Italská poválečná opevnění u řeky Tagliamento
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Alpský val – Pinzano al Tagliamento, Dignano, San Vito al Tagliamento
Napsal: O. Filip
objekty pro tankové věže, kopule a zvony, panzernesty
Po druhé světové válce vzniklo na východní hranici Itálie několik linií stálého opevnění s výzbrojí v pancéřových prvcích. Nejvíce v týlu se nacházela „žlutá linie“ na řece Tagliamento.


To nejzajímavější:
věž tanku Sherman a dva Panzernesty v uzávěru Pinzano (pravděpodobně jediné dochované exempláře) německý pancéřový úkryt OT-Stahlunterstand v uzávěru Villa Teresa poválečná tvrz s velitelským stanovištěm a zvonem uzávěru Trasaghis

The last Italian defence line, designed to protect Italy against any attack from the east, has been located at Tagliamento river. It was built during the Cold War, because the older fortifications (Alpine Wall), were lost with the Italian eastern territories, ceded to Yugoslavia. The line consisted of strongpoints with machine gun nests (M4 Sherman rebuilt to be the MG turrets, WWII German Panzernests and large italian armoured cupolas for two MG’s) and anti-tank bunkers (M4 Sherman Firefly turrets, M26 Pershing turrets and whole M26 Pershing tanks – with its engines removed). Every strongpoint has its own underground command post with observation cupola. Allmost all the bunkers were destroyed during 2010-2012 to scarp the metal parts. The article describes the preserved parts of the line.

Po druhé světové válce se Itálie, stejně jako ostatní demokratické země, obávala útoku států sovětského bloku, které disponovaly silnými obrněnými jednotkami. Již v roce 1949, bezprostředně po založení Severoatlantického paktu, začala reaktivace a modernizace opevnění na severní hranici, kde bylo k dispozici obrovské množství rozestavěných objektů. Během několika let byly vybrané uzávěry v Alpách bojeschopné, další byly reaktivovány v následujících dvou desetiletích. Podstatně odlišná byla situace na východní hranici, kde se s výjimkou krátkého úseku na severu ocitla celá linie předválečného opevnění na území Jugoslávie. Nová hranice navíc probíhala nižším pohořím Julských Předalp a plošinami Krasu, za nimiž byl rovinatý terén podél řek Torre, Soča a Tagliamento. Nejprve byla vybudována linie podél řeky Tagliamento, označovaná jako „žlutá“, později před ní umístěná „modrá“ linie na řece Soča a hustě rozmístěné pohraniční uzávěry.

Mapa všech nových uzávěrů na východních hranicích, s vyznačením názvů uzávěrů třetí linie. Nahoře jsou vidět nejjižnější uzávěry Alpského valu, z nichž některé byly reaktivovány. Většina aktivních uzávěrů je však již mimo mapu. Dva nejsevernější uzávěry poválečného opevnění jsou již v prostoru původního Alpského valu. V tomto prostoru se nacházela italská opevnění již před první světovou válkou (viz mapa) (O. Filip 2016)

Konstrukce objektů, používané na Alpském valu, zaměřené především na využití skalních stěn a prudkých svahů, se do nových linií nehodily. Většina objektů nového opevnění byly nevelké konstrukce, ukryté pod úrovní terénu, do nichž se sestupovalo schodišti a průlezy. To zaručovalo nejen dobré maskování, ale i ochranu proti tlakové vlně případné nukleární exploze. Nad terén vyčnívaly pouze pancéřové prvky – pozorovací zvony, kulometné kopule, polokopule pro protitankové kanóny a tankové věže. Do opevnění byly přemístěny i německé pancéřové objekty z období 2. světové války (Panzernesty(1) a Stahlunterstandy(2)). Výstavba objektů byla částečně financována z fondů Severoatlantické aliance, takže navzdory tomu, že hospodářská situace Itálie nebyla ještě dlouho po válce příliš dobrá, byla nakonec postavena opevnění poměrně velkorysá. K tomu přispělo i to, že tankové věže, zprvu M4 Sherman(3) a poté M26 Pershing(4), byly k dispozici v podstatě zdarma a část pancéřových prvků zřejmě pocházela ze zásob a z demolovaných opevnění na západě. Nově bylo vyrobeno velké množství čtyřstřílnových kopulí, které se od předválečných typů dosti lišily a polokopulí pro protitankové kanóny, které představovaly zcela nové řešení. Vnitřní vybavení objektů bylo na solidní úrovni, vesměs nechybělo filtroventilační zařízení, odolné pancéřové dveře a ve větších objektech i strojovny s agregáty na výrobu elektrické energie.

