Pevnost Amsterdam, severní část

(Nizozemsko) – Amsterdam
Napsal: O. Filip
forty, baterie
Nizozemské hlavní město bylo obklopeno pásem moderních betonových fortů. V této části článku jsou popsány objekty ležící severně od Severomořského kanálu a fort Pampus, ležící ve vnitrozemském moři před jeho východním ústím.

Obrana nizozemského území byla od počátku existence státu opřena o rozsáhlá stálá opevnění, využívající promyšlený systém zařízení, kterými bylo možné zaplavit rozsáhlá území a velmi tak ztížit jakýkoli postup nepřátelských jednotek k pevnostním objektům. Také samotné objekty byly ve většině případů chráněny vodními příkopy. Velmi dokonalá byla v tomto směru především Nová vodní linie (Nieuwe Hollandse Waterlinie), přehrazující přístup od východu do provincií Utrecht, Severní Holansko a Jižní Holandsko, když z jiných směrů chránily tuto důležitou oblast s největšími městy a přístavy přirozené vodní překážky. Zatímco systém umělých záplavových území (inundací) neztrácel hodnotu a v meziválečném období naopak získal na ceně jako vynikající protitanková překážka, cihlové pevnostní objekty, které jej měly chránit, postupně ztratily svůj význam z důvodu rozvoje dělostřelectva.

Po dlouhém plánování bylo rozhodnuto vytvořit z Amsterdamu velkou fortovou pevnost, která by podobně jako belgické Antverpy tvořila jakýsi „národní reduit“, umožňující obranu proti očekávaným podstatně silnějším protivníkům. Moderní amsterdamské forty byly standardizované, velmi účelně řešené a úsporné. Byly stavěny z betonu a dělostřelectvo bylo namísto v drahých pancéřových věžích umístěno v otevřených bateriích mimo forty. Standardní forty měly pouze otočné výsuvné věže pro 5,7 cm rychlopalné kanóny, určené pro boj s pěchotou, a to obvykle v počtu pouhých dvou kusů (celkem bylo osazeno 46 kusů těchto věží). Až na několik výjimek neměly forty kaponiéry na obranu čela a boků, pouze dvojici šíjových kaponiér, které zároveň plnily funkci traditorů. Od roku 1897 byly stavěny forty typu A, které měly kromě kasáren a hlavního úkrytu pouze malé objekty pro věže, které nebyly propojeny s kasárnami. Modernějsí forty typu B, budované od roku 1907, měly navíc tři úkryty pro obsluhy kulometů na valu a objekty pro věže byly s šíjovými kasárnami propojeny poternami. Navíc byl zvýšen počet pancéřových pozorovacích zvonů. Výjimku představovaly forty, které měly bojovat s nepřátelskými loděmi a proto obdržely silnější výzbroj. Zatímco starší forty IJmuiden a Pampus s těžkými děly se od běžných fortů pevnosti zcela zásadně lišily, moderní forty Velsen a Spijkerboor měly věže s běžnými kanóny a standardním fortům se značně podobaly. Mimo to byly na pobřeží Zuiderského moře vybudovány pobřežní baterie Diemerdam a Durgerdam, každá se třemi 24 cm kanóny v otevřených postaveních, oddělených betonovými traverzami. Tyto kanóny však byly již na přelomu 19. a 20. století přemístěný do přístavu Den Helder.

