Opevnění v jihozápadní části Švýcarska

(Švýcarsko) – Vallorbe, Forclaz, Saint-Maurice
Napsal: O. Filip
dělostřelecké tvrze, fort, samostatné objekty
Kromě Opevněného prostoru Saint-Maurice se známými tvrzemi Dailly či Cindey lze na jihozápadě Švýcarska navštívit řadu menších pevnostních objektů. Jedná se například o Pré-Giroud, první švýcarskou tvrz, zpřístupněnou veřejnosti.

Tvrz Pré-Giroud

Dělostřelecká tvrz Pré-Giroud (též Vallorbe) je typickou uzávěrovou tvrzí, vysunutou až k hranicím. Svou palbou měla blokovat spojnici údolí u městečka Vallorbe, kam směřuje silnice z oblasti Pontarlieru a také ústí železničního tunelu z Francie. Tvrz byla postavena v letech 1937-39, tedy ještě před přijetím koncepce „Národního reduitu“, která význam pohraničních opevnění, umístěných mimo reduit, značně snížila. Přesto byla tvrz v roce 1941 zesílena výstavbou tří samostatných kulometných objektů, které měly zvýšit odolnost proti útoku zblízka. Posádku tvrze tvořilo 103 mužů, dalších 27 mužů bylo určeno pro samostatné objekty. Tvrz patřila k první generaci objektů s hlavní výzbrojí v podobě 7,5 cm kanónů vz. 39(1), z aktivní služby byla nicméně vyřazena až v roce 1988 a poté se stala jedním z prvních objektů, které byly zpřístupněny veřejnosti.

Ke tvrzi (46 42 31, 6 24 38) dojedete po slušně značené silnici přes statek Montougy, kde je vystaven stíhač tanků G13. Parkoviště je těsně u vchodového objektu, maskovaného jako horská chata, ostatní objekty jsou volně přístupné na louce pod ním a jsou velmi fotogenické. Tvrz je v sezóně otevřena denně od 11 do 16:45, mimo sezónu je otvírací doba kratší a provádí se pouze o víkendech. Nutno říci, že když jsme dorazili asi půl hodiny po zavírací době, ochotná průvodkyně pro nás udělala speciální prohlídku.


Vchodový objekt, vybavený dvěma těžkými kulomety, maskovaný jako obytný dům. (RH)


Pohled na pravé křídlo tvrze. Skála v popředí je dělostřelecký srub, za ním je pěchotní srub s falešnými stromy a pod ním samostatný objekt pro těžké kulomety. (RH)


Detail střílny pro 7,5 cm kanón v pancéřové desce. (RH)


Kasematní 7,5 cm kanón vz. 39 s lafetou pro minimální střílnu. Nad střílnou je pomocný zaměřovač. (RH)


Figuríny obsluhy 7,5 cm kanónu. Dva z vojáků mají nasazeny dýchací masky, kterými byl rozváděn čistý vzduch. Práce v maskách jistě nebyla jednoduchá.


Muniční výtah pěkně ilustruje jednoduchost a účelnost technických řešení v rychle stavěných švýcarských tvrzích. (RH)


Místnost pro pozorovatele s průzorem v pancéřové desce. I práci pozorovatele usnadňoval pomocný zaměřovač. (RH)


Tvrzový pěchotní srub na levém křídle, maskovaný jako domek. Vlevo je vidět „skála“ s dělostřeleckým srubem a vchodový objekt. (RH)


Jeden ze tří samostatných objektů. I tyto objekty byly vybaveny kvalitními pancéřovými střílnami s pevnostní lafetací a optickými zaměřovači. (RH)

Průsmyk Forclaz

Průsmykem Forclaz o nadmořské výšce 1527 m prochází silnice ze švýcarského Martigny do Chamonix-Mont-Blanc, která představuje jediné přímé spojení mezi údolím Trient a údolím řeky Rhony. V průsmyku byl vybudován uzávěr, složený ze tří nevelkých srubů, kryjících pás překážek a minových polí. Přístup k uzávěru znesnadňovala předsunutá protitanková překážka a připravené demoliční kobky pod silnicí.

