Tvrz Eben Emael
Opevnění: BELGICKÁ   Téma:

(Belgie) – Position fortifiée de Liège
Napsal: Radek Hrabčák
objekty: dělostřelecká tvrz
Belgická tvrz Eben Emael je patrně nejznámějším pevnostním objektem 2. světové války. Kromě dramatického osudu tvrze stojí za pozornost i její mimořádně zajímavá a originální konstrukce.

Eben-Emael je největší belgická meziválečná tvrz. Byla postavena ve třicátých letech severně od Lutychu jako součást Opevněného postavení Lutych, jehož úkolem bylo zabránit nepříteli v průchodu údolím řeky Másy ze severozápadu. Od ostatních moderních belgických tvrzí (Aubin-Neufchateau, Tancrémont a Battice) se lišila velikostí a například použitím dělostřeleckých srubů, či ventilačním systémem. Ve své době byl Eben-Emael považován v Belgii za prakticky nedobytnou pevnost.

Pro stavbu tvrze bylo výhodně využit nově postavený Albertův kanál, který jihozápadně od Maastrichtu protíná kopec sv. Petra a vytváří v něm několik desítek metrů hluboký zářez. Tvrz se rozkládá nahoře nad stěnou kanálu, která chrání přístup k tvrzi z nejohroženějšího směru (1). Výšky stěny bylo dále využito k vybudování nasávacích otvorů pro ventilaci tvrze, kdy se předpokládalo, že ve stěně ve výšce několika desítek metrů nad zemí bude zamoření vzduchu i při chemickém útoku minimální a tudíž se sníží nároky na filtraci. Ze zbylých stran je tvrz chráněna jednak vodním příkopem, jednak protitankovou železobetonovou stěnou, přičemž podél všech těchto stěn, či zmíněného vodního příkopu, bylo možné vést obranné palby jak kulomety, tak výkonnými 6 cm protitankovými kanóny z pevnostních objektů.

Historie německého útoku na tvrz je poměrně známá. Tvrz byla vyřazena z boje v průběhu několika hodin, přičemž zbraně schopné postřelovat přechody přes vodní toky v okolí Maastrichtu, které Němci potřebovali zničit především, se podařilo vyřadit z provozu během první půlhodiny útoku.

Jako příčina neúspěchu se často uvádí absence povrchového krytí tvrze (překážek a zbraní schopných postřelovat povrch tvrze) a překvapivá německá útočná strategie. Nezanedbatelným problémem však byla i celkově špatná organizace a nedostatečná připravenost posádky, tvořené převážně dělostřelci. Ti neměli výcvik pro pěchotní boj a brali své umístění v tvrzi spíše jako trest. Němci přitom zaútočili jednak bez vyhlášení války, jednak překvapivě ze vzduchu za použití výsadkářů a kumulativních náloží. Výsadkáři přistáli v kluzácích přímo na povrchu tvrze, čímž eliminovali problém s velkým rozptylem a nemožností nést těžší výzbroj při obvyklém výsadku na padácích. Také použití kumulativních náloží bylo revoluční (2). Tato utajovaná zbraň byla natolik účinná, že 12 kg nálož dokázala vyrazit belgický 75 mm kanón GP ze střílny dělostřeleckého srubu a mrštit jím proti zadní stěně střelecké místnosti. Náloží o hmotnosti 50 kg si němečtí výsadkáři pro změnu dokázali prorazit vstup do neobsazených objektů, ve kterých se posléze mohli schovat během ostřelování povrchu tvrze belgickými děly z fortových pevností na severním okraji Lutychu. Není těžké si představit, co takové účinky provedou s morálkou posádky, která navíc útok neočekávala, protože za běžné situace by se nepřítel přibližoval postupně.

Po druhé světové válce tvrz fungovala dlouhou dobu jako vojenský prostor a byla tudíž nepřístupná. V současnosti je situace lepší. Tvrz je sice stále vojenským prostorem, ale jeden víkend v měsíci je vždy oficiálně přístupná, a to nejen v podzemí, kde je kromě muzea možné si zaplatit i prohlídku podzemí v několika světových jazycích, ale i na povrchu, kde jsou vyznačené prohlídkové trasy (Podle webových stránek muzea je nutné si pro případ kontroly schovat vstupenku z podzemí, nás však nikdo na podobný požadavek neupozornil a také povrch vypadal naprosto přístupně i mimo víkend, kdy je tvrz oficiálně přístupná). Velká část povrchu je zároveň zemědělsky využívaná, což poukazuje na minimální použití pro cvičení armády.

