Švýcarská opevnění u Andermattu

(Švýcarsko) – oblast Gotthard – Andermatt
Napsal: O. Filip
objekty: forty, dělostřelecká tvrz, baterie
V nejbližším okolí malebného horského městečka Andermatt ve švýcarském kantonu Uri se nachází několik mimořádně zajímavých pancéřových fortů a jedna velká moderní dělostřelecká tvrz.

Horské městečko Andermatt leží na spojnici několika důležitých alpských údolí. Z jihu k němu směřuje cesta ze strategicky důležitého Gotthardského průsmyku, ze západu z průsmyku Furkapass, z východu z průsmyku Oberalpass a směrem na sever lze po krátkém průchodu mezi skalními stěnami Schöllenské rokle pokračovat údolím směrem na Schwyz a Luzern. Poslední jmenovaná trasa se proslavila krvavou bitvou o Ďáblův most (Teufelsbrücke), k níž došlo v roce 1799 mezi napoleonskými vojsky a ruskými jednotkami pod vedením generála Suvorova. Všechny zmíněné cesty vedou náročným terénem ve velkých nadmořských výškách a v minulosti bývaly v zimním období prakticky neprůjezdné. Přesto byl strategický význam této křižovatky zcela zásadní a tak zde v rámci jinak nepříliš rozsáhlé švýcarské pevnostní výstavby na konci 19. století vznikly hned tři pancéřové forty (Bäzberg, Bühl a Stöckli) velmi moderní a na švýcarské poměry v podstatě i unikátní konstrukce. Jejich výzbroj byla umístěna v pancéřových věžích, podobně jako ve starších fortech Airolo a Galenhütten, avšak tyto věže byly rozprostřeny v jednotlivých objektech na větší ploše a spojeny dobře chráněnými podzemními komunikacemi. Obranný systém byl dále doplněn blokhausem u cesty k fortu Bäzberg, kasematní baterií Altkirch a otevřenou baterií Gütsch, obklopenou pěchotními postaveními s krytými zákopy. Určitým anachronismem však bylo použití žulových bloků jako stavebního materiálu, namísto betonu, který se v té době již běžně používal pro pevnostní výstavbu. Jedním z důvodů mohla být i obava o trvanlivost tohoto nového materiálu v extrémních vysokohorských podmínkách.

V rámci výstavby moderních opevnění, která začala ve 30. letech 20. století, byla opevnění zesílena, a to především výstavbou dělostřelecké tvrze Gütsch (v letech 1941-42) se čtyřmi pancéřovými věžemi pro kanóny ráže 10,5 cm. Další pěchotní objekty byly zabudovány do okolí fortu Bühl a také byla zásadně modernizována baterie Altkirch. Velmi podstatný vojenský význam získal Andermatt poté, kdy bylo rozhodnuto o umístění vrchního velení švýcarské armády pro případ vypuknutí válečného konfliktu právě zde, v srdci Alpského reduitu(1). Zatímco starší objekty byly po 2. světové válce postupně deaktivovány, švýcarská armáda na strategický význam zdejších opevnění nerezignovala. Modernější objekty byly v době studené války stále aktivní a ještě v 90. letech 20. století byly doplněny nejmodernějšími pevnostními zbraňovými systémy, tedy monobloky pro dvojčata 12 cm minometů v kopulích a dělostřeleckými systémy Bison. Nyní však armáda i tato opevnění opouští a ta jsou volně přístupná (bohužel lokalizace minometných monobloků zatím nejsou k dispozici).

