Pevnost Kodaň, severní fronta a Západní val

(Dánsko) – Kodaň (ostrov Sjælland)
Napsal: O. Filip
pancéřové forty, baterie, samostatné kaponiéry
Vnitrozemská opevnění Kodaně se skládala ze dvou částí, linie pancéřových fortů a čtrnáct kilometrů dlouhého valu s kaponiérami a dělostřeleckými bateriemi. Téměř všechny pevnostní objekty se dochovaly a jsou přístupné.

Rozsáhlá výstavba moderních opevnění, využívající tehdy ještě málo známý beton, začala v okolí Kodaně již v 60. letech 19. století, kdyby byly budovány pobřežní forty. Od roku 1886 probíhala na severní frontě pevnosti, která se na západě opírala o jezera a záplavová území a na východě o pobřeží, výstavba pancéřových fortů. Stavbu vedl šéf 4. ženijného velitelství E. J. Sommerfeldt(1), přičemž jeho projekty byly silně ovlivněny koncepcí brialmontových pancéřových fortů, které byly v tu dobu budovány v Belgii. V první fázi výstavby bylo postaveno pět fortů, z toho čtyři trojúhelníkové a jeden čtvercový (Garderhøjfortet). Trojúhelníkové forty měly kaponiéru ve špici a v šíji kasárenský trakt obsahující i otočné věže. Šíje byla bráněna ze střeleckých místností v zalomení kasárenského traktu. Tři z nich měly po čtyřech dělostřeleckých věžích, větší Lyngyfortet a čtvercový Garderhøjfortet jich měly sedm a navíc měly i kulometné věže. Garderhøjfortet se lišil i tím, že bateriový trakt s částí věží byl oddělen od kasáren. Dánský průmysl tehdy nedokázal produkovat pancéřové věže a ty proto byly nakupovány v zahraničí. Na dodávkách se samozřejmě podílela zbrojovka Gruson, zdaleka největší exportér věží na světě, část věží však dodali i jiní výrobci(2). Teprve o dvacet let později bylo v Dánsku vyrobeno několik věží, vybavených houfnicemi místní provenience, které byly osazeny na pobřežním fortu Masnedø a pravděpodobně i na fortu Taarbækfortet.

Obranu severní fronty doplňoval systém vodních kanálů a záplavových území, táhnoucí se v týlu linie pancéřových fortů a zesílený několika velkými permanentními bateriemi. Mezi nimi vyniká především baterie Christiansholm, jako jediná vybavená i otočnými dělostřeleckými věžemi, která se nijak podstatně nelišila od pancéřových fortů. I další baterie byly dokonalejší stavby, než bylo v té době obvyklé. Měly velké betonové muniční sklady, propojené v některých případech s palebnými postaveními poternami a dvě z nich byly vybaveny otočnými pozorovacími věžemi.

Velmi originální opevnění vyprojektoval Sommerfeldt pro západní frontu, kde v letech 1888-92 vznikl přes 14 kilometrů dlouhý a zhruba 8 metrů vysoký val s předsunutým 16 metrů širokým vodním příkopem, bráněný z betonových kaponiér. Kaponiéry byly vyzbrojeny 7,5 cm kanóny, kulomety a světlomety, pro něž byly později přímo v kaponiérách vybudovány strojovny. Toto postavení bylo původně označováno Vestencienten a jeho koncepce jako „Sommerfeldtův systém“, dnes je linie známa jako Vesvolden (Západní val). Kromě kaponiér byly do valu zabudovány otevřené dělostřelecké baterie, disponující zhruba 200 kusy děl, odolná kasárna, otevřená stanoviště pro pozorovatele a malé kulometné objekty pro ochranu kaponiér, taktéž vybavené světlomety. Kaponiéry byla většinou jednostranné, pouze v nejdůležitějších místech byly vybudovány kaponiéry oboustranné, které byly vysunuty na ostrůvky před val a tudíž k nim skrz val vedly poterny. Výšku vody v příkopu regulovaly jezy, stejně jako všechny lávky přes kanál chráněné mřížovými překážkami. V týlu valu vedla cesta a normálněrozchodná železniční trať, která kromě hladkého zásobování umožňovala i nasazení mobilních kanónů na železničních podvozcích.

