Italská opevnění u hranic se Švýcarskem
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Bormio, Tirano, Colico, Trasquera
Napsal: O. Filip
pancéřové forty, blokhausy, tvrze Alpského valu
U hranic se Švýcarskem se nachází jediné moderní italské forty, jejichž pancéřové věže, zvony a kasematy neskončily v hutích. Všechny tyto objekty lze navštívit, i když se nachází poměrně daleko od sebe.

Italská hranice se Švýcarskem byla před oběma světovými válkami opevňována, ovšem s ohledem na neutralitu této země byla tato opevnění poměrně slabá. Hrozilo však nebezpečí obchvatu rakousko-uherské armády přes severovýchod Švýcarska, později se Italové obávali také možnosti podobně koncipovaného německého útoku, takže úplně rezignovat na stálá opevnění se neodvážili. Severní část regionu byla také přímo hrožena útokem z území Jižního Tyrolska, které tehdy patřilo právě Rakousko-Uhersku. Krátce před 1. světovou válkou zde bylo vybudováno několik moderních pancéřových fortů (v italské terminologii obvykle označovaných jako baterie),a to Montecchio u jezera Como, Canali nad městem Tirano a Dossacio (Oga) u Bormia. Fort Montecchio byl budován jako poslední a byl horečně dokončován až během prvních měsíců 1. světové války, kdy ještě Itálie do konfliktu nevstoupila.

Zatímco forty Montecchio a Canali ležely hluboko v týlu, fort Dossacio již od 5. června 1915 ostřeloval rakouské pozice. V této činnosti pokračoval až do léta 1916, kdyby byly věžové kanóny po zkušenostech s katastrofálními účinky rakouských těžkých děl na objekty tohoto typu demontovány a rozptýleny do terénu. Stejným způsobem byly odzbrojeny i forty Canali a Montecchio, ovšem v roce 1918 se výzbroj do všech fortů vrátila v obavách z rakousko-uherské ofenzívy. Tato úvaha byla opodstatněná, neboť v červnu 1918 se k Bormiu skutečně přiblížily rakouské jednotky, na něž fort Dossacio zahájil palbu.

Tyto forty pak jako jediné ze zhruba 60 pancéřových italských fortů, přežily rabování v době nouze o suroviny na konci 30. let, německé demolice i poválečnou likvidaci italských objektů Spojenci. Nejprve je zřejmě zachránilo to, že v této oblasti bylo budováno jen málo moderních objektů Alpského valu a tak se s forty stále počítalo pro dělostřeleckou podporu. Po 2. světové válce pak zase skutečnost, že neležely v oblastech, kde likvidaci opevnění požadovala mírová smlouva z Paříže. Zatímco ve fortu Montecchio se dochovaly i kanóny, Oga má pouze věže, zato však i kulometné a fort Canali o část pancířů přišel. Celkem se v této oblasti dochovalo osm dělostřeleckých věží a předpancíře čtyř dalších, dvě kulometné věže, tři pozorovací zvony (z toho jeden pouze částečně), čtyři pancéřové kaponiéry a jeden blokhaus s pancéřovými deskami, což je prakticky vše ze stovek věží a menších pancéřových prvků, instalovaných v Itálii před rokem 1914.(1)

Fort Montecchio byl na jaře 1945 dějištěm dramatických událostí, neboť se nacházel v oblasti, v níž vrcholila agónie Mussoliniho loutkové „Italské sociální republiky“. Velitel fortu odjel 20. dubna na poradu a v nastalém zmatku se ztratil. Posádka začala vyjednávat s partyzány a dostala se do konfliktu s Němci, což vyvrcholilo přestřelkou přímo uvnitř fortu. Při ní padlo několik německých vojáků a fort definitivně obsadili partyzáni. Ti zahájili 27. dubna palbu z pancéřových věží na kolonu automobilů na opačné straně jezera, která měla převážet diktátora Mussoliniho a některé jeho ministry. Tento incident údajně výrazně přispěl k tomu, že se jeho německý doprovod vzdal a vydal Duceho do rukou partyzánů, kteří jej krátce na to popravili.

