 |
(Polsko) – Opevněný prostor Hel – Jastarnia, Hel Napsal: O. Filip objekty: pěchotní sruby, baterie Na poloostrově Hel lze navštívit velmi zajímavá polská opevnění ze 30. let 20. století i z let poválečných, přičemž naprostá většina těchto objektů je ve velmi dobrém stavu a je volně přístupná. |
Poloostrov Hel, jen několik set metrů široká, avšak téměř 35 kilometrů dlouhá písečná kosa, pokrytá borovými lesy, vyčnívá jako jakýsi přírodní vlnolam hluboko do Gdaňské zátoky. Jeho konec tak byl ideálním místem pro pobřežní a protiletecké baterie, určené pro ochranu přístupů k přístavům Gdaňsk a Gdynia. Když po 1. světové válce připadl Polsku pouze úzký koridor k moři, včetně poloostrova, bylo zřejmé, že jej bude nutné opevnit, zvláště když byl na jeho konci v obci Hel zřízen přístav polského válečného námořnictva. První dvě baterie č. 32. a 33., nazývané „řecká“ a „dánská“ zde však byly vybudovány až v roce 1932 a byly vyzbrojeny pouze polními kanóny ráže 105 mm v otevřených postaveních. Solidnější konstrukcí se vyznačovaly protiletecké baterie č. 21, 22 a 23 pro kanóny ráže 75 mm, vybudované v letech 1933-1935. Jejich zbraně byly umístěny na stropech masivních muničních úkrytů a mohly působit i proti pozemním a námořním cílům. Skutečně účinnou obranu však zajistilo až vybudování 31. baterie „H. Laskowského“, vybavené moderními výkonnými kanóny ráže 152,4 mm, zakoupenými od švédské zbrojovky Bofors. Kanóny byly chráněny solidními pancéřovými štíty a umístěny na stropech železobetonových muničních objektů. Z úsporných důvodů však byla značně zanedbána další infrastruktura, takže neexistovaly odolné pozorovatelny ani objekty pro osádku. Přesto se baterie v bojích v září 1939 osvědčila, udržovala německé plavidla v uctivé vzdálenosti a během dělostřeleckého souboje dokonce zasáhla německou řadovou loď Schleswig-Holstein(1), která raději rychle vyklidila pole.
Pozemní obranu poloostrova, která byla velmi usnadněna jeho velmi malou šířkou, zabezpečil kromě několika linií polní obrany především uzávěr těžkého opevnění, tvořený čtveřicí pěchotních srubů. Jednalo se nejmodernější typy objektů, které měly být vybaveny mimo jiné i pancéřovými kopulemi pro protitankové kanóny. V jejich týlu se pak měla nacházet linie čtyř lehkých objektů, z nichž se však podařilo vybetonovat pouze jeden. Po napadení Polska v září 1939 se Němcům nepodařilo poloostrov pozemním útokem dobýt a o žádnou výsadkovou operaci se ani nepokusili. Obránci Helu kapitulovali po vyčerpání zásob jako jedni z posledních dne 2. října, tedy po 32 dnech bojů. Během druhé světové války vybudovali Němci na poloostrově několik těžkých protiletadlových baterií a především baterii pro kanóny ráže 406 mm.
Po válce získalo Polsko velmi rozsáhlé pobřeží, strategický význam Helu však zůstal zachován. Dobré zkušenosti s efektivností pobřežních baterií nastartovaly rozsáhlý program výstavby baterií, vyzbrojených výhradně dělostřeleckým materiálem sovětské provenience. Kanóny Bofors byly posouzeny jako neperspektivní a ve svých postaveních nahrazeny sovětskými kanóny, přičemž pro jeden z nich musel být z důvodu destrukce původního stanoviště vybudován nový objekt. Množství masivních objektů pak zajistilo dobrou ochranu osádkám, velitelským stanovištím a další infrastruktuře. Na straně obrácené směrem k pevnině doplnila obranu lehčí baterie pro kanóny ráže 100 mm, zatímco blízko místa, kde měla být před válkou vybudována druhá baterie pro kanóny Bofors, byla postavena nejtěžší polská pobřežní baterie pro 152 mm kanóny. Polopermanentním způsobem byla vybudována stanoviště pro lehké protiletadlové kanóny. Mimo to bylo pobřeží zajištěno proti vylodění vybudováním „Plukovního opevněného prostoru č. 2“, soustavy zákopů o délce více než 14 kilometrů, zpevněných železobetonovými prefabrikáty a vylepšených postaveními pro tanky a kanóny, betonovými kulometnými střelišti a malými úkryty. V sedmdesátých letech byly baterie postupně opuštěny a většina kanónů byla zlikvidována, skutečnost, že téměř celý prostor byl v držení armády, však zabránila výraznější devastaci objektů, v nichž se tak dochovala podstatná část vnitřního zařízení.
