 |
(Francie) – Mety (Metz) Napsal: O. Filip (výrazně rozšířený článek z roku 2008) objekty: forty, festy, opěrné body V roce 1944 se západní část pevnosti stala místem tvrdých bojů mezi Pattonovou 3. armádou a narychlo posbíranými německými jednotkami, kterým zdejší mohutná opevnění poskytla vynikající obranné možnosti. |
fest Graf Haeseler (Verdun)
fest Kronprinz (Driant)
Marival
Vaux-Sud, Vaux-Nord, Jussy-Sud, Jussy-Nord a St-Hubert
fort Bois la Dame
Fest Kaiserin (Jeanne d’Arc)
baterie Montvaux
fest Leipzig (Francois de Guise)
pevnostní vodárna
postavení Wolfsberg
fest Lothringen (Lorraine)
postavení Amanweiler
postavení Horimont
Historie pevnosti v 19. století byla popsána v článku o vnitřní obranné linii, výstavba moderních objektů na začátku 20. století a úloha pevnosti v období první světové války pak v článku o východní části vnější obranné linie pevnosti.
Západní část vnější obranné linie pevnosti Mety byla nejvíce ohrožená a proto nejsilnější. Kromě rozlehlých festů byly součástí obrany i menší objekty, především souvislá linie pěchotních opěrných bodů mezi festy Kronprinz a Kaiserin, jejíž součástí byl i nejmodernější rozptýlený objekt Marival, který představuje novou generaci pevnostních konstrukcí. V severní části byla rozestavěna další rozptýlená obranná postavení, chráněná mohutnými kaponiérami.
Západní část prstence s nejdůležitějšími objekty. Objekty, sloužící dodnes armádě, jsou zakresleny světlejší barvou, objekty vnitřního prstence šedou. (Ondřej Filip 2008)
V roce 1940 nesehrála pevnost ve francouzské obraně žádnou roli. V očekávání spojeneckého začali Němci již v roce 1943 s opravami a zprovoznili některé pevnostní zbraně a optiku v pozorovacích zvonech. Nakonec bylo připraveno 16 věží pro kanóny ráže 10,5 cm a 14 věží pro 15 cm houfnice. Začátkem září 1944 dorazila k pevnosti Pattonova 3. armáda, trpící vážnými potížemi se zásobováním. Obránci měli nedostatek mužů, poskládaných ze zbytků 462. divize Wehrmachtu, jednotek SS a frekventanty místní důstojnické školy. Silná opevnění jim však poskytla značnou výhodu, zvláště když o nich měli Američané nedostatečné informace.
Boje se zprvu odehrávaly především na západní frontě pevnosti a u festu Graf Haesler na jihu, Po neúspěších Američané 22. září útoky přerušili a obnovili je až po bombardování 27. září. Během listopadu nicméně obsazovali okolí pevnosti a podařilo se jim také dobýt všechny festy v sousedním Thionville. Fest Wagner překvapivě dobyli 11. listopadu a o dva dny později obsadili opuštěný fest Luitpold. Postupně obsazovali další objekty na nejslabším severovýchodním úseku, na jihu obklíčili vzdorující fest Graf Haesler a do 22. listopadu dobyli téměř celý vnitřní prstenec. Němci drželi velké festy Kaiserin, Kronprinz a Graf Haesler a objekty vnitřního prstence kolem Plappeville, avšak docházely jim zásoby střeliva, vody a potravin a morálka klesala. Posádka festu Kronprinz se vzdala 12. prosince a posádka festu Kaiserin o den později.
V průběhu tří měsíců boje se staré pevnostní objekty, vybudované ve zcela jiné epoše a opatřené jen provizorními posádkami, ukázaly jako odolné a efektivní. Drtivá převaha v tancích a letectvu Američanům příliš nepomohla a ti museli za značných ztrát dobývat objekty klasickými pěchotními útoky. Pevnost Američany nepříjemně zdržela a umožnila Němcům konsolidaci obrany na řece Sáře.
Fest Graf Haeseler (Verdun)
Nejedná se o běžný fest, ale dva nijak nepropojené pancéřové forty, postavené v letech 1899-1905 na sousedících pahorcích. Stavba objektů a příkopů ve svažitém terénu byla velmi náročná, u velkého fortu bylo nutné vylámat 450 tisíc a u menšího 290 tisíc kubických metrů skály.
Obě části s vyznačeným překážkovým systémem. Vojenský prostor v jejich týlu je francouzský muniční sklad z poválečného období. (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)
Objekty by měly být bez problémů přístupné. Menší fort Sommy, má velmi hlubokou šachtu do poterny, směřující ke kontreskarpové galerii, protože příkop v čele je výrazně níže, než zbytek objektu. Druhý fort St-Blaise má pět poteren a šest kontreskarpových kaponiér. Pozoruhodný je počet pozorovacích prvků, neboť kromě vzácně se vyskytující otočné věže vz. 96 s dálkoměrem a půl metru silným předpancířem má ještě tři dělostřelecké a osm pěchotních zvonů.