Zatímco reaktivovaná opevnění na severu obsazovaly od roku 1962 speciální horské jednotky (Alpini d’Arresto);, nová opevnění na východě měly bránit jednotky uzávěrové pěchoty (Fanteria d’Arresto). Část jednotek tvořily přímo osádky objektů, vycvičené k obsluze pevnostních zbraní, část mužstva, označovaná jako „blízká obrana“ (difesa vicina) měla bojovat v polních postaveních a obsluhovat protiletadlové zbraně, minomety a ruční protitankové zbraně. Objekty byly podle důležitosti rozděleny do tříd A a B. První z nich byly udržovány v pohotovosti, byly vybaveny municí a i když neměly stálé osádky, část jednotek byla ubytována poblíž. Objekty třídy B nebyly plně vybavené a byly pouze pravidelně kontrolovány.

Uzávěry týlové linie u Tagliamenta, které jsou předmětem tohoto článku, se od ostatních poválečných uzávěrů poněkud lišily, neboť se zde nevyskytovaly jednostřílnové kulometné kopule ani polokopule pro protitankové kanóny. Každý uzávěr měl velitelské stanoviště, které bylo obvykle vybaveno pozorovacím zvonem, objekty pro věže nebo tanky M26 Pershing (označované „P“) a případně i další pozorovatelnu se zvonem. Ochranu proti pěchotě zajišťovaly objekty s věžemi z tanků Sherman, přezbrojenými na kulomety a objekty se čtyřstřílnovými kopulemi (označované „M“), nejčastěji v počtu jednoho exempláře na každý objekt „P“ a jednoho až dvou na každé velitelské stanoviště.

Objekt P4 uzávěru Pinzano s tankem M26. Motorový prostor je prázdný a zadní šikmý díl korby vyříznutý, takže se tudy lze dostat dovnitř. Pro srovnání si můžete prohlédnout plán dokonalejšího objektu pro věž tanku M26.

Na rozdíl od Alp, kde silně vyzbrojené a do hloubky členěné uzávěry reaktivovaného Alpského valu, doplněné o nové objekty, dávaly, spolu s těžko průchodným terénem, šanci nepřítele zastavit, očekávalo se od opevnění na východní zpomalení útoku a jeho usměrnění do koridorů, výhodných pro protiútok mobilních jednotek NATO. Pokud by nepřítel prorazil přes opevněné linie, ať již na severu z Rakouska nebo na východě z Jugoslávie, měly jej zastavit také taktické jaderné zbraně. Disponovaly jimi těžké dělostřelecké skupiny, dislokované v Brixenu, Veroně a v Udine. Jejich výzbroj tvořily houfnice M115 a samohybné houfnice M110, přičemž každá ze tří skupin měla pro svých osm houfnic 140 nukleárním granátů ráže 20,3cm (původně W33, později W79), které v době míru skladovali Američané.

