 |
(Švýcarsko) – Hlavní armádní postavení – Walensee, Obersee, St. Margrethen Napsal: O. Filip objekty: dělostřelecké a pěchotní tvrze, samostatné objekty Silná opevnění, vybavené dělostřeleckými tvrzemi, vybudovalo Švýcarsko nejen ve třech nejdůležitějších opevněných prostorech, ale též ve strategicky důležitých místech poblíž hranic. Zvláště zajímavé jsou objekty, vybavené pancéřovými zvony, které se nachází u kanálu Linth. |
Rozsáhlá výstavba moderních pevnostních objektů začala na hranicích Švýcarska ještě před přijetím koncepce Alpského reduitu, která předpokládala soustředění většiny obranných prostředků do vysokohorské oblasti země. Tím se některé tvrze ocitly v předpolí hlavní obranní linie, to však neznamenalo, že by bylo rezignováno na jejich obrannou hodnotu. To je případ dělostřelecké tvrze Heldsberg, která je vysunuta prakticky až k hranicím s Rakouskem.
Velmi důležitou obrannou linií, především před kapitulací Francie, byla linie v severní části Švýcarska, probíhající od silně opevňovaného prostoru Sargans podél jezera Walensee, kanálu Linh, jezera Obersee, Curašského jezera a řeky Limmat směrem k západu. Linie byla po vypuknutí druhé světové války obsazena podstatnou částí švýcarské armády a vytvořila takzvané Hlavní armádní postavení, které bylo horečně opevňováno především lehkými a středními objekty. Hodnotu těchto opevnění však značně ohrozilo obsazení francouzského území Němci na konci června 1940, neboť tím bylo celé území Švýcarska obklopeno nepřátelským územím. Bylo nutné zredukovat plány na obranu celého území, což vyústilo v přijetí zmíněné koncepce obrany vysokohorského území. Východní část zmíněného postavení této koncepci vyhovovala, neboť tvořila část obvodu zmíněného „reduitu“ a byla nadále posilována a došlo zde k výstavbě dělostřeleckých tvrzí.
Velmi silně byla opevněna linie na kanálu Linth, spojujícím jezera Walensee a Obersee, který tvořil velmi dobrou protitankovou překážku. Kromě linie lehkých objektů, situovaných přímo na hrázi kanálu zesilovalo obranu několik uzávěrů umístěných za kanálem. Některé z uzávěru byly zesíleny pěchotními tvrzemi, například tvrzí Grynau, uzávěr Näfels, který přehrazoval údolí, vedoucí do vnitrozemí, pak dokonce dvěma dělostřeleckými tvrzemi s celkem osmi pevnostními kanóny ráží 7,5 a 10,5 cm. Specifickým prvkem opevnění u kanálu Linth bylo použití velkého množství pancéřových zvonů, a to výhradně pro účely dělostřeleckého pozorování.
|
Záhada švýcarských zvonů. Před první světovou válkou bylo ve Švýcarsku použito jen několik pozorovacích zvonů, z nichž nejtypičtější byly zvony z produkce francouzské zbrojovky Schneider-Creusot. V letech 1939-40 bylo na linii u severních hranic instalováno 17 kusů malých zvonů, označovaných jako „typ 8. divize“. Velké nejasnosti panují ohledně původu velkých pozorovacích zvonů, které existují ve dvou typech. Menší má vnitřní průměr v horní části 135 cm, větší typ, v němž bylo možné používat i lehký kulomet, má v tomto místě průměr 152 cm. Tloušťka jejich pancíře činí v celé ploše 20 cm.
