(Švédsko) – Karlskrona, ostrovy Tjürko, Kungsholmen, Sturkö a Västra Hästholmen Napsal: O. Filip pancéřové forty, pancéřová baterie, bastionová pevnost, pozorovatelny, baterie Karlskrona, již více než tři století hlavní přístav švédského válečného loďstva, byla samozřejmě náležitě opevněna. Na začátku 20. století zde byly postaveny dva mimořádně velké pancéřové forty, v období 2. světové války a studené války přibyly stovky dalších objektů.

Město Karlskrona bylo založeno v roce 1680 jako hlavní přístav švédského válečného námořnictva a záhy se stalo jedním z největších měst ve Švédsku. Důvodem pro přemístění přístavu mimo hlavní město byla strategicky výhodná poloha Karlskrony pro plavbu na jižní pobřeží Baltu a také skutečnost, že zde nebyly takové problémy se zamrzáním moře. Přístav měl i vynikající taktické vlastnosti. Kolem něj se rozkládal rozsáhlý záliv, chráněný ze všech stran prstencem ostrovů, skrz které vedly jen dvě větší plavební dráhy, neboť ostatní průlivy byly úzké a nebezpečné. Průlivy byly ihned opevněny dělostřeleckými bateriemi a forty. Nejdůležitější byla bastionová pevnost Drottningskär na pobřeží ostrova Aspö a proti ní ležící opevnění u pobřeží ostrova Tjurkö, které blokovaly jižní průliv. V západním průlivu se nacházel ostrůvek Västra Hästholmen, který byl na konci 17. století provizorně opevněn a poté zde vyrostl velký fort.

Pevnost Drottningskär začala být budována ihned po roce 1680 a stejně jako ostatní opevnění i samotný přístav ji vyprojektoval Erik Dahlberg. Původně se skládala z masivní třípodlažní kasematové budovy se střílnami pro děla, označované jako „Donjon“ obklopené valem se čtyřmi bastiony a propojené s ostrovem Aspö asi 50 metrů dlouhým dřevěným mostem, který byl nedávno obnoven. Další přístup do pevnosti zajišťovalo malé přístaviště, přístupné poternou z bastionu. Kolem roku 1730 pak byla obrana proti útoku z pevniny zesílena ravelinem se dvěma tennaillony. Později byla obrana této strany průlivu přemístěna přímo na Aspö a pevnost se tak dochovala v nezměněném stavu.

Nejdůležitějším objektem na Aspö se stal pancéřový fort Ellenabbsfortet, dokončený v roce 1904. Měl zcela unikátní hlavní výzbroj, tvořenou trojicí pancéřových věží pro dva 25,4 cm kanóny⁽¹⁾, kterou doplňovaly dvě běžně používané věže pro rychlopalné 5,7 cm kanóny. V letech 1919-24 proběhla na ostrově výstavba nejtěžší baterie Aspöberg pro čtyři 30,5 cm houfnice m/16 v otevřených kruhových postaveních, propojených podzemními chodbami. V roce 1950 byla baterie vyřazena ze služby a děla sešrotována, podzemní infrastruktura ale nadále sloužila jako velitelské stanoviště.

Na třech ostrůvcích na protější straně průlivu, které byly postupně propojeny v jeden, byla vybudována pětiúhelníková bastionová pevnost Kungsholm, která však zmizela při neustálých přestavbách a modernizacích zdejšího opevnění, při nichž zde nakonec vznikl rozsáhlý fort s betonovými bateriemi pro kanóny a třemi otočnými věžemi pro 5,7 cm kanóny, které byly v aktivní službě až do 60. let 20. století. Unikátním prvkem fortu byl kruhový vnitřní přístav pro malé lodě, dokončený v roce 1836. Fort byl v letech 1902-2000 sídlem 2. pluku pobřežního dělostřelectva (Karlskrona kustartilleriregemente, KA 2) a i dnes slouží k výcvikovým účelům.

