Opevnění Alpského valu v Bardonecchii
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Bardonecchia
Napsal: O. Filip
pancéřový fort, blokhaus, tvrze, dělostřelecké tvrze
Okolí Bardonecchie je jedním z nejsilněji opevněných úseků Alpského valu a i když je část objektů poničena poválečnými destrukcemi, stále je zde moho atraktivních lokalit. Nachází se zde také pancéřový fort Bramafam, v němž je skvělé muzeum.

Město Bardonecchia leží na západním konci údolí Susa, v těsné blízkosti francozské hranice. Z území tohoto potenciálního nepřítele sem nevede žádný důležitý průsmyk, jímž by vedla kvalitní silnice jako sousedními průsmyky Moncenisio a Mongenévre. Sbíhá se zde nicméně několik menších průsmyků, kudy mohla v letním období projít pěchota a několika z nich s obtížemi projet vozidla. Navíc zde ústil železniční tunel Frejus a pokud by nepřítel město obsadil a tunel zprovoznil, mohl získat dobrou základnu pro další postup. Z toho důvodu zde byl na konci 19. století vybudován pancéřový fort Bramafam (na francouzském konci tunelu plnil tuto roli fort Replaton v Modane) a přímo v tunelu blokhaus, přístupný jeho původní směrovou štolou. Na okolních vrcholech pak byly zřízeny otevřené dělostřelecké baterie, většinou pro běžné 14,9 cm kanóny.

V polovině 30. let 20. století vznikl na hřebenech v okolí města systém mimořádně silných opevnění, jimž vévodily čtyři dělostřelecké tvrze s celkem 20 kanóny 75/27. V první fázi výstavby zde byly stavěny tvrze s mnoha pancéřovými zvony a kopulemi, podobně jako v průsmyku Moncenisio, což umožňovalo jejich perfektní maskování na jinak holých a přehledných svazích. Od roku 1940 byla opevnění doplňována většími tvrzemi typu 15000, z nichž však mnoho zůstalo ve fázi výlomu či částečné betonáže podzemí. Zajímavou kombinaci starších o nových řešení představovala většina dělostřeleckých tvrzí, dokončených v roce 1939, které sice byly stavěny dle zásad pro typ 200, tedy především bez jakékoli blízké obrany bojových objektů a vchodů, zato však byly vybaveny vůbec nejmodernějšími pevnostními zbraněmi, jaké se v italském opevnění objevily – kasematními 7,5 cm kanóny s těsnící koulí, které jsou jinak typické pro tvrze novějšího typu 15000.

Na úplném konci 2. světové války využili zdejších opevnění k obraně Němci. V souladu s Pařížskou mírovou smlouvou, uzavřenou v roce 1947, byla v několika místech posunuta hranice tak, aby se některé strategické vrcholy a hřebeny dostaly na francouzské území. Objekty, které zůstaly Itálii byly systematicky demolovány, většinou však zůstaly v poměrně čitelném stavu a dochovalo se jejich podzemí, které bylo úmyslně ničeno jen v ojedinělých případech. Trosky objektů s volně ležícími zvony a kopulemi byly fotograficky zdokumentovány pro účely kontroly a poté byly pancéřové prvky většinou sešrotovány. V hůře přístupných místech však zůstaly dodnes a tím je dána unikátní příležitost seznámit se s jejich konstrukčními detaily, které jsou normálně zality v betonu. Popsaná opevnění náleží do sektoru VIII Bardonecchia a dělila se do podsektorů VIII/a Colomion v jižní a VIII/b Melmise v severní části. Uzávěry jižně od Bardnonecchie (Scala a Sueur) jsou popsány v samostatném článku, popisy dalších uzávěrů (Acles, Colomion) budou doplněny.

