Pevnost Belfort

(Francie) – Séré di Riviéres – Belfort
Napsal: O. Filip
pancéřové forty, forty, bastionové opevnění
Po skončení německo-francouzské války, v níž se Belfort úspěšně ubránil, se město stalo jednou ze čtyř nejdůležitějších francouzských fortových pevností. Bastionová citadela i moderní forty se dochovaly a většinu z nich lze navštívit.

Město Belfort leží ve strategicky důležitém údolí, kudy bylo možné vpadnout z Německa směrem do francouzského vnitrozemí a zároveň tím obejít Alpy při cestě do jižní Francie. Ve středověku byl region součástí Svaté říše římské, a to většinou pod vládou místního panovníka, v některých obdobích však i jako přímý majetek habsburského rodu. Francie jej získala až během třicetileté války. V polovině 17. století byl vybudován první bastionový okruh dnešní citadely, důkladné bastionové opevnění města i citadely však vzniklo až v letech 1687-98 podle projektu slavného fortifikátora Vaubana. Citadela na skalním ostrohu byla zesílena předsunutou rohovou hradbou, pod ní ležící město obklopily valy se třemi bastionovými věžemi, před nimiž byly podobně jako ve známé pevnosti Neuf-Brisach předsunuty velké detašované bastiony. Kurtiny chránily raveliny, pouze na severovýchodě to byla rozsáhlá korunní hradba s vlastním ravelinem. Zhruba v této podobě odolal Belfort pokusům o dobytí během napoleonských válek. Do dnešní podoby bylo bastionové opevnění přestavěno pod vedením barona Haxo, který prosazoval budování kasematových prostor i baterií. Stavební práce začaly v roce 1817, přičemž nejprve se pracovalo na zdokonalení citadely, poté na opevnění města a nakonec byly vybudovány detašované forty Miotte a Justice a spojovací valy, které vytvořily velký opevněný tábor. V nejvyšším místě místě citadely tak vznikl takzvaný „Kavalír“, zezadu uzavřený budovou kasáren a zepředu kasematní baterií. Původní hradní příkop byl využit k zabudování velkého podzemního sálu, sloužícího pro skladování zásob i jako úkryt pro posádku. Korunní hradba před citadelou byla rozdělena příkopem, její čelní část zabudována do souvislého pásma opevněni s bastiony a za ní byla postavena další bastionová linie, která do sebe integrovala týlovou část korunní hradby. Celkem tak stály útočníkům v cestě tři souvislé linie hradeb se třemi příkopy a před nimi ještě raveliny a krytá cesta. V roce 1865-70 vznikl v pevnosti ještě velký detašovaný fort Barres, vysunutý až za železniční trať na západě města.

Dne 17. července 1870 začala prusko-francouzská válka a musela být připravena k boji. Rychlým tempem probíhaly armovací práce a byly shromažďovány velké zásoby potravin a munice. Velkým význam měla výstavba dvou provizorních fortů na výšinách Perches a opevňování vesnic poblíž pevnosti. Nepřátelské jednotky se k městu přiblížily až na konci října a v průběhu listopadu postupně obkličovaly pevnost, jejíž posádka aktivně podnikala výpady. Ostřelování pevnosti těžkými děly začalo 3. prosince 1870 a pokračovalo po mnoho týdnů, během nichž útočníci za tuhých bojů postupně vytlačovali Francouze z opevněných vesnic a budovali nové obléhací baterie, příčemž měli v úmyslu dobýt nejprve forty na výšinách Perches a poté Citadelu. O přímý útok na předsunuté forty se Němci pokusili 26. ledna 1871, avšak akce skončila naprostým nezdarem. O dva týdny později však Francouzi forty kvůli těžkému ostřelování téměř vyklidili. V tu dobu však již byla porážka Francie prakticky jistá, od 28. ledna platilo na většině bojišť příměří a pro Belfort bylo příměří dohodnuto 13. února. O několik dní později byla dohodnuta kapitulace pevnosti a volný odchod její posádky.