Průsmyk chránily tři samostatné objekty, z nichž dva jsou u parkoviště a jsou zajímavým způsobem zpřístupněny. Ačkoli jsou uvnitř plně vybavené, jsou volně přístupné. Uvnitř si rozsvítíte a můžete si prohlédnout výzbroj, oddělenou mříží. Níže je umístěn nenápadný objekt A58 (46 03 30, 6 59 59), vybavený 9 cm protitankovým kanónem na jednoduché pivotové lafetě, maskovaný jako skalka. Hned nad ním je falešná horská chata, skrývající v sobě objekt A57 pro těžký kulomet. V týlovém patře je ubikace, sloužící též pro osádku objektu A58. (Od obou objektů je dobře vidět šedivá stodola na protější stráni, co je ve skutečnosti srub A56 pro těžký kulomet.)


Sruby na pravém křídle uzávěru. Výše je srub A57 maskovaný jako dům, skalka pod ním je srub A58.


Srub A57, jehož střílny jsou zakryty šedivými okenicemi v „podezdívce chaty“. (RH)


Těžký kulomet MG51 ve srubu A57, s pomocným zaměřovačem pro střelbu naslepo. Červeně je vyznačen pás překážek, mapa je vzhledem k použitému systému vzhůru nohama. (RH)

Tvrze Dailly a Savatan

Opevnění na skalním hřebeni, tyčícím se do výšky jednoho tisíce metrů nad dnem údolí Rhony, se postupně stala nejrozsáhlejším pevnostním komplexem ve Švýcarsku. Níže položená opevnění planiny Savatan byla v nadmořské výšce kolem 700 metrů, opevnění Dailly, vzdálená v horizontálním směru jen asi půl kilometru, však byla ve výšce přes 1400 metrů. První fáze výstavby probíhala v letech 1890-94, jedním z prvních objektů byla baterie M15 pro dva 15 cm moždíře vz. 1881, umístěné u dominantního skalního vrcholu hřebene, takže neměly prakticky žádné hluché prostory. První otočná věž byla instalována do baterie 06, přičemž se jednalo o německou věž pro 12 cm houfnici vz. 1891, nakonec bylo těchto věží osazeno celkem šest. Dále bylo vybudováno několik otevřených baterií i kasemat a na Dailly unikátní palebné postavení pro čtyři francouzské 12 cm kanóny vz. 1882 na pojízdných podvozcích a výsuvných lafetách(2). Vzhledem k úkolům opevnění umožňovala většina baterií palbu do obou směrů, tedy po proudu i proti proudu Rhony. Kasematní dělostřelectvo reprezentovaly dva 8,4 cm kanóny baterie „Galerie de Morcles“, nahrazené později 7,5 cm kanóny vz. 1903. Protipěchotní obranu zajistily kaponiéry a postavení pro převozné věžičky („Fahrpanzery“) s 5,3 cm kanóny. V letech 1895-1903 probíhalo rozšiřování podzemí, výstavba dalších otevřených baterií, vybavených děly ráže 10,5 cm, 12 cm a 15 cm a rozsáhlá výstavba povrchové infrastruktury. V letech 1904-10 došlo k výstavbě kasematních baterií, konkrétně baterie Goléze pro dva 7,5 cm kanóny vz. 1903 a Aiguille se stejnou výzbrojí. Od roku 1911 probíhala stavba pozorovatelen s pancéřovými zvony, dalších pěchotních postavení a také podzemní elektrárny s dieselovými motory.

Tvrze Dailly a Savatan se staly součástí Opevněného prostoru Saint-Maurice, jednoho ze tří hlavních uzávěrů, které chránily „Národní reduit“, tedy vysokohorskou oblast, kde se švýcarská armáda hodlala bránit proti předpokládané přesile. Největší rozmach výstavby nastal v letech 2. světové války, kdy byly na planině v severní části tvrze instalovány otočné věže pro 10,5 cm kanóny, tvořící baterii Planaux. Otevřené baterie byly zrušeny a nahrazeny deseti kasematami ve skalních stěnách pro 10,5 cm kanóny vz. 35, chráněné pancéřovými deskami. Čtyři kanóny mířily na sever (baterie Buits), čtyři na jih (batterie Plex) a dva na východ (baterie Rosseline), všechny baterie propojovala 500 metrů dlouhá chodba. Vybudována byla i kasematní baterie pro dva 7,5 cm kanóny vz. 39. Opevnění Savatanu a Dailly spojila podzemní svážnice o délce 560 metrů a převýšení 366 metrů, čímž vznikl jeden z největších pevnostních komplexů na světě.