Pancéřový fort BRAMAFAM (45 04 16; 6 42 42) byl postaven v letech 1885-94 na plochém hřebení přímo nad městem, odkud byl vynikající výstřel do všech údolí, která se zde kříží, stejně jako na ústí tunelu Frejus. Hlavním stavebním materiálem byl kámen a fort obsahoval i otevřená dělostřelecká postavení, stropní desky však již byly z betonu a fortu dominovaly dvě velké věže Gruson pro 12 cm kanóny(1), doplněné čtyřmi výsuvnými věžemi téhož výrobce pro 5,7 cm kanóny. Na rozdíl od ostatních starých pancéřových fortů je fort rozlehlý a věže jsou rozprostřeny po ploše zhruba 200 x 100 metrů (například u fortu Combe s podobnou výzbrojí je to jen kolem 50 x 50 metrů). Fort nemá souvislý příkop a většinu obvodu chrání pouze nepříliš vysoká eskarpa, šíjová kasárna pak brání kaponiéra s vlastním malým příkopem. Ve fortu funguje vynikající muzeum, které má obvykle otevřeno od května do října každou neděli od 10 do 17 hodin a v srpnu navíc i o sobotách (otvírací dobu muzeum každoročně upřesňuje na svých webových stránkách). Vstupné je 5 Euro, chodí se bez průvodce a kromě samotného fortu si lze prohlédnout skvělé expozice věnované Alpskému valu, italským pevnostním jednotkám a také slušnou sbírku dělostřelecké techniky na venkovním prostranstvím, kde zaujme i několik škodováckých děl, mimo jiné 10 cm houfnice vz. 16, která byla ve výzbroji mnoha posilových baterií v pevnostních uzávěrech a byla používána i jako výzbroj dělostřeleckých tvrzí. Zajímavé je také torzo italského tanku M15/42, které bylo používáno jako strážní stanoviště. Moderně řešené expozice obsahují mimo jiné mnoho pevnostních zbraní a vybavení z tvrzí Alpského valu a také 160 figurín v různých italských uniformách. Ve venkovní budově, kde je pokladna, lze najít poměrně slušný výběr pevnostní literatury. Plány do budoucna zahrnují rekonstrukce dalších částí fortu a snad i zhotovení maket pancéřových věží. Podle informací muzea se dá dojet téměř k němu po původní přístupové cestě (začátek 45 03 56; 6 43 18), ale my jsme si na ni s osobním autem netroufli a dole se ani nedalo zaparkovat. Raději jsme kopec objeli a vyrazili pěšky z velkého parkoviště u pramene, kde se lze také zásobit pitnou vodou (45 04 24; 6 42 19).

V bezprostřední blízkosti fortu Bramafam se nachází tvrz č. 14, jejíž kulomety byly instalovány především v pancéřových kopulích. Všechny objekty s kopulemi byly odstřeleny, zůstal pouze nejníže položený objekt se střílnami pod betonem, kterým se dá dostat dovnitř a projít celou hlavní chodbu až ke zdemolovanému hlavnímu vchodu. Samotným vchodem se dá také dostat dovnitř, přičemž k němu dojdete po pěšině za zatáčky přístupové cesty pod fortem, ale tento napůl zdemolovaný dost špatně se hledá.

Zajímavá je také tvrz č. 15, jejíž podzemí je spojeno s úkrytem X. Vchod úkrytu je neobvykle situován na skalní římse vysoko nad údolím a dostanete se k němu po pěšině z malého pahorku pod tvrzí č. 14. Podzemí samotné tvrze je zajímavé extrémním převýšením mezi vstupem a nejníže položeným objektem, kterým se dá vyjít ven o 80 metrů níže u železničního mostu v údolí (cca 45 04 28; 6 42 39). Objekty jsou však silně zdemolované.

(V týlu fortu je ještě malá tvrz s kuriózním názvem Torretta quota 1.402 (doslova „kopule na kótě 1402“), který se skládá pouze z vchodu, chodby se dvěma sály a objektu s jednostřílnovou kopulí, samozřejmě vytrženou.)

(Jihovýchodně od fortu, poblíž výjezdu jižního portálu železničního tunelu, se nachází postavení 253. těžké baterie. Na místě se dochovaly nepříliš zajímavé zbytky v podobě vybetonovaného obdélníkového zahloubení a ruiny malých kasáren. Pozoruhodná je ovšem výzbroj, neboť baterie byla vybavena jednou houfnicí Škoda 380/15(2).)

Zhruba 500 metrů severně od vjezdu do železničního tunelu Frejus se nachází Obranná kasárna Frejus (45 05 09; 6 42 44), zajímavá stavba, jejíž součástí je mohutný portál směrové štoly tunelu. Viditelnou část tvoří jednopodlažní kasárenská budova, opatřená na stropě zdí se střílnami pro ruční zbraně. Z objektu vede do nitra hory směrová štola a napojuje se na ohyb železničního tunelu, kde je vytvořena zeď se střílnami, z nich mohl interiér tunelu postřelovat 8,7 cm kanón a kulomet. Interiér si však bohužel nelze prohlédnout, neboť objekt je kvůli bezpečnosti samotného tunelu uzavřen a údajně je vybaven zabezpečovacím zařízením.