V 70. letech 19. století byla pevnost kompletně opravena, předsunuté forty byly přestavěny do permanentní podoby a Belfort se stal jednou ze čtyř nejdůležitějších pevností v systému zabezpečení nových hranic, který vznikla pod vedením generále Séré de Riviéres. Ve vzdálenosti kolem pěti. kilometrů od centra města vznikl prstenec kamenných fortů, zemních redut a otevřených baterií, doplněný úkryty a podzemními skladišti munice. Stejně jako u ostatních důležitých francouzských pevností následovaly dvě fáze modernizace objektů. Nejprve došlo k zesilování kasáren a dalších důležitých částí betonem, na začátku 20. století pak proběhla rozsáhlá výstavba železobetonových objektů pro otočné věže, traditorů pro boční palby a kontreskarpových kaponiér. S ohledem na vysoké náklady se tato akce týkala jen vybraných fortů a do roku 1914 nebyla dokončena. Klíčovou roli měl hrát fort Roppe, jehož okolí bylo změněno na silný opěrný bod s četnými bateriemi (včetně pancéřových) a linií zákopů s úkryty pro pěchotu. V mezipolí byly budovány betonové nadzemní i podzemní úkryty a otevřené baterie, zahájena byla i výstavba zcela nové tvrze Mont Rudolphe. Slabým prvkem belfortského opevnění však zůstaly početné malé forty, či spíše reduty, vybudované pouze polním způsobem, tedy v podobě valů a příkopů. V období 1. světové války zde neprobíhaly boje, nicméně došlo k výstavbě podzemních chodeb v bezpečné hloubce pod forty, jakož i malých betonových pozorovatelen na valech některých objektů. Určitá skromná výstavba probíhala i před 2. světovou válkou, kdy zde bylo postaveno několik lehkých objektů, ovšem hlavní obranná postavení Maginotovy linie ležela v předpolí, kde byl zřízen opevněný sektor Altkirch.

V období studené války bylo v Belfortu vybudováno jedno ze tří francouzských stanovišť pro řízení leteckých operací Severoatlantické aliance, pro nějž byly částečně využity objekty z konce 19. století. Za zmínku stojí, že podle útočné strategie, přijaté Varšavskou smlouvou v polovině 60. let, měla československá armáda po vítězných bitvách v Bavorsku prorazit na francouzské území právě skrz Belfort, již osmý den bojů obsadit Besançon a pokračovat na jih.

Bastionové opevnění a vnitřní prstenec

Belfortská CITADELA stojí rozhodně za návštěvu. Přístup k ní je značený a jsou zde bezplatná parkoviště (47 38 27, 6 51 54). Pod citadelou se navíc nachází velmi pěkné opevnění města s bastionovými věžemi, z nichž se tři dochovaly v perfektním stavu. Velmi pěkný je i ravelin před hlavní bránou. Na nádvoří nejvýše položené části citadely se dostanete po výstupu komplikovaným opevněním s terasami a chodbami. Obklopují jej kasematy Haxo, dnes využívané jako kavárna a obchod s knihami, v týlu je velká kasárenská budova, kde je dnes vojenské muzeum. Ze stropu kasemat Haxo je perfektní výhled na složitý systém předsunutých pevnostních prvků, z kasáren zase na bastionové opevnění města. Až potud je vše zdarma, pokud se však chcete podívat muzea, příkopu citadely, podzemních prostor a k soše belfortského lva, musíte si na kterémkoli z těchto míst koupit vstupenku, která pak platí pro všechny jmenované atrakce. Nejhezčí je právě příkop s výhledem na složité prvky opevnění a se vstupem do velké podzemní kasematy, z níž vede poterna i do nejvýše položené části pevnosti. Kasemata vznikla vestavbou do původního hradního příkopu (podobně jako známé kasematy brněnské citadely Špilberk). V severní části citadely si můžete prohlédnout také věž Tour de Bourgeois, která byla součástí středověkého městského opevnění a následně byla včleněna do pevnosti. Ve vnějším příkopu této části stojí tank M4A2 Sherman, který se podílel na osvobozování města a dne 21. listopadu 1944 dostal u fortu Miotte přímý zásah, který je dobře viditelný na čelním pancíři korby.

