Západní část vnější obranné linie pevnosti Mety byla nejsilnější, neboť právě zde bylo nebezpečí francouzského útoku nejvyšší. Kromě samotných rozlehlých festů byly součástí obrany i menší objekty, především souvislá linie pěchotních opěrných bodů mezi festy Kronprinz a Kaiserin, jejíž součástí byl i moderní rozptýlený objekt Marival, který se značně odlišuje od tehdejších pevnostních konstrukcí. V severní části pak před 1. světovou válkou došlo k hned několika výstavbě nejmodernějších rozptýlených obranných postavení, která byla po obvodu chráněna velmi mohutnými železobetonovými kaponiérami.
Historie pevnosti v 19. století byla popsána v článku o vnitřní obranné linii, výstavba moderních objektů na začátku 20. století a úloha pevnosti v období první světové války pak v článku o východní části vnější obranné linie pevnosti.
V roce 1940 nesehrála pevnost ve francouzské obraně žádnou roli. Již v roce 1943 provedli Němci v pevnosti opravy a v očekávání spojeneckého postupu zprovoznili některé pevnostní zbraně a optiku v pozorovacích zvonech. Nakonec tak bylo funkčních 16 věží pro kanóny ráže 10,5 cm a 14 věží pro 15 cm houfnice. Začátkem září 1944 dorazila k pevnosti Pattonova 3. armáda, která však měla vážné potíže se zásobováním. I když byla pevnost bráněna pouze nepočetnými jednotkami, jejichž jádrem byla 462. divize Wehrmachtu, doplněná jednotkami SS a frekventanty místní důstojnické školy, silná opevnění poskytla obráncům značnou výhodu. Američané měli navíc o opevněních mizivé informace a dokonce neměli k dispozici ani vojenské mapy oblasti.
Boje se zprvu odehrávaly především na západní frontě pevnosti a u festu Graf Haesler na jihu perimetru, Američané však nedosáhli podstatných úspěchů a 22. září útoky přerušili. Po leteckém bombardování byl 27. září zahájen další útok na fest Kronprinz (Driant), teprve 3. října se však podařilo obsadit některé části festu. Následovalo několik dní bojů o jednotlivé části festu a došlo i k potyčkám v podzemí, nakonec však v noci z 12. na 13. října Američané svou snahu vzdali a ustoupili. Povedlo se jim alespoň vyřadit pancéřovou baterii Moselle vedle festu, jejíž věž P.T. 96 zničil přímý zásah amerického tanku a posádka ji raději vyklidila. Během listopadu nicméně Američané postupně obsazovali vzdálenější okolí pevnosti a podařilo se jim také dobýt festy v Thionville. Pak se věci začaly přece jen obracet v jejich prospěch – 11. listopadu překvapivě obsadili fest Wagner, o dva dny později opuštěný fest Luitpold a na ostatních úsecích se začali prodírat mezi pevnostní objekty. Postupně byly obsazeny další objekty na nejslabším severovýchodním úseku, na jihu byl konečně obklíčen dlouho vzdorující fest Graf Haesler a do 22. listopadu obsadili američtí vojáci i podstatnou část objektů vnitřního obranného prstence. Němci sice stále drželi festy Kaiserin, Kronprinz a Graf Haesler a objekty vnitřního prstence kolem Plappeville, avšak jejich zásoby střeliva, vody a potravin se tenčily a morálka obránců klesala. Posádka festu Kronprinz se vzdala 12. prosince, posádka festu Kaiserin o den později. V průběhu tří měsíců boje se pevnostní objekty, ačkoli vybudované v jiné epoše, ukázaly jako odolné a velmi vhodné pro obranu proti pěchotě. Naprostá převaha v tancích a letectvu Američanům nepomohla a ti museli za značných ztrát dobývat objekty klasickými pěchotními útoky. Pevnost přispěla ke zdržení amerického postupu a pomohla získat čas, který Němci využili především ke konsolidaci obrany na řece Sáře.
