Francouzská opevnění u hranic se Švýcarskem

(Francie) – Maginotova linie, Séré de Riviéres – Montbéliard, Pontarlier, Longeray
Napsal: O. Filip
forty, objekty MOM a STG
Ve francouzské části pohoří Jura lze navštívit několik velmi zajímavých objektů, mezi nimiž vynikají především komplikované forty Joux a Ecluse. Kromě toho jsou zde i malé objekty Maginotovy linie.

V novodobé historii nepatřila hranice mezi Francií sa Švýcarskem, táhnoucí se pohořím Jura, k nejohroženějším, nicméně i zde bylo vybudováno několik bastionových pevností a později fortů, jejichž úkolem bylo uzavřít strategicky důležitá údolí. V severní části oblasti hrozil také německý útok, který by byl veden prostorem jižně od pevnosti Belfort. Během prusko-francouzské války nesehrála tato opevnění na rozdíl od Belfortu podstatnější roli. Na začátku února 1871 ustupovaly průsmykem části Francouzské Východní armády a jejich němečtí pronásledovatelé byli úspěšně zastaveni palbou z pevnosti Joux a blokhausu v soutěsce, takže Francouzi se dokázali dostat do Švýcarska. Jedná se ovšem o úspěch z rodu slavných proher, neboť všechny tyto jednotky byly v neutrální zemi internovány.

Po prohrané válce byla i zde budována opevnění v rámci systému Séré de Riviéres, přičemž zčásti se jednalo o adaptace starších objektů. Nejkurióznějším příkladem byl hrad Joux, od 11. století několikrát rozšířený, v 17. století přestavěný na bastionovou pevnost a po prusko-francouzské válce rozšířený na fort systému Séré de Riviéres, vybavený dvěma pancéřovými kasematami pro kanóny. Stejnou výzbroj obdržel i fort Mont Bart, žádné otočné věže zde nicméně osazeny nebyly. Modernizace francouzských opevnění, probíhající od 90. let 19. století do 1. světové války, se však zdejších fortů nedotkly a jejich odolnost tak zůstala na nízké úrovni.

Na konci 30. let 20. století byla hranice se Švýcarskem opevněna řídkou clonou menších objektů Maginotovy linie. Jednalo se lehké objekty MOM, často v podobě demontovatelných otočných věží a větší pěchotní sruby STG s kulomety a protitankovými kanóny pro boční palby, označované jako ve francouzské terminologii jako „blokhausy“. Na rozdíl od souběžně budovaných srubů této kategorie na severu však většinou neměly mít pancéřové zvony a byly celkově menší.

Fort MONT BART (47 29 09; 6 45 4) leží na pahorku nad městem Montbéliard. U fortu je velké parkoviště, okolí je upravené a je otevřeno denně s výjimkou pondělí, vždy od 14 do 18 hodin. Mimo otvírací dobu je zde k vidění pouze eskarpa s bránou, nezasypaná část příkopu a poškozené kaponiéry, což celkově není nijak zvlášť zajímavé ani fotogenické. Hlavní atrakcí fortu jsou pancéřové kasematy Mougin pro 15,5 cm kanóny, ty však zvenku ani nezahlédnete.

Nejzajímavější forty najdete jižně od Pontarlieru. Fort JOUX (46 52 19; 6 22 20) se nedá přehlédnout a je ze všech stran úžasně fotogenický. Těsně pod fortem je parkoviště, k němuž se jede po značené jednosměrné silničce. V létě je otevřeno denně od 9:30 do 18 hodin, prohlídka s průvodcem je každou půlhodinu a bohužel zahrnuje velmi obšírný výklad o středověké historii, konaný většinou v prázdných místnostech a kobkách hradu. Alespoň si zde můžete prohlédnout exponáty, vztahující se k prusko-francouzské válce. Kupodivu se přitom nenavštěvuje dokonale zrekonstruovaná pancéřová kasemata Mougin s maketou 15,5 cm kanónu, ačkoli výprava prochází pár metrů od ní, takže možnost její prohlídky jsme si museli dodatečně vyjednat u celkem ochotného personálu v pokladně. Největší zajímavostí samotného hradu je 100 metrů hluboká studna, který byla původně ještě o zhruba 35 metrů hlubší, ale v rámci modernizace hradu na bastionovou pevnost byla její horní část zazděna a pro čerpání vody vznikla 35 metrů pod povrchem kasemata, přístupná z horní části hradu točitým schodištěm. Z kasematy se pak vychází skrz podzemní pevnostní prachárnu do příkopu mezi bastinovou a fortovou část objektu, kam byla v 80. letech 19. století vestavěna běžná fortová kasárenská budova. Z fortu je také dobrý výhled na protější stranu soutěsky, kde je umístěn fort Larmont Inférieur.

