Rakousko-uherský uzávěr Garda

(Itálie) – Riva del Garda
Napsal: O. Filip
forty, baterie
U severního okraje Gardského jezera lze nalézt několik pevnostních objektů, reprezentujících tři fáze výstavby rakousko-uherských opevnění, od starých kamenných staveb po betonové forty s pancéřovými věžemi.

Po předchozím složitém historickém vývoji připadla oblast jezera Garda na pomezí Benátska, Jižního Tyrolska a Lombardie v roce 1815 Rakouskému císařství. Zatímco jeho úzký severní konec je sevřen mezi horské masivy, jižní část jezera leží v rovině. Celý prostor měl velký strategický význam a proto byl Rakouskem důkladně opevňován. U jižního okraje jezera to byl takzvaný „pevnostní čtyřúhelník“, tvořený pevnostmi Verona, Peschiera, Mantova a Legnano, který o něco severněji doplňovaly uzávěry Pastrengo a Rivoli. U severního konce jezera, poblíž městečka Riva del Garda, byly vybudovány pouze dva kamenné dělostřelecké forty San Nicolo a Nago a otevřená baterie San Alessandro. Po roce 1866 se však hranice posunula výrazně na sever a uzávěr Garda se tak octl téměř u hranic, přičemž všechna jižněji položená opevnění byla ztracena. V 90. letech 19. století byl na dominantním masivu Monte Brione, který ční z plochého dna údolí nad severním okrajem jezera, vybudován fort Mittelbatterie. Jeho čtyři 12 cm kanóny mohly ze svých pancéřových polokopulí postřelovat především křižovatku silnic u fortu Nago. Samotné město takto kryto nebylo, ovšem k němu nebyl po západním břehu jezera prakticky žádný přístup, neboť břeh zde tvoří několik stovek metrů vysoká skalní stěna, do níž byla vytesána jen úzká silnice.

Na začátku 20. století byly všechny stávající objekty zastaralé a kamenné forty měly mizivou bojovou hodnotu. Proto zde byly vybudována moderní pancéřové forty Garda a Tombio, z nichž první obdržel jediné vyrobené exempláře odolnější verze věží M.99 v počtu čtyř kusů, zatímco stejný počet nejmodernějších věže vz. 09. Oba typy věží byly vyzbrojeny 10 cm houfnicemi. Dále byla zahájena výstavba kavernových baterií, přístupných ze zmíněné silnice ve skalní stěně na západním břehu. Přímo na břehu jezera byl vybudován kasematní objekt Bellavista pro několik 9 cm kanónů (který je dnes zcela zabudován v objektu restaurace). Kavernové objekty byly budovány i v dalších místech, především v masivu Monte Brione, například v roce 1911 zde byly postaveny odolné podzemní objekty pro strojovnu a sklady munice v týlu baterie San Alessandro.

V roce 1915 zaútočili Italové i na uzávěr Garda, který byl umístěn blízko hranic. Podařilo se jim proniknout až na okraj města a dobýt blokhaus u jezera, avšak odtud byli vytlačeni a poté zde fronta ustrnula. Staré kamenné forty, které v tu doby již neměly bojovou funkci, se Italové ani nenamáhali ostřelovat, takže do dnešní doby přežily v perfektním stavu. Z moderních fortů vytrhali v meziválečném období veškeré kovové součásti, ve fortu Garda to nicméně provedli neobvykle jemně, takže nezničili strop a díky tomu je fort jedním z mála nejmodernějších rakousko-uherských objektů, který se z podstatné části dochoval. Během 2. světové války údajně německé jednotky prováděly v této oblasti výstavbu menších pevnostních objektů a skutečně zde lze nalézt mnoho otevřených palebných podstavení s betonovými předprsněmi, malých pozorovatelen a podobně, avšak jejich původ je nejasný a jejich konstrukční detaily připomínají spíše opevnění rakousko- uherská.

