Opevnění v jižní části Nizozemska

(Nizozemsko) – Vught, Grave, Willemstad, Pannerden, Vlissingen, Hoek van Holland
Napsal: O. Filip
pancéřové forty, lehké objekty
Na jihu Nizozemska lze nalézt několik zajímavých fortů a dvě pevnostní linie z doby před 2. světovou válkou, o něž se v květnu 1940 bojovalo. Zajímavé exponáty nabízí také ženijní muzeum ve Vughtu.

V části Nizozemska, položené jižně od širokého toku řeky Waal se nenachází rozsáhlé soustavy opevnění z období před 1. světovou válkou, jako v klíčových provinciích Severní a Jižní Holandsko. Samozřejmě je zde mnoho starých bastionových pevností, modernější forty však byly stavěny především severněji na Nové vodní linii a kolem Amsterdamu. Nejvýznamnějšími stavbami z 19. století byl pancéřový fort Maasmond u Rotterdamu a uzávěrový fort Pannerden poblíž hranic s Německem, oba určené k ochraně důležitých vodních cest. Před 2. světovou válkou byly v oblasti nejprve budovány „říční kasematy“ (rivierkazematten) s kulomety a protitankovými kanóny k obraně velkých mostů, později byly v severojižním směru postaveny Mázská linie (Maaslinie) a postavení Peel-Ram (Peel-Ram stelling). Obě linie se skládaly z jednoho sledu lehkých objektů, nejčastěji typu S pro čelní palby, který připomíná naše objekty vz. 36 a měl mizivou odolnost proti přímé palbě. Lépe byly řešeny objekty typu B pro boční palbu a především objekty G s pancéřovou kopulí pro těžký kulomet, které byly malé, odolné a daly se dobře zamaskovat. Podél řeky Waal bylo vybudováno postavení Linge-Waal, který tvořilo jižní okraj „Pevnosti Holandsko“ (Vesting Holland). Jedinými dalšími moderními opevnění v oblasti bylo několik krátkých linií na západě, chránících přístup na poloostrovy provincie Zeeland (Bathstelling, Zandijk Stelling a Linie van de Eedracht). Menší opevněná pozice se sedmi lehkými objekty chránila také pobřeží v bezprostředním okolí přístavu Vlissingen.

Fort Pannarden byl sice mírně modernizován, ale celková odolnost tohoto cihlového objektu zůstala nedostatečná a jeho posádka se 11. května 1940 pod pohrůžkou leteckého bombardování raději vzdala. K fortu Maasmond se Němci nikdy nedostali, pokud nepočítáme zajaté výsadkáře, kteří se nedobrovolně ubytovali v jeho kasematách. Mázská linie, tvořená pouze lehkými objekty, probíhala přímo podél hranic a byla tedy napadena již v časných ranních hodinách 10. května 1940, kdy začalo německé tažení na západ. Slabě opevněným Maastrichtským výběžkem prošel XVI. motorizovaný sbor a pokračoval v postupu do Belgie, což nemělo na situaci v Nizozemsku v podstatě žádný vliv. Na Mázskou linii zároveň zaútočila 254. pěší divize, 9. tanková divize a další jednotky. Klíčovým okamžikem byl útok sabotérů v holandských uniformách(1), kteří zabránili destrukci železničního mostu v Gennepu, po němž okamžitě přejely dva improvizované obrněné vlaky. Z nich byly za linií vysazeny jednotky, které zaútočily z týlu na obranná postavení na břehu řeky. Následně došlo k čelnímu útoku a i když při překonávání řeky utrpěli útočníci značné ztráty, na několika místech se na západním břehu zachytili a poté již dobývali pevnostní objekty jeden za druhým, byť jim úporná obrana Nizozemců během dne způsobovala problémy. Obránci však neměli žádné zálohy pro protiútok a tak přes dobytý most u Gennepu po celou dobu projížděly další a další německé jednotky a postupovaly na západ. Postavení Peel-Ram, které probíhalo zhruba rovnoběžně s ní ve vzdálenosti 15 až 20 kilometrů, bylo ještě slabší, neboť nebylo opřeno o výraznou přírodní překážku. Německé jednotky jej prorazily z chodu, a to nejprve u města Mill a postupovaly dál, aby odřízly „Pevnost Holandsko“ a zamezily postupu francouzských sil, která se sem začaly přesouvat z Belgie.

