Pevnost Den Helder a opevnění hráze Afsluitdijk

(Nizozemsko) – Den Helder, Den Oever, Korwerderzand
Napsal: O. Filip
forty, těžké objekty
Důležitý přístav Den Helder byl důkladně opevněn v období napoleonských válek a od té doby byla jeho opevnění udržována a zesilována. Před 2. světovou válkou byla nedaleko vybudována vůbec nejsilnější nizozemská opevnění k obraně gigantické hráze Afsluitdijk.

Přístav Den Helder byl po staletí důležitou základnou nizozemského vojenského námořnictva a je jí dodnes. Od poloviny 16. do konce 18. století se území Nizozemska dotkly četné války, především „osmdesátiletá válka“ se Španělskem, devítiletá válka, válka o dědictví španělské, válka o rakouské dědictví a čtvrtá anglicko-holandská válka. Prostor Den Helderu však byl v této éře opevněn jen několika dělostřeleckými bateriemi. V srpnu 1799, kdy bylo Nizozemsko pod názvem „Batávská republika“ vazalským státem revoluční Francie, se jižně od Den Helderu vylodila britské a ruské jednotky a díky velmi slabé obraně vnitrozemských přístupů do druhého dne ovládly přístav. Vzhledem k tomu byla v roce 1803 zahájena výstavba linie zemních bastionů, označovaná jako „Retranchement“, která ze tří stran obklopila město. V roce 1810 bylo Nizozemsko, po krátké epizodě Holandského království, připojeno k Francii. Krátce na to bylo konečně přistoupeno k solidnímu opevnění města. Byly zde vybudovány rozlehlé bastionové forty, obklopené vodními příkopy – Lasalle (později Erfprins), Morland (Kijkduin) a Ecluse (Dirks Admiraal) a také dva malé forty u plavebního kanálu (pozdější forty Westoever a Oostoever). Fort Ecluse měl ovšem spíše klešťový půdorys. Po vzniku Holandského království v roce 1815 byly forty Erfprins, Dirks Admiraal a Westoever propojeny zemním valem, chráněným vodním příkopem, čímž vznikla souvislá obranná linie kolem města a přístavu. V návaznosti na to pak byl prodán a zlikvidován vnitřní okruh bastionů z roku 1803. V následujících desetiletích byla stávající opevnění a infrastruktura zdokonalovány. V roce 1853 byla zákonem stanovena pásma v předpolí opevnění s omezením stavební činnosti, což bylo zrušeno až v roce 1963. Jelikož dosavadní výzbroj v otevřených postaveních nepostačovala pro boj s moderními pancéřovanými plavidly, byla v roce 1880 zahájena stavba mohutného pancéřového fortu Harssens se dvěmi Grusonovými věžemi pro celkem čtyři 30,5 cm kanóny.

Před 1. světovou válkou měly být do fortu Kijkduin zabudovány dvě moderní otočné věže s 28 cm kanóny. Poté, co byla zdemolována část kontreskarpy a jeden bastion fortu, byl rozhodnuto zabudovat věže do úplně nového objektu, situovaného jižně od fortu, který byl skutečně rozestavěn. Po prodlevě, způsobené válkou, firma Krupp kanóny skutečně dodala, avšak z finančních důvodů nakonec nebyla tato baterie dokončena, stejně jako podobný objekt u Vlissingenu. V 70. letech 20. století byl celý obrovský objekt, vybetonovaný do úrovně obvodových stěn prvního podlaží, zahrnut pískem, ale uvažuje se o jeho zpřístupnění. Během 1. světové války byla pevnost Den Helder obsazena zmobilizovanou armádou a vybavena velkým množstvím kanónů, sejmutých ze starších lodí.

Po zmíněném zastavení výstavby těžké věžové baterie v roce 1920 se dlouho nic nedělo. Teprve na konci 30. let bylo kolem Den Helderu postaveno několik desítek nových objektů, především na pobřeží Severního moře a také pobřežní baterie Helsdiep, Begraafplaats a Vrede en Vrijheid, vybavené s betonovými velitelskými stanovišti, muničními skladišti a platformami pro 15 cm kanóny L 40. Z nich se z větší části dochovala pouze první z nich.

