(Polsko) – Gdyně, Gdaňsk, Hel Napsal: O. Filip (výrazně rozšířený článek z roku 2008) objekty: pobřežní a protiletecké baterie, fort V okolí Gdaňské zátoky vybudovali nacisté velké množství protileteckých baterií a také jednu supertěžkou baterii pro kanóny ráže 406 mm. Mimo to se zde nacházejí i zajímavé objekty, postavené v 19. století.

Gdaňsk byl vždy z jedním nejvýznamnějším baltských přístavů. V 16. století byla postavena první novodobá opevnění s rondely, která byla záhy přebudovány na bastionová. Na začátku 17. století byla opevnění již velmi rozsáhlá, v polovině tohoto století začala výstavba předsunutých opevnění, která zabezpečovala důležitá místa v předpolí pevnosti a u ústí Visly.

Na konci 18. století zesílili Prusové obranu města množství dělostřeleckých baterií. Během 19. století byla zdokonalována především opevnění významné výšiny Hagelsberg (Grodzisko) před hlavní hradbou. Na začátku 20. století ztratilo opevnění města vojenský význam a obranu pobřeží přejaly moderní betonové baterie.

Po první světové válce připadla část pobřeží včetně Gdyně a poloostrova Hel Polsku a byla zde vybudována polská opevnění. Gdaňsk se stal neutrální zónou s vlastní správou, kde měli Poláci pouze exteritoriální skladiště na poloostrově Westerplatte.

Protiletadlovou obranu zajistily baterie pro těžké protiletadlové kanóny ráže 105 mm, které byly budovány nejen na Helu, ale i v okolí přístavu Gdynia. Téměř po celou válku byla oblast bezpečným místem a probíhal zde výcvik námořních jednotek. Postupně přibývalo náletů amerických bombardérů a na konci války došlo ke krvavým bojům s Rudou armádou.

POLOOSTROV HEL

Němci opravili 152,4mm kanóny původní polské baterie H. Laskowskiego na Helu, kterou přejmenovali na Schlesien. To by proti britským a francouzským bitevním lodím nestačilo, obsazení Dánska a Norska však jejich průnik do Baltu prakticky vyloučilo. Chystaná válka na východě a okupace blízkého Pobaltí Sovětským svazem zcela změnily situaci a Hitler schválil stavbu baterie pro kanóny ráže 406 mm.

Rozmístění německých baterií. Schlesien je původní polská baterie, ostatní byly postaveny nově. (Ondřej Filip 2024)

 

Baterie Schleswig Holstein

Se třemi kanóny ráže 406 mm⁽¹⁾ byla u Baltského moře tou nejsilnější. Stavba začala v srpnu 1940, kanóny dorazily začátkem roku 1941 a v červnu proběhly zkušební střelby. Již v prosinci téhož roku začala demontáž věží, děl a vybavení a jejich přesun do okolí Calais, kde posloužily jako výzbroj proslulé baterie Lindemann, chránící Lamanšský průliv.

Pro děla byly postaveny obrovské kombinované objekty typu S 75/ S 80. V ploché krajině bylo nutné postavit pro dálkoměr mimořádně vysokou věž typu S21, která spolu s výškou terénu zvedla polohu dálkoměru 35 metrů nad úroveň moře a umožnila tak pozorování až do vzdálenosti 50 kilometrů. Většina munice byla uložena ve dvou obrovských muničních bunkrech S 174, jimiž stejně jako bojovými objekty procházela úzkorozchodná dráha.

Prostor baterie s vyznačením tratí úzkorozchodné dráhy. (Ondřej Filip 2024, mapový podklad Mapy.cz

Ke všem objektům vedou značené cesty z blízkých parkovišť. Ve středním objektu je pevnostní muzeum a kolem něj jsou vystaveny další exponáty. Projít lze především sklady prachu a granátů, obvodovou chodbu pro muniční vozíky o prázdné kruhové postavení pro věž.

V jižním objektu je regionální muzeum, takže jej lze také navštívit. Severní je zavřený, neboť je v něm střelnice. Muniční sklady jsou součástí celkem zajímavého muzea úzkorozchodných pevnostních železnic, které je přístupné bezplatně (platí se pouze za jízdu vláčkem). Před vchodem jsou v reálné velikosti nakresleny granáty ráže 406 mm. V pravé části objektu je také obnoven malý úsek úzkokolejné železnice, která objektem procházela.

