Alpský val v jižním Tyrolsku
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Alpský val – Brenner, Brixen, Toblach
Napsal: O. Filip
objekty: tvrze a monobloky, poválečné objekty
V malebných údolích jižního Tyrolska se nachází stovky velkých pevnostních objektů, které byly vybudovány v letech 1939-1942 a velká část z nich byla v aktivní službě až do začátku 90-tých let 20. století.

Jižní část Tyrolska, Italy nazývaná Horní Adiže (Alto Adige) připadla po první světové válce Italskému království, pro nějž byl příslib získání tohoto území jedním z hlavních důvodů pro vstup do války na straně Dohody. Až do roku 1938 zdejší region sousedil s Rakouskem, které pro mocnost velikosti Itálie nepředstavovalo žádné nebezpečí. To se však radikálně změnilo poté, kdy bylo Rakousko v březnu 1938 připojeno k Třetí říši. Ačkoli nacistické Německo bylo spojencem Itálie, toto spojenectví bylo daleko křehčí, než se dnes obvykle prezentuje. Nové soused vyvolal v Italech nemalé obavy a z toho důvodu byla v roce 1939 zahájena masivní výstavba opevnění po celé délce ohrožené hranice. Jednalo se o velmi silné uzávěry, členěné do značné hloubky a tvořené především moderními objekty typu 15000. Jejich konstrukce mimo jiné zohledňovala i poznatky o výkonech moderních zbraní, zvýšený význam protitankové obrany a důležitost samostatné blízké obrany objektů.

Výstavba opevnění trvala až do roku 1942, kdy se postupně zastavila, do té doby však byla postavena podstatná část objektů. Velkou část z nich tvořily samostatné objekty, takzvané monobloky, jejichž kubatura dosahovala na evropské poměry značných hodnot, srovnatelných například s největšími tvrzovými pěchotními sruby československého opevnění.

Solidní odolnost objektů a jejich dobré zasazení do terénu umožnily po druhé světové válce jejich rozsáhlou modernizaci, která byla dotována z prostředků NATO, aby se tímto způsobem zlepšila obrana italského území proti případnému útoku vojsk Varšavské smlouvy. Rekonstruovány byly především uzávěry blíže u hranic a z nich pak zejména ty objekty, které se nacházely nejblíže u bráněných komunikací. Modernizovány naproti tomu nebyly největší tvrze, konstruované pro zastaralé zbraně, například pro škodovácké horské houfnice. Všechny objekty italská armáda opustila až v roce 1993.

Zvláště početné a silné uzávěry se nacházely v údolích, vedoucích od hranic s neutrálním Rakouskem, jako bylo údolí Wipptal (Alta Valle Isarco), vedoucí od Brennerského průsmyku k pevnosti Franzenfeste, Eisacktal (Valle Isarco) jižně od Franzenfeste, Pustertal (Valle Pusteria), vedoucí z Brixenu na východ přes Toblach nebo Höhlensteintal (Val di Landro) jižně od Toblachu.

Tvrze uzávěru TENNE NOVALE leží přímo na okraji obce Brenner, asi 10 kilometrů od Brennerského průsmyku. Nejzajímavější tvrz č. 6, která byla po reaktivaci vyzbrojena pěti protitankovými kanóny, osmi, těžkými kulomety a 105 mm houfnicí, se nachází na protáhlém pahorku přímo pod dálničním mostem. Střílny čelních objektů míří na starou silnici, která prochází tunelem pod tvrzí, ke tvrzi však musíte vyrazit z opačné strany. Je nutné projet obcí kolem nádraží, přejet po řeku a po úzké silničce vyjet až do svahu nad tvrzí. Pak stačí sejít po louce, doporučuji však jít co nejdál od blízké chalupy, jejíž majitel nevidí takové výpravy rád. Úplně v týlu leží hlavní vchod s pěknou kaponiérou, dveře jsou však pevně uzavřené. Smrčinou v prudkém svahu vpravo se dá prodrat i k dalšímu vchodu, opatřenému důkladně zamaskovanou pancéřovou strážnici, která je však zavařená, takže další vchod jsme ani nezkoušeli. Bojové objekty na pahorku jsou pěkné a uprostřed se dokonce nachází pancéřový pozorovací zvon. V největším třístřílnovém objektu si lze všimnout, že obě krajní kulometné střílny byly během reaktivace upraveny pro použití belgických kanónů ráže 90 mm.