Situaci v oblasti značně změnila výstavba 32 kilometrů dlouhé hráze Afsluitdijk v letech 1927-33, spojující provincie Friesland (Frísko) na severu a Noord Holland (Severní Holandsko) na jihu. Hráz by případnému útočníku umožnila pohodlný vpád ze severních oblastí Nizozemska, které měly být jen slabě bráněny a tím nejen ohrožení námořní základny v Den Helderu, ale především obejití několika pevnostních linií, chránících přístup do „pevnosti Holandsko“, tedy nejsilněji opevněné západní části země, kde se nacházela důležitá města včetně Amsterdamu. Udržení hráze tedy bylo strategicky zásadním úkolem, který měla zajistit silná opevnění s objekty takové velikosti a odolnosti, jaká neměla v celém Nizozemsku obdobu. Pokud by byla opevnění umístěna až na jihu, hrozilo by ostřelování pevniny dělostřelectvem, které by mělo pozice na hrázi, jejich vysunutí na sever by zase zvýšilo nebezpečí výsadku na hrázi v týlu uzávěru a navíc bylo nutné chránit stavidla v hrázi. Nakonec tedy byly postaveny uzávěry dva, Kornwerderzand, vzdálený asi 3 kilometry od severního konce hráze a Den Oever poblíž jižního konce. Pro oba uzávěry byly vyprojektovány speciální objekty pro kulomety, protitankové kanóny(1), světlomety a pro ukrytí lehkých protiletadlových kanónů. Jako jediné moderní objekty v Nizozemsku byly vybaveny pancéřovými pozorovacími zvony v celkovém počtu sedmi kusů. Řada objektů byla vybavena více zbraněmi a jejich blízkou obranu mohla zesílit i pěchota, působící z otevřených postavení u vnějších stěn objektů, chráněných masivními betonovými parapety. Objekty byly rozmístěny jednak na vlnolamech, které souvisely s plavebními komorami, jednak na velkých umělých ostrovech, vytvořených výhradně pro účely opevnění. Tím bylo dosaženo solidního rozptýlení objektů, které by na samotné 90 metrů široké hrázi nebylo možné.

V předvečer války byly objekty vyzbrojeny a chyběla jim jen výsuvná zrcadla, nutná pro činnost světlometů. Němci celkem snadno prolomili předsunuté postavení Wons, tvořené pouze polním opevněním a 13. května 1940 zaútočili na uzávěr Kornwerderzand. Útok po úzké hrázi bez možnosti krytí se však ukázal být neřešitelným problémem a pěchota, přibitá k zemi palbou těžkých kulometů, se jen s obtížemi stáhla. Nasazení obrněných jednotek by bylo sebevraždou a Němce ani nenapadlo to zkoušet. Ostřelování a bombardování nemělo na rozptýlené a odolné železobetonové objekty žádný větší účinek a ještě k tomu byly hned na začátku sestřeleny čtyři útočící letouny. Druhý den Němci přisunuli na pevninu kanóny ráže 88 mm, kterými hodlali postřelovat objekty přímou palbou, avšak 14. května ráno byly umlčeny intenzivní protibaterijní palbou, kterou obstaral nizozemský dělový člun(2). Následující den však obránci svůj odpor ukončili, neboť nizozemská armáda kapitulovala. Útočníkům se díky obraně Kornwerderzandu nepodařilo vpadnout hlavním silám nizozemské armády do zad, avšak o výsledku bojů mezi nepočetnou a slabě vyzbrojenou nizozemskou armádou a nesrovnatelně silnějšími německými jednotkami se rozhodovalo jinde. Úspěšná obrana těchto odolných a dobře umístěných objektů nicméně kontrastuje s bezproblémovým dobytím jiných linií, složených ze slabých objektů, především Mázské a Grébské linie a linie Peel-Ram, na nichž byly při pokusu zpomalit německý postup obětovány jednotky, které zřejmě mohly být využity k obraně Nové vodní linie nebo Amsterodamské linie, lépe chráněných přirozenými a umělými vodními plochami.

