Pancéřové pobřežní baterie Oxelösund a Landsort
Opevnění: ŠVÉDSKÁ   Téma:

(Švédsko) – ostrov Femöre (Oxelösund), ostrov Öja (Nynäshamn)
Napsal: O. Filip
pancéřové baterie, lehké objekty, pozorovatelny
Na ostrovech jižně od Stockholmu byly budovány pobřežní baterie, chránící přístup do některých zdejších přístavů. Většina pancéřových baterií byla nedávno zlikvidována, tyto však měly víc štěstí a slouží jako muzea.

BATERIE OXELÖSUND (ostrov Femöre)

V průběhu padesátých let 20. století byl ve Švédsku zahájen vývoj moderního dělostřeleckého systému pro blízkou obranu pobřeží, u něhož byl kladen důraz na odolnost proti zbraním hromadného ničení. První dělostřelecké baterie, vyzbrojená otočnými věžemi pro 7,5 cm kanóny(1), však byla dokončena až v roce 1962. Postupně bylo postaveno celkem 30 třídělových baterií ve třech sériích, které se lišily svou koncepcí, ta poslední až v roce 1975. Dalších 16 věží bylo prodáno do Norska. Švédské baterie první série měly podzemní infrastrukturu a většina jejich objektů byla spojena podzemními chodbami, vyraženými ve skále. Baterie druhé série již měly samostatné objekty, rozmístěné dál od sebe, avšak napojené na společný zdroj elektrické energie. Teprve objekty baterií třetí série byly plně autonomní a měly elektronický systém řízení palby, jehož pozorovací prostředky byly integrovány do speciálních otočných věží. Věže byly vzdáleně podobné tankovým věžím, se svým 7 centimetrů silným pancéřováním však nebyly odolné proti přímému zásahu z kanónů či reaktivních zbraní. Měly přežít 200 metrů vzdálený výbuch jaderné pumy hirošimského typu (kolem 15 kilotun TNT), to se však jistě netýká zcela nechráněného radaru a zřejmě ani laserového dálkoměru, ukrytého za ocelovými okenicemi.

Po roce 2000 byla naprostá většina věží pro 7,5 cm kanóny sešrotována a vstupy do objektů zality betonem, bez ohledu na neekonomičnost této akce, vyžadující značené nasazení pracovníků a těžké techniky na často špatně přístupných místech. Stejně dopadla většina ostatních věží švédského opevnění. Stejně dopadly věže v Norsku.

Jednou z baterií první série byla baterie č. 3 Oxelösund (krycí označení „OD“), která chránila přístupy do stejnojmenného přístavního města s důležitými průmyslovými závody. Všechny objekty na vyvýšeném hřebeni ostrova Femöre propojují podzemní chodby s hlavní galerií o délce 450 metrů, v podzemí je strojovna, kasárna, sklady munice a další infrastruktura. K řízení palby sloužily dva periskopické zaměřovače, laserový dálkoměr (původně optický) a střelecký radar (využívaný i pro potřeby dalších jednotek). Posádku tvořilo 70 mužů pro obsluhu samotné baterie a dalších 30 mužů k obraně povrchu. Zásoby jídla a paliva by postačovaly na 30 dnů. Pro pěchotu v okolí vybetonováno kolem čtyřiceti obdélníkových zákopů, určených vždy pro dva muže a několik odolných úkrytů Sk10 pro 20 mužů. Součástí kamufláže byla i falešná radarová stanice a dokonalé klamné věže z laminátu. Ačkoli baterie sloužila až do konce i pro výcvikové účely a záhy se začalo uvažovat o jejím využití pro muzeální účely, stihla armáda v záchvatu ničení po roce 2000 sešrotovat část vnitřního vybavení a některé části interiérů byly vyčištěny až na holý beton. Zlikvidováno bylo i kompletní vybavení dvou ze tří dělostřeleckých věží nebo schodiště v šachtě do objektu s dálkoměrem (kam je naštěstí vstup zvenku). Vybavení důležitých prostor, jako je strojovna a velitelské stanoviště, se naštěstí dochovalo.