Malý kulometný objekt č. 8 leží u silnice zhruba v místech, kde ústí cesta od tvrze č. 3. V době naší návštěvy byl objekt volně přístupný, takže bylo možné prohlédnout si jeho kompletně vybavený interiér. Konstrukční zajímavostí objektu je betonový „zvon“ s malými střílnami na stropnici. Podobný objekt č. 7 se nachází o něco více v týlu, avšak jeho vchod je uzavřený.

(Další tvrze uzávěru jsou zřejmě nebyly po válce reaktivovány. Poměrně velká rozestavěná tvrz č. 3 leží na nejvyšším pahorku pod dálničním mostem a podle fotografií by její podzemí stálo za návštěvu. Tvrz č. 1 bis je situována ve skalní stěně východně od tvrze č. 3 a její střílna je odtud celkem dobře vidět. V uzávěru by se měl nacházet i poválečný objekt, v němž byl umístěn celý tank Sherman ve věžové pozici, ale bohužel neznám jeho přesnou lokalizaci.)

(Zhruba 15 kilometrů od výše popsaného uzávěru směrem na Brixen leží uzávěr MULES, který by měl mít dokonce 23 dokončených tvrzí, respektive monobloků, zatím o něm však nemám bližší informace).

(Objekty uzávěru PRA DI SOTTO – FORTEZZA leží na březích jezera Fortezza a skládá se z celkem pěti tvrzí bez dělostřelecké výzbroje. Největší z nich je pravděpodobně tvrz č. 3 se třemi bojovými objekty. Tři tvrze leží na svahu nad dálnicí, západně od velké rakouské pevnosti Franzenfeste a minimálně jedna z nich je vidět ze silnice. Zbývající dvě tvrze leží na protějším břehu. Všechny objekty jsou zamaskované a pravděpodobně dosti zarostlé.)

Součástí uzávěru COL DEI BOVI je jedna z největších a nejzajímavějších tvrzí v celé oblasti. Objekty tvrze jsou rozprostřeny po obvodu pahorku Ochsenbühel (808 m), který se vyznačuje vynikající strategickou pozicí nad spojnicí údolí Eisacktal a Pustartal. Celkem má tvrz neuvěřitelných 24 objektů, z toho sedm dělostřeleckých. Abyste se k tvrzi dostali, je nutné odbočit ze silnice E66 (49) těsně za mostem přes řeku a poté dojet na úzkou asfaltovou silničku, která končí na malém parkovišti u portálu železničního tunelu. V křoví vedle tunelu je jediný otevřený vchodový objekt s kaponiérou. Z objektu je nutné vyjít dlouhou spojovací chodbou se schodištěm, která je kuriózně vylepšena různými překážkami (zdá se, že by mohly sloužit k výcviku záchranářů). Podzemí je čisté a velmi rozlehlé, bohužel však byly odstřeleny vrchní části všech točitých schodišť do pancéřových zvonů. Za pozornost stojí především dělostřelecké objekty – na severní straně pro tři kasematní kanóny ráže 75 mm, na straně jižní pak pro čtyři škodovácké horské houfnice vz. 16/19 ráže 100 mm. Prostředním z kanónových objektů se dá dostat na povrch na upravenou cestu, která vede doprava podél jednotlivých bojových stanovišť. Na temeni kopce se pak nacházejí dva pozorovací zvony a jedna kulometná kopule, přičemž tak vysoký počet pancéřových stanovišť je pro tvrz typu 15000 výjimečný. Jeden zvon je vysunut na západní straně na skalnaté plošině, druhý zvon a kopule se nacházejí velmi blízku u sebe na mýtině na vrcholu kopce. Terén a cesty kolem tvrze jsou poněkud nepřehledné, ale vzhledem k malým vzdálenostem se tu naštěstí příliš bloudit nedá.