Realizaci opevnění negativně ovlivnila vleklá politická krize, vyvolaná spory o financování výstavby mezi konzervativním premiérem Estrupem a jeho liberálními protivníky, kteří byli velkými odpůrci těchto investic a snažili se je blokovat. Poté, co premiér několikrát rozhodl o výdajích na opevnění bez jejich schválení parlamentem, podařilo se levicové opozici v roce 1894 donutit pravici k podpisu dohody, která trvale zakázala vydávat státní prostředky na výstavbu vnitrozemských opevnění města. Dohoda měla své odpůrce a dobrovolný spolek Fædrelandets Forsvar dokázal vybrat finanční prostředky na výstavbu fortu Gardehøjfortet a z části i na Lyngbyfortet, na pořízení kanónů přispívaly dokonce i ženské spolky. Pozoruhodné je, že Gardehøjfortet byl armádě poskytnut s tím, že v budoucnu bude spolku vrácen, což se také stalo. Po dokončení Západního valu a rozestavěných pancéřových fortů zůstala v důsledku politických tahanic nebezpečná tříkilometrová mezera v severovýchodní části fortového prstence, mezi pobřežím a fortem Fortunfortet. Zákaz výstavby byl striktní, takže když se v roce 1905 ukázalo, že ministr obrany povolil pod záminkou výstavby mírových skladišť prachu stavbu několika odolných kasárenských objektů na Západním valu, padla vláda.

Jelikož se politicky motivovaný problém nepodařilo odstranit ani po mnoha letech, bylo zvoleno podivné řešení. V letech 1913-16 byl pod záminkou zdokonalení pobřežního opevnění, jehož financování zakázáno nebylo, postaven v severní mezeře fort Taarbækfortet. Jeho hlavní výzbroj tvořila čtveřice 29 cm houfnic v otevřených postaveních s traverzami, které omezovaly sektor palby pouze na moře. Směrem do vnitrozemí, kam to bylo nejvíc potřebné, střílely jen dvě věže pro 12 cm houfnice. Kompromisní umístění fortu bylo z hlediska pobřežní obrany zcela nevhodné, neboť z něj kvůli tvaru terénu nebylo vidět na moře a tak musela být přímo na jeho stropě vztyčena 33 metrů vysoká pozorovací věž, která už zdálky prozrazovala jeho polohu.

V průběhu 1. světové války bylo na severní frontě vybudováno několik linií malých železobetonových objektů a otevřených baterií, propojených zákopy. Postavení Dyrehavestillingen, přehrazující mezeru mezi pobřežím a fortem Fortunfortet, obsahovalo kromě osmi velkých úkrytů (každý pro 100 mužů) i kulometné objekty pro boční palby s ochrannými uchy (podobné československým řopíkům). Dále byla postavena například linie Lundtoftestillingen mezi fortem Fortunfortet a jezerem Furesø na západě. Nejdůležitější a nejrozsáhlejší byla Tuneská linie, která přehradila nejnebezpečnější útočný směr na jihozápadě. V roce 1922 byly vnitrozemské forty vyřazeny ze služby. O sešrotování většiny pancéřových věží jsem nenašel informace, zřejmě ale bylo dílem obchodníků se šrotem.

Severní fronta

(Pancéřová baterie CHRISTIANSHOLM (55 46 06, 12 35 17) leží přímo u ulice Hvidørevej, odkud si lze prohlédnout její červeně natřená šíjová kasárna, z nichž byla ubourána šíjová kaponiéra. Zbytek baterie, která se původně nacházela na okraji kanálu a byla obklopena vodním příkopem, je dnes bohužel zastavěný budovami. Po třech věžích pro krátké 15 cm kanóny a dvou kulometných věžích nic nezůstalo).

(Politickou nepřízní pronásledovaný TAARBÆKFORTET neměl štěstí ani po svém dokončení. Stejně jako většina objektů byl zbaven výzbroje a po 2. světové válce sloužil jako vojenské skladiště. V roce 1969 byl z nepochopitelných důvodů zahrnut zeminou a dnes z něj nezůstaly žádné viditelné pozůstatky.)

FORTUNFORTET (55 46 57; 12 32 35) měl jako jediný hlavní výzbroj, složenou pouze ze čtyř věží pro 7,5 cm kanóny, kterou doplňovala obvyklá dvojice otočných pozorovacích věží. Fort je v celkem dobrém stavu a jeho okolí je částečně udržované. Na stropě si můžete prohlédnout zabetonované šachty, kaponiéra je v dobrém stavu, ale je bohužel v soukromé zahrádce. Fort je příležitostně zpřístupňován, ale jeho interiér je zcela prázdný.