Zajímavou epizodou byl boj o fort Westervoort, který bránil železniční most přes řeku IJssel na jihovýchodním okraji Arnhemu a byl ve 30. letech 20. století zesílen několika moderními objekty včetně dvou říčních kasemat pro čelní palby a na mostě byly instalována masivní sedmitunová brána. O půlnoci z 9. na 10. května 1940 byla brána uzavřena a posádka okolních opevnění byla v pohotovosti, takže silná německá průzkumná jednotka, která sem dorazila v ranních hodinách, byla zajata. Ve čtvrt na pět dorazil k mostu německý obrněný vlak, ale uzavřená brána jej odradila od dalšího postupu. Vypukla přestřelka, během níž Holanďané vyhodili most do povětří, netrvalo však dlouho a obě říční kasematy byly vyřazeny přímou palbou, na níž se podílel i zmíněný obrněný vlak. Obránci však odolávali a odrazili tři pěchotní útoky, vedené pomocí člunů a po pozůstatcích mostu. Kolem 9 hodiny však německé přesile podlehli a fort obsadily jednotky elitního pluku SS „Der Fuhrer“.

Ženijní muzeum ve Vughtu

Ženijní muzeum (Genie Museum) se nachází v západní části města Vught. Otevřeno je od úterý do pátku od 10 do 17 hodin, v červenci a srpnu též v sobotu od 12 do 16 hodin. Vstup do venkovní expozice je zdarma, dovnitř se platí 2 Eura. Venkovní expozice se nachází přímo u parkoviště (51 39 36; 5 15 33) a kromě ženijních vozidel se zde nachází výše zmíněný železniční zátaras z mostu u fortu Westervoort. Zlatým hřebem jsou ovšem dvě pancéřové kopule. Menší z nich je kulometná a zřejmě se jedná o poněkud atypický exemplář(2). Velká kopule s dvoukřídlými dvířky a komplikovanou střílnou měla sloužit pro 4,7 cm protitankový kanón a má 14 cm silné stěny(3). Kopule měla solidní odolnost, ale zbraň měla jen úzký odměr. Uvnitř muzea jsou exponáty a fotografie, vztahující se k opevnění a několik modelů pevnostních objektů.

Říční kasematy

Most v Grave chrání dvojice říčních kasemat a je zde dobře patrná obvyklá nizozemská koncepce, spočívající v použití dvojice objektů, z nich jeden postřeluje překážku na komunikaci čelně a druhý z boku, přičemž se vzájemně nijak nekryjí. Jednopodlažní objekt GRAVE NOORD (51 46 10; 5 43 52) je na louce a postřeloval most kosou palbou z kanónu a kulometu. V kanónové střílně je dobře vidět masivní pancéřová deska. Třípodlažní objekt GRAVE ZUID (51 46 2; 5 43 51) se stejnou výzbrojí pak kryje most čelní palbou a má velmi efektní kamufláž, která ovšem před několika lety na objektu nebyla a tak je otázkou, nakolik je původní. Podobné kamufláže se ale skutečně používaly. Obě kasematy jsou zamčené a příležitostně je zpřístupňuje místní asociace. V roce 1940 nesehrály kasematy podstatnou roli, neboť most byl několik hodin po začátku bojů úspěšně zničen připravenými náložemi. Dne 17. září 1944 a u mostu v rámci operace Market Garden seskočili příslušníci americké 82. výsadkové divize a poměrně hladce jej obsadili, i když museli dobývat obě kasematy a blízkou vodní elektrárnu. Teprve 19. září k mostu dorazily britské obrněné jednotky a most už zůstal v rukou Spojenců.

Říční kasemata LENT ZUID (51 51 29; 5 51 35) se nachází severně od Nijmegenu. Jedná se o atypický objekt, disponující pouze střílnou pro těžký kulomet, která čelně postřelovala čelně železniční trať. Větší objekt LENT OOST, který měl i kanón, by se měl nacházet východně u hráze (51 51 24; 5 52 24) a objekt LENT MIDDEN zhruba mezi nimi u silnice.

(Další říční kasematy se dají lokalizoval podle údajů na webu a též identifikovat na satelitních snímcích. Kasemata Gennep Noord (51 41 43; 5 57 23) má zazděné střílny a je poněkud zarostlá. Její dvojče Gennep Zuid je jižně od mostu a zbyly z něj jen obvodové stěny. Kasemata Katwijk Noord (51 45 19; 5 52 01) je zarostlá, Katwijk Zuid vypadá o něco lépe. V okolí kasemat jsou i početné lehké objekty typu S a B, jakož i pozůstatky kasemat G s vytrhanými kopulemi.)

