To nejzajímavější: ![]() ![]() ![]() |
Průsmyk Monte Croce di Comelico (německy Kreuzbergpass) o nadmořské výšce 1636 m umožňuje spojení mezi údolím Pustertal (Val Pusteria) a údolím řeky Piava. Je tedy možné dostat se tudy poměrně snadno z rakouského území do provincie Belluno a dál do Benátské nížiny. Boje zde probíhaly již za první světové války a jejich pozůstatkem jsou četné kaverny na obou svazích.
Mezi roky 1939 až 1942 byl průsmyk silně opevněn, neboť Italové se obávali německého útoku z území Rakousko, které bylo již v roce 1938 přičleněno k Třetí říši. Podobně jako v jiných úsecích nebyla opevnění dokončena a výstavba několika objektů druhé linie ani nebyla zahájena.Opevnění měla tvořit dvojitá linie objektů, vesměs velkých monobloků se silnou kulometnou výzbrojí, vybudovaných podle zásad aktuální instrukce 15000. Celkem měla být na úseku necelých pěti kilometrů rozmístěna impozantní výzbroj:
– 121 těžkých kulometů
– 48 lehkých kulometů
– tři protitankové kanóny
– dva plamenomety (pro blízkou obranu)
– pět 8,1cm minometů (v otevřených střelištích u objektů)
– deset pozorovacích zvonů (s lehkými kulomety)
– šest horských houfnic Škoda ráže 100 mm (ve tvrzi na levém křídle)
– dva 7,5cm kasematní kanóny (v monobloku na pravém křídle)
Po druhé světová válce byla stejně jako u většiny uzávěrů Alpského valu u rakouských hranic provedena reaktivace opevnění, která probíhala v rámci obranných plánů NATO. Vybrané objekty, v tomto případě objekty, které byly nejblíže silnici, byly plně vybaveny, kvalitně zamaskovány a obdržely novou výzbroj. V roce 1976 byla obrana zesílena třemi samostatnými objekty, typově shodnými s objekty, budovanými v té době na nových pevnostních liniích podél východní hranice Itálie. Celková poválečná výzbroj čítala 27 kulometů Breda pod betonem (upravených pro munici NATO), dva protitankové kanóny 75/27, později nahrazené kanóny 90/32L (nízkotlaké pevnostní kanóny), dva kulomety v nové kopuli a zbraně ve věžích tanků Pershing (po dvou 9cm kanónech, dvou lehkých a dvou velkorážných kulometech).
Uzávěr Passo Monte Croce Comelico
Výchozím bodem pro výpravu na levé křídlo obrany je parkoviště přímo u hotelu Kreuzbergpass (1636 m). Modernizovaný monoblok č. 11 je dobře viditelný nad sjezdovkou, výstup je krátký a prudký, ale budete odměněni úžasným výhledem na skalní stěnu Arzalpensattel s největší dělostřeleckou tvrzí. V době naší návštěvy byl objekt uzavřen. dál lze vyrazit po pěšině k nemodernizované tvrzi č. 9 nebo po hřebeni doprava a poté z rozcestí nahoru po značené cestičce, která stoupá k nemodernizovanému monobloku č. 8.
Od monobloku č. 8 pěšina stoupá nad hranici vegetace a šikmo traverzuje prudkým svahem pod skalní stěnou štítu Arzalpensattel (2298 m), v níž se černají četné střílny dělostřelecké tvrze č. 10. Nejníže se nacházejí dva kulometné objekty, které bránily úpatí svahu a hned nad nimi, o nějakých 60 až 80 metrů výše, je vidět betonová pozorovatelna. Pěšina dál stoupá až k impozantní skupině tří vchodových objektů. V prostředním z nich bylo možné pohodlně vstoupit dovnitř.(1) Nepřístupná je pouze pozorovatelna a objekt pro blízkou obranu mezi čelními dělostřeleckými objekty, neboť dřevěná točitá schodiště jsou rozpadlá. Někde se dochovaly pancéřové dveře, ale jinak vyvolává podzemí spíše dojem sotva dokončené stavby, kde už nebylo instalováno vybavení. Kasematy pro škodovácké 10 cm horské houfnice s obrovskými otvory, jednalo se však o velmi primitivní řešení, zvláště pak ve srovnání s častěji používanými 7,5cm kasematními kanóny. V jednom z čelních objektů lze vylézt otvorem v mříži a prohlédnout si jej zvenku a dalo by se sem dostat i z úpatí svahu, pokud by byl hlavní vchod uzavřený.
