Pevnost Antverpy, severní a východní část

(Belgie) – Stelling van Antwerpen (1914), Position fortifiée d’Anvers (1940)
Napsal: O. Filip
objekty: forty, pancéřové forty, reduty
Severní a západní část pevnosti Antverpy byla ve 30. letech 20. století začleněna do systému moderních opevnění a bylo zde vybudováno mnoho samostatných objektů. Pozoruhodné byly i modernizace pancéřových fortů, které byly prováděny poněkud improvizovaným způsobem.

Historie antverpské pevnosti do roku 1918 byla popsána v minulém článku. Ve 30. letech bylo v rámci rozsáhlé výstavby moderních opevnění rozhodnuto vedle modernizovaných opevněných postavení Lutych a Namur nově opevnit i Opevněné postavení Antverpy (Position Fortfiée d’Anvers, Versterkte Stelling Antwerpen). V roce 1932 byly plánovány jednak důkladné modernizace, které by zahrnovaly montáž věží pro 7,5 cm kanóny a kopulí pro těžké kulomety do fortů a redut, jednak výstavba velkého množství moderních objektů včetně protitankových. Tento záměr nebyl realizován a v roce 1934 začala realizace méně náročného projektu, spočívajícího v přeměně fortů a redut na pěchotní opěrné body a v aktivaci vybraných německých objektů z roku 1917 v mezipolí. Střílny v kaponiérách fortů byly upraveny pro použití lehkých kulometů, traditorové baterie pro těžké kulomety k postřelování mezipolí. U většiny fortů a redut navíc došlo k výstavbě malých železobetonových objektů přímo na jejich povrchu.(1) Lehké objekty, určené pro boční palby byly celkem běžné konstrukce, zcela speciální byly objekty pro kruhovou obranu, které byly budovány v místě šachet věží pro 5,7 cm kanóny. Tyto věže byly jako příliš zastaralé demontovány, ale na místě byly ponechány předpancíře. V otvorech šachet byly budovány buď kopulovité železobetonové nástavby s metr silnými stěnami a se střílnami pro těžké kulomety, takzvané „abri tourelle“ nebo zídky o síle 30 centimetrů se střílnami pro lehké kulomety, označované „abri elementaire“. Především v druhém případě se jednalo o improvizaci mizivé bojové hodnoty. Do jaké míry probíhaly i opravy otočných věží a nakolik se s nimi vůbec počítalo, není z dostupných pramenů jasné, některé věže však byly zřejmě přesouvány do důležitějších pevností Lutych a Namur, kde probíhala reaktivace fortů podstatně velkorysejším stylem.

V letech 1935-36 proběhla ještě výstavba 18 lehkých objektů (Intervalbunkers) v úseku mezi kanálem Dessel-Turnhout-Schoten a Albertovým kanálem, kde nebylo možné využít německé objekty z roku 1917. Jeden z nich, poblíž reduty Schilde, byl dokonce vybaven protitankovým kanónem. Protitankovou obranu pevnosti na důležitém severovýchodním úseku, kde nebyly přirozené vodní překážky, pak vyřešil 30kilometrů dlouhý protitankový příkop, vybudovaný v letech 1938-40, chráněný novými kulometnými objekty a protitankovými kanóny, těmi ovšem pouze v polních postaveních. Úroveň vody v příkopu udržovaly malé jezy, přičemž nejdůležitější z nich byly zabudovány do 15 speciálních kulometných objektů (Sluisbunkers č. BA1 až BA15 – měly také jiná čísla dle pořadí v linii).

Značná pozornost byla věnována i obraně Šeldy na západní straně města, kde bylo rozmístěno několik baterií kanónů ráže 7,5 cm pro přímou palbu a 12 cm a 15 cm kanónů pro palby nepřímé a též devět světlometů. Část baterií a světlometů byla rozmístěna na starých fortech Liefkenshoek, Lillo, De Perel a St. Marie.