(V údolí Pustertal nelze zhruba 5 kilometrech od předchozího uzávěru přehlédnout středověký hrad Chiusa di Rio Pusteria, kterým silnice přímo prochází. V jeho okolí se nachází objekty uzávěru CHIUSA DI RIO. Menší objekt č. 1 leží severně od hradeb, objekt č. 2 přímo nad hradem a zřejmě největší objekt, třístřílnový monoblok se zvonem, nad železniční tratí asi 300 metrů severovýchodně od hradu. Další dva objekty se nacházejí na opačném straně údolí.)

Velmi silný uzávěr DOBBIACO přehrazuje údolí řeky Drávy mezi městy Toblach (Dobbiaco) a Innichen (San Candido). Nejzajímavějším objektem uzávěru je bezesporu tvrz č. 3, která byla v roce 1942 pouze rozestavěna a nebyly vybetonovány žádné bojové objekty. V padesátých letech byla tvrz, zřejmě kvůli své důležité pozici na konci protitankového příkopu, dostavěna, a to dle zásadně jiných plánů, než bylo původně zamýšleno. Její hlavní součástí se stal obrovský objekt, vybavený třemi věžemi z tanků Sherman Firefly a třemi pancéřovými kopulemi pro kulomety (dvěmi běžnými čtyřstřílnovými a jednou jednostřílnovou atypické poválečné konstrukce). Kromě hlavního objektu, z něhož byly bohužel odstraněny tankové věže, si lze prohlédnout ještě pancéřovou strážnici, která se nachází těsně za týlovou stěnou hlavního objektu a také malý objekt s další čtyřstřílnovou kopulí, vysunutý směrem k nepříteli. Do tohoto objektu vede šachta s poklopem, který se dal otevřít a tak jsme si výjimečně prohlédli i mimořádně zajímavý interiér tvrze, v němž se dochovalo kompletní poválečné vybavení. Tvrz samotná se nachází poblíž pramene u cesty, vedoucí podél dolního okraje lesa na jižní straně údolí a dá se k ní dostat buď po cestě z týlu, nebo pěšky od objektů na druhé straně údolí.

(Někde v prudce stoupajícím svahu nad tvrzí č. 3 by se měla nacházet rozestavěná dělostřelecká tvrz č. 10. O jejím stavu však nemám informace.)

Směrem od tvrze č. 3 k nepříteli se nachází menší nemodernizovaná tvrz č. 4, která je však bohužel dosti zarostlá a má zazděný vchod. Tvrz je situována asi 50 metrů od cesty v místech, kde začíná prudce stoupat svah údolí.

Pohled na severní svah údolí s největší tvrzí č. 5, tvrzí č. 8 u statku Feichter
a tvrzí č. 9 u statku Micheler. Převýšení od silnice ke tvrzi č. 9 je 250 metrů.

Poměrně zajímavá je i tvrz č. 5, která má několik bojových objektů včetně objektu s pozorovacím zvonem, její vstupy jsou však uzavřené. Největší objekt, který byl vyzbrojen i poválečným kanónem ráže 90 mm s výstřelem na hlavní silnici, je z jižní strany údolí celkem dobře viditelný.

Další objekty leží nad statkem Feichter, k němuž se dá dojet autem po úzké silničce. Nejprve je to reaktivovaný monoblok č. 8, umístěný na oplocené pastvině a poté se dá po loukách dojít ke tvrzi č. 9, která je odevšad velmi dobře vidět. Vstup do hlavní chodby v místě výkopu pro nedokončený vchodový objekt byl v době naší návštěvy otevřený, neměli jsme však chuť tam lézt, neboť velmi blízko leží další statek. Od tvrze je každopádně nádherný výhled do údolí.

