Pevnost Hradec Králové
Opevnění: RAK. - UHERSKÁ   Téma:

Hradec Králové
Napsal: O. Filip
bastionová pevnost
Královéhradecká bastionová pevnost patřila mezi nejmodernější na našem území, avšak na přelomu 19. a 20. století byla téměř úplně zlikvidována. Přesto zde najdeme některé pozůstatky, které stojí za shlédnutí.

Hradec Králové byl poprvé moderněji opevněn již Švédy v době třicetileté války, a to za pomoci malých zemních bastionů, předsunutých před původní středověké hradby. Strategický význam získalo město až s nástupem Marie Terezie, kdy začalo být území Východních Čech ohrožováno pruskými vojsky, které Hradec obsadily v letech 1741, 1744 a 1762. Výstavba skutečně moderní bastionové pevnosti začala v roce 1766, a to podle podobných principů, jako byly použity u pozdějších pevností Josefov a Terezín, tedy dle Vaubanových zásad, rozpracovaných Méziereskou školou. Po dokončení první fáze výstavby se opevnění skládalo z osmi bastionů a stejného počtu ravelinů, dvou kleští, předsunutých před nejohroženější kurtiny na březích řek a nepravidelných opevnění na soutoku Labe a Orlice. Vše lemovala krytá cesta se shromaždišti, přerušená na čtyřech místech nyní již zregulovanými toky obou řek. Vzhledem k možnosti zaplavit celé předpolí pevnosti nebylo nutné budovat nákladné minové galerie. Popsaná opevnění, postavená zatím pouze v zemní podobě, byla od roku 1779 opatřována cihlovým armováním a zesílena vybudováním kasematových kavalírů ve čtyřech nejohroženějších bastionech a spojovacích kaponiér v příkopech. Krytou cestu zesílily lunety, blokhausy a traverzy a před ní byly vysunuty tři lunety (v místní terminologii nazývané „flošny“ – z francouzského „fléche“). Tím se prohloubila obranná linie pevnosti, což by při klasickém způsobu obléhání prodloužilo dobu nutnou k jejímu dobytí. Po jejím dokončení na konci 18. století se jednalo o skutečně moderní a kvalitní pevnost, s níž se na území Čech a Moravy mohla srovnávat pouze pevnost Olomouc a samozřejmě Josefov a Terezín, obě nejmodernější pevnosti, postavené na zelené louce. Naopak kvalita pevností jako byla Praha, Brno či Cheb za Hradcem Králové výrazně zaostávala.

O hradeckou pevnost se nikdy nebojovalo a podstatnou roli nesehrála ani v prusko-rakouské válce v roce 1866. Rozhodující bitva se odehrála ještě před pevností a Prusové se poté omezili pouze na její pozorování, přičemž byli několikrát ostřelování z pevnostních děl. Jelikož se vztahy s Pruskem a poté s Německým císařstvím zlepšovaly, pozbyla nyní již zastaralá pevnost významu a již v roce 1884 bylo započato s prvními demolicemi. Od roku 1893 probíhalo bourání pevnostních zařízení v režii města a to bohužel s důkladností jinde nevídanou (úředník, který se o to obzvláště zasloužil má dokonce v centru města sochu). Zlikvidovány byly všechny hlavní prvky, zasypány příkopy a zůstaly skutečně jen nepatrné, náhodně rozmístěné zlomky zděných staveb. Nebyla zachráněna žádná brána, či nějaké úseky opevnění v parcích mimo městské centrum, jak tomu bylo zvykem v jiných městech. Jedinými většími prvky opevnění, které přežily, jsou kasematové objekty ve dvou „flošnách“, jejichž stav je dnes dosti špatný. Mimo to se dochovalo několik velkých budov, které byly součástí infrastruktury pevnosti a dvě mírové prachárna, situované daleko od původní zástavby.

Předsunutá Luneta XXXIX, označovaná jako „Pivovarská flošna“ (50 12 14; 15 50 33) je přístupná po asfaltové cestě z Brněnské ulice. Dochoval se z něj pouze vnitřní kasematový objekt, který má přibližně čtvercový půdorys o rozměrech 25 x 25 metrů, ovšem se zalamovanou týlovou i čelní stěnou. Celý obvod objektu lemovaly pěchotní střílny a vstup umožňovaly dvě brány. Dnes jsou stěny prolomeny nahrubo provedenými okny, většina střílen je zazděná a objekt je zarostlý a zchátralý. Strop objektu tvoří silná vrstva zeminy, z valů samotné lunety však nezbylo nic. V současné době probíhá čištění kasemat, zřejmě s ním tedy město má nějaké záměry.

Další Luneta XL, takzvaná „Pajkrova flošna“ (50 12 11; 15 50 17) se nachází pouhých 300 metrů od výše popsané lunety. Vypadá zcela stejně, týlová stěna kasematního objektu je však výrazněji narušená proražením tří vjezdů. Naopak čelní stěna s pískovcovým portálem brány je v dobrém stavu. I když je objekt napojen na plot jej lze obejít ze všech stran, neboť za plotem je volně přístupná botanická zahrada.

Z konce Brněnské ulice u Moravského mostu lze po břehu dojít k 200 metrů vzdálenému „koridoru“ (50 12 20; 15 49 43). Jedná se o dvojici stěn s bránami a pěchotními střílnami, propojených asi 50 metrů dlouhou hradbou, které byly součástí lunety XXII na kryté cestě, protažené po jižním břehu Orlice od Ravelinu XIII.