Generálporučík Irwin, velitel 5. pěší divize, pověřené útok na festy, podává výklad nad modelem festu dalším generálům, včetně Pattona.
Snímek z 11.11.1944 ukazuje fest po bombardování letouny B-26 Marauder 9. letecké armády.
Poškozená hlavní kasárna. Týlová stěna je částečná kamenná, okna byla dodatečně zabetonována.
|
Některé starší festy ještě měly dekorované vchody, zde znakem, drženým dvojicí rytířů.
|
Jedna z kaponiér v hlubokém příkopu objektu St-Blaise.
|
Posádka měla k dispozici komfortní kamenonové záchody s dřevěnými sedátky.
|
Dvě z věží P.T.96 objektu St-Blaise s krátkými kanóny ráže 105 mm.
|
Pěchotní pozorovací zvon, vytržený z betonu přímým zásahem (pravděpodobně letecké pumy).
|
Fest Kronprinz (Driant)
Rozsáhlý fest z let 1899-1905 leží na planině 180 metrů nad Moselou a měl mít posádku v 1810 mužů. V roce 1944 jej bránila směs jednotek, včetně částí rozbité 17. divize tankových granátníků SS. Rozhodnutí k přímému útoku vzešlo přímo od generála Pattona a ukázalo se, že bylo chybné. Palebná příprava zahrnovala ostřelování z houfnic ráže 240 mm, což byly nejtěžší dělostřelecké zbraně, které měla americká armáda ve výzbroji a bombardování pumami o váze 450 kg z letounů P47. Nic z toho nemělo podstatný účinek a musela nastoupit pěchota. Ačkoli velení mělo k dispozici přibližné plány festu, útočící jednotky měly o objektech, podzemí a překážkách jen chabé znalosti.
Američtí pěšáci odpočívají v dílně v dobyté části festu, vybavené soustruhem a frézou.
Teprve 3. října se Američanům podařilo obsadit dva velké úkryty v jihozápadní části festu, následovaly však tuhé boje včetně přestřelek a odpalování náloží v podzemí(1). Podpůrná palba německého dělostřelectva byla tak silná, že zásoby musely vozit tanky. Situace se ještě zhoršila, když byly po německých protiútocích američtí vojácí v obsazených úkrytech na nějakou dovu odříznuti.
Jen za prvních šest dnů činily ztráty útočníků přes pět stovek mužů. Útok zcela zamrzl a přitom byla obsazena jen malá část festu. Velení to nakonec vzdalo a v noci z 12. na 13. října Američané ustoupili. Na místě zanechali šest tanků, zabito, zraněno nebo zajato bylo osm set vojáků a důstojníků. Povedlo se jim alespoň vyřadit pancéřovou baterii Moselle, jejíž věž P.T. 96 poškodil přímý zásah amerického tanku a posádka ji raději vyklidila a vyhodila do pověří.
Pohled prázdnou střílnou dělostřelecké věže na dva vyřazené americké tanky.
Plocha festu, obklopená překážkou, má kolem 50 hektarů, mimo ní leží detašovaná pancéřová baterie pro obranu údolí Mosely. Poz. – dělostřelecký pozorovací zvon, V – otočná pozorovací věž. (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)
V minulých letech byl fest přístupný bez problémů, ačkoli se oficiálně jedná o vojenský prostor. Rozloha a počet festu jsou skutečně impozantní, takže nám kompletní prohlídka zabrala šest hodin. Hlavní opěrný bod má dvě dvě pozorovací věže a šest zvonů, na ploše pak leží pět pancéřových baterií, pět velkých kasárenských objektů a řada pozorovatelen. To vše propojuje 1500 metrů podzemních chodeb.
Blokhaus pro obranu přístupové cesty je dvacet metrů po úrovní planiny s většinou objektů.
|
Pseudohostorická brána s dalším blokhausem. Poškození vznikla při útoku Američanů.
|
Hlavní kasárna pěchotního fortu. Okna jsou zazděná a nahrazená pancéřovými větráky.
|
Betonem bylo zesíleno jen spodní podlaží. Vlevo nahoře je zabetonované okno, v němž byla vytvořena střílna.
|
Vzácná otoční pozorovací věž P.B.T.96. Z této strany měla stereoskopický dálkoměr. (JP)
|
Nosný sloup dálkoměru a složitě tvarovaný vrchlík s vybráními pro jeho ramena.
|
Pěchotní pozorovací zvon W.T. ve speciální verzi s průzory o vysoké depresi.
|
Zvon W.T. se standardními střílnami, odhalený a poškozený palbou amerických tanků.
|
Věž P.T.96 s krátkým kanónem. Americké ostřelování způsobilo jen kosmetické škrábance.
|
Věže 10 cm P.T. pancéřové baterie. „Hrb“ vrchlíku na levé straně umožňoval nabíjení kanónu při mírné depresi hlavně.