Úzké údolí Höhlensteintal (italsky Val di Landro), obklopené strmými štíty, jejichž výška se pohybuje kolem 2500 metrů, směřuje na jih z Toblachu směrem na Cortinu d’ Ampezzo. Údolí přehradily tři uzávěry, čímž vznikla značně hluboká obrana. Nejseverněji leží uzávěr LANDRO NORD, kde byly dokončeny tři velké objekty typu 15000. Objekt č. 2 je neobvykle rozdělen na dvě části, spojené „poternou“ pod silnicí. Ze silnice je nezřetelně vidět horní část a spíše je nutné všimnout si kamenné opěrné zdi, která zpevňuje zához objektu. Spodní část je situována mezi silnicí a náspem zrušené úzkokolejné železnice z Toblachu do Cortiny.

K monobloku č. 4 můžete vyrazit po pěšině od spodního objektu tvrze č. 2. Nachází se na pahorku v záhybu cesty a je velmi dobře maskován, nicméně z cesty je trochu viditelný. Zřejmě byl vyzbrojena pouze kulomety, přičemž všechny střílny jsou dodnes zakryty laminátovými okenicemi.

Zajímavější je monoblok č. 1, který leží těsně nad cestou, vedoucí ke břehu jezera. V čelní stěně se totiž nachází neobvyklá pancéřová deska pro kanón, určená nikoli pro běžný 90 mm kanón Mecar, ale zřejmě pro některý z modelů, které pocházely z vyřazených italských samohybných děl. Stejně jako u předchozích dvou objektů jsou vstupní pancéřové dveře důkladně svařené.

(Nedaleko by se měla o něco výše ve svahu nacházet kavernová tvrz č. 1 bis, sestávající z vchodu a tří kulometných objektů. Podobně by měla vypadat i menší tvrz č. 3 na opačné straně údolí, ta se však nachází dosti vysoko ve svahu a přístup k ní nebude bez bližších informací jednoduchý.)

Opěrný bod LANDRO SORGENTI se nachází přibližně 3 kilometry jižně od jezera v místě, kde je u silnice malý jez. Oba objekty typu 7000 jsou otevřené, jejich interiéry jsou však zcela prázdné, neboť nebyly modernizovány. Byly vyzbrojeny pouze polními zbraněmi (celkem 5 těžkých kulometů a protitankový kanón), takže postrádají jakékoli pancéřování. Pravý objekt je vidět ze silnice, neboť leží prakticky na jejím okraji, k levému objektu, vzdálenému jen několik desítek metrů, je nutné zajít po cestě, vedoucí po břehu řeky.

Velký uzávěr LANDRO SUD je nejzajímavější, neboť jeho objekty nebyly modernizovány a tudíž jsou přístupné. Navíc jsou oba monobloky, jejichž záhozy nebyly dokončeny, viditelné ze značné vzdálenosti a jsou tudíž velmi impozantní. Monoblok č. 2 se nachází na prudkém svahu a lze k němu vyjít přímou cestou po suťovisku. Jeho dvoupodlažní interiér je velmi rozlehlý a je zjevné, že byl opuštěn ve fázi dokončení hrubé betonáže. Zvenku je patrné, že objekt měl být za pomoci falešných stěn maskován jako dům. Jeho výzbroj měly tvořit 4 těžké kulomety a protitankový kanón.

Ještě zajímavější je monoblok č. 3, který měl mít osazen pancéřový zvon a jehož zbraně byly neobvykle umístěny v několika výškových úrovních. Záhadou je šachta, procházející stropem a oběma patry objekty těsně u střílny. Šachta měla zřejmě sloužit jako instalační a poté měla být zabetonována. V době naší návštěvy byl u objektu přistaven žebřík, takže bylo možné dostat se i na jeho rozměrný strop, odkud je vidět fort Landro.

