Rakousko-uherské uzávěry Folgaria a Lavarone

(Itálie) – Lavarone, Folgaria
Napsal: O. Filip
objekty: 6 fortů, pozorovatelna

Tyrolské město Trident chránila od jihovýchodu linie nejmodernějších rakousko-uherských pevnostních objektů, vybudovaných na počátku 20. století. Objekty se velmi dobře osvědčily v tvrdých bojích s italskými jednotkami, které zde probíhaly v letech 1915-1916.

Soustava náhorních planin v nadmořské výšce kolem 1000 až 1500 metrů, které se nachází jihovýchodně od Tridentu (Trento), měla z hlediska obrany rakouského Tyrolska významnou roli, neboť přehrazovala významnou část možných přístupových cest z oblasti Benátska směrem na Trident. V případě jejího obsazení nepřítelem by byla další obrana velmi ztížena. Velký význam mohla sehrát naopak jako výhodné východiště ofenzívy směrem do italského vnitrozemí, což ostatně bylo záměrem rakousko-uherského velení po nástupu Conrada von Hötzendorf do funkce náčelníka generálního štábu.

Starší rakousko-uherská opevnění se nacházela blíže k Tridentu a jejich bojová hodnota a taktické možnosti již nebyly na začátku 20. století na výši doby. V roce 1907 se proto rozběhla výstavba velkoryse pojatého uzávěru, jehož součástí bylo šest pancéřových fortů, doplněných samostatnou pozorovatelnou. Forty byly postaveny převážně z betonu a do jisté míry byly všechny pro zvýšení odolnosti rozčleněny, přičemž forty Gschwent a Sommo byly rozprostřeny velmi výrazně a představují na svou dobu mimořádně pokrokové řešení. Totéž platí o samostatných pěchotních objektech u fortu Lusern, které lze pro jejich konstrukci přirovnat k meziválečným těžkým objektům. Forty byly vybaveny nejmodernějšími pancéřovými prvky, tedy věžemi pro 10 cm houfnice vz. 09, otočnými věžemi pro pozorování a těžký kulomet, pozorovacími zvony a především masivními pancéřovými kopulemi vždy pro dva těžké kulomety, což bylo řešení, které bylo v dobovém kontextu zcela ojedinělé a značně předběhlo dobu. Takticky bylo opevnění rozděleno do dvou uzávěrů: Folgaria s forty Serrada, Sommo a Sebastiano a Lavarone s forty Gschwent, Lusern, Verle a pozorovatelnou Vezzena. Jako protiváhu zdějších opevnění vybudovali Italové na Planině sedmi obcí uzávěr Asiago s pancéřovými forty.

Do vypuknutí bojů v květnu 1915 byly všechny pevnostní objekty dokončeny a vyzbrojeny. Ostřelování objektů začalo 24. května, přičemž nejsilněji byly ostřelovány objekty na levém křídle, tedy forty Lusern a Verle a pozorovatelna Vezzena. Například na fort Lusern dopadlo údajně přes 12000 granátů různých ráží, včetně několika stovek granátů ráží 28 a 30,5 cm. Postřelované objekty byly silně poškozeny a došlo i ke zničení některých pancéřových prvků, nebyly však celkově vyřazeny z boje. Na zmíněné objekty, ležící nejblíže frontové linii, byly také v průběhu roku 1915 podniknuty neúspěšné pěchotní útoky. Forty uzávěru Lavarone ležely dál od fronty, která se ustálila na předsunuté obranné linii. Po úspěšné rakousko-uherské ofenzívě v květnu 1916 se fronta posunula a forty se až do konce války neocitly v přímém ohrožení. Během bojů a po jejich skončení byly forty vylepšovány především ražením podzemních chodeb a sálů, později byla část výzbroje rozptýlena do postavení mimo forty.

Po válce se celá oblast octla v italských rukou. Katastrofální následky měl pro forty hlad po oceli, vyvolaný surovinovou krizí Itálie v letech před 2. světovou válkou, neboť trhání všech kovových součástí, zdevastovalo objekty mnohonásobně víc, než nejtěžší dělostřelecké bombardování. Objekty totiž byly vybaveny obrovským množstvím pancéřových prvků a co bylo ještě horší, s výjimkou nejmodernějších fortů Gschwent a Sommo byly jejich stropní desky opřeny o vrstvu ocelových traverz. Jejich vytrhání tedy stropy úplně zlikvidovalo a vzniklá suť zavalila interiéry.

