Samostatné objekty druhé, třetí a čtvrté linie Opevněného postavení Lutych
Opevnění: BELGICKÁ   Téma:

(Belgie) – Position fortifiée de Liège
Napsal: O. Filip
lehké objekty, dělostřelecké pozorovatelny
Součástí do hloubky členěné obrany Lutychu byla celkem čtyři hlavní linie, obsahující lehké objekty. Kromě nejznámější první linie s moderními tvrzemi, šlo o linii PFL 2 s šesti modernizovaných forty, PFL 3 přímo ve městě a PFL 4 se dvěma modernizovanými forty na západním břehu Mázy.

SAMOSTATNÉ OBJEKTY PFL 2

Opevněná linie Lutych 2 (Position fortifée de Liége 2) je určitou obdobou první linie, která vyplňovalo intervaly mezi moderními tvrzemi, v tomto případě se ovšem jednalo o prostor mezi modernizovanými forty. V letech 1934-35 bylo ve druhé linii vybudováno 51 objektů, většinou jednostranných pro boční palby. Základním typem byly jednostranné standardní objekty (abri standard), odolné proti opakovaným zásahům 15 cm granátů a jednotlivým zásahům ráže 21 cm. Standardní objekt měl 130 cm silné stěny a strop, což vyžadovalo objem železobetonu 220 m3 (šlo tedy o mnohem mohutnější stavby, než československé lehké objekty vz. 37 o objemu kolem 40 m2). Výzbroj tvořily dva těžké kulomety, mířící do stejného směru, vzhledem k použití polních lafet však byl střílnový otvor poměrně velký. Zalomený vchod byl chráněn granátovým skluzem, mříží, vchodovou střílnou a pancéřovými dveřmi. Část objektů s výhodným umístěním v terénu sloužila zároveň jako pěchotní pozorovatelny. Za tímto účelem byly vybaveny buď malým sedmitunovým pozorovacím zvonem se čtyřmi průzory, nebo větším šestnáctitunovým zvonem s šesti střílnami pro pozorování a lehký kulomet. Oba typy zvonů měly uprostřed vrchlíku otvor pro periskop. Pozorovatelny měly většinou podobný půdorys jako standardní objekty, ale měly měly sešikmený strop, svažující se od zvonové šachty. Vnitřní vybavení pěchotních pozorovatelen bylo stejné, měly ale dokonalejší ochranu střílen za pomoci posuvných plechových okenic na vnitřní stěně.

V roce 1937 rozhodlo Ministerstvo obrany o zřízení sítě dělostřeleckých pozorovatelen pro modernizované forty, k čemuž byla využita část pěchotních pozorovatelen s pancéřovými zvony, jimž byla přidělena stálá osádka a do roku 1939 na nich byly provedeny stavební úpravy. Kromě intervalů mezi forty byly dvě z nových pozorovatelen umístěny v předsunutém postavení Magnée a jedna v linii Pontisse – Lixhe, která byla součástí linie PFL 4. Pro ubytování osádky byla vždy využita jedna ze střeleckých místností a proto byla její střílna zazděna, zatímco do sousední střelecké místnosti byla instalována modernější lafeta „Chardome“(1) (výsledek přestavby byl tedy odlišný od PFL 1, kde byly jen menší jednostřílnové objekty, které takovou přestavbou zcela ztratily výzbroj pod betonem a byly zasypány až do úrovně stropu). Objekty také obdržely ventilátory a byly dovybaveny nábytkem. Ne všude však byly k dispozici potřebné objekty se zvony. V úseku Embourg – Chaudfontaine musela být postavena úplně nová pozorovatelna EC 1bis, na haldě hlušiny v úseku Fléron – Evegnée vznikla ze staré ocelové cisterny improvizovaná pozorovatelna FE 2 a byl připraven zajímavý projekt rozšíření standardního objektu EB 2 o přístavbu se zvonem, který však nebyl realizován.

V roce 1938 byl do PFL 2 doplněn atypický dvoupodlažní objekt FB 2bis a v roce 1939 uzávěrový objekt BM6. V témže roce bylo rozhodnuto o výstavbě nesouvislého druhého sledu PFL 2, který tvořily hranaté jednostranné objekty typu „IV“, stejně jako jejich předchůdci určené pro boční palbu dvou kulometů, v tomto případě na pevnostních lafetách „Chardome“. Do května 1940 bylo všech osm zadaných objektů vybetonováno.

