Pancéřové pobřežní baterie Oxelösund a Landsort
Opevnění: ŠVÉDSKÁ   Téma:

(Švédsko) – ostrov Femöre (Oxelösund), ostrov Öja (Nynäshamn)
Napsal: O. Filip
pancéřové baterie, lehké objekty, pozorovatelny
Na ostrovech jižně od Stockholmu byly budovány pobřežní baterie, chránící přístup do některých zdejších přístavů. Baterie Landsort z roku 1939 na ostrově Öja je opuštěná, v baterii Oxelösund z doby studené války je zřízeno muzeum.

BATERIE OXELÖSUND (ostrov Femöre)

V průběhu padesátých let 20. století byl ve Švédsku zahájen vývoj moderního dělostřeleckého systému pro blízkou obranu pobřeží, u něhož byl kladen důraz na odolnost proti zbraním hromadného ničení. První dělostřelecké baterie, vyzbrojená otočnými věžemi pro 7,5 cm kanóny(1), však byla dokončena až v roce 1962. Postupně bylo postaveno celkem 30 třídělových baterií ve třech sériích, které se lišily svou koncepcí, přičemž poslední baterie byla dokončena v roce 1975. Dalších 16 věží bylo prodáno do Norska. Švédské baterie první série měly podzemní infrastrukturu a většina jejich objektů byla spojena podzemními chodbami, vyraženými ve skále. Baterie druhé série již měly samostatné objekty, rozmístěné dál od sebe, avšak napojené na společný zdroj elektrické energie. Teprve objekty baterií třetí série byly plně autonomní a měly elektronický systém řízení palby, jehož pozorovací prostředky byly integrovány do speciálních otočných věží. Věže byly vzdáleně podobné tankovým věžím, se svým 7 centimetrů silným pancéřováním však nebyly odolné proti přímému zásahu protitankovými prostředky. Dbáno bylo na jejich pečlivé maskování pomocí laminátových překrytů, tvarovaných a nabarvených tak, aby připomínaly balvany. Baterie byly konstruovány tak, aby přežily 200 metrů vzdálený výbuch jaderné pumy hirošimského typu (tedy kolem 15 kilotun TNT), to se však jistě netýká zcela nechráněného radaru a zřejmě ani laserového dálkoměru, ukrytého za ocelovými okenicemi.

Po roce 2000 byla naprostá většina věží pro 7,5 cm kanóny sešrotována a vstupy do objektů zality betonem, bez ohledu na neekonomičnost této akce, vyžadující značené nasazení pracovníků a těžké techniky na často špatně přístupných místech. Stejně dopadla většina ostatních věží švédského opevnění. Od roku 2009 probíhá tato nesmyslná akce i v Norsku, kde možná nezůstane ani jedna věž.

Jednou z baterií první série byla baterie č. 3 „Oxelösund“ (krycí označení „OD“), která chránila přístupy do stejnojmenného přístavního města s důležitými průmyslovými závody. Baterie byla vybudována na vyvýšeném hřebeni ostrova Femöre, který je s pevninou spojen mostem. Všechny objekty propojují podzemní chodby, v podzemí je strojovna, kasárna, sklady munice a další infrastruktura. Hlavní chodba měří 450 metrů. K řízení palby sloužily dva periskopické zaměřovače, laserový dálkoměr (původně optický) a střelecký radar, který sloužil i pro potřeby jiných jednotek. Posádku baterie tvořilo 70 mužů pro obsluhu samotné baterie a dalších 30 mužů k obraně povrchu. Zásoby jídla a paliva by postačovaly na 30 dnů. Pro pěchotu bylo kolem baterie vybetonováno kolem čtyřiceti typických obdélníkových zákopů, určených vždy pro dva muže. V areálu je také několik odolných úkrytů Sk10 pro 20 mužů. Objekty baterie byly pečlivě zamaskovány, přičemž součástí kamufláže byla i falešná radarová stanice a dokonalé klamné věže z laminátu. Ačkoli baterie sloužila až do konce i pro výcvikové účely a záhy se začalo uvažovat o jejím využití pro muzeální účely, stihla armáda v záchvatu ničení po roce 2000 sešrotovat část vnitřního vybavení a některé části interiérů byly vyčištěny až na holý beton. Zlikvidováno bylo i kompletní vybavení dvou ze tří dělostřeleckých věží nebo schodiště v šachtě do objektu s dálkoměrem (kam je naštěstí vstup zvenku). Vybavení důležitých prostor, jako je strojovna a velitelské stanoviště, se naštěstí dochovalo.