Objekty opěrného bod „Jastarnia“ jsou rozmístěny asi 2 kilometry před stejnojmennou obcí napříč poloostrovem, který má v tomto místě šířku jen 450 metrů. zaparkovat se dá před kempem, v němž je jeden z objektů, nebo asi o 300 metrů dál, kde je malé parkoviště.
Jednostranný srub SOKÓŁ leží přímo v kempu, naštěstí je sem volný přístup. Vstup do objektu je uzavřený a týlová stěna je částečně zasypaná pískem. Jinak vypadá srub velmi dobře, je opatřen novým maskovacím nátěrem a z jeho stropnice s pancéřovou kopulí je pěkný výhled na moře.
Z brány kempu stačí pokračovat rovně, přejít silnici a trať a po značené cestě odbočit doleva k oboustrannému srubu SABAŁA. Tento objekt je přístupný veřejnosti a opět je velmi pěkný. Na stropě si lze prohlédnout kulometnou kopuli, druhá kopule pro protitankový kanón ráže 37 mm však osazena nebyla a její šachta je zakrytá.
Od objektu pokračuje naučná stezka směrem vpřed kolem dochované protitankové překážky ze zaberaněných kolejnic a obloukem zpět ke srubu SARAGOSSA, který je také příležitostně zpřístupňován. Ten byl opět pouze jednostranný, jeho těžký kulomet, mířící doleva byl chráněn masivní pancéřovou deskou. Pokud byste spěchali, můžete vynechat překážky a jít po cestě přímo napříč poloostrovem.
V bezprostřední blízkosti předchozího objektu se přímo na pláži nachází srub SĘP, jehož jediný těžký kulomet pod betonem mířil na moře. Na stropě je opět obvyklá kopule pro těžký kulomet a dále šachta pro neosazenou kopuli pro protitankový kanón, provizorně obložená pytli, naplněnými betonem. Do vstupní chodbičky se dá dostat, dál se však vrstva písku v objektu zvyšuje téměř po strop. Také tento objekt má nový maskovací nátěr a vzhledem k tomu, že je prakticky celý odhalený, vypadá impozantně.
K jedinému postavenému lehkému objektu druhé linie lze dojít po značené cestě, vedoucí od srubu Saragossa směrem do týla. Jedná se o typový jednostranný lehký objekt, je však poněkud nadstandardně vybaven, neboť obdržel pancéřové okenice do střílny a ventilační průduchy v týlové stěně.
Na západním okraji mysu, poblíž fungujícího vojenského vysílače, se přímo na okraji pláže nachází palebná stanoviště 27. BATERIE STÁLÉHO DĚLOSTŘELECTVA, která byla postavena v letech 1955-58 a byla vyzbrojena sovětskými pobřežními kanóny B-34U ráže 100 mm(2). Baterie byla postavena podle sovětských projektů a jednotlivé platformy, které jsou v podstatě mírně zmenšenou verzí platforem pro 130 mm kanóny, jsou propojeny podpovrchovou chodbou. V pravém stanovišti se dochoval kanón, chráněný pancéřovým štítem. Pokud se od levého stanoviště vydáte po cestě do lesa a za prvním stanovištěm 31. baterie odbočíte doleva, dojdete ke stanovišti řízení palby 27, baterie, které má neobvyklou konstrukci, pro níž je přezdíváno „kuří nožka“. Interiér věže je přístupný a dá se dostat až do místnosti pro dálkoměr. Ten se sice nedochoval, za to se můžete pokochat řadou instruktážních návodů a nákresů na stěnách. Před objektem se nachází bývalá dělostřelecká centrála předválečné baterie, před ní velký úkryt pro osádku z 50-tých let a níže pod pahorkem předválečný objekt pro elektrocentrálu. S výjimkou posledního jmenovaného však byly v době naší návštěvy objekty uzavřeny. Více v týlu se pak nachází několik lehkých úkrytů pro techniku a poválečná dělostřelecká centrála 24. baterie.