Na Opevněné postavení Antverpy navazovaly tři pevnostní linie. Nejstarší z nich bylo Postavení na Albertově kanálu (Stelling Albertkanaal), které se napojovalo u reduty Massenhoven. Tvořily jej střední kulometné objekty, obvykle oboustranné a v některých případech i s pozorovacími zvony, rozmístěné v počtu 148 exemplářů podél břehu Albertova kanálu až po tvrz Eben Emael. Teprve v letech 1939-40 byla v severní části vybudována předsunutá linie lehkých objektů podél kanálu Dessel-Turnhout-Schoten a na jihu silně opevněná Linie Koningshooikt – Wavre (KW-lijn), vedoucí od fortu Koningshooikt podél řeky Dyle do 40 kilometrů vzdáleného Wavre, čímž kryla od východu Brusel. Tvořily jí dvě linie středních kulometných objektů, chráněných inundacemi nebo protitankovými překážkami. Za nimi se nacházely takzvané protitankové opěrné body (Antitankcentra), kde měly být rozmístěny polní protitankové kanóny, chráněné dalšími kulometnými objekty.(2) Mezera mezi koncem linie u Wavre a Opevněným postavením Namur (tzv. „trouée de Gembloux“) byla v roce 1940 přehrazena proslulou, avšak bohužel nedokončenou protitankovou překážkou, tvořenou více než 5000 kusy obrovských překážek Cointet, ocelovými tetraedrity a zaberaněnými kolejnicemi. Na Linii KW i v mezeře u Gembloux kladly francouzské, britské a belgické jednotky se silnou dělostřeleckou podporou tvrdý odpor.(3)

Na samotné Antverpy zaútočili Němci za situace, kdy již byla belgická obrana značně dezorganizovaná. První fort dobyli 18.5.1940 a po krátkých bojích ovládli celé město. Během války systematicky vyplenili všechny pancéřové části objektů, jedinou výjimkou byl fort Liezele, kde zůstaly některé předpancíře věží a jeden pozorovací zvon. Při těžbě oceli zničili i i naprostou většinu lehkých objektů, postavených na šachtách věží pro 5,7 cm kanóny, aby se dostali ke starým předpancířům, zabetonovaným v jejich stěnách. Němci postavili během 2. světové války v Antverpách kolem 200 pevnostních objektů, vesměs se však jednalo o tobruky, lehké úkryty a podobně. Typizovaných objektů s dva metry silnými stěnami zde bylo postaveno jen 19, přičemž se jednalo se o úkryty a různá velitelská stanoviště. Jedno z nich je zpřístupněno jako muzeum Atlantického valu a letecké archeologie. Nachází se v parku de Brandt (51 10 58; 4 24 06), asi 1,5 kilomeru severně od Fortu 6 a má obvykle otevřeno každý první víkend v měsíci.

Chronologie výstavby antverpské pevnosti:
1859-64 – polygonální noyau a forty 1 až 8
1878-93 – nestandardní forty vnějšího prstence
1906-1914 – standardní forty a moderní reduty, modernizace polygonálních fortů 1 až 8
1917 – německé objekty „Hollandstellung“
1934 – přestavba fortů na pěchotní opěrné body
1935-36 – lehké objekty mezi fortem Schoten a redoutou Massenhoven „intervalbunkers“, napojení Postavení na Albertově kanálu
1938-40 – protitankový příkop a linie podél příkopu, napojení linie Dessel-Turnhout-Schoten a Linie Koningshooikt – Wavre
1942-44 – výstavba německých objektů

(V severozápadní části začíná vnější prstenec fortů u břehu Šeldy, kde se nacházel starší fort Beredrecht s věží pro dva 15 cm kanóny. Ten však zcela zmizel při rozšiřování přístavu. Sousední fort STABROEK (typ A, 2. třída) (51 20 31; 4 21 11) se naproti tomu dochoval v dobrém stavu a dokonce není zarostlý. Je využíván pro různé sportovní a společenské akce, takže by se zřejmě dala domluvit návštěva. Dalším objektem je reduta SMOUTAKKER, která byla vyhozena do povětří, nicméně její ruiny vypadají zajímavě. Fort ERBRAND (typ B, 2. třída) (51 20 51; 4 25 34) se kupodivu nachází v lese a je zjevně opuštěný, takže je to jeden z nadějnějších objektů, pokud jde o případnou návštěvu.)

