili zdejší opevnění do systému nově budované Molotovovy linie. Dlouho si však své panování neužili, neboť krátce po zahájení německého útoku na SSSR byla oblast dobyta. Pravděpodobně na konci války byla většina objektů vyhozena do povětří, zcela nepoškozeny však naštěstí zůstaly tři těžké objekty, jeden objekt střední a také unikátní klamně pozorovací objekt s pancéřovým zvonem, přičemž i některé ruiny stojí za shlédnutí. V současné době vzniká ve srubu č. 1 pevnostní muzeum.

Nepoškozený pěchotní srub č. 1 se nachází u mostu přes Narew. Nad ním je malé parkoviště, odkud je srub vidět a ještě o něco výše pomník s tankem T-34. Srub je uzamčený, je na něm umístěna pamětní deska a jeho pancéřová kopule nese stopy ostřelování lehkými kanóny.

K dalšímu nepoškozenému srubu č. 5 je nejlepší vyrazit z konce ulice v severochodní části města, odkud je objekt vidět, neboť leží asi 100 metrů daleko po levé straně polní cesty. Objekt je ve velmi dobrém stavu a je od něj pěkný výhled směrem na řeku i k dalšímu srubu č. 14 na sousední vyvýšenině.

Srub č. 14 je vzácným exemplářem zachovalého „středního“ objektu, který je jakousi zmenšenou verzí běžného pěchotního srubu. Objekt je velmi fotogenický, neboť není zarostlý a je vybaven vzácným typem lehkého zvonu. Zvon nese stopy po tom, že byl zcela odříznut autogenem, poté ho však místní bunkrologové přesunuli zpět nad šachtu a přivařili zpět.

Od středního srubu je třeba vydat se po cestě k blízkému lesu a pak se vydat doleva po jeho okraji. Asi po 50 metrech prosvítá vpravo mezi borovicemi nejzajímavější a největší srub č. 15. Borovice naštěstí nejsou zasázeny až k objektu, takže jej lze dobře fotografovat. Kromě celkově velmi hezkého exteriéru jsou lahůdkou především pancéřové prvky, tedy kulometné kopule a nejmodernější pozorovací zvon typu 39, vyrobený v Třineckých železárnách. Oba pancéřové prvky nesou stopy ostřelování protitankovými zbraněmi větší ráže, údajně kanóny ráže 88 mm. U zvonu typu 39 došlo dokonce k průstřelu, byť granát zůstal vězet ve stěně a také k zásahu vnitřku zvonu přímo střílnovým otvorem.

Pokud vyjdete na levý okraj lesa a vyrazíte vpřed směrem k okraji srázu, vlevo uvidíte klamně pozorovací objekt č. 16, situovaný přímo na okraji srázu. Jeho konstrukce je zajímavá, neboť kromě slabých zdí, simulujících stěny kasemat oboustranného srubu, má uprostřed chodbu s poměrně silnými stěnami a stropem, na jejímž konci byl osazen lehký pozorovací zvon. Jeho vyčnívající část je však bohužel odříznutá autogenem. Samotná kombinace pozorovacího objektu, který by nepřítelem neměl být lokalizován a objektu klamného, jehož účel naopak vyžaduje, aby jej nepřítel objevil, je ovšem nápadem velmi diskutabilním.

Srub č. 4 „Grobla“, umístěný přímo v tělese hráze přes údolí Narwy, v němž se údajně nacházelo velitelské stanoviště, je sice odstřelený, na rozdíl od většiny zbývajících poškozených objektů je jeho stav ještě relativně dobrý. Přímo v místě, kde začíná násep klesat, lze zaparkovat a dojít do místa, kde se na okraji cesty černá šachta po vytrženém zvonu, zakrytá betonovými sloupky. Levou střeleckou místností, které chybí stěna, lze vstoupit do objektu, jehož interiér je těžce poškozený a především týlová stěna prakticky zmizela. Stěna pravé kasematy se dochovala, zvenku je však částečně zasypaná.

Další objekty na pravém křídle jsou poničené hůře. Srub č. 8 „U Lepaka“ leží na malém pahorku přímo u silnice, které vede po břehu řeky. Ze silnice není příliš vidět, ale rozhodně nepřehlédnete kovové orly, kteří nad ním vyčnívají coby pozůstatek pomníku. Z objektu zůstala vcelku jen čelní stěna s šachtou kopule a stropní deska, jeho uspořádání je nicméně vcelku dobře čitelné. Vzhledu trosek poněkud uškodilo pečlivé vylámání všech armatur z horní vrstvy stěna a stropů, což je i problém dalších poškozených objektů.

