Opevnění severně od Stockholmu

(Švédsko) – ostrov Kyrkogårdsön, ostrov Arholma
Napsal: O. Filip
pancéřový fort, pancéřová baterie
Na ostrůvcích, vzdálených mnoho desítek kilometrů od Stockholmu, lze navštívit zajímavé pevnostní objekty, vybudované v rozmezí let 1916 až 1968, které byly zachovány pro muzeální účely.

Původní opevnění Stockholmu, umístěná u průlivů kolem ostrova Rindö, byla popsána v minulém článku. V roce 1914 bylo rozhodnuto o posunutí obrany dál od města a za tím účelem byl u každé z plavebních drah vyprojektován pancéřový fort, vyzbrojený vždy dvojicí otočných věží pro 15,2 cm kanóny, sejmutých z vyřazené obrněné lodě(1). Plavební dráhu směrem na sever měl ochránit fort Siaröfortet, pojmenovaný podle ostrova Siarö, kde měl být původně umístěn. Nakonec byl umístěn na malý ostrůvek Kyrkogårdsön, ale jméno mu už zůstalo. Jeho dvojčetem byl fort Ängsholmsfortet u jižního plavebního kanálu, situovaný na ostrůvku Ängsholmen, asi 12 kilometrů západně od fortu Oskar Frederiksborg. Podzemí obou fortů bylo vyraženo do skalního masivu bez betonáže stěn, což jako obvykle zajistilo trvalé problémy s vlhkostí. Jejich výstavba začala v v roce 1916, dokončeny však byly až v roce 1924. Během 2. světové války už byly zastaralé s sloužily především jako stanoviště protiletadlového dělostřelectva. Siaröfortet byl opuštěn v 60. letech, nicméně nebyl poškozen a tak v něm mohlo být v 90. letech vybudováno muzeum. Ängsholmsfortet opustila armáda v roce 1973, jeho výzbroj byla sešrotována a všechny vstupy zazděny. Dnes slouží ostrůvek jako základna mládežnické organizace (pozůstatky fortu jsou na satelitních snímcích Google Maps patrné).

Na začátku 2. světové války byla obrana opět posunuta dál od města, a to o desítky kilometrů, až na nejvzdálenější ostrůvky Stockholmského souostroví. K vyzbrojení nových baterií posloužily kromě běžných kanónů i pevnostní zbraně, demontované z fortů. Za zmínku stojí především baterie Lidö s věžemi pro 12 cm kanóny z fortu Byviksfortet, vybudovaná na souostroví Söderarm, které je vysunuto daleko na severovýchod, baterie Landsort na nejjižnějším ostrově Öja s věžemi pro 15,2 cm kanóny z fortu 12. Batteri a baterie Jarflotta pro 24 cm kanóny z fortu Oskar Fredriksborg. Patřila mezi ně i baterie Arholma Norra pro staré věže s 8,4 cm kanóny na nejsevernějším ostrově Arholma. Nové otočné věže se zde objevily až v období studené války, kdy došlo k výstavbě moderních baterií pro věže s kanóny ráže 7,5 cm, 10,5 cm a 12 cm, odolných proti zbraním hromadného ničení.

Po roce 2000 byly desítky moderních věží sešrotovány, takže v širším okolí Stockhomu přežila jen jedna věž pro 10,5 cm kanón na ostrově Arholma a věž 12/70 na ostrově Öja. Ze starých věží byla část demontována pro muzejní účely, na svém místě však zůstaly pouze věže na ostrově Öja. Forty Vaxholm a Siaröfortet a baterie Arholma slouží jako muzea, zpřístupněn bude zřejmě i fort Oskar Fredriksborg. Ostatní pancéřové forty byly pečlivě uzavřeny, moderní baterie, zbavené otočných věží, byly zlikvidovány tak důkladně, že na povrchu toho zůstalo jen málo.

Ostrov Kyrkogårdsön

Na ostrůvek Kyrkogårdsön s fortem SIARÖFORTET se dostanete z malého přístaviště Östanå (59 32 54, 18 34 29), které je určeno především pro trajekty na ostrov Södra Ljusterö. Vedle rampy pro trajekty je malé molo, kde je nutné zvednout bílé signalizační rameno, aby zde zastavila lodní linka ze Stockholmu, jejíž další zastávkou je 2 kilometry vzdálený ostrov s fortem. Lodě obvykle jezdí jen dvakrát denně a časy se během týdne liší. Fort je v sezóně, která ve Švédsku trvá jen do 22. srpna, otevřen denně od 10 do 17 hodin, mimo sezónu je otevřeno od pátku do neděle. Povrch fortu s věžemi pro 15,2 cm kanóny a s pozorovacími zvony je volně přístupný, stejně jako zahloubené postavení s kolejemi pro přemisťování kanónů a světlometů. V restauraci u fortu lze zakoupit vstupenky a vejít do rozlehlých vnitřních prostor fortu. Zde jsou k vidění mimo jiné muniční výtahy do věží, zbytky strojovny a v jednom ze sálů lze shlédnout černobílý dokument o posádce fortu. Po žebřících lze vylézt i do obou obrovských pozorovacích zvonů, které jsou vytvarovány tak, aby zajistily optimální pozorování do obou směrů úzkého průlivu, v němž se ostrov nachází. Velmi působivá je rozměrná šachta, v níž se dochoval velký světlomet o průměru 150 cm i výtah, který jej po odsunutí ocelového poklopu vyvážel na povrch. Poblíž východu se také dochovala zařízení „minové stanice“ pro odpalování min v průlivu.