K sestupu od tvrze jsme si vybrali původní přístupovou silnici, odkud se nabízejí zajímavé výhledy. Někde cestou by měla odbočovat pěšina k monobloku č. 9, který je seshora dobře vidět. My jsme však došli přímo do údolíčka za tvrzí č. 11 a vydali se doleva na rozcestí, odkud jsme předtím vyráželi nahoru. Odtud je to po vrstevnici asi sto metrů ke tvrzi č. 2, která disponuje pozorovacím zvonem a napůl otevřeným palebným postavením pro 8,1cm minomet. Na hřebínku nad nad údolí je ještě primitivní pozorovatelna, nejspíše poválečná. Kolem minometného objektu vede pěšina směrem do týlu a napojuje se na cestu
Pokud se dolů vydáte po zmíněné cestě, dojdete k monobloku č. 3, jehož úkolem byla obrana silnice a protitankového příkopu. Jedna střílna po válce vyzbrojena protitankovým kanónem ráže 90 mm (lze ji identifikovat podle prořezaného otvoru ve tvaru T). Na opačné straně silnice je monoblok č. 4, která leží jen asi 30 metrů od silnice. Také tento objekt má osazen pancéřový pozorovací zvon, další zajímavostí je laminátová „jeskyně“ maskující stěnu s vchodem do objektu. Modernizovaný monoblok č. 13 je v týlu, na hřebínku nedaleko turistické cesty. Vchody byly bohužel uzavřené, zajímavá je přístavba v týlu s trčícími komíny, s největší pravděpodobností strojovna.
Uzávěr Alto Padola – Cresta di Vallorera
Do prostoru lze dojet po poněkud nekvalitní silničce z týlu, až k chatě Coltrondo, kde je parkoviště. K unikátnímu dělostřeleckému monobloku č. 7 vede strmě stoupající pěšina. Přístup byl pouze střílnou pro kanón, což je jako obvykle poněkud krkolomné, protože tento typ zbraně má pod střílnou vysoký kuželovitý betonový sokl pro lafetu. Objekt měl mít pozorovací zvon, ale ten nebyl osazen.
Na protějším pahorku, mimochodem plném kaveren z první světové války, je hezký monoblok č. 5, bohužel jeho vchody jsou zazděné. Jeho výzbroj mělo tvořit pět těžkých a jeden lehký kulomet a jelikož v něm mělo být velitelského stanoviště úseku, měl obdržet pozorovací zvon.
Poválečné objekty
Objekty, doplněné v sedmdesátých letech leží v týlu uzávěru, v místech, kde měly být postavena předválečné objekty č. 16, 17 a 18, vyzbrojené celkem 12 těžkými a 6 lehkými kulomety. a jejich úkolem bylo posílit protitankovou obranu. Díky svému umístění byly objekty ukryty zhruba půl kilometru za nejvyšším bodem průsmyku a asi o 30 metrů níže, takže by je útočíci tanky nemohly ohrozit z větší vzdálenosti. Třetí objekt s kopulí pro dva kulomety zajišťoval jejich obranu proti případnému útoku pěchoty.
Nejlepší je zaparkovat na kraji silnice těsně před zatáčkou, za níž silnice začíná klesat. Hned po levé straně je vyvýšenina, který ukrývá objekt pro věž tanku M26 Pershing. Věž je bohužel již demontovaná a do objektu se nedá dostat, neboť vstupy jsou zavařené. Na opačné straně, o něco výše, je identický objekt, též bez věže a nepřístupný. Na louce pod ním začíná nezřetelná cestu, která mírně stoupá směrem do týla. V lese se pak ukrývá objekt se čtyřstřílnovou kopulí, maskovanou obvyklým domečkem. V roce 2014 byl otevřený a jeho interiér velice pěkný a vybavený.