Kolmo na linii stanovišť 27. baterie se nachází řada palebných stanoviště předválečné BATERIE H. LASKOWSKÉHO pro dalekonosné 152 mm kanóny Bofors(3), vybudovaných v roce 1935. První stanoviště na břehu je odstřelené, další tři se dochovala ve velmi dobrém stavu, čtvrté stanoviště na levém křídle bylo postaveno po válce dle původních plánů. Uvnitř objektů se nachází podstatná část původního vybavení, především muniční výtahy a dopravníky. Na stanovišti, které je nejblíže u cesty a je obleženo obklopeno turisty, se navíc dochoval sovětský kanón B-13 ráže 130 mm(4) i s pancéřovým štítem a trubkovým „deštníkem“ pro uchycení maskování. Těmito zbraněmi byla baterie přezbrojena po jejím poválečném využití, kdy byla označena jako 13. BATERIE STÁLÉHO DĚLOSTŘELECTVA. Na stanovištích si lze všimnout toho, jak byl průměr platforem zmenšen dobetonováním nového parapetu, neboť sovětské zbraně byly menší než původní švédské.
Pokud se vydáte po cestě k pláží na nejjižnějším cípu poloostrova, uvidíte po pravé straně malý kulometný objekt válcového tvaru a za ním kruhová stanoviště pro 57 mm kanóny protiletecké baterie, která náležela do sestavy 7. oddílu námořního protiletadlového dělostřelectva. Stanoviště byla zpevněna betonovými prefabrikáty a v celkovém počtu šesti kusů rozmístěna v kruhovém rozložení a za nimi bylo podobné stanoviště pro dálkoměr. Stejně vypadaly i další lehké protiletadlové baterie pro kanóny ráže 57 mm nebo 37 mm.
Z křižovatky v týlu stanoviště se zachovaným 130 mm dělem se lze po náspu bývalé úzkokolejky vydat na severovýchod kolem dalšího velkého úkrytu pro posádku. Po necelých 300 metrech odbočuje doleva cesta k radarové věži a věži hlavního stanoviště řízení palby 13. baterie. Obzvláště zajímavý je druhý z objektů, kde je přístupný interiér pancéřové otočné věže pro dálkoměr a dá se vylézt i na její strop. Jedná se o originální německou věž(5), která byla používána například v bateriích pro víceúčelové kanóny ráže 10,5 cm a uvnitř se dochoval i samotný dálkoměr. Poblíž se nalézají ještě velké objekty dělostřelecké centrály a elektrárny, které jsou však uzamčené.
(Záložní stanoviště řízení palby 13. baterie leží vpravo od cesty, vedoucí od zachovaného kanónu ráže 130 mm. Je pouze lehké konstrukce , neboť jeho dálkoměr byl umístěn v otevřeném postavení, vyznačuje se nicméně velmi kuriózní konstrukcí, neboť jako jeho základ byl využit německý podstavec pro radar Würzburg Riese.)
Pokud budete pokračovat po zmíněném náspu, asi po 600 metrech uvidíte po pravé straně na písečné duně dva betonové objekty, které náležely do sestavy předválečné 21. PROTILETECKÉ BATERIE. Jedná se o masivní stanoviště pro dva 75 mm protiletadlové kanóny Schneider(6), která v sobě skrývají i muniční sklady a svou koncepcí se tak podobají objektům baterie H. Laskowského.
Cestou si můžete všimnout četných zákopů, vyztužených prefabrikovanými stěnami s malými střílnovými objekty. Jsou součástí poválečného opevněného prostoru č. 2 „Hel“, přičemž délka betonových zákopů přesahuje 14 kilometrů.
Cestou k nejtěžší polské poválečné baterii se projdete, neboť 3. BATERIE STÁLÉHO DĚLOSTŘELECTVA leží daleko od silnic. Nejlepší je zaparkovat u německé baterie Schleswig-Holstein, projít kolem levého boku muzejního objektu a pokračovat po lesní cestě až do míst, kde kříží trasu snesené úzkokolejné železnice. Zde je nutné odbočit doprava, projít pod mostem, kde se úzkokolejka křížila s tratí normálního rozchodu, dojít až na pobřežní komunikaci a odbočit po ní doleva. Poté je nutné projít kolem malého oploceného vojenského zařízení a pokračovat stále rovně kolem objektu pro mobilní dieselagregát, který sloužil pro světlomet baterie a připomíná velkou garáž. Přibližně 250 metrů na západ od „garáže“ leží na úpatí pahorku velký objekt dělostřelecké centrály, spojený dlouhou povrchovou chodbou s hlavním stanovištěm řízení palby. Oba objekty jsou velmi zajímavé, uvnitř z podstatné části vybavené a dochovala se zde pancéřové otočná věž pro dálkoměr, za níž se nachází betonová věž pro střelecký radar a malá kopulka pro periskopický zaměřovač. Pancéřová věž je polskou kopií německých věží, ovšem modifikovanou pro větší šestimetrový dálkoměr. S věží lze dodnes volně otáčet, z dálkoměru však bohužel zbyla jen část.