Fort SAN NICOLO (45 52 38; 10 51 25) leží na břehu jezera, těsně před místem, kde začíná stoupat hřeben masivu Monte Brione. Jedná se o typickou dvoupodlažní kamennou stavbu se střílnami. Před 1. světovou válkou byla obrana zesílena betonovým blokhausem a nedaleko byla též umístěna baterie čtyř 30,5 cm moždířů, z těchto modernějších objektů však nic nezbylo. K dalším objektům pak lze vyrazit pěšky z velkého parkoviště, které leží asi 150 metrů severovýchodně od fortu.

Moderní fort GARDA (45 52 39; 10 51 35) leží u turistické cesty, přímo u hrany útesu a tudíž nemá žádný příkop, který by jej chránil z čelní strany. Jedná se o kompaktní stavbu, slučující funkci kasáren a bateriového traktu s otočnými věžemi. Zajímavé je také výrazné lomení stropu objektu, díky němuž jsou věže umístěny v různých výškových úrovních, což je řešení neobvyklé. Dvě věže ze čtyř byly ještě v době jeho aktivní služby demontovány a nahrazeny betonovými maketami, což byl postup hromadně uplatňovaný u starších objektů, ovšem u takto moderního typu fortu jde o jediný případ. Celý objekt je v poměrně dobrém stavu, uvnitř však došlo k poškození podlah, takže přístupné je jen nejnižší patro. V době naší návštěvy byl jediný přístup vchodovým objektem, který je umístěn v terénním zářezu na pravém boku fortu a je sním spojen krátkou poternou. Tento objekt je sám o sobě zajímavý a lze si v něm všimnout pozdějších úprav, kdy byl rozšířen směrem k útesu, kde byla proražena střílna pro dělo a vedle byla ražena další. Tyto úpravy údajně provedli Němci během 2. světové války. S fortem souvisí i samostatná pozorovatelna, která se nachází o něco výše na útesu, také přímo u cesty. Dle tvaru šachty v ní byl zřejmě osazen velký pancéřový zvon oválného tvaru.

Fort MITTELBATTERIE (italsky Batteria di Mezzo) (45 52 56; 10 52 21) se stejně jako předchozí objekty nachází na okraji srázu, přímo u cesty. Fort je typickým objektem starší generace, postaveným z kamene a betonu. Byl vybaven čtyřmi pancéřovými polokopulemi pro 12 cm kanóny a otočnou pozorovací věží. Kanóny sice měly vynikající výstřel do údolí, směrem k fortu Nago, ovšem fort byl značně vystaven případné nepřátelské palbě. S výjimkou vytržených pancéřových prvků je fort ve velmi dobrém stavu, jeho interiér zřejmě není běžně přístupný a slouží k nějakým příležitostným akcím.

Další fort, či spíše baterie San Alessandro (někdy též Nord batterie) byl kamenný objekt na jednom z vrcholů masivu Monte Brione, vyzbrojený čtyřmi houfnicemi v otevřených postaveních. Z objektu zbyly jen skromné pozůstatky v podobě valů a několika kamenných zdí. Daleko zajímavější jsou moderní betonové objekty z roku 1911, které byly vybudovány v jeho týlu. Jejich polohu prozrazuje šikmá betonová plocha těsně pod cestou, poblíž sloupů původní brány, kterou prochází cesta k baterii. Jedná se o sběrač vody, který byl původně pokryt dlaždicemi. K objektům pak vede cesta směrem dolů a doprava. První dva objekty sloužily jako muniční sklady, takže uvnitř je vidět typické oddělení místností pro munici od odvětrávaného prostoru, který je obklopoval. Třetí větší objekt, který je o něco dále, sloužil jako strojovna. Interiéry těchto objektů jsou přístupné.