|
Detaily šroubových spojů mezi šesti díly předpancíře věže P.T.96.
|
Granát se ve vývrtu hlavni otočil zhruba o 120°. Snímek není černobílý, v hlavní nejsou žádné barvy.
|
Jedna z baterií s věžemi P.T.96 pro 105mm kanóny. Je vidět složení vrchlíku ze dvou dílů.
|
Kasárna Jih s kaponiérou a fortovou mříží. I u tak moderního objektu je týlová stěna jen z kamene. (JP)
|
Speciální zkosená verze šnekové pozorovatelny pro použití v prudkých svazích.
|
Pozůstatky tanku Sherman na úbočí festu. Ještě desítky let po válce zde ležela i celá věž s kanónem.
|
Opěrný bod (tvrz) Marival
Stavba nejmodernějšího opěrného bodu začala v roce 1912, pancéřová deska pro kanóny však byla osazena až v roce 1915 a část objektů už nebyla dokončena. Vedou sem lesní cesty z údolí nebo po hřebeni od fortu Bois la Dame. Z kasáren bylo vybetonováno pouze částečné podzemní patro pro strojovnu a nádrže. Z plochy vedou podzemní chodby do dvou objektů a výkopu pro nepostavený objekt. Provizorní kaponiéra napojena není.
Unikátní tvrz s dvěma dokončenými a jedním provizorním objektem. 2 x 77 – palebný sektor pevnostních kanónů ráže 77 mm, TK – směry palby dvou těžkých kulometů . (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)
Na poterně z nedostavěných kasáren je vidět velká síla stěn nejmodernějších objektů.
|
Mohutná kaponiéra se střílnami pro kulomety na pevnostních lafetách.
|
Pomocná kaponiéra se střílnami pro ruční zbraně, která je součástí traditoru.
|
Traditor s deskami pro kanóny a světlomet. Celková výška sestevy desek je kolem šesti metrů.
|
Střelecká místnost jednou dochovanou lafetou. Dobře jsou vidět šrouby, kotvíci desku ke stěně.
|
Zvon pro řízení palby kanónů. Ve směru jejich palby má větší průzor. Na vrchlíku je úchyt uzemnění.
|
Opěrné body Vaux-Sud, Vaux-Nord, Jussy-Sud, Jussy-Nord a St-Hubert
Opěrné body, chránící hřeben mezi festy Kronprinz a kaiserin jsou koncepčně jednoduché. Mají jeden nebo dva úkryty, před nimiž se nachází betonové zákopy se šnekovými pozorovatelnami. Vše obklopují dva pásy protipěchotních překážek.
Opěrný bod St-Hubert po americkém bombardování. Většina pum dopadla mimo obvodovou překážku
Tři kilometry dlouhá linie opěrných bodů mezi festy Kronprin a Kaiserin. Mezi nimi se vymyká fort Bois la Dame a tvrz Marival. (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)
Významnou součástí opěrných bodů byla široká pásma překážek na ocelových kolících. Zde objekt Vaux Sud. (JP)
|
Interiér úkrytu s nosníky postelí a zbytky sklopných lavic, které bylo možné rozšířit na postele. (JP)
|
Fort Bois la Dame
Pěchotní fort, vybudovaný v letech 1913-16 leží ve středu linie opěrných bodů. Je v dobrém stavu a je přístupný. Unikátním prvkem je pancéřová kasemata pro tři těžké kulomety a světlomet na pravém boku fortu, neobvyklá je také betonová kulometná kasemata s dalším světlometem na levém boku šíjových kasáren. Stejně jako u ostatní nejmodernějších objektů je doplňují otočné výsuvné světlomety.
Řez pancéřovou kasematou pro tři kulomety a světlomet v rovině kulometné střílny. Konec stropního pancíře vpravo je odhadnut. (Ondřej Filip 2025)
Provizorní kaponiéra. Ačkoli je to poměrně velká stavba, v obrovském příkopu se doslova ztrácí.
|
Unikátní pancéřová kasemata pro světlomet a tři kulomety.
|
Detail složitě tvarované střílny s výřezy pro hlaveň a miřidla kulometu.
|
Protizávaží spouštěcí pancéřové desky, chránící světlomet.
|
Pravý bok prostoru pro kulomety. Za deskou je ještě samostatný prostor světlometu. (JP)
|
Fest Kaiserin (Jeanne d’Arc)
Fest z let 1899 až 1905 (francouzsky Jeanne d’Arc) je se svými dvěma opěrnými body v podobě fortů s příkopem, čtyř pancéřových baterií a řadou dalších objektů největším objektem pevnosti. Délka jeho podzemních chodeb přesahuje 2300 metrů. Zajímavá je kasárenská budova v opěrném bodu Ouest o délce téměř 200 metrů, vybavená na obou koncích kasematami pro 77 mm kanóny pod betonem.