K muzeu, nazývaném „Femörefortet“ dojedete po hlavním tahu přes Nyköping a Oxelösund a poté po značené odbočce na velké parkoviště asi 600 metrů od baterie. Cestou minete úkryt pro pěchotu, maketu věže a jiné zajímavosti. Vchodový objekt je maskován jako dům s přízemní garáží, přičemž vrata do garáže jsou vstupem do podzemí. Věže a pozorovací stanoviště jsou rozmístěny podél jižního pobřeží a spojuje je prošlapaná stezka. Kromě toho lze od první věže sejít na pobřeží, kde je vedle domu zajímavá pozorovatelna z období 2. světové války, neobvykle vybavená malým pancéřovým zvonem. Nedaleko východní věže je strop velitelského objektu se dvěma kryty hlavic periskopů a lehkou nástavbou pro střelecký radar. Poté lze jít podél věží až k osmiúhelníkové železobetonové věží se štěrbinou pro dálkoměr. Baterii jsme bohužel navštívili mimo otvírací dobu, takže interiér jsme neviděli. Každopádně se při prohlídce prochází pouze hlavní chodba a výpravy nevstupují do otočné věže a jen občas se konají komplexní čtyřhodinové prohlídky. I prohlídka samotného povrchu určitě stojí za to.

Klamná otočná věž, vyrobená z laminátu, stejně jako maskovací kryt originálu. Uvnitř mohl být umístěn zdroj tepla. (RH)

Otočná věž pro 7,5 cm kanón, zbavená maskování. Válec na hlavni je ejektor, který zabraňoval vnikání plynů do věže po výstřelu. (RH)

Na snímku téže věže jsou vidět segmenty jednoduchého „předpancíře“. Výstupky na vrchlíku sloužily k upevnění manipulačnch ok. (RH)

Detail pozorovací věžičky s pomocným zaměřovačem, svařené k vrchlíku věže. Používání těchto věžiček je švédskou specialitou.

Strop velitelského stanoviště s kryty dvou zaměřovacích periskopů a jednoduchým přístřeškem pro střelecký radar. (RH)

Druhá věž, tentokrát opatřená i maskovacím krytem hlavně. Vpravo je typický ventilační komín se stropem, zesíleným pancéřovou deskou.

Třetí věž, opatřená standardním maskovacím krytem. Vlevo je úchyt, v němž byla opřena hlaveň, aby ji nepoškodila tlaková vlna. (RH)

Betonová věž dálkoměrného stanoviště. Za okenicemi se ukrývá první operačně použitelný laserový dálkoměr na světě Ericsson AML 701. (RH)

Starší pozorovatelna na pobřeží, vybavená na stropě malým pancéřovým zvonem. Svislé desky na bocích měly při pohledu zdálky zastřít siluetu objektu. (RH)

BATERIE LANDSORT (ostrov Öja)

V letech 1938-1942 probíhala ve Švédsku horečná výstavba pobřežních baterií. Při tom došlo k unikátní operaci, kdy byly otočné věže z pancéřových fortů přemístěny instalovány pobřeží, často ostrůvky, situované podstatně dál od bráněných přístavů či průlivů. Nové železobetonové objekty pro věže byly zabudovány do skal a rozptýleny tak, aby netvořily snadný cíl. Pravděpodobně jedinou pancéřovou baterií, která přežila nedávnou etapu ničení objektů, je baterie Landsort (označení „LO“) z roku 1939 na ostrově Öja (Landsort), asi 60 kilometrů jižně od Stockholmu, poblíž města Nynäshamn. Byla vyzbrojena trojicí věží 15,2 cm tornlav m/1900A s 15,2 cm kanóny m/98B(2). Kromě objektů s věžemi zde byla vybudována pozorovatelna, postavení pro protiletadlové dělostřelectvo a pěchotní objekty, chránící pobřeží. Strategická poloha ostrova nemohla být pominuta ani v období studené války. V roce 1978 zde byla dokončena výstavba tří objektů pro moderní otočné věže 12 cm tornautomatpjäs (12/70) ve verzi 9101(3), které převzaly označení staré baterie a obsazovala je stejná jednotka, tedy Pluk pobřežního dělostřelectva č. 1 (Vaxholms kustartilleriregemente – KA1). Ačkoli se uvažovalo o zřízení muzea, byly kolem roku 2000 dvě ze tří věží moderních sešrotovány a sešrotována byla i otočná věž pro řízení palby, která se jako jediná nacházela poblíž přístavu.