Montáž věže typu BSG C/39 baterie Schleswig Holstein. Zbraň je kompletní, probíhá instalace 5 cm silných pancéřových desek, které chránily celou konstrukci.

Hotová věž v ještě ne zcela vybetonovaném objektu. Po levé straně je vidět koridor pro muniční vozíky a výtah, jemuž ještě chybí krycí pancéřové desky.

Vjezd pro úzkorozchodnou železnici, která měla do objektu dopravovat munici.	Základy jeřábové dráhy, která posloužila k montáži a demontáži kanónu.
Šachta pro instalaci věže s mohutným čepem. Věž pojížděla po kruhové kolejnici po obvodu šachty.	Chodba pro zásobování municí se dcojicí drah pro muniční vozíky. Seshora ji kryly pancéřové panely.
Detail křižovatky závěsných drah. Úzká dvířka v pozadí chránila vybrání nad dveřmi, nutné pro závěsný vozík.	Vjezd do muničního objektu, jímž prochází úzkorozchodná dráha.

Do devítipodlažní věže řízení palby platí stejná vstupenka. V nejvyšším patře lze vylézt do vzácného typu pancéřového zvonu a do otvoru ve stropě, nad nímž byla původně osazena lehká otočná věž s velkým dálkoměrem o základně deset metrů.

Devět podlaží věže řízení palby. První podlažím s mapovou operační místností je vyvýšené, pod ním je napůl zapuštěné technické podlaží s okny v úrovni terénu. V nejvyšším podlaží je osazen zvon a na jeho stropě dálkoměr. (Ondřej Filip 2024)

Devítipodlažní stanoviště řízení palby. Otočný dálkoměr na vrcholu chybí.	Spodní objekt s dochovanými pancéřovými okenicemi.
Interiér vzácného pozorovacího zvonu s otvorem pro hlavní zaměřovací periskop ve vrchlíku.

Protiletadlové baterie

Na poloostrově byly vybudovány čtyři baterie pro čtveřici 105 mm kanónů⁽²⁾, doplněné většinou i jedním nebo dvěma 20mm kanóny pro obranu proti nízkoletícím letounům.

Jedna z nich leží jen asi 250 metrů od předválečné polské 21. protiletadlové baterie. V době naší návštěvy se kolem stále ještě povalovaly zrezivělé nábojnice. Hlavní zaměřovač s dálkoměrem v pancéřové věži byl instalován na dvoupodlažním objektu, který však byl přestavěn na stanoviště polské pohraniční stráže. Vedle něj je malý odstřelený objekt, zřejmě pro generátor.

Protiletadlová baterie u obce Jastarnia. (Ondřej Filip 2024, mapový podklad Mapy.cz)

Nejzajímavější baterie leží na východním okraji obce Jastarnia. Dochovaly se dva základy pro dřevěné věže s 20mm kanóny, velitelský objekt se šachtou pro pancéřovou věž s dálkoměrem,sokl pro záložní zaměřovač a platformy pro kanóny.

Poškozená betonová platforma PL kanón ráže 105 mm u Jastarni se šrouby pro lafetu.

Nedaleko jsou betonové sokly pro jednu z dřevěných plošin, na nichž byly umístěny 20 mm PL kanóny.

GDYNĚ

Protiletadlové baterie

V okolí přístavu bylo mnoho stálých protiletadlových baterií, ale většina je dnes ztracená ve vegetaci. Výjimkou je baterie pro čtyři 105mm kanóny na kótě „Gora Markowca“ v nadmořské výšce 92 m, k níž vede prudce stoupající polní cesta z ulice Podgórna. Na vrcholku je poškozené velitelské stanoviště se šachtou pro dálkoměr, platformy pro kanóny a sokl pro záložní zaměřovač. V roce 1945 se zde německé jednotky bránily 15 dnů a kanóny využívaly jako protitankové zbraně. Zbyla po nich rozsáhlá síť zákopů s jámami po dřevozemních objektech.

Další baterie leží jižně od nádraží Gdynia Orłowo. Na konci ulice Spółdzielcza jsou vidět dřevěné baráky, v nichž byla ubytována obsluha baterie. Nad nimi jsou platformy pro 105 mm kanóny a větší platforma pro vzácné dvojče 12,8 cm protiletadlových kanónů⁽³⁾. Velitelský objekt s věží pro dálkoměr, bohužel vypálený a plný odpadků, leží na louce severovýchodně od baterie.