Specifickým řešením se vyznačovaly tyto moderní betonové forty:
Edam – pancéřová kasemata pro dva 7,5 cm kanóny, bez věží
Middenweg a Jisperweg – pouze jedna 5,7 cm věž
Spijkerboor – věž pro dva 10,5 cm kanóny
St. Aagtendijk – čelní podvojná kaponiéra
Velsen – tři věže pro 15 cm kanóny
Liubrug – menší plocha, pouze jedna šíjová kaponiéra
Hoofddorp – pancéřová čelní podvojná kaponiéra
Drecht – pancéřová kasemata pro dva kulomety, bez věží

Prakticky celé předpolí fortového prstence v dálce přes 100 kilometrů chránila voda. Z menší části to bylo mělké Zuiderské moře(1), z větší části bylo možné předpolí uměle zaplavit, přičemž hloubka zaplaveného pásma se běžně pohybovala od dvou do pěti kilometrů. Tyto inundace představovaly zcela zásadní složku obrany, zvláště když samotné pevnostní objekty nebyly nijak zvlášť silně vyzbrojeny. Díky nim se jejich palebné úkoly mohly omezit v podstatě jen na postřelování útočících člunů a několika málo hrází a vyvýšených cest, na což měly stačit lehké kanóny ve věžích a kulomety na valech. Jisté nebezpečí představovaly tuhé zimy, kdy by vodní plochy zamrzly, přičemž tehdy bylo mrazivých období více, než v dnešní době.

Organizačně se amsterdamská opevnění dělila do čtyř sektorů (Zaandam, Ilpendam, Oudekerk a Sloten), z nich každý se skládal ze dvou až tří skupin, rozdělených dále na dva až tři úseky. Každý úsek zahrnoval jeden až tři forty, takže skupina měla obvykle kolem pěti fortů. Specifická byla skupina Diemerburg v sektoru Oudekerk, do níž byly zařazeny staré pevnosti a forty Nové vodní linie, takže neměla žádné moderní forty (pouze obě moderní pobřežní baterie) a také skupina Edam v sektoru Ilpendam, která disponovala jediným fortem, neboť většinu její délky tvořilo nepříliš ohrožené pobřeží Zuiderského moře. Do značné míry samostatné byly pobřežní forty IJmuiden a Pampus, vysunuté daleko před linii opevnění, které plnily specifické úkoly a jako jediné byly obsazeny stálou posádkou i vobě míru.

Fort PAMPUS byl vybudován na umělém ostrůvku v Zuiderském moři a byl vybaven dvěmi věžemi pro dvojici 24 cm kanónů. Jeho nákladná výstavba byla od počátku kontroverzní záležitostí, neboť její kritici poukazovali na skutečnost, že v mělkém vnitrozemském moři nemohou operovat větší nepřátelské lodě. Fort, stejně jako celý umělý ostrov, má přibližně oválný tvar a kromě zmíněných věží byl vyzbrojen též rychlopalnými kanóny ve dvou pancéřových kasematách, určených pro obranu přístaviště v týlu fortu. Jinde případný výsadek nemohl proběhnout, neboť ostrov je z ostatních směrů obklopen podmořským vlnolamem. K fortu se dá pochopitelně dostat jen lodí, která vyráží od hradu Muiderslot. Je potřeba nechat si časovou rezervu, neboť u hradu je obtížné zaparkovat a všude se platí parkovné, přičemž jen několik automatů bere peníze (ostatní fungují na speciální karty). Jelikož do areálu hradu se platí vstupné, shromažďují se zájemci o prohlídku fortu před první bránou, kde je i tabule s informacemi o fortu (52 20 00; 5 04 17). Odtud vede průvodce návštěvníky na loď. Vstupenka stojí 14 Euro. Po přistání na Pampusu je prohlídka volná a za dobu do odjezdu lodi se dá bez problémů stihnout. Interiér fortu je úplně prázdný a kromě místností v masivu fortu a šachet pro věže lze projít kaponiérami do kontreskarpy, kde jsou k vidění střelecké galerie. V příkopu jsou k vidění především obě zajímavé kaponiéry, spojující zároveň masiv fortu s konreskarpou a také pozůstatky po lampách, které osvětlovaly příkop. Věže i pancéřové kasematy jsou zničené a lze si prohlédnout jen jeden masivní úlomek pancíře u cesty k přístavišti. Zatímco kasematy jsou nahrazeny poměrně realistickými maketami, věže bohužel nahrazují velké kopulovité střechy, která mají s tvarem věží jen málo společného a vzhled fortu rozhodně nevylepšují. Před odjezdem si lze sednout do kavárny, kde jsou také vystaveny modely a fotografie fortu a lze zde zakoupit fortifikační literaturu.

