 |
(Francie) – Maginotova linie, Séré de Riviéres – Montbéliard, Pontarlier, Longeray Napsal: O. Filip forty, objekty MOM a STG Ve francouzské části pohoří Jura lze navštívit několik velmi zajímavých objektů, mezi nimiž vynikají především komplikované forty Joux a Ecluse. Kromě toho jsou zde i malé objekty Maginotovy linie. |
V novodobé historii nepatřila hranice mezi Francií sa Švýcarskem, táhnoucí se pohořím Jura, k nejohroženějším, nicméně i zde bylo vybudováno několik bastionových pevností a později fortů, jejichž úkolem bylo uzavřít strategicky důležitá údolí. V severní části oblasti hrozil také německý útok, který by byl veden prostorem jižně od pevnosti Belfort. Během prusko-francouzské války nesehrála tato opevnění na rozdíl od Belfortu podstatnější roli. Na začátku února 1871 ustupovaly průsmykem části Francouzské Východní armády a jejich němečtí pronásledovatelé byli úspěšně zastaveni palbou z pevnosti Joux a blokhausu v soutěsce, takže Francouzi se dokázali dostat do Švýcarska. Jedná se ovšem o úspěch z rodu slavných proher, neboť všechny jednotky byly v neutrální zemi internovány.
Po prohrané válce byla i zde budována opevnění v rámci systému generála Séré de Riviéres, přičemž zčásti se jednalo o adaptace starších objektů. Nejkurióznějším příkladem je hrad Joux, od 11. století několikrát rozšířený, v 17. století přestavěný na bastionovou pevnost a po prusko-francouzské válce rozšířený o část, vybavenou dvěma pancéřovými kasematami pro kanóny. Stejnou výzbroj obdržel i fort Mont Bart, žádné otočné věže však v tomto regionu osazeny nebyly. Modernizace francouzských opevnění, probíhající od 90. let 19. století do 1. světové války, se zdejších fortů prakticky nedotkla a jejich odolnost zůstala nízká.
Na konci 30. let 20. století byla hranice se Švýcarskem opevněna řídkou clonou menších objektů Maginotovy linie. Jednalo se lehké objekty MOM, často v podobě demontovatelných otočných věží a větší pěchotní sruby STG s kulomety a protitankovými kanóny pro boční palby. Na rozdíl od souběžně budovaných srubů této kategorie na severu však většinou neměly mít pancéřové zvony a byly celkově menší.
Mont Bart
Fort leží na pahorku nad městem Montbéliard. U fortu je velké parkoviště, okolí je upravené a je otevřeno denně s výjimkou pondělí, vždy od 14 do 18 hodin. Mimo otvírací dobu je zde k vidění pouze eskarpa s bránou, nezasypaná část příkopu a poškozené kaponiéry, což celkově není nijak zvlášť zajímavé ani fotogenické. Hlavní atrakcí fortu jsou pancéřové kasematy Mougin pro 15,5 cm kanóny, ty však zvenku ani nezahlédnete.
Brána fortu. Vpravo je oboustranná kaponiéra. (RH) |
Střílna pancéřové kasematy Mougin pro 15,5 cm kanón s otevřeným uzávěrem. (PL) |
Joux a Larmont
Fort Joux je ze všech stran úžasně fotogenický. Parkoviště je přímo u fortu a v létě bylo otevřeno denně. V době naší návštěvy nebyla součástí prohlídky pancéřová kasemata Mougin s maketou 15,5 cm kanónu, nicméně nebyl problém vyjednat si to v pokladně. Největší zajímavostí samotného hradu je 100 metrů hluboká studna, která byla původně ještě o zhruba 35 metrů hlubší, ale v rámci modernizace hradu na bastionovou pevnost byla její horní část zazděna a pro čerpání vody vznikla 35 metrů pod povrchem kasemata, přístupná z horní části hradu točitým schodištěm. Z kasematy se vychází skrz podzemní prachárnu do příkopu, kam byla v 80. letech 19. století vestavěna běžná fortová kasárenská budova.
Pevnost Joux v roce 1717 po výstavbě bastionového opevnění.
U silnice v soutěsce se nachází blokhaus Chauffaud, který si v roce 1871 zabojoval proti Němcům. Jedná se o standardní objekt vzor 1846 a je ve velmi dobrém stavu. Zajímavostí je vestavba objektu MOM do jeho nároží, z níž jsou zvenku patrné malé betonové střílny. Od blokhausu stoupá po svahu kamenná zeď se střílnami, která přehrazuje jedinou teoreticky průchodnou část soutěsky. Podél této zdi vyjdete k fortu Larmont Inférieur.