U silnice v soutěsce se nachází blokhaus CHAUFFAUD, který si v roce 1871 zabojoval proti Němcům. Jedná se o standardní objekt vzor 1846 a je ve velmi dobrém stavu. Zajímavostí je vestavba objektu MOM do jeho nároží, z níž jsou zvenku patrné malé betonové střílny. Od blokhausu stoupá po svahu kamenná zeď se střílnami, která přehrazuje jedinou teoreticky průchodnou část soutěsky. Podél této zdi vyjdete k fortu Larmont Inférieur.

Fort LARMONT INFÉRIEUR je vybudován na okraji útesu a má atypickou konstrukci. Příkop jej obklopuje jen ze tří stran a jelikož hrozilo jeho ostřelování z výše položeného okolí, je část děl ukryta v kasematách. Fort je taktéž fotogenický a v době naší návštěvy v něm probíhaly rekonstrukční práce. Původně se v jeho místě nacházel fort Neuf, postavený v první polovině 19. století, který měl podobný půdorys a zřejmě byl z podstatné části využit. Od fortu je perfektní výhled na Joux, ovšem pouze na jeho nejvýše položenou „hradní“ část, přebudovanou ve Vaubanově etapě.

(Nejvýše je položen fort LARMONT SUPÉRIEUR (46 53 34; 6 23 31), umístěný dál ne hřebeni, který začíná u předchozího fortu. K fortu vede silnice z východního okraje obce Cluse-et-Mijoux, která leží pod fortem Joux. Fort je bohužel uzavřený a zvenku si můžete prohlédnout jen eskarpu s bránou, pro zvýšení jejíci ochrany atypicky umístěnou v hluboce prolomené eskarpě. Jinak je to celkem obvyklý fort systému Séré de Riviéres, kterých byly postaveny stovky.

V údolí východně od Jouxu si můžete prohlédnout několik objektů STG a MOM, které jsou umístěny na severní straně silnice D67bis a ve svahu nad ní. Pěkný je například srub (46 52 31; 6 24 04), který má z důvodu prudkého svahu zajímavě řešený vchod a můžete si v něm prohlédnout typické střílny pro kulomet Hotchkiss na polní lafetě a pro protitankový kanón ráže 25 mm. Další podobný srub (46 53 17; 6 25 59) je přímo u silnice zhruba o 3 kilometry dál směrem ke švýcarské hranici (jeho snímky jsou v literatuře s oblibou publikovány jako příklad zdejších opevnění). U úzké silničky, přímo u vjezdu do statku Grange Boutheau je objekt MOM s demontovatelnou otočnou věží (46 53 21; 6 25 54).

(Další pěkný srub STG Remoray 1 (46 46 13; 6 15 25), jehož návštěvu jsme nestihli, je na břehu jezera asi 15 kilometrů jihozápadně od fortu Joux, stojí volně na louce, má šachtu pro neosazený zvon GFM C a je nejfotogeničtější ze zdejších objektů.)

(V okolí Salins-les Bains, necelých 40 kilometrů západně od Pontarlieru, se nachází dva menší forty, Saint-André (46 56 28; 5 52 10) a Belin (46 56 10; 5 53 02). Zajímavější je druhý z nich, který je v dobrém stavu a má neobvyklý vstup přes mohutný obezděný blok.)