(Fort KAPELLEN (51 19 14; 4 26 52) je menší než standardní forty a byl vybaven pouze sedmi věžemi (15 cm kanón, 2 x 12 cm houfnice, 4 x 5,7 cm kanón). Fort se nachází na okraji areálu tankového muzea a údajně je možné ho po domluvě navštívit. Stálo by to za to, neboť se zde dochovaly zbytky vnitřního zařízení dvou věží pro 5,7 cm kanóny a na čelním valu se nachází pěkný kulometný objekt ze třicátých let (abri de berme). Fort BRASSCHAAT (typ C, 2. třída) (51 19 44; 4 29 45) je v lese a je opuštěný, jenže je zřejmě problém dostat se přes chybějící část mostu. Levá část šíje fortu je zničena obrovskou explozí. Asi kilometr východně od fortu se ve stále používaném komplexu kasáren nachází muzeum dělostřelectva, před nímž je vystaven vrchlík otočné věže pro dva kanóny. Muzeum je však zřejmě přístupné jen po předchozí domluvě. Reduta DRYHOEK u silnice N1 na Bredu je zastavěná do moderní budovy. Fort SCHOTEN (51 17 10; 4 31 45) využívá armáda, zajímavý je tím, že kromě dvou věží pro dvojici 15 cm kanónů a 5 věží pro 5,7 cm kanóny měl též dvě věže pro 21 cm moždíře, které nejsou obvyklou zbraní antverpských opevnění (naopak v Lutychu a Namuru se vyskytovaly běžně). Reduta AUDAAN je v dobrém stavu, avšak je upravena na luxusní dům. Následuje fort ‘S GRAVENWEZEL (typ A, 1. třída), který je úplně zastavěn obytnými domy, nicméně jeho šíjová kaponiéra je pěkná.

Reduta SCHILDE (51 14 37; 4 35 59) leží nedaleko silnice N12 do Turnhoutu a její vodní příkop je napojen na průběžný protitankový příkop, Hlavní objekt reduty je sice symbolicky oplocen, nicméně není problém plot obejít. Na valech reduty se nachází čtyři pěkné kulometné objekty ze třicátých let, z toho dva pro boční palbu (Flankeringsbunker) a dva kombinované (abri konjugué) se střílnami do více směrů. Dva moderní úkryty pak byly postaveny přímo u bočních zdí hlavního kasárenského objektu. Jeho střední a levá část je zničená explozí, kterou v roce 1914 způsobili ustupující Belgičané a pohyb zde je obtížný, stojí to však za to, neboť se zde dochovaly dva kasematní kanóny, zaklíněné mezi troskami. Zatímco lafeta houfnice ráže 12 cm je z větší části zasypaná, zbytky kanónu ráže 7,5 cm včetně masivní pancéřové desky jsou umístěny zcela volně a jde o skutečně zajímavou zbraň.

Pokud se vydáte od reduty Schilde na jih, dojdete k velmi pěknému dvoupodlažnímu objektu BA 14 (A21) se stavidlem pro regulaci hladiny v protitankovém příkopu. Těsně před ním se nachází také jednostřílnový objekt A21bis, který jej kryl boční palbou.

(Následuje fort OELEGEM (typ B, 1. třída) (51 13 29; 4 36 50), který je zajímavý, neboť se v něm dochovaly zbytky vybavení, jako pancéřové desky ve střílných, muniční výtahy a podobně. Fort je bohužel uzavřen jako rezervace pro netopýry, i když v létě se v něm nevyskytují. Každopádně má alespoň pěknou šíjovou kaponiéru. Fort BROECHEM (typ B, 2. třída) (51 10 39; 4 37 05) vypadá opuštěně, poblíž jsou ale vojenská zařízení. Navštívit jej lze jen výjimečně, což je škoda, neboť se v něm dochovaly pozůstatky vnitřních mechanismů dvou otočných věží. Také v něm jsou k vidění průrazy od německých granátů ráže 420 mm, mimo jiné i ve střelecké místnosti šíjové kaponiéry (její posádka neutrpěla ztráty díky tomu, že si chybně vyložila rozkaz ke stažení obsluh věží s 12 cm houfnicemi a v kritickou chvíli opustila své stanoviště).

(Fort KESSEL (typ C, 2. třída) (51 09 02; 4 37 37) je zřejmě otevřen pouze jednou za rok a k vidění jsou zde hlavně rozsáhlá poškození od ostřelování a také poměrně málo zarostlý povrch. Jednu část tohoto fortu ovšem můžete vidět podstatně blíže než v Belgii, neboť vrchlík jedné z jeho věží pro houfnici ráže 12 cm, do něhož je zabořen granát ráže 305 mm, je vystaven ve vídeňském vojenském muzeu. Fort LIER (51 07 07; 4 35 52) byl postaven jako cihlový a později modernizován. Po modernizace měl věž pro dva 15 cm kanóny, po dvou věžích pro 12 cm houfnice a 7,5 cm kanóny a čtyři věže pro 5,7 cm kanóny, v současné době patří obci a je v dost špatném stavu. Následuje reduta TALLAART, o níž nemám žádné informace a poté fort KONINGSHOOIKT (typ B, 1. třída) (51 04 59; 4 34 02), k jehož šíjové kaponiéře je přistavěna restaurace, takže je možná šance podívat se i dovnitř. V roce 1914 byl fort těžce poškozen zásahy granátů ráže 305 a 420 mm. Škodovy závody dokonce vyslaly na místo malíře, aby pro propagační účely zvěčnil rozervané objekty fortu. Dalšími objekty jsou jednostranné reduty BOSBEEK a DORPVELD, umístěné těsně vedle sebe, z nichž první není zarostlá a na druhé stojí obytný dům. Fort ST-KATELIJNE-WAVER (typ A, 1. třída) je bohužel zastavěn obytnými domy.)