Fest zabírá obrovskou plochu (kolem 60 hektarů). Poz. – dělostřelecký pozorovací zvon, V – otočná pozorovací věž. Červené šipky označují směr palby 77mm kanónů. (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)
K festu jsme raději šli od statku na severozápadě a ne po hlavní přístupové cestě a byl zcela opuštěný. Při jiné návštěvě tam kolegy kontrolovala policie, ale problém z toho neměli. Fest je obrovský a i na rychlou prohlídku budete potřebovat mnoho hodin.
Německá posádka odchází 14.12.1944 do zajetí. Fortová mříž nejeví ani po silném ostřelování známky většího poškození.
Vojáci americké 26. pěší divize několik dnů po kapitulaci festu.
Šíjová kaponiéra pěchotního fortu s pseudohistorickými dekoracmi a erbem.
|
Lafety pro kanóny ráže 7,7 cm na křídle kasáren fortu. Spouštěcí pancéřové desky mají velká s protizávaží. (JP)
|
Západní traditor pěchotního fortu. Vedle zarostlých střílen pro 7,7cm kanóny je pancéřová deska pro světlomet.
|
Okna kasáren byla zakryta ocelovými profily a zvenku zabetonována.
|
Kasárna č. 2 jsou na ploše festu a mají zesíleno jen spodní podlaží.
|
Jedna z kasáren na ploše, nesoucí viditelé znaky francouzských úprav z doby studené války.
|
Pěchotní pozorovací zvon W.T. na jednom z objektů na ploše festu.
|
Věž P.T.96 s dlouhým kanónem řáže 105 mm.
|
Věž H.P.T.95 pro houfnici ráže 150 mm. (JP)
|
baterie Montvaux
Baterie pro dva dalekonosné kanóny ráže 15 cm(2) byla postavena v letech 1908-09. Leží přímo na okraji dnes již zrušené tratě Mety-Paříž, kde mohly zastavit speciální vagóny a zbraně byly pomocí vrátků přesunuty na kolejový systém baterie. K baterii pohodlně dojdete po cyklostezce, vedoucí po bývalé trati z obce Châtel-Saint-Germain.
Půdorys baterie. 1 – Kotevní blok pro tažení kanónu k první točně, 2 – blok pro tažení mezi točnami, 3 – ukončení dráhy ve výši plošiny vagónu, 4 – výklenky na pohotovostní munici. (Ondřej Filip 2025)
Zrušená železniční trať s rampou pro sjetí kanónů z vagónu a sokly pro kladkostroje.
|
Masivní atypická žlábková kolejnice, určená pro malá kolečka lafet bez okolků.
|
Kuriózní případ točny, kde musel být chybně situovaný žlábek a výřez pro pojistku zality olovem.
|
Palebné postavení s poškozenou točnou, která tvoří pět centimetrů silný plát oceli.
|
Fest Leipzig (Francois de Guise)
Leipzig z let 1907-1912 není obvyklým festem, protože se skládá z oddělených částí a má jen slabou výzbroj. Nejprve byl v roce 1907 vybudován pěchotní fort Leipzig, teprve o šest let později byl půl kilometru od něj dokončen opěrný bod s malou pancéřovou baterií a v týlu opěrný bod s úkryty. Je Podzemních cho deb je minimum a i když se uvažovalo o dalších úsporných „festech“, ty už nebyly postaveny.
Pěchotní fort a opěrný bod s kasárnami a pancéřovou baterii jsou od sebe vzdáleny zhruba 400 metrů. Díky propojení překážkami je plocha festu poměrně velká. (Ondřej Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)
K festu jsme vyšli po strmých schodech z údolí, protože na silnicích v týlu se špatně parkuje. Úkryty jsou zajímavé, ten největší měl dokonce systém kolejí a točen, kterým se dovnitř přepravoval světlomet. Před částí s pancéřovou baterií, kterou stále užívá armáda jsme odbočili oleva a prošli kolem radaru k pěchotnímu fortu. Do něj se oficiálně nesmí, ale francouzské velitelské stanoviště protiletadlové obrany je dávno opuštěné. Zachovaly se zde zajímavé artefakty, například model festu s rozmístěním antén a radarů.
Plechová šneková pozorovatelna u konce schodiště z údolí.
|
Jeden z malých úkrytů na křídle. Složité elektroinstalace možná pochází až z doby francouzské reaktivace.
|
Velký úkryt s vjezdem pro světlomet. V pozadí je betonová šneková pozorovatelna
|
Světlomet zajížděl do úkrytu pomocí dvou malých točen, po nichž zůstaly prohlubně.
|
Oboustranná kaponiéra se střílnami pro těžké kulomety na pevnostních lafetách.
|
Jednostranná kaponiéra disponuje pouze puškovými střílnami.
|
Chodba horního podlaží kasáren v místě schodiště. Vnitřní instalace jsou až poválečné.
|
Jedna z řady nádrží na vodu, opatřených francouzskými popisky. Její kapacita je 85 m3.
|
pevnostní vodárna
Jedním ze zdrojů vody pro opevnění byla vodárna nedaleko festu Lothringen. Vzhledem k umístění v zastrčené rokli dostala podobu neodolné průmyslové budovy, uvnitř se však dochovalo téměř kompletní vybavení ze začátku 20. století. Vodárna se nachází 200 metrů jižně od levého opěrného bodu (redura Curely), přímo u turistické značky.