Od roku 1936 probíhala výstavba protitankové překážky z pěti řad kolejnic po celé délce PFL 2, přerušované pouze v neprůchodných úsecích (skalní srázy, haldy). K přehrazení silnic a železničních tratí byly připraveny mohutné překážky „Cointet“(2), pro něž byly zřízeny odstavné plochy. Z nich je bylo možné přetáhnout do potřebné polohy napříč komunikací, spojit lany a zakotvit k připraveným betonovým sloupům. Kromě toho bylo možné přehradit silnice i ocelovými lany, uchycenými ve speciálních sloupech, z nichž se mnoho dochovalo, stejně jako zmíněných soklů pro upevnění překážek Cointet.

Belgičané přikládali obraně druhé linie velký význam, zvláště když byla linie PFL 1, byť vybavená velmi silnými dělostřeleckými tvrzemi, považována s ohledem na její polohu u hranic za až příliš ohroženou. Jedině ve druhé linii vznikla souvislá protitanková překážka a zdejší obránci mohli počítat s podporou silného dělostřelectva osmi modernizovaných fortů, jakož i s podporou moderních tvrzí, které byly připraveny na dlouhodobou obranu v týlu nepřítele. Realita však byla jiná, neboť severně od Opevněného postavení Lutych rychle padla tvrz Eben Emael, čímž se otevřel přístup do týlu opevnění a další německé divize postupovaly od 10. května jižně od Lutychu a Namuru. V obavě z obklíčení se jednotky belgického III. armádního sboru stáhly z Lutychu již v noci z 10. na 11. května, samostatné objekty tedy neměl kdo bránit a tvrze a forty byly ponechány v beznadějné situaci, na níž jejich hrdinský odpor nemohl nic změnit. Posádky zůstaly jen v pozorovatelnách, které byly postupně dobývány či z nich obránci stihli na poslední chvíli ustoupit.


Německý kulomet MG 08 s běžnou polní lafetou, který byl používán v objektech PFL 2 i dalších linií. (RH)


Protitankový kanón C 47 L/30 s vozíkovou lafetou, určenou pro samostatné objekty (v maketě střílny – expozice vojenského muzea v Bruselu). (JP)

Úsek Barchon – Meuse (BM)

Úsek měl sedm objektů v prvním sledu a jeden ve druhém. Obsahoval dvě dělostřelecké pozorovatelny fortu Barchon: BM 3 s malým zvonem, která je dnes zcela zarostlá v soukromé zahradě a dnes již zcela zničenou AC 1 s velkým zvonem. Nejzajímavějším objektem úseku je dodatečně postavený dvoupodlažní uzávěrový objekt BM 6 (50 41 13, 5 40 22) úseku Barchon – Meuse, který je maskován jako obytný dům a má čtyři střílny a otvor pro světlomet. Nachází se u železničního přejezdu na ulici Rue de Visé, v okolních uličkách lze bez problémů zaparkovat.


Uzávěrový objekt BM 6, maskovaný jako dům. Vpravo dole je střílna pro PTK, vedle pušková střílna. Vpravo nahoře je střílna pro kulomet, vlevo otvor pro světlomet, z boku pušková střílna.


Detail střílny pro těžký kulomet na lafetě „Chardome“. Kolem střílny jsou namalovány okenice, zajímavá je malba cihlového vzorku na spodní ploše krakorce.

Úsek Evegnée – Barchon (EB)

V úseku měla přestavbou objektu EB 2 vzniknout pozorovatelna fortu Embourg, dnes je ale objekt zasypaný pod parkovištěm. Celkem měl úsek šest objektů v prvním a dva v druhém sledu.

Úsek Fléron – Evegnée (FE)

Úsek měl pět objektů v prvním a dva v druhém sledu, patřily k němu ještě tři objekty předsunutého uzávěru Micheroux. Pozorovatelna FE 5 fortu Evegnée měla malý zvon a dnes je sice v celkem dobrém stavu, ale bohužel leží těsně u domu. Pozorovatelna FE 2 fortu Fléron je zničená.