WILLEMSTAD

V bastionové pevnosti Willemstad byla zřejmě začátkem 20. století do valů zabudována pobřežní baterie s betonovým stanovištěm řízení palby a několika úkryty (51 41 43; 4 26 23). Jedná se ovšem o stavby s minimální tloušťkou stěn. Místo mělo strategický význam i za 2. světové války a tak Němci nedaleko vybudovali dva objekty R669 pro čelní palbu polních kanónů. (Zajímavým objektem je i nedaleký fort SABINA HENRICA (též De Ruyter) (51 40 41; 4 23 45), který byl jako jeden z mála nizozemských fortů alespoň trochu modernizován, když byla v jeho čele vybudována moderní betonovou kaponiéra s kulometnými střílnami. Na protějším břehu delty Mázy a Waalu, tedy severně od pevnosti Willemstad, se nachází fort BOVEN-LENT (51 42 60; 4 26 21), jehož kasematový reduit je vybaven třemi kaponiérami, což je neobvyklé. Je v celkem slušném stavu a zvenku je přístupný. I naproti fortu Sabina Henrica je další objekt, a to fort Prins Frederik, avšak je značně zastavěn rodinnými domy a není zajímavý.)

PANNERDEN

Fort PANNERDEN (51 52 52; 6 01 37) byl postaven jako uzávěrový fort úzkém poloostrově mezi Rýnem a Pannerdenským kanálem, který mimo jiné zásoboval vodou inundační prostory Nové vodní linie. Vzhledem k mírně vyvýšené poloze byl fort opatřen suchým příkopem s kaponiérami. V letech 1885-95 byl modernizován, a to vestavbou objektů s pancéřovými kasematami Gruson, které z větší části nahradily původní otevřená postavení na valech. Jednalo se přitom o modernější prvky, zkonstruované z plochých ocelových desek, nikoli z oblých segmentů z tvrzené listiny, jako na starších pobřežních fortech. Největší kasemata pro čtyři 15 cm kanóny kryla svou palbou tok Rýna. Po stranách byly umístěny dvě obloukové kasematy, každá pro dva 10 cm kanóny. Před 2. světovou válkou byly původní zbraně odstraněny, nicméně jeden 15 cm kanón byl dál využíván pro výcvikové účely mimo fort a dnes je vystaven ve venkovní expozici u fortu Maasmond u Rotterdamu. Dvě ze střílen hlavní kasematy byly zvětšeny, opatřeny dodatečnou ochranou v podobe betonových uch a byly do nich instalovány 7 cm kanóny. Těsně před válkou bylo také v nejbližším okolí fortu vybudováno několik třístřílnových lehkých objektů typu S-3 pro lehké a těžké kulomety(4). V 90. letech obsadili fort squatteři a po různých peripetiích, zahrnujících i útok ozbrojených jednotkech s mostními tanky, jej definitivně opustili až v roce 2008. Poté začala rozsáhlá rekonstrukce, po níž bude ve fortu muzeum a kavárna. Bez ohledu na aktuální stav lze fort obejít po kontreskarpě, prohlédnout si odtud všechny kaponiéry a vyfotografovat pancéřové kasematy.

VLISSINGEN

Přímo na pobřeží u Vlissingenu, na okraji areálu pro výcvik hasičů, se nachází dvě kasematy G s dochovanými kopulemi. První z nich (51 26 34; 3 36 13) je přímo u silnice, je vyčištěná a je u ní informační tabule. Pokud se vydáte podél plotu a projdete kolem německého objektu M170 se zazděnou střílnou, uvidíte hned za plotem v trávě druhou z kasemat, která se dá fotografovat. Jen o pár metrů dál ční ze země velká německá kopule 20P7 pro dva těžké kulomety, což nabízí zajímavé srovnání (německá kopule je zhruba pětkrát těžší, ale také mnohem nápadnější).

HOEK VAN HOLLAND

Fort MAASMOND (51 58 49; 4 07 15) je jedním ze čtyř velkých nizozemských pobřežních pancéřových fortů a byl vybudováno pro ochranu plavebního kanálu do Rotterdamu. Stejně jako městečko Hoek van Holland byl postaven na umělé pevnině, vzniklé z materiálu, vytěženého ze zmíněného kanálu. Fort má hluboký příkop, chráněný kaponiérami a střílnami z batardeau. Na stropnici se impozantně tyčí betonové makety dvou věží pro dvojici 24 cm kanónů a jedné věže pro 15 cm kanóny. Pozoruhodná je také dlouhá pancéřová střelecká galerie, chránící přístup z pevniny, která se na rozdíl od podobných pancéřových prvků na fortech Pampus a Ijmuiden dochovala. Fort je přístupný o víkendech a je plný zajímavých exponátů. Mimo jiné zde uvidíte diorámata s tematikou obou světových válek a zbytek kanónu z těžké baterie Atlantického valu. Podíváte se i do kaponiér, pancéřové galerie a šachet věží. Velmi zajímavé jsou i exponáty na venkovní ploše, především pevnostní kanón z fortu Pannarden a pozorovací zvon z objektu řízení palby Atlantického valu. Absolutní lahůdkou, je kompletní Grusonova věž pro 15 cm kanón i s předpancířem, která sem byla dopravena z částečně zdemolovaného fortu Velsen pevnosti Amsterdam. Během 2. světové války byl v okolí vybudováno obrovské množství objektů Atlantického valu, prakticky všechny však padly za oběť rozšiřování rotterdamského přístavu, který je dnes druhým největším přístavem na světě.

