Uzávěr Wurzen rakouského poválečného opevnění
Opevnění: OSTATNÍ   Téma:

(Rakousko) – Wurzenpass (Korensko sedlo)
Napsal: O. Filip
objekty pro tankové věže, úkryty
Neutrální Rakousko vybudovalo v době studené války několik stovek pevnostních objektů, vesměs vyzbrojených věžemi z vyřazených tanků. V průsmyku nedaleko rakousko-italsko-slovinského trojmezí si můžete prohlédnout jeden z uzávěrů, jakož i množství zajímavých exponátů, převezených sem z likvidovaných objektů.

Výstavba stálých opevnění na hranicích neutrálního Rakouska probíhala v šedesátých až osmdesátých letech 20. století. Jedním z důvodů pro zabezpečení protitankové obrany pomocí pevnostních objektů byly obavy rakouských politiků z toho, že by používání protitankových raket, a to dokonce i přenosných, mohlo být vykládáno jako porušení státní smlouvy z roku 1955, která rakouským ozbrojeným silám výslovně zakazovala raketové zbraně. Opevnění byla do bojové pohotovosti uvedena v roce 1968 během sovětské invaze do Československa a v roce 1991 při vypuknutí války v Jugoslávii, kdy docházelo i k incidentům na hranicích s Rakouskem. Až do roku 1990 bylo v objektech uloženo střelivo a do roku 1994 existovaly útvary potřebné pro jejich obsazení, poté však byly jen stráženy a po dalších několika letech bylo přistoupeno k jejich likvidaci.

Jako výzbroj byly v opevnění používány především věže amerických lehkých tanků M24 Chaffee a M41 Walker Buldog, těžkých tanků M47 Patton(1) a modernějších britských tanků Centurion(2), jakož i britských poválečných stíhačů tanků Charioteer(3). Věže stíhačů tanků byly většinou ukrývány v kasematách, které umožňovaly pouze boční palbu, tankové věže mohly působit do všech směrů. Výjimečně se vyskytovaly též celé tanky T-34, ukryté v betonových objektech a v hornatém terénu objekty se střílnami pro 10,5 cm houfnice a 7,62 cm kanóny, upravené pro použití v jednoduchých pevnostních lafetách. Pouze v několika exemplářích byly použity americké 15,5 cm kanóny M2, opět instalované na jednoduchých lafetách. Kromě bojových objektů se v opevnění vyskytovaly úkryty, velitelská stanoviště a pozorovatelny, v některých případech vybavené i pancéřovými zvony, pro opevnění byla vyvinuta i malá otočná věž s velkorážným kulometem.

Důležitou součástí opevnění byly protitankové překážky, tvořené příkopy a ocelovými rozsocháči, které byly značně podobné československým předválečným modelům. Nejrozšířenější verze byla svařena ze tří L profilů, přičemž k manipulaci sloužilo oko, navařené na jednom z nich. Po instalaci na místo, a to obvykle ve dvou řadách, byly rozsocháče spojeny ocelovým lanem, protaženým zmíněnými oky a kotveným na koncích v betonových blocích. Existovala i verze rozsocháče z kolejnic, spojených ve středu ocelovou krabicí. K přehrazení silnic se používaly také betonové prahy, do nich se svisle zasazovaly L profily, a to vždy dva do jednoho otvoru, aby vytvořily uzavřený sloup.

Na pahorku Rihov vrch, asi 1,5 kilometru severně od průsmyku Wurzenpass byl v roce 1966 dokončen uzávěr Wurzen (nejmenoval se podle průsmyku, ale podle jednotky, která ho obsazovala, což byla uzávěrová rota „Wurzen“). Uzávěr zahrnoval objekt s otočnou věží pro velkorážný kulomet Browning M2, který mohl působit proti pozemním i vzdušným cílům a několik úkrytů. Protitankovou obranu zajišťovaly dva staré sovětské kanóny ráže 76,2 mm, pro něž byly vybudovány betonové úkryty, další úkryty sloužily pro pěchotu a byl zde postaven také velitelský objekt. Celek doplnily betonové zákopy, částečně provedené jako podzemní chodby těsně pod povrchem, opatřené malými výklenky pro střelce z ručních zbraní. V roce 1987 byly v opěrném bodu instalovány dvě věže z tanků Centurion, maskované nástavbami v podobě malých kůlen, přičemž jedna z nich byla zabudována do přestavěného a rozšířeného úkrytu pro polní protitankový kanón. Opevnění obsazovala 73. uzávěrová rota Wurzen (Sperrkompanie Wurzen/73), složená především z místních záložníků, v celkovém počtu kolem 250 mužů. V devadesátých letech byl stav jednotky výrazně zredukován a poté byla zcela zrušena. V roce 2002 byl uzávěr definitivně vyřazen ze služby, před likvidací jej však naštěstí zachránil jeden z jeho bývalých bývalý velitelů, který zde vybudoval pevnostní muzeum.