(Poněkud v týlu je umístěn malý atypický fort SPOORWEGFORTJE (původně Duffel) (51 04 31; 4 29 30), který byl vybudován k obraně železniční tratě. Fort, který byl vybaven pouze jednou věží pro dva 15 cm kanóny a dvěma pro 5,7 cm kanón, je opuštěný a pravděpodobně přístupný.)

Velký nestandardní fort WALEM (51 03 42; 4 27 41) se nachází přímo u silnice N1 do Mechelenu. Fort byl vybaven pouze dvěmi otočnými věžemi pro halvní výzbroj a čtyřmi pro 5,7 kanóny (ačkoli v literatuře se opakovaně vyskytují údaje o výzbroji několikanásobně silnější). Ještě v 90. letech 20. století byl využíván Ministerstvem financí, nyní je však zcela opuštěný a v době naší návštěvy se dalo dostat dovnitř přes část oplocení u brány, kde byly ulomené tyče v horní části plotu. Fort je rozlehlý a je mimořádně zajímavý především širokou škálou objektů ze třicátých let. Na čelním valu jsou dva traverzové objekty (abri traverse) se střílnami pro kulomety, do nichž se vstupuje z duté traverzy v ose fortu. Do šachet věží pro 5,7 cm kanóny v nárožích čelního valu byly zabudovány dva otevřené objekty (abri élementaire), a do šachty v levém nároží v týlu takzvaný „věžový objekt“ (abri tourelle). Nejzajímavější je větší dvoupodlažní objekt na pravém boku (abri á étage) pro tři kulomety a dva světlomety, který je jedinou stavbou tohoto typu v celé pevnosti. Důvodem jeho výstavby byla likvidace pravého nároží v týlu fortu i s věží pro 5,7 cm kanón při výstavbě silnice.

‚S Grawenvezel: brána do fortu, procházející středem šíjové kaponiéry. (JP)

Kulometný objekt A 21bis, jehož úkolem bylo chránit blízký „sluisbunker“. (JP)

Dvoupodlažní „sluisbunker“ BA 14 (A21) se střílnami pro kulomety a velkým ochranným uchem. Vlevo je přepad vody, vedle něj výpustní kanál stavidla. (JP)

Schilde: celkový pohled na hlavní objekt reduty s dostavěným úkrytem v pravé části. V pozadí je vidět část, odstřelená v roce 1914. (JP)

Schilde: objekt pro boční palbu, dostavěný na levém boku reduty. Má krakorec a pozorovací štěrbinu, což odpovídá objektům Linie KW z roku 1939. (JP)

Schilde: pozůstatky zákopu, vedoucího do čelního objektu pro lehké kulomety. (JP)

Schilde: torzo 7,5 cm kanónu, osazeného v pancéřové desce.

Schilde: torzo 12 cm houfnice v troskách střelecké místnosti.

Schilde: moderní úkryt, dostavěný k ruinám levé části hlavního objektu reduty.

Oelegem: šíjová kaponiéra s traditory, které mají zazděné střílny. (JP)

Věž pro 12 cm houfnici z fortu Kessel, vystavená ve vídeňském vojenském muzeu. Věž vyřadil přímý zásah rakousko-uherského 30,5 cm moždíře. (MD)

Interiér věže s otvory pro hlaveň houfnice a pro periskop. Vnitřní košilka přišroubovaná k pancéřovému vrchlíku je prohnutá, ale svoji funkci splnila. (MD)

Walem: hlavní brána z cihlového zdiva prozrazuje, že tento fort byl vnějším prstenci postaven jako jeden z prvních.

Walem: slabinou betonového kasárenského traktu byla rozměrná okna.

Walem: jednoduchá zídka se střílnami pro lehký kulomet, vybudovaná v šachtě demontované věže pro 5,7 cm kanón v pravém nároží fortu. V betonu je pravděpodobně zalitý předpancíř věže.

Walem: unikátní patrový objekt na pravém boku fortu. Vlevo a uprostřed jsou střílny pro těžké kulomety, vpravo je otvor pro světlomet.

Walem: interiér pravého traverzového objektu se střílnou pro těžký kulomet s pozůstatky lafety typu „Chardome“. Strop má typické belgické obložení vlnitým plechem.