Malý typ zvonu (pěchotní tvrz Grynau) a velký typ zvonu (objekt A6908 u kanálu Linth). O. Filip 2008. Většina těchto zvonů byla instalována v samostatných pěchotních srubech a úkrytech na Hlavním armádním postavení v oblasti jezer Walensee a Obersee, a to pravděpodobně do roku 1940. Několik dalších zvonů bylo použito v samostatných pozorovatelnách v jiných částech Švýcarska, jeden na dělostřelecké tvrzi Furkels a jeden na pěchotní tvrzi Grynau. Podle současných švýcarských pramenů nejsou v archivech k nalezení přesnější informace o původu zvonů, což je u země, která se vyhnula válce a je proslulá svou pořádkumilovností, poněkud překvapivé, na druhou stranu v tomto zamotaném příběhu figurují nejméně čtyři výrobci ze čtyř různých zemí. Jisté je, že když švýcarská vojenská delegace ve dnech 16. – 27. ledna 1939 pobývala v Československu, navštívili její členové i Vítkovické železárny, které v předešlých letech produkovaly zvony pro naše opevnění a dohodli zde výrobu třiceti zvonů. Lze předpokládat, že předběžná jednání a projekční práce probíhaly již předtím. Po okupaci zbytku republiky dospěli Švýcaři k závěru, že dodávka je nerealizovatelná a jednali o výrobě s lucemburskou ocelárnou Columeta. Lucembursko však bylo krátce na to také okupováno. Věc nabrala pozitivnější směr, když 16. října 1940 sdělil německý vojenský přidělenec, že Němci povolí export pancéřových prvků ze známé belgického zbrojovky Cockerill. Je tedy pravděpodobné, že část zvonů pochází z Belgie. Pokud Němcům prokazatelně nevadila dodávka zvonů potenciálnímu nepříteli z jimi okupované země, pak jim ovšem nemohl příliš vadit ani export zvonů z Vítkovic a švýcarští badatelé se domnívají, že nějaké zvony z protektorátu skutečně dorazily. Aby byl zmatek dokonalý, existují i indicie v podobě konstrukčních detailů některých exemplářů, nasvědčující tomu, že byly vyrobeny ve Švýcarsku (možná v ocelárnách Georg Fischer v Schaffhausenu). Mimo hotových zvonů měli Švýcaři k dispozici i odlitek bez střílen o váze 23 tun, na němž prováděli ostřelovací zkoušky, ale není jasné, který z uchazečů jej dodal.
Srovnání československého zvonu AJ/N odolnosti S a švýcarského pozorovacího zvonu „malého typu“. Vpravo je pro zajímavost i jugoslávský pozorovací zvon, který měl být vyráběn podle československého projektu. O. Filip 2013 Pokud se zaměříme na konstrukční řešení zvonů, je evidentní, že jejich rozměry, tvar a další detaily vychází ze zvonů československého opevnění a naopak se vůbec nepodobají belgickým zvonům ani starším typům zvonů, používaným ve Švýcarsku. Pouze československé zvony měly tvar vysokého a pravidelného kónického kuželu se stejnoměrnou sílou stěn. Odpovídá i tvar příruby s vybráním pro napojení podkladového prstence a čtyři silné válcové manipulační čepy, u nichž přesně odpovídá i jejich umístění (Francouzi používali tenčí čepy, v ostatních zemích to byly spíše různé háky). Kruhové otvory ve stěnách, do nichž se osazovaly střílnové vložky, jsou u švýcarských zvonů téměř stejné, jako u československých zvonů odolností 2. (vložky do zvonů pro objekty římské odolnosti měly složitější tvar). Uchycení pozorovacích přístrojů a uzávěry střílen se však od československých zvonů liší. Bez ohledu na tento detail lze konstatovat, že se jen těžko může jít o výsledek pouhé rady či inspirace, jako tomu bylo v případě zvonů Maginotovy linie ve vztahu k pozdějším československým zvonům. Nasvědčuje to spíše tomu, že zvony byly vyprojektovány přímo u nás, když se chystala zakázku ve Vítkovicích a po krachu tohoto plánu poskytli Švýcaři plány ostatním potenciálním výrobcům. Ať již nakonec vyrobil jednotlivé exempláře kdokoli, více či méně respektoval původní „československé“ řešení. Jisté odlišnosti ale na zvonech v terénu najdeme. Například velký zvon objektu A6908, který by údajně mohl být československý, skutečně připomíná naše zvony a tvarem odpovídá výše zobrazenému plánku, menší zvony na úkrytech u kanálu Linth ale mají níže umístěné střílny, užší manipulační čepy a na pancíři velká vystupující čísla (což připomíná značení francouzských zvonů, nikoli však zvonů československých). Všechny švýcarské zvony, včetně onoho kandidáta na československý originál, mají velmi hrubý povrch a viditelný otisk spáry formy mezi bočními stěnami a vrchlíkem, což nasvědčuje tomu, že se odlévaly jinou technologií, než československé zvony. |
Grynau
Pěchotní tvrz leží na pahorku mezi přibližně 2 kilometry od východního okraje Curyšského jezera. Tvrz funguje jako muzeum, otevřeno je bohužel pouze po domluvě a za minimální vstupné 150 franků. Bojové objekty jsou rozmístěny na svazích a k čelním objektům je to velmi blízko od restaurace „Schloss Grynau“. Pokud byste zde nezaparkovali, je nutné jet asi 300 metrů do týla, kde je větší parkoviště a dojít po okraji silnice k cestě, která vede ke vchodovému objektu nad silnicí. Tento objekt, který je kombinován s pěchotním srubem, je ze silnice vidět. Jednotlivé kulometné objekty lze snadno obejít po značených pěšinách, vzhledově však nejsou příliš zajímavé, neboť se jedná o typické „krabice“ s jednou či dvěma střílnami. Objekty na pravém křídle jsou umístěny ve velmi prudkém svahu a je patrné, že byly maskovány jako domky s taškovými střechami. Nejzajímavější je pozorovací objekt (47 12 57; 8 58 08) v čelní části tvrze, na němž je osazen pancéřový pozorovací zvon s pěti průzory. Zvon je v dobrém stavu, nicméně v hustém lese se poněkud hůře fotografuje. Týl tvrze by měla krýt linie menších samostatných objektů, které jsme nehledali.
