IJsselská linie
Opevnění: NIZOZEMSKÁ   Téma:

(Nizozemsko) – Ijssellinie – Olst, Arnhem
Napsal: R. Hrabčák
objekty pro tankové věže a protiletadlové kanóny, úkryty
V 50. letech 20. století byla před původní nizozemská opevnění předsunuta moderní obranná linie, jejíž hlavní součástí byly záplavové systémy, chráněné malými pevnostními objekty.

Budování stálých opevnění se železobetonovými objekty neskončilo druhou světovou válkou, ale v případě mnoha států pokračovalo i v poválečném období. Opevňování v Evropě bylo odpovědí na hrozby studené války, v případě západních států především na strach z ruské invaze a probíhalo nejen v Nizozemska, ale například i v Itálii či Rakousku.

Spolu se vznikem NATO v roce 1949 vznikly i plány na obranu zemí západní Evropy opřenou o řeku Rýn (teprve po vstupu Německa do NATO v roce 1955 se uvažovaná obrana mohla přesunout více na východ k řekám Weser a Labe). V případě Nizozemska by ovšem v takovém případě byla obětována velká část země s většinou obyvatel, proto Holanďané navrhovali prodloužení obranné linie podél řeky IJssel (od napojení na Rýn u Arnhemu směrem na sever). Nicméně na obranu linie podél této řeky by byly dle odhadů potřebné tři armádní divize, přičemž Nizozemí v té době nedisponovalo ani jedinou, neboť se většina jeho pozemních sil nalézala v Nizozemské východní Indii (dnešní Indonésie). Za těchto podmínek vznikl plán na využití rozsáhlých inundací na východním břehu řeky Ijssel, opevněných železobetonovými objekty, kterým měla být potřeba lidských sil minimalizována.

V případě napadení mělo být vodou z řeky IJssel (do které by v případě potřeby tekla i voda z přehrazeného Rýna) zaplaveno přibližně pět kilometrů široké území v délce 120 kilometrů od Rýna u Nijmegenu po ústí řeky IJssel do IJsselského moře. Vodní hladina měla být dostatečně vysoká pro zabránění efektivnímu postupu pěších vojsk, ale zároveň nedostatečná pro použití lodí (typicky kolem půl metru). Pro tento účel byly stavěny hráze, kesonové uzávěry pro zvýšení hladiny a propusti, kterými by v případě potřeby bylo předpolí linie zaplavováno. Hráze, uzávěry, propusti a další důležitá místa měly být zároveň bráněny železobetonovými objekty, vyzbrojenými kulomety a kanóny (jak protitankovými tak i protiletadlovými). Plné napuštění systému mělo trvat dva týdny a začalo by uzavřením velkých propustí na řece Waal u Nijmegenu a řece Neder Rhin u Arnhemu pomocí kesonových hrází. Ty byly projektovány jako obrovské plovoucí konstrukce, které by byly potopeny do připravených ložišť až v případě nepřátelské invaze, aby v době míru nebyla nijak omezena lodní doprava. Kesonové hráze byly zakotveny ve zvláštních docích vedle hrází a na místo určení byly přemisťovány složitým systémem navijáků (viz tato animace ze stránek http://www.coehoorn.nl/).

Výstavba byla zahájena v roce 1949 a byla přísně utajována, a to až do té míry, že o ní nebyla plně informována ani vláda (výstavba oficiálně představovala „Nouzové pontonové mosty“) a byla zadána bez výběrového řízení. Kvůli utajení nebyly ani využity předválečné železobetonové objekty u Nijmegenu či Arnhemu. Finanční náklady byly odhadovány na 80 milionů holandských Guldenů. Aktivace linie byla připravována v roce 1956 při nepokojích v Maďarsku, v roce 1961 během berlínské krize a naposledy v roce 1962 při kubánské krizi. Skutečné provedení záplav by ovšem způsobilo obrovské hospodářské škody a vyžadovalo by okamžitou evakuaci přibližně 400 000 obyvatel. V roce 1964 byla linie deaktivována (v souvislosti se vstoupením Německa do NATO a posunutím obrany dále na východ). Od té doby jednotlivé objekty chátrají a mnohé byly zničeny.

