Pevnost Mety, vnitřní obranná linie

(Francie) – Mety (Metz)
Napsal: O. Filip
objekty: forty, fest, pancéřové baterie
Mezi lety 1871-1945 změnilo město Mety čtyřikrát majitele a s ním i opevnění, která toto strategicky důležité místo chránila. Zdejší pevnostní objekty jsou vojensky využívány nepřetržitě po dobu více než 140 let.

Město Mety (Metz) bylo od starověku významnou křižovatkou. V 17. století bylo opevněno samotným Vaubanem dle zásad bastionového systému. V roce 1867 byla zahájena výstavba fortové pevnosti, kterou řídil Raymond Adolphe Séré de Riviéres, budoucí tvůrce francouzského systému fortových opevnění. Bohužel pro Francouze začala výstavba pozdě, neboť v roce 1870 vypukla válka s Pruskem , přičemž do té doby bylo rozestavěno jen několik fortů. Mety se staly jedním z míst, kde byla tato válka rozhodnuta, neboť zde byla po sérii neúspěšných bitev obklíčena 3. francouzská armáda maršála Bazaina, jejíž zkušené jednotky pak fatálně chyběly v dalších střetnutích.

Po vítězství získalo Německé císařství na základě Frankfurtské smlouvy rozsáhlé území, označované jako Alsasko-Lotrinsko, jehož součástí byly i Mety. Němci okamžitě pokračovali ve výstavbě opevnění, dokončili rozestavěné francouzské forty a zahájili stavbu dalších, vesměs menších mezilehlých fortů. Již v 80. letech 19. století však bylo nutné začít s modernizacemi objektů, které přestaly vyhovovat z hlediska odolnosti proti modernímu dělostřelectvu. Modernizace zahrnovala především zesilování čelních stěn a stropů důležitých objektů vrstvou betonu, nahrazování starých eskarpových kaponiér lépe chráněnými kaponiérami kontreskarpovými a rozsáhlou výstavbu úkrytů v intervalech mezi forty. Na konci 80. let pak došlo i k instalaci prvních otočných pancéřových věží, a to do fortu Kameke a dvou samostatných pancéřových baterií. Před koncem 19. století pak bylo vybudováno ještě dalších pět modernějších pancéřových baterií, vybavených věžemi pro 15 cm houfnice vz. 95.

Do konce 19. století tak kolem Met vznikl souvislý prstenec, tvořený forty a téměř stovkou malých pevnostních objektů, které byly koncentrovány především v jeho západní a severozápadní části. Zde dokonce vznikl jeden z prvních „festů“, tedy skupina objektů, obklopených společnou překážkou. Slabinou těchto opevnění však byla malá vzdálenost od města, které neodpovídala stále stoupajícímu dostřelu děl a též nedostatečná odolnost objektů. Na začátku 20. století proto začala výstavba zcela nového prstence opevnění v přibližně dvojnásobné vzdálenosti od centra města, tvořená na svou dobu velmi moderními a velkoryse pojatými objekty, což však není předmětem tohoto článku.

Velký dvouvalový fort GOEBEN (francouzsky Queuleu) (49 05 49; 6 12 11) se nachází jihovýchodně od centra Mét. Byl největším z rozestavěných francouzských fortů a podobně jako další forty z tohoto období má archaický „bastionový“ půdorys. Ten Němci zachovali a fort pouze modernizovali, především doplněním lépe řešených východů z úkrytů a poteren a výstavbou kontreskarpových kaponiér s protiminovými chodbami. Do valů také byly zabudovány dvě pancéřové pozorovací kasematy vz. 87 a do čelních „bastionů“ tři pěchotní pozorovací zvony. Povrch fortu je volně přístupný a upravený jako park, pancéřové prvky se dochovaly. V levé části šíjových kasáren je muzeum odboje, neboť fort sloužil za 2. světové války jako vězení, do pravé části se nám podařilo proniknout a projít poněkud krkolomnou cestou až k bráně. Uvnitř jsou k vidění poměrné rozměrné chodby, muniční výtahy či ruční jeřáb pro manipulaci s většími břemeny.

