Rakousko-uherské opevnění Kotoru

(Černá hora, Chorvatsko) – Kotor
Napsal: Jan Pavel
forty, baterie

Nejjižněji položená námořní základna rakousko-uherského loďstva ležela v místě, značně ohroženém pozemním útokem. Z toho důvodu bylo její okolí průběžně opevňováno a tyto objekty se dochovaly ve velmi dobrém stavu.

Boka Kotorská představuje nejen krásnou přírodní lokalitu, ale také zajímavý skanzen rakouského (rakousko-uherského) pevnostního stavitelství. Na rozdíl od Puly připadlo toto území po první světové válce Jugoslávii (resp. SHS), což zabránilo významnější destrukci jednotlivých objektů, která v ostatních zemích proběhla při trhání pancéřových prvků.

Pro laiky je zřejmě nejznámější opevnění vlastního města Kotor, které vznikalo již od ranného středověku a je charakteristické především monumentální pevností Sv. Jana, která se tyčí na skalnatém ostrohu nad městem a je s ním propojena hradbami, jejichž celková délka překračuje 5 km. Výstavba modernějšího opevnění je potom spojena s Rakušany, kteří se stali pány tohoto území po skončení napoleonských válek. Boka Kotorská se stala vzhledem k výborným přírodním podmínkám jednou ze základen rakouského válečného loďstva, což si samozřejmě vyžádalo výstavbu souvisejících opevnění.

Před 1. světovou válkou význam Kotoru jako vojenského přístavu klesl se stoupajícím nebezpečím, které hrozilo ze strany černohorského dělostřelectva a hlavní kotviště bylo přesunuto do lépe chráněného Tivatského zálivu. Všechny moderní těžké lodě se zdržovaly v bezpečnější a lépe položené Pule. V září a říjnu 1914 ostřelovaly zdejší opevnění francouzské lodě, ale bez většího efektu. Horší bylo soustavné ostřelování z masivu Lovčenu, kam byla přisunuta i francouzská baterie. Například fort Goražda dostal více než 1000 zásahů. Na ostřelování odpovídaly pevnostní zbraně i těžké kanóny starých válečných lodí. Ostřelování definitivně skončilo v lednu 1916, kdy byly okolní hory dobyty rakousko-uherskými jednotkami.

První významnější pevnostní stavby byly realizovány v 50. letech 19. století a jednalo se o tři reduitové forty, v některých případech redukované pouze na maxmiliánskou věž, vybudované při vjezdu do Boky Kotorské. Západní stranu vjezdu dodnes stráží fort PUNTA D´OSTRO situovaný na špici poloostrova Prevlaka (42 23 34; 18 32 01). Jádrem fortu je několikapatrový reduit, před který je těsně u vodní hladiny předsunuta kasematová baterie. Fort byl postaven v letech 1853-1859 s předpokládanou posádkou kolem 250 mužů. Výzbroj se v průběhu času měnila a například v roce 1910 byla tvořena čtyřmi 15 cm a osmi 8 cm děly. Na začátku 20. století byl však fort beznadějně zastaralý. Proto byla pozice posílena čtyřmi 21 cm moždíři a baterií 8 cm kanónů.

V současné době se fort nachází na území Chorvatska v národním parku Prevlaka a je přístupný po zaplacení vstupného u vjezdu do parku, který je situován na šíji poloostrova a příjezd k němu je dobře značen. Pracovníci parku „naženou“ turisty do speciálního vláčku a poměrně malou rychlostí s nimi přejedou na špici poloostrova k fortu. (Podle některých informací je ale možné jít do parku i pěšky. Při naší návštěvě nám však tato možnost nebyla nabídnuta). Cestou vláček projíždí bývalou vojenskou základnou chorvatské armády a na pobřeží jsou ještě vidět zbytky drátěných zátarasů. U fortu je asi dvacetiminutová pauza, během které je možné prohlédnou si vlastní pevnostní objekt. Část vnitřních prostor je však nepřístupná. Z fortu je krásný výhled na oba další forty chránící vstup do zálivu. Dále je možné vyběhnout po boční cestě nahoru, na hřebínek nad fortem. Zde je možné si prohlédnout objekt rakousko-uherské baterie (pravděpodobně pro 8 cm kanóny) a vlevo od něj malou pozorovatelnu, která má ale zabetonovaný průzor. Objekt je sice částečně upraven (zřejmě důsledek pobytu jugoslávské a následně chorvatské armády), ale má zachovány původní dveře a okenice.