Pokud jde o obranu západního průlivu, byla v průběhu 18. a 19. století zdokonalována opevnění ostrůvku Västra Hästholmen, takže v polovině 19. století zde již stál regulérní kamenný fort. V roce 1871 zde byla zahájena výstavba kasematní baterie pro dva 24 cm kanóny m/69, chráněné pancéřovými deskami, zakoupenými ve Velké Británii a v roce 1891 tvořilo výzbroj fortu již 27 kanónů od ráže 2,5 cm do 27 cm. V letech 1903-10 prošel fort zásadní modernizací, při níž byly vybudovány rozsáhlé betonové části a byla zrušena stará postavení pro kanóny. Po dokončení stavby zůstala zmíněná kasemata pro 24 cm kanóny, k níž přibyly tři věže m/03 pro 5,7 cm kanóny m/99 a čtyři věže m/02 pro 12 cm kanóny m/03A. Pro blízkou obranu bylo k dispozici ještě několik lehkých kanónů, z těžších děl zůstaly v otevřených postaveních pouze dva 15 cm kanóny. Fort nebyl jako většina ostatních na začátku 2. světové války odzbrojen a jeho pancéřové věže zůstaly v aktivní službě až do 60. let 20. století.

V polovině 19. století bylo rozhodnuto zesílit obranu dělostřeleckými věžemi na ostrůvcích mezi přístavem a prstencem ostrovů. Nakonec byly vybudovány pouze dvě z nich, velká pětiúhelníková věž Godnatt s osmi děly v každém ze tří podlaží a menší věž Kurrholmen pouze s jedním podlažím dělových kasemat. Jak se ovšem ve Švédsku stávalo pravidelně, už v okamžiku dokončení byly tyto stavby zastaralé.

Ve 20. století se obrana Karlskrony dělila do čtyř sektorů. Sektor I. na západně zahrnoval především fort Västra Hästholmen, sektor II. ostrovy Aspö a Tjurkö, sektor III. ostrovy na východě, především Sturkö a sektor IV. vnitrozemskou obranu. Kolem roku 1930 byly nejdůležitější následující dělostřelecké baterie: H2 pro čtyři 12 cm věžové kanóny (součást fortu Västra Hästholmen), Aspöberg pro čtyři 30,5 cm houfnice m/16, Bäckastrand pro čtyři 15 cm kanóny m/89B a Stenbrottet pro čtyři 24 cm houfnice m/00. Přímo ve fortu Kungsholmen pak byly soustředěny tři baterie s celkem osmi 15 cm kanóny m/89-02 a baterie pro dva 24 cm kanóny m/90. Vše doplňovaly baterie pro 12 cm kanóny a množství lehkých baterií pro 5,7 cm kanóny. I když se vesměs jednalo o starší vzory děl z konce 19. století, byla většina těchto baterií aktivní až do konce padesátých let.

Do vypuknutí 2. světové války i během ní byla obrana zesílena dalšími bateriemi kanónů, až na výjimky se však opět jednalo o starší typy děl a pokud jde o blízkou obranu, stále se opírala především o staré 5,7 cm kanóny vzor 89. Kromě toho byly na ostrovech budovány četné protiletadlové baterie, úkryty a na vnějších pobřežích ostrovů, ohrožených případným vyloděním, kolem sedmdesáti lehkých objektů Per-Albinovy linie. Dalších více než sto lehkých objektů vytvořilo linii, chránící město před útokem z vnitrozemí. V průlivech mezi ostrovy byla připravena instalace minových polí, kontrolovaných ze speciálních objektů se zvony nebo periskopy. Po válce přibyly radarové stanice a jiná radiotechnická zařízení. Pro účely řízení palby bylo ve 40. a 50. letech v okolí Karlskrony vybudováno celkem 21 železobetonových telemetrických věží (teodolittorn), vysokých kolem 10 metrů, seskupených vždy do trojic. Věže umožňovaly přesné určení vzdálenosti a polohy námořních cílů pomocí měření úhlů. Obranu vnějších pobřeží ostrovů, ohrožených případným vyloděním pak zajistilo kolem sedmdesáti lehkých objektů Per-Albinovy linie. Teprve v 80, letech bylo na ostrovech vybudováno osm objektů, vybavených věžemi tanků Strv 74 se 7,5 cm kanóny.

Nejmodernějším dělostřeleckým systémem v Karlskroně se stala baterie Ellenaben pro tři věže se 7,5 cm kanóny m/57, vybudovaná před fortem Ellenabbsfortet. Byla dokončena v roce 1972 a jednalo se o nejmodernější verzi se systémem řízení palby, integrovaným v otočné věži, vzdálené zhruba 700 metrů.

