S rozvojem železnic ve druhé polovině 19. století začal být zásadní i jejich strategický význam pro přesuny vojenských jednotek a jejich zásobování. S tím rostla i obava z případné sabotážní akce, kterou by mohly provést nepřátelské jezdecké jednotky proti zranitelným objektům, především mostům nebo tunelům v hloubce nepřátelského území, aby tak ochromily přísun posil a materiálu. Později získávaly na významu i moderní silnice, pro něž byly též budovány velké mosty, případně pro ně byly využívány starší mosty železniční. Podmínky obrany mostů ve vnitrozemí, kde nehrozilo nasazení dělostřelectva, zato však bylo nutné zajistit kruhovou obranu, vykrystalizovala ve všech státech do koncepce věžovitých blokhausů s četnými střílnami pro ruční zbraně a později i kulomety. Ty byly umisťovány přímo u bráněných mostů, přičemž s ohledem na nutnost bránit obě strany náspu byly objekty obvykle budovány ve dvojicích. Výška objektů závisela především na výšce náspů, takže se objevovaly i objekty velmi vysoké. Stavebním materiálem byly zprvu cihly a později beton.
Blokhausy byly budovány například na území Rakouska-Uherska (pro obranu železnic na Balkáně a v Haliči), v Číně na ruské železnici do Mandžuska, nebo Brity v Jižní Africe na obranu proti Búrům. Velké množství těchto objektů bylo vybudováno na konci 19. a začátku 20. století na území Německa, které mělo silně rozvinutou síť železnic, a to především na východě, podél strategické železnice z Toruně do Královce. Zde bylo potenciálním nepřítelem carské Rusko, disponující silným jezdectvem. Kromě cihlových objektů byly na začátku 20. století postaveny i odolnější objekty betonové, a to konkrétně na Pozici Mazurských jezer. Specificky německým řešením pak bylo osazení otočných pancéřových věžiček „Fahrpanzer“ do stropů objektů, čímž se palebné možnosti blokhausů značně zvýšily. Dalším typem objektů, které se vyskytovaly u většiny velkých mostů na východě Německa, byly mohutné brány v podobě dutých objektů, opatřených střílnami, případně i vysoké věže, umístěné na pilířích mostů, které sice měly především dekorativní funkci, bylo je nicméně možné využít i pro obranu. Většina těchto staveb, které byly stavebně spojeny přímo s mostními konstrukcemi, však padla za oběť destrukcím mostů, provedeným v roce 1939 polskou armádou, respektive na konci 2. světové války ustupujícími Němci. Blokhausy u železničních mostů nicméně nebyly jen specialitou severovýchodní části Německého císařství, neboť podobné objekty lze nalézt i u Odry nebo Labe a zvlášť impozantní stavby tohoto typu lze nalézt u pozůstatků slavného Ludendorfova mostu u Remagenu.
Zcela neobvyklé objekty, které nemají v německém pevnostním stavitelství obdoby, byly vybudovány u města Tczew ve 30. letech 20. století na trase připravované dálnice do Východního Pruska. Jednalo se o dvojici gigantických objektů v nejvyšší odolnosti, které sice nebyly nikdy dokončeny, přesto je jejich rozměr impozantní. Jejich funkce, zvláště s ohledem na nepochybně obrovské náklady na jejich výstavbu, je poněkud záhadná, neboť v této době již nebylo zvykem izolovaným způsobem opevňovat přímo strategické mosty v hloubi území, ale především hranice nebo celé břehy důležitých řek ve vnitrozemí.