(Baterie DURGERDAM (52 22 21; 5 00 48) se nachází na umělém ostrůvku nedaleko pevniny, s níž je spojena cestou na hrázi. Na ostrůvku jsou k vidění mohutná betonová postavení pro 24 cm kanóny a kasárenský blok baterie. V nedávné době bylo rozhodnuto o zpřístupnění ostrova pro veřejnost, ale není jasné, zda už k tomu došlo.)

(Fort EDAM (52 31 03; 5 04 04) na pobřeží Zuiderského moře neměl otočné věže, zato byl vybaven pancéřovou kasematou firmy Krupp pro čelní palbu dvou 7,5 cm kanónů. Kromě toho měl dva běžné pozorovací zvony a všechny tyto pancéřové prvky se dochovaly v dobrém stavu. Fort je v sezóně přístupný nepravidelně, vždy dvě až tři neděle v měsíci. Podle fotografií vypadá velmi pěkně a mimo kasematy se na něm dochovaly i pozorovací zvony.)

(Fort Kwadijk byl pouze zemní a zřejmě zcela zmizel pod zástavbou. Dobrá šance na prohlídku by byla na fortu BENOORDEN PURMEREND (52 32 07; 4 57 28), kde je restaurace a kromě původní cesty do něj vede ještě další silnice. Jedná se o fort typu B a podle fotografií je jeho povrch udržovaný. Další tři forty – Nekkereg, Middenweg a Jispreweg – jsou údajně přírodními rezervacemi a zřejmě nejsou přístupné.)

Fort SPIJKERBOOR (52 32 25; 4 50 28) je jediným objektem s moderní věží v celém Nizozemsku, přičemž jeho věž pro dvojici 10,5 cm kanónů se dochovala(2). Fort je přístupný jako muzeum, a to v konkrétní termíny, které je nutné najít na stránkách muzea. Obvykle jde o některé středy, soboty nebo neděle v měsíci. V nněkteré termíny jsou prohlídky s průvodcem, jindy volné, ale v tom případě není přístupná věž. Pokud ovšem dáte najevo dostatečný zájem, máte šanci, že některý z ochotných průvodců se tam s vámi vydá. Mimo návštěvní dobu lze zdálky vidět věž, ale působivá dvoupodlažní kasárna fortu nikoli. Během prohlídky projdete kasárnami, která se dochovala v perfektním stavu, šíjovou kaponiérou a poternou pod věží do hlavního úkrytu, kde je východ na povrch. Na povrchu jsou kromě nádherné věže k vidění též pozorovací zvony, kulometná postavení a objekty pro vytržené věže s 5,7 cm rychlopalnými kanóny. Oba kanóny, stejně jako ostatní mechanismy jsou po nedávné rekonstrukci v perfektním stavu. Velmi hezká jsou i betonová šíjová kasárna, která jsou větší, než u standardních fortů a v jejich pravém křídle je dělostřelecký traditor.

(Fort Marken-Binnen je pravděpodobně nepřístupný, stejně jako sousední fort Krommeniedijk, kde jsou se alespoň dají dobře fotit kasárna. Fort Ham je občas přístupný, možná se dá dostat na povrch. Fort VELDHUIS (52 29 51; 4 42 21) je otevřen každou neděli od 10 do 17 a nachází se v něm expozice vykopávek letecké techniky z období 2. světové války.)

Fort ST. AAGTENDIJK (52 28 38; 4 41 02) je zajímavý svou unikátní čelní kaponiérou, kterou lze dobře vidět i přes příkop. jeho povrch je možná přístupný.

