Brno Napsal: O. Filip bastionová pevnost Z bastionových opevnění samotného města nezůstalo prakticky nic, zato se však nad Brnem dochovala citadela Špilberk, která vznikla na místě středověkého hradu. Její součástí jsou i velké odolné kasematy ze 40. let 18. století.

Do nebezpečného období třicetileté války vstupovalo město Brno (německy Brünn) s tehdy obvyklými dvěma pásy středověkých hradeb, zesílených baštami, před něž byly předsunuty barbakány na ochranu bran. Většinu obvodu chránil také vodní příkop a před samostatným opevněním Augustiniánského kláštera v severní části města byly předsunuty dva malé bastiony. Jednoduchým bastionovým opevněním, dokončeným až v průběhu konfliktu, byl chráněn také hrad Špilberk, který však zprvu nebyl spojen s opevněním města. Teprve na začátku května 1645 se Brno ocitlo ve skutečném nebezpečí, když k němu přitáhlo švédské vojsko maršála Torstenssona, které jej oblehlo, i když zpočátku nemělo dost sil na vytvoření skutečně neprostupné linie. Ačkoli opevnění města zdaleka nedosahovalo potřebných kvalit a bránila jej slabá posádka, počínali si obránci pod vedením schopného plukovníka Ludvíka Raduita de Souches velmi aktivně a dokázala ubránit město až do 23. srpna, kdy Švédi s nepořízenou odtáhli. Stejně dobře si počínali i obránci Špilberka, jimž velel podplukovník Ogilvy. Tato bitva prokázala strategickou důležitost Brna, blokujícího postup na Vídeň, přitom však obrátila jeho opevnění v trosky. Z finančních důvodů se však podařilo zahájit rozsáhlejší stavební práce až v poslední třetině 17. století.

Výstavba souvislého bastionového opevnění kolem města byla zahájena v šedesátých letech 17. století a byla při ní zlikvidována část bran, vnější okruh hradeb a prakticky všechny věže středověkého vnitřního okruhu hradeb, který zůstal zčásti zachován. Nové opevnění se skládalo se z osmi různě velkých bastionů č. I až VIII, propojených kurtinami a chráněných vodním příkopem. Mezi bastiony VII a VIII byla zčásti využita původní hradba, která nestála volně, ale opírala se o prudký svah pod Petrovem, což dalo této části opevnění poněkud nepravidelný charakter. V málo exponovaném úseku mezi bastiony I a VIII, přivráceném ke špilberské citadele, zůstaly původní středověké hradby. Bastiony č. II, IV a V měly vždy jeden bok stupňovitý, bastion VI byl dosti atypický, neboť v něm zůstal zachován barbakán Židovské brány, oddělený od masivu bastionu příkopem. Tato brána tedy plnila původní funkci a cesta z ní procházela levým lícem bastionu. Do nepravidelného prvku, připomínajícího bastion, který ležel severně od bastionu VIII pak byl zabudován také barbakán Brněnské brány, ten však byl z vnější strany zasypán do tělesa objektu. Třetím vstupem do města byla Nová Veselá brána mezi bastiony I a II, do níž bylo nutné projet skrz staré hradby buď Starou Veselou nebo Dřevěnou bránou. Měnínská brána, která se dochovala dodnes, ztratila význam, neboť vedla pouze do bastionu IV. V roce 1744 byla dodatečně zřízena Hackelova brána s výjezdem na Švábky, ale ta zůstávala většinu času zavřená. Stejně jako u většiny městských bastionových pevností v Čechách a na Moravě nemělo Brno nijak hlubokou obranu. Před bastiony se nacházel široký příkop bez jakýchkoli předsunutých prvků a poté krytá cesta se shromaždišti. Krytá cesta byly zřejmě vybavena lunetami ve vbíhajících úhlech a čepci před špičkami některých bastionů. Při modernizaci ve 30. letech 18. století byl vybudován jediný ravelin, a to před kurtinou mezi bastiony VII a VIII. Ravelinem protékal náhon, na němž se nacházel mlýn a vodárna, pro jejichž ochranu byl tento pevnostní prvek vybudován. Ve špilberské citadele byly v místech původních hradních příkopů na severní a jižní straně vybudovány dvě dvoupodlažní odolné kasematy. Severní měly sloužit pro ubytování 1200 mužů, jižní pak jako bezpečné sklady. Jednalo se o velmi masivní stavby dlouhé přes 100 metrů, jejichž stropní klenby byly silné 125 cm a stěny měly tloušťku 2 až 3 metry. V únoru 1742, tedy krátce po dokončení kasemat, oblehla Brno pruská a saská vojska, avšak po dvou měsících musela odtáhnout s nepořízenou. V dalších desetiletích probíhaly především přestavby kasárenských budov ve středu citadely, které do značné míry smazaly původní vzhled hradu. Od roku 1783 sloužila citadela stále ve větším rozsahu jako vězení, a to včetně obou kasemat.

