Opevnění v Gotthardském průsmyku

(Švýcarsko) – oblast Gotthard – Gotthardský průsmyk
Napsal: O. Filip
objekty: forty, dělostřelecké tvrze, pěchotní sruby
Ve strategicky mimořádně důležitém průsmyku a v jeho bezprostředním okolí byla od 19. století vybudována řada pevnostních objektů, mezi nimiž vyniká zejména rozlehlý fort a dvě dělostřelecké tvrze, z toho jedna s otočnými věžemi pro 10,5 cm kanóny.

Průsmyk Sv. Gottharda je jedním z mála vysokohorských průsmyků, kterým je možné dostat se z jihovýchodní části Švýcarska do vnitrozemí, v tomto případě z kantonu Ticino do kantonu Uri, neboť souvislý hlavní hřeben Alp je v tomto prostoru prakticky neprůchodný. Dalšími alternativami byly v podstatě jen silně opevněné oblasti Sargans a St. Moritz a Simplonský průsmyk. Přes Gotthardský průsmyk byla v letech 1820-1830 vybudována dlážděná silnice, stoupající mnoha serpentinami, kterou o mnoho později nahradila kvalitní betonová komunikace, vedená jinou trasou. V roce 1980 byl pod průsmykem zprovozněn třetí nejdelší silniční tunel na světě, který však má jen dva protisměrné pruhy v jednom tubusu. Již v roce 1882 začal pod průsmykem fungovat železniční tunel o délce 15 kilometrů, již nyní se však pracuje na jeho nahrazení novým tunelem, který bude se svými 57 kilometry nejdelším tunelem na světě.

Gotthardská oblast byla spolu s výše zmíněnými oblastmi Sargans a St. Moritz silně opevňována již od 19. století. Její součástí byla opevnění na jižní straně, především fort Airolo a několik fortů a baterií na severní straně u Andermattu. Zajímavá opevnění byla vybudována také přímo v průsmyku a jeho okolí. Nejprve se jednalo o kamenný fort Ospizio, který byl průběžně rozšiřován od roku 1984 do roku 1918 a jeho hlavní výzbroj tvořily dvě věže pro 12 cm houfnice a čtyři převozné věžičky s 5,3 cm kanóny. Po zahájení výstavby moderních opevnění na konci 30. let 20. století byly přímo v průsmyku postaveny dvě moderní dělostřelecké tvrze, z toho jedna s věžemi pro 10,5 cm kanóny a druhá s kanóny ráže 15 cm pod betonem. Obě tvrze byly především dělostřeleckými bateriemi s velmi dobrým zázemím pro posádku a velkými zásobami munice, neboť v zimním období byl průsmyk jen obtížně dostupný, naproti tomu jejich blízká obrana byla do značné míry svěřena samostatným objektům. Fort Ospizio byl vyřazen z aktivní služby již v roce 1947, tvrz San Carlo byla deaktivována v roce 1994 (stejně jako většina ostatních tvrzí s dělostřeleckými věžemi pro 10,5 cm kanóny), zatímco tvrz Sasso da Pigna s výkonnými kanóny až v roce 1999. Obě tvrze tedy vydržely v aktivní službě více než půl století.

Dělostřelecká tvrz SAN CARLO je situována asi kilometr severozápadně od Gotthardského průsmyku, pod hrází přehradní nádrže Lucendro. Přímo k vchodovému objektu (46 33 45; 8 33 19) vede odbočka ze staré silnice a je zde parkoviště, neboť interiér tvrze slouží jako luxusní hotel. Hned vedle vchodu jsou tři kulometné objekty, dva z nich kupodivu s primitivními střílnami pro kulomety na polních lafetách, ačkoli jsou napojeny na podzemí tvrze. Podobný objekt je umístěn ještě v sousední rokli. Dělostřelecké věže pro kanóny ráže 10,5 cm (1), které byly prvními instalovanými exempláři tohoto typu, se nachází na skalních blocích nad vchodem a jsou maskovány jako kamenné balvany. Zajímavá je jedna z věží, která má odkrytou hlaveň a poničenou část masky, takže je pod ní dobře vidět kopulovitý tvar věže. Celý prostor pak kryly tři samostatné pěchotní sruby, umístěné ještě o něco výše nad cestou.

(Přibližně půl kilometru východně od vchodového objektu tvrze San Carlo se na holém skalnatém svahu nachází objekt se dvěmi kopulemi pro minomety ráže 81 mm (46 33 45; 8 33 19). Objekt je bohužel zcela zapuštěný do terénu a střílny kopulí jsou zakryty obvyklými plechovými „hrnci“, takže jsme jej při naší návštěvě vynechali. Najít jej pravděpodobně není problém, neboť na povrchu jsou vidět dva vchody.)