(Na citadelu navazuje ještě rozlehlé uzavřené opevnění se starými forty Miotte (47 38 54; 6 52 31) a Justice (47 38 38, 6 52 40), s eskarpou částečně vytesanou ve skále. Přímo ve městě se také částečně dochovaly valy fortu Barres a korunní hradby severně od městského opevnění, ale příliš zajímavé to asi nebude.)

(Ve slušném stavu jsou oba předsunuté forty jižně od citadely. Fort Basses Perches (47 37 36; 6 52 08) patří městu, má částečně vyčištěný povrch a občas se zde provází. Zda se do něj dá dostat neoficiálně, bohužel nevím, každopádně jsou jeho valy a traverzy vidět z dálnice. Fort nebyl nijak modernizován, pouze na jedné z traverz byla během 1. světové války vybetonována malá pozorovatelna. Fort Hautes Perches (47 37 50, 6 52 39) je zarostlý a údajně sloužil pro výcvikové účely místní posádky, zda tento stav trvá, mi není známo. Také on má na valu malou pozorovatelnu z 1. světové války.).


Bastionová věž městského opevnění s otevřenými postaveními pro děla pod demontovatelnou střechou. Vlevo je zděná traverza detašovaného bastionu.


Čelní stěna nejstarší části bastionového opevnění, tzv. „Kavalíru“. Nad ní se tyčí kasematní baterie a dole je vidět vchod do podzemních prostor.


Jeden z bastionů Kavalíru se střílnami pro kanóny, dovedně zakomponovaný do skalního masivu. (RH)


Proslulý památník obránců Belfortu z let 1870-71. Nad ním je stěna budovy kasáren a velitelství pevnosti.


Pohled na týl citadely. Na vrcholu valu je panenka, za ní je vidět Kavalír s kasematní baterií.


Pohled z Kavalíru na severovýchodní část citadely, do níž byla integrována středověká Měšťanská věž. (RH)

Vnější prstenec

Fort ROPPE je bezesporu nejzajímavější belfortský fort, neboť pro svou strategickou pozici byl obklopen soustavou dalších objektů, částečně propojených podzemními chodbami. Leží v lese, ve zcela opuštěném vojenském prostoru a snadno k němu dojdete z konce ulice jižně od fortu (47 40 17; 6 53 58). cestou minete několik dělostřeleckých baterií s betonovými úkryty. Asi 200 metrů před vstupem do fortu je po levé straně cesty velký podzemní úkryt pro pěchotu (47 40 45, 6 53 50). Z něj vede nedokončená slepá chodba co plánovaného pohotovostního úkrytu (abri du piquet) a vybetonovaná podzemní chodba do fortu. Na opačnou stranu vede chodba do bojových postavení na levém křídle fortu, s nimiž ji spojovaly šachty. Všechny šachty a východy jsou však uzavřené a systém je evidentně ve fázi hrubé stavby. Pokud se vydáte do fortu, za chvíli se vynoříte u levé kasematy de Bourges, blízko níž je také masivní betonový objekt s hlavní bránou. Jinak je povrch fortu zcela zarostlý, ale můžete se pohybovat vnitřními prostorami i pod nimi položenými podzemními chodbami, které tvoří slušný labyrint. Zvenku jsme neobcházeli ani kaponiéry, zajímavostí je, že jedna z nich byla těžce poškozena explozí a tak byl před ní ve 30. letech 20. století vybudován nový objekt s kulometnými střílnami. Pokud se vrátíte na cestu a budete pokračovat kolem fortu, po pravé straně uvidíte obrovský výkop pro detašovaný objekt pro dvě věže T155R(1). Hluboko ve výkopu jsou rozestavěné vnitřní prostory objektu, připomínající zděné baráky se sklepy, neboť i u takto moderního objektu byly vnitřní příčky stavěny z kamene. Asi 300 metrů od východního okraje fortu je na louce vidět týlová stěna objektu pro věž T75, bohužel se zamčenými vchody, takže nelze prozkoumat podzemní chodbu, která jej spojuje s fortem a z druhé strany je zavalená. Na stropě je k vidění pouze velká šachta, z níž věž samozřejmě dávno zmizela. Postavení pro pěchotu s úkryty, malými pozorovacími zvony a dokonce i dochovanými pancéřovými štíty pro střelce jsme v hustém lese nezkoumali, ostatně jsme neměli ani žádný plán těchto postavení. Zajímavé je, že se mezi nimi nachází i dva lehké objekty Maginotovy linie. Zajímavý je také atypický dvoupodlažní bojový úkryt (abri du combat) vz. 1898(2) situovaný jižně od baterie 155R (cca 47 40 34, 6 54 14).


