Pevnost Komárno
Opevnění: RAK. - UHERSKÁ   Téma:

(Slovensko, Maďarsko) – Komárno, Komárom
Napsal: O. Filip
Objekty: bastionová pevnost, polygonální forty, blokhausy
Na soutoku Dunaje a Váhu byla vybudována jedna z nejdůležitějsích rakouských pevností, která měla v případě kritické situace posloužit jako útočiště císařského dvora a polní armády. Naprostá většina objektů této unikátní pevnosti se dochovala.

Místo na soutoku Dunaje a Váhu bylo strategicky důležité již v římských dobách. Ve 13. století zde byl postaven kamenný hrad, který však ztratil význam na začátku 16. století s nástupem dělostřelectva. V roce 1546 zda byla zahájena výstavba bastionové pevnosti, později označované jako „Stará pevnost“. Již v roce 1570 pevnost silně poničila povodeň a musela projít zásadními opravami, při nichž dostala dnešní podobu. V době zvýšeného tureckého nebezpečí již pevnost nevyhovovala a proto před ní byla na příkaz Leopolda I. předsunuta takzvaná „Nová pevnost“, jejíž výstavba byla dokončena v roce 1673. Fakticky se nejednalo o skutečnou pevnost, ale spíše rozměrné předsunuté opevnění, plnící podobnou funkci jako korunní hradba, které vytvářelo se starším opevněním jednotný celek. Nová pevnost byla obklopena příkopem a přímo na její ploše se nacházel ravelin, chránící bránu Staré pevnosti. Směrem k městu doplňovaly obranu dva malé raveliny a celý komplex ze všech stran obklopila krytá cesta se shromaždišti. Na protějších březích řek, odkud by bylo možné ostřelovat pevnost, byly vybudovány již na konci 16. století vybudovány pevnůstky, které se po pozdějších přestavbách staly základem Vážského a Dunajského předmostí.

Na poměry 17. století byla pevnost odolná a moderní, takže v roce 1683 odolala poslednímu tureckému útoku. Když pominulo turecké nebezpečí byla pevnost zanedbávána a silně ji poničily povodně a zeměstřesení. Bastinová pevnost byla opět opravena až v období napoleonských válek a velké pozornost při tom byla věnována ubytovacím skladovacím kapacitám, což zajistila výstavba obrovského kasárenského objektu na vnitřní straně opevnění Nové pevnosti a odolných kasemat ve valech Staré pevnosti.

Zkušenosti z napoleonských válek ukázaly, že Vídeň je nepříjemně ohrožena v případě útoku ze západu nebo z jihu a je nutné vybudovat dál ve vnitrozemí nějakou velkou pevnost, která by byla dobře přístupná z Vídně a poskytla v případě potřeby útočiště císařskému dvoru i početné polní armádě. Pokud jde o polohu, splňovalo tyto požadavky právě Komárno, avšak bylo nutné výrazně investovat do jeho fortifikačního zajištění. V letech 1839-47 byla západně od města, ve vzdálenosti 2 až 2,5 kilometru od Nové pevnosti, vybudována takzvaná Palatinská linie, která přehradila celý prostor mezi řekami Dunaj a Váh. Jednalo se na tehdejší dobu moderní opevnění, obvykle řazené do polygonálního systému opevňování, avšak konstrukčně hodně neobvyklé. Jeho hlavní součástí bylo pět velkých pětiúhelníkových objektů, připomínajících bastiony, označovaných v dobové terminologii „Werky“. Každý z nich měl v šíji odolný kasárenský objekt, val pro dělostřelectvo a příkop, bráněný z kontreskarpových kaponiér a galerií. Šíji chránila kaponiéra a na dvoře každého fortu byl polokruhový reduit s dělostřeleckými střílnami. Ačkoli byly všechny tyto objekty propojeny souvislým příkopem s kurtinou, opatřenou střeleckou galerií, lze je spíše označit za forty, než za bastiony, jak se v literatuře uvádí. Forty byly prakticky stejné, pouze nejjižnější z nich byl mírně odlišný, neboť do něj byla zabudována hlavní brána, dnes nazývaná Bratislavská. Celková délka spojovacích galerií linie dosahovala úctyhodných 5 kilometrů. Vážská linie, chránící břeh Váhu, byla vybudována na konci 60. let 19. století a spojuje nejsevernější fort Palatinské linie se Starou pevností. Kromě dvou fortů se skládá z nepravidelných úseků hradeb s kaponiérami a postaveními pro děla. Nejmodernějším objektem pevnosti byl betonový blokhaus, vybudovaný u železničního mostu přes Dunaj.