Původní objekty

Parkoviště muzea (46 32 07, 13 44 44) je u silnice 201 Villach – Kranjska Gora. Odtud je to k bráně muzea jen několik set metrů, přičemž cestou minete podzemní úkryt, který má zasypané vstupy. Otevřeno je od poloviny května do října, a to od středy do neděle, v červenci a srpnu denně, vždy od 10 do 18 (aktuální otvírací doby si raději zkontrolujte na webových stránkách muzea). Trasa prohlídky začíná vlevo od pokladny, kde je osazena lehká otočná věž pro velkorážný kulomet Browning. Od něj pokračuje vybetonovaný zákop s výklenky pro střelce z ručních zbraní k velkému úkrytu pro mužstvo, který vznikl přestavbou původního úkrytu pro protitankový kanón. Uvnitř si můžete všimnout sklápěcích postelí, velmi podobných těm, které byly používány v německém opevnění během 2. světové války. Poté zákop stoupá směrem k dalšímu úkrytu pro protitankový kanón, který byl přebudován na objekt s věží tanku Centurion. Do věže, která se nachází poměrně vysoko nad podlahou objektu, se dá vlézt a prohlédnout si závěr kanónu. Zajímavé jsou kruhové stupačky po celém obvodu šachty, které umožňovaly osádce celkem pohodlný přístup při jakémkoli odměru věže. Další úsek zákopu je nad cestou a vstupuje se z něj do podpovrchového úseku, který vede k dalšímu objektu pro věž Centurionu, umístěnému výrazně výš, než byl první objekt. Vedle obou věží jsou položeny nástavby v podobě malých kůlen, kterými byly věže v době míru zamaskovány a zároveň chráněny před atmosférickými vlivy. Dál vede chodba k úkrytu, propojenému se zákopovým systémem, vybaveným početnými výklenky pro střelce. Poblíž pokladny se nachází také odolný objekt strojovny s dieselagregátem, od níž vede zákop k nejvýše umístěnému velitelskému objektu.

Otočná věž pro 12,7 mm velkorážný kulomet. (RH)

Níže položený objekt s věží tanku Centurion. Za ním je maskovací nástavba, která byla normálně umístěna na věži. (RH)

Šachta pod tankovou věží s kruhovými stupačkami. (RH)

Horní věž z tanku Centurion. Věž má veškeré vybavení včetně výmetnic zadýmovacích granátů. (RH)

Původní strojovna úkrytu. Malý přenosný agregát dobíjel sestavu akumulátorů. (RH)

Exponáty

Většina exponátů je soustředěna ve speciálně postavené budově, napodobující svým vzhledem pevnostní objekty. Na jejím stropě jsou osazeny zajímavé pancéřové prvky. Malá otočná věž pro velkorážný kulomet, která je na rozdíl od původní věže uzávěru vybavena i průzory po obvodu. Podobné průzory má i pozorovací zvon, který je vybaven otočnou nástavbou, kryjící hlavici periskopu. Uvnitř budovy si můžete prohlédnout zbraně, vesměs zalafetované v pevnostních lafetách: velkorážný kulomet, houfnici 18/40 v otočné věži, tutéž zbraň v pevnostní lafetě, protitankový kanón ráže 76,2 mm, protiletadlový kanón ráže 20 mm a poté nejvýkonnější zbraň rakouského opevnění, kterou je upravený americký kanón M2 „Long Tom“ ráže 155 mm. Za ním je ještě místnost, v níž stojí celý tank T34. Všechny dělostřelecké zbraně, původně polní děla s kolovými podvozky, byly pro použití v opevnění lafetovány stejným způsobem. Podvozek byl demontován a pod vrchní lafetu byl připevněn nosník, který směřoval dopředu, kde byl upevněn na čepu pod střílnou. Pod nosníkem byla ocelová kolečka, umožňující pojížděním po podlaze měnit náměr. Vzniklá konstrukce byla jednoduchá a spolehlivá, ovšem technologicky odpovídala pevnostním zbraním z konce 19. století a bylo nutné použít velkou a zranitelnou střílnu.