Fort Larmont Inférieur na okraji útesu má část děl v kasematách, neboť hrozilo jeho ostřelování z výše položeného okolí. Původně se v jeho místě nacházel fort Neuf, postavený v první polovině 19. století, který měl podobný půdorys a zřejmě byl z podstatné části využit.
K nejvýše položenému fortu Larmont Supérieur vede silnice z východního okraje obce Cluse-et-Mijoux. Fort je uzavřený a zvenku si můžete prohlédnout jen eskarpu s bránou, pro zvýšení její ochrany atypicky umístěnou v hluboce prolomené eskarpě.
Mont Bart: střílna pancéřové kasematy Mougin pro 15,5 cm kanón s otevřeným uzávěrem. (PL) |
Joux: první a zároveň nejmladší brána pevnostního komlexu, která vznikla až při přestavbě na fort. Za bránou je bastion, za ním hrad a úplně v pozadí fort Larmont Inférieur. (RH) |
Maketa kanónu 155L vz. 1877 na speciální lafetě v pancéřové kasematě Mougin. Dobře je vidět kabel elektrického odpalování, vedoucí k závěru. |
Joux: střílna pancéřové kasematy s uzávěrem v horní poloze. Kasemata měla dobrou odolnost, horší to bylo s odolností kamenných zdí pod zemním náspem, na němž je vidět ústí větrací šachty. |
Joux: pohled na starší část komplexu s bohatě zdobenou bránou v předsunuté bastinové frontě. Dělostřelecká bašta vpravo je z 16. století. (RH) |
Joux: pohled na hradní část komplexu z fortu Larmont Inférieur. I tato část byla při přestavbách zpevněna a opatřena dělovými střílnami. |
Blokhaus Chauffaud v soutěsce mezi forty Joux a Larmont Inférieur. V nejbližším nároží je zabudován modernější objekt s nově vytvořenými betonovými střílnami. |
Larmont Inférieur: celkový pohled na týlovou část fortu, kterému jeho umístění na skalním ostrohu dává zcela nepravidelný tvar. (PL). |
Larmont Supérieur: neobvykle řešená brána do fortu, zapuštěná do hlubokého zářezu v eskarpě. (PL) |
Maginotova linie
V údolí východně od Jouxu je několik objektů STG a MOM, umístěných na severní straně silnice D67bis a ve svahu nad ní. Pěkný je například srub, který má z důvodu prudkého svahu zajímavě řešený vchod a můžete si v něm prohlédnout typické střílny pro kulomet Hotchkiss na polní lafetě a pro protitankový kanón ráže 25 mm. Další podobný srub je přímo u silnice zhruba o 3 kilometry dál směrem ke švýcarské hranici. U úzké silničky, přímo u vjezdu do statku Grange Boutheau je objekt MOM s demontovatelnou otočnou věží.
Další pěkný srub STG Remoray 1, jehož návštěvu jsme nestihli, stojí volně na louce a má šachtu pro neosazený zvon GFM C.
V okolí Salins-les Bains, necelých 40 kilometrů západně od Pontarlieru, se nachází dva menší forty, Saint-André a Belin. Zajímavější je druhý z nich, který je v dobrém stavu a má neobvyklý vstup přes mohutný obezděný blok. U vesnice Les Rousses, zhruba v polovině vzdálenosti mezi Pontarlierem a fortem Ecluse leží rozlehlý bastionový fort Rousses, který vypadá spíše jako bastionová pevnost, avšak byl postaven až v polovině 19. století. Později byl modernizován výstavbou podzemních muničních skladišť a obrovských podzemních prostor pro 1100 mužů. Fort je částečně přístupný veřejnosti a má neobvykle mohutné příkopy. Asi 3 kilometry severně od něj leží modernější fort Risoux z 80. let 19. století. Vstup do něj je jen po domluvě, ale zvenku lze shlédnout perfektně zrestaurovanou kaponiéru s kamennými granátovými skluzy.