Ostrov Aspö

Na ostrov jezdí z karlskronského přístaviště (56 09 47, 15 35 49) bezplatný trajekt v intervalu hodinu až hodinu a půl. Cestou si můžete prohlédnout lodě, zakotvené u námořního muzea, novodobý vojenský přístav a hned na nejbližším ostrůvku Möllholmen dělovou věž a betonovou krychlovou stavbu objektu pro protiletadlový kanón. Hned za muzeem minete také šestiúhelníkový fort Kungshall, na němž jsou vidět vystavené kanóny. Jinak se ale nejedná o příliš zajímavou stavbu. Velmi hezká je každopádně mohutná dělová věž GODNATT, která je symbolem Karlskrony a kolem níž projedete ve vzdálenosti asi 300 metrů. V dálce je vidět také menší věž KURRHOLMEN. Dnes jsou obě věže opravené a přístupné veřejnosti, je ovšem nutné jet na ně v rámci předem domluvených prohlídek.

Cestou z přístaviště k fortu Ellenabbsfortet nelze na louce u silnice přehlédnout stanoviště řízení palby (mätstation) s otočnou pozorovací věží (56 06 26, 15 33 32), což prozrazuje, že nedaleko je věžová baterie pro 7,5 cm kanóny nejmodernější 3. série⁽²⁾. Samotná věž, maskovaná laminátem, je bohužel natočená tak, že průzory pro laserový dálkoměr a kameru jsou zakryté pancéřovou deskou v týlu objektu. Kolem pozorovatelny jsou ještě další objekty, související se starší baterií Hyttorna z konce 20. let 20. století, konkrétně muniční úkryt a konstrukčně primitivní železobetonová kasemata pro jeden ze tří 12 cm kanónů této baterie. Je zde také objekt z osmdesátých let s odstraněnou tankovou věží Strv 74, jejíž šachta je zabetonovaná.

Pancéřový fort ELLENABBSFORTET (56 06 12; 15 33 19) leží nedaleko silnice a je oplocený, plot je ale poškozený a v přední části se dá bez problémů přelézt. Betonový strop fortu je dlouhý přes 160 metrů, na obou koncích se nachází věže pro 5,7 cm kanóny. Mezi nimi jsou tři lehké pancéřové pozorovací zvony se vstupem z týlu a lze si také všimnout obrysů zabetonovaných kruhových šachet pro otočné věže s 25,4 cm kanóny. Všechny vstupy do fortu jsou zamčené a většina obvodového příkopu je zasypaná i s kaponiérami.

Těsně před fortem je pahorek, v němž se skrývá kopulový úkryt (Kupolskyddsrum) s dlouhou přístupovou chodbičkou. Vstupní poklop se dá otevřít a uvnitř si lze prohlédnout místnost pro posádku s měchovým ventilátorem. Několik desítek metrů před úkrytem je otočná věž č. 1 pro 7,5 cm kanón vz. 57 baterie ELLENABBEN, maskovaná laminátovým krytem, jejíž hlaveň spočívá v úchytu, který ji měl chránit před účinky tlakové vlny nukleárního výbuchu. Jelikož se jedná o baterii 2. série, jsou objekty poměrně daleko od sebe, nicméně zbývající objekty č. 2 a 3 by měly být bez věží a nacházejí se v dost nepřehledném porostu.

V oblasti se nachází ještě objekty z období 2. světové války. Asi 250 metrů jihozápadně od fortu je jedno z otevřených palebných postavení baterie BACKASTRÄND (56 05 59; 15 33 06). Baterie byla vyzbrojena třemi 15 cm kanóny m/98, sejmutými z pobřežní obrněné lodě Dristigheten. Před ním jsou podél pobřeží rozmístěny lehké objekty, ale po spatření jednoho z nich, pokrytého vegetací tak, že připomínal kupku větví, jsme hledání ostatních v silně zarostlém terénu vzdali.

V pomyslném středu ostrova, nedaleko jediné místní školy, leží centrální stanoviště poválečné baterie Ellenabben se strojovnou (56 06 33; 15 33 00), jejíž polohu prozrazuje série velkých ocelových větráků a uzamčené vstupy do podzemí. Asi 100 metrů jižně od ní je hlavní stanoviště řízení palby (56 06 29; 15 32 59) baterie Aspöberg v podobě podlouhlé věže s širokou pozorovací štěrbinou, kam bylo možné umístit množství optických přístrojů a která sloužila i pro další baterie.