Houfnice M115 jedné ze dvou baterií 1. těžké dělostřelecké skupiny „Adige“ při cvičné palbě. Vpravo je vidět letící granát. Dostřel těchto houfnic činil 16,8 km. (zdroj: Wikipedia, volné dílo)

Údržba objektů probíhala až do roku 1993, kdy byla veškerá opevnění vyřazena. Krátce nato byly sešrotovány tanky a tankové věže (s výjimkou části kulometných věží z tanků Sherman). Zvony, polokopule a kopule zůstaly na místě, stejně jako část Panzernestů. Unikátní podoba opevnění, používajícího pancíř v míře, nemající jinde obdoby, se mu však stala osudnou. V letech 2012-13 byla drtivá většina objektů brutálně zlikvidována při komerčním trhání pancéřových prvků, které mělo i kriminální pozadí. Tento osud postihl i pevnostní střelnici na pláži v Bibione. V následujícím textu jsou popsány některé úseky opevnění podél řeky Tagliamento, které byly součástí poslední linie obrany a obsazovaly je 73. a 74. pluk uzávěrové pěchoty. Dochovalo se zde jen málo objektů, a to především v uzávěru Pinzano, kde je zachránila existující naučná stezka a též dvě poválečné „tvrze“, které nestálo za to likvidovat, neboť mají minimum pancéřových prvků.

Uzávěr Trasaghis

Uzávěr byl vybudován v ústí údolí Cavazzo, aby vytvořil další linii za modernizovanými tvrzemi uzávěrů Cavazzo C. – Cuel di Mena Portis. Zprvu zahrnoval jen Panzernesty, tři celé tanky M26 v zapuštěných postaveních a dvě malé tvrze, vybavené 10,5cm kasematními kanóny za pancéřovými deskami. V souvislosti s výstavbou dálnice, která narušila palebné sektory, byly na konci 70. let zrušeny kanónové objekty a na strop východního byla osazena věž tanku M26, taka aby vyčnívala nad násep dálnice. Pěchotní obranu zesílily tři objekty s čtyřstřílnovými kopulemi. Tvrzi na západním křídle dostala pozorovací zvon, aby posloužila jako velitelské stanoviště uzávěru. V nedávné době byly zničeny všechny objety s pancíři, s výjimkou pozorovacího zvonu.

Nad hřbitovem, u něhož lze zaparkovat, leží nesmírně zajímavá poválečná tvrz s kulometnými objekty M7 a M8. Její interiér je přístupný vchodem na severní straně, k němuž dojdete po pěšině za hřbitovní zdí. Tvrz vznikla v místě, kde byly dvě kaverny, zřejmě vybudované Němci na konci druhé světové války. Ty byly propojeny podzemními chodbami a v jedné z nich byl vybudován objekt pro 10,5cm pevnostní kanón. Během modernizace byl kanónový objekt změněn na strojovnu, takže zůstaly jen kulomety ve střílnách. Pokud by byly dveře uzavřeny, lze se dostat dovnitř i poklopem vedle zvonu, k němuž se vydrápete po svahu od zmíněného vchodu.

Asi 200 metrů jižně od tvrze, v téže skalní stěně, je kulometný objekt M6 s pěkným interiérem. Vstup je vpravo pod střílnou a je dosti nenápadný.

Objekt P3 s 10,5cm pevnostním kanónem, který nahradila věž tanku Pershing, je bohužel uzavřený. Lze vyjít na pahorek a prohlédnout si jeho rozměrný strop se zavařenými vstupními poklopy. Zajímavé je, že i tento objekt zřejmě využil existující kavernu.


Mramorová deská s mosaznými písmeny u vchodu do tvrze neobsahuje citát slavného vojevůdce, ale upozornění na použití vodovzdorné omítky, kterou je zakázáno jakkoli narušovat. (OF 2015)

Konec sálu velitelství s nezbytným nábytkem, schodištěm ke zvonu a dveřmi, za nimiž jsou další objekty a chodba k jižnímu východu. (OF 2015)

Sál pro agregát, vytvořený v původní kasematě pro 10,5cm kanón. Na stropě se dochoval jeho manipulační jeřáb, roura vede ven skrz zazděnou střílnu. (RH 2015)

Zamaskovaný pozorovací zvon tvrze. Použití průzorů umožňovala zvedací okénka. Nejvyšší hora v pozadí je Monte Festa s důležitým fortem. (RH 2015)

Pohled ze zvonu na obrannou lini, ohraničenou na východní straně více než 600 metrů vysokým strmým svahem. (OF 2015)