Fort BÄZBERG leží na skalní plošině v nadmořské výšce kolem 1850 m, z níž je vynikající výhled na celé město. Přístup je možný ze dvou míst. Při cestě z Andermattu na Luzern je možné odbočit do malého tunelu z galerie hlavní silnice za „Ďáblovým mostem“. Hned za tunelem je zákaz vjezdu, takže je nutné zde zaparkovat a pokračovat pěšky prudkými serpentinami vojenské silnice. Zajímavější možností je zaparkovat na velkém parkovišti naproti restauraci u mostu, tedy ještě před silniční galerií, přejít přes most k zamaskovanému vchodovému objektu tvrze Bühl a vydat se po pěšině svahem. Nad sebou si ještě můžete všimnout třístřílnového objektu, který je spojen s podzemím této tvrze. Pěšina prudce stoupá svahem, ale je bezpečná, neboť je opatřena zábradlím a po průchodu krátkou štolou ústí přímo u blokhausu BRÜCKWALDBODEN, kde se napojuje na vojenskou silnici. Tento kamenný blokhaus byl nedávno zrekonstruován a je velmi pěkný. Samotný fort má rozměrná kasárna, nad nimiž je hlavní vchod do podzemí, v šíji příkop s kaponiérou a především objekty pro otočné věže, kterých bylo celkem sedm. Na třech z nich jsou stále osazeny vrchlíky věží Gruson pro kanóny ráže 120 mm, zblízka je však patrné, že byly přestavěny na pozorovatelny. Přitom bylo zničeno veškeré vnitřní vybavení a vrchlíky byly nadzvednuty a pevně svařeny s předpancířem. Z každé šachty věže pak byly postaveny dvě prefabrikované chodbičky do střeleckých stanovišť, které byly zabudovány přímo do původní žulové obezdívky věží. Ostatní pancéřové věže (čtyři věže pro 5,3 cm kanóny a pravděpodobně dvě pozorovací věže a věž pro 12 cm houfnici) byly demontovány. Pod fortem se také nachází velmi pěkná baterie pro kanóny ráže 8,4 cm na námořních lafetách, na níž se dochoval pancéřový zvon typické konstrukce a otevřená postavení pro kanóny s barbetami z žulových kvádrů. Fort se sice nachází ve vojenském výcvikovém prostoru, nicméně jeho povrch je přístupný (pokud se právě nekonají střelby).

Fort BÜHL leží přímo na úpatí skalní stěny, nad níž je situován fort Bäzberg a je stále využíván armádou, nicméně je možné, že mimo období cvičení se sem lze dostat. Každopádně si jej lze celkem dobře prohlédnout z turistické cesty, která vede z Andermattu po střeše silniční a železniční galerie směrem k Ďáblovu mostu. Fortu dominují velká kasárna, nad nimiž je vidět jedna z žulových obezdívek pro věž, jichž měl fort celkem osm a kromě nich také čtyři převozné věžičky s 5,3 cm kanóny. Na fortu se dochovala nejméně jedna věž pro 12 cm kanón, která však není z cesty vidět (zbývající věže – tři pro kanóny ráže 5,3 cm, dvě pozorovací věže a věž pro 12 cm houfnici, byly demontovány). Ve skalních stěnách kolem původních objektů fortu je také dobře vidět několik dobře zamaskovaných moderních železobetonových objektů se střílnami pro kulomety a protitankové kanóny, které jsou napojeny na původní podzemní prostory fortu. Hlavní vchod do podzemí fortu a zároveň i moderní tvrze se nachází až za silniční galerií, a to přímo u parkoviště naproti restauraci u Ďáblova mostu. Vysoko ve skalní stěně nad vchodovým objektem je situován třístřílnový objekt.

Přímo u začátku silniční galerie a tedy u cesty, která vede po jejím stropě k Ďáblovu mostu, leží objekt FLANKIERWERK ALTKIRCH. Jedná se o objekt z doby před 1. světovou válkou, zapuštěný do skalní stěny, který byl rozšířen do podoby malé pěchotní tvrze, plně modernizován a vybaven mimo jiné dvěma výkonnými protitankovými kanóny ráže 75 mm(2).

Pohled na náhorní plošinu s objekty tvrze Gütsch z cesty k fortu Stöckli.

K fortům, které se nachází severovýchodně od Andermattu, je nutné vyrazit pěšky od silnice na Oberalppass, a to z parkoviště pod stanicí ozubnicové železnice Nätschen, neboť dál je vjezd zakázán. Z vojenské silnice není kam zabloudit a dojdete po ní až planinu, kde se kolem malého jezírka v nadmořské výšce 2320 m nachází objekty tvrze GÜTSCH. Jedna z věží pro 10,5 cm kanón je přímo u větrné elektrárny, další dvě, taktéž maskované jako balvany, jsou nedaleko. Mimo nich se na zde nachází tři pěchotní sruby s velmi svérázným maskováním, neobvykle vypadající objekt nasávání se dvěmi betonovými věžemi a malý vchodový objekt. Největší atrakcí jsou pak dva moderní objekty pro zbraňový systém Bison, vždy pro dvojici kanónů ráže 155 mm. Objekt, který je umístěn dál od okraje plošiny, má střílny zakryté deskami, objekt blíže k Andermattu však měl v době naší návštěvy zcela odkryté kanóny, navíc díky pohodlným schodům do diamantového příkopu přístupné i z bezprostřední blízkosti. Zblízka si lze povšimnout obložení střílen aktivním pancéřováním, řetězů kryjících střílnu i trysek pro rozprašování vody před střílny (zřejmě pro potlačení tepelného vyzařování při palbě). Celý prostor tvrze je navíc plný otevřených postavení pro protiletadlové kanóny a malých úkrytů, často s malými betonovými kopulkami(3). V blízkosti moderních objektů se dochovaly též pozůstatky opevnění z doby před 1. světovou válkou v podobě dvou otevřených betonových baterií pro kanóny a soustavy kamenobetonových objektů a krytých zákopů.