Krátce po půlnoci 28. května 1946 došlo k samovznícení prachových náplní v jednom z muničních skladů pro 10,5 cm baterie. Obrovská exploze stovek tun munice těžce poškodila všechny kasematní baterie, prohnala se podzemím a poničila vybavení i ve vzdálených částech tvrze. Uvnitř v tu dobu naštěstí nebyla osádka, výbuch však zabil deset dělníků, kteří právě sjížděli svážnicí do fortu Savatan. Po rekonstrukci již nebyla obnovena nejvíce poškozená baterie Plex, kde došlo k narušení skalního nadloží a jako její náhrada vznikla nová baterie Dailly Nord s 10,5 cm kanóny vz. 39, které se od staršího vzoru lišily dokonalejší lafetací. Došlo také k výstavbě podzemních kasáren, velitelství, velké strojovny a další infrastruktury, odolné proti jadernému napadení. Ve tvrzi Savatan bylo dál rozšiřováno podzemí a byly postaveny dvě kasematní baterie, vždy pro dva 7,5 cm kanóny (podle fotografií byla nejméně jedna z nich později přezbrojena na 10,5 cm houfnice vz. 46 na pákových lafetách).

V letech 1956-60 byly ve tvrzi Dailly vybudovány dva objekty pro věže s 15,5 cm kanóny, které patřily k nejvýkonnějším dělostřeleckým systémům na světě.(3) obranu zesílily i pancéřové kopule pro 8,1 cm minomety a především pro výkonné 12 cm minomety (jedna z nich byla umístěna v Dailly a dvě v Savatanu). Od šedesátých let 20. století byla hlavní výzbroj tvrze Dailly následující: po dvou věžích s kanóny ráže 10,5 cm a 15 cm, dvě kopule pro dvojčata 12 cm minometů, deset 10, 5 cm a dva 7,5 cm kanóny. Výzbroj doplňovaly 8,1 cm minomety, protitankové kanóny a kulomety. To se s výjimkou 7,5 cm kanónů, které byly deaktivovány již v letech osmdesátých, v podstatě nezměnilo až do devadesátých let, kdy začalo postupné vyřazování veškeré výzbroje.

Jelikož tvrze sloužily i k výcviku a zkouškám pevnostních zbraní, objevily se zde některé unikátní zbraňové systémy. Dva ze zmíněných kanónů vz. 1882 na výsuvných lafetách byly později umístěny do zapuštěného postavení s pancéřovým krytem. Pokusně zde byly instalovány také věže z obrněných vozidel Staghound, prototyp šestihlavňového minometu ráže 12 cm a především výše zmíněné věže pro 15 cm kanóny. Pro účely výcviku byla na povrchu vybudována neodolná povrchová budova s moderními 15 cm pevnostními kanóny a podobná menší stavba pro dva 10,5 cm kanóny. Za zmínku stojí i podzemní vodní elektrárna pod tvrzí Savatan, která zásobovala obě tvrze elektrickou energií. Elektrárna byla civilní stavbou, nicméně v ní byla instalována speciální turbína pro vojenské účely. Armáda také částečně financovala stavbu přívodního kanálu, který sloužil jako protitanková a protipěchotní překážka a vybudovala pro jeho obranu malou tvrz Esserts, napojenou na podzemní prostory elektrárny.

Povrchové budovy v prostoru tvrze SAVATAN dnes slouží pro potřeby policie a tvrz tedy není přístupná. Zbraně tvrze DAILLY již nejsou v aktivní službě, snad s výjimkou 12 cm minometů a údajně se připravuje zpřístupnění tvrze pro veřejnost. Zatím však slouží i jako základna chemického vojska a vojenských záchranářů, v roce 2009 jsme byli i svědky ostrých střeleb z ručních zbraní v údolí za hřebenem. Ke tvrzi vede prudce stoupající silnice s mnoha serpentinami, jejíž volně průjezdná část končila v době naší návštěvy ve vesničce Morcles, samotná silnice ale pokračuje k tvrzi a dál až na planinu s nejvýše položenými objekty. Z Morcles každopádně vede na planinu normální turistická značka. Po většinu doby jsou tedy objekty na planině, to jest obě věže pro 10,5 cm kanóny, věž T2 pro 15 cm kanón a kopule pro minomet, s největší pravděpodobností volně přístupné.