Po 1. světové válce rozdělil Dunaj město i opevnění na československou a maďarskou část. Ve 30. letech byly podél břehu postaveny tři pěchotní sruby, vybavené výzbrojí výhradně pod pancířem. Z nich se dochoval pouze objekt Ko-S 3, zbavený pancéřových prvků a poškozený, zbývající dva jsou zcela nebo zčásti zdemolovaná a zasypané do protipovodňových hrází. Pro střežení železničního mostu byl využíván i blokhaus ze začátku 20. století, na silničním mostu byly postaveny obvyklé závory a betonové zídky, v tomto případě opatřené i střílnami. Zajímavostí je, že velitelství hraničářské čety, která objekty obsazovala, bylo ve Fortu IV Palatinské linie, odkud byl natažen podzemní telefonní kabel.

(Bastionová STARÁ PEVNOST není nijak zastavěná a její valy jsou částečně zbavené vegetace. V kontextu celé pevnosti se nicméně jedná o půdorysně malý a jednoduchý objekt, po modernizaci však prakticky v celé ploše kasematový. Zajímavé je přizpůsobení půdorysu zužující se šíji mezi řekami. Také NOVÁ PEVNOST (vstup 47 45 16; 18 08 03) se vzpamatovává z následků využití sovětskou armádou a je v celkem slušném stavu. Zatím však nejsou prostředky na opravu téměř 600 metrů dlouhé budovy kasáren, která z vnitřní strany lemuje její valy. Pevnosti by měly být v sezóně přístupné, ale pouze v rámci organizovaných prohlídek, které se konají od úterý do pátku vždy v 9, 11 a 14 hodin.)

Fort SANDBERG (dnes Monoštor) (47 45 02; 18 05 50) je jedním z největších fortů v Evropě a dnes slouží jako muzeum. Od března do listopadu je otevřeno denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin. Z povrchu fortu byly odklizeny pozůstatky po sovětské armádě, valy pokrývá úhledný trávník a celkově je ve velmi dobrém stavu. Stavebně byl fort proveden opravdu velkorysým způsobem, má rozsáhlé odolné kasematy pro posádku, kompletní eskarpovou a kontreskarpovou galerii (o souhrnné délce téměř 2 kilometry), čtyři normální kaponiéry a dvě obrovské složité kaponiéry s vlastním dvorem. Specifickým prvkem je několikapodlažní objekt kasematní dělostřelecké baterie, chránící Dunaj, který zároveň plní funkci kaponiéry a je sám o sobě větší, než řada běžných fortů té doby. Zvenku dojdete k této baterii po břehu řeky a cestou si můžete prohlédnout vystavený vojenský člun a tank T-55. Na opačnou stranu vede od fortu směrem k železniční trati zemní val, kde jsou dva blokhausy pro její obranu. V době naší návštěvy byly obydleny bezdomovci, ale jinak jsou celkem fotogenické.

Fort IGMAND (47 44 07; 18 07 19) je nejmodernější z větších objektů pevnosti, neboť byl postaven v letech 1871-77. Je v perfektním stavu a v jeho šíjovém bastionu funguje malé muzeum, kde jsou vystaveny římské vykopávky. Zbytek fortu jsme si po zaplacení malého vstupného mohli volně prohlédnout. I když se jedná o jednovalový fort, jeho konstrukce je zajímavá. Na obou bocích jsou vyvýšené části, chráněné valem, šíji chrání kasematový bastion s dělostřeleckými postaveními na stropě a pozoruhodným detailem je také rampa s mostem, umožňující přístup na čelní val, na němž jsou čtyři duté traverzy.

Jižní břeh naproti staré pevnosti chránil DONAU BRÜCKENKOPF (Dunajské předmostí) (47 44 45; 18 08 19), obranná linie složená z pěti malých zemních redut a většího bastionového fortu, propojených kurtinami a vodním příkopem. Hlavní objekt je v dobrém stavu a je příležitostně přístupný jako muzeum. Pokud není otevřeno, nedá se dovnitř dostat, ale i tak stojí za malou zajížďku, protože i zvenku je objekt zajímavý. (Vážské předmostí – Waag Brückenkopf – bylo velmi podobné, ale zřejmě se z něj mnoho nedochovalo a navíc se nachází v uzavřeném areálu.)