Původně železniční most ve městě Tczew, postavený v letech 1851-57 byl nejstarší příhradovou konstrukcí ve střední Evropě a dnes je významnou technickou památkou. Již v roce 1891 jej nahradil souběžně vedený dvoukolejný most a od té doby vede po starém mostě pouze silnice. Oba mosty byly vybaveny opevněnými bránami, které však spolu s krajními částmi mostů padly za oběť destrukci, provedené Poláky již 1. září 1939. Starý most nebyl během 2. světové války opraven, a to ho zachránilo před destrukcí na konci války, neboť sousední dvoukolejný most z roku 1891 bylzcela zničen. Současný železniční most je vybudován rovnoběžně se starým mostem, na místě zničeného dvoukolejného mostu. Starý most byl původně opatřen kromě bran také pěti páry vysokých cihlových věží na všech pilířích, taktéž opatřených střílnami, Z nich se však dochovaly pouze dva páry věží. K věžím je nutné dojít po mostě a poté lze po schodišti vyjít až do úrovně horní části příhradových nosníků a vyjít na spojovací most mezi věžemi. Odtud se nabízí úžasný pohled na ocelovou konstrukci mostu s nyní již nefunkčním pojízdným mostem pro údržbu. Cesta po schodišti je však nepříjemná a vyžaduje velkou opatrnost, neboť schody pokrývá silná vrstva holubích výkalů.
Opevněný most na trase plánované dálnice leží na dohled od výše popsaného příhradového mostu a lze k němu dojet po silnici směrem na jih. Objekty na obou stranách mostu byly v době naší návštěvy zvenku opravené a jejich interiéry byly přístupné, zdá se však, že právě probíhaly práce na jejich znepřístupnění. V objektech bylo ještě nedávno velké množství dveří různých typů, včetně dveří pancéřových, prakticky všechny však byly ukradeny. Zůstaly naštěstí alespoň nejzajímavější a největší dveře, uzavírající úkryt pro protitankový kanón ve východním objektu. Západní objekt nebyl dokončen a po obou stranách jsou patrné skořápky pro nevybetonované části. Ve východním objektu se dochovaly celkem šest osmnáctitunových desek 78P9 pro těžký kulomet o síle 20 cm. Objekt je rozdělen na dvě části průjezdem, v němž se nachází vstupy do obou částí a zmíněná vrata pro protitankový kanón. Na stropě objektu si lze všimnout dvou mohutných přístaveb, opatřených pancéřovými dveřmi, které kryjí vyústění schodišť po obou stranách vozovky. Na západním předmostí byly také vybudovány dva pěchotní úkryty vždy pro dvě družstva pěchoty. Úkryty jsou to běžné konstrukce, zapuštěné do úrovně terénu. Severní úkryt se nachází nedaleko mostu ve skupině keřů a je přístupný, jižně položený úkryt je však do značné míry zasypán odpadky a vedle něj se nachází dům, jehož majitelé berou zájem o jejich smetiště velmi osobně. Na spojnici obou úkrytů byl pro obránce mostu vybudován podchod pod silnicí, který je dnes částečně zasypaný.
Dvojice velkých mostů s opevněnými bránami a věžemi na pilířích se nacházel i v nedalekém Malborku, nedaleko proslulého křižáckého hradu. Zatímco železniční most na svém místě existuje, i když v nové podobě, ze silničního mostu zbyly jen mohutné opěry na březích řeky neboť oba mosty byly 8. května 1945 vyhozeny do povětří. Velké brány se střílnami, které byly umístěny na koncích mostů, zmizely úplně, na východním předpolí mezi oběma mosty se nicméně dochovala vysoká středověká věž, nesoucí znatelné stopy ostřelování, která je spojena s modernizovanou hradbou a kaponiérou, která taktéž sloužila k obraně mostu.
Dvoupodlažní blokhausy, propojené poternou se střílnami, stojí u mostu na říčce Drwęca v obci Samborowo. Nejsou v ideálním stavu, neboť mají poškozené zdi, na druhou stranu nejsou zarostlé a jsou tedy poměrně fotogenické. Pancéřové věžičky na stropě se nedochovaly, neboť je údajně v 90. letech 20. století demontoval soukromý sběratel. Dostanete se k nim buď z vesnice, nebo můžete přejet nadjezd přes trať západně od objektů, za ním zahnout doprava a zaparkovat u hájovny, odkud k nim lze snadno dojít po pěšině podél trati.