Fest GRAF HAESLER (francouzsky Verdun) se ve skutečnosti skládá ze dvou zcela samostatných pancéřových fortů, umístěných na sousedních pahorcích a tudíž se nijak nepodobá klasickým festům. Nachází se asi 2 kilometry jihozápadně od Augny, což je obec na okraji letiště Metz Frescaty. Z ní také vede přístupová cesta k festu, který je zcela opuštěný. Jižní část „festu“ tvoří menší fort, Francouzi označovaný jako Sommy (49 02 36; 6 05 31). Jeho hlavní součástí je kombinovaný kasárenský a bateriový blok se dvěma věžemi pro 10,5 cm kanóny s krátkými hlavněmi, spojený poternou s menším objektem, z něhož vede schodišťová šachta do poterny, spojující jej s kontreskarpovou galerií. Šachta je velmi hluboká, neboť příkop v čele je díky tvaru terénu výrazně níž, než zbytek objektu. Abyste se dostali k fortu, Francouzi nazvanému St-Blaise (49 02 57; 6 05 27), stačí sejít do sedla mezi oběma pahorky a vyjít do kopce na opačnou stranu. Tento objekt je podstatně větší a jeho hlavními částmi jsou dvě pancéřové baterie a kasárenský blok, umístěný mezi nimi. Fort by měl mít hned pět podzemních chodeb, vedoucích do kontreskarpy a šest kontreskarpových kaponiér, ty jsme však nezkoumali. Na stropnici baterie pro 10,5 cm kanóny, umístěné v čele, je k vidění velmi vzácně se vyskytující otočná pozorovací věž vz. 96, vybavená půl metru silným předpancířem. Kromě pozorovacích stanovišť na hlavních objektech bylo po obvodu valu s pěchotními postaveními rozmístěno osm menších objektů s pěchotními pozorovacími zvony. Na objektech jsou patrná poškození, která vznikla během tvrdých bojů v roce 1944.
(Fest KRONPRINZ (francouzsky Driant) se nachází v rozsáhlém lese nad obcí Ars-sur-Moselle, odkud k němu serpentinami stoupá přístupová silnice. Ačkoli se nachází ve vojenském prostoru, snad by se dala riskovat jeho návštěva, neboť armáda terén zřejmě využívá jen zřídka pro výcvikové účely. Stálo by však za to zkusit k festu dojít z jiné strany, než z přístupové cesty, například z turistické trasy GR5 nad Ancy-sur-Moselle, která prochází je několik set metrů kolem obvodové překážky festu. Rozloha a počet objektů festu jsou impozantní. Kromě hlavního opěrného bodu v podobě fortu se dvěma pozorovacími věžemi a šesti pozorovacími zvony se zde nachází pět pancéřových baterií, pět velkých odolných kasárenských objektů a řada menších objektů samostatných pozorovatelen. To vše propojuje 1,5 kilometru podzemních chodeb, napojení na podzemí však postrádá vysunutá pancéřová baterie Moselle na levém křídle, která měla bránit údolí Mosely a také jeden z kasárenských objektů. Baterie Moselle, je silně poškozená, neboť ji ustupující Němci v říjnu 1944 částečně vyhodili do povětří.
Po hřebeni severně od festu Kronprinz, který je od něj oddělen hlubokým údolím, se táhne linie menších objektů. Nejzajímavější z nich je pěchotní opěrný bod MARIVAL (49 05 03; 6 03 27), který představuje velmi unikátní konstrukci i v rámci rozprostřené koncepce opevňování. Nejlepší je k němu dojít ze západního okraje Ars-sur-Moselle, odkud je to asi 200 metrů prudkého stoupání, neboť hlavní přístupová cesta do oblasti vede příliš dlouhou vzdálenost vojenským prostorem. Opěrný bod se skládá z odolných kasáren, z nichž však bylo postaveno pouze podzemní patro, určené pro strojovnu a nádrže. Z prostoru kasáren vedou podzemní chodby do dalších dvou objektů a jednoho výkopu pro nepostavený objekt. Největší dělostřelecký objekt je vybaven pozorovacím zvonem, kaponiérou pro postřelování jednoho z příkopů a především pozoruhodnou kombinací pancéřové desky pro dva 77 mm kanóny, na níž navazuje o patro výš umístěný pancíř pro světlomet. Zajímavý je také druhý kulometný objekt, postřelující další příkopy. Všechny objekty jsou velmi fotogenické.