Pro střežení vodárny byla instalována plechová šneková pozorovatelna.
|
Část strojního zařízení vodárny. Přenos síly zajišťovaly řemenice.
|
Postavení Wolfsberg
Na západ od festu Lothringen je předsunuto postavení Wolfsberg (francouzsky Ouvrage Kellermann, které sice nemá obvodový příkop, ale kromě obvyklých zákopů a malých objektů zahrnuje i dva velké kasárenské úkryty, dělostřelecké pozorovatelny a muniční sklady. Doplňuje je velké množství pozorovatelen s průzory a malými zvony pro periskopy. Les je bez problémů přístupný a objekty jsou ve velmi dobrém stavu.
Plán postavení bez vyznačení zákopů a pěchotních pozorovatelen. U – velký úkryt s kuchyní, M – sklad munice, poz. – objekt s dělostřeleckým pozorovacím zvonem (Ondřej Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)
Jeden z hlavních úkrytů. Vpravo je vidět pancéřová krycí deska nasávání vzduchu.
|
Jeden ze sálů úkryt. V chodbě je vidět velký ručně poháněný ventilátor.
|
Dokonale zachovalá kuchyň s různými typy kotlů na vaření.
|
Freska pravého vojákova ráje s klobásami, doutníky, šnapsem a sudem piva.
|
Průběžná chodba úkrytu s četnými pancéřovými dveřmi.
|
Jedna z četných pozorovatelen s pancéřovým zvonem pro binokulární periskop, jehož lafeta se dochovala.
|
Menší úkryt v čelním bojovém postavení. Týlová stěna je zděná.
|
Výjimečně dochovaný španělský jezdec u cesty do postavení.
|
Obě dělostřelecké pozorovatelny sloužily pro řízení palby pancéřových věží festu Lothringen. Mohutné typizované objekty se zalomeným vchodem obsahovaly ubikace posádky, kancelář a místnost se žebříkem do moderního zvonu typu P.B.St 05, vybaveného stereoskopickým dálkoměrem.
Pozorovací zvon P.B.St 05 s průzory pro stereoskopický dálkoměr.
|
Zalomený vchod do samostatné dělostřelecké pozorovatelny se zvonem P.B.St 05.
|
Ubikace posádky v levé polovině pozorovatelny. V pozadí je zvonová šachta s žebříkem.
|
Podlážka zvonu P.B.St 05. Řetěz na obvodu otáčel šesti šrouby, regulujícími výšku podlážky
|
Lafeta mohutného stereoskopického dálkoměru Turmfernrohr 05.
|
Fest Lothringen (Lorraine) a boční opěrné body
Nejsevernější fest, vybudovaný v letech 1899-1905 je vzdálen jen 18 kilometrů od nejjižnějšího festu Illingen pevnosti Diedenhofen, takže se maximální dostřel jejich věžových kanónů alespoň mírně překrýval. Obsahuje pěchotní fort s vlastním příkopem, dvě třívěžové baterie s 10,5 cm kanóny s dlouhou hlavní a unikátní baterii se šesti věžemi pro 15 cm houfnice. Hlavní kasárna měří 120 metrů, podzemní chodby pouze 600 metrů, což je ve srovnání s ostatními festy poměrně málo. Lothringen aktivně užívá armáda a je obklopen střeženým oplocením.
Navštívili jsme pouze předsunuté opěrné body, postavené v roce 1905, a to Linker Stützpunkt (Curely) a Rechter Stützpunkt (Lasalle). Každý z nich obsahuje velký dvoupodlažní úkryt a pěchotní pozici s dvojicí úkrytů, vybavených pěchotními pozorovacími zvony.
Kasárna (hlavní úkryt) levého opěrného bodu.
|
Vzácně dochované traverzy, naskládané do oken kasáren.
|
Pohotovostní úkryt levého opěrného bodu.
|
Pěchotní pozorovací zvon W.T. je jediným pancířem opěrného bodu.
|
Šachta do zvonu W.T. Mezipatro má vlastní žebřík na pravé straně.
|
Kasárna pravého opěrného bodu s původními plechovými komíny.
|
Jediné kaponiéry opěrnách bodů slouží pro obranu kasáren.
|
Postavení Amanweiler (d’Amanvillers)
Velmi zajímavé a rozlehlé postavení leží v lese západně od postavení Horimont III a je volně přístupné z nejbližší silnice. Němci využili soustavy přírodních roklí, které upravili na více než 1,5 km dlouhé příkopy o hloubce až deseti metrů, chráněné sedmi velkými kaponiérami. Přístup do nich zajišťovaly podzemní chodby o celkové délce kolem 600 metrů. Uvnitř chráněného prostoru se nachází velké množství úkrytů a pozorovatelen.
