Opevnění u Bourg-Saint-Maurice

(Francie) – Maginotova linie – Bourg-Saint-Maurice, Ville des Glaciers
Napsal: O. Filip
forty, těžké objekty, lehké objekty
Odlehlé údolí u Bourg-Saint-Maurice v Savojských Alpách mělo jen druhořadý význam, přesto bylo před oběma světovými válkami opevňováno. V roce 1940 se opevnění osvědčila, když zadržela silný italský útok, ačkoli zde nebyly žádné dělostřelecké tvrze.

Město Bourg-Saint-Maurice leží na důležité cestě přes průsmyk Malý svatý Bernard (francouzsky Col du Petit Saint-Bernard, italsky Colle del Piccolo San Bernardo), jehož nadmořská výška je 2188 m. Jako zastávku na obchodní stezce přes Alpy, jej založili již Římané. V 19. století bylo kolem města vybudováno několik pevnostních objektů, z nichž nejdůležitější byly fort Truc a baterie Vulmix. Tyto objekty byly v letech 1913-15 modernizovány za použití betonu.

Ve 30. letech se Francouzi i Italové rozhodli průsmyk opevnit. Zatímco opevnění Alpského valu vyrostla přímo v průsmyku, objekty Maginotovy linie byly postaveny až v údolí u města, což odpovídá koncepci obou pevnostních systémů. Francouzská opevnění byla součástí sektoru Savoie, Nejdůležitějšími objekty Maginotovy linie, která zde byla vybudována jen ve velmi skromné podobě, byly dva velké jednostranné pěchotní sruby, doplněné malým podzemím, které jsou označovány jako tvrze. Před ně byl předsunut ještě objekt s posuvným protitankovým uzávěrem. Zbývající opevnění, tvořící linii mezi těžkými objekty a dál podél řeky Isére tvořily jen lehké objekty včetně demontovatelných otočných věží. Ve vzdálenějším okolí se nacházela ještě dvě předsunutá postavení, Seloge asi 13 kilometrů severně od Bourg-Saint-Maurice a Redoute Ruinée přímo nad průsmykem Malý svatý Bernard, které mělo velký význam pro řízení dělostřelecké palby. Plánovaná dělostřelecká tvrz postavena nebyla a výstavba malé tvrz Villaroger v roce 1940 zřejmě teprve začínala.

V červnu 1940 byla francouzská obrana v Alpách, jíž velel generál Olry, silně oslabená odsunem většiny jednotek a dělostřelectva na sever. Další část zbylých sil musel Olry přesunout na severozápad, kde měla čelit postupu německých jednotek, který by jim vpadly do zad. V oblasti Tarentaise mu tak zbylo přibližně 8500 mužů a pouhých 44 děl. Italský útok přes průsmyky Malý Svatý Bernard, Seigne a Mont začal 21. června 1940, přičemž útočníci, jichž bylo 52000, měli nad obránci obrovskou početní převahu. Motorizované jednotky však mohly využít pouze prvního z průsmyků, kudy vedla silnice. Útok probíhal stejně, jako ve všech ostatních oblastech Alp. Italové obsadili slabě bráněné prostory před hlavní obrannou linií, z nichž ustoupily francouzské hlídky, nedokázali však dobýt ani předsunutá postavení, chráněná palbou dělostřelectva z týlu. Na linii opevnění byli zastaveni a ve srovnání Francouzi utrpěli značné ztráty (asi 800 padlých a raněných). Na konci 2. světové války Němci a fašistické jednotky údolí vyklidili bez boje a obsadili až předsunuté postavení Redute Ruinée, které spolu s průsmykem udrželi až do konce války.

Tvrz CHATELARD (6 46 58; 45 37 33) leží nad opěrnou zdí hlavní silnice N90, z níž je dobře vidět. Její jediný objekt byl vyzbrojen třemi kulometnými dvojčaty, z nich jedno bylo možné zaměnit za kanón AC47. Tvrz si v roce 1940 zabojovala, neboť spolu s blokhausem Versoyen zahájila 24. června palbu na čelní italské jednotky. Objekt má uzavřený vstup a i když kdosi prokopal úzký průlez skrz kamennou rovnaninu v šachtě neosazeného zvonu, je to cesta extrémně nebezpečná, neboť nad ní visí tuny nijak nezabezpečených kamenů.

(Před tvrzí se nacházel ještě blokhaus Versoyen, což byl speciální objekt se silnou výzbrojí, kterou tvořily pevnostní protitankové kanóny AC47 a AC25, přičemž první z nich bylo možné zaměnit se zbraní JM. Další dva lehké kulomety byly v samostatných střílnách. Součástí objektu byla masivní posuvná závora, kterou bylo možné v okamžiku přehradit silnici. Objekt byl bohužel beze zbytku odstraněn při rozšiřování silnice (jediný podobný je u Briançonu.)

Tvrz CAVE Á CANON (6 47 09; 45 36 58) je přesně na opačné straně údolí, hned u začátku lesní cesty a je vidět ze silnice, vedoucí do horského střediska Arc. Jelikož není zarostlá, jsou její stěny se střílnami velmi fotogenické, přičemž stejně jako u sousední tvrze Chatelard tvoří výzbroj neobvyklá kombinace tří zbraní JM a jednoho zaměnitelného kanónu AC47. Plánovaný zvon zde opět nebyl osazen. V roce 1940 se tvrz do bojů nezapojila, neboť se Italové vůbec nedostali do jejího palebného sektoru.

Na ostrohu nad tvrzí Chatelard se nachází demontovatelná otočná věž (6 47 00; 45 37 35). Snadno k ní dojdete od silnice D902, kde zaparkujete pod skalní stěnou se strážní věží a pak obejdete domy pod silnicí. Věž je velmi hezká a je od ní skvělý výhled do údolí.