Úsek Chaudfontaine – Fléron (CF)

Úsek zahrnoval celkem 16 objektů, z toho devět v prvním sledu, tři ve druhém a čtyři v předsunutém uzávěru Magnée. Atypický byl objekt CF 4 s malým zvonem, který byl oboustranný a měl tedy čtyři těžké kulomety, po přestavbě na pozorovatelnu fortu Chaudfontaine byly ovšem dvě ze střílen zazděny. Objekt je v dobrém stavu, ale bohužel se ale nachází na oplocené zahradě. Velmi pěkná pozorovatelna Mg 1, původně vybavená velkým zvonem (50 36 03, 5 41 00), je součástí předsunutého uzávěru Magnée, který leží ve stejnojmenné vesnici. Pozorovatelna, sloužící pro fort Chaudfontaine, leží na přístupné pastvině u cesty pro pěší a poblíž se dá zaparkovat. Lze si prohlédnout její stěnu s dvojicí střílen, z nichž jedna byla při přestavbě zazděna a byl do ní instalován granátový skluz, zatímco druhá obdržela pancéřová dvířka, která se dodnes dochovala (materiál na ně byl vyříznut z pancéřového štítu děla německé pobřežní baterie z 1. světové války). Druhá pozorovatelna Mg 4 s velkým pozorovacím zvonem, která patřila k fortu Fléron, je sice přístupná, ale je zcela zarostlá a částečně zasypaná. V úseku byly ještě dva další objekty s malým zvonem (CF 6 a CF 8), ty ale nebyly transformovány na dělostřelecké pozorovatelny.


Objekt MG 1 uzávěru Magnée (standardní typ PFL 2). Střílna vpravo byla zazděna při přestavbě na dělostřeleckou pozorovatelnu. (VK)


Detail střílny objektu MG 1, do níž byla při přestavbě instalována pancéřová dvířka.


Pohled přes strop objektu MG 1 ukazuje, proč byl objekt změněn na dělostřeleckou pozorovatelnu. V popředí je šachta po vytrženém velkém zvonu.

Úsek Embourg – Chaudfontaine (EC)

Tento krátký úsek obsahoval pět objektů, ovšem jen jeden z nich byl běžného typu. Dodatečně vybudovaná pozorovatelna EC 1 bis fortu Embourg měla velký zvon a jelikož nebyla vytvořena přestavbou kulometného objektu, postrádala obvyklé střelecké místnosti. Další konstrukční specialitou byl tunel ve skále, sloužící jako nouzový východ. Dnes na této zajímavé pozorovatelně bohužel stojí obytný dům. Údolí řeky Vesdre kryl uzávěrový objekt EC 2 (50 35 19, 5 37 51) pro protitankový kanón a těžký kulomet. Je přistavěn ke skalní stěně na okraji bráněné silnice a má dvě podlaží, bohužel jeho vchod je zazděný. Zaparkovat se dá u blízké benzínové pumpy, naproti níž si lze všimnout terasy nad korytem řeky, na níž je dnes autobusová zastávka. Tato terasa původně sloužila pro umístění strážního domku a pěti kusů překážek Cointet, které byly v případě aktivace opevnění vytaženy na silnici před objekt. U zastávky se také dochovala dvojice kotvících sloupů pro lanovou překážku, která byla předsunuta před plánovanou uzávěru z Cointetů. Objekt EC 3 má jako jediný v PFL 2 pouze jednu střílnu pro kulomet, čímž připomíná objekty PFL 1. Je přístupný, ale je v hustém lese. Jediným úkrytem v Lutychu je objekt EC 4, situovaný přímo nad nasávací věží fortu Chaudfontaine. Sloužil pro obsluhy protiletadlových kulometů a plánovalo se jeho propojení s podzemím fortu, dnes je však zazděný a nepříliš zajímavý.