Celkový pohled na hřeben, jímž prochází podzemí tvrze. V popředí je vidět střelecká galerie Goléze.


Kanón Krupp vz. 1882 ráže 12 cm na výsuvné lafetě, dnes vystavený před kasárnami. (PL)


Otevřená kanónová baterie na povrchu, pocházející z počátku výstavby. (PL)


Jedna ze starých střeleckých galerií. Tato bránila prostor poblíž původního vchodu do fortu. (PL)


Horní stanice svážnice, spojující tvrz s fortem Savatan. Vůz měl kapacitu 15 osob nebo 1500 kg nákladu. (PL)


Chodba s kulometnou střílnou vnitřní obrany. (PL)


Stanoviště řízení palby věže pro 15 cm kanón. (PL)


Dolní stanice svážnice, vedoucí do bojového prostoru věže. V ústí šachty je klec pro dopravu obsluhy. (PL)


Náhradní hlaveň 15 cm kanónu, kterou bylo možné dopravit svážnicí do věže. (PL)


Složitá linka pro přípravu munice pro věž. Vlevo je vidět válcová část spodní části muničního výtahu. Po šikmé ploše sjížděly použité nábojnice. (PL)


Detail pracoviště, kde byla do nábojnice zasunuta požadovaná prachová náplň a pak zároveň s granátem putovala dál po dopravníku ke kompletaci a do výtahu věže. (PL)


Věž T1 pro 15 cm kanón, jejíž 40 cm silný pancéřový vrchlík maskuje pletivo do podoby malé kůlny. (PL)


Kasematní kanón 10,5 cm vz. 39 v baterii Dailly Nord. (PL)


Kopule pro 12 cm minomet. Pancéřový kryt hlavní se odsouval po kolejnici směrem doprava. (PL)

Tvrze Cindey a Scex

K zesílení obrany údolí Rhony byla v roce 1911 ve skalní stěně naproti fortu Savatan zahájena výstavba kavernové baterie Scex, vybavené čtyřmi 7,5 cm kanóny vz. 1903/18 ve dvou kasematách, chráněných pancéřovými deskami. Od konce třicátých letech byla baterie rozšiřována na standard dělostřelecké tvrze. V letech 1935-36 byla vybudována spojovací chodba do jeskyně Grotte aux Fées. V roce 1939 byly dokončeny čtyři kasematy pro 7,5 cm kanóny vz. 1903/22 na pákových lafetách, označované jako „baterie Ermitage“. Vybudován byl také vchodový objekt pro lanovku, neboť přístup z jeskyně se pro zásobování příliš nehodil. Kromě kulometů v „kaponiéře“ pro obranu skalní stěny ale tvrz neměla pěchotní výzbroj. Vzhledem ke své poněkud zastaralé výzbroji byla tvrz deaktivována již v roce 1984, dál ale byla využívána jako velitelské stanoviště a také pro dodávku elektrické energie do sousední tvrze Cindey. Kanóny tvrze byly sešrotovány, ale od každého typu zde zůstal na ukázku jeden exemplář.

Tvrz Cindey byla postavena v letech 1941-46, aby výrazně zesílila obranu dna údolí v nejužším místě. Cindey i Scex byly samozřejmě součástí Opevněného prostoru Saint-Maurice, stejně jako Dailly a Savatan. V letech 1948-52 bylo podzemí rozšířeno o kasematy a muniční sklady pro nejvýkonnější švýcarské protitankové zbraně – 10,5 cm protitankové kanóny vz. 39/46. Později byly do výzbroje byly zařazeny také čtyři poválečné 9 cm protitankové kanóny vz. 50/57. Na rozdíl od sousední tvrze Scex zůstala v Cindey kompletní výzbroj včetně kulometů.