Poznámky:
(1) V reaktivovaných fortech byly budovány objekty „věžové“ pro TK (Abri tourelle) a „jednoduché“ pro LK (Abri élémentaire) – oba na šachtách po 5,7 cm věžích, „traverzové“ pro TK a světlomet (Abri de traverse) po stranách duté traverzy v kapitále fortu, „předvalové“ pro jeden nebo dva TK a světlomet (Abri de berme). V redutách to byly objekty „sdružené“ pro dva LK (Conjugué) a úkryty (Schuilbunker). V případě reduty Schilde pak ještě objekty „flankovací“ pro TK (Flankeringsbunker), postavené však podstatně později.

(2) Objekty Linie KW byly nejmodernější typy belgických lehkých objektů. Bojové objekty měly jednu až tři střílny pro těžké kulomety a byly konstruovány individuálně podle palebných úkolů. Připomínaly mírně zvětšené československé lehké objekty vz. 37, měly zalomené vchody s malou střílnou v předsíňce, granátové skluzy a ochranná ucha u střílen pro boční palby. Typickým prvkem těchto objektů byly úzké pozorovací průzory vedle střílen, krakorce nad střílnami a maskované nouzové východy. Dvoustřílnové objekty střílely buď do dvou směrů (s různým vzájemným úhlem střílen), nebo mohly mít obě střílny v jedné stěně, tedy mířící do téměř stejného směru. Několik bojových objektů bylo postaveno i v linii starých fortů a jsou někdy označovány jako typ „KW-Lijn“.Velitelské objekty byly rozměrově podobné, ale neměly střílny. Nejmenšími objekty byly nadzemní kabelové komory.

(3) V mezeře u Gambloux se ve dnech 14 a 15. května 1940 odehrály krvavé boje obrněných a pěších jednotek. Jen francouzské dělostřelectvo vyřadilo kolem padesáti německých tanků, ještě více jich zneškodnily protitankové kanóny a vlastní tanky. Po bojích tak zůčastněným německým obrněným formacím nezůstala ani polovina provozuschopných tanků. Přes zažitý přezíravý pohled na francouzskou armádu je třeba připomenout, že některé francouzské pěší jednotky zde bojovaly prakticky do posledního muže, prováděly silné protiútoky a šokovaly Němce útoky na bodáky. Spojenci však nakonec museli ustoupit v důsledku neúspěchů na jiných úsecích fronty.

Další mapy: moje mapa na Google Maps (pouze dochované forty a reduty), mapa Simon Stevin Vlaams Vestingbouwkundig Centrum pro Google Earth (stovky objektů včetně zničených)

Belgie je dvojjazyčným státem, v článku jsou preferována vlámská geografická označení, neboť Antverpy leží na rozdíl od pevností Lutych a Namur ve vlámské části země. Pro celé postavení ale používám zažitou zkratku PFA, který vychází z francouzského názvu a odpovídá označením ostatních opevněných postavení (PFL a PFN). Lze se setkat i s nizozemskou zkratkou V.S.A. (Versterkte Stelling Antwerpen).

stav: červenec 2008

foto: O. Filip 2008, J. Pavel 2007 (JP), M. Dubánek (MD)

Literatura:
R. Gils: Vesting Antwerpen – Deel IV – Bunkers en Bunkerstellingen (1914-1945), De Krijge, Erpe
V. Kupka: Belgický národní reduit, in: ATM 2/1994, str. 8-10
M. Ráboň, M. Blum, O. Gregar, T. Svoboda: Pevnost Belgie, SPČO, Brno 1997
V. Kupka, O. Gregar: Belgická opevnění z let 1930-1940, FORTprint, Dvůr Králové nad
Labem 1997
L. Příleský: Dobývání pevnosti Antverpy v roce 1914, in: Fortsborník 6/1999, str. 34-42
Index des forts Belges
B.V. Bloock: Belgian Fortifications, May 1940 – Deep Defences
The Belgian fortress of Antwerp – 1914
C. Vermeulen: Vesting Antwerpen
Forten van Balgië
KW-linie

Komentářů: 2

  1. Jean Rijlant, 28.10.2011:

    My website about the antitank ditch of antwerp

  2. Lukáš Klein, 24.11.2012:

    Koukal jsem na objekty belgického opevnění a přijdou mě dosti amatérské… Je pro mě docela nepochopitelné, že neobsahují vchodové střílny. Přijde mi, že projektanti si moc práce nedali

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 8.1.2010 21.48 , Komentáře (2)