Vpravo od silnice mezi sruby č. 8 a 11 si můžete všimnout zalomené zdi osaměle stojící na louce. Jedná se o pozůstatky klamného objektu č. 10, z něhož chybí nejpodstatnější část, tedy zemní násep, který simuloval přítomnost velkého pěchotního srubu i se záhozem.

Srub č. 11 „Dziudźkowy Dół“ leží na okraji lesa na malé vyvýšenině za velkou loukou, asi 600 metrů od předchozího srubu. Destrukce bohužel zcela rozmetala stropnici i stěny, na místě však zůstala alespoň nezarostlá podlaha, z níž je tvar objektu dobře patrný.

(Další objekty jsou vesměs zcela zničené. Z malého srubu č. 17 ve druhé linii, zůstala hromádka zarostlých úlomků, zasypaných odpadky, což je škoda, neboť se jednalo o malý atypický objekt se dvěma lehkými zvony, do nichž se zřejmě vstupovalo samostatnými vchody. Srub č. 18 „Górki“, z něhož by měla být dochována minimálně stěna se střílnou, jsme v chaotickém terénu u břehu řeky vůbec nenašli. Ostatní ruiny jsme nezkoumali, podle všeho však za to vůbec nestojí, neboť z nich zůstalo velmi málo, respektive vůbec nic v případě klamných objektů. Ruiny malého srubu č. 3 nedaleko původního mostu, který byl pravděpodobně vybaven jen lehkým zvonem, jsou pak údajně zcela zasypány.)

Srub č. 1 u moderního mostu. Červená dvířka vpravo kryjí nouzový východ, který zároveň sloužil jako střílna.	Srub č. 5 na okraji Nowgoródu. Vlevo je nouzový východ, uprostřed vchod a vpravo střílna pro obranu týla s velkou depresí, typickou pro tento úsek.	Kopule pro těžký kulomet srubu č. 5 nese podobně jako všechny ostatní zvony úseku stopy ostřelování.
Levá strana středního srubu č. 14 se střílnami pro dva těžké kulomety.	Pravá strana téhož srubu se střílnou pro těžký kulomet. Dobře jsou viditelné též ochranné střílny ve vystupující části týlové stěny.	Vzácný typ lehkého zvonu z produkce ocelárny Zygmunt, poškozeného zloději kovů. V levé střílně se dochoval původní uzávěr.
Dvouzvonový srub č. 15, který je největším objektem úseku.	Pohled na čelní stěnu srubu č. 15. Vlevo je zvon typu 39 pro pozorování a lehký kulomet, vpravo je kopule typu 37 pro těžký kulomet.	Kopule srubu č. 15 s patrnými zásahy protipancéřovými granáty větší ráže.
Pohled ze střílny pozorovacího zvonu na kulometnou kopuli srubu č. 15.	Interiér třineckého zvonu typu 39. Vlevo nahoře je vidět částečný průraz, který způsobil odloupnutí vnitřní vrstvy pancíře.	Pancéřové prvky srubu č. 15. Na zvonu v popředí jsou patrné zásahy včetně průrazu pod střílnami.
Celkový pohled na klamně pozorovací srub č. 16. Střední část je skutečná, boční části jsou imitací většího objektu.	Odřezaný lehký zvon objektu č. 16. Neobvyklé je pancéřování celé šachty, byt jen malé tloušťky.	Těžce poničený srub č. 8 je pořád ještě v lepším stavu, než většina zbývajících objektů.

Prohlídku opevnění, pokud vynecháte zničené objekty, lze zvládnout za dvě až tři hodiny. Oblast je z Čech velmi špatně dostupná, stejně jako ostatní opevnění na severovýchodě Polska, což se nezmění, dokud nebude dobudována polská dálniční síť, přičemž s dálnicí z Varšavy směrem na severovýchod se zřejmě už vůbec nepočítá. Na druhou stranu lze prohlídku Nowgoródu však výborně zkombinovat s návštěvou německých opevnění u Mazurských jezer, ruských pevností Lomža a Osowiec, polských opevnění v Osowci a Wizně, sovětské Molotovovy linie a jejího protějšku z roku 1940, tedy německé Hraniční pozice.

Stav: červenec 2007

foto: O. Filip 2007

Literatura:
Janusz Miniewicz: Technika konstrukcji polskich fortyfikacji z 1939 r. – metoda i winiki badań terenowych odcinka Nowogród nad Narwią – Szlabak, Kwartal historii nauky i techniky, 3/1977
Vladimír Kupka: Bitva u Nowogródu, ATM 10/1992

Zatím žádné komentáře