(Švédsko) – Göteborg, Helsingborg Napsal: O. Filip pancéřový fort, kasematní baterie, reduty, pobřežní baterie V okolí důležitých přístavů na západním pobřeží Švédska lze navštívit zajímavá opevnění, mezi nimiž vyniká göteborgský pancéřový fort Oscar II z počátku 20. století a dělostřelecká baterie z roku 1940 nedaleko Helsingborgu.

OPEVNĚNÍ GÖTEBORGU

Půlmiliónový Göteborg je dnes největším přístavem ve Skandinávii, již od založení města na začátku 17. století byl nejdůležitějším švédským přístavem pro dopravu směrem na západ. Původně bylo město zabezpečeno bastionovým opevněním s vodními příkopy. Pobřežní fronta byla tvořena jednoduchou linií bastionů, vnitrozemská část měla bastiony s uchy, mezi nimiž byly kleště a šest velkých ravelinů s kavalíry. K zabezpečení výšin v předpolí byly v letech 1687-89 pod vedením nejslavnějšího švédského fortifikátora Erika Dahlberga⁽¹⁾ vybudovány reduty Kronan (Koruna) a Lejonet (Lev).

V roce 1647 byla na ostrůvku v ústí řeky zahájena výstavba bastionové pevnosti Nya Älvsborg, která nahradila starší objekt na pobřeží. V roce 1717 se tato pevnost podílela na odražení dánského útoku, o dva roky později byla vystavena silnému ostřelování, ale opět odolala. Pevnost byla nadále udržována a vylepšována, přičemž vyřazena byla až v roce 1869. Plány na její později modernizaci nebyly realizovány. Bastionové opevnění bylo kompletně zlikvidováno na začátku 19. století a zůstal z něj jen charakteristicky zalamovaný vodní kanál kolem historického centra města. Naproti tomu reduty Kronan a Lejonet se dochovaly v perfektním stavu, stejně jako pevnost Nya Älvsborg, která je ale kvůli své ostrovní poloze dostupná pouze v rámci organizovaných prohlídek.

Na začátku 20. století byla obrana Göteborgu výrazně zesílena výstavbou pancéřového fortu a kasematní baterie. Fort Oscar II, umístěný na pahorku Västerberget u vjezdu do přístavu byl jeden z nejsilněji vyzbrojených švédských pancéřových fortů. Kromě zřídka používaných věží m/03 pro 15 cm kanóny m/03 měl totiž i dva 24 cm kanóny m/04A na výsuvných lafetách. Blízkou obranu zajišťovaly čtyři věže pro 5,7 cm kanóny a samozřejmě obvyklý příkop, vylámaný ve skále a opatřený kaponiérami s kanóny téže ráže. Fort byl postaven v letech 1904-7 a to metodou, používanou u všech moderních švédských fortů, tedy výlomu příkopu i všech vnitřních prostor do skalního masivu. Z betonu byly jen šachty věží a pozorovacích prvků, pěchotní postavení na povrchu a kaponiéry, které nebyly spojeny s masivem fortu a vstupovalo se do nich z příkopu. Technika stavby zajišťovala fortu vysokou odolnost, avšak zároveň způsobila neustálé problémy s vlhkostí, která prosakovala horninou přímo do chodeb a sálů.

Před 2. světovou válkou byl fort posouzen jako neperspektivní, veškerá výzbroj byla demontována a instalována do železobetonových objektů dál od přístavu. Věže pro 15 cm kanóny byly v roce 1940 instalovány na ostrově Styrsö, asi 8 kilometrů jihozápadně od fortu, v baterii Styrsö (označení „SY“). V roce 1963 pak došlo k výměně jejich kanónů m/03 za podobné lodní kanóny m/12E. Těžké 24 cm kanóny byly přemístěny do baterie Hjuvik (označení „TL“) na poloostrově Torslanda severozápadně od fortu, dokončené v roce 1942. Kanóny byly zbaveny složitých výsuvných mechanismů, jejich hlavně upevněny na upravené spodní části původních lafet a zabudovány do pancéřových věží, označovaných m/40 (pravděpodobně se jednalo o válcové „lodní“ věže se vstupem dveřmi, nikoli o věže pevnostního typu). Věže pro 5,7 cm kanóny byly instalovány na skalnatém ostrůvku Stora Stårholmen (označení „SH“). Bohužel o těchto zajímavých objektech je zatím málo informací a kolem roku 2000 byly nepochybně důkladně vyplundrovány a zabetonovány. V jejich případě se pancéřové prvky alespoň dostaly zpět do fortu, unikátní věže m/04 pro 24 cm kanóny však byly sešrotovány, protože do fortu se nehodily.