Kulometný objekt M6 je zasazen do strmého západního svahu údolí o výšce přes 500 metrů. (OF 2015)

Detail objektu M6. Podobá se předválečným objektům, je však o něco jednodušší, neboť nedisponuje pancéřovou deskou ve střílně. (RH 2015)

Chodba objektu M6 s ochrannou střílnou. Neobvyklý kruhový tvar se vyskytuje pouze v poválečném opevnění. (RH 2015)

Uzávěr Sompcornino

Tento uzávěr je tak rozsáhlý, že měl na každém břehu řeky samostatné velitalská stanoviště. Vznikl v prostoru, kde předtím byla postavena řada starších poválečných objektů, které zčásti integroval do své struktury. Objekty na obou březích řeky jsme nezkoumali, s největší pravděpodobností jsou zničené. Na ostrůvku Clapat, přes který vede silnice a železniční trať byly nejprve umístěny jen dva 7,6cm kanóny v otevřených postaveních a jeden stejný kanón v kasematě, napojené na podzemní systém. Po vzniku samotného uzávěru převzaly potitankovou obranu ostrova dva objekty pro celé tanky M26, zatímco kavernové postavení bylo přestavěno na kulometné.

Na jižní straně ostrůvku je třeba sjet z hlavní silnice, zaparkovat a projít podjezdem k chatě, vedle níž je uzavřený vstup do podzemí. Na hřebínku je pomník, k němuž vede značená cesta. Nedaleko něj je objekt, v jehož rohu se lze proplazit do zadní části vany, v níž byl celý tank M26, není to ovšem nic pohodlného. Následují dveře do soustavy šachet s žebříky, vedoucí do spodní úrovně podzemí. V ní byl úkryt pro pěchotu a v čelní části kulometný objekt, zabudovaný do skalního srázu. V létě nabízí ostrůvek i možnost koupání na písčité pláži.


Vchod do tvrze pravděpodobně pochází z první fáze výstavby, tedy již z období krátce po válce. (RH)

Lomená šachta se stupačkami, vedoucí do objektu pro tank M26, neumožňovala rychlý přesun ani dopravu materiálu.. (RH)

Hlavní sál s neobvyklou křížovou klenbou pochází též z první fáze výstavby. (RH)

Na rozdíl od jiných poválečných objektů disponuje kulometný objekt pancéřovou deskou. Původně zde byl objekt pro 7,6cm kanón. (RH)

Uzávěr Pinzano

Nachází se v místě, kde je most přes zúžené údolí, těsně vedle hory Ragogna, opevněné za první světové války. U mostu je unikátní pancéřový blokhaus z doby před 1. světovou válkou, který je blíže popsán v tomto článku. Původně zde byly kromě Panzernestů i tanky Sherman, ty však byly nahrazeny tanky Pershing, velitelská stanoviště byla umístěna v kasárnách blokhausu a v nedokončeném tunelu na východním břehu řeky. Část uzávěru na západním břehu zachránila skutečnost, že zde byla zřízena naučná stezka, východní část byla vyplundrována (možná zůstal zvon nad mostem).

Parkovat lze až u odbočky západně od mostu, odkud pohodlně dojdete k obrovské rozestavěné kostnici, která měla ukrývat ostatky rakousko-uherských a německých vojáků. Vedle kostnice by měl být Panzernest M5, ale ten jsme nenašli, hned za ní je zděný domeček s Panzernestem M4. Pak se terén zvedá a na malé ploše je vidět pozorovací zvon velitelského stanoviště, objekt M1 s věží tanku Sherman a zasypaný objekt P4 pro tank Pershing. V týlu je ještě Panzernest M6 a u něj další zákop P3 pro tank. Podařilo se nám napůl otevřeným poklopem slézt na schodiště do velitelského stanoviště, ale není to úplně jednoduché. Stanoviště je atypické svými podzemními chodbami, možná tedy bylo vestavěno do nějaké starší kaverny. Do horního podlaží se zvonem vede vysoká šachta s notně rezavými stupačkami. Od věže Sherman sestupuje schodiště naučné stezky ke kavernovému objektu pro kulomet M2, který je přístupný. Stejný objekt M3 je pod starým pancéřovým blokhausem, s nímž je spojen šachtou, ale přístup do blokhausu je kvůli strmé skalní stěně velmi nebezpečný.