Z fortu se vychází chodbou kolem mobilního světlometu o průměru 90 cm na železničním podvozku přímo do hlubokého betonového zákopu, vybaveného kolejemi a výhybkami pro přesun kanónů a světlometů. V palebných postaveních jsou vystaveny i dva 5,7 cm rychlopalné kanóny, z toho jeden na kolejovém podvozku. Nad zákopem je jeden menší pozorovací zvon, který sloužil pro potřeby minové stanice a lehkých děl a zrekonstruovaný signalizační stožár, kde vyvěšená vlajková abeceda připomíná, že jednotky pobřežního dělostřelectva byly součástí námořnictva. Kolem fortu si lze všimnou velkého množství okopů pro dva muže, z nichž některé jsou spojeny chodbičkami s betonovým zákopem fortu. Na prohlídku fortu jsou potřeba minimálně dvě hodiny, každopádně se budete muset řídit jen a pouze časy lodních spojů.


Pohled ze stropu výše položené věže pro 15,2 cm kanón. Jsou vidět oba velké pozorovací zvony a druhá věž. (RH)


Detail věže z obrněné lodi Svea, chráněné 11 centimetrů silným pancířem. Na stropě jsou vypouklé kryty pro dálkoměr.


Detail speciálního asymetrického pozorovacího zvonu. V dolní části jsou průzory pro přímé pozorování, nad nimi široký otvor pro dálkoměr. (RH)


Interiér pozorovacího zvonu s průzory a stojanem pro malý zaměřovač. Je vidět malá hloubka zapuštění pancíře do stropu.


Výhled z průzoru ve spodním zvonu. I dnes musí velké lodě proplouvat těsně kolem fortu. (RH)


Obranu povrchu fortu měla zajišťovat pěchota z betonových zákopů. Je vidět rozdělení traverzami proti střepinám a výklenky pro munici.


Strop fortu s oběma věžemi a velkými pozorovacími zvony. (RH)


Ústí šachty pro velký světlomet, kryté posuvným plechovým víkem. Odměr světlometu byl omezen pouze do průlivu. (RH)


Jeden z kasárenských sálů v podzemí fortu. Vojáci žili ve vlhkém prostředí, obklopeni přímo skalním masivem. (RH)


Spodní konec sloupu věže, kam byly ručním pákovým mechanismem podávány dělostřelecké granáty. (RH)


Vnitřek sloupu věže s kolejnicemi pro dva muniční výtahy. Stupačky sloužily zřejmě jen pro servisní účely, jako přístup do věže by byly těžko použitelné.


Chodba s východem do systému zákopů, sloužící jako „depo“ pro pojízdné kanóny a světlomet, který je vidět v pozadí. (RH)


Menší pozorovací zvon pro ovládání minových polí a řízení palby lehkých kanónů pro jejich ochranu. (RH)


Rychlopalný kanón ráže 57 mm, který bylo možné přemisťovat po kolejích do různých palebných postavení.


Signální stožár fortu. Vyvěšený vlajkový kód signalizuje zkratku „SIARF“.