Baterie Ordrup, která bránila přechody přes záplavová území, se skládala ze tří částí. Kromě děl v otevřených postaveních byla vyzbrojena i 4,7 cm a 7,5 cm kanóny v traditorech, převoznými věžičkami Fahrpanzer pro 5,3 cm kanóny a disponovala kulometnými objekty. Jeden z oboustranných objektů (55 46 14; 12 33 27) pro boční palbu u ulice Klampenborgvej byl nedávno zbaven sesuté zeminy a částečně opraven. Zřejmě by se mělo jednat o zmíněný dělostřelecký traditor, i když na to je poměrně malý. V okolí se nachází ještě další betonové objekty a také postavení pro převozné věžičky Fahpanzer s 5,3 cm kanóny.


Pravý bok betonového traditoru, který byl nedávno odkopán a opraven. (RH)

Vůbec nejzajímavějším objektem dánského opevnění je GARDERHØJFORTET (55 45 55; 12 31 38), dokončený v roce 1892 a vybavený jedenácti otočnými věžemi. Z nich se dochovalo devět věží pěti různých typů, šestým typem byly výsuvné pozorovací věže, které byly demontovány a jejich šachty přebudovány na velké větráky. Můžete si zde tedy prohlédnout velkou věž pro dva dlouhé 15 cm kanóny, dvě věže pro krátké 15 cm kanóny, dvě výsuvné věže pro 7,5 cm kanóny, dvě kulometné věže, umístěné v nárožích u kaponiér a v šíji dvě výsuvné věže pro 5,3 cm kanóny. Fort měl i další konstrukční zvláštnosti, především obdélníkový půdorys, oddělený bateriový trakt, kasematní prostory v kontreskarpě a přístup poternou skrz kontreskarpu. Dnes se do příkopu fortu nevstupuje původní poternou z pravého boku, ale nově vytvořeným průjezdem v levém boku. Kaponiéry a kasárna fortu jsou dnes ve velmi dobrém stavu, i když uvnitř jsou místnosti víceméně prázdné. Dochovalo se však vnitřní vybavení všech věží a tak je zde k viděné úžasné množství různých mechanismů a lafet zbraní. Bohužel návštěva fortu je v současné době těžko realizovatelná, neboť nemá pravidelné otvírací hodiny, na kontaktech nikdo nereaguje a celý areál je oplocený tak, že fort není zpoza plotu ani vidět. My jsme ovšem měli obrovské štěstí, neboť v době naší návštěvy sekala povrch fortu skupinka dělníků, kteří nás pustili dovnitř a poté, co jsme objevili otevřenou mříž v jedné z poteren, mohli jsme si dopřát i neoficiální prohlídku celého interiéru.


Vlevo jsou kulometné věže a pod nimi východy z poteren. Uprostřed je bateriový trakt, vpravo šíjová kasárna. (Bing Bird’s eye)


Šíjová kasárna s kaponiérou. V pozadí je poterna s bránou, která byla původně jediným vstupem do příkopu.


Otočná věž Châtillon-Commentry pro dva dlouhé kanóny ráže 15 cm, se zabetonovanými střílnami. Rýha na vrchlíku je součástí pomocného zaměřovače pro přímou palbu.


Interiér velké věže s lafetami 15 cm kanónů a vyvýšeným stannovištěm pro pozorovatele, který měl k dispozici malý poklop.


Věž Gruson pro krátký 15 cm kanón. Za ní je vidět velká věž pro dva dlouhé kanóny.


Šachta věže pro 15 cm kanón typického systému Gruson – s centrálním sloupem, otáčejícím se na kluzném ložisku. (RH)


Dvojice věží Gruson pro 15 cm kanóny, za nimi větrák v místě pozorovací věže a zasunutá věž St. Chamond pro 7,5 cm kanón.


Pohled z opačné strany s výsuvnou věží pro 7,5 cm kanón v popředí. (RH)


Lafeta pro 7,5 cm kanón ve věži. Ozubený hřeben zřejmě sloužil pro vysouvání hlavně ze střílny. Vlevo je vidět část nápisu, označujícího poličku na šrapnely.