(Malý fort ZASTROW (francouzsky Bordes) (49 07 06; 6 13 11) leží na okraji silnice N233. Dvojice kasárenských budov se částečně dochovala, ostatní objekty jsou však zřejmě zničené. Jistou kuriozitou je umístění soklu pro radar Würzburg Riese na valu fortu.)

(Velký dvouvalový fort MANTEUFFEL (francouzsky Saint-Julien) (49 08 24; 6 12 43) je podobný fortu Goeben, nicméně je o něco menší. Také německé modernizace měly podobný charakter. V kasárnách je umístěna restaurace, povrch je tedy zřejmě alespoň zčásti přístupný.)

(Malý fort HINDERSHIN (francouzsky Gambetta) (49 09 03; 6 10 33) se nachází severně od centra u ulice Fort du Gambetta. Objekt nemá příkop ani kaponiéry a obsahuje pouze malý kasárenský trakt, spojený poternou s muničním skladem a několik úkrytů na valu, vybavených dvěma otočnými pozorovacími věžičkami vz. 90. Fort by měl být přístupný a na fotografiích vypadá celkem dobře.)

(Pancéřový fort KAMEKE (francouzsky Dérouléde) (49 08 56; N 6 08 24) je jedním z velkých objektů vnitřního prstence, jejichž výstavbu zahájili až Němci. Na konci 80. let 19. století byl modernizován, především vybudováním kontreskarpových kaponiér. Fort je vybaven dvěma věžemi Gruson, vždy pro dvojici kanónů ráže 15 cm. Jedná se o jediné dva zachované exempláře z celkem pěti, které byly v německém opevnění instalovány(1) a navíc se v nich dochovaly i kanóny. Fort bohužel užívá Civilní obrana a tak je možné vidět tyto skvosty pouze s jakýmsi povolením, jehož získání asi není pro běžného zahraničního bunkrologa reálné.)

(Fort SCHWERIN (francouzsky Decaen) je v podstatě jen běžným pěchotním úkrytem pro 50 mužů, doplněným několika malými úkryty pro munici a kanóny. Objekt není přístupný, neboť je v soukromém držení.)

(Fort ALVENSLEBEN (francouzsky Plappeville) (49 07 59; 6 07 03) leží na severním okraji hřebene západně od centra města. Původní francouzský fort Němci zmodernizovali, přičemž do něj mimo jiné zabudovali objekt s pozorovacím zvonem a cihlové traditory pro 8 cm kanóny. Dominantním prvkem fortu je obrovský třípodlažní objekt kasáren. Kolem baterií Plappeville se dá bez problémů dojít až ke vchodu do fortu, ten však stále využívá francouzská armáda k výcvikovým účelům a tudíž je samozřejmě nepřístupný.)

Jednou z největších zajímavostí pevnosti Méty je dvojice perfektně zachovaných pancéřových baterií Plappeville Nord a Plappeville Sud (49 07 43; 6 06 57), k nimž lze snadno dojít z parkoviště u ulice Rue de Plappeville, které se nachází přímo v husté linii úkrytů a baterií opevnění mezi festem Prinz Fridrich Karl a fortem Alvensleben. V bateriích se dochovalo všech 8 věží vz. 95 (H.P.T. 95), včetně instalovaných houfnic ráže 15 cm a dalšího vnitřního vybavení. Bez problémů lze projít i podzemní chodby, které spojují jednak oba objekty navzájem, jednak vedou do detašovaných pozorovacích stanovišť (zvonu a otočné věže), které se též dochovaly. Zvenku jsme pozorovatelny nehledali, neměl by to však být problém. Stropní desky obou baterií nejsou porostlé vegetací a nabízejí skvělé možnosti fotografování.