K fortu SERRADA (italsky Dosso del Sommo) (45 52 42; 11 11 13) se nejlépe dostanete z parkoviště v průsmyku na silnici z Folgarie do Arsiera, odkud je fort ostatně celkem dobře vidět. Cesta je značená a pohodlně vás dovede až k čelní kaponiéře fortu, bohužel téměř úplně zničené. Kasárenský i bateriový trakt, stejně jako povrchová poterna, která je propojuje jsou v zoufalém stavu, neboť trhání traverz ze stropnice změnilo jejich strop i horní podlaží v měsíční krajinu. O to větší překvapení se skrývají uvnitř, kde se dochovalo rozsáhlé podzemí. Hlavní chodby uvnitř kasáren jsou průchozí, okolní místnosti jsou však zasypané sutinami. V pravém křídle je vidět šikmá štola, která měla zřejmě spojovat kasárna s nejníže položenými částmi podzemí, vstup do ní by však byl riskantní. Zhruba 20 metrů od levého okraje kasáren je třeba najít velmi nenápadný vstup do poterny, která nahradila původní povrchovou spojnici s bateriovým blokem. Nachází se v místě, kde dvě podlaží fortu spojuje téměř zcela zasypané točité schodiště a je nutné se do ní protáhnout mezi betonovými bloky. Pak už je chodba zcela nepoškozená a po několika desítkám metrů ústí do místnosti, z níž vede zpět zbytek staré poterný. I z ní by se dalo dostat otvorem na povrch a vyhnout se tak prolézání troskami uvnitř fortu. Poté chodba pokračuje k bateriovému bloku a z něj klesá dlouhým schodištěm nejprve pod detašovaný objekt, který byl vybaven dvěma pancéřovými kopulemi a poté pod čelní podvojnou kaponiéru. Schodiště do obou objektů se částečně dochovala, horní části jsou však zavalené. Největším překvapením je pokračování chodby dál před fort, kde následuje ještě delší schodiště, ústící do dvou improvizovaných kulometných objektů ve srázu vlevo před fortem, které měly vynikající výstřel do údolí, položeného o 700 metrů níž. Z hlavní chodby také odbočuje několik více či méně rozestavěných chodeb, které však nejsou vybetonované.

Sousední fort SOMMO (italsky Sommo Alto) (45 53 30; 11 12 02) je mimořádně moderní objekt, jehož obranu kompletně zajišťovaly kulomety v pancéřových kopulích detašovaných objektů. To je řešení, k němuž lze v kontextu tehdejšího pevnostního stavitelství těžko najít analogii. Můžete k němu vyrazit z téhož parkoviště, jako k fortu Serrada. Cesta obchází z pravé strany kótu 1648, na němž končí lyžařský vlek a poté vede po hřebeni, na němž před sebou uvidíte nejen hlavní objekt fortu, ale i dva detašované kulometné objekty, umístěné na protilehlých stranách hřebene. Do levého z nich lze pohodlně vstoupit a podzemní chodbou dojít až do kasárenského traktu fortu. Ten se dochoval v relativně dobrém stavu a na jeho stropnici si lze prohlédnout šachty po dvou dělostřeleckých věžích vz. 09, pozorovací věži a kulometné kopuli. Z levé strany objekt vychází podzemní chodba, která měla zřejmě sloužit jako bezpečný východ, končí však závalem. Zhruba uprostřed čelní stěny lze vstoupit do podzemní chodby, vedoucí ke třem bojovým objektům, které sice mají vytržené pancíře, přesto se však dochovaly v čitelném stavu. Nejzajímavější je největší a nejníže položený objekt, který měl kromě pancéřových kopulí též kasematu pro dva těžké kulomety. V tomto místě lze podzemí opustit a prohlédnout si tato neobyčejně progresivní objekty zvenku.