Sokl pro málo obvyklý protiletadlový kanón ráže 128 mm.

Šachta pro věž s dálkoměrem na velitelském objektu v Kolibkách, který měl řídit palbu kanónů ráže 105 a 128 mm.

GDAŇSK

Dochovaná opevnění ze 17. až 19. století na území města. Jsou vyznačeny i baterie z let 1907-1918 a jejich stanoviště řízení palby (1 a 4 – stanoviště pro Fortsbatterie, 2 – stanoviště pro Dünenbatterie, 3 – pro stanoviště Dorfbatterie). (Ondřej Filip 2024, mapový podklad Mapy.cz)

Bastionové opevnění města

Hlavní část bastionových opevnění města vznikla po roce 1620 v režii polského státu podle projektů nizozemských fortifikačních inženýrů. V roce 1734 město úspěšně obléhali Rusové a vyhnali odtud polského krále. V roce 1793 připadlo město Prusku, noví majitelé však nestihli opevnění nijak zásadně vylepšit, než je v roce 1807 dobyla napoleonská vojska. Francouzi na jejich výstavbě intenzivně pracovali na opevněních. V roce 1815 se město vrátili do rukou Prusů, kteří budovali a zdokonalovali předsunutá opevnění.

Mapa města z roku 1809. Dnes dochovaná část opevnění je v levé části mapy, kde je vidět průtok Motławy pevnostním příkopem.

Úplným unikátem byla nákladní lanovka z roku 1644, která dopravovala zeminu z Biskupí hory na stavbu zemních valů. Jelikož neexistovala technologie pro přejezd kladek, seděl na každém sloupu lanovky člověk, který jedoucí koš nadzvedl.

Systém jezů na řece Motława umožňoval zaplavení příkopů i ploch v předpolí hradeb. K jeho aktivaci došlo v letech 1656 a 1734 a poté dvakrát během napoleonských válek.

Rekonstrukce Kamenného jezu a průchodu Motławy příkopem v době, kde ještě přes příkop nevedla železniční tra ť. Toto místo bylo zásadní pro zaplavování příkopů a inundačních kotlin. (ilustrace ze 30. let 20. století)

Vnější stěna dolní brány (Niedertor).	Kurtina s železniční bránou, která měla podobu otevřeného zářezu s obrannými střílnami.
Řeka Motława původně tekla napříč příkopem a byla od něj oddělena dvěma hrázemi (batardeau).	Průchodu nepřítele po břitu každé hráze bránily dvě panenky.
Pevnostní jez, který ovládal hladinu Motławy. Pravá část je nahrazena moderním mostem.

Fort Hagelsberg (Grodzisko)

Předsunuté opevnění s několika bastiony pochází z druhé poloviny 17. století. Během velkých obléhání v letech 1734 i 1807 směřovalo hlavní úsilí právě na Grodzisko a ve druhém případě vedl jeho pád ke kapitulaci celé pevnosti. Vítězní Francouzi opevnění opravili a na Grodzisku vybudovali reduit s se specifickými kasematami systému Haxo.⁽⁴⁾

Prusové opevnění nejprve jen mírně doplňovali, ve druhé polovině 19. století jej nicméně přestavěli na unikátní polygonální fort se všemi tehdejšími vymoženostmi, jako byly kaponiéry, kasematní baterie pro osm moždířů a Carnotovy zdi.⁽⁵⁾

V současné době slouží Grodzisko jako park a je ve velmi dobrém stavu. Reduit s betonovou věžím které byla součástí systému německé protiletecké ochrany. Na valech je mnoho úkrytů pro munici, které stejně jako kaponiéry vznikly při pruské přestavbě. Z horního valu je hezký výhled na centrum města a přístav.

Hlavní val s dutými traverzami, dostavěnými při modernizaci na fortový standard.	Velká kaponiéra, vybudovaná při modernizaci.
Střílny pro obranu příkopu.	Francouzský reduit. Na plochu mezi hradbou a střílnami měl být nasypána zemina, chránící střílny.