Oboustranný srub STG, vyzbrojený dvěma kulomety a dvěma 2,5 cm protitankovými kanóny. Rozdrobená betonová zeď v popředí nahrazuje zához, která nemohl být vytvořen kvůli blízké silnici. (RH) |
Demontovatelná otočná věž, jejíž kulomet Hotchkiss mířil přímo na silnici a železniční trať ze Švýcarska. Poklop na věži není původní. |
Ecluse
Fort byl postaven v místě pobořených starších opevnění, přičemž jeho výstavba začala v roce 1821 a hlavní části byly dokončeny v roce 1848. Později proběhly ještě další modernizace. Je jedním z příkladů specificky francouzské konstrukce, použité jen u několika málo horských fortů, jejichž dělostřelecká výzbroj byla umístěna v kasematách, vylámaných ve skále a propojených podzemními galeriemi. Ty navíc umožňovaly bezpečný přesun mužstva, kanónů a munice mezi výškově značně rozdílnými částmi objektů.
Nejníže položené opevnění je jen malou částí fortu. (Alexey M, CC 4.0.
Parkoviště je u vchodu, těsně za výjezdem ze silničního tunelu, který vede pod fortem. Ze spodní části, kde jsou vesměs expozice nesouvisející s opevněním, lze vyjít osvětlenými galeriemi až do horní části. Cestou si lze prohlédnout kanónové kasematy, příruční sklady střelného prachu a také četné terasy s kamennými parapety, na nichž se mohla rozmístit pěchota. Pokud by nahoře nebyla otevřená brána, je nutné k horní části pro prohlídku zvenku dojít pěšky. Horní část fortu je zajímavá, obzvlášť pak upoutá extrémně úzká kaponiéra se systémem konterskarpových galerií, zapuštěných do skály, což si vynutil prudký sklon terénu. Nepodařilo se nám ale najít vstup do objektu Maginotovy linie, který kryl vjezd do tunelu pod fortem.
Ecluse: horní část fortu se strážní věžičkou. Pod ní jsou dobře vidět dvě z kanónových střílen, vysekané ve skále. |
Ecluse: pohled na sklaní stěnu, přerušenou uměle vytesanou eskarpu, vedoucí od horní části fortu. V horní části jsou vidět terasy s parapety pro pěchotu. |
Ecluse: složitě konstruovaná horní část fortu se střílnami, které měly zřejmě krýt přes údolí přístupy na protější dominantní vrchol. |
Ecluse: příkop horní části fortu s unikátní věžovou kaponiérou. Jediný přístup do ní, jakož i do střelecké galerie byl přes padací most z vysokého schodiště. (RH) |
Ecluse: terasy pro pěchotu pod horní částí fortu, přístupné z podzemí fortu. (RH) |
Ecluse: dolní část fortu, která je podzemím propojena s horní části, umístěnou o 200 metrů výše. (RH) |
Popsaná opevnění jsou rozptýlena na velké ploše, my jsme je navštívili při přesunu z pevnosti Belfort směrem k opevněním v Savojských Alpách. Od fortu Joux dojedete celkem snadno k 25 kilometrů vzdálené švýcarské dělostřelecké tvrzi Pré-Giroud nad městem Vallorbe, kde je známé muzeum. Forty Joux a Ecluse jsou v kontextu francouzských i evropských opevnění mimořádné svou složitostí a díky jejich perfektnímu stavu je prohlídka velkým zážitkem.
stav: srpen 2009
foto: O. Filip 2009, R. Hrabčák 2009 (RH), P. Lach 2008 (PL)
Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
J. Puelinckx, J-L Aublet, S. Mainguin: Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
L. Malchair, M. Frijns, J. Puelinckx: Index de la Ligne Maginot
Philippe Truttmann: La Barriére de Fer, Gérard Klopp, Thionville 2000
červenec 2018
– Fort Mont Bart – muzeum má u vchodu rozepsané návštěvní dny a nejsou pravidelné. Já tam byl ve středu a bylo zavřeno.Před Fortem stojí Panhard.
– Fort Joux – Velice pěkný
– K Fortu LARMONT INFÉRIEUR (Fort Mahler) je lepší se dostat stezkou od jihu z obce Le Frambourg a poté sejít prudkým klesáním k blockhausu Chauffaud.
– Fort Saint-André je nyní nepřístupný – celková rekonstrukce.
– Fort Belin – i když je před první vstupní bránou vstup zakázán majitel (či správce) vám dovolí se tu porozhlédnout.
Fort Belin je super.Přístupný,brána centrálního fortu občas dokořán,prolezli jsme celé pozemí jak pod první bránou,tak pod centrálním fortem.pokud se od fortu vydáte z kopce po pěšině do městečka,narazíte kousek pod pevností na opevněné terasy.