Italská opevnění v údolí Susa
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Oulx, Salbertrand, Susa
Napsal: O. Filip
forty, pancéřové forty, objekty Alpského valu
Velmi zajímavé pevnostní objekty lze nalézt nejen v hraničních průsmycích Moncenisio, Mongenévre či Frejus, ale též o něco dál v Italském vnitrozemí. Některé z nich, například velký pancéřový fort Combe v Suse, jsou navíc jen málo známé.

Zhruba 50 kilometrů dlouhé údolí, pojmenované podle města Susa v jeho severovýchodní části, je obklopeno vysokohorskými masivy. V případě vpádu z území dnešní Francie představovalo zcela klíčový prostor, neboť ať už by nepřítel prošel průsmykem Moncenisio z Modane, průsmykem Montgenévre z Briançonu nebo několika menšími průsmyky bez zpevněných silnic do Bardonecchie, musel by tudy projít, aby se dostal do nížin kolem Turína. Údolí tradičně patřilo samostatnému Savojskému státu, který mimo jiné zahrnoval území dnešního francouzského Savojska a italského Piemontska a jehož centrem byl Turín. Na tom nic nezměnilo ani formální přejmenování státu na Sardinské království v roce 1720. V průběhu historie byla tyto oblast opakovaně obětí francouzských vpádů a okupací a v roce 1860 definitivně připadla Itálii.

První velké pevnostní objekty v údolí pocházejí právě z období, kdy oblast náležela k Savojsku. Byly jimi bastionová pevnost Brunetta v Suse a fort Exilles, ležící zhruba ve třetině vzdálenosti ze Susy do Bardonecchie. První z nich byla budována od začátku 18. století a postupně se z ní stal mohutný a komplikovaný objekt, využívající výhodného terénu skalního hřebenu přímo nad centrem města. V roce 1796 však Napolen nařídil její likvidaci, která byla provedena natolik důkladně, že kromě náznaků v terénu z ní nezůstalo nic. Fort Exilles byl budován na místě staršího hradu a dnešní velmi působivou podobu dostal při přestavbě v letech 1818-29, iniciované sardinským králem.

Na konci 19. století, po přičlenění území k Italskému království, se obrana přístupů do údolí posunula směrem k hranicím a zastaralý fort Exilles nahradilo několik modernějších fortů a baterií v jeho okolí. Nejdůležitejší z nich byl fort Fenil, vybavený masivní pancéřovou kasematou z tvrzené litiny pro čelní palbu osmi 12 cm kanónů. O něco později byl v předpolí zničené pevnosti Brunetta vybudován pancéřový fort Combe s otočnými věžemi Gruson pro 12 cm a 5,7 cm kanóny (tedy se stejnou výzbrojí jako fort Bramafam v Bardonecchii). Nejmodernějším objektem v této oblasti se stal pancéřový fort Pramand (označovaný spíše jako baterie) se čtyřmi výkonnými 14,9 cm kanóny v otočných věžích italské produkce, vybudovaný v letech 1902-05 v místě, odkud mohl postřelovat jak hlavní údolí, tak údolí směrem k průsmyku Montgenévre. Další pancéřové baterie pak byly postaveny u hranic (Chaberton, Paradiso a La Court).

Ve 30. letech 20. století byly v průsmyku Moncenisio a v bezprostředním okolí Bardonecchie vybudovány jedny z nejsilnějších uzávěrů Alpského valu, takže Susa i většina údolí se ocitla v jejich týlu. Poblíž obce Oulx, zhruba 10 kilometrů za opevněními v Bardonecchii, byl rozestavěn silný záchytný uzávěr (sbarramento arretrato), který měl zastavit postup nepřítele, který by prorazil přes Bardonecchii nebo by její opevnění obešel přes průsmyk Montgenév a dostal se tak přes Cesanu do jejich týla.