Opěrný bod TRE CROCI je velmi specifický, neboť kromě několika malých nebojových objektů jej tvoří pouze dvě velké dělostřelecké tvrze. Dostanete se k němu pěšky přímo z Bardonecchie, kde lze zaparkovat mostu (45 04 45; 6 41 39). Je to časově poměrně náročný výstup s převýšením 1000 metrů, podstatná část by se pravděpodobně dala vyjet terénním autem.

Tvrz B3 (612. pevnostní baterie) měla šest 7,5 cm kanónů v nejmodernějších pevnostních lafetách(3) a vzhledem k tomu, že se nachází těsně za novou hranicí, dochovala se s výjimkou jedné kasematy v perfektním stavu. Dovnitř se pohodlně dostanete hlavním vchodem (45 04 04; 6 39 45), který nemá žádná zařízení pro blízkou obranu, neboť tvrz byla postavena ještě podle staré „instrukce 200“. Uvnitř se dochovaly pancéřové desky v kanónových střílnách a zajímavý je také interiér nejvýše umístěné pozorovatelny se dvěmi masivními pancéřovými deskami s průzory pro optiku.

Vchody dělostřelecké tvrze B4 (619. pevnostní baterie) leží nedaleko, neboť střílela na druhou stranu. Tvrz je na italském území a proto jsou všechny bojové objekty odstřelené a jejich trosky se částečně sesunuly po prudkém svahu. Podstatná část podzemí je naštěstí průchodná a v některých objektech zůstaly pozůstatky střílen pro kanóny, kterých měla tvrz, stejně jako její soused, celkem šest. Pod tvrzí by měla ležet také pancéřová deska pro pozorování, kterou jsme ale nehledali. (Součástí opěrného bodu byla ještě horní stanice lanovky v neodolném provedení, umístěná mezi vchody do tvrze B3, podzemní sklad munice, dvě kasárenské budovy, z nichž zbyly obvodové zdi a miniaturní pozorovatelna na vrcholu Qautro Sorelle (2699 m), z níž ovšem zůstaly jen nevýrazné trosky).

Zhruba 50 metrů jižně od krajních objektů tvrze B3 se nedá přehlédnout otevřená baterie MONTE GASPARRE pro čtyři 14,9 cm kanóny. Ty byly umístěny po dvou na kamenné plošině a mezi nimi je dutá traverza s malým skladem munice. Poblíž je několik skromných pozůstatků palebných pozic pro 12 cm a 14,9 cm kanóny s kamennými barbetami a zemními traverzami, pocházajících taktéž z konce 19. století.

(Linie objektů uzávěru MELMISE stoupá po hřebeni směrem na sever od města, a to až na vrchol Punta Melmise, kde se v nadmořské výšce 2230 m nachází dělostřelecká tvrz B2, která byla vybavena čtyřmi mohutnými pancéřovými polokopulemi pro 7,5 cm kanóny. Tvrz měla dva vchody a byla propojena s pěchotní tvrzí č. 86, která neměla vlastní vchod, zato měla dva objekty s pancéřovými kopulemi a objekt se dvěma kulomety pod betonem. Dnes je tvrz téměř úplně zdemolovaná, stejně jako níže umístěné pěchotní tvrze. Z nich byl konstrukčně nejzajímavější komplex, složený z tvrzí č. 19 a 21, umístěný těsně nad domy města, jehož hlavní chodba má kolem 600 metrů a který měl jedenáct objektů, z toho pět s pancéřovými kopulemi. Všechny bojové objekty jsou zničené, ale tvary kopulí jsou v jejich betonu dodnes patrné. Ostatní tvrze č. 85, 87 a 88 byly podstatně menší, ale i ony měly pancéřové kopule.)

(Objekty uzávěru JAFFERAU jsou rozloženy po svahu nad dnešní dálnicí. Objekty č. 16 a 17 jsou monobloky z roku 1935, tvrze č. 24, 25 a 26 byly moderního typu 15000, avšak do do roku 1942 nebyly dokončeny a v podstatě mají pouze podzemí, takže nebyly zahrnuty do destrukcí.)