Opěrná stěna s vchody do podzemního úkrytu v týlu fortu. (RH)


Jeden ze sálů úkrytu s krbem. Zajímavý je vnitřní vestavba z tenkých cihlových příček mezi ocelovýni profily. (RH)


Dodatečně vybudovaná brána v příkopu, umístěná v masivním betonovém objektu se ochrannými střílnami.


Hlavní nádvoří fortu. Vlevo jsou nová betonová kasárna, vpravo původní zděná kasárna, která po modernizaci sloužila pouze jako mírová. (RH)

Fort BESSONCOURT (47 38 55, 6 55 33) prošel rozsáhlou modernizací za pomoci betonu už v letech 1888-89, přičemž kromě nových kasáren a kaponiér obdržel i neobvyklé chodbové úkryty ve valu (abri de rempart). Při druhé fázi v letech 1906-09 stačilo dostavět objekty pro dělostřelecké a kulometné věže. V roce 1914 byly zahájeny výkopové práce na objektu pro věže 155C, ale s vypuknutím války byly přerušeny. V Během války byly pod fortem vyraženy podzemní chodby, k instalaci plánovaných polokopulí Pamart však už nedošlo. Dnes je fort nepřístupný, neboť patří obci. Před vchodem je parkoviště a tak se dá alespoň fotit brána a most přes příkop.


Vstupní brána fortu s padacím mostem v původní zděné části fortu.

(Tvrz CHEVREMONT (47 37 26, 6 54 18), původně skromný objekt s malými zděnými kasárnami, byla razantně modernizována. Kasárna byla zesílena betonem a byl k nim přistavěn blok se strojovnou. Do valu byly osazeny hned dvě věže T75 a kulometná věž a byly zřízeny kontreskarpová kaponiéra, takže tvrz se nakonec změnila v solidní pancéřový fort. Dnes je v dobrém stavu, ale armáda v ní údajně občas cvičí. Pravděpodobně je ale volně přístupná.)

Fort VÉZÉLOIS (47 36 03, 6 54 26) je typickou směsicí kamenných a betonových částí z obou fází modernizace. Po 2. světové válce byl využíván jako muniční sklad a byl opuštěn relativně nedávno. Je tedy v perfektním stavu a je příležitostně zpřístupňován, bohužel jej však obklopuje důkladný dvojitý plot, který ztěžuje i fotografování. Přesto je celkem dobře vidět jeho šíje a kasemata de Bourges, určená pro méně obvyklé 9,5 cm kanóny.