Dvoupodlažní uzávěrový objekt EC 2. Nahoře je střílna pro kulomet a otvor pro světlomet, dole je zazděná střílna pro 4,7 cm protitankový kanón. (VK)


Dvojice ocelových sloupů pro uchycení lan, která přehrazovala silnici před objektem EC 2

Úsek Boncelles – Embourg (BE)

V tomto nejdelším úseku bylo vybudován deset objektů. Z osmi standardních objektů úseku je dnes nejzajímavější objekt BE 3 (50 34 21; 5 33 02), který je na veřejně přístupném místě, konkrétně na náspu zrušené železniční tratě, i když má bohužel zasypaný vchod. Měl pozorovací zvon, ale nebyl využit jako dělostřelecká pozorovatelna. Snadno k němu dojdete po lesní cestě z parkoviště blízkého hypermarketu. U rohu parkoviště, na ploše před restaurací, je také objekt BE 5 (50 34 12, 5 33 06), kdysi vybavený malým zvonem a přebudovaný na dělostřeleckou pozorovatelnu fortu Boncelles. Existovaly plány na jeho využití jako pomníku obránců Lutychu, ale současný stav je tristní, neboť kolem stěn objektu někdo vysadil živý plot, takže z něj není téměř nic vidět. Cestou k objektu BE 3 minete ještě standardní objekt BE 4, který má zakryté střílny a zasypaný vchod. Atypický objekt BE8 (50 34 17, 5 35 15) s malým zvonem byl jedním z vysokých, v tomto případě třípodlažních srubů, které byly stavěny u silnic, lemovaných skalní stěnou. Podle fotografií je uvnitř celkem zajímavý, dochovalo se v něm mnoho detailů z původní výbavy a měl by být přístupný. Zvenku je ale zcela zarostlý a v jeho blízkosti se dá jen velmi obtížně zaparkovat. Zajímavý oboustranný objekt BE 7 byl zdemolován.


Standardní objekt BE 3 pro dva těžké kulomety na polních lafetách, zabudovaný v náspu železnice. (VK)

Úsek Flémalle – Boncelles (FB)

Tento koncový úsek byl jen slabě opevněn. Objekt FB 2 s velkým zvonem byl upraven na pozorovatelnu fortu Boncelles, ale je zničený, stejně bohužel dopadl i dodatečně vybudovaný dvoupodlažní objekt FB 2 bis, který měl jako jediný v linii PFL 2 lafety typu F.R.C. V lese nedaleko nasávací věže fortu Boncelles se nachází celkem dobře dochovaný objekt FB 3 s malým zvonem, který sloužil jako pozorovatelna fortu.

SAMOSTATNÉ OBJEKTY PFL 3

Opevněná linie 3 zahrnovala především nesouvislý oblouk objektů, umístěných u důležitých komunikací v týlu PFL 2. Jejich hlavní úlohou bylo zastavit motorizované jednotky, které by pronikly předchozími liniemi a dostaly se do města. Tento úsek se skládal z devíti uzávěrových objektů s odolností proti opakovaným zásahům 15 cm granátů a šesti stálých postavení minimální odolnosti. Další součástí PFL 3 byla předmostí Visé a Argentau severně od linie modernizovaných fortů. V předmostích bylo postaveno šest větších uzávěrových objektů s protitankovými kanóny, zbytek tvořily jednostřílnové kulometné objekty malé odolnosti, podobné objektům předsunutých uzávěrů u hranic Belgie. Na předmostí Visé se také napojoval úsek Neufchâteau-Visé linie PFL 1 a mohla jej podporovat pouhých šest kilometrů vzdálená tvrz Aubin-Neufchâteau.