K fortu náležela ještě kasematní baterie Götiska, umístěná na pobřeží asi 200 metrů severně od fortu. Jedná se o unikátní objekt pro čtyři 5,7 cm kanóny, ukryté za pancéřovými deskami, jejichž hlavním úkolem bylo palba na malá plavidla protivníka. Šlo by o minolovky, které by se pokoušely odstraňovat miny z vjezdu do přístavu, nebo rychlá plavidla, například torpédovky, které by mohly minovým polem snadno projet. Výzbroj doplňoval světlomet, který bylo možné vyvézt po kolejnicích z poterny, ústící na břeh.

Součástí opevnění bylo také dálkově ovládané minové pole o rozměrech 1100 x 200 metrů mezi pevninou severně od fortu a ostrovem s pevností Nya Älvsborg, stanoviště dálkoměru na pevnině severně od fortu a opevnění na ostrůvku Stockholmen, vybavené zřejmě i nějakým pancéřovým prvkem. Dálkoměrné stanoviště se pravděpodobně nedochovalo, masivní objekt na ostrůvku s podzemím vyraženým do skály ano, ale nebylo by jednoduché se sem dostat, protože ostrov je opuštěný.

Reduta KRONAN (57 41 46; 11 57 19) je na pahorku poblíž centra. Ulice kolem jsou plné ve Švédsku oblíbených nepochopitelných značek různých parkovacích zón, takže jsme raději zastavili na náměstí asi 100 metrů východně od ní, kde je normální placené parkoviště. Čtyřpodlažní dělová věž reduty je v perfektním stavu a kolem ní jsou ještě nízké zemní valy, kde byly také umístěny kanóny. Vedle reduty je model městského opevnění s vyznačenou polohou předsunutých prvků.

Reduta LEJONET (původně Westgötha Leijon) (57 42 51; 11 59 21) je postaven na malém pahorku, obklopeném ze všech stran železničními tratěmi, nicméně u příjezdové cesty se dá bez problémů zaparkovat. Kolem šestipodlažní dělové věže kruhového půdorysu má reduta ještě čtyři vyčnívající křídla s dělovými střílnami, takže vypadá velice efektně, bohužel v době naší návštěvy byla zakrytá lešením. Na stropě je v souladu s názvem objektu čtyřmetrová plastika lva, podobně jako je na předchozí redutě velká zlatá koruna.

V současné době se fort OSCAR II nachází v oploceném vojenském prostoru, a jeho okolí je aktivně využíváno. Návštěva je možná pouze po předchozí domluvě, kterou lze naštěstí bez problémů realizovat mailem a anglicky. Příjezd k fortu je ulicí, vedoucí nad vrátnicí vojenského areálu a dál mezi vilkami až k bráně, od níž není fort vidět. Samotný fort spravuje skupina nadšenců, kteří se snaží se o jeho postupnou rekonstrukci. Velký kus práce byl odveden především při instalaci výzbroje, neboť do fortu byly dovezeny a instalovány oba obrovské 24 cm kanóny, bohužel bez lafet) i mohutné věže pro 15 cm kanóny. Na venkovním prostranství jsou složeny díly všech čtyř věží pro 5,7 cm kanóny, které by měly být v budoucnu také umístěny na původní místa, stejně jako pozorovací věž a zvon. Na masivu fortu si lze prohlédnout zmíněnou efektně vypadající výzbroj, pozorovací věž, další volně položený zvon neobvyklého tvaru, dobudované betonové pozorovatelny z období 2. světové války i zatím ještě zabetonované šachty pro menší věže, světlomety a pozorovací zvony. V příkopu jsou pěkné kaponiéry s částečně dochovanou výzbrojí. Uvnitř fortu však způsobuje velké problémy vlhkost, která má destruktivní vliv na lehké vnitřní konstrukce, které měly posádce zajistit potřebný komfort. Dřevěné obložení stěn shnilo a muselo být strháno, tenké izolační stěny ze speciálních tvárnic (směs kokosových vláken s cementem) se hroutí, stejně jako plechové zastřešení sálů. Průvodce nám ukazoval místnost pro radiotelegrafii, který před pár lety vypadala normálně a dnes jí vyplňuje neprůchodná změť zřícených konstrukcí. Většina rozlehlých vnitřních prostor je nicméně v relativně slušném stavu, i když rekonstrukce do původního stavu je s ohledem na zmíněné problémy nereálná. Za zmínku stojí řešení výzdoby interiérů, včetně vzorků podlah, které bylo provedeno v secesním stylu, bohužel většina prvků padla za oběť všudypřítomné vlhkosti.