Pokud budete pokračovat lesem po hlavní vnitrozemské silnici kolem školy, zahnete ve vesnici doprava a pak po úzké silničce opět doprava, dojedete k bráně muzea 2. pluku pobřežního dělostřelectva (56 07 00; 15 31 40). I mimo otvírací hodiny je volně přístupná venkovní expozice s množstvím kanónů, jimž vévodí škodovácký dalekonosný kanón ráže 21 cm m/42, který byl vyroben a dodán během 2. světové války. Je zde také vozidlo s odpalovacími zařízeními pro protilodní střely. Uvnitř výstavní budovy, kde jsou některé modernější typy kanónů a houfnic, jsme nebyli a bohužel jsme také nevěděli o vyčištěném otevřeném postavení pro 30,5 cm houfnici baterie ASPÖBERG (56 07 01, 15 31 51), které je jen necelých 100 metrů za budovou. Poblíž by měl být vidět také zabetonovaný vjezd do rozsáhlého podzemí baterie, zbývající tři postavení jsou však zasypaná.

K bastionové pevnosti DROTTNINGSKÄR dojedete autem a je zde parkoviště (56 06 40; 15 33 41). Pevnost je v perfektním stavu, z větší části dochovala i předsunutá opevnění na pobřeží a byl zrekonstruován dlouhý dřevěný most z ravelinu do hlavní brány. Vnitřek pevnosti je volně přístupný, stejně jako expozice o opevnění v přízemí „Donjonu“, která je sice malá, ale velice kvalitní a obsahuje mnoho map a plánů moderních opevnění na ostrovech kolem Karlskrony. Z valů pevnosti je hezký výhled na průliv a protilehlý fort Kungsholmen. Pokud budete mít dalekohled, můžete si prohlédnout i železobetonové kasematy pro lehké kanóny, zabudované do jeho čelního valu.

Dělová věž Godnatt u plavební trasy z Karlskrony na ostrov Aspö.	Otočná pozorovací věž baterie Ellenaben. Otvory pro optické přístroje jsou ukryté za svislou deskou. V pozadí vlevo je pevnost Drottningskar, vpravo fort Kungsholmen.	Jednoduchá kasemata baterie Hyttorna pro 12 cm kanón, vybudovaná v roce 1927. (RH)
Pevnost Drottningskar. Vlevo je ravelin, z něhož vede most do pevnosti, které dominuje mohutný kasematový trakt, určený pro obranu přístupu z vnitrozemí.	Dvůr pevnosti s postaveními pro děla. Uprostřed obzoru leží Karlskrona. (RH)	Ellenabbsfortet: rozlehlý strop fortu, na němž se necházely tři rozměrné věže pro 24 cm kanóny. V popředí je věž pro 5,7 cm kanón.
Detail jedné z otočných věží pro 5,7 cm kanóny. Celou hlaveň bylo možné zasunutou do věže a deska s válcovým závažím pak zakryla střílnu. (RH)	Ellenabbsfortet: dvojice lehkých pozorovacích zvonů, do nichž se vstupovalo dveřmi v zadní části. (RH)	Interiér kopulovitého úkrytu před fortem. K větrání sloužil měch, posádku chránila plynotěsná dvířka. (RH)
Ellenaben: otočná věž pro 7,5 cm kanón m/57, maskovaná laminátovým krytem. Hlaveň je v úchytu proti tlakové vlně. (RH)	Ellenaben: nenápadný vstup do nejmodernějšího pětipodlažního objektu 3. série pro otočnou věž m/57. (RH)	Otevřené palebné postavení baterie Bäckstrand pro 15 cm kanón m/98. (RH)
Rozměrné větráky podzemní strojovny baterie Ellenaben.	Věž pro řízení palby těžké baterie Aspöberg. Betonová část s místností pro dálkoměry je postavena na masivním, částečně zděném základu.	Dalekonosný kanón 21 cm m/42 Škoda ve verzi pro pobřežní dělostřelectvo, vystavený v muzeu 2. pluku pobřežního dělostřelectva. (RH)

Ostrovy Tjürko a Kungsholmen

Centrálním bodem obrany ostrova Tjürko, který je dnes již propojen s pevninou mosty a hrázemi, byl pěchotní fort TJURKÖ SKANS (56 06 36; 15 37 03). Jde o jednoduchou stavbu s obvodovým příkopem bez kaponiér, s betonovými kasárnami se zalomenou šíjí a třemi východy na valy. Autem se dá dojet prakticky k objektu, který je těsně vedle hlavní silnice, odbočka je značená. Interiér objektu je čistý, v době naší návštěvy byl volně přístupný a bylo možné si v něm rozsvítit.