Další objekty jižně od baterií Plapeville tvořily uzavřené uskupení, označované jako fest PRINZ FRIEDRICH-KARL (francouzsky Groupe fortifié du Mont Saint-Quentin). Fest pokrýval prakticky celou plochu hřebene o délce kolem 1200 metrů a jeho součástí byly dva forty (Manstein a Ostfort), pancéřová baterie se dvěma věžemi pro 21 cm houfnice, velká odolná kasárenské budova, několik kaponiér, úkryty, pozorovatelny a další menší stavby. Povrch festu nebyl v době naší návštěvy nijak zvlášť zarostlý. Pozoruhodnou věcí je kompletně zachovaný systém úzkorozchodné železnice o rozchodu 60 cm, která spojuje všechny důležité objekty festu. Směrem z parkoviště vede k festu masivní val, který obsahuje množství otevřených dělostřeleckých postavení a několik úkrytů. Prakticky celý fest je volně přístupný, byť oficiálně je zde vojenský prostor.

Fort MANSTEIN (francouzsky Girardin) (49 07 14; 6 06 57) tvoří západní část festu a zaujme především obrovskými kasárenskými objekty v šíji a pod hlavním valem. Jeho původní kaponiéry byly zlikvidovány a již v roce 1888 nahrazeny kaponiérami kontreskarpovými, sice moderního řešení, avšak pouze zděné konstrukce. Přístup do nich je možný poternou v ose fortu, kterou s kasárnami spojuje hluboká šachta s točitým schodištěm. Na povrchu fortu zaujme především pancéřová pozorovací kasemata vz. 87, kterou v roce 1944 silně poškodili Američané a tudíž je možné prohlédnout si jinak skryté konstrukční detaily a enormní tloušťku čelní stěny z tvrzené litiny. Mimo to by se zde měla nacházet též dva pěchotní pozorovací zvony.

O něco menší fort OSTFORT (francouzsky Dijou) byl postaven na východní straně hřebene ještě před obsazením Alsaska Němci a má tudíž „bastionový“ půdorys. Fort lze obejít po cestě kolem příkopu, ale k vidění zde toho mnoho není, Vnitřek fortu je nepřístupný, neboť se zde nachází velký vysílač.

Nejzajímavější součástí festu je perfektně dochovaná pancéřová baterie pro 21 cm houfnice(2) (49 07 13; 6 07 08). Baterie leží asi 200 metrů za fortem Manstein a lze k ní snadno dojít po cestě, která vede zářezem od jižní strany fortu. Z cesty nejprve doleva odbočuje cesta k velkému úkrytu a poté zářez cesty k baterii. Interiér baterie je v dobrém stavu, dochovalo se i vnitřní vybavení věží a systém vnitřních drážek o rozchodu 40 cm pro muniční vozíky. Strop fortu s oběma dělostřeleckými věžemi a otočnou pozorovací věží vz. 96 není zarostlý a pohled na tyto pancéřové prvky je skutečně nezapomenutelný.

Za pancéřovou baterií se nachází odolná kasárna, jejichž konstrukce je podobná konstrukci kasárenských objektů fortů. Budova o délce přes 150 metrů je impozantní, interiéry jsou však bohužel dosti poničené.

(Fort PRINZ AUGUST VON WÜRTTEMBERG (francouzsky Saint-Privat) má vcelku typický půdorys francouzských jednovalových fortů, neboť byl rozestavěn před obsazením oblasti Němci. Ti jej dokončili a zabudovali do něj dvě pancéřová pozorovací stanoviště. Fort se bohužel nachází na okraji letiště přímo v aktivně využívaném vojenském prostoru.)

(Součástí vnitřního obranného prstence bylo kromě výše popsaných baterií též několik dalších pancéřových baterií pro 15 cm houfnice, které jsou však vesměs zcela zničené a na žádné z nich se nedochovaly věže. Jejich konstrukce byla podobná bateriím Plappeville Nord a Sud. Vždy se skládaly z objektu pro čtyři věže, který byl buď spojen podzemní chodbou s detašovaným objektem pro pozorovací zvon (baterie Queuleu a Chêne Est) nebo byl pozorovací zvon osazen přímo v hlavním objektu (baterie Sablon). Poblíž fortu Kameke se pak nacházela baterie Chêne Ouest pro dvě věže s kanóny ráže 21 cm, které se velmi podobala baterii ve festu Prinz Friedrich-Karl, avšak její pozorovací věž byla vysunuta mimo masiv hlavního objektu. Z této baterie však bohužel nezůstalo nic.)