Během 2. světové války vybudovali Němci v okolí Den Helderu kolem 300 pevnostních objektů, z toho přibližně polovinu tvořily větší standardizované objekty (Regelbau). Uzávěry těžkého opevnění na hrázi Afsluitdijk byly plně využity a doplněny pouze několika objekty pro protitankové kanóny a krátkými úseky protitankové překážky z „dračích zubů“. Po válce byly tyto uzávěry dále aktivní, hlavní roli v protitankové obraně nicméně převzaly zakopané tanky Sherman a původní střílny pro kanóny byly vybaveny kulomety. Většinu fortů v Den Helderu, které už dávno ztratily bojovou hodnotu dál užívala armáda jako kasárna a muniční sklady, většina německých objektů byla zdemolována nebo je pohltily duny.

Fort KIJKDUIN (52 57 04; 4 43 20) je umístěn na zhruba 15 metrů vysoké duně, jedné z mála vyvýšenin v okolí(3). Fort byl velmi hezký, bohužel však byl dost radikálně přestavěn na restauraci a byla zdemolována přídavná baterie. Naštěstí zůstala zachována jeho největší zvláštnost, mohutný pancéřový zvon pro dálkoměr o váze 48 tun z produkce francouzské zbrojovky Schneider. Nyní je zvon i jeho masivní betonový objekt obklopen přístavbami, naštěstí je přímo u něj volně přístupná vyhlídková plošina. Celkem pěkně vypadají i kasematové prostory v eskarpě, ze systému betonových obranných postavení kolem fortu se však zřejmě dochovala jen kaponiéra, umístěná asi 50 metrů jižně od něj. Z vyhlídkové plošiny u zvonu je ve vnitrozemí dobře vidět vysoká věž německého objektu Fl 250 pro řízení protiletadlové obrany.

Fort DIRKS ADMIRAAL rozestavěli Francouzi v letech 1811-13. V letech 1880-90 byl vylepšen nizozemskou armádou, přičemž zde byla mimo jiné vybudována unikátní kaponiéra v týlové části fortu, postřelující vodní příkop směrem k sousedním fortům Erfprins a Westoever, která byla umístěna na ostrůvku v příkopu. Skrz fort nyní prochází ulice Nieuweg, takže není problém zaparkovat blízko něho, ale přístupná je pouze jeho týlová část (52 56 50; 4 45 32), na jejímž vysokém valu jsou rozmístěny velké objekty německé těžké protiletadlové baterie. Před valem je k vidění také zmíněná kaponiéra.

(Rozlehlý francouzský fort ERFPRINS, který je údajně největším fortem v Nizozemsku, intenzivně využívá armáda, která jeho povrch zastavěla. Na satelitních snímcích dobře patrná postavení pro pobřežní kanóny (52 57 43; 4 44 05) i německé objekty na valu fortu, které byly součástí těžké protiletadlové baterie.)

(Fort HARSSENS (52 57 50; 4 46 54) byl se svými dvěmi věžemi pro dvojice 30,5 cm kanónů nejsilněji vyzbrojeným nizozemským fortem. Byl postaven v letech 1879-84, měl trojúhelníkový půdorys a byl obklopen suchým příkopem s kaponiérami. Jeho kanóny střílely jen minimálně, jednak z důvodu vysokých nákladů na munici, jednak proto, že každý výstřel poškodil okna civilních budov v širokém okolí. Věže byly za 2. světové války samozřejmě vytrženy, pravděpodobně se však zde dochovaly předpancíře (což by byl jediný pozůstatek velkých věží Gruson v Evropě). Po válce byl zasypán i příkop a strop fortu posloužil jako základ pro objekt kontrolní věže námořnictva. Pod budovou tak nyní vyčnívají jen části oblouků, které jsou obezdívkami věžových šachet a stav předpancířů nelze ověřit. Interiér fortu je kupodivu ve velmi dobrém stavu a připravuje se jeho zpřístupnění veřejnosti, k němuž zřejmě dojde nejdříve v roce 2011. V roce 2009 již ženisté s těžkou technikou odkryli část příkopu, moderní budova však na stropě fortu bohužel zůstane. Zatím zřejmě není vstup k fortu povolen.)