Traditor (kasemata de Bourges) pro dva 9,5 cm kanóny na pravém boku fortu. (RH)

Nejmodernější tvrz MEROUX (47 35 40; 6 53 33) má neobvyklá betonová kasárna v historizujícím stylu, která jsou jedním z nejfotogeničtějších prvků pevnosti. Zaparkovat se dá přímo před bránou a pokud překročíte plůtek pro kozy v levém příkopu, můžete se bez problémů dostat i na povrch, kde jsou šachty po vytržených věžích a je odtud pěkně vidět čelní kaponiéra. Z věže T75 se kupodivu dochovaly malé zbytky předpancíře. K tvrzi je nejlepší vyrazit v podvečer, jinak si kasárna příliš dobře nevyfotíte.


Fortová mříž u příjezdové cesty ke tvrzi. Cestu mohla postřelovat kaponiéra kasáren. (RH)


Neobvyklá železobetonová kasárna pro 425 mužů. Okna umožňovala obranu týlu, spodní řada i palbu k patě zdi v příkopu.


Oboustranná kaponiéra nejmodernějšího typu, ovšem s obvyklou zastaralou výzbrojí (3,7 cm revolverové kanóny, staré 12 cm kanóny).

(Také tvrz FOUGERAIS (47 34 34, 6 52 41) není právě obvyklou stavbou. Její malá kasárna byla nejprve zesílena betonem a poté vybavena blokem s věží T75, před níž byly na val předsunuty objekty pro dvě kulometné věže. Zhruba 200 metrů jihozápadně od tvrze je detašovaná kasemata de Bourges, která se až na existenci brány a fortové mříže u vchodu (nedochované) neliší od obvyklých exemplářů na bocích fortů. Kromě tvrze a kasematy jsou součástí opěrného bodu, chráněného společnou protipěchotní překážkou i dva bojové úkryty a dvě baterie pro 9,5 cm a 12 cm kanóny. Tvrz je na okraji jakéhosi vojenského cvičiště, bylo by tedy lepší jít k ní od západu.)

Fort BOIS D’OYE (47 34 29, 6 50 35) leží u úzké silničky z obce Bermont a je zcela opuštěný. Dojet se dá až téměř k bráně a dovnitř se celkem pohodlně dostanete po římse na bok mostu přes příkop. Fort byl rozsáhle modernizován za pomoci betonu a železobetonu, přičemž vzniklo mimo jiné pět kaponiér, tři objekty pro kulometné věže a jeden pro věž T75 na valu, kasemata de Bourges a především velký kasárenský objekt pro 540 mužů s věží T155R. V roce 1913 byly tahájeny práce na výstavbě přídavné pancéřové baterie pro dvě houfnicové věže T155C, ale po vypuknutí války byly přerušeny. Část betonových spojovacích chodeb se vyznačuje unikátním řešením, neboť nevznikly obvyklou vestavbou do stávajících objektů či valů, ale byly zahloubena pod nádvoří. Fort je dosti zarostlý, ale nádvoří je kupodivu stále čisté.


Dvůr fortu s okny nemodernizované části kasáren. Vzadu vlevo je vchod do starých muničních skladů (RH)


Hlavní chodba ve starých muničních skladech pro granáty a 120 tun černého prachu. (RH)


Moderní kaponiéra s východem do příkopu. Přechod přes ochranný příkop kaponiéry zajišťoval malý padací most. (RH)

Fort MONT VAUDOIS (47 35 46, 6 45 28) je situován na hraně plošiny, takže z jedné strany nemá klasický příkop, nýbrž jen mělký zářez pod nepravidelnou eskarpu, vytesanou do skály. Ačkoli se původně jednalo o důležitý fort, vybavený i kasematami pro kanóny, byl modernizován jen v minimální míře, a to především výstavbou nové brány na méně ohroženém místě. Fort měl být zesílen kulometnými věžemi a velkou baterií pro věže T155R, která byla skutečně rozestavěna a její vyčištěné základy na fortu jsou velmi zajímavé. Dnes probíhá důkladná rekonstrukce fortu a příležitostně je zpřístupňován. My jsme se do něj dostali poněkud krkolomnou cestou z příkopu do střílny kaponiéry, neboť jsme přišli z východní strany, kde vypadal naprosto opuštěně a o jeho stavu jsme nic nevěděli, stejně jako o zmíněné rozestavěné pancéřové baterii. Jinak ale zvenku není příliš co fotografovat.