Fort Bischofsberg (Biskupia Górka)

Na výrazném pahorku se nacházely zemní bastiony, mohutná opevněná kasárna vznikla až po napoleonských válkách. Ve druhé polovině 19. století byly bastiony před kasárnami modernizovány vestavbou odolných muničních skladů a dutých traverz, propojených výtahy. Fort je zvenčí přístupný a lze u něj zaparkovat. Bez problémů lze dojít i k bastionům, které jsou však dosti zarostlé, úkryty jsou plné odpadků, vypálené a posprejované.

Budova s dělovými střílnami, které kryly týl fortu, bránu a příjezdovou cestu.

Kaponiéra, vystupující z odolných kasáren fortu.

Fort Jesuiterschanze

Malý fort se měl stát jedním z devíti objektů nikdy nerealizované fortové pevnosti. Byl dokončen v roce 1868, přičemž některé objekty již měly betonové stropy. Na konci druhé světové války byl zničen blokhaus v šíji fortu, zbývající části jsou v dobrém stavu. Interiér nebyl v roce 2020 přístupný, ale celý fort bylo možné obejít.

Čelní příkop s dvojicí kaponiér.

Rozměrná kaponiéra měla pouze puškové střílny.

Pevnost Weichselmünde (Wisłoujście)

Opevnění v ústí Visly bylo důležité už ve středověku. První dřevěnou strážnici spálili v roce 1433 husité. Už v roce 1482 byla postavena cihlová věž majáku, kterou později obklopila kruhová hradba. V roce 1608 bylo dokončeno opevnění se čtyřmi bastiony a vodním příkopem, které o dvě desetiletí později zesílilo další pásmo bastionů s druhým příkopem. V polovině 17. století obléhali Gdaňsk Švédové, ale opevněné město ani pevnost Weichselmünde nedobyli. V pruských rukou odolala pevnost útoku napoleonských vojsk, ale nakonec padla Francouzům do rukou i s celým městem. Na konci druhé světové války byly budovy uvnitř téměř úplně zničeny a jejich obnova trvala desítky let.

Dnešní stav pevnosti. Z předmostí na západním břehu nezbylo prakticky nic. (Ondřej Filip 2024, mapový podklad Mapy.cz

Prohlídky probíhají s průvodcem a jde se i na vrchol majáku, odkud je výhled na celou pevnost i plavební kanál Mrtvé Visly. Na volně přístupném parkovišti si můžete prohlédnout unikátní exponáty v podobě dvou příďových a dvou záďových sekcí vnitřních (tlakových) trupů německých ponorek typu VIIC. Po válce zůstaly v loděnicích a byly použity k výstavbě podzemních protileteckých krytů. V roce 2017 byly vykopány a převezeny na nynější místo.

Nejstarší část pevnost Wisłoujście. Kolem je zarostlá plocha novějších opevnění. (autor: Jakub Strzelczyk, licence CC 4.0)	Jediná brána centrální části. Zajímavý je téměř svislý sklon hradeb.
Střední část s majákem, obestavěná domky pro důstojníky.	Pohled na jeden z bastionů s výraznými uchy.
Kasemata v boku bastionu. Kanóny měly stát až v otevřeném prostoru u střílen.	Vystavené trupy německých ponorek typu VIIC.

poloostrov Westerplatte

Poloostrov vznikal postupně z řekou naplavených ostrůvků a materiálu z prohlubování kanálů. Již na konci 18. století zde linie malých fortů (redut), několik baterií a na začátku 20. století také mohutné betonové baterie pro 15 cm kanóny a 21 cm moždíře. V roce 1911 byly v ústí Mrtvé Visly vybudovány i dvě torpédové baterie. Bohužel všechny reduty, většina dělostřeleckých baterií i obě torpédové baterie ležely v místech, kde se po úpravách přístavu, provedených převážně v roce 1960, rozkládá vodní hladina. Další reduty ležely na pevnině, kde pohltila infrastruktura přístavu.

Pruská opevnění poloostrova Westerplatte (nahoře) a přístupu k přístavu po pevnině (dole). Dochovala se pouze pevnost Wisłoujście (vpravo dole).

Dochovala se část reduty Mövenschanze s dostavěnou modernější baterií, v roce 2020 byl prostor uzavřeným, dnes je možná již částečně přístupný. Nejzajímavější je dvoupodlažní stanoviště velitele pobřežní obrany z roku 1911, které disponovalo pancéřovým prvkem pro pozorování a periskop, vytrženým již při demilitarizaci Gdaňska. V rámci opevnění polského tranzitního skladu bylo stanoviště zařazeno do jeho obrany, v níž bylo zdaleka nejodolnějším objektem. Zvenku je objekt opravený, interiér ale přístupný nebyl.

