Hradec Králové byl poprvé moderněji opevněn již Švédy v době třicetileté války, a to za pomoci malých zemních bastionů, předsunutých před původní středověké hradby. Strategický význam získalo město až s nástupem Marie Terezie, kdy začalo být území Východních Čech ohrožováno pruskými vojsky, které Hradec obsadily v letech 1741, 1744 a 1762. Výstavba skutečně moderní bastionové pevnosti začala v roce 1766, a to podle podobných principů, jako byly použity u pozdějších pevností Josefov a Terezín, tedy dle Vaubanových zásad, rozpracovaných Méziereskou školou. Po dokončení první fáze výstavby se opevnění skládalo z osmi bastionů a stejného počtu ravelinů, dvou kleští, předsunutých před nejohroženější kurtiny na březích řek a nepravidelných opevnění na soutoku Labe a Orlice. Vše lemovala krytá cesta se shromaždišti, přerušená na čtyřech místech nyní již zregulovanými toky obou řek. Vzhledem k možnosti zaplavit celé předpolí pevnosti nebylo nutné budovat nákladné minové galerie. Popsaná opevnění, postavená zatím pouze v zemní podobě, byla od roku 1779 opatřována cihlovým armováním a zesílena vybudováním kasematových kavalírů ve čtyřech nejohroženějších bastionech a spojovacích kaponiér v příkopech. Krytou cestu zesílily lunety, blokhausy a traverzy a před ní byly vysunuty tři lunety (v místní terminologii nazývané „flošny“ – z francouzského „fléche“). Tím se prohloubila obranná linie pevnosti, což by při klasickém způsobu obléhání prodloužilo dobu nutnou k jejímu dobytí. Po jejím dokončení na konci 18. století se jednalo o skutečně moderní a kvalitní pevnost, s níž se na území Čech a Moravy mohla srovnávat pouze pevnost Olomouc a samozřejmě Josefov a Terezín, obě nejmodernější pevnosti, postavené na zelené louce. Naopak kvalita pevností jako byla Praha, Brno či Cheb za Hradcem Králové výrazně zaostávala.
O hradeckou pevnost se nikdy nebojovalo a podstatnou roli nesehrála ani v prusko-rakouské válce v roce 1866. Rozhodující bitva se odehrála ještě před pevností a Prusové se poté omezili pouze na její pozorování, přičemž byli několikrát ostřelování z pevnostních děl. Jelikož se vztahy s Pruskem a poté s Německým císařstvím zlepšovaly, pozbyla nyní již zastaralá pevnost významu a již v roce 1884 bylo započato s prvními demolicemi. Od roku 1893 probíhalo bourání pevnostních zařízení v režii města a to bohužel s důkladností jinde nevídanou (úředník, který se o to obzvláště zasloužil má dokonce v centru města sochu). Zlikvidovány byly všechny hlavní prvky, zasypány příkopy a zůstaly skutečně jen nepatrné, náhodně rozmístěné zlomky zděných staveb. Nebyla zachráněna žádná brána, či nějaké úseky opevnění v parcích mimo městské centrum, jak tomu bylo zvykem v jiných městech.z větších prvků přežily jen kasematové objekty ve dvou „flošnách“, ale jejich stav je špatný. Mimo to se dochovalo několik velkých budov, které byly součástí infrastruktury pevnosti a dvojice mírových pracháren, situované daleko od původní zástavby.
Předsunutá Luneta XXXIX, označovaná jako „Pivovarská flošna“ (50 12 14; 15 50 33) je přístupná po asfaltové cestě z Brněnské ulice. Dochoval se z něj pouze vnitřní kasematový objekt, který má přibližně čtvercový půdorys o rozměrech 25 x 25 metrů, ovšem se zalamovanou týlovou i čelní stěnou. Celý obvod objektu lemovaly pěchotní střílny a vstup umožňovaly dvě brány. Dnes jsou stěny prolomeny nahrubo provedenými okny, většina střílen je zazděná a objekt je zarostlý a zchátralý. Strop objektu tvoří silná vrstva zeminy, z valů samotné lunety však nezbylo nic. V současné době probíhá čištění kasemat, zřejmě s ním tedy město má nějaké záměry.
Další Luneta XL, takzvaná „Pajkrova flošna“ (50 12 11; 15 50 17) se nachází pouhých 300 metrů od výše popsané lunety. Vypadá zcela stejně, týlová stěna kasematního objektu je však výrazněji narušená proražením tří vjezdů. Naopak čelní stěna s pískovcovým portálem brány je v dobrém stavu. I když je objekt napojen na plot jej lze obejít ze všech stran, neboť za plotem je volně přístupná botanická zahrada.
Z konce Brněnské ulice u Moravského mostu lze po břehu dojít k 200 metrů vzdálenému „koridoru“ (50 12 20; 15 49 43). Jedná se o dvojici stěn s bránami a pěchotními střílnami, propojených asi 50 metrů dlouhou hradbou, které byly součástí lunety XXII na kryté cestě, protažené po jižním břehu Orlice od Ravelinu XIII.