(Největším objektem v linii opěrných bodů mezi festy Kronprinz a Kaiserin je pěchotní fort BOIS-LA-DAME (49 05 45; 6 03 26). Fort by měl být v dobrém stavu a jeho kasárna vypadají na fotografiích velmi pěkně. Zcela unikátním prvkem je rozměrná pancéřová kasemata pro tři těžké kulomety a světlomet na pravém boku fortu, také betonová kulometná kasemata na levém boku šíjových kasáren není prvkem úplně běžným. Jelikož jde o nejmodernější pěchotní fort, byl vybaven otočnými výsuvnými světlomety.)
(Opěrné body Vaux-Sud, Vaux-Nord, Jussy-Sud, Jussy-Nord a St-Hubert jsou koncepčně podobné. Jejich hlavní součástí jsou jeden nebo dva úkryty, před nimiž se nachází betonové pěchotní zákopy se šnekovými pozorovatelnami a to vše je obklopeno několika pásy protipěchotních překážek. V kontextu pevnosti se tedy nejedná o nějak zvlášť zajímavé objekty.)
(Fest KAISERIN (francouzsky Jeanne d’Arc) je největším objektem v Metách a délka jeho podzemních chodeb přesahuje 2300 metrů. fest se skládá ze dvou opěrných bodů v podobě fortů s příkopem, bráněným kaponiérami, čtyř pancéřových baterií (dvou po třech věžích H.P.T.95 a dvou po třech věžích P.T.96). Obranu doplňuje řada dalších objektů, především šest mohutných betonových kasárenských objektů. Zajímavá je také další kasárenské budova v opěrném bodu Ouest o délce téměř 200 metrů, na obou koncích vybavená kasematami pro 7,7 cm kanóny. Fest je zřejmě využíván armádou, i když to vypadá, že kromě východního cípu, kde jsou jakési budovy, je zcela zarostlý. Jeho přístupnost bude pravděpodobně velmi problematická.)
(Fest LEIPZIG (francouzsky Francois de Guise) je jediným postaveným příkladem malého úsporného fortu s minimem podzemních komunikací, jaké byly projektovány i pro další úseky pevnosti. Skládá se z běžného pěchotního fortu Leipzig, chráněného příkopem s kaponiérami a opěrného bodu La Folie, který zahrnuje kasárna, pancéřovou baterii pro dvě věže s 10,5 cm kanóny a pozorovatelnu s pancéřovým zvonem, avšak není chráněn příkopem. Od tohoto opěrného bodu se do týla táhne pěchotní postavení s několika úkryty. Vzhledem k tomu, že obě části nejsou propojeny podzemím, musela být strojovna vybudována v každé z nich. Fort užívá armáda a není tudíž přístupný.)
(Fest LOTHRINHEN (francouzsky Lorraine) je ze všech velkých objektů pevnosti nejvíce vysunut na sever. Od nejjižnějšího festu Illingen pevnosti Diedenhofen jej dělí pouhých 18 kilometrů, takže se maximální dostřel jejich kanónů alespoň mírně překrýval. Hlavní částí festu je pěchotní fort stejného typu, jako u festu Kronprinz, dvě baterie po třech věžích s 10,5 cm kanóny s dlouhou hlavní a unikátní baterie se šesti věžemi pro 15 cm houfnice. Celek doplňují 120 dlouhá betonová kasárna a několik menších objektů. Vše propojuje 600 metrů podzemních chodeb, což je ve srovnání s klasickými festy poměrně málo. Fest využívá armáda a to na rozdíl od ostatních objektů intenzivně, neboť celý fest je obklopen střeženým oplocením. Před fest jsou předsunuty dva malé opěrné body Lasalle a Curely, jejichž hlavní součástí je dvoupodlažní betonový úkryt. Tyto objekty by měly být přístupné.)
(Na západ od festu Lothringen je předsunuto postavení Wolfsberg (francouzsky Kellermann), které kromě obvyklých zákopů a malých objektů zahrnuje i dva velké kasárenské úkryty a dvě samostatné dělostřelecké pozorovatelny s pancéřovými zvony, určené pro řízení palby zmíněného festu. Postavení je přístupné a v objektech se dochovala část vnitřního vybavení, včetně kuchyní nebo stojanů pro periskopy v pěchotních pozorovatelnách.. Dělostřelecké pozorovatelny se nachází u zákopu, spojujícího oba velké úkryty.)