![]()
Poválečná čtyřstřílnová kopule objektu M, umístěná v domku se sklápěcími stěnami. Domek bylo možné v případě potřeby zcela rozebrat. (RH 2014)
|
![]()
Detail kopule, která má složitý půdorys a směrem dolů se zužuje do válcového průřezu. Z nějakého důvodu nebyla zalita betonem. (OF 2014)
|
![]()
Interiér kopule s rozvodem vzduchu a posuvným uzávěrem. Je dobře vidět kuličková dráha, která umožňovala snadný pohyb. (RH 2014)
|
![]()
Pohled střílnou v pět centimetrů silném uzávěru střílny. Dole je ozubení pro aretaci uzávěru v potřebné poloze. (OF 2014)
|
![]()
Značky výrobců jednotlivých uzávěrů střílen. Ocelárny Terni a Falck vyráběly i pancíře pro předválečné opevnění. (OF 2014)
|
![]()
Relativně moderní rozvody ve vstupní chodbě objektu M. V pozadí je žebřík do kopule. (RH 2014)
|
![]()
Šachtový vstup do objektu M. U poválečných objektů je to dosti běžné řešení. (OF 2014)
|
![]()
Strop objektu P2 pro věž Pershing. Jsou vidět poklopy obou vstupů a obdélníkový základ pro maskovací plechovou nástavbu. (RH 2007)
|
Poznámky:
(1) Na poměry italského opevnění má tvrz č. 10 dosti rozsáhlé podzemí. Hlavní chodba měří dobrých 500 metrů a celková délka podzemí přesahuje 1,5 kilometru. Výškový rozdíl mezi spodními kulometnými objekty, které je napojeno neobvykle dlouhým přímým schodištěm s více než 300 stupni. Schéma v tomto článku není úplně přesné, ale pořád přesnější, než plánky, které najdete na Internetu, neboť ty mají chybně zakresleno napojení spodních objektů
(2) Zajímavé je srovnání účinnosti obou poválečných kanónů ráže 90 mm proti obrněným vozidlům. Belgický kasematní kanón Mecar o délce hlavně 30 ráží střílel pouze kumulativní granáty (úsťová rychlost 633 m/s), schopné probít na jakoukoli vzdálenost kolem 250 mm pancíře. Americký tankový kanón M3 o délce hlavně 50 ráží byl schopen probít na kilometr 120 mm pancíře, případně téměř 200 mm pancíře při použití podkaliberní střely. Úsťová rychlost byla 980 m/s, respektive 1170 m/s u podkaliberní střely, přesnost kanónu a efektivní dostřel byl nepochybně podstatně vyšší. S ohledem na umístění objektů v terénu však dostřel obvykle neměl velký význam.
Údolí Pustertal je v letním období dobře dostupné. Z Prahy lze jet přes Mnichov a Insbruck a po silnici č. 49 z Brixenu projet celé údolí. Z Brna by se vyplatila spíše jižní trasa přes Vídeň a Villach. V obou případech je to kolem 650 kilometrů. Prohlídka obou křídel uzávěru zabere celý den, cestou se lze zastavit také na rakousko-uherském fortu Mitterberg, který leží jen asi 6 kilometrů od průsmyku. V okolí se také nachází další opevnění Alpského valu, především silný uzávěr v Toblachu (Dobbiaco). Při cestě přes Brixen projedete ještě dalšími osmi uzávěry, takže je z čeho vybírat. Stav ohledně přístupnosti interiéru se mění, každopádně reaktivované objekty, plné vybavení, rozvodů a informačních tabulí, jsou zajímavější.
Stav: květen 2007
Literatura:
R. Hentzschel Der Alpenwall in Südtirol
Wikipedia: Vallo Alpino Littorio in Alto Adige
Ch. Niederkofler, J. Urthaler, A. Pozza, L. Mauro: Bunker, Verlagsanstalt Athesia, Bolzano 2005
Alessandro Bernasconi, Giovanni Muran: Il Testimone di Cemento, La Nuova Base Editrice, Udine 2009
Sbarramenti Vallo Alpino settore XVIa
Do toho povalecneho objektu (krizek) vlevo od silnice jsme se dostali, jsou tam dva poklopy, jeden se dal normalne otevrit. Uvnitr stala pod schody voda, ale vlastni podzemi bylo ok. Byl tam generator, rozvadec, nekolikery pancerove dvere (misto kliky otocne kolo) a eletricke rozvody na svetlo (od generatoru). Ten uz ale je v dost spatnem stavu.
Oblast jsme navštívily na začátku května. Cesta k tvrzi byla zapadaná sněhem a díky tomu hodně adrenalinová cesta. Tvrz je volně přístupná stejně jak monoblok č.8. Objetky jsou bez vybavení a nejvíce nás zaujalo !dřevěné! schodiště do pozorovacích zvonů v tvrzi. Objekty v okolí sjezdovky byly uzavřené.
Luboš
V létě 2019 jsme navštívili Kreuzbergpass. Informace z článku o monoblocích 11. a 8. platí. 11. uzavřená, 8. naopak volně přístupná. Tvrz č. 10. je přístupná, v minulosti někdo zazdil vchod, ale ten je nyní opět probouraný. V případě jeho uzavření by se dalo do tvrze dostat nejseverozápadnějším objektem se střílnou pro houfnice, kde se dá prolézt kolem mříže, jež střílnu uzavírá. Tvrz je uvnitř čistá a na italské poměry opravdu veliká. Prohlídka nám trvala přes hodinu.