Druhý fort obrany vjezdu, MAMULA, se nachází na stejnojmenném ostrově, který dnes již spadá pod Černou Horu. Jádrem fortu, postaveného v letech 1852-1858, je velký několikapatrový reduit, před který je předsunut polokruhový kasematový trakt. Objekt byl využíván až do první světové války, přičemž během tohoto období prošel i určitou modernizací. Jejím nejvýznamnějším prvkem bylo zástavba dvou pancéřových pozorovacích stanovišť. V roce 1910 měl fort posádku 321 mužů a jádro jeho výzbroje tvořily čtyři poměrně zastaralé moždíře ráže 21 cm M80, deset 15 cm děl a čtyři 8 cm kanóny.
V současné době je objekt opuštěný a slouží jako výletní místo. Dostat se na něj je možné z pláže Mirista (42 23 42; 18 34 47), odkud vyjíždějí v turistické sezóně malé loďky. Cena za zpáteční cestu se pohybuje kolem 2 Euro, přičemž je nutné si zjistit, kdy daná loď odplouvá zpět. Problémem je totiž absence mola u ostrova, což znamená, že loďky tam stabilně nekotví. Prohlídku fortu jste tak většinou nuceni zvládnout za půl hodiny. Vlastní stavba je ve výborném stavu a zejména pancéřové pozorovatelny jsou velmi fotogenické. V reduitu je zachované i schodiště, takže je možné vylézt na jeho střechu, odkud je nádherný výhled do okolí.

Třetím z fortů kryjících vjezd do Boky Kotorské je ARZA, (42 23 29; 18 34 14). Oproti předešlým dvěma se jedná o podstatně skromnější stavbu mající charakter maxmiliánské věže s přistavěným bočním traktem pro schodiště. Objekt je opuštěný a volně přístupný, nejlépe pěšky z pláže Mirista. Schodiště je sice trochu poškozené, ale při troše snahy se lze dostat na střechu.

Na konci 19. století bylo rozhodnuto vzhledem k zastaralosti tří výše popsaných fortů vybudovat nové opevnění vjezdu do Boky Kotorské. Pevnostní objekty byly umístěny hlouběji do zálivu a soustředěny do dvou uskupení. První z nich je situováno cca 3 km na sever od fortu Punta d´Ostro na výběžku označeném jako Punta Kobila. Zde bylo v letech 1895-1906 postaveno celkem pět pevnostních objektů. Jednalo se o Horní baterii Punta Kobila (42 25 36; 18 31 29), Dolní Baterii Punta Kobila, blokhaus, torpédovou baterii a flankovací baterii. Horní a Dolní baterie byly vybaveny 15 cm kanóny (některé prameny tvrdí, že Horní Baterie byla vyzbrojena 21 cm moždíři) a flankovací baterie 5,7 cm kanóny (některé prameny uvádí 9 cm). Pro účely pozorování byla na Horní a Dolní baterii osazena pancéřová pozorovací stanoviště. Současný stav objektů není jasný. Zachovaly se minimálně Horní a Dolní baterie, avšak přístup k nim je problematický, neboť se nachází na „území nikoho“ – mezi chorvatskou a černohorskou celnicí. Týlová stěna Horní baterie se sice nachází hned vedle silnice, ale celníci mi při mém průjezdu zakázali její návštěvu.

Východní stranu vjezdu kryje obdobná skupina objektů, postavená v letech 1895-1918. Zde bylo postupně vybudováno celkem devět objektů, rozčleněných do dvou menších uskupení. Více na sever se jednalo o skupinu Lustica tvořenou pobřežní baterií, obrannými kasárnami a blokhausem u pobřeží. Více na jih byla postavena skupina Caballa tvořená pobřežní baterií, blokhausem, flankovací baterií a torpédovou baterií. Výzbroj baterií tvořily 15 cm kanóny (podle některých pramenů i 21 cm moždíře) a 5,7 cm kanóny (podle některých pramenů 9 cm kanóny). Objekty se zachovaly do dnešní doby, přičemž jsem navštívil pouze baterii Lustica a blokhaus stejného jména. Baterie je situována nedaleko silnice vedoucí do obce Rose (42 25 12; 18 33 02) a je ve velmi dobrém stavu. Je tvořena třípatrovým kasárenským traktem, na jehož střeše jsou postavení pro kanóny a dvě zachovaná pancéřová pozorovací stanoviště. Objekt je obklopený hlubokým příkopem bráněným z kontreskarpových kaponiér.