Pokud přejdete Moravský most a vydáte se doprava po břehu Orlice, po necelých 200 metrech narazíte na masivní panenku, vyčnívající z batardeau (50 12 20; 15 50 6), které oddělovalo příkop před levým lícem Bastionu IV od koryta řeky. Příkop a tím pádem i vnitřní strana batardeau jsou zasypané, jeho vnější strana je viditelná, neboť je součástí nábřeží a proto také nemohlo být zbouráno.
Kolem zimního stadionu lze dojít do Jiráskových sadů, kde se blízko vstupu nachází část kasematového objektu s pěchotními střílnami (50 12 27; 15 49 40). Pravděpodobně se jedná o pravé nároží Ravelinu XIV, ovšem opevnění v tomto prostoru byla dosti komplikovaná, neboť se zde nacházela ještě luneta a nepravidelné retranchementy XXXVII a XXXVIII. Jejich součástí byla i nízká poterna (50 12 17; 15 49 31), která se dochovala v sadech poblíž soutoku Labe a Orlice.
Za budovou lékařské fakulty v severní části opevnění se dochovala špice Ravelinu IX i s příkopem (50 12 52; 15 50 6) a také asi 400 metrů dlouhý úsek glacis s krytou cestou s několika zalomeními, v nichž byla umístěna shromaždiště. Glacis má podobu dosti vysokého a úzkého valu, který se prudce svažuje nejen do příkopu, ale i do předpolí, pravděpodobně z důvodu inundačního prostoru, který se nacházel hned před ním.
Jedinými pozůstatky bastionů jsou boční kasematové prostory Kavalíru XXXIII, který zesiloval obranu v bastionu VIII (50 12 44; 15 49 59). V době jejich využití armádou ke skladovacím účelům byly bohužel hodně přestavěny, mají proražené četné otvory a jsou zbaveny zemních náspů, takže jejich původní vzhled si lze jen těžko představit. Dnes se v nich nachází prostory městské tržnice.
Další panenka stojí na Eliščině nábřeží, kde byla součástí batardeau (50 12 42; 15 49 42), oddělující příkop před pravým lícem Bastionu VII od toku Labe. Batardeau je úplně stejné jako jeho protějšek u řeky Orlice.
Prostor u nejdůležitějších kasárenských budov spojovalo od roku 1810 s centrem města kryté schodiště „Bono Publico“ (50 12 29; 15 49 58), stoupající po svahu, kde původně stálo středověké městské opevnění. Schodiště bylo postaveno vojenským erárem a má empírovou bránu typického pevnostního vzhledu, na rozdíl od běžných poteren však nemá násep na střeše, neboť leželo v týlu opevnění.
Pevnostní zbrojnice, která v podobě obdélníkové budovy přehrazovala hrdlo Kavalíru XXVI v Bastionu III se dochovala a v současné době probíhá její kompletní rekonstrukce, po níž se stane součástí hotelového areálu, aniž by utrpěl její vzhled.
Obrovská obdélníková pěchotní kasárna mají zajímavý vzhled s ozdobnými spojovacími trakty v rozích. Objekt je dnes jen částečně využíván Vojenskou policií a jinak je ve špatném stavu. Přes ulici leží menší jezdecká kasárna, která dnes využívá okresní soud a proto jsou v dobrém stavu.
Střelný prach se v mírových dobách skladoval v několika objektech mimo obvod tehdejšího města, což mělo zamezit případným nedozírným škodám při nějaké nehodě ve skladu. Tyto prachárny měla podobu obdélníkových budov s valbovými střechami a vyčnívajícím krytým průjezdem, obklopených zdí se strážnicemi. První prachárna se dochovala u velké křižovatky silnice I/11, I/33 a I/35 (50 13 51; 15 47 23), avšak je poněkud přestavěná a obklopená ojetými vozidly, takže se nedá příliš dobře fotografovat. Jižněji umístěná prachárna (50 12 38; 15 46 31) u silnice ze čtvrti Kukleny do Stěžer je v lepším stavu, má zachovanou obvodovou zeď, ale i ona je dnes komerčně využívána.
Prohlídku pozůstatků opevnění v architektonicky zajímavém městě usnadňuje naučná stezka s kvalitními informačními panely. Hradec Králové je dobře průjezdný, zaparkovat doporučuji například za budovou Krajského soudu a věznice (která mimochodem vzorně kopíruje půdorys Kavalíru XXXV v Bastionu II), případně zdarma na příjezdové cestě k „Pivovarské flošně“.
stav: září 2009
foto: O. Filip 2009
Literatura:
V. Kupka: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 2001, str. 186-194
Z. Čermák: Hradec Králové – pamětihodnosti – významné kulturní památky
skvely clanek, prave zpracovavam bakalarku na obdobne tema a hodne mi to pomohlo :)
Výborný článek, a mapka osvětlí stav opevnění. Ještě by to chtělo mapku s umístěním dvou pracházen. Každopádně díky za informace.
Souřadnice pracháren jsou uvedeny, není problém je najít, díky.