Na pobřeží, asi půl kilometru severně od přístaviště, odkud jezdí vojenské trajekty na Kungsholmen, se nachází těžká dělostřelecká baterie STENBROTTET (56 06 37; 15 35 49). Dochovaly se zde dva betonové úkryty, čtyři ve skále vylámaná postavení pro 24 cm houfnice a obvodový betonový parapet pro pěchotu. Poněkud neobvyklé je, že baterie, ačkoli je umístěna přímo na pobřeží, střílela na opačnou stranu, tedy přes jižní část ostrova. Baterie má také zajímavé stanoviště řízení palby (56 06 47; 15 36 10), situované půl kilometru severovýchodním směrem. Skládá se z velkého objektu se třemi betonovými kopulemi pro dálkoměry, opět obklopeného betonovým parapetem pro pěchotu. Ke stanovišti se dá dojít po pobřeží od baterie nebo ze severu z kempu, od břehu k ní odbočuje vyšlapaná pěšina.

(Týlová část fortu KUNGSHOLMEN je dobře viditelná z okolí baterie Stenbrotten, čelní část s kasematami pro kanóny lze vidět z protějšího ostrova Aspö, ale je potřeba dalekohled. Fort je intenzivně využíván armádou k výcvikovým účelům, nicméně jej lze zčásti navštívit v rámci organizovaných prohlídek. Na to jsme bohužel neměli čas. V rámci prohlídek lze shlédnout některé z 15,2 cm kanónů se štítovými lafetami, ale do části, kde jsou otočné věže pro 5,7 cm kanóny, se zřejmě nechodí.)

Jedna ze starších budov fortu Kungsholmen. Vlevo začíná 200 metrů dlouhá kasárenská budova, vpravo je úzký vjezd do vnitřního přístaviště.

Stanoviště řízení palby těžké houfnicové baterie Stenbrottet se třemi velkými průzory pro dálkoměry a dalekohledy. (RH)

Šíje fortu Tjürko Skans se střílnami pro pěchotní zbraně.

Ostrov Sturkö

Pěchotní fort STÜRKO SKANS (56 06 45, 15 39 29) vypadá naprosto stejně, jako jeho protějšek na ostrově Tjurkö. Také on se nachází u křižovatky hlavních silnic a vede k němu značená odbočka. Zvenku je fort vyčištěný a přístupný, vnitřek je ale uzamčený.

Telemetrická věž Uttorp östra (56° 4′ 42.96″ 15° 41′ 49.2″) patří k dobře dostupným exemplářům, neboť leží jen asi 150 metrů od konce silnice, vedoucí do jihovýchodního cípu ostrova. Na rozdíl od většiny ostatních věží není ukrytá mezi stromy a navíc se v ní dají otevřít pancéřové dveře a vylézt po kramlích až do místnosti se sokly pro optické přístroje. Seshora je pěkný výhled, ale zbývající dvě věže skupiny Uttorp odtud vidět nejsou, protože výhledu brání stromy. Samotný vnitřek věže nebyl nijak využíván, pouze jím prochází sloup, kterým zřejmě vedly kabely od pozorovacích přístrojů. Tato věž je jen asi 2,5 kilometru od místa, kde v roce 1981 uvázla sovětská ponorka.⁽³⁾

Interiér místnosti v horní části věže. Dochovaly se zde podstavce pro dálkoměry a ocelové okenice, chránící průzor věže. (RH)

Telemetrická věž Uttorp östra s úzkým průzorem pro optické přístroje.