Blokhaus Lustica se nachází v bezprostřední blízkosti poválečného jugoslávského úkrytu pro válečnou loď u obce Rose (42 25 26; 18 32 57) a je možné k němu dojet ze silnice vedoucí do obce Rose (je nutné odbočit doleva nedaleko baterie Lustica). Jedná se o stavbu obdélníkového půdorysu, která má ve dvou protilehlých rozích kaponiéry a ve stěnách střílny pro pušky. Typově se jedná o typický rakousko-uherský blokhaus, které byly většinou budovány na území monarchie pro ochranu železničních mostů.

Zřejmě nejatraktivnější součástí opevnění Kotoru a jeho okolí jsou čtyři pancéřové forty. První a nejstarší (a zároveň jediný, který jsem navštívil) je věžový fort (Thurmfort) GORAŽDA (42 23 45; 18 45 52). Je situován čtyři kilometry jižně od Kotoru na okraji vybíhajícího hřebenu táhnoucího se dále na jih. Přístup k němu je relativně pohodlný, neboť se až k fortu dá dojet po velmi dobré (na místní poměry) silnici. Při cestě z Kotoru na jih směrem na Budvu po „Jadranské magistrále“ je nutné nepoužít tunel, ale vyjet po staré silnici do sedla u obce Trinita, kde se nachází uzávěrový fort TRINITA (42 24 11; 18 45 46). Byl postaven v roce 1859 a jeho jádro tvoří třípatrová věž čtvercového půdorysu plnící funkci reduitu. Před ní je předsunutá půlkruhová kasemata se střílnami pro 9 cm kanóny. Fort je fotogenický, avšak uvnitř je nepřístupný. Zde je nutné odbočit doleva, na silnici vedoucí do Centinje. Z ní po několika zatáčkách (42 24 00; 18 45 40) odbočuje doprava do kopce menší silnice vedoucí do obce Mirac. Fort se nachází přímo u této cesty na louce a je v perfektním stavu.

Fort Goražda byl postaven v 80. letech 19. století a jeho dominantou je věž od firmy Gruson určená pro dvě 12 cm děla(1). Ta již přítomna nejsou, stejně jako většina vnitřního vybavení, avšak samotná věž je velmi fotogenická a návštěvník může obdivovat jednotlivé části jejího pancéřování. Věž totiž není kompaktní, ale je složena z několika dílů. To sice snižovalo její odolnost, ale tehdejší stav technologie jiný způsob výroby neumožňoval. Vedle věže Gruson nabízí fort ještě řadu dalších zajímavostí. Na stropnici jsou to dvě pozorovací věže Škoda a parapety pro pěchotu, včetně úchytů pro kulometné lafety. U jedné z věží Škoda je poškozena stropnice fortu, což odhaluje předpancíř a vytváří možnost pro pořízení zajímavé fotografie. Na stropnici fortu se také nachází tři malé betonové objekty opatřené několika střílnami, které zde byly dostavěny v roce 1915. Vstup do pozorovacích věží Škoda je umístěn právě v interiéru těchto přistavěných objektů a je v obou případech uzavřen pancéřovými dveřmi. Vzhledem k tomu, že nejdou otevřít, není možné interiér věží přímo navštívit, avšak pohled přes střílnu ve dveřích ukazuje, že se zde dochovala část systému zvukovodů. Interiér fortu je kompletně prázdný. Zajímavá jsou zde ale kasematová postavení pro 12 cm kanóny. Část z nich byla umístěna ve standardních zděných střílnách. Dva kanóny působící čelně vlevo jsou však chráněny pancéřovými kasematami, které se dochovaly v dobrém stavu. Fort je obklopen příkopem, který brání čtyři kaponiéry s puškovými střílnami.