Protizávaží pravé věže pro 7,5 cm kanón, umístěné v šachtě, procházející stropem spodního patra. Vysouvání věže se ovládalo ručně z plošiny u protizávaží. (RH)


Vrchlík výsuvné věže Gruson pro 5,3 cm kanón s typickým větracím otvorem.


Vrchlík kulometné věže nad oboustrannou kaponiérou v pravém nároží fortu.


Kontreskarpa v čele fortu, neobvykle opatřená po celé délce kasematovými prostory. V oknech jsou původní pancéřové okenice. (RH)

Větší LYNGBYFORTET (55 45 39; 12 29 28) měl silnou výzbroj, sestávající ze dvou věží pro dvojici dlouhých 15 cm kanónů, tří věží pro krátké 15 cm kanóny, dvou výsuvných věží pro 7,5 cm kanóny a jedné kulometné věže ve špici fortu. Tu doplňovaly obvyklé 4,7 cm kanóny a kulomety v kaponiérách. Šachty po věžích jsou zabetonované, ale vzhledem k tomu, že je povrch udržovaný, lze si jejich rozmístění dobře prohlédnout. Interiér je čistý a příležitostně je zpřístupňován, my jsme měli štěstí, že nás tam pustil technik, který tam cosi měřil. Na stěnách jsou celkem kvalitní nástěnky s plány fortů a věží.


Šíjová kasárna s bránou a poněkud opadaným původním názvem. Je vidět jedna z kaponiér, bránících šíji. (RH)


Neobvyklá dvoupodlažní kaponiéra s typickou dekorací napodobující kamennou stavbu. Zídka na stropě není původní. (RH)

Fort BAGSVÆDFORTET (55 45 12; 12 28 11) měl čtyři věže pro 12 cm houfnice a dvě pozorovací věže. Ačkoli zvenku nevypadá právě nejlépe a jeho šíjová kasárna znehodnotila novodobá omítka, je druhým nejlépe dochovaným pancéřovým fortem po Garderhøjfortu. Jeho eskarpu stále chrání fortová mříž, kterou lze na několika místech s trochou opatrnosti prolézt. Na stropě je vidět předpancíř jedné z pozorovacích věží, která byla přebudována na ventilátor. Druhá věž je zvenku zcela zakrytá, podle fotografií se ale uvnitř dochovala v kompletním stavu včetně vybavení. Do fortu, který vypadá zcela opuštěně, jsme se sice dostali po otevření jedné z pancéřových okenic, poté co jsme zjistili, že se uvnitř svítí, jsme se však raději dali na kvapný ústup. Čelní kaponiéra fortu je přístupná, ale uvnitř je smetiště.


Detail pancéřové okenice v šíjových kasárnách.


Fortová mříž na nízké betonové eskarpě v pravém nároží fortu. (RH)


Předpancíř pravé pozorovací věže. Šachta věže byla později předělána na větrací, o čemž svědčí mříž a zbytky plechového komína.

Fort GLADSAXEFORTET (55 44 18; 12 27 25), který byl vybaven obvyklou čtveřicí věží pro 12 cm houfnice a dvěma pozorovacími věžemi, se nachází v parku a z týlu má zplanýrovaný příkop. Interiér fortu je uzavřený, nicméně má pěkná šíjová kasárna. Čelní kaponiéra je v horším stavu a navíc je kolem ní bažina. Na stropě není k vidění vůbec nic, neboť je celý pokrytý zeminou.


Šíjová kasárna fortu. Bíle natřené pancéřové okenice kryjí střílny kaponiéry.


Kaponiéra v čele fortu, se střílnami pro dva 4,7 cm kanóny a čtyři kulomety ráže 8 mm. (RH)

(Z baterií druhé linie byly nejzajímavější 300 metrů dlouhé baterie Tinghøj a Vangede, neboť každá z nich měla dvě otočné pozorovací věže. Z baterií Bernsdorff, Gentofte, Vangede a Buddinge zůstalo jen málo, v některých případech zůstaly muniční sklady, ale na nepřístupných soukromých pozemcích. Naopak v dobrém stavu se dochoval hlavní objekt baterie Tinghøj (55 44 07, 12 29 29) o velikosti kasáren fortu, v nichž jsou v dobrém stavu i šachty obou pozorovacích věží. Povrch baterie je rezervací a zřejmě je přístupná, i když na místě jsme to neověřovali.)