K muzeu, nazývaném podle ostrova „Femörefortet“ dojedete po hlavním tahu přes Nyköping a Oxelösund a poté po silnici až na značené parkoviště (58 39 12, 17 06 28), odkud je to k baterii zhruba 600 metrů. Cestou minete úkryt pro pěchotu, maketu věže a jiné zajímavosti. Vchodový objekt je maskován jako dům s přízemní garáží, přičemž vrata do garáže jsou vstupem do podzemí. Věže a pozorovací stanoviště jsou rozmístěny podél jižního pobřeží a spojuje je prošlapaná stezka. Kromě toho lze od první věže sejít na pobřeží, kde je vedle domu zajímavá pozorovatelna z období 2. světové války, neobvykle vybavená malým pancéřovým zvonem. První věž (58 38 54, 17 06 35) je nejefektnější, neboť je zcela zbavena laminátového maskování. Nedaleko věže je strop velitelského objektu se dvěma kryty hlavic periskopů a lehkou nástavbou pro střelecký radar, který si uvnitř můžete prohlédnout. Druhá věž (58 38 54, 17 06 23) má hlaveň zakrytou vnějším krytem, který byl používán mimo bojovou pohotovost a chránil ji před atmosférickými vlivy, třetí věž (58 38 56, 17 06 14) má na sobě maskování, ale má odkrytou hlaveň. U všech věží si lze všimnout velkých typizovaných větráků, chráněných pancéřovými deskami a také masivních úchytů, do nichž se kotvila hlaveň kanónu, aby nebyla zdeformována tlakovou vlnou případného nukleárního výbuchu. Nedaleko třetí věže je osmiúhelníková železobetonová věž, opatřená v horní části štěrbinou pro dálkoměr (58 38 57, 17 06 11). Baterii jsme bohužel navštívili mimo otvírací dobu, takže interiér jsme neviděli. Každopádně se při prohlídce prochází pouze hlavní chodba a výpravy nevstupují do otočné věže. Čas od času jsou ale organizovány komplexní čtyřhodinové prohlídky. V sezóně je otevřeno denně od 11 do 15 hodin, mimo sezónu, která ve Švédsku končí 22. srpna, je otevřeno jen o víkendech. I prohlídka povrchu však určitě stojí za návštěvu.

Klamná otočná věž, vyrobená z laminátu, stejně jako maskovací kryt originálu. Uvnitř mohl být umístěn zdroj tepla. (RH)

Otočná věž pro 7,5 cm kanón, zbavená maskování. Válec na hlavni je ejektor, který zabraňoval vnikání plynů do věže po výstřelu. (RH)

Na snímku téže věže jsou vidět segmenty jednoduchého „předpancíře“. Výstupky na vrchlíku sloužily k upevnění manipulačnch ok. (RH)

Detail pozorovací věžičky s pomocným zaměřovačem, svařené k vrchlíku věže. Používání těchto věžiček je švédskou specialitou.

Strop velitelského stanoviště s kryty dvou zaměřovacích periskopů a jednoduchým přístřeškem pro střelecký radar. (RH)

Druhá věž, tentokrát opatřená i maskovacím krytem hlavně. Vpravo je typický ventilační komín se stropem, zesíleným pancéřovou deskou.