Starý fort NAGO (45 52 42; 10 53 10) slouží jako restaurace a zvenku si jej lze dobře prohlédnout. Kromě hlavního objektu se dochoval i velmi pěkný blokhaus u silnice pod ním, krenelovaná zeď, která je spojovala a u ní umístěná malá prachárna. Přímo u fortu zaparkujete těžko, ale hned pod ním je u křižovatky bezplatné parkoviště.

(Moderní fort TOMBIO byl vybudován na výrazném vrcholku, východně od vesnic Campi a Righi. Odtud je to k němu asi 200 metrů převýšení, z údolí by to bylo několikanásobně více. Podle fotografií je fort ve velmi špatném stavu, neboť při trhání ocelových traverz byla poničena stropnice a tím pádem zde nezůstaly ani příliš dobře čitelné šachty po věžích. Fort Tombio by měl být volně přístupný a asi 100 metrů od něj se nachází také zarostlé ruiny velkého blokhausu, označovaného Italy jako „Tombio Picollo“. Jednalo se o velmi moderní objekt s dvěma lehkými kanóny, pancéřovou kopulí a deskami pro kulomety, takže byl při těžbě oceli zcela zdevastován.)

(Rozsáhlá kavernová opevnění, označovaná jako uzávěr PONALE se na západním břehu jezera dochovala, avšak jejich interiéry jsou uzamčené a jsou zpřístupňovány jen příležitostně. Nejblíže u města se nachází Seebatterie pro dva 8 cm kanóny. Zajímavější je rozsáhlá Mittelbaterie která má vybetonované podzemí a byla vyzbrojena čtyřmi 8 cm kanóny a několika kulomety. Takových objektů bylo o něco později, v průběhu 1. světové války, rozestavěno mnoho, tento však neměl nijak improvizovaný charakter a střílny pro kanóny byly dokonce chráněny pancéřovými deskami (z nichž jedna je stále na svém místě). U staré silnice si lze zvenku prohlédnout i malá kasárna objektu, která sice mají podobu běžného domu, přilepeného ke skále, ale byla vybavena i jednou střílnou pro ruční zbraň na obranu vchodu a malou pancéřovou střílnou pro světlomet. O něco dále se u silnice nachází také betonový blokhaus, zvaný „rottes werk“.)

Jezero Garda je snadno dostupné po Brennerské dálnici A22, která vede i kolem dalších pevnostních lokalit (Brennerský průsmyk, Trident, Folgaria a Lavarone, Rivoli, Pastrengo, Peschiera). Všechny pevnostní objekty s výjimkou kavernových baterií jsou přístupné a jejich stav je stabilizovaný. Objekty na Monte Brione spojuje frekventovaná turistická cesta a na jejím začátku poblíž fortu San Nicolo je vyvěšena podrobná mapa opevnění. Pokud jde o ubytování, počítejte s tím, že kempy u jezera jsou přeplněné a poměrně drahé. Lepší šance na úspěch je dál od břehu, například v kempech u vesnice Arco. Překvapit by vás mohlo také velmi teplé klima, zvláště pokud přijedete z hor, neboť jezero leží pouhých 60 m nad mořem (my jsme například během jediného dne zažili pochod sněhem v průsmyku Tonale i třicetistupňová vedra u jezera Garda).

stav: květen 2009

Literatura:
Ulrich Moesslang, Bunkeranlagen und Festungen vom ersten Weltkrieg in den Alpen
E. von Steinitz, T. Brosch: Fortyfikacje Austro-Węgier w czasach Conrada von Hetzendorf, Forteca, Przasnysz 2007
Giorgio Trevisan: La Fortificazioni Militare
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004

Komentářů: 4

  1. Liska, 13.8.2009:

    Co jeste lze videt …Ahoj,

    oblast je opravdu plna opevneni. Vetsinou starsich, casto je pouzivany kamen. A potom, mimo rozsah tohoto clanku, jsou rozsahle zakopy a RA. stoly na Cima Capi a Cima Rocca. Me zustal v pameti zakopovy chodnik co vede skoro kilometr nad hladinou jezera z feraty F. Sussati.