Hlavním typem PFL 3 byly uzávěrové objekty (abri contre-irruption), postavené zde v celkovém počtu 15 exemplářů. Typický uzávěrový objekt měl 4,7 cm protitankový kanón(3) na jednoduché vozíkové lafetě, těžký kulomet a světlomet, některé objekty měly kulometů více. V objektech byly nejprve instalovány karbidové světlomety značky Magondeau, po napojení některých objektů na civilní elektrickou síť v nich byly zaměněny za běžné elektrické světlomety Willocq-Bottin, používané hojně v modernizovaných fortech. Pro případ výpadku sítě bylo připraveno náhradní napájení světlometů z akumulátorů. Uzávěrové objekty ve městě byly vesměs dvoupodlažní a vzhledem k umístění do husté zástavby byly často maskovány jako budovy či přístavby. Naproti tomu o něco modernější uzávěrové objekty předmostí Visé a Argentau byly jednopodlažní a měly modernější lafety pro kulomety. Jen několik z uzávěrových objektů PFL 3 mělo pancéřové pozorovací zvony, konkrétně IR 5 (ve městě), Vi 2 a Vi 11 (v předmostí Visé). Atypický byl také objekt IR 8, který byl jednopodlažní, objekt IR 13 se dvěma protitankovými kanóny a objekt PP 13 A1, který měl pouze polní kanón (navíc byl označen „PP“, což bylo jinak vyhrazeno pro níže popsaný typ objektů). Mimo PFL 3 byly dva uzávěrové objekty se zvony postaveny v linii PFL 1 (Mont a Vesdre) a dva v linii PFL 2 (BM 6 a EC 2).

Specifickým typem PFL 3 byla stálá postavení (postes permanents), jichž bylo v linii PFL 3 vybudováno šest. Byly to přízemní železobetonové domky s okny a slabými stěnami, v jejichž boční stěně byla střílna pro polní 4,7 cm kanón. Další místnosti sloužily pro ubytování posádky a jako garáž pro malý pásový tahač, kterým bylo možné kanón přemisťovat (jednalo se o dvoutunový lehce pancéřovaný tahač Vickers „Utility“). Střílnu neměl pouze objekt PP 11A, jehož posádka měla postřelovat dvě cesty a přemisťovat kanón dle potřeby do polních postavení.

Na bráněných komunikacích před objekty byly nejprve zřízeny lanové překážky a později podstatně odolnější uzávěry z překážek Cointet. Oproti stovkám kilometrů protitankových překážek na jiných liniích v Belgii byly silniční uzávěry PFL 3 vždy postřelovány pevnostními protitankovými kanóny a nebylo tedy nutné spoléhat na polní jednotky. Celkově byla protitanková výzbroj PFL 3 dosti silná, neboť čítala přes 20 kanónů (například na 179 samostatných objektů PFL 1 připadaly pouhé čtyři protitankové kanóny).

Nejzajímavějším objektem uzávěru Visé je dvoupodlažní objekt Vi 6 (50 44 10, 5 42 16). Nachází se na okraji ulice Rue de Mons. Palbou svého protitankového kanónu a těžkého kulometu tak blokoval silnici, která sem vede kolem tvrze Aubin-Neufchâteau. Zajímavostí je, že vchod je v horním podlaží, bohužel je ale uzavřený, takže si nelze prohlédnout dobře zachovalý interiér. K vidění jsou alespoň dveře „P2“, vyplněné žaluzií, která umožňovala větrání. Nedaleko něj je, nebo možná byl, hezký objekt Vi 7, jehož interiér byl přístupný a byli jsme v něm v roce 2003. Podle nových fotografií však byla část objektu ubourána a není jasné, zda nebyl zničen celý.

Uzávěrový srub IR 12 Tillf (50 35 33, 5 35 18) kryl čelní palbou silnici na břehu řeky Ourthe. Silnice je velmi frekventovaná a dá se tam těžko zaparkovat. My jsme šli od asi 300 metrů vzdáleného mostu na severu, ale je to s ohledem na provoz nepříjemná záležitost, u objektu už pohyb není problémem, protože leží v ústí rokle. Interiér je přístupný, v dolním patře je vidět sokl pro lafetu 4,7 cm protitankového kanónu, svislé kolejnice, v nichž se pohyboval uzávěr střílny a střílna pro těžký kulomet. Do horního se kvůli chybějícímu žebříku nedostanete.

(Z dalších uzávěrových objektů PFL 3, u nichž jsme nebyli, je nejzajímavější IR 6 Jupille (50 38 31, 5 38 32), přistavěný k domu a maskovaný cihlovou obezdívkou, který je celkem fotogenický. Ze stálých postavení, dnes připomínajících spíše zdevastované domky, by stála za úvahu především postavení PP 9A (50 36 41, 5 37 32) a PP 9B (50 36 47, 5 37 42), která jsou kupodivu ve volném terénu.)