Fort VELSEN (52 27 50; 4 40 01) byl jako jediný vyzbrojen třemi věžemi pro 15 cm kanóny, neboť plnil i roli pobřežního fortu u Severomořského kanálu. Věže měly klasickou německou konstrukci s nosným sloupem a připomínaly věže, montované tehdy masově na německých opevněních. Fort je bohužel v soukromých rukou, je zcela nepřístupný a jeho rozsáhlý kasárenský trakt se dvěmi věžemi byl pracně zdemolován, aby se místo něj dal zřídit pěkný trávník (což je jistě vynikající investice). Jedna věž zmizela neznámo kam, druhá byla i s předpancířem přemístěna k fortu Maasmond (Hoek van Holland) u Rotterdamu, kde si ji lze prohlédnout. Z fortu zbyl čelní objekt s věží, která je v dobrém stavu a zůstal v ní i kanón. Tato věž se sice dá vyfotografovat, ale jen teleobjektivem a mimo vegetační období.

V týlu fortu Velsen se Severomořského kanálu nachází fort ZUIDWIJKERMEER (52 27 17; 4 41 00), který pravděpodobně není přístupný. Přes příkop se nicméně dají fotografovat jeho kasárna, neboť byl v nedávní době zbaven vegetace.

Poznámky:
(1) Vnitrozemské Zuiderské moře (Zuiderzee), které chránilo pevnost z východní strany, přestalo existovat v roce 1932, kdy z něj po dokončení hráze Afsluitdijk vzniklo sladkovodní Ijsselské moře (Ijsselmeer) o menší rozloze. Z něj bylo později odděleno menší Markerské moře (Markermeer) a právě u něj nyní leží všechny pobřežní pevnostní objekty, včetně fortu Pampus.

(2) Věž fortu Spijkerboor je sice výrobek tradičního dodavatele Krupp Gruson, na rozdíl od ostatních věží se však nejedná o zastaralou konstrukci z tvrzené litiny, jako u všech velkých věží, ani o model s centrálním nosným sloupem, jako u malých věží pro rychlopalné kanóny a věží fortu Velsen. Věž pro dvojici 10,5 cm kanónů má válcovou nosnou část s obvodovým ložiskem, výkonné kanóny s brzdozvratným zařízením a moderní výtahy, podávající munici až k dělům.

Při prohlídce pevnosti počítejte s nebezpečím dopravních zácp, které jsou ve špičkách běžné, ačkoli je město obklopeno velmi dokonalým systémem dálnic. Okolí fortů je většinou upravené a rozhodně nečekejte takový zmar, jako třeba v sousední Belgii. Celý systém fortů a inundací je ostatně prohlášen za památku UNESCO. Bohužel ze standardního fortu, pokud není nějak zpřístupněn pro veřejnost, není příliš mnoho k vidění. Vstupné na Pampus, zahrnující pěknou projížďku lodí, je poměrně vysoké (kolem 400 Kč), ale stojí to za to. Jak je patrné z fotografií, v Amsterdamu hodně často prší, obvykle několikrát denně, v případě zajimavé baterie Sloterweg bohužel lilo tak, že se nám ji nepodařilo vyfotografovat. Údaje o přesné výzbroji u některých fortů jsou v literatuře rozporné, například kasemata fortu Edam je často uváděna jako kulometná, nejasnosti jsou také ve výzbroji traditorů, respektive kaponiér. Na pláncích fortů Jisperweg a St. Aagtendijk není vyznačena poloha pozorovacích zvonů.

stav: červenec 2008

Literatura:
René G.A. Ros: Stelling van Amsterdam
Stelling van Amsterdam – UNESCO Wereldergoed
P. Vesters a kol.: De Stelling van Amsterdam – Harnas voor de hoofstand, Matrijs, Amsterdam 2003
V. Kupka: Stelling van Amsterdam, in: ATM 7/2001 a 8/2001
R. Rolf: Torens, Wallen en Koepels, Prak publishing, Middelburg 2007
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004
Index des fortification aux Pays-Bas

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 5.4.2009 23.20 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017