Západní val

Celý val má délku kolem 14 kilometrů a většina této délky je silně zarostlá, okolí kaponiér a některých baterií nicméně bylo vyčištěno. Okružní cesta za valem slouží jako cyklostezka a ve většině míst se až téměř k valu pohodlně dostanete autem. Nejdelší vyčištěný úsek začíná u oboustranné kaponiéry č. XII. Nejlepší je dojet na velké parkoviště u fotbalového stadionu (55 40 30, 12 25 58) a kolem něj dojít až k valu, kde je poterna ke kaponiéře (55 40 27, 12 25 32). Pokud vyrazíte na sever, můžete si prohlédnout udržovaný úsek valu s baterií Hvissinge pro osm kanónů, vybavenou dvěma muničními sklady, zapuštěnými do valu. Nedaleko baterie je kopie velké dřevěné remízy, v níž se v době míru skladovaly kanóny. Dnes je v ní malé, volně přístupné muzeum Západního valu, prodává se zde pevnostní literatura a jsou zde k dispozici mapky valu. Hned za remízou je jednostranná kaponiéra č. XIII (55 40 46, 12 25 44).

Jediná kaponiéra, do které jsme se dostali, byla kaponiéra č. VII (55 38 52, 12 25 32), k níž se jde kolem vyčištěného postavení pro pozorovatele. Kaponiéra je sice zvenku zarostlá, ale zato se lze prohlédnout její prostorný interiér s ubikací posádky, střeleckou místností a ubikací pro důstojníky, předělanou na strojovnu. U kaponiéry je také vysoký jez s mřížovou překážkou a původní lávka přes kanál, opatřená opět mříží s velkými vraty. Po ní lze přejít na druhou stranu kanálu a prohlédnout si krytou cestu s malým úkrytem.

Další celkem zajímavý úsek je asi 5 kilometrů jižně, kde lze až k valu dojet a zaparkovat na křižovatce (55 37 46; 12 26 15). Směrem od křižovatky na sever se nachází mírové skladiště prachu (55 37 55, 12 26 02), které měly v případě války sloužit jako odolná kasárna. Hned vedle je kaponiéra č. IV, do níž se ale nedá dostat. Pokud se vydáte na jih a odbočíte po pěšině na val, a po dojdete k jednostranné kaponiéře č. III, která je ale zarostlá.


Poterna pod valem, vedoucí k oboustranné kaponiéře č. XII. V tomto místě je nelépe vidět značná síla a výška valu. (RH)


Kaponiéra č. XII na ostrůvku před valem. Na každou stranu směřují střílny pro 4,7 cm kanón a dva kulomety. (RH)


Malý objekt pro dva kulomety a světlomet, kryjící z vrcholu valu oboustrannou kaponiéru č. XII. (RH)


Muniční sklad baterie Hvissinge pro osm kanónů, umístěné mezi kaponiérami č. XII a XIII. Munice byla dopravovány výtahem do východů na val. (RH)


Interiér jednostranné kaponiéry č. VII. Je vidět střílna pro 4,7 cm kanón a ocelové sloupy, podpírající strop.


Původní lávka u kaponiéry č. VII s mřížovými vraty. V pozadí je vidět malý úkryt na kryté cestě před příkopem. (RH)


Mírové skladiště střeliva u kaponiéry č. IV, v případě aktivace opevnění sloužící jako odolná kasárna. (RH)


Jednostranná kaponiéra č. IV v jižní části linie. (RH)

Poznámky:
(1) Elisæus Janus Sommerfeldt (1842-1903) byl profesionální voják. Začínal u pěchoty a účastnil se druhé šlesvické války, která přerušila jeho studium na vojenské vysoké škole. Po dokončení studia byl v roce 1868 zařazen do ženijních jednotek. Od roku 1886 vedl výstavbu kodaňských opevnění, byl povýšen na plukovníka a v roce 1893 na šéfa Ženijního pevnostního ředitelství. Během své kariéry vykonal mnoho studijních cest do zahraničí, byl činný i v politice, kde aktivně podporoval výstavbu opevnění.