Ostrov Arholma

Na ostrov, kde se nachází baterie ARHOLMA NORRA, se jezdí z malého přístavu Simpnäs (59 52 12; 19 04 41), kam je to ze severního okraje Stockholmu ještě 100 kilometrů po silnici. Posledních 20 kilometrů pojedete po hodně úzké a klikaté silničce a je třeba s tím počítat. Na ostrov Arholma jezdí pravidelná linka, časy je třeba jako obvykle zjistit na webu. Po přistání je nutné vyrazit po hlavní cestě směrem na sever, neboť baterie je asi 1,5 kilometru daleko. Na konci cesty dojdete k několika kasárenským barákům, na pahorku nad nimi se pak nachází baterie (59 51 42; 19 07 21). Nejprve je zde postavení pro protiletadlový kanón, zakrytý laminátovou kopulí, za ním je periskopický zaměřovač, úchyty pro antény, malý radar a otočná věž, integrující moderní optické zaměřovací systémy. Samotná věž je pokrytá maskovací vrstvou, podle jejího tvaru a především podle viditelného předpancíře se pravděpodobně jedná o transformovanou sto let starou věž pro 8,4 cm kanón. Hned pod ní je velká věž pro 10,5 cm kanón m/50(2). Kolem věže je celkem velká betonová plocha s odolnými ventilačními nástavbami a zřejmě i zabetonovanými šachtami pro staré věže pro 8,4 cm kanóny z fortů, které sem byly přemístěny v roce 1941. Nedaleko baterie je také přístupná pozorovatelna této starší baterie, na jejíž střeše je vyhlídková terasa s lavičkami. Všude okolo jsou pak desítky typických dvoumístných okopů pro dva muže, vylámaných ve skále a částečně vybetonovaných. Interiér baterie slouží jako muzeum a i když web muzea zmiňuje nutnost předchozí domluvy pouze v obbdobí mimo sezónu, nenašli jsme jakýkoli údaj o pravidelné otvírací době v sezóně. Věž č. 2 pro 10,5 cm kanón byla na nedalekém ostrůvku Ovanskär, kam od cesty odbočuje elektrické vedení a je sešrotovaná. Tato věž byla instalována až šest let po první věži, neboť ji před převozem na ostrov poškodil požár skladiště.


Hlavice periskopu původního systému řízení palby. Za ním je anténa malého přehledového radaru. (RH)


Otočná věž s laserovým dálkoměrem a televizní kamerou. Pod věží je vidět klasický starý předpancíř.


Bezosádková věž pro 10,5 cm kanón má malý průměr a servisní vstup v zadní části. (RH)


Věž s téměř 6 metrů dlouhou hlavní výkonného kanónu. Vlevo nad schodištěm je vidět otočná věž systému řízení palby. (RH)


Stará pozorovatelna se štěrbinou pro dálkoměr, vybudovaná kolem roku 1941. Plech v popředí zakrývá jeden z desítek okopů pro dva muže.

Poznámky:
(1) Kanóny 15,2 cm m/98 ve věžích m/99 instalované ve fortu Siaröfortet pocházely z pobřežní obrněné lodě Svea, spuštěné na vodu v roce 1886, jejíž hlavní výzbrojí byly původně věže s 25,4 cm kanóny. Loď byla dvakrát přezbrojena, při poslední přestavbě v roce 1905 obdržela jednu věž s 21 cm kanónem a sedm věží s kanóny m/98. Část z nich však byla demontována již v roce 1915 a zbylé o šest let později. Věže směřovaly do objektů Siaröfortet, Ängsholmsfortet a Dalom. Hemsö.

(2) Systém 10.5 cm tornautomatpjäs m/50 byl vyvíjen už od konce 40. let, ale pro různé technické problémy bylo šest vyrobených věží instalováno až v letech 1962-68. Příčinou byla zřejmě i velmi pokroková konstrukce, neboť samotné věže byly bezosádkové, což si vyžádalo složitý nabíjecí systém. Věže byly rozmístěny po dvou do tří baterií v okolí Stockholmu. Každý objekt byl plně autonomní, v případě baterie Arholma byla dokonce každá věž na jiném ostrově. Kanóny měly dostřel 21 kilometrů při rychlosti palby 40 ran za minutu a údajně mohly pálit i na vzdušné cíle. V osmdesátých letech obdržely baterie elektronické systémy řízení palby se střeleckými radary, laserovými dálkoměry a kamerami pro snímání za nízké intenzity osvětlení, původně určené pro nevyrobenou sérii modernějších věží pro 12 cm kanóny. Po roce 2000 bylo pět ze šesti věží sešrotováno.

Návštěva ostrovů je časově náročná, i když to dobře naplánujete, budete potřebovat celý den. Severně od Stockholmu byl problém sehnat v podvečer kemp, protože recepce byly zavřené. Ve Švédsku je povoleno spát kdekoli v přírodě, pokud to není v bezprostřední blízkosti obydlí. V této oblasti je to ale čirá teorie, protože místními lesy a poli vede jen málo cest, obvykle úzkých a končících u domů. Lesy připomínají spíše mokřinu zarovnanou kameny, takže sem neumístíte spacák, natož stan.

Fort Siaröfortet zřejmě nemá vlastní webové stránky, baterie Arholma má skromné stránky s minimem informací ve švédštině, z nichž není jasné, zda má muzeum nějakou otvírací dobu. Plánek Siaröfortetu je nakreslen podle ofocených plánů na stěně muzea, plánek baterie Arholma je velmi přibližný, neboť k mání byl jen axonometrický řez.

stav: srpen 2010

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010

Literatura:
Wikipedia: 10.5 cm tornautomatpjäs m/50
Batteri Arholma

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 2.12.2010 20.14 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017