Fort SEBASTIANO (45 54 56; 11 13 44) leží nedaleko stejnojmenného hotelu, kde se dá zaparkovat poté, kdy k němu dojedete po silnici z průsmyku Sommo u vesničky San Sebastiano. Nejprve projdete kolem impozantní opěrné zdi, na níž navazuje dlouhý kasárenský trakt fortu a poté dojdete k nevelké šíjové kaponiéře, vedle níž se nachází hlavní vchod se zachovanými střílnami vnitřní obrany. Chodby uvnitř fortu jsou částečně vyčištěné a na povrchu se nachází informační tabule. Bateriový trakt je v poněkud lepším stavu, než na některých podobných objektech, takže si lze prohlédnout šachty čtyř věží vz. 1909. Odvážnější návštěvníci mohou slézt do dodatečně postavených podzemních prostor s několika sály, které propojují pravá křídla kasárenského a bateriového traktu, v době naší návštěvy však zde bylo kolem 5 až 10 centimetrů vody. Čelní podvojná kaponiéra je téměř úplně zničená, z horního podlaží pravého křídla kasárenského traktu, kde se nacházela kulometná polokopule a unikátní pancéřové kasematy pro 10 cm houfnice, však nezbylo vůbec nic. Podle údajů na informačním panelu by měla z fortu fortu vést podzemní chodba, sloužící ke skrytému přístupu, není však zřejmé, zda po tomto východu zůstaly v terénu nějaké stopy.

Rozprostřený fort GSCHWENT (italsky Belvedere) (45 55 20; 11 17 15) je jako jediný z objektů v oblasti oficiálně zpřístupněn jako muzeum (v červenci a srpnu otevřeno denně od 10 do 16 hodin, mimo sezónu denně kromě pondělí od 10 do 12 a od 14:30 do 18 hodin, prohlídka celého interiéru je možná i volně bez průvodce). Parkoviště pro návštěvníky fortu je u hlavní silnice, těsně vedle odbočky ke kempu Belvedere. Odtud je to k fortu asi kilometr. Již zdálky je vidět pravý pěchotní objekt s maketou pozorovacího zvonu, který z této vzdálenosti ze všeho připomíná spíše srub Alpské Maginotovy linie, než objekt ze začátku 20. století. Kasárenský trakt je perfektně opravený a před ním se nachází malá budova, kde je pokladna. V horním podlaží šíjové kaponiéry si lze všimnout otvorů pro optickou signalizaci, které si lze prohlédnout i zevnitř. Uvnitř kasáren se nachází rozsáhlé expozice s tematikou rakousko-uherských opevnění v oblasti i bojů v období 1. světové války, přičemž za pozornost stojí zejména množství archivních fotografií pevnostních objektů a jejich pancéřových prvků. Z kasáren lze dobře osvětlenými chodbami dojít všech detašovaných objektů, jejichž interiéry jsou bohužel značně poničené i do bateriového traktu. Povrch fortu je volně přístupný a velmi zajímavý, neboť s výjimkou čelních pěchotních objektů, situovaných v nepřístupném svahu, si lze zvenku prohlédnout všechny části fortu. Všechny tři dělostřelecké věže (krajní vz. 09 a prostřední vz. 06) jsou nahrazeny betonovými maketami, stejně jako pozorovací zvon na pravém pěchotním bloku. Velmi působivý je i příkop fortu s kaponiérou a levý pěchotní blok s níže umístěným postavením pro světlomet. Nelze přehlédnout, že boční pěchotní bloky díky svému mimořádně pokrokovému řešení připomínají meziválečné pěchotní sruby, a to svým vzhledem, konstrukcí i půdorysem.