Další demontovatelná otočná věž (6 49 25; 45 36 45) se nachází u řeky Isére, podél které vedla slabá linie lehkých objektů. Věž leží těsně vedle parkoviště lanovky a není zarostlá, neboť byla vyčištěna a je u ní informační tabule. Další objekty jsme v silně zarostlém terénu kolem potoka nenašli, s výjimkou jednoho základu pro další otočnou věž.

(Baterie VULMIX, vybudovaná v letech 1890-91 je nejzajímavějším objektem v oblasti, neboť byla výrazně modernizována a byly do ní osazeny dvě kulometné věže, jediné v celé oblasti Alp. Obdržela též mimořádně silnou dělostřeleckou výzbroj, chráněnou betonovými kasematami, kterou v roce 1914 tvořilo šest 12 cm kanónů a dva 9,5 cm kanóny. V roce 1940 tvořily výzbroj čtyři kanóny 7,5 cm na pevnostních lafetách a čtyři 9,5 cm kanóny na pobřežních lafetách, umístěné v betonových kasematách, které se aktivně zapojily do bojů. Baterie se dnes bohužel nachází v aktivně využívaném vojenském prostoru, takže není přístupná. V údolí pod baterií si alespoň můžete prohlédnou cvičný objekt pro posádky těžkého opevnění, který má dvě střílny pro dvojčata těžkých kulometů a granátový skluz. O něco dál jsou u silnice dvě opuštěné věže ze stíhačů tanků AMX-13, které sloužily k výcviku.)

K fortu TRUC (6 45 22; 45 37 50) se nejsnáze dostanete po pěšině ze silnice, vedoucí přes vesnici Échines, odkud je to jen asi 100 metrů převýšení. Je možné, že se dá téměř k němu dojet po staré přístupové cestě, pokud se ovšem nekonají střelby jako v době naší návštěvy. Fort má zajímavou konstrukci, neboť leží ve velmi prudkém svahu a tudíž jsou všechny hlavní stavby i kaponiéry soustředěny v horní části. Moderní betonová kaponiéra v horní části příkopu je přístupná, ale není propojena se zbytkem objektu. Do fortu se dá dostat jedině hlavní branou, která je ale zamčená. My jsme ji díky přistavěné paletě celkem pohodlně přelezli. Uvnitř jsou k vidění betonové traverzy a dvě šachty do podzemního muničního skladiště, která je poměrně rozlehlé a vede do něj schodiště. U obou šachet se dochovaly masivní ruční vrátky k dopravě materiálu. V jednom místě je chodba zazděná a je nutné dál prolézt potrubím, nemá to ale smysl, protože za ním nic pozoruhodného není.

(Nad fortem Truc, v nadmořské výšce 1993 m leží reduta PLATTE (45 38 16; 6 44 34). K redutě se zřejmě dá dojet autem, jinak by to byl dost náročný výstup. Jedná se o jednoduchý, nicméně celkem fotogenický objekt, který je nyní využíván a po domluvě je údajně přístupný.)

Předsunuté postavení SÉLOGE (45 43 29; 6 46 02) leží v nádherné krajině údolí Glaciers, asi 13 kilometrů severně od Bourg-Saint-Maurice, kde přehrazovalo možný útočný směr přes průsmyk Seigne. V roce 1940 zastavilo italský postup údolím, nicméně bylo postupně obklíčeno a nebýt příměří, zřejmě by padlo. Dojet se dá až k němu, i když v posledním úseku je silnice velmi úzká. Objekty leží asi 50 metrů od silnice na louce nad roklí, kterou teče potok. Kromě několika objektů s vchody nebo střílnami pro lehké kulomety má dva větší objekty se střílnami pro těžké kulomety Hotchkiss na pevnostní lafetě a objekt s miniaturním zvonem St. Jacques. Podzemí předsunutého postavení je celkem komlikované a samozřejmě zajímavé.

(Předsunuté postavení REDOUTE RUINÉE (45 39 26; 6 52 36) bylo vybudováno v malé redutě z let 1892-94 v průsmyku Traversette (2383 m). Bylo velmi skromné, neboť zahrnovalo v podstatě jen malé podzemní prostory s objektem pro těžký kulomet a několik improvizovaných postavení pro lehké kulomety. V roce 1940 jej ubránilo 47 mužů, v roce 1945 se situace obrátila, když jej neúspěšně dobývaly francouzské jednotky, vedené původním velitelem předsunutého postavení. Bez terénního vozidla je nejlepší vyrazit od starého kláštera po červené značce, s převýšením kolem 200 metrů.)

Do Bourg-Saint-Maurice, obklopeného ze všech stran vysokohorskými masivy, je jediný kvalitní přístup z Albertville, což je asi 50 kilometrů, z toho zhruba polovina po rychlostní silnici. Ostatní trasy vedou přes vysokohorské průsmyky a jsou časově i řidičsky náročné. Z Mont-Cenis je to 90 kilometrů, ale trvá to téměř tři hodiny a podobně to vychází i z oblasti Chamonix. V okolí Bourg-Saint-Maurice je několik kempů, například pěkný kemp u vesnice Séez (45 37 34; 6 47 35). O malých samostatných objektech v oblasti, stejně jako o rozestavěné tvrzi Villaroger nejsou téměř žádné informace. Dostupné plánky předsunutého postavení Séloge jsou nepřesné a vzájemně se poněkud liší.

stav: srpen 2009

Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
J. Puelinckx, J-L Aublet, S. Mainguin: Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
L. Malchair, M. Frijns, J. Puelinckx: Index de la Ligne Maginot
Cédric Vaubourg, Julie Vaubourg: Les Forts Séré de Riviéres

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 7.2.2010 21.58 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017