Střílny tvrze CINDEY jsou viditelné ve skalním masivu nad hradem St Maurice, v němž jsou mimochodem vystaveny i některé pevnostní zbraně. Parkoviště (46 13 21, 7 00 14) je pod hradem a odtud stoupá ke tvrzi značená pěšina. Cestou minete Dufourovu věž a dojdete k restauraci, přilepené ke skalní stěně. Zde je i pokladna, které slouží především návštěvníkům zdejších jeskyní. Ty slouží i jako přístup k vchodu do tvrze Cindey a asi po kilometru z nich vede chodba také do tvrze Scex. Na protějším svahu je vidět soustava zdí a otevřených baterií z první poloviny 19. století. Ve tvrzi si můžete prohlédnout střeleckou místnost s těžkým kulometem, objekt s 9 cm protitankovým kanónem a především kasematy pro 10,5 cm protitankové kanóny , které byly vyrobeny v pouhých šesti exemplářích a tyto jsou jediné, které je možné si prohlédnout. Součástí prohlídky jsou i muniční sklady a v jednom ze sálů si lze vyzkoušet zajímavý trenažér pro výcvik obsluh těžkých kulometů. Strojovnu však tvrz nemá, neboť byla zásobována elektrickou energií ze společné strojovny ve tvrzi Scex. V sezóně je otevřeno denně a mimo sezónu jen o víkendech, v zimě otevřeno není. Jelikož prohlídky jsou jen několikrát denně, je dobré zjistit si přesné časy na stránkách
muzea
.

(Tvrz SCEX je přístupná v několika termínech během léta, je však nutné si konkrétní prohlídku rezerovat. Ve tvrzi je k vidění především jediný dochovaný exemplář 7,5 cm kanónu vz. 03/18 v neobvyklé lafetě „Giovanola“ s pancéřovým půlválcem, kterým prochází hlaveň a dále 7,5cm kanón vz. 03/22 v obvyklejší pákové lafetě (hebellafette). Celkem fotogenické jsou i střílny tvrze ve skalní stěně nad městečkem Saint-Maurice, které nejsou zakryté a pro něž byly ve skále vylámány palebné vějíře (nejlépe jsou zřejmě vidět z prostoru mezi stěnou a nádražím – cca 46 12 49, 7 00 03).


Hrad St Maurice a nad ním Dufourova věž z 19. století. ve skále vpravo je vidět střílna jednoho z objektů v týlu tvrze.


Pancéřové dveře se střílnou, zanimiž je spojovací chodba do jeskynního systému. Chodba po pravé straně vede k objektům v týlu a ke vchodu pro lanovku. (RH)


Poválečný 9 cm protitankový kanón na stojanové lafetě původního 4,7 cm kanónu. (RH)


Pozorovatelna se dvěma průzory je pěkným příkladem jednoduchých švýcarských řešení. (RH)


Výkonný 10,5 cm protitankový kanón vz. 39/46. Vzhledem k velikosti zbraně musela obsluha stát na plošinách. Nad střílnou je kladkostroj pro manipulaci s hlavní.


Pohled z pozorovatelny do údolí, kde je protitankový příkop a za ním linie betonových zubů. Zrcadlo na okenici umožňuje pohled na hlaveň 10,5 cm kanónu. (RH)

Poznámky:
(1) 7,5 cm kanón vz. 39 L30 byl obvyklou výzbrojí tvrzí, budovaných před 2. světovou válkou. Kanón střílel otvorem v pancéřové desce, pro jeho lafetu bylo charakteristické upevnění náměrových segmentů poblíž zadní části hlavně, což si vyžádalo vysoké postranice horní lafety. Náměr kanónu činil 60°, deprese a elevace byly zřejmě různé, existovala i verze s elevace plných 45° a dostřelem 12 kilometrů, která měla velmi vysokou lafetu. Vzhledem k poloautomatickému závěru mohla zkušená obsluha střílet až rychlostí 20 ran za minutu.

(2) 12 cm kanóny vz. 1882 o dostřelu 9 kilometrů byly ve švýcarském opevnění používány v několika typech lafet. Nejjednodušší byla pivotová lafeta pro otevřená postavení, později byla vyvinuta i páková lafeta, která umožňovala použití minimální střílny. Existovala i věžová verze, použitá pouze ve fortech Bäzberg a Bühl (jednodělová věž) a ve fortu Airolo (dvoudělová věž). V pouhých dvou exemplářích byly použita velká kasematní lafetace, a to v malém pancéřovém fortu Gallenhütten. Mobilní výsuvné lafety pak byly použity jen na fortu Dailly. Kanóny zde vyjížděly po kolejích z úkrytů do hlubokých zákopů, z nichž se vysouvaly těsně před výstřelem.