(Druhým pancéřovým fortem je VERMAČ (42 25 16; 18 44 57) situovaný zhruba uprostřed protáhlého hřebene stejného jména. Typově se jedná o horský rakousko-uherský fort stejného typu, jaký byl stavěn v Dolomitech. Byl postaven v 90. letech 19. století a jeho jádrem je pětiúhelníkový kasematový trakt, obklopený příkopem se třemi kaponiérami. Byl vyzbrojen osmi 12 cm kanóny chráněnými pancéřovými kasematami(2) a čtyřmi věžemi Škoda pro 15 cm moždíře, přezbrojenými na 10 cm houfnice(3). To vše doplňovaly dvě pancéřové pozorovací věže. Objekt se dochoval nepoškozen a přístup k němu je po silnici vycházející od fortu Trinita směrem na sever. Kvalita cesty není zřejmě nejlepší (fort jsem nenavštívil), ale podle fotografií na internetu k němu lze přímo dojed. Objekt je opuštěný a poměrně hodně zarostlý. Věže na stropnici jsou zalité betonem, přičemž není jasné, kdy k této stavební úpravě došlo, zevnitř se dle fotografií dají navštívit.)

(Třetím pancéřovým fortem je TRASTE (42 22 19; 18 42 48) situovaný u kóty Velivoc. Je podstatně modernější než předešlé dva, neboť byl postaven až v letech 1907-1909. Jádro fortu představuje kasematový trakt půdorysu L. Jedno křídlo tvoří šíjová kasárna a druhé pancéřová baterie se čtyřmi věžemi Škoda vz. 09 pro 10 cm houfnice(4) a jednou pozorovací pancéřovou věží, pravděpodobně vyzbrojenou též těžkým kulometem. Týlová stěna kasáren je chráněna kaponiérou, jejíž střecha je opatřená překážkou z ostnatého drátu. Fort se zachoval nepoškozený včetně všech věží a podle fotografií na internetu je volně přístupný.)

(Posledním a nejmodernějším pancéřovým fortem opevnění Kotoru je DVRŠNIC (dnes Dvrsnic, někdy též Dragalj). Nachází se cca 20 km severně od Kotoru na kótě 1176 m Dvrsnic. Fort byl postaven v letech 1911-14 a představuje zástupce poslední generace rakousko-uherský fortů, charakterizovaných snahou o rozptýlení jednotlivých prvků. Jádro fortu tvoří betonová kasárna a betonový trakt baterie pro čtyři 10 cm houfnice vz. 09 s jednou pozorovací věží. Obvod fortu chránilo pět kulometných kasematových objektů (čtyři vpředu a jeden v týlu). Současný stav objektu není jasný a je možné, že ani nebyl dokončen. Podle dostupných údajů by však měl být opuštěný a přístup k němu vede ze silnice Risan – Grahovo odbočkou přes obec Dragalj.)

Vedle výše uvedených staveb bylo v druhé polovině 19. století postaveno kolem Kotoru několik dalších fortů, chránících důležité komunikace. Svým charakterem se jedná o uzávěrové forty, často pouze spíše reduty nebo blokhausy bez pancéřových věží. Nachází se většinou v blízkosti důležitých komunikací nebo na významných kótách. Příkladem takovéhoto fortu, který je zároveň velmi dobře přístupný, je KOSMAČ (42 18 05; 18 54 01). Fort je tvořen několikapatrových reduitem půdorysu V, který je obklopený příkopem bráněným kaponiérami. Fort je přístupný ze silnice Budva-Centinje a v jeho blízkosti by se měla nacházet i meziválečná jugoslávská pobřežní baterie stejného jména. Stav ostatních fortů je nejasný, podle dostupných informací na internetu se ale většina dochovaly, nicméně často v pobořeném stavu.

Poznámky:
(1) V rakousko-uherském opevnění bylo osazeno celkem pět věží Gruson pro dvojici 12 cm kanónů, jednalo se však o více odlišných modelů. Dvě věže fortu Hensel v Korutanech rozstříleli Italové, věž fortu San Rocco u Tridentu demontovali Rakušané již před 1. světovou válkou a věž fortu Skala v Krakově byla sešrotována v 60. letech 20. století. Kotorská věž je tedy jediná, která přežila.

(2) Pancéřové kasematy fortu Vermač se podobají běžným kasematám, používaným především v Tyrolsku, mají však masivní přídavné pancéřování stěna stropu střelecké místnosti a poněkud jiný tvar střílny.