Týl velitelského objektu s otevřeným postavením pro dálkoměr. Každé podlaží má přímý vstup zvenku.

Šíje jediné dochované lunety Möwenschanze. (autor: Pumeks, licence C.C 3.0.)

Pobřežní baterie z doby před první světovou válkou

Hlavním prvkem obrany se staly betonové baterie tradiční konstrukce, s děly či houfnicemi, umístěnými v řadě za parapetem. U pobřeží se nachází Strandbatterie pro kanóny ráže 15 cm na výsuvných lafetách. Vnitřní prostory jsou zatopené a znečištěné. Zajímavostí je, že částečně využívá objekty jen o 13 let starší Baterie 11. Dál ve vnitrozemí leží Dorfbatterie pro houfnice ráže 28 cm. Její betonové úkryty a muniční sklady jsou viditelné, ale zavřené, neboť je místní používají jako garáže a sklady. Nejlépe dochovaná Haffenbatterie v areálu přístavu a není přístupná.

Postavení pro 150 mm kanón, chráněné mohutným parapetem. V pozadí je traverza s muničním úkrytem.

Jeden z betonových muničních úkrytů. Levá strana je zkosená, aby nepřekážela palbě houfnice.

Výstavba kontejnerového terminálu zlikvidovala většinu objektů Fortsbatterie z roku 1910 pro čtyři 283mm houfnice, zůstal však objekt pro řízení palby (s vytrženým zvonem) a objekt pro světlomet. Dva z muničních skladů byly upraveny a použity pro polskou poválečnou 25. pobřežní baterii.

Vedle ní se nacházela zajímavá Buchtbatterie z roku 1907 pro čtyři 15 cm kanóny na sklopných lafetách, s pancéřovými věžemi pro dálkoměry na obou křídlech. Kuriózní je, že při její stavbě byla zničena Baterie 3 pro starší kanóny téže ráže, postavená jen devět let předtím. V roce 2015 bylo vše zničeno kvůli rozšíření terminálu.

Dünenbatterie pro dva výkonné železniční kanóny ráže 240 mm byla rozestavěna až během války a nikdy nedosáhla bojové připravenosti. Dochovalo se několik moderních muničních skladů a objektů pro řízení palby.

Moderní úkryt mezi plánovanými palebnými postaveními pro 24 cm kanóny.

Pomocné stanoviště řízení palby.

Na další objekty můžete vyrazit od velkého parkoviště na konci ulice Nowotna. Podél pobřeží vede naučná stezka s prvotřídními schématy objektů na tabulích. Nedaleko západním směrem je mohutný betonový objekt hlavního stanoviště řízení palby Dünenbatterie, zvenku opravený, ale uzavřený. Kuriózní je, že byl dokončen až v roce 1919, místní orgány tedy do vyjasnění statutu Gdaňska pokračovaly v budování opevnění, která však byla o rok později demilitarizována. Nedaleko něj se nachází zbytky velké protitankové překážky, původně složené z 2,5 tisíc československých ježků (nebo jejich kopií). Směrem na východ je několik dalších stanovišť řízení palby, bohužel mají všechny vytržené pancíře.

Týlová stěna hlavního stanoviště řízení palby Dünenbatterie měla dvě okna.	Velký průzor vypadá jako by byl pro dálkoměr, ale měli zde být pouze pozorovatelé s dalekohledem.
Šachta po pancíři stanoviště řízení palby. V pozadí je zídka pro ochranu malého polního dálkoměru.