Postavení o šířce téměř kilometru je poseto zákopy a zhruba stovkou betonových objektů, z nichž jsou zakresleny jen ty větší. Červené šipky označují osu palby otočných věžiček Fahrpanzerů s 5cm kanóny, modré palbu kaponiér. Světle modrou jsou vyznačeny podzemní chodby. (Ondřej Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)
Některé kaponiéry jsou dvoupodlažní a mají neobvyklý tvar.
|
Konvenčněji vyhlížející kaponiéra, také o dvou podlažích.
|
Podvojná kaponiéra s dvojicí oplechovaných střílen pro světlomety.
|
Pancéřová deska pro světlomet, sloužící k osvětlování příkopu.
|
Výhled na stěnu a ochranný příkop kaponiéry ze střílny pro světlomet.
|
Pohled otvorem zvonu v samostatném objektu na sedátko pozorovatele a rukojeti pro otáčení periskopu.
|
Dva snímky chodeb do kaponiér. Vpravo jsou standardní mřížová vrata, která bránila průchodu, ale umožňovala větrání. (JP)
|
Postavení Horimont I, II a III (Canrobert III, II a I)
Linie opěrných bodů leží na hřebeni, jehož severní svah prudce klesá směrem k nepříteli. Nahoře jsou malé úkryty, pozorovatelny a postavení Fahrpanzerů. Ve svahu pod nimi vede impozantní přes tři kilometry dlouhý příkop, chráněný masivními kaponiérami o velikosti pěchotních srubů. Dosahuje hloubky až zhruba deseti metrů a díky zaříznutí do svahu je jeho vnitřní část fakticky vyšší. Levé křídlo sousedí s postavením Amanweiler, doprava není obrana dokončená(3).
Ke všem pozicím na hřebeni se snadno dostanete z paralelní silnice, horší je to s přesuny přes příkop. Průchody měly zajistit chodby a šachty do kaponiér, jenže ty jsou buď nedokončené, nebo v nich chybí kovové schody. Je nutné drápat se prudkými svahy a pečlivě hledat, kde lze překonat strmé stěny.
Hlavní příkop s postavenými (černá) a nepostavenými kaponiérami (šedá). Červené šipky označují směr palby dvojic 77mm kanónů za pancéřovými deskami. (Ondřej Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)
Horimont III (Canrobert I) sousedí s postavením Amanvillers a vzhledem k umístění má i boční příkop. Kaponiéry jsou přístupné z příkopu a vede z nich podzemní chodba do týlu, kde je šachta do úkrytu, který sloužil jak vchod. Chybí však schodiště.
Kaponiéra se čtyřmi střílanmi pro těžké kulomety. Vlevo je nouzový východ, umístěný kvůli bezpečnosti v horním podlaží. (JP)
|
Kaponiéra pro palbu na pravé křídlo, takté se čtyřmi kulomety. (JP)
|
Menší kaponiéra s puškovými střílnami. (JP)
|
Jednopodlažní kaponiéra pro dva kulomety a pušky. (JP)
|
Horimont II (Canrobert II) má dvě impozantní dvoupodlažní kaponiéry, původně vybavené pancéřovými deskami pro kanóny a světlomety a pozorovacími zvony. Jsou vzájemně propojené podzemní chodbou, ale chodba do týlu je zavalená a chodba k čelní kaponiéře končí ve svahu, protože objekt nebyl postaven. Další kaponiéra s kulometnou výzbrojí kryje příkop k Horimont I.
Velká kaponiéra F postavení Horimont II s deskou pro dva 77mm kanóny a pozorovacím zvonem W.T. (nebyl osazen). Vedle kanónů je velký světlomet pro jejich potřebu a nad ní hlavní nasávání vzduchu, dole je menší světlomet pro kulomety. V řezu ochranným uchem je vidět vchod, umístěný do druhého podlaží. (Ondřej Filip 2025)
Velká kaponiéra G postavení Horimont II s deskou pro dva 77mm kanóny. Světlomet pro kanóny je nad deskou, pro kulomety na opačné straně. Deska pro nasávání vzduchu je ukrytá v zalomené chodbičce ochranného ucha. (Ondřej Filip 2025)
Kaponiéra F pro palbu na levé křídlo s vytrženou deskou pro dva 77mm kanóny a dvěma kulomety.
|
Kaponiéra G se stejnou výzbrojí pro palbu na pravé křídlo.
|
Kaponiéra pro čtyři kulomety v příkopu směrem na Horimont I.
|
Horimont I (Canrobert I) má také dvě velké kaponiéry s kanóny a kulomety, jedna z nich je však umístěna výše a nestřílí do hlavního příkopu, ale kosou palbou na svah před ním. Další dvě kaponiéry v hlavním příkopu nebyly postaveny. Jedna z nich měla být přístupná schodišťovou šachtou ze zmíněné výše situované kaponiéry.