Pokud se vydáte dál po hřebeni souběžně s železniční tratí, asi po 200 metrech dojdete k prvnímu ze čtyř stanovišť pro sovětské kanóny MU-2 ráže 152 mm(7). Na stanovištích si lze všimnout, že na rozdíl od menších zbraní byly tyto kanóny zásobovány střelivem pomocí mechanického zařízení skrz velký kruhový otvor v ose lafety. Uvnitř jsou objekty poměrně rozlehlé a obsahují mimo jiné oddělená skladiště s policemi pro granáty a prachové náplně. Náplně byly do šachty pod kanónem dodávány na dopravníku přes bezpečnostní uzávěr, který měl zabránit přenesení případného výbuchu do skladiště, podobně jako na válečných lodích. Na několika stanovištích také leží masivní pozůstatky kanónů, konkrétně nábojových komor, jejichž rozřezání bylo zřejmě nad síly běžných autogenů. Mezi prvním a druhým stanovištěm si lze všimnout malého objektu s betonovou pozorovací kopulí, v němž bylo bojové stanoviště velitele baterie. Pokud se od něj vydáte do týla a přejdete trať, projdete nejprve kolem velkého úkrytu pro osádku baterie a poté dojdete k objektu strojovny. Ten byl v době naší návštěvy otevřený a uvnitř byly k vidění dieselagregáty a zařízení přípojky vysokého napětí. Od strojovny vede cesta doprava kolem malého úkrytu pro záložní agregát k muničnímu skladišti baterie, které je také přístupné.
(Záložní stanoviště řízení palby leží 300 metrů severozápadně od levého palebného stanoviště baterie. Určitě by stál za návštěvu, neboť i zde se dochovala pancéřová otočná věž pro šestimetrový dálkoměr. Před ní je jedno ze stanovišť pro 120 mm kanóny 34. baterie, která byly vybudovány v září 1938 improvizovaným způsobem(8), a to pro zbraně, sejmuté z potopené minonosky Gryf.)
Kolem nejjižnějšího stanoviště pro 152 mm kanón vede směrem k pobřeží cesta, u níž se nachází objekty předválečné 32. „ŘECKÉ“ BATERIE pro dva 105 mm kanóny. U cesty jsou dva malé úkryty a před nimi kruhová postavení, obehnaná nízkým betonovým parapetem a to je vše, neboť baterie byla vybudována velmi úsporným způsobem.
Pokud se od objektu pro mobilní dieselagregát 3. baterie vydáte k pobřeží, po několika desítkám metrů uvidíte kruhová palebná postavení 115. PROTILETECKÉ BATERIE NÁMOŘNICTVA. Jde o obvyklé konstrukce z prefabrikátů, v nichž měly být umístěny kanóny ráže 37 mm, rozmístěné do kruhu kolem původní pozice pro světlomet 3. baterie.
Poznámky:
(1) Schleswig-Holstein byla řadová loď třídy Deutschland, zařazená do služby v roce 1908, o výtlaku 12100 tun, délce 127,6 m a maximální rychlosti 19,1 uzlů. Hlavní dělostřelectvo tvořily 4 kanóny ráže 280 mm ve dvou dvoudělových věžích. Jednalo se o předchůdkyni moderních bitevních lodí (predreadnought) a na začátku 2. světové války již byla silně zastaralá.
(2) Sovětský 100 mm kanón B-34U, schopný palby na námořní vzdušné cíle, byl běžnou výzbrojí sovětských poválečných pobřežních baterií a vojenských lodí. Poláci zakoupili celkem osm těchto výkonných zbraní s dostřelem 22 kilometrů.
(3) V Polsku se dochovaly dva kompletní kanóny Bofors ráže 152,4 mm včetně pancéřových štítů a lafet – v muzeu vojenského námořnictva v Gdyni a ve vojenském muzeu ve Varšavě. Torzo zbraně si lze prohlédnout také ve venkovní expozici síně tradic v Helu.