K fortu LUSERN (italsky Campo di Luserna) (45 55 36; 11 20 12) se budete muset poněkud projít. Nejlepší je vyrazit od kasáren Millegrobbe di Sotto (u silnice z průsmyku Vezzena do Luserny), odkud je to asi 2 kilometry s vcelku mírným stoupáním. Blíže by to sice bylo z obce Luserna, ale kvůli velkému převýšení se to nevyplatí a také je zde problém zaparkovat. Cesta k fortu je značená, samotný fort je částečně vyčištěný a interiér, včetně malé expozice s tématem bojů o objekt, je volně přístupný. Vadou na kráse rekonstrukce jsou příšerné „střechy“, postavené na dvou šachtách věží. Strop, horní podlaží kasárenského i bateriového traktu a čelní kaponiéra jsou ovšem jako obvykle těžce poničené a levý traditor pro dva kanóny ráže 8 cm prakticky úplně zmizel. Poterna, spojující kaponiéru se zbytkem fortu byla v době naší návštěvy uzavřená mřížovými dvířky, která nebyla uzamčená. V poterně stojí za povšimnutí odbočka do nově vyražených prostor, která je však bohužel zatopená. Těsně vedle pravého nároží fortu se nachází samostatný blokhaus se třemi střílnami, kolem něhož klesá pěšina k další objektům.

Pokud se vydáte po zmíněné pěšině, asi po 300 metrech dojdete ke vchodu do dvousetmetrové štoly, která vede do samostatného pěchotního objektu Viaz (45 55 28; 11 20 01), kudy lze vyjít na povrch. Pancéřová kopule pro dva těžké kulomety je samozřejmě vytržená, nevelký úlomek leží ve vstupní chodbičce objektu. Lze si také povšimnout, jak byl objekt dovedně vkomponován do rostlé skály, které nahrazovala podstatnou část betonu v jeho čelní části.

Směrem do týla lze po cestě dojít k vysílači, u něhož je situován větší pěchotní objekt Oberweisen (45 55 30; 11 19 55), původně vybavený dvěma pancéřovými polokoulemi a v bočních stěnách a jednou kopulí, mířící do týla objektu. Vysoká míra použití pancéřových prvků se bohužel odrazila ve stavu objektu, kterému chybí téměř celý strop a stěny kasemat. Přesto je jeho prohlídka zajímavá, neboť původní řešení je dobře patrné a dochovala se jeho střední část, do níž byl integrován skalní blok i vstupní chodba se střílnou na její obranu, na níž navazuje hluboký zalomený zářez ve skále. Od něj se lze vydat zpět po cestě, která se napojuje na přístupovou cestu k fortu Lusern.

Fort VERLE (italsky Busa di Verle) (45 57 49; 11 19 57) leží jen několik set metrů od průsmyku Vezzena, kde lze bez problémů zaparkovat a odkud je viditelný. Fort bohužel patří mezi nejvíce zničené, nicméně týlová stěna kasárenského traktu s poničeným traditorem vypadá impozantně. Do interiéru se dá dostat, ale kvůli těžkým poškozením se přes sutiny daleko nedopracujete. Zničená je i kaponiéra, stejně jako vysunutý objekt pro kulometné kopule v levé části šíje a celý bateriový trakt. Ze stropu fortu je pěkný výhled na skalní hřeben s pozorovatelnou Spitz Verle a na kráterové pole v týlu fortu, které výmluvně ilustruje intenzitu italského ostřelování.

K samostatné pozorovatelně VEZZENA (45 58 44; 11 20 36), které je objektem v rámci rakousko-uherské výstavby zcela unikátním, pokračuje cesta, vedoucí kolem fortu Verle. Vybrat si můžete dvě cesty. Buď po původní přístupové komunikaci, nebo po velmi strmě stoupající, zato však podstatně kratší pěšině, po níž vede turistická značka. Cestou po ní si můžete všimnout zákopů, vysekaných ve skále a v horní části i několika kaveren. Od pozorovatelny se nabízí úžasný výhled, a to především do týla na údolí s jezery Caldonazzo a Lévico, situovanými o více než 1000 metrů níže, přičemž pod pozorovatelnou je téměř kolmá několik set metrů vysoká stěna. Pozorovatelna sice v bojích těžce utrpěla a ještě podstatně více jí poškodilo trhání pancéřových prvků, přesto je její týlová část velmi pěkná. Všimnout si lze i otvorů po chybějícím pancéřovém sponsonu v týlu a pancéřovém pozorovacím stanovišti v levé boční stěně. Otvorem po sponsonu se lze dostat do nejzachovalejší části interiéru, kde je i schodiště do horních podlaží, přesněji do několika místností, které zde zbyly.