K objektům uzávěru DEN OEVER lze vyrazit z parkoviště na západní straně hráze po cyklostezce, vedoucí podél dálnice. Objekt č. IX (52 56 09; 5 02 32), vyzbrojený třemi kulomety a vybavený pozorovacím zvonem, se nachází u větrné elektrárny a jeho interiér není přístupný, Vzhledem k neexistenci záhozu se nedá dostat ani na jeho strop. Další objekty jsou rozmístěny na umělém ostrově a jejich poloha v zarostlých valech je jasná už zdálky. Většina z nich má přístupné interiéry, jsou ve velmi dobrém stavu a uvnitř se dochovalo množství vybavení. Všimnout si lze obložení stropů teakovými trámy, které sloužily jako protiseismická vrstva a také masivních pancéřových desek, kryjících střílny pro protitankové kanóny. U nich jsou zajímavá také pancéřová dvířka, která složila k dopravě dlouhé hlavně kanónu z vchodové chodbičky. Jako pozůstatek reaktivace objektů po 2. světové válce se zde dochovaly i dřevěné střelecké stoly pro těžké kulomety, které nahradily původní protitankové kanóny. Objekty č. V a VI neměly osazena zrcadla, která se měla vysouvat nad strop a odrážet paprsky ze světlometů, umístěných uvnitř objektu a jejich šachty na stropnici jsou zabetonované. Při prohlídce je nutné přejít dálnici, což ovšem není až takový problém, neboť kvůli průjezdu větších lodí se zhruba každou čtvrthodinu otočí mosty a provoz se úplně zastaví. Zpět se vracet nemusíte, neboť můžete jít po chodníku až k objektům č. XI a X a poté se vrátit podjezdem pod dálnicí zpět k parkovišti.

Uzávěr KORNWERDERZAND se nachází ve vzdálenosti asi 29 kilometrů od Den Oeveru. Zde sjedete z dálnice na parkoviště a dojdete pěšky po značené trase podél dálnice k pokladně muzea (53 04 23; 5 20 02). Otevřeno je od května do října ve středu a v sobotu, vždy od 10 do 17 hodin, v červenci a srpnu je navíc otevřeno i v neděli od 13 do 17 hodin. Prohlídka je volná a časově neomezená a v pokladně lze zakoupit literaturu o nizozemském opevnění. V keřích za vstupem je několik objektů, v nichž jsou umístěny expozice, vztahující se nejen ke zdejším opevněním, ale i k bojům v roce 1940 a nizozemskému námořnictvu. Zajímavostí je německá kasemata Altantického valu typu R667, v níž je umístěn originální pevnostní protitankový kanón 5 cm KwK, který byl vykopán v týlové linii uzávěru. Na valu mezi objekty je také věž tanku Sherman, která má připomínat zesílení protitankové obrany pozice zakopanými tanky po 2. světové válce, na rozdíl od skutečně použitých verzí se však jedná o variantu se 105 mm houfnicí. K dalším muzeálním objektům je nutné vyrazit po hrázi směrem na jih, kde je další oplocený areál, pro nějž platí stejná vstupenka. Nejzajímavějším objektem v této části je velký dvoupodlažní srub č. VI, určený pro dva 5 cm protitankovými kanóny. Před objektem je vystavena ocasní část britského bombardéru, který byl v roce 1997 vyloven z moře(4). Zajímavý je také objekt č. VII pro světlomet, v němž je příslušný světlomet skutečně umístěn. Další objekty první linie si lze prohlédnout samostatně a některé jsou i otevřené, část jsme jich však vynechali, neboť procházení hrází je časově náročné. Vynechali jsme i druhou linii na umělém ostrově, jejíž objekty jsou podobné těm, které můžete vidět v muzeu i v uzávěru Den Oever. Zajímavá je také druhá německá kasemata typu R612, která je hned vedle objektu č. II, před níž je předsunuta typická německá protitanková překážka zvaná „dračí zuby“.