Návštěva kasematní baterie GÖTISKA, která je také v uzavřeném areálu, není běžnou součástí prohlídky, ale nebyl problém ochotného průvodce přemluvit a alespoň zvenku si ji prohlédnout. Pozoruhodné je, že její kanóny jsou stály využívány, a to k čestným salvám při důležitých návštěvách. Z toho důvodu se uvažuje o jejich přemístění na strop, kde by k nim byl lepší přístup. Zvenku je vidět stěna se dvěma pancéřovými deskami pro dvojici děl, chráněná příkopem a také zářez, kudy z podzemí vyjížděl světlomet, nad baterií je betonové pozorovatelna s průzorem, podle vzhledu pocházející až z období kolem 2. světové války.

Příkop na pravém boku fortu s jednostrannou kaponiérou. Vlevo je vidět jedna z věží pro 15 cm kanón, vpravo je ostrov s pevností Nya Älvsborg. (RH)	Dvojice 24 cm kanónů vz. 04 instalovaných tak, jak vypadaly při vysunutí do bojové polohy nad betonové barbety. (RH)	Těžké kanóny na novodobých betonových podstavcích, které pro muzeální účely nahrazují sešrotované výsuvné lafety. Dole jsou vidět kolejnice pro muniční vozíky.
Otočná pozorovací věž v nejvyšším bodě fortu. V pozadí jsou obě věže pro 15 cm kanóny a za nimi pevnost Nya Älvsborg.	Otáčení pozorovací věže zřejmě v pozdějších nefungovalo a tak v ní byla vyříznuta široká pozorovací štěrbina. Vedle ní je pozorovatelna z období 2. světové války.	Složitě tvarovaný pozorovací zvon mezi těžkými kanóny, který umožňoval činnost dvou pozorovatelů. V pozadí jsou další pozorovací prvky. (RH)
Otočné věže m/03, přezbrojené během jejich umístění na ostrově Styrsö 15 cm kanóny m/12E. (RH)	Šroubový závěr 15 cm kanónu m/12E v jedné z věží. (RH)	Čtveřice věží otočných věží pro 5,7 cm kanóny, převezená k fortu zpět z baterie na ostrůvku Stora Starholmen. Vpravo jsou segmenty předpancířů. (RH)
Další pohled na deponované pancéřové prvky, které čekají na instalaci do fortu. V popředí je otočná část pozorovací věže.	Typická chodba fortu, vyražené ve skále, se zbytky dřevěného obložení. Podlaha je dekorována barevnými dlaždicemi ve stylu místní secese. (RH)	Detail 24 cm kanónu, který je upevněn na spodní části původní výsuvné lafety, z níž jinak nic nezbylo.
Kasematní baterie Götiska s dvojicí pancéřových desek pro 5,7 cm kanóny. Kanóny chránil příkop a střílny pro ruční zbraně. (RH)	Dělová věž reduty Kronan, dokončená v roce 1689.

BATERIE HÄLSINGBORG

Prvních sedm měsíců druhé světové války prožilo Švédsko klidně a přípravy na obranu příliš nepokročily. To se však radikálně změnilo, když Němci 9. dubna 1940 zaútočili na Dánsko a Norsko. Ve Švédsku byla okamžitě vyhlášena mobilizace a výstavba stálých opevnění se rozeběhla horečným tempem. Důležitým úkolem bylo uzavření vjezdu do Öresundské úžiny, což měla zajistit pobřežní baterie poblíž Helsingborgu (tehdy psáno Hälsingborg). Jako nejvhodnější lokalita byla vybrána vyvýšenina asi 3 kilometry ve vnitrozemí, poblíž obce Djuramossa. Rychlost výstavby byla obdivuhodná, pokud vezmeme v úvahu, že se jednalo o poměrně velké železobetonové objekty. Rekognoskace terénu byla dokončena 17. dubna 1940, o dva dny později vydal král rozkaz ke stavbě, 28. dubna začaly stavební práce a přesně 47 dní poté byla baterie uvedena do aktivní služby. Její výzbroj tvořily čtyři 15,2 cm kanóny, doplněné několika lehkými protiletadlovými kanóny, personál čítal kolem 300 mužů, kteří měli na starost také mobilní světlomety, tři pozorovatelny a čtyři stanoviště dálkoměrů na pobřeží. Velitelské stanoviště bylo umístěno v odolném podzemním objektu, který později doplnily podobné objekty pro ošetřovnu a strojovnu. Pozemní obranu baterie zesilovalo pět malých kulometných objektů s celkem deseti těžkými kulomety.