(Dál od Bardonecchie se nacházely další uzávěry, bránící jednotlivé průsmyky. Uzávěr ROCHEMOLLES zahrnuje několik nepoškozených tvrzí nad stejnojmenným jezerem. Objekty vysokohorského uzávěru FREJUS jsou z větší části zdemolované, ale vzhledem k jejich umístění ve velké nadmořské výšce až 2500 m a tomu, že z nich nebyly vytěženy pancéřové prvky, jsou nepochybně zajímavé. Ještě o něco výše jsou objekty uzávěru RHO, přičemž je pozoruhodné, že tvrze č. 49 a 52 měly 5,7 cm protitankové kanóny, jejichž rozměrné pancéřová desky se v troskách objektů dochovaly. Jaký byl jejich účel v tak neprůchodném terénu, je trochu záhadou. Na rozdíl od ostatních úseků opevnění v Bardonecchii nebyly v těchto třech uzávěrech pancéřové kopule.)

Poznámky:
(1) Věže Gruson pro 12 cm kanóny měly 15 cm silný pancíř a pohyblivá část vážila 31 run. V italském opevnění, kde bylo osazeno kolem 270 otočných věží, šlo o neobvyklý typ, který se vyskytoval jen v několika starších objektech na západě země. Po dvou kusech bylo použito ve fortech Bramafam a Combe (v Suse), po jednom kuse měly malé forty Bruciato, Scarato a Moglie západně od Janova a čtyři věže měl velký fort Monte Guano v Janově.

(2) Houfnice Škoda ráže 380 mm M16 pocházela z výzbroje rakousko-uherské armády, která jich měla pouhých 10 kusů. Hmotnost zbraně včetně lafety přesahoval 80 tun, dostřel byl 15 km, granát vážil 741 kg a byla určena k ostřelování francouzských pozic na opačné straně horských hřebenů. V roce 1940 ji Italové nestačili do okamžiku příměří dopravit na místo, zato v roce 1944 ji sem instalovali Němci a ostřelovali s ní spojenecké jednotky.

(3) Lafeta typu 4 (Tipo 4) byla koncepčně podobná moderním zbraním francouzského nebo československého opevnění. Střílnový otvor uzavírala pancéřová těsnící koule, kterou procházela pouze hlaveň. Zatímco starší verze lafetace (typ 1 na kolejovém vozíku a typ 6 pro pancéřovou kopuli) byly velmi malé, moderní konstrukce typu 4 byla tak vysoká, že nabíječ musel stát na plošině, přístupné po žebříku. Samotná zbraň (kanón ráže 75/27 vz. 906 zbrojovky Ansaldo, vyráběný na základě licence od firmy Krupp) ale byla poněkud zastaralá a měla kadenci pouze 4 až 8 ran za minutu. Dostřel byl 10,2 km. Pro tuto verzi lafetace bylo postaveno mnoho objektů a ještě více jich bylo rozestavěno či plánováno, instalovány však byly jen do baterií B1, B3 a B4 v Bardconecchii.

Okolí Bardonecchie je mimořádně hezké, ovšem chybí zde normální kemp. Dva jakési podivné kempy jsou v týlu uzávěru Sueur, ale nenašli jsme tam recepci, takže se zřejmě jedná o nějaká zařízení pro uzavřený okruh zákazníků. Prohlídka opevnění, zvláště pokud nemáte terénní auto, je časově velmi náročná, například výlet ke dvěma dělostřeleckým tvzím uzávěru Tre Croci nám trval celý den. Prohlídka všech opevnění by trvala nejméně čtyři dny. I přes částečné destrukce objektů vypadají velmi zajímavě lokality ve vysokohorských průsmycích, ale vyžadovaly by to hodně času. Každopádně se vyplatí nevynechat fort Bramafam, kde jsou nejen zajímavé exponáty, ale i velmi ochotní průvodci. Když jsme se například zeptali na polohu okolních tvrzí, šli nás tam čtyři místní bunkrologové osobně doprovodit.

Literatura:
P.G. Corino: Il Vallo Alpino nella conca di Bardonecchia, Elena Morea Editore, Turín 2007
M. Collaro: Bardonecchia Fortificata
Forte Bramafam

Komentářů: 1

  1. FortMan Zdeněk, 29.11.2016:

    1.Dobře se vyspíte v průsmyku Col de Echelle na klidném prostranství jižně pod Bardonecchia
    2.Museum Fortu Bramafam má na http://www.stránkách jiné data otevření než jaké jsou vypsány přímo na bráně Fortu – tudíž jsem se musel za 2 dny vrátit abych museum mohl navštívit.Pro mě žádný problém protože jsem se po okolí pohyboval několik dní,ale kdo jen jednou projíždí, a bylo by zavřeno – tak by byl určitě zklamán.V museu příjemné přivítání – jen bez znalosti angličtiny, ale museum je Super !!!!!!!!! 2016

Nový komentář

 

Publikováno: 10.4.2010 15.39 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017