Grynau: střílna pro pozorování a lehký kulomet ve vchodovém objektu MG18. Střílna je osazena šikmo kvůli zvýšení deprese. |
Grynau: objekt MG20 na levém křídle tvrze se střílnou pro těžký kulomet. Podobně vypadají i ostatní bojové objekty. |
Grynau: detail pancéřové střílny pro těžký kulomet. V pancéřové desce je otvor pro hlaveň a nad ním průzor pro zaměřovač. |
Grynau: dělostřelecký pozorovací zvon. Narozdíl od československých předloh nebyly ze zvonů odstraňovány manipulační čepy. |
Samostatné objekty
Samostatný objekt A6908 (47 11 10; 8 59 28), vybavený s velkým zvonem se nachází na hrází kanálu Linth asi 5 kilometrů jižně od tvrze Grynau a je součástí souvislé linie objektů podél kanálu. Napravo od objektu je most, vedoucí do obce Giessen a přímo mostu je parkoviště. Tento oboustranný objekt je překvapivě malý, ale i tak je zvon, osazený prakticky uprostřed, ze úrovně terénu špatně viditelný. Je tedy nutné se dostat na střechu, což je možné z blízkého stromu (ale není to právě nejsnadnější). Zblízka je zvon velmi pěkný a je nejfotogeničtější ze všech exemplářů, které lze v okolí spatřit. (Na hrázi by bylo možné obejít ještě řadu dalších objektů, připomínajících zvětšené řopíky, žádný z nich však nemá zvon.)
Zvon byl osazen také na samostatném úkrytu A6801 (47 07 53; 9 05 58), který je umístěn v parku u západního cípu jezera Walensee, tedy na opačném konci kanálu Linth, než výše zmíněná tvrz Grynau. U nádraží Weesen je velké parkoviště a odtud lze k úkrytu snadno dojít parkem kolem dalších dvou objektů (jednoho třístřílnového a jednoho úkrytu). Úkryt má neobvyklou konstrukci s povrchem z žulových kvádrů a zajímavé vstupy v podobě dvou půlkruhových šachet s žebříky, jimiž měla zřejmě vybíhat pěchota. Poklop jedné z šachet lze otevřít a přesvědčit se, že celý interiér objektu je plný vody. Zvon na stropnici je osazen tak, že střílny jsou velmi vysoko, ve střílnách bohužel úplně chybí vložky. Uvnitř je vidět jednoduché vybavení v podobě pevné plechové podlahy a dřevěné lavice.
V rámci uzávěru NIEDERURNEN, který byl čtvrtou linií obrany na kanálu Linth, byly vybudovány tři úkryty, vybavené pozorovacími zvony v menší variantě. Objekt A6835 Kiesgrube (47 08 06; 9 03 29) se nachází na louce západně od mostu v obci Ziegelbrücke a celkem dobře se k němu dostanete přes most z parkoviště u nádraží. Zvon se šesti průzory je ukryt v dřevěné boudičce, který je částečně rozpadlá, takže je viditelný. Dochovala se v něm jedna střílnová vložka. Další úkryt A6826 Kirche (47 07 41; 9 03 19) je v křoví přímo mezi domy sousední obce Niederurnen a zaparkovat se dá přímo u něj. Vypadá podobně, ale jeho zvon se čtyřmi průzory není nijak maskovaný a zcela postrádá střílnové vložky. (Další objekt A6821 Park byl bohužel zbourán.)