Na venkovních plochách jsou kromě běžné techniky vystaveny též věže, používané v opevnění. Nejzajímavější z nich je maketa části objektu pro věž stíhače tanků Charioteer. Věž byla vybavena přídavnými pancíři na čelních plochách kolem kanónu a byla ukryta v hranaté železobetonové kasematě s 10 cm silnou pancéřovou deskou, která měla otvor pro hlaveň a zaměřovač. Další volně položené věže pochází z tanků T-34/85, M24 Chaffee a M47 Patton. Kolem jsou také příklady překážek, v době naší návštěvy však ještě instalace těchto menších exponátů nebyla zcela dokončena. Zajímavým exponátem je moderní válcový eternitový úkryt, jehož laminátové sedačky poněkud připomínají interiér tramvaje. V areálu jsou instalovány také dva polokruhové pancéřové štíty, které byly otočně osazeny na kruhový betonový základ a chránily obsluhu tarasnice Carl Gustav.

V popředí sovětský PTK ráže 7,62 cm, který byl původní výzbrojí uzávěru, za ním vystavené věže M47 Patton, T-34 a objekt s věží Centurion. (RH)

Maketa kasematy s věží stíhače tanků Charioteer. Střílnu chrání 10 cm silné pancéřová deska. (RH)

Houfnice ráže 10,5 cm v pevnostní lafetě. (RH)

Protitankový kanón ráže ráže 7,62 cm v pevnostní lafetě. (RH)

Americký kanón ráže 15,5 cm na pevnostní lafetě. K původní lafetě přibyla pojezdová kolečka a část, směřující pod střílnu. (RH)

Novější verze otočné věže pro velkorážný kulomet. Narozdíl od věže, instalované v uzávěru, má boční průzory.

Pozorovací zvon vybavený průzory a otočnou nástavbou pro hlavici periskopu, kterou chrání sklopná dvířka. (RH)

Pancéřový štít o síle 4 cm pro tarasnici. (RH)

Eternitový úkryt pro pěchotu. Jeho odolnost nebyla vysoká, zato je uvnitř celkem komfortně vybaven.

Poznámky:
(1) Americké tanky M24 Chaffe a M47 Patton byly zdařilé konstrukce, zavedené na konci 2. světové války. První z nich byl lehký tank se 7,5 cm kanónem, druhý byl těžký tank s 9 cm kanónem. Tank M41 Walker Buldog, zavedený v roce 1950, byl nástupcem tanku Chaffee. Byl vyzbrojen 7,6 cm kanónem a osvědčil se především ve Vietnamu. Rakouská armáda jich měla 42 kusů.

(2) Britský tank Centurion o váze 51 tun, vyzbrojený 10,5 cm kanónem, se začal vyrábět v roce 1945 a byl úspěšně exportován do řady států. Ve válce mezi Indií a Pakistánem převyšoval své americké protějšky M47 Patton. Rakouská armády těmito tanky vyzbrojena nebyla, takže pro získání věží musela koupit 120 přebytečných Centurionů z Nizozemska. Věž měla 118 mm silný čelní pancíř, boky a zadní stěna měly tloušťku 51 mm.

(3) Stíhač tanků Charioteer je nepříliš povedenou přestavbou, využívající podvozek tanku Cromwell, na který byla instalována nová věž s 8,38 cm kanónem. Věž měla jen symbolické pancéřování (čelo pouhých 30 mm), takže její zesílení přídavnými pláty a instalace do pancéřovaných kasemat byly nutné úpravy. Rakouská armáda vyřadila Charioteery po zavedení stíhačů tanků Kürassier a údajně instalovala do opevnění 56 kusů věží.

Uzávěr Wurzepnass patří k nejlépe dostupným zahraničním opevněním, z hraničního přechodu Mikulov je to sem 450 kilometrů. Navíc leží po cestě, pokud se vydáte na průzkum jugoslávských opevnění. Uzávěr Rateče Alpského valu je odtud vzdálen jen několik kilometrů vzdušnou čarou (11 kilometrů po silnici). Vzhledem k tomu, že jinak se z rakouských opevnění v terénu nedochovalo téměř nic, je muzeum unikátní příležitostí, jak se s tímto zajímavým pevnostním systémem seznámit. Prohlídka je bez průvodce, takže zde můžete strávit času, kolik budete chtít. Pracovnice muzea, přítomná v době naší návštěvy, byla ochotná a dokázala zodpovědět i odborné dotazy, bohužel však zde nebyly k dispozice žádné publikace o rakouském poválečném opevnění. U vystavených exponátů chyběly jakékoli popisky, lze doufat, že toto bude ještě doplněno.

stav: květen 2010

fotografie: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010

Literatura:
A. Potocnik: BUNKERMUSEUM – Austrian defences against the former Yugoslavia, (Casemate).
Bunkermuseum Wurzenpass
V. Kupka: „Pevná zařízení“ v Rakousku, in: ATM 10/2000
N. Short: Tank Turret Fortification, Crowood Press, Marlborough 2006

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 5.9.2010 22.56 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017