Uzávěrový objekt Vi 6 v předmostí Visé. Dole je střílna pro 4,7 cm PTK, nad ní kulometná střílna a vpravo otvor pro světlomet.


Týl objektu Vi 6, který má vchod atypicky v horním patře. Vedle vchodu je granátový skluz a vpravo nahoře zazděný kruhový nasávací otvor.


Uzávěrový objekt IR 12. Dole je střílna pro 4,7 cm PTK, mířící čelně na silnici a boční střílna pro kulomet. Nahoře jsou střílny pro kulomety. (VK)

SAMOSTATNÉ OBJEKTY PFL 4

Kromě modernizovaných fortů Pontisse a Flémalle bylo součástí čtvrté linie několik odlišných uzávěrů, umístěných na západním břehu Mázy a na ostrovech mezi Mázou a Albertovým kanálem. Na jihu to byly tři objekty, zabudované v roce 1932 do pilířů nových mostů. V centru Lutychu byl silně opevněn ostrov Monsin, kde mnoho objektů také přejalo tvary dopravních a technických staveb, v nichž byly zabudovány. Opevnění PFL 4 však nebyla do května 1940 realizována v plánovaném rozsahu, mimo jiné i proto, že se v některých místech muselo čekat na dokončení regulace řeky. Po taktické stránce lze k PFL 4 počítat ještě objekty linie Pontisse – Lixhe, jejíž osádky podléhaly velení Opevněného prostoru Lutych. V této linii byly budovány typově stejné objekty, jako v Lutychu, přičemž pět z nich dokonce mělo pozorovací zvony. Dva z nich byly následně přebudovány na dělostřelecké pozorovatelny: PL 13 pro fort Pontisse a PL 19 pro tvrz Eben Emael (tento bohužel již zničený objekt měl tři podlaží, vlastní generátor, posádku 20 mužů a ve stropnici neobvyklý zvon typu S.O.M.). Na PFL 4 navazovaly také dvě paralelní linie menších lehkých objektů. Jedna vedla podél břehu Albertova kanálu a druhá podél břehu Mázy a obě tak směřovaly ke zdymadlu u Lanaye, nad nímž se tyčila tvrz Eben Emael. Někdy jsou i tyto linie zmiňovány jako součást PFL 4, i když organizačně sem nepatřily.

Zajímavou lokalitou je ostrov Monsin, který byl s přilehlým břehem změněn v silný opěrný bod čtvrté linie (objekty přímo na ostrově byly značeny „Me Mo“, objekty na břehu „Me A“). Ve třicátých letech v těchto místech probíhala výstavba mohutných nábřežních zdí, mostů a plavebních komor. Část kulometných objektů byla integrovány do těchto staveb, což jim dalo zcela atypické tvary. Některé objekty byly dlouhé desítky metrů, jiné měly komplikované vstupy (například do dnes již zničeného objektu Me A1 byl přístup chodbou, napojenou na 50 metrů dlouhý úsek kanalizačního sběrače). Vzhledem k poválečné intenzivní stavební činnosti se dochovala jen část objektů, z nichž je nejlépe viditelný oboustranný objekt Me A3 (50 40 22, 5 38 29), který je vestavěn v pilíři dnes již zdemolovaného mostu. Dvojice objektů se dochovala na jihozápadní špici ostrova, kde jeden z nich tvoří podstavec symbolu začátku Albertova kanálu – obrovského pylonu se sochou krále Alberta. Tento objekt však není z ostrova vidět. Druhý z nich je objekt MeMo 1bis (50 39 12, 5 37 08), dobře přístupný v opěrné zdi poblíž pylonu.

(Dalším zajímavým objektem PFL 4 je kulometný objekt v pilíři mostu Atlas (50 39 09, 5 36 06). Má čtyři střílny, sice zazděné, ale dobře viditelné.)

Nejhezčím objektem linie Pontisse-Lixhe je srub PL 17 (50 44 06, 5 39 04), který se nachází na pahorku uprostřed pole a není tudíž vůbec zarostlý. Dojdete k němu z křižovatky polních cest na západním okraji vesnice Haccourt (50 44 08, 5 39 29). Je pěkným příkladem typického jednostranného standardního objektu. Měl i pancéřový zvon, který je dnes vytržený, nebyl však transformován na pozorovatelnu a tak mu zůstaly obě střílny. Kolem objektu jsou dobře patrné patky pro obvyklé čtvercové oplocení z ostnatého drátu na betonových sloupcích.