Celkem čtyři zvony byly instalovány do objektů uzávěru NÄFELS, který tvoří pátou obrannou linii. Mimořádně hezký objekt A6753 Autschachen (47 06 22; 9 04 09) leží u železniční tratě v obci Näfels, má čtyři odkryté střílny a je obložen žulovými kvádry. Zvon je na stropě dobře viditelný a jsou v něm střílnové vložky. Objekt A6751 Garage stojí u benzínové pumpy na okraji hlavní silnice (47 06 19; 9 03 55), bohužel jeho zvon je stále zakrytý maskovací nástavbou. Velmi hezký je objekt A6750 Stampf u cesty severně od Näfels (47 06 10; 9 03 41), jehož zvon je dobře viditelný a na vrchlíku má jehlanovitou nástavbu, která ho má zřejmě připodobnit nějaké kapličce. K objektu dojdete od blízkého obchodního centra po silničce skrz statek. Od tohoto objektu je také vidět velký srub na úpatí hory, maskovaný jako dům.
(Na jednom z úkrytů uzávěru byl také instalován zvon, ale nedochoval se. Na obou křídlech uzávěru jsou ve skalních stěnách zabudovány dělostřelecké tvrze, a to na východním křídle tvrz BERGLINGEN se dvěma kanóny ráže 7,5 cm a dvěma ráže 10,5 cm a na západním křídle tvrz NIEDERBERG, původně vyzbrojená čtyřmi 7,5 cm kanóny, které byly později nahrazeny houfnicemi ráže 10,5 cm vz. 46. Jak je patrné z dostupných fotografií, mají obě tvrze mají bohužel tak důkladně zamaskované střílny, že prakticky nejsou viditelné.)
Oboustranný kulometný objekt A6908 s pancéřovým zvonem, umístěný na hrázi kanálu Linth. Objekt byl půdorysně malý, ale měl solidní odolnost. |
Zvon objektu A6908, jehož průzory jsou stále uzavřeny původními kulovými vložkami. |
Úkryt v parku, obložený žulovými kvádry. V popředí je velký poklop, pod nímž se ukrývají tři žebříky pro rychlý výstup osádky. |
Pozorovací zvon úkrytu A6801, zbavený vložek ve střílnách. Na zvonu je vidět manipulační čep a velké číslo zvonu. |
Niederurnen: úkryt „Kiesgrube“ se dvěma vstupními poklopy a maskovaným zvonem. |
Niederurnen: vložka v jedné ze střílen, do níž se pomocí bajonetového úchytu nasazoval speciální pozorovací dalekohled. (RH) |
Niederurnen: úkryt „Kirche“ s výrazně vyčnívajícím zvonem, zbaveným střílnových vložek. Zvon nese na pancíři velké výrobní číslo 20. (RH) |
Näfels: srub „Autschachen“ u železniční trati. Vlevo je střílna pro lehký kulomet a pozorování, vpravo střílna pro těžký kulomet. Stejné střílny jsou i na opačné straně objektu. (RH) |
Näfels: srub „Garage“ u benzínové pumpy, úplně zakrytý maskovacími nástavbami. (RH) |
Näfels: srub „Stampf“ se zvonem, maskovaným originální stříškou. Stejně jako u ostatních objektů tvořily jeho výzbroj dva lehké a dva těžké kulomety. (RH). |
Näfels: detail pozorovacího zvonu, jehož střílny jsou zabezpečené původními uzávěry. |
Heldsberg
Tato pěchotní tvrz je vysunuta až k rakouským hranicím u Bodamského jezera (Bodensee). Tvrz je situována na protáhlé vyvýšenině nad městem Sankt Margrethen a mezi jejími objekty jsou značné výškové rozdíly. Parkoviště pro návštěvníky tvrze (47 26 43; 9 38 58) je ve městě přímo pod kopcem a přístupová cesta je dobře značená. Cestou ke vchodu minete jeden ze tří pěchotních srubů pravého křídla (ostatní jsou ukryté v lesíku), vchod do tvrze je však zcela zakrytý pod maskováním v podobě civilní budovy. Dva dělostřelecké sruby se 7,5 cm kanóny vz. 39 jsou ve svahu poblíž vchodu, další dva až v dalším lesíku směrem na jihozápad od vchodu. Kromě tvrzových pěchotních srubů, z nichž je nejhezčí dvoupodlažní objekt, situovaný ve svahu západně od vchodu a maskovaný jako obytný dům, je na povrchu tvrze a v jejím okolí ještě řada samostatných kulometných objektů a polních postavení, které zesilovaly její blízkou obranu. Tvrz je otevřena od dubna do října vždy v sobotu od 13 do 18 hodin. prohlídka je zajímavá, neboť k vidění jsou všechny důležité části tvrze, především kompletně vybavený a vyzbrojený pěchotní a dělostřelecký objekt, ale též kasárna, telefonní ústředna, velitelské stanoviště nebo strojovna a filtrovna. Zajímavý je kontrast velmi komfortních prostor pro posádku a až příliš jednoduše řešených bojových stanovišť, kde musely obsluhy zbraní bojovat s nasazenými maskami, napojenými dlouhými hadicemi na centrální rozvod vzduchu a mezi patry se přesouvat po úzkých žebřících. Kuriózní je například i odtahu zplodin z nábojnic kanónů, neboť za tím účelem bylo nutné nasadit ručně každou vystřelenou nábojnici na potrubí s ručně poháněným exhaustorem.