    Z popisovanych objektu lze navstivit Fort MITTELBATTERIE prelezenim mrize a kdyz jsme u neho parkovali tak nas nikdo neobtezoval. Naopak jsem nevidel San Alessandro a ani jeho podzemi co je na webu. Nenasel jsem je kvuli vedru, krovi a male priprave :-(.

    Ve fortu Garda byl kamarad a je porad otevreny.

    Kavernova opevneni na Ponale jsou rozcleneny kolem mnoha tunelu co jimi stara silnice z Rivy do Biacesy. Nejsem si jist nazvy v clanku, ale snad je Mittelbaterie je pristupna tak, ze se u usti tunel privraceho k Rive date doleva, vodorovne ke srazu do jezera. Po male pesince se dojde k betonovym objektum s kulometnymi strilnami a ta dulezita byla vpravo. Jeji stredni pryt je nenapadne rozrinuty a umoznuje vstup dovnitr, ke hlubokemu schodisti a do spodniho patra.

    Do opevneni "vpravo" tedy smerem do masivu lze vlezt nekolika strilnami. Byl jsem kvuli casu jen v jednom a to pres kanonovou strilnu s pancerovou deskou.

    Koho pak zajimaji Italske zakopy tak vlasne nad Ponale sla hranice. Autem lze vyjet z Limone minimalne na Passo Note kde jsou v hospudce fotky puvodnich postaveni. Pry jsou castecne zachovala na Cima Carone, ale tam kouknu az priste. Letos byl les plny polomu a skoro tim neslo jit.

    Z druhe strany prusmyku na Biacensu, za Molinou lze najit misto kde stala silnicni uzavera "Werk Ampola". Podle knihy 1866 ji dobyl Garibaldi. U mizivych zbytku je pekny vodopad.

    Zdravi

    kk

  2. ja, 26.9.2009:

    preklep"Starý for NAGO", jinak slusna prace, se dycky hadame kterej si blazen si postavil baracky na skale, bez silnice, na samotce, a vono to vojaci, viz ponale

  3. Láďa, 15.1.2011:

    TombioChtěl jsem se něco dovědět o hranicích Italsko-Rakouských bojů v 1.sv.válce a hned na první klik se mi podařilo dostat na tyto stránky…! Paráda…! Už vím všechno, co jsem chtěl. A proč jsem to chtěl vědět? Protože právě čtu knihu s názvem "Černožlutý mumraj" od Jana Václava Rosůlka z roku 1925, která je celá o účasti českých vojáků v první válce a konkrétně na pevnosti Tombio a asi i jinde. Zatím jsem jen na začátku, tak nevím co bude dál, ale v úvodu píše ještě o mnohých dalších pozicích. Je to sice asi jako román, ale má to velice dokumentární vlastnosti, protože popisuje všechno velmi bezprostředně, z osobního prožitku a hlavně nemění jména ani názvy…! Pro lidi, kteří se touto tématikou zabývají, jako třeba tady na těch stránkách, je to myslím velmi zajímavá literatura… Můžu když tak poskytnout, až to přečtu… :-)
    Zdravím, Laďa

  4. Luboš Kotlář, 21.7.2015:

    Ahoj, fort Garda loni v létě opravovali nákladem přes 700 tisíc é, za účelem zřízení snad muzea ve 2 místnostech. Příkop a stěny byly zbaveny náletových křovin a 2 místnosti měly betonovou podlahu. V Gardě, podzemí Ponale, bat. Mezzo a Alexandru Sever a Jih jsem byl několikrát. Nad Ponale je ferata plná rakouských kavernových palpostů, vylámaných i betonovaných zákopů a horní stanice, (strojovny) horské lanovky.

Nový komentář

 

Publikováno: 21.6.2009 23.34 , Komentáře (4)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017