Pancéřový fort (baterie) PRAMAND (45 03 54; 6 50 30), leží v nadmořské výšce 2140 m. Přístupová silnice k němu odbočuje z hlavní silnice mezi obcemi Salbertrand a Exilles. Cesta k němu má slušnou kvalitu pouze do vesničky Moncellier. Dál je cesta, dlouhá ještě 8 kilometrů, pro běžná osobní auta téměř nesjízdná, s térenním autem by ale byla snadná. Fort byl vybaven obvyklou čtveřicí otočných věží Armstrong pro kanóny 149/35 A, kupodivu však neměl žádný pozorovací zvon. S ohledem na umístění v odlehlém místě neměl ani žádný příkop ani jinou pěchotní obranu, takže má jednoduchý obdélníkový tvar, z něhož pravděpodobně vyčnívala dnes zcela mtzedmolovaná šíjová kaponiéra. Z pravé části fortu vede dlouhá poterna do malé kasárenské budovy neodolné konstrukce. Ta byla spojena šachtou, nyní zakrytou, s podzemním skladem munice, do něhož se vjíždělo někde dole ve svahu. V zatáčce přístupové cesty pod fortem si můžete prohlédnout ještě otevřenou baterii a její pozorovací stanoviště v podobě zákopu, vysekaného do skály na jejím levém křídle.

Fort FENIL (45 04 59; 6 54 23) byl dokončen v roce 1891 a byl vybaven obrovskou pancéřovou kasematou Gruson pro osm 12 cm kanónů, mířících čelně do údolí. Ta je samozřejmě vytržená, ale jinak je fort v dobrém stavu a po kvalitní části přístupové cesty k Pramadu se dá dojet až k němu. Dnes je nádvoří fortu součástí jakéhosi obytného areálu, ale z čelní strany můžete bez problémů vyjít k otvoru po kasematě i na strop. Z tvaru betonových stěn kolem kasematy je dobře patrný odměr a deprese kanónů. Také týl fortu je fotogenický. Podle dostupných plánů měl fort zřejmě i dvě kontreskarpové kaponiéry, ale jeho příkop je zasypaný.

Většina plánovaných objektů uzávěru PONTE VENTOSO nebyla postavena a řada jich zůstala rozestavěných, neboť některé z nich byly budovány až v roce 1942. Nejzajímavějším objektem je rozestavěná dělostřelecká tvrz č. 7 (Batteria B7), která se nachází ve skalní stěně (45 03 35; 6 52 42), přibližně 2 kilometry za linií pěchotních objektů uzávěru a měla postřelovat údolí čelní palbou svých čtyř 7,5 cm kanónů v nejmodernější kasematní verzi. K tvrzi se dostanete jedině z turistického parkoviště (cca 45 03 50; 6 53 13), kde je závora a dál je nutné pokračovat serpentinami po lesní cestě (pozor na most před parkovištěm, který nelze přejet s naloženým autem). V nadmořské výšce 1300 metrů se ze serpentiny odpojuje směrem doprava jasně identifikovatelná vojenské cesta, která po několika stech metrech končí u staveniště tvrze se sokly pro míchačky. Pod cestou je vidět vybetonovaná část levého vchodového objektu, která je však neprůchodná. Dovnitř se dostanete napůl zavalenou chodbou pro pravý vchodový objekt, což je poněkud nebezpečné, ale zřejmě se dá přes hřeben dojít i k jednomu z výlomů pro dělostřelecký objekt. Podzemí je až na pár míst, kterým se lze vyhnout, v perfektním stavu a jeho rozměry jsou velmi působivé. Například prostor pro schodiště do pozorovatelny je vysoký kolem 9 metrů.