Výše umístěná kaponiéra, jejíž 77mm kanóny střílely kosou palbou přes příkop.
|
Střelecká místnost. Po desce zbyly jen průchodky pro masivní kotvící šrouby.
|
Monumentální stěna hlavního příkopu pod výše umístěnou kaponiérou. V těchto místech měla být další kaponiéra.
|
Obrovský příkop v úseku, kde se podařilo vybetonovat eskarpovou stěnu.
|
Nejvýchodnější kaponéra měla pancéřovou desku pro kanóny ve spodním podlaží.
|
Šneková pozorovatelna nad příkopem, součást pěchotních pozic se zákopy a úkryty.
|
Poznámky:
1) Američané se pokusili o útok podzemní chodbou, spojující dobyté úkryty s dvojicí pancéřový baterií a hlavním pěchotním fortem. Náloží prorazili pancéřové dveře, za nimž však byla šest metrů hluboká barikáda z kusů betonu a ocelového vybavení festu. Tou se museli prořezat autogeny, což však zamořilo vzduch. Za barikádou byly další dveře a při jejich odpálení vtrhly zplodiny zpět do úkrytu, kde přidusily raněné a část vojáků dokonce musela vyběhnout do ostřelovaného terénu. Po vyvětrání chodby se pokusili o další postup, jenže Němci začali střílet a tak museli vybudovat postavení z pytlů s pískem, kam umístili vlastní kulomet. Tím jejich postup až do ústupu skončil.
(2) Jednalo se u unikátní zbraně ráže 15 cm o dostřelu až 19,5 km, vybavené 25 mm silným pancéřovým štítem. Lafety s malými kolečky umožňovaly přesun kanónů na speciální plošinové vagóny a z nich na žlábkové kolejnice v bateriích, takže i přes hmotnost 12 tun byly částečně mobilní. Vzniklo pro ně celkem jedenáct samostatných baterií a jedna baterie přímo ve festu Wagner. Baterie byly postaveny vedle běžných tratí nebo do nich vedly normálněrozchodné vlečky.
(3) Vedle Horimontu měl být rozprostřený pěchotní fort Féves, s dělostřeleckou výzbrojí v kasematách a rozsáhlým podzemním, který však zůstal jen v počáteční fázi stavby a poté dva menší festy Malroy a Villers l’Orme. Každý z nich měl obsahovat pancéřovou baterii se třemi věžemi pro 10,5 cm kanóny, dělostřeleckou pozorovatelnu a několik úkrytů, jejich výstavba však ani nezačala.
Oproti situaci kolem roku 2000, kdy jsme zde byli poprvé, se armáda ještě více stáhla a dnes můžete ve festech narazit spíše na fotopasti a policejní hlídky, střežící objekty před zloději kovů a hazardující mládeží. Menší objekty a opěrné body jsou přístupné bez problémů a na řadě míst se ve stále ještě vyznačených vojenských prostorech prohání cyklisté a pejskaři. Kvůli vegetaci je vhodnou dobou pro návštěvu zima nebo brzké jaro, pak už terén zaroste nefalšovanou francouzskou džunglí. Specifickým problémem je Horimont, kde se během prohlídky tohoto mnohakilometrového systému ocitnete nad gigantickým příkopem nebo pod ním a budete jej potřebovat překročit, což někdy vyžaduje vynalézavost a sportovní výkony, protože podzemní spojnice jsou nedokončené nebo nepoužitelné.
stav: 2010 až 2025
Foto: O. Filip 2010 – 2025, J. Pavel 2010 – 2025
Literatura:
Ch. Dropsy: Les fortifications de Metz et Thionville, Christian Dropsy, Brusel 1995
R. Rolf: Armoured forts and trench shelters – German imperial fortification1870-1918, PRAK Publishing, Middelburg 2017
A. Ries: Darkplaces.org
Fest Kronprinz jsme navštívili v červenci 2013. Dá se k němu bez problémů dojet po silnici, která stoupá do kopce jižně od vesnice Ars-sur-Moselle. Cesta přímo je zhruba v polovině zatarasená. U zátarasu jsme nechali auto a zbytek došli pěšky. Vstupy do podzemí jsou zastavěné, ale na několika místech opět prokopané. My jsme vlezli dovnitř kasárenskou budovou Nord a vylezli severní kanónovou baterií, protože cesta do centrálního fortu byla zasypaná. Jižní část podzemí jsme nezkoumali. Dalo by se do něj vlézt jižní kasárenskoou budovou, která byla vyhozena do povětří a zbyla z ní jen hromada betonovývh bloků.