(Velmi zajímavé postavení Amanweiler (francouzsky Amanvillers) o rozměrech zhruba 1000 x 500 metrů se nachází jižně od křížení dálnice A4 se silnící D 7, z níž k němu odbočuje přístupová cesta. Němci zde využili soustavy přírodních roklí, které upravili na více než 1,5 km dlouhé příkopy a vytvořili tak silnou obrannou linii, chráněnou sedmi velkými betonovými kaponiérami. Přístup do kaponiér umožňovaly podzemní chodby o celkové délce kolem 600 metrů. Uvnitř chráněného prostoru se nachází velké množství úkrytů. Především velké kaponiéry by určitě stály za návštěvu, pohyb zde však bude kvůli terénu a hustému porostu zřejmě obtížný.)
Trojice postavení Horimont I, II a III (Francouzi přejmenovaných na Canrobert I, II a III, a to vtipně v obráceném pořadí), chrání protáhlý hřeben severně od festu Lothringen, dnes sevřený mezi dálnicí A4 a silnicí D112. Levý bok postavení Horimont III prakticky navazuje na postavení Amanvillers, celková délka souvislého příkopu, který chrání čelo všech tří postavení, přesahuje 4 kilometry. Směrem doprava je ve vnější obranné linii více než desetikilometrová mezera(1). Zaparkovat lze kdekoli na zmíněné silnici a vydat se do hustého lesa, kde se objekty nedají minout. Zatímco v hloubi postavení lze najít jen běžné pěchotní úkryty, malé betonové pozorovatelny, četné zákopy a výkopy pro nedokončené kasárenské objekty, příkop je skutečně monumentální. To platí zvláště o mohutných kaponiérách nejmodernější konstrukce, jejichž střílny byly většinou umístěny ve dvou podlažích. Každá kaponiéra je přístupná z příkopu a vede z ní podzemní chodba do týla, kde ji hluboká šachta spojuje s úkrytem. Takový úkryt sice zvenku vypadá úplně stejně, jako běžné úkryty, bývá však hlouběji zapuštěn do terénu. Bohužel ve všech šachtách zmizela kovová schodiště, takže ve většině míst se nedá dostat do příkopu a naopak ho opustit, když už v něm jste. To v kombinaci s divoce zarostlým terénem činí návštěvu těchto postavení docela náročným výkonem. Dvojice nejzajímavějších kaponiér, označovaných F a G, se nachází v čele postavení Horimont II. Tyto kaponiéry jsou vzájemně spojeny podzemní chodbou a obě byly vybaveny kasematami pro dvojici 7,7 cm kanónů, krytých pancéřovými deskami a také pozorovacími zvony. Jedná se o skutečně masivní objekty, jejichž výška přesahuje 12 metrů a svou mohutností si nijak nezadají například s československými tvrzovými objekty.
Poznámky:
(1) Kromě popsaných objektů byly na severovýchodním úseku v předpolí fortu Manteuffel plánovány ještě dva menší festy Malroy a Villers l’Orme. Každý z nich měl obsahovat pancéřovou baterii se třemi věžemi pro 10,5 cm kanóny, dělostřeleckou pozorovatelnu a několik úkrytů, to vše propojeno podzemními chodbami. Výstavba festů však nebyla započata. Na Horimont I mělo navazovat moderní rozprostřené postavení Féves s dělostřeleckou výzbrojí v kasematách a rozsáhlým podzemním, podařilo se však vybudovat zde pouze malé objekty a zákopy.
Narozdíl od ostatních částí pevnosti je přístupnost většiny popsaných objektů problematická. Zatímco fest Graf Haesler je volně přístupný, dá se říci, že se nepřístupnost dalších festů plynule zvyšuje od zřejmě opuštěného festu Kronprinz, přes částečně využívaný fest Kaiserin až po úplně oplocený Leipzig. Za návštěvu určité stojí postavení Amanweiler a Horimont, ovšem terén je zde zarostlý skutečně hrozným způsobem. Specielně u Horimontu je problém dostat se do příkopu a poté naopak z příkopu a někdy je nutné prodírat dost dlouho se nefalšovanou francouzskou džunglí.