Velmi důležitou součástí uzávěru byl 900 metrů dlouhý protitankový příkop s mohutnými betonovými opěrnými zdmi, který se podařilo dokončit, bohužel je však dnes zavezen a slouží jako cesta, po jejíchž stranách vyčnívají betonové parapety stěn příkopu. V zalomení příkopu byl rozestavěn těžký objekt (monoblok) č. 201 ter neobvyklé konstrukce, který měl být vybaven třemi jednostřílnovými pancéřovými kopulem a zajistit tak silnou protipěchotní obranu plochého dna údolí čelními a kosými palbami těžkých kulometů. Objekt má dokončené týlové patro a byl velmi zajímavý, v nedávné době však byl částečně zahrnut zeminou, která vyplnila i většinu vnitřních prostor. Dovnitř se dá stále dostat, ale nestojí to za to. Z pravé strany kryla příkop tvrz č. 201 bis (45 03 04; 6 51 11), do níž se vstupovalo ze silničního tunelu. Nyní je tvrz nepřístupná, ale její objektry jsou u portálu tunelu dobře vidět – vedle něj je zazděná střílna pro 4,7 cm protitankový kanón, kryjící silnici a nad ním je vidět objekt pro další kanón, mířící přímo na příkop.

(Tvrz č. 202 na opačné straně příkopu zůstala jen ve fázi výlomu podzemí, otvory ve skále pro nepostavené objekty jsou dobře viditelné a podzemí by mělo být bez problémů přístupné. Tvrz č. 204 je silně poničená demolicemi, u největší pěchotní tvrze uzávěru č. 276 bis s celkem sedmi objekty byl proveden pouze výlom podzemí. Pěkné samostatné objekty č. 205 a č. 206, maskované jako drobné hospodářské stavby, jsou blízko sebe přímo ve vesničce Monfol, vysoko nad ostatními opevněními uzávěru. Za nimi byla rozestavěna velká tvrz č. 276, která má opět jen vylámané podzemí, a to včetně třicetimetrové šachty do plánovaného objektu pro pozorovací zvon.)

Fort EXILLES (45 06 02; 6 56 06) leží u hlavní silnice SS24 (poblíž je dálnice A32, ale ta celou oblast obchází dlouhým tunelem). Fort byl velmi důkladně opraven a je zpřístupněn jako muzeum, přičemž od 13. března do 18. října je otevřeno denně s výjimkou pondělí. Vstupné je 6 Euro a uvnitř jsou různé historické expozice, například o alpských jednotkách, zaměřené především na běžné turisty. Vše podstatné lze naštěstí vidět i zvenku. Zvláště působivá je čelní stěna s deseti střílnami hlavní baterie, mířící čelně do údolí.

Fort COMBE (45 08 30; 7 01 15) leží na západním okraji Susy a odbočuje se k němu ze silnice na Moncenisio. Jedná se o poměrně unikátní a přitom málo známý pancéřový fort. Příkop fortu je kompletně vysekán do žulového masivu a stejně je vytvořena i většina vnitřních prostor. Také výzbroj fortu byla na italské poměry neobvyklá, když se skládala ze dvou velkých věží Gruson pro 12 cm kanóny a dvou výsuvných věží téže značky pro rychlopalné 5,7 cm kanóny. Šíjová kasárna byla z větší části vyhozena do povětří a poté týl objektu hodně utrpěl při pokusu o jakousi romantickou přestavbu, při níž v šíjové kaponiéře vznikla podivná okna. Nyní je fort opuštěný a dovnitř se dá dostat jedině přelezením vysoké brány, na kterou naštěstí není z okolních domů vidět. Interiéry jsou celkem zajímavé, i když poškozené, šachty po velkých věžích jsou bohužel zabetonované. Na skalnatý masiv fortu se dá vyjít šachtou po levé výsuvné věži.