(3) Věže pro 15 cm moždíře byly již před 1. světovou válkou považovány za zastaralé a z toho důvodu byly téměř všechny exempláře (s výjimkou pevností na území dnešního Polska) modernizovány instalací moderní 10 cm houfnice vz. 05. Věže fortu Vermač jsou pravděpodobně jedinými exempláři tohoto typu, které přežily (kromě toho se dochovaly čtyři nemodernizované věže na dodnes nepřístupném fortu 47a Węgrzce pevnosti Krakov.)

(4) Nejmodernější věže vz. 09 pro 10 cm houfnice byly jediným typem věží, používaným u nejmodernějších fortů, které byly budovány pouze v Tyrolsku a na Balkáně. Z velkého počtu věží se však pravděpodobně dochovaly pouze věže fortu Traste, které tak představují památku zásadního významu. Totéž platí i o nejmodernější pozorovací věži tohoto fortu.

Do oblasti není jednoduché se dostat, neboť cesta je komplikována nedokončenými úseky dálnic a v léte i hustým turistickým provozem. Pro návštěvu výše uvedených rakousko-uherských fortů je nejlepší použít osobní vozidlo, přičemž je ale nutné se připravit na velmi problematický stav místních komunikací. Část z fortů se sice dá obejít i s využitím místní hromadné dopravy (např. Goražda), je to však časově náročné a nepříliš pohodlné. V této lokalitě se dále nachází řada dalších pevnostních staveb jak z meziválečného tak i poválečného období. Jedná se zejména o pobřežní baterie a úkryty pro válečné lodě. Většinu z nich nelze při plavbě po Kotorském zálivu přehlédnout.

stav: 2008, 2006 (Punta d’Ostro, Lustica)

Literatura:
V. Kupka: Boka Kotorská, in: ATM 6/2007 a 7/2007
E. von Steinitz, T. Brosch: Fortyfikacje Austro-Węgier w czasach Conrada von Hetzendorf, Forteca, Przasnysz 2007
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004

Komentářů: 3

  1. Jan Maloušek, 1.4.2009:

    Kotor etc.Doplnil bych jen, že valná část i skutečně starých pevnostních staveb prošla nějakými úpravami ve 20. stol., ať již před a během 1 .svět. války (snad v souvislosti s ostřelováním boky ze černohorské strany) tak i po ní. Tak lze nalézt betonové úkryty s panc. dvěřmi i ve staré benátské citadele nad kotorem, kulometná postavení podél kamenné hrady spojující město s citadelou či do starých renesančních a barokních hradeb zabudované kasematy pro moderní palné zbraně.
    Doplnil bych i jednu publikaci, byť se boky netýká přímo, ale jen okrajově:
    Grastenberger, Erwin Anton: Festung Pola, Vídeň 2003
    Směrem k někdejší hercegovinsko-černohorské hranici (před r. 1918) stojí několik opevněných strážnic/kasáren.

  2. Liska, 27.2.2010:

    Kotor …Cela zatoka je v prvni rade naprosto fantasticke misto, neco jako skryty svet. Jeji prvni cast je, podle pocitu, mnohem vetsi nez Pula a jeji umely ostrov. Druha zatoka je pak naprosto prekvapujici mistecko spojene uzkym kanalem ve kterem to dost fouka a pohazuje letadlem. V druhe zatoce se da krouzit hluboko pod hranou hor a sledovat velikany kolem. Lovcen je jeste plny snehu a premyslim kde tam konkretne byly francozsko.cernohorske baterie proti cisarskym. ALe souradnice neznam.

    Mamula – tak nejak si predstavuji "morsky" fort. Stavba plne pohlcuje ostrov co na nem stoji a je nadherne zachovala. Vidim a vyfotil jsem si pancerovou pozorovatelnu na stropnici.

    Arza – stavbicka jak ze stredoveku s ohroumnou vezi co je asi neco mezi mexmilianskou vezi a reduitem.

    Gorazda – puvodne hlavni cil vyletu. Je vysoko a na prvni pokus se nam k ni nepodari vyletet protoze to vypada, ze na sobe letadlo udela uzel. Ale dnes jsme tam dorazili a tak jsem poprve v zivote videl Grusonovu vez. Sice si na ni nemuzu sahnout, ale vypada dobre jak vez tak i cely fort. Doufam, ze tam nekdy vyjedu i autem.