Monsin: pravá střílna objektu MeA 3, zabudovaného v nábřežním pilíři dnes již neexistujícího mostu. (RH)


Monsin: objekt MeMo 1bis, který je součástí zdí na jihozápadní špici ostrova. (RH)


Objekt PL 17 linie Pontisse – Lixhe. Jde o standardní typ, používaný na PFL 2, se dvěma kulomety a malým zvonem. (VK)

LINIE LUTYCH – NAMUR

Pevnosti Lutych a Namur propojila ve 30. letech 20. století linie samostatných objektů, umístěných na západním břehu Mázy. Jednalo se o lehké objekty modernějších typů, než v obranných liniích přímo v Lutychu. Byly rozmístěny v jedné linii a až na výjimky vyzbrojeny pouze kulomety pro boční palby.

Poněkud výjimečný je objekt M 18 (50 33 52, 5 21 14), který měl světlomet a pancéřový zvon. Kvůli zvýšení palebných možností byl postaven jako dvoupodlažní, přičemž dolní podlaží nebylo odolné, neboť bylo směrem do týlu otevřené. Objekt je dnes v dobrém stavu, až na vytržený zvon, ale do horního patra se vzhledem k absenci žebříku nedá dostat, což je škoda, neboť ve zvonové šachtě je původní žebřík a spodní část zvonu. K objektu se dostanete po schodišti ze silničního mostu u obce Hermalle-sous-Huy.

Přímo v Huy, asi 1,5 kilometru severovýchodně od fortu, se nachází pěkný objekt Hu 1ter (50 31 59, 5 14 39), umístěný na náspu železnice a maskovaný jako domek. Dá se k němu dojet autem po polní cestě, vedoucí souběžně s tratí, přímo z hlavní silnice se k němu nedostanete, protože se na ní nedá zaparkovat. (Podobné maskování má i celkem fotogenický objekt č. 4 (50 29 14, 5 01 06) v Namêche, ležící mezi tratí a řekou.)


Objekt M 18 linie Lutych-Namur. Střílny jsou pouze v horním podlaží, na stropě chybí vytržený zvon.


Týl objektu M 18. Na omítce je vidět maskování – vzorek cihel a falešné římsy. Ve spodním patře jsou skutečná okna, okenice v horním patře jsou jen kamufláž.


Kulometný objekt Hu 1ter linie Lutych-Namur, bránící železniční trať nedaleko fortu Huy. Jde o objekt novějšího typu, maskovaný jako civilní stavba.