Interiér kavernového postavení M2 u mostu. Ruční ventilátor ve výklenku sloužil pro přívod vzduchu do dýchacích masek obsluhy. (RH 2010)

Střílna pro kulomet v postavení M2. Po stranách byly navijáky pro manipulaci s maskovacími okenicemi, dole jsou přípojky pro dýchací masky. (RH 2010)

Německý panzernest se zavařeným vstupem. Na stropě jsou otvory pro periskopy. (RH 2015)

Otevřená střílna Panzernestu. Její tvar byl upraven, otočný kryt, ovládaný zevnitř pákou, vypadá jako originál.(RH 2015)

Vlevo je střílna s otočným uzávěrem, vpravo nepotřebný otvor pro kolo podvozku, využitý pro prostup kabelu polního telefonu. (RH 2010)

Rozebíratelná nástavba objektu M1 s věži tanku Sherman. Písmeno „M“ označuje kulometný objekt, číslo je chybné. (OF 2015)

Věž tanku Sherman uvnitř nástavby. Původní štít kanónu byl nahrazen deskou s kulometnou střílnou. (RH 2015)

Strop věže s poklopem a úchytem pro venkovní kulomet. Pravá část čela je zesílena navařenou deskou, zřejmě v rámci modernizace tanku během války. (RH 2015)

Pozorovací zvon důkladně maskovaný betonem. Otvory pro průzory zvonu byly zakryty sklápěcími plechovými destičkami. (RH 2010)

Výhled z pozorovacího zvonu velitelského stanoviště na nástavbu věže Sherman. (OF 2015)

Hlavní sál velitelského stanoviště. Vpravo je chodba k šachtě do horního podlaží, vzadu chodba do severního východu. (RH 2015)

Výhled na most a opevněnou horou Ragogna. Tunel na konci mostu sloužil jako velitelské stanoviště, nad ním by měla být další pozorovatelna se zvonem. (OF 2015)

Druhý z panzernestů, volně umístěný v lese. Otvory pro periskopy jsou uzavřené zátkami, které před zásahem chrání zvýšený lem pancíře. (RH 2010)

Villa Teresa

Most mezi obcemi Dignano a Spilimbergo bránil uzávěr, přičemž část objektů tzv. „Gruppo Ponte“ byla rozmístěna přímo na náspu silnice SS464. Na ní se nedá zastavit, ale z křižovatky západně od mostu se lze vrátit k řece po polní cestě. Pozorovací zvon bude oproti stavu z roku 2010 nejspíš vytržený a vchod zahrnutý, je však šance, že zůstal poklop nouzového východu v prohlubni na východní straně objektu. Zde byla hluboká šachta a průlez s masivními dvířky, vedoucí do německého pancéřového úkrytu „OT Stahlunterstand Z“, který je obrovskou fortifikační kuriozitou. Spolu s pozorovacím zvonem tvořil původní velitelské stanoviště skupiny a teprve ve druhé fázi výstavby byl napojen na velký dvoupodlažní objekt. Hned za ním bylo vybudováno starší stanoviště 1. družstva s německým úkrytem OT Stahlunterstand A a betonovým okopem pro tank Sherman Firefly, jeho stav ale neznám.