Fort DOSSACIO (též Oga nebo Venini) (46 11 55; 10 10 37) byl vybudován v nadmořské výšce 1730 m jako jediný fort uzávěru Bormio, aby chránil oblast pod masivem Ortleru, kde se stýkalo několik údolí, mimo jiné přístup z průsmyků Foscagno a Stelvio. K fortu je nutné dojet po klikaté silničce přes vesničku Oga a zaparkovat u baru Al Forte. Silnice je značená,a to místy směrovkami k fortu a místy směrovkami ke zmíněnému baru. Z parkoviště vede kamenný most a poté lesní cesta, u níž se nachází malá kasárna. Před nimi je umístěn zajímavý exponát, a to kanón ze samohybného děla Semovente 75/16, použitý po 2. světové válce k přezbrojování objektů reaktivovaného Alpského valu. Díky jeho konstrukci, především použití těsnící koule coby otočného bodu zbraně, bylo jeho použití v pevnostech velmi jednoduché. Poté již dojdete k fortu, který je kompletně zrekonstruovaný a přístupný veřejnosti (otevřeno je v sezóně o víkendech). Příkop v šíji naštěstí končí na pravém boku a zde lze po přelezení symbolického plůtku vystoupit na stropnici a prohlédnout celou stavbu zvenku. Na stropu se v těsné blízkosti nachází čtyři věže Armstrong s pancířem o tloušťce pouhých 40 milimetrů, určené pro kanóny 120/40 o dostřelu 12,8 km(2). Dále je zde pozorovací zvon a na obou křídlech otočné kulometné věže ve vysunuté poloze. Od levé věže lze sejít do šíjového příkopu, kde se nachází pancéřová kaponiéra, či spíše sponson, v podobě krabice z poměrně slabého plechu se střílnami na obě strany. Zvenku lze v týlu fortu sejít doprava, kde kvůli prudce klesajícímu terénu není příkop, nýbrž eskarpová stěna, chráněná kaponiérou. Kaponiéra je vybavena masivní pancéřovou kasematou se střílnou pro těžký kulomet, jejíž čelní stěna je silná 20 centimetrů.

Pancéřový fort CANALI (též Sertoli) (46 28 6; 10 20 22) se nachází 700 metrů nad bráněným údolím řeky Adda, v místě kde se na něj kolmo napojuje údolí, vedoucí ze švýcarského Svatého Mořice. Oběma údolími také vedly důležité železnice. K fortu se dá dojet autem, je ovšem nutné absolvovat poměrně dlouhou cestu po křivolakých horských silničkách, a to buď z vesnic na východním okraji města Tirano, nebo z jihozápadu, až z města Tresenda. Přímo před vstupem do fortu je dům se zahradou, nicméně jeho obyvatelé neměli k našim aktivitám žádné výhrady. Do fortu je možné dostat se po traverzách původního padacího mostu a po přelezení nízké brány, pro osoby trpící závratí se nabízí ještě seskok na hromadu hlíny do příkopu v levé částí šíje. V době naší návštěvy byl fort z větší části zbaven vegetace. Interiér fortu je ve slušném stavu a jeho stropnici si lze prohlédnout předpancíře všech čtyř rozměrných věží pro 14,9 cm kanóny(3). Kromě toho je zde i pozůstatek pozorovacího zvonu, oříznutého autogenem v úrovni průzorů. Zcela unikátní jsou dochované pancéřové kaponiéry, oboustranná v levém nároží a jednostranná na opačné straně. Jedná se o velmi mohutné prvky, složené z několika svislých dílů o tloušťce kolem 15 cm, opatřené rovným pancéřovým stropem. Pouze šíjová kaponiéra je běžné konstrukce, tedy z prostého betonu. Ačkoli je bojové patro fortu nad úrovní hrany příkopu, pod ním v úrovní dna příkopu nejsou kupodivu žádné prostory, s výjimkou poteren do kaponiér a začátku chodby, vedoucí do podzemních muničních skladů v týlu fortu. Sklady jsou až za příkopem, což bylo řešení, používané i u starších kamenných italských fortů. Munici tedy bylo nutné dopravit podzemní chodbou ze skladu pod fort, vyvézt ji muničním výtahem do hlavní chodby bateriového traktu a ji tou rozvézt k jednotlivým věžím, které měly své vlastní šikmé výtahy. Ze spojovací chodby do muničního skladu lze vyjít ještě do malé kasematy v kontreskarpě, odkud lze oknem pohodlně vylézt do příkopu a prohlédnout si obě pancéřové kaponiéry.