Asi nejhezčí blokhausy se nachází u mostu přes říčku Pasłęka u osady Tomaryny. Je nutné dojet po rozpadlé dlážděné silničce až k železničnímu přejezdu, kde se dá zaparkovat a odkud jsou již objekty vidět. Jsou ve velmi dobrém stavu a se svými čtyřmi podlažími vypadají velkolepě. Věžičky na jejich stropech bohužel postihl stejný osud, jako v případě objektů v Samborowu. Vstup se nachází v pravém blokhausu a uvnitř je k vidění především množství střílen a spojovací chodba do druhé „věže“, jejíž součástí spojovací chodby je i velká místnost pod jedním z oblouků mostu. Do vyšších podlaží blokhausů se nedá dostat, neboť z objektů zmizela schodiště.
Skupina tří modernějších betonových blokhausů se nachází na východním okraji obce Ruciane mezi jezery Bełdany a Nidzkie. Nejhezčí z nich leží přímo na okraji parkoviště u benzínové pumpy pod náspem železniční trati. Objekt není zarostlý a zachovala se u něj mříž, chránící prostor před vhodem. Nejvyšší čtyřpodlažní blokhaus (jedno podlaží je podzemní) leží v lesíku hned na opačné straně náspu, avšak je zřejmě obýván bezdomovci a jeho okolí je zamořené odpadky. Mříž od vchodu byla odcizena. Další blokhaus se dvěma nadzemními podlažími je u blízkého jezu a je ve slušném stavu, z týlu je k němu však přistavěn objekt rychlého občerstvení.
Dvojice podobných blokhausů, avšak lehčí konstrukce, se nachází po obou stranách bývalého silničního mostu přímo v centru obce Mikołajki, mezi jezery Mikołajskie a Tałty. Dnes je na místě mostu lávka pro pěší a oba blokhausy jsou bohužel zabudované do okolních staveb takovým způsobem, že se prakticky nedají fotit. Podstatně fotogeničtější je dvojice malých jednopodlažních blokhausů, určených pouze pro ruční zbraně, u železničního mostu, které se dochovaly v původním stavu a jejich interiéry jsou přístupné. Nejlépe se k nim dostanete tak, že zaparkujete poblíž nadjezdu nad silnicí č. 16 (zhruba 200 metrů západně od objektů) a dojdete k nim přímo po trati, která je jen málo frekventovaná.
Popsané objekty jsou samy o sobě přístupné dobře, jsou však vzdáleny od jiných opevnění a rozptýleny na poměrně velkém prostoru. My jsme je navštívili při přesunu z Gdaňska do Východního Pruska. Blokhausů bylo u železnice z Toruně do Královce postaveno více, avšak vyjma popsaných objektů z nich zbyly jen nepatrné zbytky. Místy počítejte se silnicemi mimořádně špatné kvality, a to především při cestě k blokhausům u Pasłęky.
Stav: červenec 2007
Foto: Ondřej Filip 2007
Literatura:
Jarosłav Chorzepa: Fortyfikacje – przewodnik po Polsce, Carta blanca, Warszawa 2005
Fortyfikacje w Polsce północnej
M. Wojciechowski: Fortyfikacje poligonalne XIX wieku
-Železniční most Tczew – vstup na most je opatřen vysokou bránou a tudíž se do věží nedá dostat,ale je to impozantní objekt.
-Samborowo – nádherně fotogenické blockhausy se dají navštívit i uvnitř
-Tomaryny – velmi krásné objekty
-Ruciane – Blockhaus u benzínové stanice je v dobrém stavu. Blockhaus se 4 podlažími je otevřen a blockhaus u jezu je možné navštívit po telefonické domluvě s majitelem
-Mikolajki – oba menší blockhausy u nepoužívaného železníčního mostu jsou totálně zarostlé