Demoliční kobky v pilíři mostu poblíž velitelského objektu „Ponte“. (OF 2010)

Čelní stěna německého pancéřového úkrytu o síle 7 cm s nouzovým výlezem. Dřevěná podlážka byla nutností kvůli kruhovému tvaru podlahy. (RH 2010)

Hlavní vchod do pancéřového úkrytu kruhového průřezu. Původní objekt se skládal pouze z této chodbičky, pancéřového úkryt a šachty se zvonem (vstup vlevo) (RH 2010)

Interiér horního podlaží nového velitelského objektu. Jsou vidět typické „lodní“ plynotěsné dveře a protistřepinová mříž. (RH 2010)

Další uzávěry

Uzávěr Rosa východně od města San Vito al Tagliamento měl objekty přehledně rozmístěné na protipovodňové hrázi a v roce 2010 byl ve výborném stavu, dnes vše sešrotováno. Směrem na jih se kromě kopulí a Panzernestu nacházelo velitelské stanoviště skupiny Case Rota se zvonem, velká plechová garáž, v níž byl celý tank (vzácný italský M15/42 z meziválečného období). Šance by mohla být o něco dále, neboť jižní velitelský objekt skupiny Braia Bottari měl jen šachtu pro neosazený pozorovací zvon (podle otvorů pro šrouby se mělo jednat o poválečnou verzi zvonu), takže možná ušel pozornosti. Vedle šachty byl poklop nouzového východu, který vedl do perfektně dochovaného interiéru. Nějaké objekty se zřejmě dochovaly ve městě San Michel al Tagliamento, možná i věž Sherman (objekt M8) u fotbalového stadionu.


Objekt se čtyřsřílnovou kopulí u San Vito al Tagliamento. V popředí je varovná tabule, která byla u každého objektu. (RH 2010)

Nedaleký Panzernest na protipovodňové hrázi, maskovaný zděným domečkem. (OF 2010)

Plechová nástavba na betonovém okopu pro tank M15/42. Podle označení „M“ byl vybaven pouze kulometem. (OF 2010)

Uzávěr San Paolo s hustě rozmístěnými objekty je již zlikvidován, ponechávám zde alespoň fotografii z roku 2010, kdy byla opevnění ještě netknutá.


Zamaskovaný objekt s kulometnou kopulí u San Paolo, v pozadí je vidět objekt s demontovanou tankovou věží. (OF 2010)

Poznámky:
(1) Panzernest bylo německé pancéřové kulometné hnízdo o váze 1,4 t, které bylo možné snadno dopravovat na kolech, která se zasunula do otvorů na boku. Uvnitř bylo místo pro dva muže (z nichž jeden poháněl šlapací ventilátor), lafetu s kulometem a dokonce i malá kamínka. Panzernesty byly často používány v německých liniích v Itálii (například na Gustavově linii) a odtud je také získala italské armáda pro poválečné využití. Zajímavé informace o zkouškách Panzernestů v Československu najdete v článku M. Dubánka: Převozné pancéřové kopule K2 a K3, in: Novodobé fortifikace 8/2004, str. 44-51.

(2) Objekt pochází ze stejné koncepční série rychlostavného opevnění, jako Panzernest a pancéřový objekt pro věž tanku Panther. Má tvar válce o vnitřním průměru 2,4 m a délce 3,3 m, má 7 cm silnou čelní stěnu a 4 cm silnou stěnu týlovou, tlouštka válcové části se změřit nedá, ale lze předpokládat, že horní část má nejméně oněch 7 cm a spodní je tenčí. Objektu, který má pouze jednu místnost pro 7 osob, menší místnost na výstroj a předsíň, váží několik desítek tun, takže je to pozoruhodné plýtvání materiálem. Bližší podrobnosti najdete v článku – M. Śledziński: Niemecki przewożny stalowy schron bierny – OT Stahlunterstand typ Z“, in: Infort 21 (1/2004). U řeky Tagliamento se objevily i objekty OT Stahlunterstand A, které mají svislé stěny a strop ve tvaru lomeného oblouku.

(3) Věže tanků Sherman, vyzbrojené zastaralými 7,5 cm kanóny, byly přestavěny. Kanón byl demontován a přes vzniklý otvor byla navařena silná pancéřová deska se střílnou pro kulomet MG 42/59, připomínající střílny v pancéřových prvcích pevnostních objektů. Díky pevnostní lafetaci mohl kulomet střílet v určitém odměru, aniž by bylo nutné otáčet věží. Původní otvory pro tankový kulomet a zaměřovač byly zaslepeny. Tanky Sherman Firefly, vybavené podstatně výkonnějším britským kanónem QF 17-pounder ráže 76,2 mm, byly používány s původní výzbrojí, ale na nových liniích byly vesměs nahrazeny tanky Pershing.