Pokud přejdete Moravský most a vydáte se doprava po břehu Orlice, po necelých 200 metrech narazíte na masivní panenku, vyčnívající z batardeau (50 12 20; 15 50 6), které oddělovalo příkop před levým lícem Bastionu IV od koryta řeky. Příkop a tím pádem i vnitřní strana batardeau jsou zasypané, jeho vnější strana je viditelná, neboť je součástí nábřeží a proto také nemohlo být zbouráno.

Kolem zimního stadionu lze dojít do Jiráskových sadů, kde se blízko vstupu nachází část kasematového objektu s pěchotními střílnami (50 12 27; 15 49 40). Pravděpodobně se jedná o pravé nároží Ravelinu XIV, ovšem opevnění v tomto prostoru byla dosti komplikovaná, neboť se zde nacházela ještě luneta a nepravidelné retranchementy XXXVII a XXXVIII. Jejich součástí byla i nízká poterna (50 12 17; 15 49 31), která se dochovala v sadech poblíž soutoku Labe a Orlice.

Za budovou lékařské fakulty v severní části opevnění se dochovala špice Ravelinu IX i s příkopem (50 12 52; 15 50 6) a také asi 400 metrů dlouhý úsek glacis s krytou cestou s několika zalomeními, v nichž byla umístěna shromaždiště. Glacis má podobu dosti vysokého a úzkého valu, který se prudce svažuje nejen do příkopu, ale i do předpolí, pravděpodobně z důvodu inundačního prostoru, který se nacházel hned před ním.

Jedinými pozůstatky bastionů jsou boční kasematové prostory Kavalíru XXXIII, který zesiloval obranu v bastionu VIII (50 12 44; 15 49 59). V době jejich využití armádou ke skladovacím účelům byly bohužel hodně přestavěny, mají proražené četné otvory a jsou zbaveny zemních náspů, takže jejich původní vzhled si lze jen těžko představit. Dnes se v nich nachází prostory městské tržnice.

Další panenka stojí na Eliščině nábřeží, kde byla součástí batardeau (50 12 42; 15 49 42), oddělující příkop před pravým lícem Bastionu VII od toku Labe. Batardeau je úplně stejné jako jeho protějšek u řeky Orlice.

Prostor u nejdůležitějších kasárenských budov spojovalo od roku 1810 s centrem města kryté schodiště „Bono Publico“ (50 12 29; 15 49 58), stoupající po svahu, kde původně stálo středověké městské opevnění. Schodiště bylo postaveno vojenským erárem a má empírovou bránu typického pevnostního vzhledu, na rozdíl od běžných poteren však nemá násep na střeše, neboť leželo v týlu opevnění.

Pevnostní zbrojnice, která v podobě obdélníkové budovy přehrazovala hrdlo Kavalíru XXVI v Bastionu III se dochovala a v současné době probíhá její kompletní rekonstrukce, po níž se stane součástí hotelového areálu, aniž by utrpěl její vzhled.

Obrovská obdélníková pěchotní kasárna mají zajímavý vzhled s ozdobnými spojovacími trakty v rozích. Objekt je dnes jen částečně využíván Vojenskou policií a jinak je ve špatném stavu. Přes ulici leží menší jezdecká kasárna, která dnes využívá okresní soud a proto jsou v dobrém stavu.

(Střelný prach se v mírových dobách skladoval v několika objektech mimo obvod tehdejšího města, což mělo zamezit případným nedozírným škodám při nějaké nehodě ve skladu. Tyto prachárny měla podobu obdélníkových budov s valbovými střechami a vyčnívajícím krytým průjezdem, obklopených zdí se strážnicemi. První prachárna se dochovala u velké křižovatky silnice I/11, I/33 a I/35 (50 13 51; 15 47 23), avšak je poněkud přestavěná a obklopená ojetými vozidly, takže se nedá příliš dobře fotografovat. Jižněji umístěná prachárna (50 12 38; 15 46 31) u silnice ze čtvrti Kukleny do Stěžer je v lepším stavu, má zachovanou obvodovou zeď, ale i ona je dnes komerčně využívána.)

Prohlídku pozůstatků opevnění v architektonicky zajímavém městě usnadňuje nově zřízená naučná stezka s informačními panely velmi dobré odborné úrovně. Hradec Králové je dobře průjezdný, zaparkovat doporučuji například za budovou Krajského soudu a věznice (která mimochodem vzorně kopíruje půdorys Kavalíru XXXV v Bastionu II), případně zdarma na příjezdové cestě k „Pivovarské flošně“. Hledat malé zbytky pevnosti je celkem zajímavé, do budoucna budou do článku doplněny další fotografie, především mírových pracháren. Pokusím se také identifikovat další pozůstatky zemních valů a napouštěcí kanály v nábřežích.

stav: září 2009

Literatura:
V. Kupka: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 2001, str. 186-194
Z. Čermák:
Hradec Králové – pamětihodnosti – významné kulturní památky

Komentářů: 3

  1. Pavlína, 27.2.2011:

    skvely clanek, prave zpracovavam bakalarku na obdobne tema a hodne mi to pomohlo :)

  2. Miloš, 14.1.2013:

    Výborný článek, a mapka osvětlí stav opevnění. Ještě by to chtělo mapku s umístěním dvou pracházen. Každopádně díky za informace.

  3. Miloš, 14.1.2013:

    Souřadnice pracháren jsou uvedeny, není problém je najít, díky.

Nový komentář

 

Publikováno: 5.9.2009 23.46 , Komentáře (3)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017