Poznámky:
(1) Kanóny SK C/34 ráže 406 mm byly vyprodukovány nejméně ve 12 kusech, a to pro nerealizované bitevní lodě třídy H. Zbraň, vážící 160 tun měla maximální dostřel 56 km. V dvoudělových věžích bitevních lodí měla fungovat mechanická nabíjecí zařízení a závěry děly byly kvůli úspoře místa zrcadlově obrácené, v prostornějších jednodělových věžích typu BSG C/39 pro pobřežní baterie se granáty i prachové náplně nabíjely ručně a na směru otvírání závěru nezáleželo. Kanóny byly vyroben i ve verzi s prodlouženou nábojovou komorou pro pobřežní dělostřelectvo, ale na Helu byly originální lodní kanóny, a to dva „pravé“ a jeden „levý“.
(2) Protiletadlový kanón ve verzích 10.5 cm FlaK 38 FlaK 39 byly používány na válečných lodích a ve stálých pozemních bateriích. Pro mobilní použití byla tato zbraň příliš těžká a také komplikovaná, takže jí pro většinu využití nahradily známé kanóny ráže 88 mm.
(3) Protiletadlový kanón 12,8 cm 40 byl mimořádně výkonnou, ale také zcela nepohyblivou zbraní o váze přes 26 tun. V Gdyni bylo údajně osazeno dvojče kanónů, což je speciální varianta zbraně, používaná spíše na velkých protiletadlových věžích v Berlíně, Vídni a Hamburku a výjimečně též na železničních podvozcích.
(4) Francouzský generál Haxo vypracoval originální koncepci kasematní dělostřelecké baterie, umístěné na horním valu pevnosti, která měla odkryté stěny se střílnami, které tak v míru sloužily jako okna. Teprve při armování pevnosti měly být zbudovány dřevěné střílnové nástavby, následně zasypané zeminou.
(5) Polygonální opevnění používalo pro obranu obvodu opevnění kaponiéry, zcela ukryté v příkopu. Carnotova zeď byla stěna na úpatí eskarpy (vnitřní strany příkopu), která sloužila jako překážka proti pěchotě a díky střílnám také jako prostředek aktivní obrany příkopu. Carnotova kasemata byla moždířová baterie, ukrytá v příkopu, která z něj měla narušovat přibližující se obléhací práce. Na rozdíl od zdi se však rozšířila jen málo.

Nejzajímavější z německých opevnění je supertěžká baterie Schleswig Holstein. Rozhodně lze doporučit fort Grodzisko, který je v nejlepším stavu, což o ostatních starších opevněních říci nedá. Protiletadlové baterie jsou v podstatě stejné, takže stačí vidět například nezarostlou baterii v Jastarni. Z betonových baterií, postavených před první světovou válkou, mnoho nezůstalo, zajímavá a příjemná je procházka po naučné stezce, vedoucí kolem jejich pozorovatelen. Z literaury lze doporučit především velmi podrobnou monografii o pobřežním dělostřelectvu na polkém území od Jacka Jarosze.

Stav: srpen 2020, červenec 2007 (protiletadlové baterie)

Literatura:
Jacek Jarosz: Artyleria Nadbrzena polskiego Wybrzeża, Region, Gdyně 2022
Władyslaw Szarsky: Baterie 40,6 cm Schleswig – Holstein i inne „Adolfkanonen“, Vydavatelství MS, Wejherowo 2023
M. Dudek: Schleswig Holstein, Wydawnictwo MS, Hel 2005
Grzegorz Stępień: Opevnění vrchu Grodzisko, in. Novodobé fortifikace 8/2001
A. Woźniakowski a kol.: Fortyfikacje Westerplatte (mapa), Casamata, Wejherowo 2021
A. Woźniakowski a kol.: Fortyfikacje Gdyni i okolic (mapa), Casamata, Wejherowo 2021
A. Woźniakowski a kol.: Fortyfikacje półwyspu Helskiego (mapa turystyczna), Infort, Gliwice 2007
J. Chorzępa: Fortyfikacje – przewodnik po Polsce, Carta Blanca, Varšava 2005
Fortyfikacje Pomorza Gdańskiego

Komentářů: 1

1. Karel Napierala, 20.9.2017:

   Nedávno jsem se vrátil z týdenní dovolené u Baltu a s velkým zájmem jsem si přečetl popis opevnění v oblasti Trojměstí a poloostrovu Hel. Osobně jsem navštívil Hel a Westerplatte, tedy mista kudy kráčely dějiny 20. století. Fortifikace v různém stupni zachoval ostří tam jsou na každém kroku. Divím se že Poláci kteří tak dbají na vojenské tradice se o ně více nestarají. Mohli by se od našich bunkrologů učit. Jen poznámka k textu z roku 2007. Po 10 letech projede řidič z Česka prakticky až do Gdaňska po dálnicích. A zdarma. Jen asi 150 km se platí zanedbatelné mytné. Dálka to ale je: 600 až 700 km….