(4) Věže tanků M26 Pershing, byly využívány bez podstatnějších změn, neboť jejich 9 cm kanóny měly slušný výkon. V jednodušší verzi byl celý tank s demontovaným motorem umístěn do zahloubeného betonového stanoviště s několika dalšími místnostmi. Kvalitnější verze využívala pouze věž, instalovanou na velkém objektu, který měl vlastní strojovnu s dieselagregátem, kobku na vystřílené nábojnice, několik místností pro posádku, dva vchody se schodišti a nouzový výlez s žebříkem. Výjimečně mohl být použit i objekt pro celý tank Sherman, v tom případě však bylo nutné zdemolovat boční stěnu a postavit ji znovu, protože tank M26 je širší. Je znám i případ, kdy byl nový objekt pro Pershing postaven přímo ke stěně původního objektu pro Sherman.

(5) Na uzávěrech u řeky Tagliamento je zajímavé, že některé vznikly ve dvou fázích. V té první, zřejmě v padesátých letech, byly využívány originální německé Panzernesty a Panzerunterstandy, celé tanky M4 Sherman Firefly se 7,6cm kanóny v betonových okopech, věže tanků Sherman s částí korby (scafo ridotto), přezbrojené na kulometné a také otevřená postavení s kulomety, starými 7,6cm kanóny a 10,6cm bezzákluzovými kanóny (in barbetta). Vzhledem ke strmým svahům se objevily i kavernové objekty pro kulomety s primitivními betonovými střílnami a v jednom uzávěru i objekty s poválečnými pevnostními kanóny 105/25 za pancéřovými deskami. Ve druhé fázi, která reagovala mimo jiné na výstavbu dálnic, převzaly protitankovou obranu 9cm kanóny tanků M26. Pěchotní obranu podstatně zesílily čtyřstřílnové kopule „nového typu“ a velení zajistily velké podzemní úkryty, vybavené pozorovacími zvony a několika radiostanicemi. Ze starších objektů zůstaly aktivní především kulometné věže Sherman a část Panzernestů.


Zobrazit místo Nový Alpský val na větší mapě

Nový Alpský val je dobře dostupný po dálnici přes Klagenfurt. Zásadním pramenem pro návštěvu uzávěrů jsou knihy ze série Quaderni d’Arresto, které lze levně zakoupit ve formátu pdf. Knihy obsahují především fotografie a mapky, takže dobře poslouží i čtenářům, neznalým italštiny. jejich autor stihl na fotografovat většinu uzávěrů před jejich likvidací nebo během ní, takže informace, co se dochovalo, v publikaci bohužel nenajdete. Popis horských a pohraničních uzávěrů nového opevnění bude předmětem dalších článků.

stav: červen 2010 (Rosa, Dignano, San Paolo), září 2015 (Trasaghis, Pinzano, Sompcornino)

Fotografie: R. Hrabčák 2010 a 2015 (RH), O. Filip 2010 a 2015

Literatura:
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 7 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 8 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 9 (e-kniha)
C. Vermeulen: Fortweb
F. Brouwers: Feststestellungen zum MG-Panzernest, in: Fortifikation č. 21/2007
N. Short: Tank Turret Fortification, Crowood Press, Marlborough 2006
M. Tosi: il portale della Fanteria d’Arresto
Wikipedie: Vallo Alpino

Komentářů: 1

  1. David Sedláček, 24.7.2013:

    Ten památník v Pinzano al Tagliamento měl sloužit jako kostnice pro 30 000 rakouských a německý vojáků padlých v 1. sv. válce. Asi na počest ofenzhivy u Caporreta (Kobaridu) Leč nikdy nebyl dostavěn. Posléze sloužil i jako vojenský objekt během studené války.

Nový komentář

 

Publikováno: 20.3.2016 16.00 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017