Poznámky:
(1) Jednalo se o příslušníky komanda Brandenburg, převlečené za nizozemské vojenské policisty a eskortující domnělé německé zajatce. Tato lest byla použita i u dalších mostů, ale většinou neuspěla a mosty byly vyhozeny do povětří, z toho ve dvou případech i s příslušníky komanda. Příslušníci jednoho z komand, kteří byli zajati, byli v souladu se zvyklostmi neprodleně zastřeleni. Použití uniforem protivníka v bojové operaci totiž bylo válečným zločinem, který zbavoval viníky ochrany. Ve srovnání s aktuálním zločinem rozpoutání útočné a ještě k tomu nevyhlášené války šlo samozřejmě jen o drobný příspěvek do německé sbírky zločinů, kterou hned druhý den vylepšily jednotky SS masakry zajatců a jejich použitím jako živých štítů na Grébské linii.

(2) Nejrozšířenější typ kulometné kopule, který byl instalován do známých „kasemat G“ na Mázské linii, Postavení Peel-Ram, Grébské linii a dalších opevněních mimo „pevnost Holandsko“, má tloušťku stěn 10 cm. Méně rozšířený typ, který byl instalován na Jižní frontě a Východní frontě (bývalá Nová vodní linie z 19. století) „Pevnosti Holandsko“ má tloušťku stěn 14 cm. Kopule ve Vughtu má údajně jen 10 cm silné stěny, ale má trochu jiný tvar a sklopný uzávěr střílny. Její výrobní číslo je 1206, což je poněkud záhadné, neboť číslování vyrobených a objednaných kopulí všech typů by mělo končit číslem 1200.

(3) Umisťování protitankových kanónů v pancéřových kopulích bylo výjimečným řešením. Jediným rozšířenějším typem byl francouzský zvon CAM pro 2,5 cm kanóny, spřažený s dvojčetem těžkých kulometů. Belgičané vyrobili pouhé dva zvony pro 4,7 cm kanóny a oba osadili v jednom objektu. V polském opevnění byly vyvíjeny kopule pro 3,7 cm kanóny a dokonce už pro ně byly připraveny šachty v objektech, ale do vypuknutí války nebyl žádný instalován. Nizozemské kopule nebyly nikde osazeny a kromě kopule ve Vughtu se dochoval ještě jeden exemplář ve vojenském muzeu v Delftu. Oba dochované kusy odlila firma Cockerill.

(4) Objekt „S-kazemat“ ve verzi pro těžký kulomet byl velmi podobný československému lehkému objekt vz. 36 typ, a to nejen tvarem, ale o rozměry (nizozemský objekt byl s půdorysem 660 x 340 cm nepatrně větší, než LO vz. 36 o rozměrech 610 x 270 cm). Nizozemský objekt však měl pouze jeden kulomet, který se mezi střílnami přemisťoval. Objekt pro lehký kulomet byl podobný, ale o něco menší.


View Opevnění v jižní části Nizozemska in a larger map

Jižní část Nizozemska se dá dobře objet, všude jsou dálnice a nejsou tak přetížené, jako kolem Utrechtu a Amsterdamu. Je to odtud blízko k dalším Nizozemským opevněním, ale i k belgické tvrzi Eben Emael a dalším opevněním u Lutychu. U pobřeží, lze navštívit některé dochované objekty Atlantického valu, a to především u Vlissingenu, kde se dochoval i značný úsek vnitrozemské linie s těžkými objekty. Fort Westervoort, zmíněný pro úplnost v článku, byl bohužel z podstatné části zplanýrován při výstavbě nového mostu a další silnice. Zbyla z něj jen kasárna, zatímco všech šest moderních objektů je zničených, stejně jako valy a příkop.

stav: červenec 2009

Literatura:
M. Habrnál: Průlom Maaské linie, in: Fortsborník 6/1999
R. Rolf: Torens, Wallen en Koepels, Prak publishing, Middelburg 2007
H.R. Visser, J.S. van Wieringen: Kazematten in het Interbellum, Stichting Menno van Coehoorn, Utrecht 2002
A. Goossens: War Over Holland

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 5.11.2009 21.14 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017