Třetí věž, opatřená standardním maskovacím krytem. Vlevo je úchyt, v němž byla opřena hlaveň, aby ji nepoškodila tlaková vlna. (RH)

Betonová věž dálkoměrného stanoviště. Za okenicemi se ukrývá první operačně použitelný laserový dálkoměr na světě Ericsson AML 701. (RH)

Starší pozorovatelna na pobřeží, vybavená na stropě malým pancéřovým zvonem. Svislé desky na bocích měly při pohledu zdálky zastřít siluetu objektu. (RH)

BATERIE LANDSORT (ostrov Öja)

V letech 1938-1942 probíhala ve Švédsku horečná výstavba pobřežních baterií. V rámci ní došlo k unikátní operaci, spočívající v přemisťování otočných věží z některých pancéřových fortů, vybudovaných na začátku 20. století. Věže byly nově instalovány na pobřeží, často na malých, špatně přístupných ostrůvcích, podstatně dál od bráněných přístavů či průlivů, než v případě jejich původního umístění. Nové železobetonové objekty pro věže byly zabudovány do skal a rozptýleny tak, aby netvořily snadný cíl. Pravděpodobně jedinou pancéřovou baterií, která přežila nedávnou etapu ničení objektů, je baterie Landsort (označení „LO“) pro tři věže 15,2 cm tornlav m/1900A, vyzbrojené 15,2 cm kanóny m/98B(2). Nachází se na ostrově Öja, asi 60 kilometrů jižně od Stockholmu, poblíž města Nynäshamn a byla dokončena v roce 1939. Kromě objektů s věžemi zde byla vybudována pozorovatelna, postavení pro protiletadlové dělostřelectvo a pěchotní objekty, chránící pobřeží. Strategická poloha ostrova nemohla být pominuta ani v období studené války. V roce 1978 zde byla dokončena výstavba tří objektů pro moderní otočné věže 12 cm tornautomatpjäs (12/70) ve verzi 9101(3), které převzaly označení staré baterie a obsazovala je stejná jednotka, tedy Pluk pobřežního dělostřelectva č. 1 (Vaxholms kustartilleriregemente – KA1). Ačkoli se uvažovalo o zřízení muzea, byly kolem roku 2000 dvě ze tří věží moderních sešrotovány a sešrotována byla i otočná věž pro řízení palby, která se jako jediná nacházela poblíž přístavu.

Na ostrov Öja, dlouhý 4 kilometry a široký jen kolem 400 metrů, jezdí v sezóně několikrát denně (obvykle třikrát) lodní linka z přístavu Ankarudden (58 48 06, 17 50 10). Konkrétní časy se v různé dny liší bez nějakého pochopitelného systému a je nutné najít si konkrétní spojení na webu. V maličkém přístavu, kde je jen několik budov a les, je problém s parkováním. Přistání na ostrově není jednoduché, takže loď jezdí podle směru větru buď do západního nebo východního přístavu a v případě zvlášť špatného počasí na sever, odkud je to do vesnice přes 2 kilometry. Ohledně odjezdu lodi je nutné podívat se na nástěnku u západního přístavu, kde zavěšený míček signalizuje, kam připluje příští loď. Přímo v idylické vesničce je několik malých objektů se střílnami pro pěchotní zbraně, k věžím snadno dojdete po pěšině, vedoucí k majáku (nejstaršímu ve Švédsku). Před majákem je velitelské stanoviště s pozorovatelnou, jejíž interiér je přístupný a můžete si zde prohlédnout sklápěcí pancéřové okenice, spodní patra jsou ale uzavřená. Od pozorovatelny jsou perfektně vidět všechny tři staré věže pro 15,2 cm kanóny. Všechny vchody jsou zabetonované, samotné věže na žulových skalách jsou nicméně úžasně fotogenické. Hned pod východní věží je hezký oboustranný kulometný objekt se zvonem. Zajímavé je, že má odlišné střílny a konstrukční detaily, než standardní objekty Per-Albinovy linie. O podobě podzemí objektů nejsou bližší informace, je evidentní, že nejrozsáhlejší je u pozorovatelny a střední věže, kde je vchod až v rokli pod majákem a na opačné straně skalního masivu jsou ventilační otvory strojovny.

Pokud se vydáte z vesnice po jediné cestě směrem na sever a hned na první křižovatce odbočíte doprava, dojdete k plechem zakryté šachtě, z níž byla demontována otočná pozorovací věž s optickými přístroji moderní baterie. Kolem vyčnívá ze země mnoho větráků a průlezů, které dávají tušit, že stojíte na stropě poměrně velkého objektu. Nedaleko objektu je také zasypaná jáma tvaru „T“, kde byl původně umístěn výsuvný radar HSSR a strop velkého objektu, zřejmě strojovny nebo velitelského stanoviště. Asi 150 metrů severně od věže je objekt pro 4 cm protiletadlový kanón, opět s maskovacím laminátovým překrytem nad otevřenou šachtou (58 44 49; 17 52 08).