Marival+Bois-La-Dame jsou bez problémů přístupné. Na Bois-la-Dame lze vylézt i do zmíněné pancéřové kasematy. Také pouze hrubě vylámaný příkop s postavenou kaponiérou na levé straně je zajímavý
Zajímavá byla rychlá návštěva baterie Moselle. Ta je zcela rozstřelena výbuchem a porostlá džunglí. Velmi zajímavý je pozůstatek mechanismu jedné z pancéřových věží. Je vyvrácená a porostlá mechem.
Do fortu Driant jsme jeli autem až k nové závoře s masivním zámkem dole pod serpentinami. Dále pěšky nahoru. Místo je četným cílem cyklistů, ale je zde i vidět pár „tábořišť. Povrch fortu je obrovský. Dovnitř jsme vstoupili přes levou baterii 105 mm a poternou pokračovali do levé baterie pro 3x 150 mm. Ta je částečně poškozena výbuchem a to včetně poteren vedoucích dále do opěrného bodu Jih a pozorovatelny. Přesto obě částečně průchozí – bylo vidět světlo. Dále jsme pokračovali příkopem po povrchu k opěrnému bodu Jih. První objekt je zcela zničen výbuchem – s odtrženou a zřícenou čelní stěnou – je tedy pěkně vidět vnitřní patra. Vzhledem ke stavu stavby jsme dovnitř nešli. Doporučuji dále pokračovat k druhému zachovalému objektu bodu Jih a kouknout dolu s hlavního valu. Leží tam kus tanku Sherman – konkrétně dvě pojezdová kola a kus pancíře. Do hlavní budovy fortu jsme vešli otvorem v jeho týlové části. Vstupy dále do podzemí vypadají průchozí. Návštěva fortu jednoznačně stojí za to a stopy bojů jsou dobře patrné. Místy jsme nacházali velké kusy vybuchlých granátů.
V září 2016 jsme navštívili Marival a Bois la Dame a obě pevnosti jsou volně přístupné, jak píše ve svém příspěvku Jirka. Dále jsme navštívili fort St. Blaise festu Graf Haesler. Fort je velmi poškozený po bojích v roce 1944. Většina věží chybí, podzemní chodby jsou místy neprostupné a kasárna hodně poničená. Pokud si chce člověk v okolí Met vybírat, řada jiných festů stojí za návštěvu rozhodně více.
- Fort Driant – Levá batterie 105mm.kanónů se nyní opravuje jinak ostatní objekty jsou přístupné !!!
– Groupe Fortifié Lorraine – oplocena jsou již jen hlavní kasárna protože jsou tam vysílače.Ostatní objektyjsou v totálně zarostlém porostu a křovin.
– Ouvrage du Bios-la-Dame – všechny vchody jsou již dnes zcela zazděny.
– Feste Kaiserin se dá celý prolézt ale strávil jsem tam 6 hodin.Úžasné objekty.
– Groupe Fortifié Verdun – bezproblémová návštěvnost.
– Redoute Curely a Redoute Lassalle – velmi pěkné fotogenické objekty lehce přístupné !!!
Léto 2025
Haesler
Zcela opuštěn (na žádnou fotopast jsme nenarazili).
Od auta na hlavní cestě 49.0515969N, 6.0918081E
Pohodlně dojdete po mírně zarostlé pěšině okolo blockhausu až k zadní baterii. Kasárna a baterie dost poškozeny, chodba mezi 105mm baterií částečně zavalena, lépe projít po povrchu. Naopak zajímavé dlouhé točité schodiště (dle výškoměru 23m) z každé z pozorovatelen do kaponiér v příkopu pod pevností. Kontraeskarpovou chodbu jsem z kaponiéry nenašel…soudil bych že nejsou propojeny jinak než každá sólo točitým schodištěm z pozorovatelnou na povrchu tvrze.
Kaiserin
Zaparkovat lze u pomníku 49.1176644N, 6.0547883E
Po asi 100m po cestičce na jih jsme se prodrali lesem k fortové mříži která je u rohového traditoru přerušena 49.1163372N, 6.0568375E. Dále podél týlové stěny kasáren až k vchodu za týlovou kaponiérou.
V objektu spousta původního vybavení, avšak velmi obtížný pohyb v poternách z důvodu vytrhaných podlahových panelů zloději kovů.
Podzemím jsme prošli přes většinu objektů až do východního fortu přestavěného na základnu nato s obrovským sálem velení (propojeny dva a dva sály vedle sebe a po sebou, do velínu rozměrů malého kina).
Při odchodu jsme použili hlavní příjezdovou asfaltovou cestu, což naštěstí nepřivolalo příjezd žádné hlídky(pokud ano tak až po našem odbočení zpět na lesní cestu mimo areál).
Podle informací kolegyně Daniely už tam zbytky tanku Sherman nejsou. Prohledali to tam dvakrát. Doufejme, že skončily v muzeu. Také se nedalo dostat do centrálních kasáren, zbytek festu přístupný byl.