Olst

Zřejmě nejlépe dochované pozůstatky této obranné linie lze nalézt jižně od vesnice Olst, kde se objektů ujala dobrovolnická organizace a postupně je rekonstruuje. V těchto místech byla vybudována jedna z hrází na řece IJssel doplněná zároveň propustí na zaplavení předpolí. V okolí kolem hráze bylo postaveno celkem 67 železobetonových objektů s různou výzbrojí. Jsou zde i odolné objekty nemocnice a velitelství, které bývají v sezóně spolu s vybranými okolními bojovými objekty otevřeny pro veřejnost. Kromě interiérů nemocnice a velitelského objektu jsou nejzajímavější objekty s osazenými tankovými věžemi, pro které byly používány jednak věže z tanků Sherman Firefly, jednak z kanadských tanků RAM Mk. II (přezbrojených z kanónů na kulomety).

Nejlepší je zaparkovat u silnice N337 Olst-Deventer u odbočky na zámeček de Haere (52 18 23; 6 6 38). V lese východně odtud se nachází zmíněné objekty nemocnice a velitelství (52 18 30; 6 6 49). U cesty na zámeček Haere je též infotabule IJsselské linie s fotomapou se zakreslenými objekty, kde si můžete udělat skvělou představu o hustotě obrany. Kousek od parkoviště je na soukromém pozemku vedle silnice patrný zasypaný objekt pro tankovou věž (52 18 21; 6 6 39).

Vydáte-li se po silnici N337 (nebo lépe po cyklostezce vedoucí paralelně s ní) na sever, dorazíte vzápětí k záplavové propusti, která byla v minulých letech s finančním přispěním EU zrekonstruována a opatřena informačními tabulemi (52 18 27; 6 6 35). Přibližně 200 metrů severně od propusti odbočuje z hlavní silnice cesta doleva k místu, kde byla připravena kesonová hráz (52 18 29; 6 6 9) o délce 86 metrů, šířce 30 metrů a výšce 8 metrů. Ta je již odstraněna a její dok je od řeky oddělen novou hrází, dochovaly se zde nicméně části betonových konstrukcí pro její zakotvení. Počítejte ovšem s tím, že k hrázi se nelze dostat vždy, neboť území na západ od silnice N337 bývá pravidelně zaplavované vodou z řeky IJssel (typicky na jaře nebo po velkých deštích).

Od odbočky lze po dalších 300 metrech dojít po cyklostezce k rekonstruovanému objektu s osazenou věží z tanku Sherman Firefly, stojící vedle silnice N337 (52 18 43; 6 6 27). Dále na sever se opět u silnice nachází objekt pro rychlopalný protiletadlový kanón Bofors 40 L 60 (kadence až 240 ran za minutu, 52 19 3; 6 6 11), ale osobně doporučuji raději od objektu s tankovou věží odbočit doprava po Kletterstraat na další objekty naučné stezky (kanónový objekt zde uvidíte také).

U rodinných domků odbočte doleva po polní cestě, po několika stech metrech dojdete ke zmíněnému kanónovému objektu (52 18 54; 6 6 38). V jeho předpolí se navíc nachází objekt osazený tankovou věží RAM Mk. II přezbrojenou kulometem. Oba objekty se nachází za plotem, jsou ale přístupné, lze použít samozavírací branku (plot je zde jen kvůli dobytku). Asi 150 metrů na jihovýchod se nachází další objekt (52 18 52; 6 6 43), tentokrát jde o otevřené postavení pro čtyřče protiletadlových kulometů Browning .50 (M45 Quadmount). Vnitřní prostory všech objektů jsou sice zamčené, lze je ale údajně shlédnout v rámci prohlídky objektů velitelství a nemocnice (bývá organizována i pochůzka po okolních objektech).