Šíje fortu Sturkö Skans. Příkop v šíji byl postřelován ze dvou kaponiér. (RH)

Ostrov Västra Hästholmen

Fort VÄSTRA HÄSTHOLMEN (56 07 28; 15 27 22) je největším pancéřovým fortem ve Švédsku. V současné době je prohlášen za památku, zatím však není zpřístupněn a naopak je obklopen solidním plotem. Kolem brány v plotu prochází silnice a dalo by se tady zaparkovat, ale bylo by to velmi nápadné, takže jsme raději přejeli hráz a vrátili se po ní z jižní strany pěšky. Pak jsme šli doprava podél plotu až do čelní části, kde se dal plot poblíž malého majáku podlézt. Pak už se nám naskytl fantastický pohled na pravé křídlo fortu se třemi věžemi pro 5,7 cm, dvěma pozorovacími zvony, dvojicí železobetonových pozorovatelen a parapetem pro pěchotu, vybaveným pancéřovými štíty. Na stropě traditoru pro 24 cm kanóny je vidět také otevřená baterie pro lehké kanóny a dodatečně dostavěná platforma pro světlomet. Poté následuje další pozorovací zvon a čtveřice věží pro 12 cm kanóny, které se od starších typů věží liší pozorovací věžičkou na boku. Na levém křídle se pak nachází zasunutá pancéřová věž pro světlomet, z níž je vidět pouze vrchlík. Za ní je boční baterie pro 8,34 cm kanóny v otevřených postaveních a lze tudy sejít na dvory této části fortu, kde jsou bohužel všechny vstupy uzamčené (podle našich informací se ale dá dovnitř dostat). Na opačné straně fortu si lze prohlédnout obrovské pancéřové desky se střílnami pro 24 cm kanóny, vysoké kolem čtyř metrů. V areálu se nachází objekt pro tankovou věž, který není na rozdíl od objektů v jiných místech zabetonovaný. Další modernější opevnění reprezentují tři miniaturní objekty Per-Albinovy linie se střílnami pro ruční zbraně. I když je fort opuštěný, je lepší příliš se neprocházet po malé části stropu, viditelné ze silnice, kamer na fortu se ale bát nemusíte, neboť ty slouží jen pro sledování nedalekého zvedacího mostu.

Otočná věž pro 5,7 cm kanón se zasunutou hlavní. V pozadí jsou dva pozorovací zvony a dodatečně dostavěná železobetonová pozorovatelna. (RH)	Dvě z věží pro 5,37 cm kanóny. Nad věží je betonová kopulka pro pozorovatele a dostavěná platforma pro světlomet.	Parapet pro pěchotu, kterou chránily sklopné pancéřové štíty.
Malá otočná pozorovací věž nad novější částí fortu s věžemi pro 12 cm kanóny. (RH)	Kasemata pro 24 cm kanóny. chráněné mohutnými pancéřovými deskami. Velikost kasematy vynikne ve rovnání s lidskou postavou.	Otočná věž pro 12 cm kanón s pozorovací věžičkou, specifickou pro věže typu m/02. Hlaveň je stále uzavřena originální dřevěnou zátkou. (RH)
Zadní část věže s otvorem, který pravděpodobně sloužil pro manupulaci s vloženou cvičnou hlavní.	Vrchlík otočné výsuvné věže pro světlomet. V pozadí je vidět celá věžová baterie pro 12 cm kanóny.	Jeden ze dvou dvorů nejmodernější části fortu s věžemi pro 12 cm kanóny. (RH)
Objekt pro věž z tanku Strv74, postavený v 80. letech.

Poznámky:
(1) Dělové otočné věže, vyzbrojené dvojicí britských kanónů (254 mm/34cal. Elswick M/1885) byly jakožto hlavní výzbroj umístěny na přídích pobřežních obrněných lodí třídy Svea (Svea, Oden a Thule), spuštěných na vodu v letech 1885-93. Při modernizaci lodí v letech 1902-04 byly zastaralé věže sejmuty, a přemístěny do fortu Ellenabbsfortet. Není divu, že obstarožní mechanismy opotřebovaných věží na parní pohon byly značně poruchové a potíže byly i s muničními výtahy. V roce 1936 byly věže raději vyřazeny ze služby a krátce nato sešrotovány. Šachty po věžích byly zabetonovány, takže vznikl souvislý strop.