(Tvrz HAUT-BOIS (….), původně jen malý pěchotní opěrný bod s malými, byla výrazně zesílena, když obdržela traditor pro dva kanóny, objekty pro kulometnou věž a věž T75. Kromě toho byla propojena podzemní chodbou s nedalekým velkým podzemním úkrytem a v jejím okolí byla připravena postavení pro protiletadlové kanóny. Dnes je tvrz zřejmě nepřístupná, ale dá se dostat do úkrytu i spojovací chodby.

Tvrz COTE D’ESSERT (47 37 31; 6 48 17) je neobvyklý především svým vstupem, který vede poternou z kontreskarpy do příkopu, podobně jako u brialmontových fortů. Tvrz prošla pouze první fází modernizace a nemá tedy žádné pancéřové prvky. I zde probíhají jakési rekonstrukční práce, povrch je vyčištěný a občas se zde provádí, což také znamená, že se volně dostanete jen do příkopu. Přímo k fortu se zřejmě nedá dojet, nejblíž je to ze silnice jižně od fortu, odkud jsme to vzali lesem.

(Fort SALBERT (47 39 33; 6 48 48) na dominantním hřebeni, zhruba 250 metrů nad úrovní centra města. Je to kamenná stavba, která byla jen minimálně modernizována a neobdržela žádné pancéřové prvky. Pouze v roce 1917 byly pod fortem vyraženy podzemní chodby. Daleko zajímavější je osud fortu v období studené války, kdy se stal součástí systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance(3). Pro tyto účely byly upraveny nejen vnitřní prostory fortu, ale vedle fortu byl v letech 1953-58 vybudován rozlehlý systém chodeb a sálů, propojený s fortem, označovaný jako „Ouvrage G“, jehož základem byly prostory původního podzemního úkrytu z konce 19. století. Stanoviště s plánovanou posádkou až 500 mužů je dnes zřejmě volně přístupné a podle fotografií se v novodobém podzemí dochovalo mnoho vybavení včetně strojovny a tři podlaží vysokého sálu operačního střediska. O tomto zařízení jsme při naší návštěvě bohužel nevěděli a tudíž považoval fort za nepříliš zajímavý.)

(Tvrz MONCEAU (47 40 30, 6 49 57) leží v údolí a je neobvyklá tím, že má vodní příkop. Jinak je to malá stavba s kasárnami, které mají celkem pěknou vstupní část a se dvěma malými úkryty na valu.)

(Tvrz MONT RUDOLPHE (cca 47 40 29; 6 52 32) byla pouze rozestavěna a jejím jediným stavebně dokončeným betonovým objektem jsou dvoupodlažní kasárna, postavená v letech 1912-14. Kromě toho jsou zde výkopy pro další objekty a dvě malé betonové pozorovatelny z období 1. světové války.)