Nutno říci, že rychlost výstavby byla umožněna i spartánským vybavením objektů. Každý kanónový objekt se skládal ze střelecké místnosti, dvou skladů granátů, skladu prachových náplní, malé ubikace a chodby. Objekty neměly žádné sociální zařízení, granáty se do střelecké místnosti podávaly skrz sklad prachových náplní a jelikož nebyl vyřešen odvod nábojnic, ohrožovaly obsluhu horké nábojnice, který vlivem tlakových vln výstřelů poletovaly po střelecké místnosti. S ventilací problém nebyl, neboť střelecká místnost měla střílnu prakticky přes celé průčelí objektu a pro ostatní místnosti stačil nástěnný ventilátor.

Od dubna 1940 do října 1944 byla baterie v plné pohotovosti, přičemž jejím hlavním úkolem byla palba na lodi v průlivu. Dalším důležitým úkolem pro případ německého útoku bylo ostřelování přístavů a železničních uzlů v Dánsku, kde se dalo očekávat soustřeďování invazních jednotek a německých baterií. Posledním úkolem v případě vylodění by byla palba na vlastní přístav Helsingborg, poté by posádka zničila kanóny a ustoupila.

Oplocený areál muzea (56 07 47, 12 38 20), označovaného „Beredskapsmuseet“ (doslova „Muzeum pohotovosti“, v narážce na období, kdy byla švédská armáda v bojové pohotovosti) se nachází zhruba v polovině cesty mezi městy Helsingborg a Höganäs. V sezóně je otevřeno denně od 11 do 17 hodin. Ve vstupní hale je pokladna s výběrem pevnostní literatury, který jsme jinde ve Švédsku neviděli, další exponáty jsou na dvoře za halou. Nejzajímavější jsou samozřejmě otočné dělostřelecké věže, velká věž pro 12 cm kanón (12 cm tornautomatpjäs m/70) a nejrozšířenější věž pro 7,5 cm kanón (7.5 cm tornpjäs m/57), který je instalována tak, že je možné perfektně si prohlédnout i její interiér. I některé další pobřežní kanóny pocházejí z opevnění. Kuriozitou, která jistě zaujme českého návštěvníka, je věž tanku Stridsvagn m/41 (licenční československý tank LT 38). Věž je namontovaná na kolovém přívěsu, neboť sloužila jako pomůcka pro výcvik osádek pevnostních objektů. Vedle ní jsou k vidění dva základní typy tankových věží, které byly v období studené války ve velkých počtech montovány na pevnostní objekty Per-Albinovy linie – Stridsvagn m/42 a Stridsvagn 74. Ve výstavní hale jsou další bohaté expozice, kde je vystaven mimo jiné tank Stridsvagn m/42, tažená houfnice FH/77, vybavená motorem pro krátké přesuny a těžký kanón Škoda ráže 21 cm pro pobřežní dělostřelectvo. Ze dvora se po schodišti sestupuje do podzemního velitelského stanoviště baterie, kde je výstava propagačních plakátů, fotografií a rozsáhlá sbírka ručních zbraní.

U parkoviště před muzeem je volně přístupné palebné postavení s instalovaným 4 cm protiletadlovým kanónem Bofors. Jedná se o poválečnou dostavbu, neboť původní protiletadlová postavení z roku 1940 byla umístěna jinde. Dále je zde vystaveno několik typů překážek a lehký tank Strv L-60.

Zpřístupněný objekt č. 4 pro kanón „Maja“ je na dohled od vstupu do muzea, bohužel z důvodu ochrany proti povětrnostním vlivům byl celý prostor s kanónem zasklen, takže zvenku je objekt naprosto nefotitelný. Naproti tomu uvnitř je v perfektním stavu a můžete si zde prohlédnout ubikace, sklady munice a především impozantní kanón s pancéřovým štítem. Ani z týlové strany nic nevyfotíte, protože vchod je řešen jednoduchou chodbičkou se schodištěm bez jakékoli blízké obrany. Uvnitř si můžete všimnout větší místnosti proti vchodu. Jedná se o ubikaci pro obsluhy protiletadlových zbraní, kterou měla právě jen kasemata č. 4, který je tedy větší, než zbývající tři.