V souvislosti s opevněními v popisovaném regionu lze zmínit ještě šestivěžový pancéřový fort Corno d’Aola, ležící nad průsmykem Tonale, asi 25 kilometrů východně od fortu Dossacio. Lokalitu jsme navštívili v důsledku naprostého nedostatku informací. Tento velký fort je bohužel totálně zničený, neboť jeho trosky, které zbyly po destrukci, provedené ustupujícími německými jednotkami na začátku roku 1945, byly zplanýrovány při výstavbě horní stanice lanovky. Do dnešního dne se z něj dochovala v podstatě jen jedna kamenná opěrná zeď a několik rozlámaných betonových desek s pozůstatek šachty pro zvon nad ní.

Pancéřový fort MONTECCHIO (46 8 37; 9 22 52), vyzbrojený čtyřmi otočnými věžemi pro 14,9 cm kanóny(4), leží na nevysokém pahorku nad jezerem Como u města Colico. Cesta od hlavní silnice je dobře značná a autem se dá dojet až ke vstupu, kde je malé parkoviště. Mimo otvírací dobu se dá k baterii dostat jen obtížně, neboť cesta je přehrazená mříží a hlavní objekt odtud není ani vidět, zřejmě by se ale oplocení obejít dalo. Otevřeno je od dubna do října o víkendech od 10 do 18 hodin, v srpnu by údajně mělo být otevřeno denně. Během prohlídky uvidíte téměř celý objekt včetně spodních kasáren a spojovací chodby. Věže fortu se dochovaly v naprosto perfektním stavu včetně všech vnitřních mechanismů a průvodce předvádí i funkci závěru kanónu. Zvenku jsou věže nádherné a pěkný je i pozorovací zvon, jeden z pouhých dvou exemplářů, který se v Itálii dochoval. Uvnitř fortu se dochovaly i další technické detaily, jako muniční výtahy, rozvody ventilace a elektroinstalace a hlásnice. Původně byly ve fortu vystaveny i nějaké exponáty, ale z důvodu krádeží byly odstěhovány.

Velmi zajímavým způsobem je opevněno italské ústí Simplonského tunelu. Přímo v portálu tunelu je zabudován běžný BLOKHAUS (46 12 27; 8 12 7) s pěchotními střílnami, naproti němu se pak nad ústím dalšího krátkého tunelu nachází objekt sice poměrně primitivní konstrukce, za to však s masivními pancéřovými deskami, kryjícími střelecké místnosti pro dva kanóny a dva kulomety. Všechny zbraně míří z bezprotřední vzdálenosti přesně na ústí Simplonského tunelu. Objekty bohužel v současné době nejsou přístupné, neboť trať v okolí tunelů je oplocená. Hlavní objekt s pancéřovými deskami se dá dobře fotografovat, nikoli však v dopoledních hodinách, kdy je slunce přesně nad objektem. Dál u silnice do Švýcarska se nachází tvrz ve skalní stěně na protější straně řeky, kam se dá přejít přes betonový mostek a poté projít suťoviskem, kde je evidentně zasypán nějaký další objekt. Příliš zajímavá ale tvrz není a vchod jsme nenašli. O něco dál je vysoko ve skalní stěně vidět vyražený otvor, v němž je upevněna masivní pancéřová deska pro kulomet, která se měla stát součástí nikdy nevybetonovaného objektu. Kde je vchod, je ovšem záhadou.

Poznámky:

(1) Kromě uvedených prvků se dochoval minimálně ještě pancéřový blokhaus u řeky Tagliamento a po dvou lehkých pancéřových pozorovatelnách na fortu Madonna degli Angeli u Savony a na pobřežní baterii v Benátkách. Naproti tomu pancéřových prvků Alpského valu ze 30. a 40. let 20. století se dochovalo obrovské množství.

(2) Dělostřelecká výzbroj fortu byla velmi neobvyklá, neboť věže italského původu pro 12 cm kanóny byly osazeny pouze ve dvou objektech. Kromě fortu Dossacio to byl fort Chiusaforte v uzávěru Alte Tagliamento-Fella v jižních Korutanech, který však měl mírně odlišné věže typu „Ispettoratto“. Věží pro 14,9 cm kanóny, kterých existovalo několik koncepčně podobných typů, bylo naproti tomu osazeno více než dvě stovky. Grusonových věží pro 12 cm kanóny, které se ovšem od italských podstatně lišily, bylo osazeno 13 kusů, tyto věže však byly používány v klasických fortech a vesměs po jedné či dvou, nikoli v modernějších objektech charakteru pancéřových baterií.