(4) Kanón B-13 byl vyvinut před 2. světovou válkou jako výzbroj torpédoborců a pobřežních baterií. Celkem bylo v SSSR vyprodukováno 1199 kusů těchto zbraní. Kadence kanónu činila 6 – 10 ran za minutu, dostřel 25,5 km.
(5) Němci používali tyto otočné věže pro čtyřmetrový dálkoměr v bateriích, umístěných přímo na Helu, v Gdaňsku či u Svinoústí a později i na Atlantickém valu. Obvykle se jednalo o baterie, které mohly působit proti námořním i leteckým cílům a v některých případech byly jejich kanóny chráněny lehkými pancéřovými věžemi. Baterii s dochovanými věžemi pro kanóny i dálkoměr je k vidění na francouzské baterii Peyras v Toulonu, věž pro dálkoměr v Dánsku na baterii Frederikshavn Nord.
(6) Víceúčelové kanóny Schneider ráže 75 mm/L-50 vz. 22/24, které byly ve výzbroji protiletadlových baterií č. 21, 22 a 23 byly původně námořní kanóny, určené pro francouzské torpédovky třídy Alcyon. Kanóny na nich nebyly instalovány a v roce 1928 byly prodány polskému námořnistvu.
(7) Sovětské kanóny MU-2 ráže 152 mm měly dostřel 29,3 km a byly používány na lodích a jako železniční kanóny. Jediný dochovaný exemplář kanónu ze 3. baterie na Helu je vystaven ve vojenském muzeu ve Varšavě.
(8) Pro výstavbu improvizované 34. baterie byly údajně využit připravený materiál a terénní úpravy, vzniklé v souvislosti s právě zahájenou výstavbou další baterie pro čtyři 152,4 mm kanóny Bofors, jejichž výroba ve Švédsku právě probíhala.
Kromě výše popsaných objektů se na poloostrově nachází mnoho dalších přístupných objektů, například další předválečné protiletecké baterie, opuštěné základny pro baterie raket S-75M „Volchov“a S125-M „Něva“, druhá z baterií pro 105 mm kanóny – takzvaná „Dánská“ baterie a pozůstatky různých pozorovacích stanovišť. Pokud byste měli čas, bylo by jejich obcházení velmi příjemné, neboť na poloostrově je nádherná a pro suchozemce nezvyklá krajina, tvořená převážně písečnými dunami, porostlými nízkými jehličnatými stromy a lemovanými širokými písčitými plážemi.
Přímo v obci Hel, asi 250 metrů jihovýchodně od železniční stanice, se také nachází síň tradic námořnictva, kde si lze ve venkovní volně přístupné expozici prohlédnout zajímavé exponáty související s opevněním, například torzo hlavně kanónu Bofors ráže 152,4 mm a věž B-13 s kanónem ráže 130 mm.
K prohlídce opevnění na Helu doporučuji vynikající mapu, zmíněnou níže v literatuře, kterou lze zakoupit například v baterii Schleswig-Holstein. Tato mapa je naprosto dokonalým podkladem pro nalezení objektů a navíc obsahuje podrobný popis stovek pevnostních objektů na poloostrově.
Stav: červenec 2007
Literatura:
A. Woźniakowski a kol.: Fortyfikacje półwyspu Helskiego (mapa turystyczna), Infort, Gliwice 2007
J. Chorzępa: Fortyfikacje – przewodnik po Polsce, Carta Blanca, Varšava 2005
A. Woźniakowski:Baterie Artylerii Stałej 1946 – 1974
M. Dudek, W. Nadolny: 27 bateria artylerii stalej, část I. a II. in: Forteca 11 a 14, Przasnysz 2002 a 2003
R. Bąkowski, W. Nadolny: Baterie „Grecka“ i „Duńska“ na półwyspie Hel, in: Forteca 13, Przasnysz 2003
W. Nadolny: Cyplowa bateria im. H. Laskowskiego oraz 13. bateria artylerii stalej na Helu, in: Forteca 19, Przasnysz 2004
W. Nadolny: 13. bateria artylerii stalej na Helu – uzupelnenie, in: Forteca 22-23, Przasnysz 2006
Poloostrov HEL
Za 2 dny v klidu prolezete všechny fortifikace na poloostrově Hel.Pěkné museum Baterie Schleswig-Holstein „stanoviště BRUNO“.Spát nemusíte jen v kempech – pěkné místečko je mezi obcí Jastarnia a kempem Maszoperia,kde je malé parkoviště kryté valem za nímž se nachází již přilehlá travnatá plocha letiště ale dráha je dostatečně daleko a klid na spaní zaručen.