(2) Zbrojovka Grusonwerk z Magdeburgu dodávala čtyřicetitunové věže pro krátké 15 cm kanóny, vyzbrojené kanóny firmy Krupp (v roce 1892 došlo ke spojení obou zbrojovek) a pravděpodobně i výsuvné věže s 5,3 cm kanóny. Francouzský výrobce St. Chamond zajistil výsuvné věže pro 7,5 cm kanóny o váze 60 tun, vybavené kanóny Krupp (zcela odlišné od pozdějších typů, produkovaných pro francouzské opevnění). Největší věže, vážící 230 tun, vybavené dvojicí švédských 15 cm kanónů M/1887 Finspång, dodala francouzská zbrojovka Châtillon-Commentry. Výsuvné kulometné věže byly pravděpodobně britského původu, dodané firmou Cammell. Kromě toho se v opevnění objevily i otočné výsuvné pozorovací věže.

Prohlídka kodaňských opevnění, jak vnitrozemských, tak pobřežních, se dá zvládnout za necelé dva dny, pokud ovšem nepojedete na vzdálené ostrovní forty. Stejně jako v případě kempu v pobřežním fortu Charlottenlundfortet doporučuji ubytovat se během dne, neboť k večeru mohou mít kempy zavřeno. Pokud jde o Západní val, jsou objekty zcela standardizované, takže když navštívíte jeden příklad každého typu, získáte úplnou představu.

Z celé pevnosti je samozřejmě nejzajímavější Garderhøjfortet, bohužel jsou problémy s jeho prohlídkou. V roce 2010 jsme se pokoušeli domluvit návštěvu s více než měsíčním předstihem, opakované mailování a telefonování však zůstalo zcela bez odezvy. Situace je paradoxní, neboť jde o jediný fort v Dánsku, kde se dochovaly otočné věže a jeden z vůbec nejzajímavějších fortů na světě. Přitom se nachází v hlavním městě bohaté země a je perfektně dopravně dostupný. Zvenku je fort opravený a uvnitř vyčištěný a jsou zde rozvěšeny provizorní papírové cedulky s popisky, snad se tedy nějaké zpřístupnění chystá. Celkově vzato je celý stav vnitrozemské linie, s čestnou výjimkou části Západního valu, tristní a silně kontrastuje se bezproblémovou situací pobřežních fortů, které jsou udržované a přístupné. Skoro to vypadá, jako by místním politikům od roku 1894 stále ještě vydržela nechuť k vnitrozemským fortům. Ohledně kodaňských opevnění je sice na webu relativně dost informací, ale někdy se v konkrétních detailech liší. Nejednotné je i označování objektů. Původní názvy, které si lze přečíst nad bránami fortů, byly ve tvaru „Gladsaxefortet“, nyní se však nejčastěji používá „Gladsaxefort“, ale také „Gladsaxe Fort“. Baterie jsou označovány například „Vangede“, „Vangedebatteri“ nebo „Vangede Batteri“, originální název však byl „Vangedebatteriet“. V článku jsou pro forty užívány původní varianty názvů.

stav: srpen 2010

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010

Literatura:
S. Østergaard: Københavns befæstning 1880-1920
Københavns befæstning i oversigt
Københavns befæstning

Forter og Befæstningsanlæg i Danmark, Norge og Sverige
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004

Komentářů: 2

  1. Petr Korbel, 30.12.2010:

    železniční trať v týlu vestvoldenZdravím, nebylo by pár slov o té železniční trati v týlu vestvoldenu? Cokoliv z historie i současnosti.
    Díky, Petr Korbel

  2. O. Filip, 5.1.2011:

    železniceZ tratě zůstaly nějaké drážní budovy. Vedla podél většiny valu paralelně s cestou a ve stejné výškové úrovni. Dodnes je vidět, že těleso cesty za valem je širší, než je potřeba a jeho část je zarostlá. Na jihu končila u zalomení valu a na severu o dost dříve – u kaponiéry č. XVI. Trať byla napojená obloukem na dodnes existující trať Kodaň – Roskilde. Samotnou trať tedy křížila, a to úrovňově.

    Hlavní smysl tratě byl transport materiálu při stavbě, pak bylo pořízeno 6 francouzských pojízdných houfnic Canet 15 cm M/91. Určitě měla sloužit i pro transport posil a materiálu v případě bojů. Tady je o tom stručná stránka: http://www.vestvolden.info…g.htm.

Nový komentář

 

Publikováno: 29.12.2010 11.15 , Komentáře (2)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017