(3) Kanóny 149/35 A ve věži Armstrong měly maximální dostřel 12,4 km běžným granátem, 12 km šrapnelem a 14,2 odlehčeným granátem. Věž měla 14 cm silný pancíř a pod ním 2,5 cm silnou košilku.

(4) Výkonný kanón 149/35 S se šroubovým závěrem měl s lehčí verzí granátu dostřel až 14,2 km. Jednalo se o podstatně modernější zbraň, než byly nejběžnější italské polní kanóny ráže 149 mm, používané ještě za 2. světové války, které nebyly vybaveny brzdovratným zařízením. Zajímavé je, že dva kanóny fortu Montecchio byly vyrobeny francouzskou zbrojovkou Schneider, zatímco dva jsou domácí produkce – ze zbrojovky Ansaldo. Nelze ovšem vyloučit, že zde došlo k záměně zbraní za exempláře z jiných fortů při opětovném vyzbrojování fortu.


View Italská opevnění u hranic se Švýcarskem in a larger map

Popsané objekty jsou rozmístěny po poměrně velké délce hranice a přesuny mezi nimi by byly časově náročné. My jsme fort Montecchio navštívili v rámci průzkumu švýcarských opevnění, neboť z Bellinzony je to sem jen asi 1,5 hodiny cesty, vesměs po dálnicích. Návštěvu zbývajících dvou fortů lze naproti tomu spojit s akcí, zaměřenou na rakousko-uherská a italská opevnění v západní části Jižního Tyrolska. Pokud jde o fort Canali, pro představu o tom, co obnáší vyčištění povrchu takového objektu lze uvést, že jej na jaře 2009 vyčistili příslušníci místní civilní obrany a další dobrovolníci, což si vyžádalo nasazení více než 60 osob a odstranění kolem 4000 tun materiálu. Pokud jde o Alpský val, popsané objekty u Simplonského průsmyku byly nalezeny víceméně náhodou a o opevněních v této oblasti i prostoru směrem dál na jihozápad až k Suse nejsou k dispozici prakticky žádné informace.

stav: květen 2009, září 2008 (Montecchio)

Literatura:
Giorgio Trevisan: La Fortificazioni Militare
Ulrich Moesslang: Bunkeranlagen und Festungen vom ersten Weltkrieg in den Alpen
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004

Komentářů: 2

  1. Liska, 3.1.2016:

    Oblast jsem, velmi krátce, navštívil před dvěma lety. Bylo to v lednu, ale v samotném Bormiu byla teplota nad nulou.

    Bormio, fort DOSSACIO: byl pochopitelně zavřený, ale i pod sněhem je vidět jak je opravený. Naneštěstí jsem nedokázal vylézt doporučovanou pravou stranou na konci šíjového příkopu. Celé předpolí bylo zafoukáno sněhem, včetně dobře zachovalých protipěchotních překážek, a pohyb byl — prostě srandovní. Měl jsem sněžnice a kdybyste viděli jak se potácím mezi naostřenými kolíky co vlastně vypadají jak hromádky sněhu tak se smějete ještě dnes. No, ale v popisovaném místě byla taková směs sněhu, děr a ostnatého drátu, že jsem neprošel. Se sněžnicemi tím nešlo prolézt a bez nich jsem zapadl o metr víc.

    Fort CANALI: je tam kde ukazují souřadnice v článku. V době návštěvy byl hned dole v údolí zákaz vjezdu, který jsem nechtěl porušit. No ale cesta nahoru přes opuštěné vesnice byla zajímavá a poslední část i velmi ošidná kvůli silné ledovce. Ta pokrývala i celý fort, glacis a zbytky mostu. Byla už tma, na kilometry kolem nikdo a do fortu jsem nelezl. Při pořádném posvícení byly na všech vstupech za mostem nové a zamčené mříže. Příkop a okolí byl jeden led a z článku jsem si nebyl jistý kudy ze dna příkopu lze do fortu vlézt. Tak třeba příště.

    Zdraví

    kk

  2. Jirka, 14.4.2016:

    Při letošním lyžování v Aprice jsem 12.3.2016 pěšky navštívil Pian di Gembro planinu nad Apricou a čistě náhodou narazil na kapličku a plánek bojiště z 1sv.války.A tak jsem se začal zajímat o co šlo.Až jsem narazil na tento web.Takže děkuji za informace.

Nový komentář

 

Publikováno: 11.9.2009 21.49 , Komentáře (2)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017