Poznámky:

1) Těžké objekty na hrázi Afsluitdijk byly vyzbrojeny celkem šesti protitankovými kanóny. Jednalo se o kanóny HIH Siderius 50 mm L50, vyrobené ve 30. letech speciálně pro opevnění v počtu 60 kusů. V literatuře se ale často objevuje údaj o ráži 55 mm nebo 47 mm a též údaj, že se jednalo o kanóny Böhler. Ve druhém případě jde o záměnu s dosti podobnými rakouskými 4,7 cm protitankovými kanóny, kterých měla nizozemská armáda kolem 380 kusů.


2) Toto nepříjemné překvapení připravil dělostřelcům německé 1. jezdecké divize moderní dělový člun HNLMS Johan Maurits van Nassau, který připlul z přístavu Den Helder do Waddenského moře a ze vzdálenosti 18 kilometrů zahájil ze svých tří 15 cm kanónů intenzivní palbu na jejich pozice, řízenou z Kornwerderzandu. Člun úspěšně přestál letecké útoky a vrátil se do přístavu, avšak byl později potopen při evakuaci přístavu.


3) Na vyvýšenině, kde je dnes fort Kijkduin, byla již v roce 1799 umístěna stanice optické signalizace č. 1, která přes dalších 41 stanic zajišťovala spojení mezi vojenskými přístavy Den Helder a Vlissingen, vzdálenými od sebe 190 kilometrů.


4) Jedná se o pozůstatky lehkého bombardéru Lockheed Hudson 161. zvláštní perutě RAF, která se zabývala dopravou agentů a vybavení pro tajné operace na okupovaná území. Letoun byl v noci z 5. na 6. července 1944 sestřelen noční stíhačkou a dopadl asi 400 metrů od hráze, přičemž zahynula celá čtyřčlenná posádka i čtyři přepravovaní agenti.


Zobrazit místo Den Helder a Afsluitdijk na větší mapě

Pokud už budete v Den Helderu, zkuste stihnout i návštěvu námořního muzea. Kromě velkého množství exponátů a modelů ve výstavních halách si zde můžete prohlédnout i lodní a pobřežní kanóny, vlézt do poválečné ponorky a do pancéřové lodi pro útok klounem HNLMS Schorpioen.

Na mapách a dokonce i na místě budete mít nejspíš dojem, že objekty jsou blízko sebe a obejdete je za chvíli. Opak je však pravdou, neboť na Den Oeveru je nutné ujít asi 5 kilometrů a na Kornwerderzandu dokonce dobrých 9 kilometrů, takže za šest hodin jsme všechny objekty nestihli (některé fotografie jsou ze samostatného průzkumu Radka Hrabčáka). Souřadnice jednotlivých moderních objektů s ohledem na zcela přehledný terén neuvádím. Muzeum na Kornwerderzandu je skutečně kvalitní a jeho personál je velmi ochotný a komunikativní, jak je ostatně v Nizozemsku obvyklé.

Zajímavý zážitek představuje i samotná hráz Afsluitdijk a nekonečné řady stavidel, které jsou na ní umístěny. Jízda po hrázi je bezproblémová, ovšem oba konce jsou oblíbeným místem, kde policie měří rychlost a obzvlášť úspěšným závodníkům údajně na místě zabavuje vozidla. V okolí popsaných opevnění je hodně kempů, osobně mohu doporučit pěkný kemp přímo v městečku Den Oever (52 55 55; 5 01 28).

stav: červenec 2009

Literatura:
R. Rolf: Torens, Wallen en Koepels, Prak publishing, Middelburg 2007
H.R. Visser, J.S. van Wieringen: Kazematten in het Interbellum, Stichting Menno van Coehoorn, Utrecht 2002
V. Kupka: Kornwerderzand, in: ATM 10/1996, s. 24-27.
Wikipedie: Bitva o Afsluitdijk
J. v. Tongeren: Forten den Helder

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 21.10.2009 21.53 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017