 |
(Itálie) – Rivoli Veronese, Pastrengo Napsal: O. Filip forty Východně od jezera Garda zřídili Rakušané v 19. století dva pevnostní uzávěry, které měly bránit postupu nepřítele podél řeky Adiže směrem na Trident a dál do nitra monarchie. |
Když v roce 1814 získala habsburská monarchie oblast benátska a Lombardie, bylo už s ohledem na předchozí dějinné zvraty jasné, že získané území bude nutné důkladně opevnit. Hlavní součástí obranného systému byl takzvaný pevnostní čtyřúhelník, který měl zabezpečit bezpečné manévrování a usnadnit ofenzivní operace polních vojsk v prostoru jižně od jezera Garda. Zatímco západní břeh jezera přehrazoval horské masivy a byl prakticky neprůchodný, mohl by nepřítel, který by obešel nebo prorazil jižně umístěná opevnění, snadno postupovat po jeho východním břehu směrem na Trident a dál do nitra rakouského státu. V tom mu mělo zabránit především uzávěr Etschtalbefestigung ze čtyřicátých let 19. století u veronské soutěsky, kudy protéká řeka Adiže (německy Etsch, italsky Adige). V roce 1859 ztratilo Rakouské císařství v konfliktu s Francií a Sardinským královstvím, především po prohraných bitvách u Magenta a Solferina, území Lombardie. Postupně sjednocovaná Itálie se stávala nebezpečným soupeřem a Rakušané proto v roce 1860 zahájili výstavbu dalších opevnění, mimo jiné uzávěrů Garda na severním okraji jezera a Pastrengo poblíž jeho jižního okraje (mimo to dále zesilovali i opevnění Verony, jako nejdůležitější pevnosti v celém regionu). Objekty všech uzávěrů byly kamenné forty, jejichž hlavní součástí byl vždy masivní plně kasematový objekt se střílnami pro děla a pušky. Objekty se vyznačují velmi dokonalým stavebním provedením a dodnes na sebe kameny svislého zdiva i mohutné obklady střílen navazují doslova s milimetrovou přesností.
V roce 1866 zaútočila italská vojska na Rakousko, zaměstnané bojem s Prusy na území Čech, avšak nedosáhla velkých úspěchů, když prohrála v pozemní bitvě u Custozzy i v námořním střetnutí u ostrova Vis. Po podpisu mírové smlouvy s vítězným Pruskem však musela habsburská monarchie odevzdat území Benátska Francii. Francouzský císař obratem věnoval území Itálii jako odměnu za předchozí postoupení Savojska Francii. Tím byla ztracena všechna opevnění u jezera Garda, s výjimkou nejsevernějšího uzávěru, který se octl blízko u hranic a byl až do 1. světové války zesilován. Opevnění čtyřúhelníku se ocitla hluboko v italském vnitrozemí a nebyla dál zesilována, stejně jako uzávěr Pastrengo. Naproti tomu uzávěr Etschtalbefestigung, ležící nejblíže nových hranic a navíc ve strategicky důležité veronské soutěsce, neztratil svůj význam. Jeho objekty byly upraveny tak, aby mohly plnit obrannou funkci do opačného směru, tedy proti nepříteli, postupujícímu ze severu. Kromě toho byl v prostoru uzávěru vybudován i zcela nový fort San Marco na dominantní výšině severně od ostatních objektů a u komunikace v údolí též fort Tagliata Incanal. Po zahájení velkorysé výstavby moderních italských objektů na počátku 20. století se původní rakouské forty ocitly na levém křídle uzávěru Rivoli-Ceraino, který pokračoval směrem na západ a byl jinak tvořen výhradně moderními pancéřovými forty (tento uzávěr bude popsán v samostatném článku).
ETSCHTALBEFESTIGUNG (RIVOLI)
Fort WOHLGEMUTH (italsky Rivoli) (45 34 27; 10 49 7), jehož maxmiliánská věž z bílého mramoru se tyčí na skále ve výšce 100 metrů nad hladinou řeky, je rozhodně nejatraktivnějším objektem uzávěru. Ještě nedávno byl využíván armádou, v roce 2009 však již probíhaly práce na jeho zpřístupnění. Pod fortem se v obci buduje velké parkoviště a jeho povrch bude pravděpodobně volně přístupný. Původně tvořila fort pouze válcová věž, vyzbrojená 17 kanóny, po převzetí fortu Italové doplnili věž o kasematový trakt, mířící na sever, vedle ní vybudovali otevřenou dělostřeleckou baterii (Bateria Bassa) a celý komplex nazvali fort Rivoli.
Fort MOLLINARY (italsky Monte) (45 34 1; 10 49 52) je částečně poškozený vnitřní explozí, přesto je poměrně zajímavý a je z něj vynikající výhled do údolí. K fortu se dá dojít z vesnice Monte, odkud je to jen několik set metrů. Týl fortu tvoří zalomená stěna s bránou, díky níž fort poněkud připomíná středověkou stavbu, jeho hlavní částí byl dvoupodlažní kasematový objekt, který je částečně zdemolovaný a lze si jej tak prohlédnout v řezu. Vzhledem k prudkému svahu, kde byl fort umístěn, je nádvoří v úrovni mezipatra hlavního kasematového objektu a je tedy třeba dát si pozor na větrací okna, která sem ústí. Zajímavé jsou i kamenné terasy s parapety pro střelce, umístěné na nádvoří i na stropě kasematového traktu, kam lze vyjít po zachovaném schodišti.