Na ostrov Öja, dlouhý 4 kilometry a široký jen kolem 400 metrů, jezdí v sezóně několikrát denně lodní linka z přístavu Ankarudden (58 48 06, 17 50 10). Konkrétní časy se v různé dny liší a je nutné najít si spojení na webu. V maličkém přístavu je problém s parkováním. Přistání na ostrově není jednoduché, takže loď jezdí podle směru větru buď do západního nebo východního přístavu a v případě zvlášť špatného počasí na sever, odkud je to do vesnice přes 2 kilometry. Ohledně odjezdu lodi je nutné podívat se na nástěnku u západního přístavu, kde zavěšený míček signalizuje, kam připluje příští loď. Přímo v idylické vesničce je několik malých objektů se střílnami pro pěchotní zbraně, ke starým věžím snadno dojdete po pěšině, vedoucí k majáku (nejstaršímu ve Švédsku). Před majákem je velitelské stanoviště s pozorovatelnou, jejíž interiér je přístupný a můžete si zde prohlédnout sklápěcí pancéřové okenice, spodní patra jsou ale uzavřená.

Schéma podzemních prostor střední věže u majáku. (O. Filip 2017)

Pokud se vydáte z vesnice po jediné cestě směrem na sever a hned na první křižovatce odbočíte doprava, dojdete k šachtě, z níž byla demontována otočná pozorovací věž moderní baterie. Kolem vyčnívá ze země mnoho větráků a průlezů, které dávají tušit, že stojíte na stropě poměrně velkého objektu. Nedaleko objektu je také zasypaná jáma tvaru „T“, kde byl původně umístěn výsuvný radar HSSR. Asi 150 metrů severně odtud je objekt pro 4 cm protiletadlový kanón, opět s maskovacím laminátovým překrytem nad otevřenou šachtou.

Východní otočná věž m/1900A. V pozadí je vidět maják a před ním pozorovatelna a druhá věž. (RH)

Týl věže se zakrytým průzorem. V pozadí je lehký kulometný objekt na pobřeží.

Detail lehkého objektu s bočními střílnami, dvěma malými střílnami v čelní stěně a pozorovacím zvonem. (RH)

Týl téhož objektu s mřížovými dveřmi za nimiž je zalomený vchod. Podobnost s československými objekty vz. 37 není náhodná.

Pohled na skalní výběžek s východní věží. Pod věží je malý objekt pro blízkou obranu se střílnami pro ruční zbraně.

Prostřední věž u pozorovatelny. Vpravo od hlavně je zakrytý otvor pro zaměřovač. Maják v pozadí je nejstarší ve Švédsku. (RH)

Velitelský objekt s pozorovatelnou. Vpravo je schodiště do podzemí. (RH)

Detail vrchlíku věže. Vyčnívající tyčka je pravděpodobně pomocný zaměřovač, který fungoval v kombinaci s pozorováním z otvoru, zakrytého kruhovým poklopem.