Poznámky:
(1) Německé těžké kulomety systému Maxim, které Belgičané vesměs získali jako válečnou kořist, byly v samostatných objektech nejprve používány v polní lafetaci. Později byly vyvinuty jednoduché lafety „Chardome“. Jednalo se o plochou desku, uchycenou na čepu ve střílně a v zadní části opřenou o obloukový segment, který byl dvěma sloupky spojen s podlahou. Co se ovšem nezlepšilo byl malý odměr střílny a zcela minimální náměr zbraně, což v rovinatém terénu naštěstí příliš nevadilo. Lafeta také nebyla vhodná pro žádné jiné zbraně, než německé kulomety vz. 08 a 08/15, takže britské jednotky, která obsadily část objektů na Linii KW, musely lafety demontovat a své kulomety stavět na hromadu pytlů s pískem. Modernějším a odolnějším řešením byla lafeta F.R.C., která se skládala z pancéřové desky s uzavíratelnými okenicemi, k níž byl připevněn odměrový a náměrový segment. Plánky obou typů lafet (bez popisků) najdete na str. 75 knihy „pevnost Belgie“ (nahoře „Chardome“, dole „F.R.C.“)
(2) Překážka Cointet, nazvaná podle svého tvůrce, byla rozměrná, složitá a patřičně drahá konstrukce z ocelových profilů. Vážila 1300 kg, byla široká téměř 3 metry, vysoká 2,5 metru a hluboká 3,5 metru. Ve spodní části měla tři válce, po níž ji bylo možné přemisťovat, to však nebyl jejich jediný účel. Jednotlivé překážky totiž byly spojovány lany, která nebyla úplně utažená, takže pokud do pásu překážek najel tank, posunul je směrem vzad, což pohltilo energii nárazu. Cointety se v počtu několika kusů používaly k přehrazení komunikací, kde byly po stranách kotveny ke speciálním sloupům a byly z nich tvořeny i souvislé linie. Nejznámější překážka, obsahující přes 5000 Cointetů, byla postavena u Gembloux, v mezeře mezi Namurem a Linií KW, bohužel pak nebyla ani bráněna. Celkem bylo v Belgii vyrobeno a nainstalováno 73.600 kusů Cointetů, což odpovídá 221 km protitankové překážky. Menší počet Cointetů měli i Francouzi k přehrazování silnic (francouzská verze se lišila absencí zabudované mříže proti pěchotě v zadní části překážky). Všechny překážky padly do rukou Němcům, kteří je využili především na Atlantickém valu.
(3) Protitankový kanón vzor 32 ráže 47 mm byl základní protitankovou zbraní belgické armády. Královská dělovka v Herstalu jich vyprodukovala více než tisíc kusů. Většina kanónů byla vyrobena v tažené verzi (s delší hlavní), menší část kanónů byla instalována ve stíhačích tanků T-13, nejvíce odlišnou modifikací byl pevnostní kanón s těsnící koulí, použitý v pouhých devíti exemplářích ve tvrzích Tancrémont a Aubin Neufchâteau. Podstatně rozšířenější pevnostní verzí byl kanón ve verzi s primitivní vozíkovou lafetou pro samostatné objekty, která vyžadovala poměrně velkou střílnu a přitom umožňovala odměr pouhých 16° (je záhadou proč nebyly alespoň na důležitých místech použity pevnostní kanóny s těsnící koulí, když už byly zavedeny, ale celkem to odpovídá chaotickému systému vyzbrojování belgických opevnění). Na svou dobu šlo o výkonnou zbraň, která stačila na všechny druhy obrněné techniky nepřítele. Je zaznamenán případ, kdy při střetnutí s 5. pancéřovou divizí proletěl granát skrz obrněné průzkumné vozidlo a za ním prorazil pancíř tanku PzKpfw IV.

Všechny objekty popisovaných linií mají vytrhané zvony a zazděné střílny. Jejich prohlídka je časově náročnější, než by se mohlo zdát, neboť přesuny probíhají po silničkách se silným provozem a četnými křižovatkami. Když už dojedete na místo, ještě nemáte vyhráno, neboť může nastat problém s parkováním. Největším oříškem byl v tomto směru uzávěrový objekt IR 12, kde bylo nutné jít asi 300 metrů po frekventované silnici, sevřené mezi betonová svodidla a příkrý svah. Na fortiff.be si můžete prohlédnout i desítky dalších objektů, ale jejich stav či přístupnost bývají problematické. Výše popsané objekty jsme tedy pečlivě vybírali. Většinu z nich jsme navštívili v roce 2011, výjimkou jsou objekty BM 6 (PFL 2) a M 18 (Lutych-Namur), u nichž jsme byli v roce 2008 a také ostrov Monsin, kde byl v roce 2007 na samostatném průzkumu Radek Hrabčák.

stav: únor 2011

Foto: O. Filip 2011, R. Hrabčák 2007 (RH), V. Karabec 2011 (VK)

Literatura:
E. Coenen, F. Vernier: La Position fortifée de Liége – Tome 3 – Les abris de la P.F.L. 2, Editions de Krijger, Erpe 2000
Index des forts Belges
F. Vernier: Les abris de la Position fortifée de Liége en Mai 1940 (1 až 4)
B.V. Bloock: Belgian Fortifications, May 1940
M. Ráboň, M. Blum, O. Gregar, T. Svoboda: Pevnost Belgie, SPČO, Brno 1997
V. Kupka, O. Gregar: Belgická opevnění z let 1930-1940, FORTprint, Dvůr Králové nad
Labem 1997

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 27.4.2011 20.42 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017