(Nad monoblokem č. 3 by se měl nacházet kavernový úkryt č. 6a. Od obou monobloků je pak celkem dobře vidět rozestavěná tvrz č. 1 v protější skalní stěně. Zřejmě u ní byl proveden pouze výlom podzemí, nicméně se jedná o poměrně velkou tvrz, jejíž výzbroj měly tvořit tři těžké kulomety a protitankový kanón. Přístupná je po turistické pěšině, která začíná asi kilometr jižně u hotelu Drei Zinnen Blick (Tre Cime di Lavaredo). U této pěšiny by se měly nacházet též kavernové tvrze č. 4 a č. 6. Bojový objekt první z nich je vidět od fortu Landro, avšak nachází se dosti vysoko ve velmi nepřístupném terénu.)

Monoblok č. 5 se nachází v týlu, přímo u horní části rakousko-uherského pancéřového fortu Landro a je po celém obvodu maskován tak, aby vypadal jako součást fortu. Kromě těžkých kulometů měl být vyzbrojen též kanónem ráže 75 mm a také jeho interiér je značně rozlehlý. Strop objektu je bez problémů přístupný.

Poznámky:
– z dostupných plánů tvrze č. 6 uzávěru Tenne Novale není jasné, ve kterém objektu měla být umístěna 105 mm houfnice, pocházející ze samohybného děla Semovente 105/25. Podle fotografií se uvnitř skutečně dochovala lafeta této nepříliš obvyklé zbraně.
– u tvrze č. 3 uzávěru Dobbiaco bylo všech šest pancéřových prvků umístěno velmi blízko sebe, což bylo řešení, popírající základní zásady moderního opevňování. Zvláště odolnost nápadných věží z tanků Sherman to vysloveně ohrožovalo. Například boční zásah kanónem ruského tanku T-55 by mohl zlikvidovat hned dvě věže najednou.

V celé oblasti je dostatečné množství kvalitních a cenově přijatelných kempů a velmi slušné jsou i místní silnice. Krajina v popisované oblasti je nádherná, objekty jsou zvenku velmi dobře přístupné a jejich okolí většinou zcela neobydlené, což jsou ideální podmínky. Návštěva interiérů je však až na výjimky možná pouze v případě nemodernizovaných objektů, neboť vchody do modernizovaných objektů jsou buď uzamčené, nebo ještě častěji trvale uzavřené svařením pancéřových dveří k rámům. Obvyklou nevýhodou je pak dokonalé maskování, které u řady objektů téměř znemožňuje jejich fotografování.

I v dnešní době si Jižní Tyrolsko zachovává svébytný ráz a přesto, že požívá značných kulturních a daňových výhod, čas od času se objevují snahy o ještě větší autonomii, nebo dokonce osamostatnění od Itálie. Místní obyvatelé ostatně pohlížejí na hlučné konzumenty těstovin, s nimiž se řízením osudu ocitli v jednom státě, s jistou nedůvěrou. Pokud jde o domluvu, spíše uspějete s němčinou a také místní názvy se vyskytují daleko více v německé verzi, což je respektováno i v tomto článku.

Stav: květen 2007

Literatura:
R. Hentzschel Der Alpenwall in Südtirol
Wikipedia: Vallo Alpino Littorio in Alto Adige
Ch. Niederkofler, J. Urthaler, A. Pozza, L. Mauro: Bunker, Verlagsanstalt Athesia, Bolzano 2005

Komentářů: 3

  1. luca, 30.5.2008:

    illustrationshi, really very interesting web page, unfortunately for i cannot understand a word, bytheway, nice pictures.
    I want to ask if i can use some of the your illustration for the wikipedia page, writing that the illustration comes from your web page.

    what do u think about?

    regards

  2. David Sedláček, 18.7.2013:

    Celý úzavěr Dobbiaco se objevil na stránkách věnovaných geocachingu samozřejmě i s přesnými GPS souřadnicemi a také fotkami. Ta dělostřelecká (10) má podle nich čisté vybetonované podzemí, ale objekty asi žádné.

    I Chiusa del Rio je na těchto stránkách a minimálně jedna tvrz je reaktivována.

  3. Milan Sova, 27.3.2014:

    Zdravím! Docela by mě zajímalo vše v okolí Mühlbachu (Rio di Pusteria). Děkuji

Nový komentář

 

Publikováno: 6.12.2007 22.56 , Komentáře (3)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017