(U vesnice Les Rousses, zhruba v polovině vzdálenosti mezi Pontarlierem a fortem Ecluse leží
rozlehlý bastionový fort Rousses (46 28 46; 6 03 27), který vypadá spíše jako bastionová pevnost, avšak byl postaven až v polovině 19. století. Později byl modernizován výstavbou podzemních muničních skladišť a obrovských podzemních prostor pro 1100 mužů. Fort je částečně přístupný veřejnosti a má neobvykle mohutné příkopy. Asi 3 kilometry severně od něj leží modernější fort Risoux (46°30’34.24″S; 6° 4’34.03″V) z 80. let 19. století. Vstup do něj je jen po domluvě, ale zvenku lze shlédnout perfektně zrestaurovanou kaponiéru s kamennými granátovými skluzy.

Fort ECLUSE byl postaven v místě pobořených starších opevnění, přičemž jeho výstavba začala v roce 1821 a hlavní části byly dokončeny v roce 1848. Později proběhly ještě další modernizace. Fort je jedním z příkladů specificky francouzské konstrukce, použité u několika málo horských fortů, jejichž dělostřelecká výzbroj byla umístěna v kasematách, vylámaných ve skále a propojených podzemními galeriemi. Ty navíc umožňovaly bezpečný přesun mužstva, kanónů a munice mezi výškově značně rozdílnými částmi objektů. Fort je přístupný ze silnice D1206, které vede po břehu Rhony. Parkoviště (46 07 12; 5 53 26) je u vchodu, těsně za výjezdem ze silničního tunelu, který vede pod fortem. Ze spodní části fortu, kde jsou vesměs expozice nesouvisející s opevněním, lze vyjít osvětlenými galeriemi až do horní části. Cestou si lze prohlédnout kanónové kasematy, příruční sklady střelného prachu a také četné terasy s kamennými parapety, na nichž se mohla rozmístit pěchota. Ideální by bylo dostat se ven v horním fortu, prohlédnout si jej zvenku a sejít po turistické značce dolů, ale to se vám povede jen v případě, že nahoře bude někdo, kdo čeká na lezce po ferratách. Jinak budete k tomuto objektu muset pěšky, přičemž podstatnou část cesty si můžete ušetřit tím, že pojedete autem po přístupové scestě z Longeray. Asi kilometr před fortem je závora a pak je nutné jít pěšky. My jsme prohlídku absolvovali poněkud netypicky, neboť jsme šli nejprve po cestě nahoru a zde jsme se náhodou dostali dovnitř, neboť za euro zde v některých dnech pouští horolezce, kteří vylezli ferratu, aby se dostali dolů pohodlně. Tím jsme mimochodem ušetřili, neboť dole už jsme plné vstupné neplatili. Horní část fortu je zajímavá, obzvlášť pak upoutá extrémně úzká kaponiéra se systémem konterskarpových galerií, zapuštěných do skály. Důvodem takového řešení byl tvar vylámaného příkopu, kde terén prudce stoupá a tudíž je kontreskarpa mimořádně vysoká a příkop úzký. I celé podzemí je velmi pěkné a zajímavé, není z něj však přístup do objektu Maginotovy linie, který kryl vjezd do tunelu pod fortem. Ten jsme bohužel nebyli schopni lokalizovat ani zvenku.


Zobrazit místo Francouzská opevnění u hranice se Švýcarskem na větší mapě

Popsaná opevnění jsou poměrně daleko od sebe, my jsme je navštívili při přesunu z pevnosti Belfort směrem k opevněním v Savojských Alpách. Od fortu Joux dojedete celkem snadno k 25 kilometrů vzdálené švýcarské dělostřelecké tvrzi Pré-Giroud (46 42 31; 6 24 38) nad městem Vallorbe, kde je známé muzeum. Forty Joux a Ecluse jsou v kontextu francouzských i evropských opevnění mimořádné svou složitostí a díky jejich perfektnímu stavu je prohlídka doslova uměleckým zážitkem.

stav: srpen 2009

Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
J. Puelinckx, J-L Aublet, S. Mainguin: Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
L. Malchair, M. Frijns, J. Puelinckx: Index de la Ligne Maginot
Philippe Truttmann: La Barriére de Fer, Gérard Klopp, Thionville 2000

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 22.2.2010 23.15 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017