Fort OSPIZIO se nachází přímo v průsmyku v nadmořské výšce 2100 m a nelze ho přehlédnout. Celý povrch fortu je volně přístupný, uvnitř je muzeum, které má na švýcarské poměry neuvěřitelnou otvírací dobu – každý den 9-12 a 13-18 hodin. Přístupná je zhruba polovina fortu, především pak celá horní část. Uvnitř je k vidění je převozná věžička „Fahrpanzer“, sbírka zbraní a zajímavé videofilmy s pevnostní tématikou. Bohužel je zde také k vidění neuvěřitelný způsob rekonstrukce objektu, kde je doslova každý metr zaneřáděn zbytečnými moderními prvky, jako jsou prosklené dveře, zářivky a jiné instalace. Na povrchu si lze prohlédnout kasárenské budovy, střelecké galerie, postavení pro Fahpanzery, pozorovací zvon a dělostřeleckou věž, která však evidentně není instalována v původní šachtě, nýbrž jen položena na betonovém základu. Fort je také vybaven předsunutým kulometným objektem, zabudovaným do skály, který je u cesty k bojovým objektům tvrze Sasso da Pigna.

Dělostřelecká tvrz SASSO DA PIGNA, která byla vyzbrojena čtyřmi kanóny vz. 42/46 ráže 15 cm, je zabudována do skalní stěny, lemující průsmyk ze severovýchodní strany. Zatímco úplně zamaskovaný vchodový objekt se nachází až za jezerem, tedy v týlu fortu Ospizio, bojové objekty jsou vysunuty asi kilometr do předpolí, což je neobvyklé. Důvodem takového finančně náročného řešení bylo údajně nebezpečí pádu lavin na všech svazích blíže k bojovým objektům. K bojovým objektům lze dojít po cestě, vedoucí kolem fortu Ospizio, přičemž cestou ještě minete pomocný vchod, maskovaný jako kamenná stavba. Nejlépe jsou přístupné dvě obrovské pancéřové střílny baterie západ, k nimž stoupá pěšina. V jedné ze střílen je mohutná hlaveň, zakrytá plachtou a jsou zde i krycí závěsy z řetězů. Druhá střílna je prázdná a stejně vypadají i další dvě střílny baterie východ (jsou za skalním ostrohem, ale přímo u nichž jsme nebyli). Střílny jsou velmi impozantní a pravděpodobně se jedná o největší pancéřové střílny, jaké kdy byly v evropských opevněních použity, neboť jsou vysoké kolem čtyř metrů. Nad každou baterií je pozorovatelna a dole u cesty pod střílnami je samostatný pěchotní srub, který by v případě nouze chránil bojové objekty dělostřelecké tvrze kulometnou palbou. Bohužel má střílny zcela zakryté maskovacími okenicemi. Za ním je ještě několik platforem pro protiletadlové kanóny a na hřebeni v pozadí je také dobře vidět fort Fieudo. V roce 2009 by měla být tvrz údajně otevřena pro veřejnost a tak zde snad bude možné vidět kanóny ráže 15 cm vz. 42/46, které nikde jinde přístupné nejsou. (2)

U staré silnice směrem na Airolo se u nepoužívaného mostu nachází také dva objekty uzávěru TREMOLA NORD. Větší srub (46 32 32; 8 34 22) je zajímavý tím, že má nad hlavními střílnami další podlaží se střílnou pro lehký kulomet a pozorování, druhý objekt je blízko, ale oba mají bohužel úplně zabedněné kasematy s střílnami, takže příliš fotogenické nejsou.

Přesně nad uzávěrem Tremola se v nadmořské výšce 2120 m nachází malý pěchotní fort FIEUDO, z této strany s k němu však nedostanete. Je nutné dojet k jižnímu ústí tunelu na nové gotthardské silnici a buď zde zaparkovat a vyrazit nahoru, nebo jet ještě kus po malé silnici na jihozápad a pak jít po původní přístupové cestě. Ta vede k modernímu vojenskému areálu, kterým kupodivu prochází turistická značka. Pěšina pak stoupá k opěrnému bodu z doby před 1. světovou válkou, který je tvořen pěkným úkrytem a zpevněným zákopy s malými kamennými objekty. Nad tímto postavením již vyčnívají obrysy úhledného a fotogenického fortu, jehož hlavní součástí je obvodová střelecká galerie, napojená na malá kasárna s kaponiérou. Dovnitř se dostat nedá, zato lze po žebříku vylézt na střechu odkud je pěkný výhled, mimo jiné na fort Ospizio a tvrz Sasso da Pigna v Gotthardském průsmyku.