Západní frontu pevnost uzavírá PALATINALLINIE (Palatinská linie), složená z pěti fortů. Z fortu I, který je nejblíž Dunaje, zbyla jen Bratislavská brána a menší pozůstatky. Fort II (47 45 57; 18 06 42) je v dobrém stavu a v době naší návštěvy byl vyklizený, volně přístupný a velmi fotogenický. Forty III a IV slouží jako sklady, nicméně šíje fortu III s kaponiérou je citlivě opravená a vypadá pěkně. Ve fortu IV byl zdemolován půlkruhový reduit, ale na jeho místě byla postavena administrativní budova téměř stejného vzhledu a půdorysu se zatravněnými střechami. Fort V je také v perfektním stavu, je vyčištěný a přístupný. Za ním se spojovací kurtina lomí a je v ní zabudována zajímavá kaponiéra, jejíž palba směřovala před levý líc fortu VI.

Následuje WAAG ANSCHLUSS (Vážská linie), jejíž fort VI (47 46 37; 18 07 44) je koncepčně podobný předchozím objektů, v současné době je slušně zrekonstruován a slouží jako restaurace. Dál už kurtina začíná být zarostlá, přičemž za ní je ukryt dlouhý úsek zdi s pěchotními střílnami. Návštěvu fortu VII, který je jakousi poloviční variantou ostatních objektů, nelze doporučit, neboť se nachází v úděsné romské osadě a je doslova zavalen odpadky. Další pokračování linie už tvoří pouze volně stojící hradba, opatřená malými objekty pro flankování, která je v prvním úseku dosti zarostlá. Lépe je na tom jižní úsek, která se nachází přímo na panelovém sídlišti.

Betonový BLOKHAUS (47 45 33; 18 05 13), vybudovaný na náspu u severního nájezdu na železníční most přes Dunaj, je obdélníkový objekt, který byl vybaven pancéřovými okenicemi a deskami s puškovými střílnami. Tyto objekty byly stavěny u důležitých železničních mostů či tunelů, na území bývalého Československa jde o jediný příklad a netypické je, že byl pouze jednopodlažní. Objekt snadno najdete, ale bohužel je v dost špatném stavu a v posledních letech z něj zmizely všechny železné součásti včetně desek se střílnami. Nedaleko něj se nachází československý pěchotní srub Ko-S 3 (47 45 26; 18 05 49). (U silnice v Maďarsku, vedoucí na jih z Komárna, jsme v poli viděli betonový úkryt, připomínající obdobné stavby z krakovské pevnosti. Je tedy pravděpodobné, že pevnost byla před 1. světovou válkou nebo během ní zesílena i nějakými moderními objekty, bohužel žádné bližší informace nejsou k dispozici.)

Do Komárna se nejlépe dostane z Bratislavy po maďarské dálnici M1, je sice nutné zakoupit kromě slovenské i maďarskou dálniční známku, ale za úsporu času to stojí. Prohlídku všech opevnění s výjimkou bastionové pevnosti jsme stihli zhruba za osm hodin.

Literatura:
Ľ. Gráfel: Komárenský pevnostní systém, in: Novodobé fortifikace 4/2000
Ľ. Gráfel: NEC ARTE NEC MARTE, Komárno 1999
Fort Monostor

Komentářů: 1

  1. Jan Maloušek, 14.5.2010:

    krátké doplněníBlockhaus u železničního mostu na severním (dnes slovenském) břehu dunaje měl protějšek na jižním, ovšem jen v dřevozemním provedení. Předpokládám, že jeho zbytky budou u mostu stále patrny.
    V roce 1914 byl údajně vybudouván na levém (severním) břehu perimetr obrany předmostí sestávající z provisorních fortů, rozebraných snad ještě během světové vojny. Na satelitních a leteckých snímcích jsem po nich ovšem žádné stopy neobjevil (to arci neznamená, že žádné nejsou). Výstavbu schválil císař a král F. J. I. 22. srpna r. 1914 a provádělo ji civilní obyvatelstvo.
    Vizte Kupka, Vladimír: Pevnost Komárno – habsburský reduit na Dunaji (3), In: ATM, roč. 2003, čís. 7, str. 40 – 43.

Nový komentář

 

Publikováno: 26.4.2010 23.12 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017