Heldsberg: jedna ze čtyř střílen pro kanón ráže 7,5 cm. |
Heldsberg: kasematní kanón vz. 39 ráže 7,5 cm v jednom z dělostřeleckých srubů. Zbraň chrání rozměrná pancéřová deska s otvorem pro hlaveň. |
Heldsberg: hlavní chodba směrem k západnímu křídlu tvrze. Vpravo jsou umývací žlaby, vlevo je vidět rozcestník s popisem objektů, k nimž chodba vede. |
Heldsberg: pancéřová vrata v jedné z chodeb. Střílna ve vratech sloužila k vnitřní obraně, neboť chodba vede mimo jiné i k nouzovému východu. |
Heldsberg: strojovna tvrze se dvěma dieselagregáty. Zkosené rohy mezi stěnami a stropem prozrazují, že jde jen o vnitřní stěny, vestavěné do většího klenutého sálu. |
Heldsberg: bohatě zařízená kuchyň tvrze. |
Heldsberg: jeden z granátových skluzů na obranu podzemí. Vpravo jsou vidět závory, kterými bylo možné zajistit pancéřové dveře. |
Heldsberg: těžký kulomet MG 51 ve střílně. Lafeta je doplněna pomocným zaměřovačem se zakresleným terénem. Masky s hadicemi sloužily pro obsluhu, neboť objekt neměl úplnou filtroventilaci. |
Heldsberg: objekt na pravém křídle, maskovaný jako obytný dům. V dolním podlaží byl umístěn těžký kulomet, v horním pozorovací stanoviště se střílnou. |
Heldsberg: pohled pod maskovací okenice kulometného objektu. Otvory pro ovládací lanka jsou provrtány přímo v pancíři střílny. |
Popisovaná opevnění jsou vůbec nejblíže k našemu území a jsou snadno dostupná, neboť ke tvrzi Heldsberg je to z Rozvadova pouhých 400 kilometrů po dálnici. Objekty, které jsme navštívili, jsou přístupné bez nejmenších problémů a pravděpodobně to platí i pro všechny objekty s pozorovacími zvony, u nichž jsme nebyli. Interiéry objektů samozřejmě přístupné nejsou a vesměs jsou zabedněné i střílny bojových objektů. Prohlídka tvrze Heldsberg je velmi zajímavá a průvodci jsou ochotní. My jsme k tvrzi dorazili mimo otvírací dobu a přemluvili jsme je, aby nás vzali s objednaným zájezdem. Velmi pěkný kemp je přímo v Sankt Margrethen nedaleko tvrze Heldsberg, je však nutné varovat před kempem u západního okraje jezera Walensee, který je sice blízko pevnostních objektů, avšak jedná se o neobyvatelnou bažinu, zarostlou křovím. Normální kempy jsou až směrem na Bad Ragaz a Chur.
Stav: září 2008, srpen 2009 (uzávěry Niederurnen a Näfels)
Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
H. R. Schneider: Schwerpunkt Berner Oberland
V. Kupka: Švýcarské opevnění z let 1937-1945 – Hlavní armádní postavení, in: ATM 11/2008, str. 80-83
Günther D. Reiss: Panzerbeobachtungsstände in der schweizerischen La ndesbefestigung, in: Fortifikation 24/2010, Studienkreis INTERFEST
HeldsbergK ochotě průvodců na Heldsbergu musím přidat, že nás jeden z nich ochotně provedl i návštěvníkům běžně uzavřenou částí tvrze. Stáli jsme u smutně u mříže a když přišel, tak jsme ho prostě slušně požádali s tím, že se o opevnění zajímáme hlouběji. Dotyčná (spodní) část tvrze je nepřístupná v podstatě jen z důvodu mokré podlahy.
Pevnost Heldsberg jsme navštívili cestou z jižní Francie, bohužel jsme na ni měli málo času. Na prohlídku by bylo potřeba alespoň 2 – 2,5 hodiny a my měli jen hodinu. Návštěvník může pevnost procházet sám, bez doprovodu průvodce. K dispozici je i audiogiude v angličtině.