(3) Věž pro 15 cm kanón vz. 58 L42 dokázala díky plně automatickému nabíjení vystřelit při palebném přepadu neuvěřitelných 25 ran za 30 sekund. Otočná část věže o váze 90 tun měla 40 centimetrů silný pancíř, předpancíř vážil 250 tun. Vývoj probíhal během padesátých let, první zkušební střelby se uskutečnily v roce 1960 a v činné službě byly věže od roku 1962 pro roku 1994. Obě vyrobené věže byly v podstatě prototypy a pro vysoké finanční náklady, které několikanásobně překročily původní rozpočet, program nepokračoval. Jedna věž dokázala vypálit 480 kg munice za půl minuty, zatímco její předchůdkyně pro 10,5 cm kanón pouhých 45 kg munice. Dvě 15 cm věže tvrze Dailly tedy měly pro účely palebného přepadu zhruba stejnou kapacitu, jako všech 22 švýcarských věží pro 10,5 cm kanóny dohromady. Taková kapacita si vyžádala složitý systém kompletace a dopravy munice, který tvořila desítky metrů dlouhá poloautomatická linka s dopravním pásem, napojená na šachtu do věže o výšce téměř 50 metrů. Kvůli možnosti výměny hlavně byla do věže vyražena šikmá štola, kterou zároveň jezdil výtah pro posádku, svislá šachta pod věží tedy sloužila pouze pro transport munice a vystřelených nábojnic.


Zobrazit místo Švýcarská opevnění na větší mapě

Z návštěvy na Dailly v srpnu 2009 máme zajímavé zkušenosti. V Morcles, u začátku pěšiny, vedoucí až na povrch tvrze, visel jakýsi složitý rozpis termínů cvičení, pochopitelně ve francouzštině. Nepříliš hezká byla informace, že kolem věží je dopadová plocha pro střelby z minometů. Přesto jsme vyrazili po turistické značce a absolvovali celé prudké stoupání, několik desítek metrů před cílem, když už jsme viděli jednu z věží, nás však zastavil jakýsi silničář s tím, že jsou střelby a že by to bylo nebezpečné (sám byl zřejmě zřejmě neprůstřelný a jeho náklaďáček také). Na tvrzi se každopádně nic nedělo, zato nás cestou zpátky poněkud překvapilo, že do svahu pod námi pálí vojáci z ručních zbraní. Fotografie z této tvrze (s výjimkou jedné) poskytl kolega Pavel Lach a jsou z návštěvy, kterou měli domluvenu s armádou, nikoli z běžné prohlídky.

Z tvrzí Cindey a Scex toho zvenku příliš mnoho vidět není, naopak starší tvrz Pré-Giroud je velice hezká i zvenku a leží celkem výhodně u trasy z Pontarlieru směrem na jih do Modane a Briançon.

Vývoj opevnění Dailly i Savatanu byl velice složitý a údaje v literatuře se ne vždy shodují, především ohledně dělostřelectva menších ráží. Výše uvedený přehled výzbroje po dokončení opevnění by snad měl být kompletní, není ale jistý počet 7,5 cm kanónů a doba jejich nasazení, neboť šlo o různé typy z různých období. Nikde jsem také nenašel informace o konečném počtu kopulí s 8,1 cm minomety a také ohledně 12 cm minometů jsou údaje nejisté. Opevněný prostor Saint-Maurice zahrnoval ještě mnoho dalších dělostřeleckých a pěchotních tvrzí, i samostatných objektů. Některé z tvrzí byly i na švýcarské poměry velmi rozsáhlé, ale dnes z nich uvidíte jen více či méně maskované střílny ve skalních stěnách. My jsme kdysi navštívili muzeum v dělostřelecké tvrzi Champex, kde si lze prohlédnout kanóny 10,5 cm vz. 35 L 42 a starší 7,5 cm vz. 1903 L 30, obojí na pákových lafetách.

stav: srpen 2009

Foto: O. Filip 2009, R. Hrabčák 2009 (RH), P. Lach 2009 (PL),

Literatura:
Pré-Giroud, Fort 1939 – 1945
Forteresse historique de St-Maurice
Festung Oberland

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 8.3.2011 21.53 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017