(Fort HLAWATY (italsky Ceraino) (45 34 32; 10 49 53), který je situován níže ve svahu jsme nenavštívili, ale lze k němu bez problémů dojít od fortu Mollinary, nebo po cestě od řeky. Objekt je opuštěný a je ve velmi dobrém stavu. Zajímavé jsou na něm italské přestavby, kdy byl fort po jeho převzetí z hlediska jeho palebných úkolů „obrácen“, aby mohl čelit útoku svých bývalých majitelů ze severu. Při tom byl dobudován celý kasematový trakt, takže vzrostlo množství výzbroje a plánovaný počet mužů osádky se zvýšil na více než 200 pěšáků a dělostřelců.)
(Další součástí uzávěru byl fort ETSCHKLAUSE CERIANO, který přehrazoval silnici a železnici (dnes již snesenou) v úzkém kaňonu řeky. Jednalo se o kompaktní kasematovou stavbu se střílnami pro děla, která přímo přehrazovala bráněnou komunikaci a obsahovala proto bránu. Při rozšiřování silnice však byla část objektu ubourána a dnes jej lze vidět v řezu.)
Wohlgemuth: pohled na fort z fortu Mollinary. Pravá část věže byla přebudovány Italy, zcela vlevo je vidět část italské baterie (PL) |
Wohlgemuth: detail věže se vstupní bránou. Zajímavé je umístění střílen pro děla a pro pěchotu do různých podlaží. (PL) |
Wohlgemuth: pohled na vrchol kopce s fortem a dobudovanou italskou baterií (Batteria Bassa). (PL) |
Pohled z dolní baterie na bok fortu. (Dguendel, licence CC 4.0) |
Celkový pohled na forty uzávěru. Vlevo je fort Wohlgemuth, vpravo od něj fort Hlawaty a zcela vpravo nejvýše umístěný fort Mollinary. |
Mollinary: pohled na fort s poškozeným kasematovým traktem pro kanóny a obrannými stěnami, opatřenými pěchotními střílnami. (PL) |
Mollinary: detail nádvoří fortu. Vlevo je horní část kasematového traktu, který je zapuštěn do svahu. |
Etschklause: pohled na pozůstatky uzávěrového fortu ve Veronské soutěsce. Při rozšiřování silnice byla ubourána zhruba polovina fortu. (PL) |
PASTRENGO
Fort ERZHERZOG LEOPOLD (italsky Poggio Croce) (45 29 8; 10 48 17), leží spolu s fortem Nugent na nízkém hřebeni. K oběma fortům vede silnice, značená názvy restaurací, které se zde nachází. Fort je velmi pěkná kamenná stavba, i když má bohužel zasypaný příkop i s čelní kaponiérou. Šíjové kaponiéra se naproti tomu dochovala, stejně jako kasematový objekt se dvěma střílnami pro čelní palbou dvou kanónů, který vyčnívá nad čelem fortu, je však přestavěný. Ve fortu je sice restaurace, nicméně jeho nádvoří není nijak zásadně změněno.
Fort NUGENT (italsky Poggio Pol) (45 29 23; 10 48 38) je velmi podobný předchozímu objektu, a to včetně jeho využití pro účely restaurace i zasypání příkopů. Je poněkud výrazněji zastavěný a nemá ani šíjovou kaponiéru, na druhou stranu má hezčí čelní část a především kasematu pro čelní palbu dvou kanónů, vyčnívající nad valem fortu. Dojet se dá samozřejmě až k fortu, kde je velké parkoviště.
(Fort DEGENFELD (italsky Piovezzano) (45 30 10; 10 48 01) je vysunut na sever a nachází se v něm sklady jakési stavební firmy. Zvenku je snad přístupný, ale je částečně zarostlý. Fort BENEDECK (italsky Monte Bolega) je zarostlý ještě hůře a zřejmě se přímo k němu ani nedá dostat, takže mimo vegetační období zde pravděpodobně není nic k vidění.)
Erzherzog Leopold: hlavní brána fortu a šíjová kaponiéra, na níž je vytesán rok výstavby fortu. |
Nugent: čelní část fortu s vystupující kasematou pro čelní palbu dvou kanónů. |
Objekty uzávěrů Rivoli a Pastrengo jsou dobře přístupné po brennerské dálnici A22 a lze se u nich zastavit cestou na jih do Verony či Benátek. Jediný objekt, ke kterému je nutné jít pěšky delší vzdálenost je fort Hlawaty. Návštěvu uzávěrů lze výhodně spojit též s prohlídkou západní části italského uzávěru Rivoli-Ceraino (pancéřových fortů Naole, Cimo Grande a Masua).
stav: květen 2009
foto: O. Filip 2009, P. Lach 2009 (PL)
Literatura:
Ulrich Moesslang, Bunkeranlagen und Festungen vom ersten Weltkrieg in den Alpen
Giorgio Trevisan: La Fortificazioni Militare
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004
dobrý večer. fort wohlegemuth, italsky
rivoli je přístupný. podívejte se na
http://www.museowalterrama.it . stránky jsou
bohužel v italštině, ale stojí za prohlídku. v chlívku volantino lze stáhnout malého průvodce v angličtině.
těšim se na vaše další novinky z bungrologie :-D jiří měch
- Fort WOHLGEMUTH (Forte Rivoli) – nyní otevřen jen občasně.
– Fort Hlawaty a Fort Mollinary je v dobrém stavu
– Fort ERZHERZOG LEOPOLD (Forte Poggio Croce) – restaurace. Když však přijdete mimo weekend je tu liduprázdno a krásně se fotí.Byl jsem tu i v sobotu a byla tu hlava na hlavě.
– Fort NUGENT (Forte Poggio Pol) – opět restaurace
– Fort DEGENFELD (Forte Piovezzano) – zvenku zcela přístupný,nádvoří prázdné ale objekt je uzavřen bránou.