    Zdravi

    Liska

  3. Liska, 3.1.2016:

    Ahoj,

    posilám par poznámek ke stavu c. a k. opevnění zde:

    MAMULA: viz minulá poznámka, nic nového na místě. Ohledně umístěné výzbroje doporučuji novou knihu Dr. Kupky Děla a pevnosti, I. díl.

    poloostrov Prevlaka: mám z léta 2015 naštěstí úplně jiné zkušenosti. Po silničce na vnitřní straně zálivu lze snadno dojet až k fortu PUNTA D´ OSTRO v jeho spodní, případně horní části. Fort je nádherný a zcela opuštěný, mezi popisovanými polovinami zcela chybí schodiště, věž kde bylo stojí jen schody jsou fuč. Objekt byl, pravděpodobně, v době WWII postřelován a pak nějak používán jugoslávskou armádou. Z té doby je zachovaných pár strojů a potrubí místo schodů. V článku zmíněná baterie na hřebenu je volně přístupné včetně schodiště na maják odkud je dokonalý výhled. Kolem vedro, pavouci, tropická tučnolistá džungle, žádní turisti ani park. Možná je na straně přivrácené k moři, nevím. Já se raději neptal :-).

    GORAŽDA: tu jsem už navštívil i po zemi a před loni byla volně přístupná. Co chybí je schodiště do věže, které ukradli v průběhu jednoho měsíce. Kamarád měsíc před námi je ještě viděl, my přijeli ke zcela prázdné šachtě. Slanil jsem otvorem ve vrchlíku věže, není to hluboko. Zážitek mohu doporučit :-). Hezké je i podzemí, nikde závaly, vše jak nové.

    VERMAČ: spěchejte, než ho šroťáci zničí! Měl jsem informace, že jsou v něm zachovalé všechny prvky. Ovšem předloni, tj. 2014, už zbývala jedna poslední pancéřová okenice a kdo ví jak je to dnes. Ale tehdy vnitřek byl neuvěřitelný:
    1) původní muniční výtahy
    2) střílny pro „děla s minimální střílnou“ a to asi jak Škoda tak i Gruson. Zvláště Grusonova konstrukce je mimořádná!
    3) věže jsou zachované. Řekl bych spíš zaasfaltované než zabetonované, zevnitř všechny přístupné. Všem co fandí Švejkovi a nebo mají naše lidi za lenivé blbce doporučuji krásně zachované nápisy výrobce – Škoda Plzeň.
    4) to co v článku je popisováno jako pozorovací věže vypadá trochu jako pevné kopule/zvony našich bunkrů proti Německu. Kromě pozorování bych očekával, že mají za úkol i kulometné palby. Interiér je možné navštívit.
    5) fort byl hodně poškozený soubojem s francouzskými děly na začátku Velké války, které vedla palbu z masivu Lovčenu. Ale, zdá se, nedošlo ke zničení rozhodující výzbroje a během oprav byl zcela přestavěn roh fortu směrem k Černé Hoře.
    6) cesta je sjízdná i normálním autem

    TRASTE: má zvláštní atmosféru, protože ani dnes není moc navštěvované. Původní c. a k. rampa po kamení je sjízdná autem 4×4 až do místa kdy vám začne vadit, že je zarostlá tuhými keři. Kdo má pevné nervy či užší auto dojede až nahoru. Jinak:
    1) odlehčené věže vz. 1909 jsou tam kde mají být a otočná pancéřová pozorovatelna také. Tu někdo chtěl ukrást, ale zatím neuspěl.
    2) fort je prázdný, docela čistý a volně přístupný. Poškozené jsou jen stropy mezi prvním a druhým patrem.
    3) vybíhají z něj mělké podzemní chodby do dalších staveb, které nejsou v článku popisované. Nevím z jaké jsou doby.

    DVRŠNIC: tady jsem ještě nebyl, ale z doslechu znám následující:
    1) fort byl stavebně dokončený
    2) někdy vyhozený do vzduchu, poškození je totální
    3) neznám osobně nikoho kdo dorazil na místo

    Zdraví

    kk

Nový komentář

 

Publikováno: 21.3.2009 22.31 , Komentáře (3)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017