Poznámky:
(1) V letech 1939-1942 bylo na osmi dělostřeleckých tvrzích osazeno celkem 22 věží pro 10,5 cm kanóny (viz tabulka). Věž i s předpancířem vážila pouze 75 tun, kanón měl dostřel 22 km.
(2) Kanón 15 cm vz. 42 nebo vz. 42/46 o dostřelu 24 km byl instalován pouze v pěti tvrzích, a to v celkem 20 exemplářích. Starší verze měla kadenci 1-4 výstřely za minutu, novější verze 6 výstřelů za minutu. Kanón s lafetou vážil 10,5 tuny, granát vážil 42 kilogramů.

Průsmyk je pohodlně přístupný z obou stran, tedy z oblasti Andemattu i z Airola, neboť kvalitní silnice, stavěná pro podstatně větší provoz, je díky dálničnímu tunelu využívána v podstatě jen turisty. Ve slušném stavu je i částečně dlážděná stará silnice, u níž se nachází některé pevnostní objekty. Krajina v průsmyku je nádherná a především od fortu Fieudo je skvělý výhled. Rychlý návrat je možný dálničním tunelem, je však třeba počítat s rizikem dopravních zácp, neboť provoz směrem do tunelu, který má pouze jeden pruh pro každý směr, je regulován semafory, aby se tak uměle zvětšily odstupy mezi vozidly. Výstavbě druhé tunelové trouby nebrání nedostatek finančních prostředků, nýbrž odpor místních obyvatel, kteří se obávají zvýšení provozu po dálnici.

Stav: září 2008

Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
H. R. Schneider: Schwerpunkt Berner Oberland
Rudi Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004
V. Kupka: Vývoj švýcarského opevnění v 19. a 20. století, in: Historický obzor VII.-VIII./1997, str. 168-174

Komentářů: 1

  1. L. Lahoda, 24.7.2013:

    Sasso da Pigna – tvrz již je otevřena pro veřejnost a to dost zajímavým způsobem. Umělá skála u vchodu je odstraněna a vstup do hlavní chodby je volně přístupný. Po cca 150m dojdete k vrátnici, změněné na moderní velín, kde si zakoupíte vstupní magnetickou kartu za 25CHF. Prohlídka podzemí trvá cca 3-4 hodiny a je bez průvodce. Ti se pohybují po tvrzi náhodně a pomáhájí zbloudilým turistům, které sleduje velín pomocí kamer. Průvodci jezdí kilometry chodeb na elektrických skůtrech… ve tvrzi jsou celkem novodobé obrovské podzemní sály, zjevně donedávna sloužící jako nějaké velitelství – v těch je nyní umělecká interaktivní expozice o švýcarském podzemním stavitelství. Kinosály, dataprojektory promítající na skalní stěny, sály krystalů, sály s mapami a 3D modely objektu, sály s podzemními jezery, zelené lasery spouštějící hudební doprovod, kavárna, několik stanovišť WC apod.  Po průchodu tímto uměleckým prostorem po cca 1 kilometru dorazíte ke stanici svážné dráhy – podzemní muniční lanovky, kterou vás obsluha vyveze do původní dělostřelecké tvrze. Zde je klasicky k vidění všechno. Ubikace, umývárny, ložnice, učebny, muniční sklady i dělová a kulometná postavení, samozřejmě s děly, s kulomety, se stojany plnými samopalů…  v kobkách muničních sálů jsou zasklené všemožné exponáty, uniformy, přístroje, nádobí aj. Jsou zde uloženy světlomety, záložní hlavně děl apod. Dělové střílny je možno si prohlédnout i zvenčí – lze k nim vylézt nouzovým východem vysoko ve skalní stěně. Z tvrze možno odejít přes turnikety buď hlavním vchodem nebo dvěma bočními východy (ty však letos byly ještě zasypány sněhem). Prohlídku tvrze mohu vřele doporučit.

    Blokhaus v zatáčce silnice u kasáren FOPPA (nad Airolem) je stále volně přístupný…

    Tvrz Foppa Grande – postavení s kanóny Bison vypadá stále jeko nové, ale hlavně kanónů již byly demontovány, nebo zataženy dovnitř…

Nový komentář

 

Publikováno: 10.10.2008 23.33 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017