Navštívit podzemní prostory se rozhodně vyplatí, neboť je to jediné místo, kde lze shlédnout věž pro 120mm kanóny zevnitř (naši výpravu průvodce přímo nutil lézt až nahoru do věže) a stejně tak interiér dělostřeleckého srubu se 75mm kanóny GP (3). Také lze srovnávat komfortní velikost chodeb a schodišť s tím, co lze vidět například na československých tvrzích nebo Maginotově linii.

Prohlídka povrchu je již bez průvodce a je dobré si na ni vyhradit několik hodin, nám celá návštěva tvrze zabrala více než 6 hodin, a to jsme neviděli vše. Značená prohlídková trasa po povrchu začíná venku u vchodového objektu B I. Po levé straně objektu vyjdete po pěšině do lesa nad něj, kde postupně procházíte kolem dělostřeleckých srubů Visé 2 a Maastricht 2 a kolem výdechu tvrzové ventilace. U objektu Maastricht 2 se vám otevře pohled na celý povrch tvrze – uprostřed pole se nachází objekt s věží pro dva kanóny ráže 120mm, za ním na druhém konci pole pak dělostřelecký srub Visé 1, více vpravo od něj objekt pro výsuvnou věž se dvěma kanóny ráže 75 mm Coupole Nord. A pokud půjdete po značené trase podél lesa směrem na západ, uvidíte objekt Coupole Sud s další výsuvnou věží pro kanóny ráže 75 mm, do něhož je integrován pěchotní srub B V a poté další pěchotní srub B IV na ochranu protitankového příkopu na jihu tvrze. Prohlídková trasa prochází protitankovým příkopem mezi objekty B IV a B Va vede návštěvníky k poměrně vzdálenému objektu pozorovatelny B O 1 postavené na hraně stěny Albertova kanálu na jihovýchodním konci tvrze. Objekt se na hranu stěny ovšem dostal až při poválečném rozšiřování Albertova kanálu, při kterém byl
také zničen objekt Canal Sud, postavený u paty stěny. Pozorovatelna je sice vzdálená, ale vyplatí se k ní zajít, neboť je z ní nádherný výhled přes zdymadla Lanaye do Holandska. Zajímavý je také její velký pozorovací zvon „Eben“, který se dochoval pouze ve dvou exemplářích.

Zpět na povrch tvrze se vrátíte stejnou cestou, jako jste přišli, jen už není nutné se vracet k objektu B IV, neboť protitankový příkop překonává na jeho západním konci jiná cesta, po které dojdete přímo k objektům Coupole Nord a posléze i dělostřeleckému srubu Visé 1 a pěchotnímu srubu Mi-Nord. U něj se prohlídková trasa stáčí po okraji lesa k pěchotnímu srubu Mi-Sud a kolem dělostřeleckého srubu Maastricht 1 schází z planiny ke konci vodního příkopu u objektu B II, odkud je již vidět vchod do tvrze (B I).

Od objektu Mi-Nord se vyplatí zajít asi 300 metrů severozápadním směrem na loučku, kde si můžete prohlédnout pozůstatky objektu pro klamnou kopuli pro kanóny 120mm. Z objektu zůstala jen podkladová betonová deska, přičemž samotnou klamnou kopuli lze pro změnu shlédnout před vchodovým objektem BI, kde je instalována jako součást venkovních expozic vojenské techniky.

Objekt B VI, viditelný vpravo od vchodového objektu, se nachází uprostřed ohrady s ovcemi, jeho prohlídka je během vegetačního období problematická. K objektu BV by mělo být možné dojít příkopem ve směru od objektu BIV, počítejte ale s tím, že příkop je zvlášť ve vegetačním období dost zarostlý různým trním.

K objektu Canal Nord, který leží u paty stěny Albertova kanálu na severním konci tvrze, se nejlépe dostanete po asfaltové cestě podél vodního příkopu od objektu BII. Jakmile dorazíte k Albertovu kanálu, vydejte se po cestě doprava, objekt po chvíli uvidíte. U křižovatky, kde se cesta napojuje na pobřežní komunikaci, je také vidět masivní ocelový sloup, k němuž se připevňovala posuvný protitanková překážka „Cointet“.

Na úrovni zdymadel Lanaye je také ve stěně kanálu vidět otvor pro hlavní nasávání vzduchu do tvrze (železobetonový jednoduchý objekt), tento je ale nejlépe patrný ze silnice na druhém břehu Albertova kanálu, odkud je také krásně viditelná pozorovatelna B O 1.