Poznámky:
(1) Moderních detašovaných pancéřových baterií bylo před 1. světovou válkou naplánováno velké množství, ale dokončeno jich bylo jen málo. Nejčastějším typem měly být baterie pro dvě věže s 15,5 cm děly, budované v blízkosti fortů a propojené s nimi podzemními chodbami. Objekty pro věže T155R s kanóny a byly postaveny u fortů Lucey a Longchamp (pouze pro jednu věž) v pevnosti Toul, které věže skutečně obdržely. V Toulu byly postaveny i dvě podobné baterie pro podstatně jednodušší nevýsuvné věže 155C s houfnicemi. První z nich u fortu Longchamp věže obdržel, do baterie u fortu Villey-le-Sec se už nedostaly. Objekty pro výsuvné věže T75 byly vybudovány poblíž fortu Roppe v Belfortu a fortu Douaumont ve Verdunu, zde ale věž do vypuknutí bojů osazena nebyla. Z pancéřových prvků detašovaných baterií se dochoval pouze vrchlík jedné věže T155C u fortu Longchamp, který byl osazen na baterii u fortu Villey-le-Sec, který slouží jako muzeum. Věže T75 obdržel pouze objekt u fortu Roppe, stavebně dokončený objekt u fortu Douaumont ve Verdunu se do roku 1914 své výzbroje nedočkal.
(2) Bojové úkryty byly budovány v intervalech mezi forty a představovaly levnější, ale méně odolné řešení, než úkryty podzemní. Nejprve byly budovány úkryty vz. 1898 se stropem ze železobetonu o síle 160 cm, jejichž týlová stěna byla zděná. Typickým prvkem byly latríny, umístěné mimo úkryt v bočních opěrných zdech. Celkem bylo postaveno 84 těchto úkrytů ve dvou verzích, se dvěma sály nebo čtyřmi sály, přičemž každý sál měl kapacitu 50 mužů. Modernější úkryty vz. 1913 byly celé ze železobetonu, ale do vypuknutí války jich bylo postaveno jen pět. Jejich hlavní odlišností bylo přemístění latrín do objektu a kaponiéra pro obranu týla. Kaponiéra byla dodatečně vybudována i u některých starších úkrytů.
(3) Systém Teritoriální protivzdušné obrany (Défense aérienne du territoire, zkráceně D.A.T.) vznikl v době, kde byla Francie plnohodnotným členem NATO. Radarové stanoviště „G“ (hlavní radarová stanice 60/921) bylo vybudováno ve fortu Salbert v Belfortu, stanoviště „F“ v německém festu Leipzig v Metách a stanoviště „H“ ve tvrzi Hochwald Maginotovy linie. Stanoviště „G“ mělo sedm anténních stožárů a patřila k němu i zařízení na horském fortu Ballon se Servance ve Vogézách. Stanoviště bylo dokončeno v roce 1958, ale již v následujícím roce přestalo být využíváno. V roce 1972 byly radary demontovány a pozemky předány městu pro rekreační využití. V devadesátých letech bylo belfortské stanoviště oficiálně zpřístupněno, ale poté, co jej poškodila série nikdy neobjasněných explozí, bylo opět opuštěno.

Související: Přehled francouzských dělostřeleckých věží z období před 1. světovou válkou

Na rozdíl od článků oopevnění jiných zemí je s ohledem na význam francouzského fortového opevnění respektována originální, byť možná méně přehledná terminologie. Kupříkladu menší mezilehlé forty jsou nazývány „tvrze“, betonové objekty pro boční palbu „kasematy de Bourges“ a pro věže jsou používány zkratky T75, T155R, atd. Velmi podrobné informace o historii Belfortu a dobývání pevnosti během německo- francouzské války najdete v níže uvedené publikaci V. Kupky, kde je tomuto tématu věnováno 52 stran.

Do Belfortu dojedete z Čech za zhruba 8 hodin. Prohlídka citadela je příjemnou procházkou, vhodnou i pro běžné turisty. Forty jsou většinou v málo obydlených lokalitách a jsou tedy dobře přístupné. Hezký kemp s výhledem na hradby fortu Miotte je přímo ve městě (47 39 12, 6 51 53).

stav: srpen 2009

Foto: R. Hrabčák 2009 (RH), O. Filip 2009

Literatura:
J. Puelinckx, J-L Aublet, S. Mainguin: Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Cédric Vaubourg, Julie Vaubourg: Les Forts Séré de Riviéres
Philippe Truttmann: La Barriére de Fer, Gérard Klopp, Thionville 2000
V. Kupka: Boje o francouzské pevnosti v letech 1870-71, Fortprint, Dvůr Králové n. L. 2009

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 30.1.2011 23.14 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017