Stav: červenec 1999
Literatura:
V. Kupka: Mety v německých rukou, ATM 2/1992
Ch. Dropsy: Les fortifications de Metz et Thionville, Christian Dropsy, Brusel 1995
A. Ries: Darkplaces.org
Fest Kronprinz jsme navštívili v červenci 2013. Dá se k němu bez problémů dojet po silnici, která stoupá do kopce jižně od vesnice Ars-sur-Moselle. Cesta přímo je zhruba v polovině zatarasená. U zátarasu jsme nechali auto a zbytek došli pěšky. Vstupy do podzemí jsou zastavěné, ale na několika místech opět prokopané. My jsme vlezli dovnitř kasárenskou budovou Nord a vylezli severní kanónovou baterií, protože cesta do centrálního fortu byla zasypaná. Jižní část podzemí jsme nezkoumali. Dalo by se do něj vlézt jižní kasárenskoou budovou, která byla vyhozena do povětří a zbyla z ní jen hromada betonovývh bloků.
Marival+Bois-La-Dame jsou bez problémů přístupné. Na Bois-la-Dame lze vylézt i do zmíněné pancéřové kasematy. Také pouze hrubě vylámaný příkop s postavenou kaponiérou na levé straně je zajímavý
Zajímavá byla rychlá návštěva baterie Moselle. Ta je zcela rozstřelena výbuchem a porostlá džunglí. Velmi zajímavý je pozůstatek mechanismu jedné z pancéřových věží. Je vyvrácená a porostlá mechem.
Do fortu Driant jsme jeli autem až k nové závoře s masivním zámkem dole pod serpentinami. Dále pěšky nahoru. Místo je četným cílem cyklistů, ale je zde i vidět pár „tábořišť. Povrch fortu je obrovský. Dovnitř jsme vstoupili přes levou baterii 105 mm a poternou pokračovali do levé baterie pro 3x 150 mm. Ta je částečně poškozena výbuchem a to včetně poteren vedoucích dále do opěrného bodu Jih a pozorovatelny. Přesto obě částečně průchozí – bylo vidět světlo. Dále jsme pokračovali příkopem po povrchu k opěrnému bodu Jih. První objekt je zcela zničen výbuchem – s odtrženou a zřícenou čelní stěnou – je tedy pěkně vidět vnitřní patra. Vzhledem ke stavu stavby jsme dovnitř nešli. Doporučuji dále pokračovat k druhému zachovalému objektu bodu Jih a kouknout dolu s hlavního valu. Leží tam kus tanku Sherman – konkrétně dvě pojezdová kola a kus pancíře. Do hlavní budovy fortu jsme vešli otvorem v jeho týlové části. Vstupy dále do podzemí vypadají průchozí. Návštěva fortu jednoznačně stojí za to a stopy bojů jsou dobře patrné. Místy jsme nacházali velké kusy vybuchlých granátů.
V září 2016 jsme navštívili Marival a Bois la Dame a obě pevnosti jsou volně přístupné, jak píše ve svém příspěvku Jirka. Dále jsme navštívili fort St. Blaise festu Graf Haesler. Fort je velmi poškozený po bojích v roce 1944. Většina věží chybí, podzemní chodby jsou místy neprostupné a kasárna hodně poničená. Pokud si chce člověk v okolí Met vybírat, řada jiných festů stojí za návštěvu rozhodně více.
- Fort Driant – Levá batterie 105mm.kanónů se nyní opravuje jinak ostatní objekty jsou přístupné !!!
– Groupe Fortifié Lorraine – oplocena jsou již jen hlavní kasárna protože jsou tam vysílače.Ostatní objektyjsou v totálně zarostlém porostu a křovin.
– Ouvrage du Bios-la-Dame – všechny vchody jsou již dnes zcela zazděny.
– Feste Kaiserin se dá celý prolézt ale strávil jsem tam 6 hodin.Úžasné objekty.
– Groupe Fortifié Verdun – bezproblémová návštěvnost.
– Redoute Curely a Redoute Lassalle – velmi pěkné fotogenické objekty lehce přístupné !!!