(2) Baterie Ellenabben, dokončená v roce 1972 byla stejně jako ostatních 11 baterií 3. série vybavena pokročilým systémem řízení palby ArtE 719 firmy Philips. Sledování cílů zajišťoval radar a otočná věž se dvěma otvory pro laserový zaměřovač a televizní kameru se schopností snímání za nízké intenzity osvětlení. Střelecký počítač baterie umožňoval zároveň zaměřovat dva cíle, obsluhy věží nicméně nastavovaly vypočtené parametry ručně. (Obdobně byl řešen i o něco modernější a rozsáhlejší systém ArtE 724 pro věže s 12 cm kanóny, kterým byly po omezení programu výstavby 12 cm baterií dovybaveny i baterie s věžemi pro 10,5 cm kanóny.) U osmnácti starších baterií pro 7,5 cm kanóny 1. a 2. série zůstal systém Ci 710, složený ze dvou periskopických zaměřovačů, radaru a laserového dálkoměru Ericsson (jakožto náhrady za původní optický dálkoměr). K plánovaným modernizacím nedošlo, pouze baterie Råstensudde 2. série byla pokusně vybavena systémem řízení palby ArtE 727 a baterie Körso 3. série dostala prototypový výsuvný radar systému ArtE 724.

(3) Sovětská ponorka S-363 (Švédy označovaná U137) uvázla 27. října 1981 ve švédských výsostných vodách na skalisku východně od ostrova Sturkö, když slídila kolem základny válečného námořnictva. Vypukl mezinárodní skandál a na ponorku záhy mířily zbraně švédských výsadkářů, kteří se zakopali na břehu s rozkazem zlikvidovat stráže nebo důstojníky, kteří by stříleli po případných uprchlících. Rusové se pokusili o silové řešení a vyslali k ponorce flotilu remorkérů a válečných lodí v naději, že se Švédi neodváží protiakce. Obrana však byla uvedena do pohotovosti a byla stanovena linie, po jejímž překročení měly švédské baterie rozkaz zahájit na válečné lodě palbu. Necelé dva kilometry od linie, poté co zjistily, že jsou zaměřeny střeleckými radary, se válečné lodě stáhly. Remorkéry sice pokračovaly, ale byly zahnány švédskými torpédovkami. Sověti pak byli nuceni umožnit inspekci ponorky a pokorně vyjednávat o vyproštění ponorky švédským námořnictvem.

Do Karlskrony je nutné jet po pobřežní silnici, ze Stockholmu nám to trvalo přes šest hodin. Na místě už nejsou nutné větší přesuny, ovšem počítejte se zajížďkami přes ostrovy, například k fortu Tjurkö je to z města 5 kilometrů vzdušnou čarou, ale 30 kilometrů po silnici. Na ostrově Tjürko je hezký kemp (56 06 57; 15 36 27), kde nabízejí i levné chatičky. K večeru jsme sice museli volat majiteli, protože recepce byla zavřená, ale nebyl problém se s ním domluvit. Naproti tomu v kempu na Stürko jsme se setkali s neochotou, jinak pro Švédy netypickou.

Tímto článkem končí série průvodců po švédském opevnění, která zavedla čtenáře do Karlsborgu,
Göteborgu a Helsingborgu, na Per-Albinovu linii u Trelleborgu, k bateriím Oxelösund a Landsort,
do Stockholmu a
i na sever od něj. Závěrem tedy několik praktických informací. Maximální rychlost na dálnicích je 120 kilometrů, na silnicích 80 km. Silnice jsou kvalitní, ale je nutné přesunovat se stovky kilometrů po rychlostních silnicích, kde dosáhnete jen zhruba devadesátikilometrové průměrné rychlosti. Všude ve Švédsku jsou radary a nemyslím tím střelecké radary pobřežních baterií. Kempy jsou kvalitní a většinou jsou k mání chatičky, které nevyjdou o mnoho dráž, než pobyt ve stanu. V zemi jen tak nekoupíte alkohol, jeho dovoz ale není omezen a všude se dá koupit slabé pivo.

stav: srpen 2010

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010

Literatura:
L. Högberg, J. Sjöblom: Blekinge – Det hemliga lanskapet, Del 1, Fort&Bunker, 2004
L. Högberg, J. Sjöblom: Blekinge – Det hemliga lanskapet, Del 2, Fort&Bunker, 2004
O. Mellin: Befästningspark Karlskrona, 2001 (pdf verze)
Karlskrona Kustartilleriregemente KA 2, Museet för Rörligt Kustartilleri på Aspö

Zatím žádné komentáře