Pohled z pozorovatelny na dvě z věží pro 15,2 cm kanóny. Ve vzdálenosti zhruba 100 kilometrů ve směru záběru leží silně opevněný ostrov Gotland. (RH)

Jižní věž pro 15,2 cm kanón. (RH)

Jeden z objektů pro protiletadlový kanón u vesnice Landsort. (RH)

Zasypaná šachta pro výsuvný radar HSSR systému řízení palby ArtE 724 pro věže s 12 cm kanóny. (RH)

Zakrytá šachta po sešrotované věži pro optické přístroje moderní 12 cm věžové baterie. Kolem šachty je symbolický předpancíř z plochých segmentů. (RH)

Laminátový maskovací kryt nad šachtou pro protiletadlový kanón, pravděpodobně 40 mm Bofors. (RH)

Lehký objekt s falešným betonovým zvonem u vjezdu do západního přístavu vesnice Landsort.

Objekty pro věže systému ERSTA s 12cm kanóny byly rozmístěny v severní části ostrova. Dvě z nich byly zbaveny věží a zality betonem a zbývá tak jediný, kde si můžete prohlédnout jednu z nejvýkonnějších pevnostních zbraní světa. Věž ale leží asi dva kilometry od vesnice a prohlídky se zde konají jen výjimečně. Pohled na dokonalý podzemní svět, plný moderní techniky a elektroniky, by jistě stál za to.


Vchod do objektu a věž se 120mm kanónem. Pod úrovní vchodové chodby jsou ještě další tři patra. (PL)

Pohled na věž s laminátovým maskovacím překrytem. Pod ním se skrývá masivní dvoudílný pancíř polokulovitého tvaru. (PL)

Detail věže s vyčnívajícím zaměřovačem. Pro servisní účely sloužily stupačky na stěně. (PL)

Periskopický zaměřovač věže ve večnívající věžičce byl inspirován zaměřovači švédských věží z počátku 20. století. (PL)

Hlaveň kanónu byla fixována speciálním hydryulickým uzávěrem, který zároveň snižoval nebezpečí poškození hlavně tlakovou vlnou nukleárního výbuchu. (PL)

Sklad munice v nejvyšším (čtvrtém) podlaží objektu. Mechanismus vpravo posunoval munici přes protizášlehová dvířka do šachty věže. (Arild Vågen 2016, CC 4.0)

Velitelské stanoviště se spolu s prostory pro posádku a strojovnou nachází v obrovské dvoupodlažní „krabici“, pružně uložené v podzemní betonové hale. (Arild Vågen 2016, CC 4.0)

Poznámky:
(1) Věž se 7,5 cm kanónem (7.5 cm tornpjäs m/57), obsluhovalo sedm mužů. Palba byla obvykle řízena z velitelského stanoviště a celá baterie měla střílet na jeden cíl, v případě potřeby bylo možné zaměřovat zbraň přímo z pozorovací věžičky každé věže. Munice byla dodávána výtahem ze skladiště v jednom z nižších podlaží. Poloautomatický kanón vz. 57 s vertikálním klínovým uzávěrem o délce hlavně 57 ráží měl dostřel 12,2 km a maximální rychlost palby 25 ran za minutu. Pro každý kanón bylo skladováno 320 průbojných granátů pro palbu na námořní cíle a 280 tříštivotrhavých granátů. Pro švédské a norské opevnění vyrobila zbrojovka Bofors 116 věží s kanóny, dalších zhruba 100 kanónů bylo vyprodukováno v polní verzi, taktéž určené pro pobřežní obranu. Ve Švédsku zůstalo 7 věží v původních pozicích (po třech Oxelösund a Hemsö a jedna věž na ostrově Aspö) a dva demontované kusy v muzeích (Beredskapmuseet u Helsingborgu a Fårösund na ostrově Gotland)

(2) Věže 15,2 cm tornlav m/1900A baterie Landsort pocházejí z pancéřového fortu „12. batteri“ na ostrově Rindö u Stockholmu. V letech 1938-39 sem byly umístěny věže č. 1, 3 a 4, věž č. 2 byla ve stejné době instalována na jednom ze skalnatých ostrůvků souostroví Söderarm, které se nachází asi 80 kilometrů severovýchodně od Stockholmu (strategický význam souostroví Söderarm, ležícího u jedné z pouhých dvou plavebních drah pro větší lodě, byl tak velký, že zde v letech 1969-71 byly postaveny dvě baterie pro věže se 7,5 cm kanóny a baterie pro věže s 12 cm kanóny). Dnes je věž č. 2 vystavena u fortu Vaxholm, jen několik set metrů od svého původního umístění.