(Kromě popsaných fortů je v oblasti i několik menších objektů po obou stranách údolí. Fort Sapé leží na opačné straně údolí, než Fenil a jedná se silně zarostlou kamennou stavbu v hustém lese. Fort Serre la Garde byl údajně zničen explozí. Baterie Jafferau, populární hlavně u motorkářů, leží v nadmořské výšce 2789 metrů a do doby výstavby baterie Chaberton byla nejvýše položenou italskou baterií v Alpách. Měla velký kasárenský objekt, kolem nějž byla otevřená postavení pro osm 14,9 cm kanónů. Její plánovaná náhrada pancéřovou baterií neproběhla, v roce 1940 sloužila pouze jako zázemí pro 137. pevnostní baterii, jejíž čtyři zastaralé 14,9 cm kanóny působily z nedalekých polních postavení. Dnes je z ní jen extrémními podmínkami poznamenaná ruina, nedaleká baterie Foens (podobné koncepce) je níž, ale její aktuální stav není lepší.)

Mapa údolí Susa včetně důležitých objektů z doby před 1. světovou válkou v okolních průsmycích a údolích (vyznačeny černě). Červené kružnice značí použití otočných věží, nikoli jejich dostřel. Červené šipky vyznačují přibližný směr palby kasematních baterií.

Cesta k fortu Pramand je problematická specifickým způsobem. Její povrch je kvalitní a tvrdý, jenže každých několik desítek metrů je odvodňovací rýha, kterou běžné osobní auto přejede jen s obtížemi. My jsme přes asi polovinu cesty nahoru ujeli, i když za cenu občasného drhnutí o zem, zato zpáteční cesta musela kvůli tvaru rýh proběhnout bez spolucestujících. V Bardonecchii sice není kemp, pěkný kemp je přímo pod střílnami dělostřelecké tvrze č. 7 u Salbertrandu. Fotografie k článku nejsou právě nejlepší, protože objekty se z různých důvodů špatně fotí a na jinak atraktivním fortu Pramand byla hustá mlha. Především fort Combe je pro prohlídku celkem zajímavý, ač to podle snímku nevypadá. Popsaná opevnění leží u základní trasy mezi několika nejdůležitějšími pevnostními lokalitami. Budete tudy projíždět cestou z Brianconu
a z baterie Chaberton směrem k opevnění průsmyku Mont Cenisi cestou z vnitrzozemí do Bardonecchie, kolem níž je jeden z nejsilnějších úseků Alpského valu. Snadno se odtud dostanete i do francouzského Modane, kde jsou savojské forty a objekty Maginotovy linie, neboť tam vede silniční tunel Frejus (jednosměrný průjezd stojí 35 Euro). Přes Cesanu Torinese vede také silnice k opevněním u Fenestrelle.

stav: srpen 2009

Literatura:
P.G. Corino: Il Vallo Alpino nella conca di Bardonecchia, Elena Morea Editore, Turín 2007
M. Collaro: Bardonecchia Fortificata
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004

Komentářů: 1

  1. Hanka, 24.8.2010:

    V roce 2008 jsme navštívili pevnost Fenestrelle. Myslím, že tahle největší pevnost v Evropě za prohlídku stojí. Je dlouhá 3 km a měla 4000 schodů (není to chyba v číslovce).Slouží jako muzeum. Má tři okruhy.I. ve spodní části pevnosti a trvá 1 hod, II.okruh-spodní část, která je společná s I. okruhem a střední část pevnosti-trvá asi 2,5 hod. III. okruh je i v nejhořejší a nejméně zachovalé části pevnosti a trvá přes 4 hodiny. Doporučují se kvalitní boty, protože šlapete v kamenech a v nerovném terénu. Na okruh I. a II. postačují i tenisky. Pokud Vás přepadne v pevnosti hlad, je zde restaurace, tak že hlady a žízní nezemřete. Zaparkovat se nechá přímo u pevnosti. Pokud jste typ, který se rád kochá pohledem na krajinu, tak odbočte v Suse a jeďte do Fenestrelle přes Cole Fenestre. Jela se tudy v 90.letech i Tour de France. Je to úžasný pohled na hory a serpentýny, kterými musíte projet.Hanka

Nový komentář

 

Publikováno: 15.3.2010 20.03 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017