K dalším kasematám pro kanóny, jakož i k objektům pro blízkou obranu nemá smysl chodit, neboť střílny byly zazděny a poté byly objekty až do úrovně stropu zahrnuty zeminou. V kasematách nicméně zůstaly kanóny a správci muzea uvažují o tom, že by některý z nich v budoucnu odkryli a zpřístupnili.

Kanón „Maja“ v kasematě č. 4. Zpoza štítu vyčnívá plošina pro obsluhu.	Závěr 15,2 cm kanónu. Dobře je vidět slabý boční plech štítu a výřez v plošině, který byl nutný pro palbu s větší elevací. (RH)	Interiér místnosti pro osádku s typickým ventilátorem. Vlevo je vstup do skladiště prachových náplní, vpravo chodba ke kanónu. (RH)
Sklad dělostřeleckých granátů s protizášlehovými dvířky pro jejich bezpečné předávání do střelecké místnosti. (RH)	Otevřené postavení s protiletadlovým kanónem Bofors 40 mm L/70, který byl standardní zbraní NATO a byl používán v desítkách armád. (RH)	Demontovaná věž systému 12 cm tornautomatpjäs m/70. Pancíř je zakryt maskovacím povrchem. (RH)
Kanón ráže 15,2 cm, chráněný lehkým pancéřovým štítem, pocházející z baterie Trelleborg.	Demontovaná věž nejrozšířenějšího švédského systému 7.5 cm tornpjäs m/57. Z věže vyčnívá nástavba pro zaměřovací zařízení.	Mobilní cvičné zařízení pro obsluhy věží „československých“ tanků Stridsvagn m/41, instalovaných v opevnění. (RH)

Poznámky:
(1) Erik Jönsson Dahlberg (1625-1703) se vypracoval ze syna chudého úředníka na odborníka, který byl pověřován funkcemi při správě a opravách švédských pevností, jakož i dobývání pevností (především dánských). Později byl povýšen do šlechtického stavu, zaujímal nejvyšší vojenské funkce a projektoval fortifikace. Jeho životopis najdete v publikaci Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností (V. Kupka, Libri, Praha 2005, str. 91-96). Je také postavou, která provází čtenáře v zatím ještě nedokončené sérií knih soudobého švédského historika Petera Englunda. (česky: Nepokojná léta a Nepřemožitelný).

Do Helsinborgu jezdí trajekt z Dánska, nebo sem dojedete po dálnici od mostu přes Öresund. Samotná baterie je ukrytá mezi farmami, vede k ní prašná cesta a do poslední chvíle jsme měli obavu, že jsme zabloudili. Do Göteborgu je to trochu dál a ve městě byla celkem nepříjemná hustota provozu. Silnice k fortu Oscar II, vedoucí hustou zástavbou, nebyla prakticky vůbec značená a v první chvíli jsme zabloudili do vrátnice kasáren, kde nás ujišťovali, že cesta k fortu vede právě tudy, což je sice pravda, ale nikoli ohledně civilních návštěvníků. Vstupné pro pětičlennou skupinu vyšlo zhruba na 2500 Kč, což je ve srovnání s běžnými muzei poměrně dost, na druhou stranu se ochotný průvodce věnoval dvě a půl hodiny jen nám a umožnil i prohlídku některých běžně nepřístupných prostor, především vstup do otočné věže.

Ohledně fortu Oscar II se mi nikde nepovedlo sehnat natolik kvalitní plánky, aby z nich bylo patrné rozmístění jednotlivých zvonů, výsuvných světlometů a pozorovacích věží, takže na plánku v článku nejsou rozlišeny. Na plánku baterie Hälsingborg jsou vyznačena postavení protiletadlových kanónů Bofors z doby 2. světové války, nikoli pozdější objekty z období studené války.

stav: srpen 2010

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010

Literatura:
Oscar II Fort
L. Högberg, J.E. Ohlsson: Militär Utflykt, Fort&Bunker 2006
J. Andrée: History of Battery Hälsingborg (Museum Guide)

Zatím žádné komentáře