Přímo nad tvrzí Gütsch se tyčí vrchol, na němž je v nadmořské výšce 2480 m situován velmi hezký fort STÖCKLI. Podobně jako ostatní forty se skládá z kasáren v týlu a skupiny objektů pro věže v čele, je však celkově podstatně menší. Jeho výzbroj zahrnovala pouze dvě věže pro 12 cm houfnice, z nichž po demontáži zůstaly jen předpancíře, pečlivě zazátkované žulovými bloky a dva Fahrpanzery, po nichž samozřejmě zbyly jen obvyklé výklenky s kolejnicemi. Pozorování zajišťoval moderní pancéřový zvon, který se dochoval a je od něj nádherný výhled na průsmyk Oberalppass a jezero Oberalpsee. O něco dál na hřebeni je další kasárenská budova s kaponiérou, která postřelovala prostor, kde byly věže. Z cesty k tvrzi je také skvělý výhled na celý povrch tvrze Gütsch s oběma objekty systému Bison.

Poznámky:
(1) Koncepce Alpského reduitu byla zásadní složkou vojenské doktríny Švýcarska od roku 1940 a to zásluhou nového vrchního velitele generála Guisana. Dne něj se měla švýcarská armáda stáhnout do dobře hájitelné a horečně opevňované vysokohorského části země a zde klást tvrdý odpor a zablokovat všechny přechody přes Alpy. Tento plán umožňoval koncentrovat síly armády ve výhodném terénu, vybudovat velmi silná opevnění v nepočetných průsmycích a odradit Německo jako potenciálního útočníka.
(2) Šlo o protitankový kanón ráže 75 mm vz. 46, který byl vyroben v pouhých 10 kusech a v této oblasti byl použit jen zde a na sousedním fortu Bühl.
(3) Jedná se o hojně používané řešení v podobě prefabrikované válcové šachty, uzavřené betonovým pokopem, která po jeho nadzvednutí sloužila jako pozorovatelna a v případě jeho otočení mimo osu šachty jako nouzový východ nebo střelecké stanoviště. Snadné zdvihání poklopu umožňoval hever, uchycený ke stěně šachty.

Oblast kolem Andermattu je bezpochyby jednou z nejhezčích a nejzajímavějších pevnostních lokalit v Evropě. Okolí objektů je opuštěné, přehledné a s výjimkou fortu Bühl dobře přístupné, i když interiéry objektů jsou samozřejmě pečlivě uzavřeny. Je zde vidět sympatický přístup švýcarské armády, která nezakazuje vstup ani do vojenských prostorů a na povrch využívaných objektů. Zcela volně přístupné jsou dokonce i nejmodernější baterie Bison, ačkoli ty jsou stále v aktivní službě. Povrch fortu Bäzberg byl v době naší návštěvy plný vojáků, ti nás však pouze zdvořile zdravili a naše pobíhání s fotoaparáty jim bylo lhostejné. Na prohlídku opevnění kolem Andermattu budete potřebovat jen jeden den, kombinace výstupů na Bäzberg a Stöckli s celkovým převýšením přes 1100 metrů je ovšem poměrně namáhavá. Z Čech je tato lokalita dobře dostupná, neboť cesta z Rozvadova sem trvá jen zhruba 7 hodin. V nejbližším okolí jsou pak neméně atraktivní lokality, jako je Gotthardský průsmyk a Airolo, takže v této oblasti zde lze strávit několik dní. Přímo v Andermattu je jediný kemp, a to naproti stanici sedačkové lanovky na jižním okraji města.

Stav: září 2008

Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
H. R. Schneider: Schwerpunkt Berner Oberland
Rudi Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004
V. Kupka: Vývoj švýcarského opevnění v 19. a 20. století, in: Historický obzor VII.-VIII./1997, str. 168-174

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 27.9.2008 0.13 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017