V roce 1805 obsadila město i citadelu bez boje francouzská vojska, ale již na začátku následujícího roku město opustila. Horší důsledky měla pro pevnost druhá francouzská okupace v letech 1806-09, při jejímž ukončení napoleonská vojska pobořila hradby Špilberka. Tato poškození již nebyla nikdy úplně odstraněna a uskutečněné opravy bastionů a kurtin měly význam jen pro zabezpečení věznice. V roce 1852 byla zrušena pevnostní funkce Brna a v 60. letech 19. století byly zdemolovány téměř všechny předsunuté prvky citadely a celé bastionové opevnění města, z něhož zbylo jen několik úseků kurtiny mezi bastiony VII a VIII pod Petrovem (jedná se však o úsek nepravidelného tvaru, neboť na kurtinu byla upravena středověká hradba). Základy některých úseků bastionového opevnění města zůstaly pod úrovní terénu a v nedávné době byly prozkoumány při stavebních úpravách v Benešově a Husově ulici.

Citadela ŠPILBERK je volně přístupná, Pokud jdete parkem směrem z centra, nejprve minete jediný pozůstatek rohové hradby v podobě půlbastionu č. XIX, který je však částečně zasypán, takže jeho eskarpa není příliš vysoká. V zalomeních jeho hradby jsou nově rekonstruovány strážní věžičky (kavalíry), které zde podle historických vyobrazení skutečně byly. Do horní části objektu je vestavěna budova restaurace, který v současné době není v provozu. Vlevo od půlbastionu se dochoval úsek hradby, která spojovala opevnění města s citadelou a to na obě strany od vystupujícího prvku nepravidelného tvaru, označeného XVIII. Oplocená budova severně mezi rohovou hradbou a citadelou je původní pevnostní prachárna, která později sloužila jako restaurace a dnes je z ní zarostlá a zpustlá ruina se zazděnými vstupy. Ze suterénu prachárny vede několik desítek metrů dlouhá podzemní chodba k pevnostní studni, hluboké 63 metrů. Dnes je však studna a chodba zazděná.

Do citadely se od východu vstupuje branou, v jejímž průjezdu je výklenek se střílnami. Vlevo od brány je zachována část opevnění, předsunutá před bastion IV, vpravo obranný prvek č. X, na němž je pomník obránce Brna, maršála de Souches. O něco dál se dochovala pravý bok a líc „bastionu“ č. IX, v podstatě v takovém stavu, jak jej s rozbořenou levou polovinou zanechali Napoleonovi vojáci. Hned za nárožím bastionu V je vstup do kasemat, které jsou otevřeny denně mimo pondělí, a to od července do září od 10 do 18 hodin a ve zbytku roku od 9 do 17 hodin. Z pokladny projdete přímo na dno východního příkopu a poté si můžete volně prohlédnout prakticky celé kasematy i západní příkop, v němž se dochovaly základy původní vězeňské budovy. Horní patra obou kasemat jsou přestavěna na vězeňské cely, dolní patro severních kasemat pak nese výrazné stopy po přestavbě na protiletecký kryt z konce 2. světové války. U vstupu do tohoto prostoru se dokonce dochovaly zbytky německé telefonní ústředny.

Do vnitřní části citadely projdete bránou v pravém boku bastionu I, na níž se dochovala původní dekorace, především velký reliéf s rakouskou orlicí. Vedle ní byl nedávno na původních základech postaven bastion I, ovšem vypadá poněkud zvláštně, neboť jeho cihlové stěny jsou přetažené tenkou vrstvou omítky. V podzemí bastionu byly při rekonstrukci objeveny protiminové štoly, kde se občas po předchozí domluvě konají prohlídky pro veřejnost. Nahoře se dá dostat na bastion II a III, ale z původní podoby jejich povrchu mnoho nezůstalo a instalovaná děla se „střílnami“ jsou jen výsledkem romantických úprav. Přes most můžete vejít také na nádvoří hradu, kde je dochována 112 metrů hluboká pevnostní studna a vedle ní barokní cisterna na dešťovou vodu, obojí však v pseudohistorické úpravě, která vůbec neodpovídá původnímu odolnému řešení těchto důležitých staveb. Uvnitř budovy je k vidění mimo jiné stálá expozice, dokumentující stavební vývoj hradu a jeho přestavbu na pevnost.

Špice půlbastionu XIX se strážní věžičkou	Jednoduchá východní brána pod bastionem V.	Pohled do původního hradního příkopu na východní straně citadely. Vlevo je vstup do severních kasemat, vpravo poterna, vedoucí do kurtiny vedle bastion V.
Vstup do jižních kasemat. Nahoře je dobře vidět masivní klenba, zastřešující thruba 7 metrů široké sály. Dole je vstup do spodního patra, kterým vedl odvodňovací kanál.	Západní příkop se základy původní vězeňské budovy.	Vstup do severních kasemat. Velmi dobře jsou patrné masivní klenby obou sálů v horním i dolním podlaží
Interiér severní kasematy. Po pravé straně jsou světlíky, vedoucí na povrch citadely.	Bastion VI na severozápadě citadely. V pozadí je vidět západní brána a nově postavený bastion I.	Západní brána citadely s rakouskou orlicí nad průjezdem.
Východní vstup do původního hradního komplexu. Hranolovitá stavba vpravo od brány je původní donjon, snížený při přestavbě na pevnost. „Gotický“ palác s okny je novodobá fantazie architekta.	Bastion II na jihovýchodní straně citadely se strážní věžičkou. (PL)

stav: říjen 2009

foto: O. Filip 2009

Literatura:
V. Kupka: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 2001, str. 186-194
K. Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1.díl A-G), Libri, Praha 1996
J. Vaněk: Kasematy na Špilberku, Muzeum města Brna, Brno 1992
Muzeum města Brna – Hrad Špilberk

Zatím žádné komentáře