(3) Systém 12 cm tornautomatpjäs m/70 (označovaný též „12/70“ nebo „ERSTA“), byl zaveden v sedmdesátých letech, postaveno bylo šest třívěžových baterií. Verze 9101 vyžadovala skalnatý terén, v němž mohla být vylámána 18 metrů hluboká šachta, verze 9102 umožňovala instalaci v mělčí stavební jámě. Přímo ve věži byla jen tříčlenná obsluha, zbytek obsluhy se hluboko pod ní staral o přípravu munice. Kanón o délce hlavně 62 ráží měl dostřel 27 km s maximální kadencí 25 ran za minutu. Prostory pro osádku měly umožnit přežití po dobu 60 dnů a byly umístěny v ocelové konstrukci, postavené na pružných podpěrách v obrovské podzemní hale, aby nehrozilo poškození v případě otřesů okolního masivu. Údaje pro řízení palby zajišťovaly dva přehledové radary, střelecký radar HSSR, který se vysouval z pancéřovaného krytu a otočná věž pro laserový dálkoměr a kameru s možností snímání za nízké intenzity světla. Pro účely spojení byly k dispozici výsuvné antény. Kromě 18 švédských věží bylo osm kusů instalováno v Norsku, přičemž norské věže byly modernější. Po roce 2000 byly věže sešrotovány a zůstala pouze věž na Landsortu a dva vrchlíky věží s kanóny (ve stejných muzeích, jako věže 75/57).

I přes určité potíže s dostupností je ostrov Öja jednou z nejhezčích lokalit, které jsme kdy navštívili. Je ostatně i oblíbeným cílem švédských turistů, ačkoli na něm není nic než skály, malebná vesnička a bunkry. Je škoda, že byla sešrotována věž s dálkoměrem a i dvě nejbližší věže pro 12cm kanóny, ale to jednoduše zapadá do destruktivního přístupu skandinávských zemí (s výjimkou Dánska) k pevnostním objektům.

Muzeum „Femörefortet“ má velice nepřehledné stránky, kde se mi nepodařilo najít nic užitečného, proto je ani neuvádím v literatuře. To ostatně platí pro valnou část švédských webových stránek. Ohledně Landsortu je kromě průzkumu v terénu, při němž jsme kromě existence blíže neurčeného věží nevěděli vůbec nic, čerpáno jen z různých zlomků informací na webu. Průzkum v roce 2015 včetně fotografií moderní věže zajistil kolega Pavel Lach.

stav: srpen 2010 (Oxelösund), duben 2015 (Ojä/Landsort)

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010, Pavel Lach 2015 (PL)

Literatura:
T. Page: Femore Fort (Femörefortet) – Subterranea Brittanica
Wikipedia: 7.5 cm tornpjäs m/57
Wikipedia: 12 cm tornautomatpjäs m/70

Komentářů: 1

  1. Mark, 14.11.2010:

    Usmev na tvariKdyz popisujete 12 cm tornautomatpjäs (12/70) ERSTA. V r. 1986 sem byl ve vezi a centrale ktera ridila palbu u Trelleborgu. Videl sem ji i strilet. Plocha balisticka draha davala ze pri strelbe byly nektere cesty uzavreny a par domku se muselo evakuovat. Chcete vedet vice?

    Svedske webove stranky o histori a muzejich neni nic valneho. Svedi nemaji moc velky zajem o historiji a tak to potom vypada. Vas zajem a bunkrologie je zde povazovana za velke podivinstvi. ;-)

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 11.11.2010 22.59 , Komentáře (1)