Zajímavé jsou na povrchu jednak dělostřelecké sruby, které na jiných belgických tvrzích neuvidíte, jednak pozůstatky účinků kumulativních náloží na pancéřových zvonech a věžích. Na dělostřeleckých srubech již účinky náloží moc patrné nejsou, díry ve střílnách byly zabetonovýny krátce po útoku a běžnému návštěvníkovi ani nedojde, že tam někdy nějaké byly.

Poznámky:
(1) Terén na čele tvrze, tvořený zářezem Albertova kanálu, vypadal v roce 1940 poněkud jinak. Kanál byl původně více než dvakrát užší, takže šířka zářezu v horní části byla jen o málo větší, než jeho hloubka. Kanál byl naštěstí rozšířen na opačném břehu, než se nachází objekty tvrze, objektu Canal Sud se však stalo osudným zvětšení poloměru oblouku na konci zářezu směrem ke zdymadlu v Lanaye.

(2) Stopy po zkouškách 12,5 kg a 50 kg kumulativních náloží, určených pro útok na Eben Emael si můžete prohlédnout na zvonech dvou pevnostních objektů: československého srubu R-S 86 v podúseku Říčky a polského srubu č. 7 poblíž hráze jezera Kozłowa Góra v Opevněném prostoru Slezsko.

(3) Výzbroj tvrze Eben Emael výmluvně ilustruje svérázný belgický přístup, kdy byly vyvíjeny a vyráběny pevnostní zbraně, které pak byly použity jen v minimálním počtu. Kasematní kanón ráže 75 mm byl použit pouze zde, věž pro 120 mm kanóny existovala jen ve třech exemplářích (jedna na Eben Emaelu a dvě na Battice), protitankový kanón ráže 6 cm byl opět použit pouze na zmíněných dvou tvrzích (a snad ještě na dvou samostatných objektech) a velký pozorovací zvon „Eben“ byl kromě tvrze osazen jen na jedné samostatné pozorovatelně.

Tvrz leží asi 5 kilometrů jižně od nizozemského Maastrichtu. Přístup po Rue de Fort z vesnice Eben Emael je značený a parkovat lze na parkovišti přímo před vchodovým objektem. Je dobré přijet hned ráno, kdy ještě počet návštěvníků není vysoký, při našem odjezdu po čtvrté hodině bylo parkoviště natřískané jedním autem vedle druhého, včetně několika autobusů. Standardní vstupné je 6 Euro na osobu. Nenechte se zmást, prohlídka s průvodcem začíná až v prostoru kasáren, do nich se musíte dostat zcela samostatně. V kasárnách je i malý bar, kde se lze občerstvit, a obchůdek, kde lze nakoupit literaturu či pohledy.

Narozdíl od dřívějších let, kdy povrch tvrze oficiálně nebyl přístupný, v době naší návštěvy (také zřejmě vzhledem k hezkému počasí) po povrchu chodilo zcela nepokrytě nemalé množství pestře zbarvených návštěvníků, lze tedy usuzovat na posun k lepšímu. V současné době je bez předchozího objednání obvykle otevřeno jen poslední víkend v měsíci od 10 do 16 hodin. Vzhledem k určitým nepravidelnostem je však nutné ověřit si otevírací dobu pro každou sezónu na oficiálních webových stránkách muzea.

Stav: duben 2007

Literatura:
M. Ráboň, M. Blum, O. Gregar, T. Svoboda: Pevnost Belgie, SPČO, Brno 1997
V. Kupka, O. Gregar: Belgická opevnění z let 1930-1940, FORTprint, Dvůr Králové nad
Labem 1997
M. Blum, M. Ráboň: Přepadení, SPČO, Brno 2002
Index des forts Belges

Komentářů: 1

  1. Lukáš, 9.6.2015:

    Fort jsme navštívili v době, kd zde dobrovolníci pořádají ukázky dobývání fortu (konají se jednou za rok v květnu, informace jsou na webu). Ukázka trvá asi hodinu a byla docela zajímavá. Za jedno vstupné pak můžete navštívit i tvrz. My byli na dvou prohlídkách – dopoledne v holandštině (kromě francouzštiny jiná nebyla). Zmínili jsme se průvodci, že mu moc nerozumíme, a pořád se na něco doptávali. Hned nám zajistil prohlídku v angličtině, přestože nám ráno u pokladny řekli, že je ten dělat nebudou. S každou prohlídkou jsme šli do jiné části podzemí. S prohlídkou povrchu nám to zabralo celý den. Tvrz opravdu stojí za návštěvu.

Nový komentář

 

Publikováno: 4.1.2008 22.32 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017