(Dalšími objekty v oblasti, které jsme nenavštívili, jsou samostatná pozorovatelna na hoře Monte Rust (1282 m) a velitelské stanoviště u hlavní silnice na sever od pozorovatelny. Na Monte Rust však nebyl postaven podobně zajímavý pevnostní objekt, jako Vezzena, neboť jde jen o improvizované řešení v podobě běžného baráku, v němž se dochovaly otvory pro signalizaci směrem k jednotlivým fortům. Velitelské stanoviště, částečně umístěné v kavernách, je zajímavější a cesta k němu je od blízké silnice značena.)

Poznámky:
– celkový počet pancéřových kopulí, věží a kasemat na úseku dlouhém 16 kilometrů byl impozantní: 21 otočných věží pro houfnice (20 kusů vz. 09 a 1 kus vz. 06), 26 kopulí (nejméně 52 těžkých kulometů), 11 pancéřový kasemat (22 těžkých kulometů), 8 pozorovacích věží (8 těžkých kulometů), nejméně 4 pancéřové kasematy s 8 cm kanóny a 2 kasematy s 10 cm kanóny. Další početný výzbroj v podobě těžkých kulometů a moderních 6 cm kanónů v pancéřových kasematách byla umístěna v kaponiérách fortů.
– pancéřové kopule jednotlivých objektů mají dosti specifické tvary a není vyloučeno, že některé z nich, například pravé kopule na kasárenském traktu fortu Serrada, byly vyzbrojeny více než dvěma kulomety.
– v literatuře je uváděna výzbroj jednoho nebo dvou 8 cm kanónů v pancéřových kasematách fortu Gschwent. Není však jasné, kde byly umístěny.
– pancéřové prvky pro dva těžké kulomety, umístěné ve stěnách objektů označuje V. Kupka jako polokopule. Osobně se spíše kloním k označení kasematy, neboť se zřejmě jedná o podobnou konstrukci, jako rakousko-uherské pancéřové kasematy pro kanóny.
– plánky objektů jsou z různých zdrojů, které se v detailech liší. Fort Sommo je nakreslen pouze dle náčrtku a dle polohy objektů na satelitním snímku, takže jejich půdorys je jen odhadnut.

Na prohlídku všech opevnění uzávěrů Folgaria a Lavarone budete potřebovat zhruba dva dny, přičemž by bylo opravdu těžké rozhodnout, které objekty v případě nedostatku času vynechat. Pokud byste měli málo času, doporučuji alespoň Sommo, Gschwent a pozorovatelnu Vezzena. V oblasti, která je přírodní rezervací, není dobré zkoušet spát v přírodě, počítejte však s tím, že recepce všech kempů obvykle zavírají v sedm hodin večer (možná i dříve) a je vhodné se ubytovat během dne. Krajina v celé oblasti je nádherná a i díky tomu patří návštěva těchto objektů k nezapomenutelným zážitkům. Pozitivem jsou také dobře značené a upravené turistické cesty a informační tabule u všech pevnostních objektů.

Ačkoli jde o poměrně malý prostor, čas nutný k přesunům po klikatých silničkách není radno podceňovat a například přístupová trasa z Levico Terme (Kaiserjäger weg) s uzoučkými jednosměrnými tunely se vyrovná nejdivočejším cestám ve francouzských Alpách. Do regionu se ovšem po dálnicích dostanete z Čech velmi dobře a celá akce by se při troše snahy dala zvládnout i během prodlouženého víkendu (pokud vyrážíte ze západní poloviny republiky).

Ačkoli u pevnostních objektů většinou platí, že na fotografiích vypadají hůře než ve skutečnosti, u většiny zdejších objektů je to bohužel spíše naopak. Týlové stěny kasáren, díky umístění v horách nezakryté vegetací, totiž zdálky nenaznačují, jakou spoušť nadělala likvidace stropů a pancéřových prvků v jejich interiérech, ale zblízka působí dojmem kulisy. Za jejich okny je buď nebe, nebo hromady suti. Nutno říci, že je to velká škoda, neboť jak je patrné z archivních fotografií a jak si lze alespoň částečně domyslet při prohlídce objektů, patřily forty před těžbou oceli bezesporu k nejhezčím pevnostním stavbám nejen v rakousko-uherském opevnění, ale i v celé historii opevnění evropských. U některých objektů se si můžete jejich prohlídkou udělat poměrně dobrý obrázek, jak vypadaly, ale fotografovat tak, aby z toho bylo něco poznat, se prakticky nedají, což je především případ blokhausů Oberweisen a Viaz. A upozornění na závěr – v článcích V. Kupky je lokalita označována jako „Planina sedmi obcí“, ačkoli ta je východněji a možná lze do ní počítat jen malou část uzávěru Lavarone kolem pozorovatelny Vezzena.