Poznámky:

(1) věže pro dva 15 cm kanóny byly vyráběny v Magdeburgu v letech 1875-1878. Kromě fortu Kameke byly věže instalovány na forty IVb pevnosti Kolín nad Rýnem a forty IIIa a Va pevnosti Ingolstadt. Věž vážila 95 tun a předpancíř 105 tun. Dostřel kanónů byl pouze 6750 metrů a kadence jednoho kanónů dva výstřely za minutu.

(2) věže H.P.T. 90 pro 21 cm houfnice se kromě festu Prinz Friedrich Karl dochovaly ještě ve fortu Ia König Wilhelm I v polské Toruni, a to v počtu tří kusů. Celkem se tedy dochovalo pět z osmi vyrobených exemplářů. Věž vážila 36 tun a předpancíř 78,5 tun. Dostřel houfnice byl 8 kilometrů.

Pokud byste měli málo času, pak jsou jednoznačnou volbou pancéřové baterie Plappeville, neboť volná prohlídka tak skvěle zachovaných pancéřových baterií z konce 19. století je příležitostí, jakých v Evropě není mnoho. Stejně tak stojí za návštěvu i fort Manstein a unikátní pancéřová baterie pro 21 cm kanóny v jeho týlu. Z dalších objektů lze doporučit především rozlehlý fort Goeben, jehož prohlídka je díky parkové úpravě podstatně příjemnější, než boj s katastrofální džunglí, které pokrývá většinu objektů v Métách. V roce 1999 jsme byli varování, že fest Prinz Friedrich-Karl tu a tam střeží armáda a ve všední dny zde chytá návštěvníky, při naší další návštěvě v roce 2001 to už tak žhavě nevypadalo. V tomto směru se v Metách, původně doslova obklíčených desítkami vojenských prostorů, situace postupně uvolňuje.

Literatura:
V. Kupka: Mety v německých rukou, ATM 2/1992
Ch. Dropsy: Les fortifications de Metz et Thionville, Christian Dropsy, Brusel 1995
A. Ries: Darkplaces.org

Komentářů: 4

  1. Jirka, 14.7.2011:

    Friedrich-KarlFest Friedrich-Karl a Baterie Plappeville jsou bez problémů přístupné. Velmi pěkné. Rozhodně doporučuji. Objekty se nachází v těsním sousedství příměstských parků. Proto se není potřeba obávat nějakých omezení. Naopak se tam pohybuje poměrně velké množství lidí. V bateriích jsou volné šachty v podlahách zajištěny novými roštovými dekly, ale vchody jsou stále otevřené

  2. Lukáš, 27.7.2013:

    Fort Manstein a přilehlá baterie 210mm houfnic je bez problémů přístupná. Jen se mi zdá, že plánek uvedený na těchto stránkách trochu zkresluje. Hlavně baterii jsme hledali docela dlouho, byla v mírném dolíku, poměrně dost zarostlá. Baterie Plappeville jsou bez problémů přístupné, nesmírně zajímavé.

  3. Hanys, 17.4.2017:

    Baterie Plappeville je zajímavá jak na povrchu, tak uvnitř. Přístupná je vchody z obou baterií.

    Mansteinn jsme navštívili jen na povrchu. Budovy jsou však zjevně přístupné a samotný povrch fortu je často navštěvován místními cyklisty. Velmi zajímavé byly zbytky úzkorozchodné železnice a pak pancéřová baterie pro 210 mm kanóny.

  4. Lukáš, 2.8.2017:

    V září 2016 jsme navštívili znovu fort Manstein, na jehož prohlídku jsme neměli minule dost času. Kromě baterie houfnic ráže 210 mm jsme prošli velkou kasárenskou budovu. V čele fortu se nám pak podařilo najít unikátní, byť zčásti poničenou, pancéřovou pozorovatelnu. Fort je naprosto bez problémů přístupný.

Nový komentář

 

Publikováno: 11.3.2008 21.38 , Komentáře (4)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017