Když poté přejdete ostrov napříč, dojdete k zajímavému objektu na pobřeží. Ten má na stropnici betonovou maketu zvonu a sám o sobě vzbuzuje podezření, zda není klamný, ale možná je na vině jen zazdění všech otvorů při deaktivaci. (Nesešrotovaná věž 12/70 se nachází na severu ostrova, asi 2 kilometry od Landsortu, v létě 2010 se zde údajně začalo připravovat muzeum. Přibližná lokalizace je: +58° 45′ 54″, +17° 51′ 49″)

Východní otočná věž m/1900A. V pozadí je vidět maják a před ním pozorovatelna a druhá věž. (RH)

Týl věže se zakrytým průzorem. V pozadí je lehký kulometný objekt na pobřeží.

Detail lehkého objektu s bočními střílnami, dvěma malými střílnami v čelní stěně a pozorovacím zvonem. (RH)

Týl téhož objektu s mřížovými dveřmi za nimiž je zalomený vchod. Podobnost s československými objekty vz. 37 není náhodná.

Pohled na skalní výběžek s východní věží. Pod věží je malý objekt pro blízkou obranu se střílnami pro ruční zbraně.

Prostřední věž u pozorovatelny. Vpravo od hlavně je zakrytý otvor pro zaměřovač. Maják v pozadí je nejstarší ve Švédsku. (RH)

Velitelský objekt s pozorovatelnou. Vpravo je schodiště do podzemí. (RH)

Detail vrchlíku věže. Vyčnívající tyčka je pravděpodobně pomocný zaměřovač, který fungoval v kombinaci s pozorováním z otvoru, zakrytého kruhovým poklopem.

Pohled z pozorovatelny na dvě z věží pro 15,2 cm kanóny. Ve vzdálenosti zhruba 100 kilometrů ve směru záběru leží silně opevněný ostrov Gotland. (RH)

Jižní věž pro 15,2 cm kanón. (RH)

Jeden z objektů pro protiletadlový kanón u vesnice Landsort. (RH)

Zasypaná šachta pro výsuvný radar HSSR systému řízení palby ArtE 724 pro věže s 12 cm kanóny. (RH)

Zakrytá šachta po sešrotované věži pro optické přístroje moderní 12 cm věžové baterie. Kolem šachty je symbolický předpancíř z plochých segmentů. (RH)

Laminátový maskovací kryt nad šachtou pro protiletadlový kanón, pravděpodobně 40 mm Bofors. (RH)

Lehký objekt s falešným betonovým zvonem u vjezdu do západního přístavu vesnice Landsort.

Věž č. 3 pro 12 cm kanón moderní baterie, jediný exemplář, který se dochoval na svém místě. Autor: Holger Ellgaard, licence: CC 3.0

Poznámky:
(1) Věž se 7,5 cm kanónem (7.5 cm tornpjäs m/57), obsluhovalo sedm mužů. Palba byla obvykle řízena z velitelského stanoviště a celá baterie měla střílet na jeden cíl, v případě potřeby bylo možné zaměřovat zbraň přímo z pozorovací věžičky každé věže. Munice byla dodávána výtahem ze skladiště v jednom z nižších podlaží. Poloautomatický kanón vz. 57 s vertikálním klínovým uzávěrem o délce hlavně 57 ráží měl dostřel 12,2 km a maximální rychlost palby 25 ran za minutu. Pro každý kanón bylo skladováno 320 průbojných granátů pro palbu na námořní cíle a 280 tříštivotrhavých granátů. Pro švédské a norské opevnění vyrobila zbrojovka Bofors 116 věží s kanóny, dalších zhruba 100 kanónů bylo vyprodukováno v polní verzi, taktéž určené pro pobřežní obranu. Ve Švédsku zůstalo 7 věží v původních pozicích (po třech Oxelösund a Hemsö a jedna věž na ostrově Aspö) a dva demontované kusy v muzeích (Beredskapmuseet u Helsingborgu a Fårösund na ostrově Gotland)