Stav: květen 2007

Doporučené mapy: vydavatelství Kompass – č. 75 Trento – Lévico – Lavarone (1:50000) nebo č. 631 Altipiani di Folgaria, Lavarone e Luserna (1:25000)

Literatura:
Ulrich Moesslang, Bunkeranlagen und Festungen vom ersten Weltkrieg in den Alpen
Giorgio Trevisan: La Fortificazioni Militare
Rudi Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004
Vladimír Kupka: Opevnění na planině sedmi obcí, ATM 1, 2 a 3/2007

    Komentářů: 4

    1. Jiří Měch, 16.11.2009:

      nesprávný názevDobrý den, s velkým zájmem jsem si prohlédl Vaše stránky a blahopřeji.
      Pouze drobná připomínka. Uvedené rakouské pevnosti se nacházejí v prostoru Folgaria-Lavarone, Trentino.
      V prostoru Planina sedmi obcí, Benátsko/
      Veneto se nacházejí italské pevnosti, které byly protivahou
      proti uvedeným rakouským pevnostem.
      Přeji Vám hodně úspěchů. Jiří Měch

    2. O. Filip, 17.11.2009:

      Děkuji za upozornění na zásadní chybu, která je nyní opravena. V české literatuře je lokalita zásadně označována jako Planina Sedmi obcí, a to včetně mapy ve výše citovaném článku. Planina je skutečně východněji, probíhá tudy linie italských fortů (a možná do ní patří jen malá část popisované lokality kolem pozorovatelny Vezzena).

    3. J. Kasan, 1.5.2013:
    4. Liska, 30.12.2015:

      Dobrý večer,

      v oblasti jsem byl několikrát, poznámky z dopravní situace jsou z jara 2015:

      1) Serrada: původní chodba co vede do podzemí v levé části je opravdu docela schovaná mezi bloky betonu. Našel jsem ji až na druhý pokus a jen díky tomuto webu. Dík! Ovšem je nádherná, manželka ocenila dokonalou čistotu a omítky co vypadají jakoby zedníci odešli včera. Je možné skrze ní projít všechny objekty až po improvizovaná kulometná stanoviště.

      Náznak zahloubení či improvizované chodby v pravé části, co je ve článku zmiňovaná, dnes asi nikam nevede. Prolezl jsem v ní do místa odkud byl, celkem jistě, vidět její konec. Strop nemá betonáž ani výdřevu a nestojí za moc, to je pravda.

      Na fort lze vyjet skoro až nahoru, letos nově umístili k odbočce zákaz vjezdu, ale právě teď je škrtnutý.

      2) Sommo: web nepřehání, je to skoro moderní rozprostřená tvrz, jen zakopat šíjová kasárna pod zem :-). Část chodeb je ve velmi slušném stavu, hlavně od detašovaných kulometných objektů ke kasárenskému traktu. Při tomto směru postupu je v galerii nalevo několik pěkně vybetonovaných a omítnutých skladů či malých sálů.

      V části směrem k „nouzovému východu“ je zachovaná výdřeva a dva větší sály, celé to trochu padá. Jak daleko lze prolézt směrem k ven nevím. Skončil jsem u hodně mokrého a špinavý zával, neměl jsem overal.

      K fortu lze zcela bez potíží dojet autem.

      3) Nad rámec článku jsme navštívili velitelské stanoviště. Je volně přístupné v rozsahu dvou větších sálů, přístupové chodby a zbytků skrytých staveb schovaných mezi skalami. Všechno dost vlhké.

      Zdraví

      kk

    Nový komentář

     

    Publikováno: 28.10.2007 22.51 , Komentáře (4)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017