Další dochované objekty se nachází podél železniční trati (na její západní straně). Mnohé z nich jsou bohužel na špatně přístupných soukromých pastvinách, smysl má hledat asi jen objekty s tankovými věžemi. Bráno od jihu na sever, za zámečkem Haere se na kraji lesa nachází objekt s osazenou tankovou věží RAM Mk. II (52 18 24; 6 7 12), mezi ním a tratí pak ještě další postavení pro čtyřče protiletadlových kulometů Browning (52 18 28; 6 7 24). Podél trati směrem na sever se nachází dalších několik otevřených postavení a objektů pro tankové věže (bez věží), nacházejících se ale na nepřístupných místech. Dobře přístupné a zajímavé jsou dva objekty bránící železniční přejezd (52 19 11; 6 7 12), z nichž jeden má osazenou věž z tanku RAM Mk. II přezbrojenou kulometem. Druhý objekt byl původně osazen kanónovou věží z tanku Sherman, dnes je bez věže. Objekty jsou v bezprostřední blízkosti silnice a tvoří zajímavý uzávěr.

Arnhem

Další z dochovaných postavení IJsselské linie se nachází v lokalitě Meinerswijk jižně od Arnhemu. Do oblasti se bohužel nedá dostat autem, vjezd mají povolen jen místní a je uzavřen automatickou závorou. Procházka k objektům je nicméně příjemná, lze se projít i po pěšinách kolem vodních nádrží se spoustou ptactva. Od parkoviště (51 58 43; 5 53 57, pod mostem) jsou objekty vzdáleny asi dva kilometry, odměnou vám ale bude linie tří bunkrů s tankovými věžemi Sherman umístěnými na dohled od sebe.

Narozdíl od věží u Olstu byly ty zdejší přezbrojené kulomety. Od parkoviště se sem nejjednodušeji dostanete podél řeky po silnici Meginhardweg, přičemž za zrekonstruovanou starou cihelnou (s komínem) je nutné odbočit doleva). Asi 150 metrů jižně od cihelny jsou dva objekty těsně vedle sebe (51 58 21; 5 52 23), další objekt je asi 150 metrů severovýchodně od nich (51 58 27; 5 52 31). Poblíž se nachází ještě čtvrtá věž, ale je třeba se prodrat lesem a nelze se dostat až k ní, protože se nachází za plotem na soukromé pastvině (nejbližší místo 51 58 32; 5 52 37). Hned vedle cesty na břehu Rýna, po které jste přišli, se nachází postavení pro čtyřče protiletadlových kulometů Browning (od silnice vypadá jako kompost, na druhé straně silnice se nachází domky). Jihovýchodně od objektů s tankovými věžemi je dlouhá betonová inundační hráz vybudovaná též v souvislosti s opevňovacími prácemi.

Na Internetu lze spatřit i fotografie jiných věží u Arnhemu a zmínku, že další objekty s tankovými věžemi se nachází na druhé straně Rýna u ulice Klinkelbeekseweg v prostoru business parku Arnhem (KEMA). Dle mapy by mohlo jít o objekty chránící týl někdejšího vojenského přístaviště. (Jeden z těchto objektů by se měl nacházet na pozici 51 58 51; 5 52 12.)

Jiné lokality

Od deaktivace linie v šedesátých letech jednotlivé objekty zarůstaly vegetací nebo byly přímo ničeny, jejich nalezení tedy pravděpodobně nebude jednoduché. Lze předpokládat, že byly stavěny též u jiných hrází, například mezi Olstem a Arnhemem nebo u Nijmegenu a že se v takovém případě i dochovaly, nicméně na Internetu jsem zatím nenašel žádnou zmínku či stopu a jediné dvě zde zmiňované lokality jsou Olst a Arnhem.

Stejné objekty byly v období budování IJssellské linie stavěny i jinde v Nizozemí. Doloženo je použití objektů s tankovými věžemi (či spíše celých zakopaných tanků) u propustí hráze Afsluitdijk, kde jimi byly zesíleny předválečné uzávěry Korwerderzand a Den Oever (dnes je připomíná pouze věž z tanku Sherman M4(105) v muzeu na Kornwerderzandu).

stav: 2008

Literatura:
Stichting de IJssellinie Olst

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 3.6.2009 23.41 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017