(2) Věže 15,2 cm tornlav m/1900A baterie Landsort pocházejí z pancéřového fortu „12. batteri“ na ostrově Rindö u Stockholmu. V letech 1938-39 sem byly umístěny věže č. 1, 3 a 4, věž č. 2 byla ve stejné době instalována na jednom ze skalnatých ostrůvků souostroví Söderarm, které se nachází asi 80 kilometrů severovýchodně od Stockholmu (strategický význam souostroví Söderarm, ležícího u jedné z pouhých dvou plavebních drah pro větší lodě, byl tak velký, že zde v letech 1969-71 byly postaveny dvě baterie pro věže se 7,5 cm kanóny a baterie pro věže s 12 cm kanóny). Dnes je věž č. 2 vystavena u fortu Vaxholm, jen několik set metrů od svého původního umístění.

(3) Systém 12 cm tornautomatpjäs m/70 (označovaný též „12/70“ nebo „ERSTA“), byl zaveden v sedmdesátých letech, postaveno bylo šest třívěžových baterií. Verze 9101 vyžadovala skalnatý terén, v němž mohla být vylámána 18 metrů hluboká šachta, verze 9102 umožňovala instalaci v mělčí stavební jámě. Přímo ve věži byla jen tříčlenná obsluha, zbytek obsluhy se hluboko pod ní staral o přípravu munice. Kanón o délce hlavně 62 ráží měl dostřel 27 km s maximální kadencí 25 ran za minutu. Prostory pro osádku měly umožnit přežití po dobu 60 dnů a byly umístěny v třípodlažní ocelové konstrukci, postavené na pružných podpěrách v obrovské podzemní hale, aby nehrozilo poškození v případě otřesů okolního masivu. Údaje pro řízení palby zajišťovaly dva přehledové radary, střelecký radar HSSR, který se vysouval z pancéřovaného krytu a otočná věž pro laserový dálkoměr a kameru s možností snímání za nízké intenzity světla. Pro účely spojení byly k dispozici výsuvné antény. Kromě 18 švédských věží bylo osm kusů instalováno v Norsku, přičemž norské věže byly modernější. Po roce 2000 byly věže sešrotovány a zůstala pouze věž na Landsortu a dva vrchlíky věží s kanóny (ve stejných muzeích, jako věže 75/57).

I přes určité potíže s dostupností je ostrov Öja jednou z nejhezčích lokalit, které jsme kdy navštívili. Je ostatně i oblíbeným cílem švédských turistů, ačkoli na něm není nic než skály, malebná vesnička a bunkry. Je otázkou, jak budou zorganizovány prohlídky v plánovaném muzeum s věží 12/70. Poté, co nechala moudrá vláda sešrotovat věž u přístavu a zachovala tu nejvzdálenejší, nebude to nic jednoduchého.

Muzeum „Femörefortet“ má velice nepřehledné stránky, kde se mi nepodařilo najít nic užitečného, proto je ani neuvádím v literatuře. To ostatně platí pro valnou část švédských webových stránek. Ohledně Landsortu je kromě průzkumu v terénu, při němž jsme kromě existence blíže neurčeného věží nevěděli vůbec nic, čerpáno jen z různých zlomků informací na webu.

stav: srpen 2010

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010

Literatura:
T. Page: Femore Fort (Femörefortet) – Subterranea Brittanica
Wikipedia: 7.5 cm tornpjäs m/57
Wikipedia: 12 cm tornautomatpjäs m/70

Komentářů: 1

  1. Mark, 14.11.2010:

    Usmev na tvariKdyz popisujete 12 cm tornautomatpjäs (12/70) ERSTA. V r. 1986 sem byl ve vezi a centrale ktera ridila palbu u Trelleborgu. Videl sem ji i strilet. Plocha balisticka draha davala ze pri strelbe byly nektere cesty uzavreny a par domku se muselo evakuovat. Chcete vedet vice?

    Svedske webove stranky o histori a muzejich neni nic valneho. Svedi nemaji moc velky zajem o historiji a tak to potom vypada. Vas zajem a bunkrologie je zde povazovana za velke podivinstvi. ;-)

Nový komentář

 

Publikováno: 11.11.2010 22.59 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017